CC - 11. kapitola

Překlad: Luciana

Alec nevěděl, na co se těšil víc, strávit noc téměř milováním s Jane, nebo strávit den prací, vedle té chytré a drzé ženy. Ale tak, škádlení Jane, mělo své přednosti, vzhledem k tomu, jak lehce se chytala návnady, což dělalo její pozoruhodnou krásu skoro oslepující, když byla podrážděná. Mimoto, jí dlužil za rozhodnutí, že další tábořiště prostě musí být umístěno na návrší s výhledem na fjord, což znamenalo, že musel přestěhovat dvě míle stezky, aby se k němu dostal. A nepomohlo, že měla pravdu, rozhodl se Alec, když se odtamtud díval na fjord, protože to byl jedinečný výhled.

Zakryl úsměv, když se jeho poslední komentář setkal jen s tichem, a otočil se, aby viděl, Jane, se narovnat na kolena, aby na něj mohla lépe zírat. „To vezmeš zpátky,“ zavrčela. „Henry Oceanus je drahoušek. Ve chvíli, kdy jsem se s ním setkala, zamilovala jsem si toho neustále zdvořilého, hluboce inteligentního a na svůj věk moudrého malého chlapce.“

Alec si odfrknul a vrátil se k rovnání kamenů do kruhu. „Jak jsem řekl, je to pedant.“

Očividně dbajíc na to, aby Macův devítiletý syn – který byl náhodou taky její synovec – nebyl nezýván jinak, než zlatíčko, Jane vyskočila na nohy, tyčila se nad ním, ruce sevřené v pěsti. „On není…“

„Taky umí být někdy přímo osina v zadku,“ přerušil ji Alec, jednoduše pro potěšení z toho, že uvidí její oči, plné ohně. „Přesně jako jeho pedantský otec,“ dodal a stáhnul ji zpátky dolů, aby zachytil její zalapání po dechu svými ústy. „Ve skutečnosti, jediný Oceanus, kterého znám a není to malý tyran, je malá Ella,“ řekl ve chvíli, kdy se nadechl, mluvíc o Macově a Oliviině devatenácti měsíční dceři – se kterou se, jak si Alec nyní uvědomil, Jane, pravděpodobně ještě nesetkala. Alec pokrčil rameny. „Ale jsem si jistý, že to ta malá divoška rychle dožene. K čertu, dokonce i Olivie mi jde někdy na nervy a to se jen přivdala do rodiny, před více než dvěma roky.“

Alec se obával, že možná zašel příliš daleko, a zjevně dokázal, že Jane, zůstala naprosto němá. Ale jelikož byl takový bastard, jakým byl, věnoval jí pohrdavé odfrknutí a řekl, „Žádný z nich se ale ani neblíží Macovu staroušovi, myslím. Přísahám, Titus se někdy chová jako by ho Bůh učinil králem světa.“

Tentokrát Jane, zalapala po dechu tak silně, že ji Alec sotva chytil od pádu do jámy, když se odtáhla pryč. „Ty si myslíš, že Oceanovi jsou… že všichni jsou povýšenci?“

„Většina z těch, se kterými jsem se setkal,“ řekl, bojujíc s úsměvem. „Ale Mac by měl mít sestru – Carolina, se myslím jmenuje.“ Podíval se zpátky na Jane. „Nepotkala jsi ji náhodou, když jsi byla v Nova Mare? Ve městě se říká, že je celkem pohledná.“ Povzdechl si. „Ačkoliv hádám, že krása z ní udělala rozmazleného fracka.“ Utáhl své objetí, když se zkusila otočit pryč. „Takže, setkala ses s Carolinou?“

Zčervenal jí obličej a jednoduše přikývla.

„A?“

„Ona je krásná. A je zdvořilá a inteligentní a vůbec není rozmazlená. A Henry je pozoruhodný mladý muž a Mac je úžasný manžel a otec, stejně jako dobrý bratr Carolině. A jejich matka, Rana, je ztělesnění lásky.“

„A Titus?“ zeptal se Alec tiše. Když viděl, jak jí boj opustil tak rychle, jak přišel, dotkl se svým čelem jejího. „Jaký byl tvůj dojem ze starého pána?“

„Vypadal, že velmi miluje svou rodinu.“ Objala ho pažemi a zabořila tvář do jeho krku. „Titus se stává přísným a despotickým, když mu o něco hluboce jde, zvlášť pokud se obává o rodinu.“

Alec se odtáhl, aby viděla jeho úsměv. „Myslíš, stejně jako tvůj otec?“

Znovu schovala svou tvář u jeho krku, očividně vyděšená, že se málem prořekla – kromě toho, že by přísahal, že ji slyšel si odfrknout. „Můj otec a Titus, by mohli být dvojčata,“ řekla, a její dech ho ovanul – hej, olízla ho právě?

A určitě cítil, jak ho chytla za zadek, když Alec najednou zjistil, že padá na bok, dokud neležel na zádech, a Jane, seděla obkročmo na něm, což poslalo všechny jeho dobře vycvičené krevní buňky do jeho slabin. Přišpendlila jeho ruce dole – ohleduplně držela jeho paže, místo jeho téměř zahojených zápěstí – a sklonila se, až se nosem málem dotýkala jeho. „Omluvíš se ochotně za to, jak jsi nazval Henryho, nebo tě mám donutit prosit o slitování?“ Intimně se na něm zavrtěla, když zaváhal. „Nepoznal jsi mě dost na to, abys věděl, že mě nemusíš škádlit, Alecu?“ zašeptala chraplavě. „Stačí, když se na mě podíváš, abys zapálil mou vášeň.“

Fajn, měla ho. „Já, ach…“ odkašlal si, když se zavrtěla znova. „Jo, Henry je pozoruhodný mladý muž a Mac je osina v zadku jen někdy.“ Bože, zachraňte ho před sexy princeznou. „A budu ti věřit, že Carolina je stejně tak sladká, jako je krásná,“ dokončil s výhrůžným zavrčením, kdy se zavrtěla znova. Shodil ji a přetočil se tak, aby se jejich pozice vyměnily, a nepřehlédnul, že oheň v jejích očích už dávno nebyl od vzteku. Jo, stačilo jednoduše požádat. „A měl jsem to potěšení se setkat s Ranou,“ pokračoval, „a souhlasím, že by svět potřeboval víc žen, jako je ona. A dívek, jako jsi ty,“ dodal napjatě a vyrazil k polibku – ale zastavil se uprostřed pohybu, když zachytil vzdálený, ale nepochybný zvuk okovaných kopyt, klapajících na kamenech ve stejnou chvíli, kdy Kit tiše varovně zavrčel.

Alec zvedl prst ke svým rtům, signalizujíc, Jane, aby byla tiše, pak naklonil hlavu, aby uslyšel to, co bylo rozhodně několik koní, mířících směrem k nim, a všimnul si, že Jane taky zadržela dech a vyděšeně vykulila oči.

„Ty a Kit se běžte schovat,“ zašeptal, zvedl se pryč a vytáhl ji na nohy. Sevřel jí hlavu v dlaních, aby se na něj dívala. „Je to víc než jeden jezdec, ale nejspíš je to Duncan a Mac na kontrole, jestli jsem se opravdu pomlátil při pádu, nebo se jen flákám,“ řekl, protože ji nechtěl znepokojovat ještě víc tím, že se blíží víc než dva jezdci. „Víš, jak to chodí; běž do sluje. Je připravená, abys tam strávila noc, pokud budeš muset, takže seď tam, dokud pro tebe nepřijdu, nebo neuslyšíš můj signál.“ Počkal, dokud nepřikývla, pak ji políbil, než se jí znova podíval do očí. „Nepanikař a nezmiz mi, ok?“

Napodobujíc jeho držení, Jane chytla jeho obličej, jediný rozdíl byl v jejím úsměvu. „Být tebou, víc bych se bála, že se mě nikdy nezbavíš,“ zašeptala, těsně před tím, než ho políbila – setrvala trochu déle, než on, jak si nemohl nevšimnout.

Ve skutečnosti, musel odtáhnout její ruce od svého krku a ustoupit zpět, a slyšel ji mumlat něco o tom, že by se měl zastavit čas, když popadla svůj malý batoh. „Běž,“ řekl, když zaváhala s pohledem na stezku. „A je jedno, co možná uslyšíš, prostě pokračuj.“ Chytil ji za paži, když se otočila pryč, bez souhlasného přikývnutí. „Jane, ty neexistuješ.“

Věnovala mu svůj pokušení-pro-svatého úsměv a poplácala ho po tváři. „Pak hádám, že jsi měl celý týden zatraceně mokrý sen, že jo?“

Když se málem udusil, zadržujíc výbuch smíchu, Alec ji otočil a pořádně ji plácl po jejím srdcovitém zadečku, aby se pohnula. Jane, se však ani nepokoušela zadržet hihňání, když vystřelila dolů z pahorku a zmizela mezi stromy.

Kit stál a díval se za ní, než se otočil za zvukem mluvících mužů, a naježil srst s tichým zavrčením. „Ne, ty běž s ní,“ řekl Alec a postrčil vlka svým kolenem, než se otočil tváří k tábořišti, které připravovali pro přístřešek. Spokojený, že země je pokrytá vrstvou listů a jehličí, na rozlišení stop, a že Jane, tu nenechala nic, co by prozradilo, že tady má sebou ženu, si Alec klekl a nedbale začal dávat další kameny na napůl hotové ohniště. Posadil se zpátky na paty a ujistil se, že zamaskoval svou úzkost, když šest mužů vjelo na malou mýtinu – z nichž čtyři znal a dva ne.“

Zatraceně; tohle nevypadalo, že skončí dobře.

Duncan první sesednul, tvář měl zachmuřenou a oči přimhouřené vzteky, jak se blížil. „Volal jsem ti na mobil celé ráno,“ zamumlal pod vousy, když k němu došel.

Alec si oprášil ruce a postavil se. „Zapomněl jsem ho nabít. Jste venku na malebném výletu s podzimním listím?“ zeptal se vesele, kývajíc k Macovi a dvěma cizím mužům, kteří sesedali. Titus Oceanus, však, byl spokojený s pohledem přes svůj imperiální nos, na Aleca ze sedla a Sam Waters byl… zatraceně, ten bastard vypadal, jako by se měl účastnit pohřbu.

„Tohle je vážné,“ řekl Duncan tiše. „Carolina byla před dvěma týdny unesena.“

„Zjevně utekla před pár dny,“ dodal Mac, když se zastavil vedle Duncana. „Ale místo aby utíkala do bezpečí, je pohřešovaná posledních deset dní.“

Alec se podíval na každého muže, než zakotvil pohledem na Macovi – který vypadal vyšší, než obvykle a jeho oči nepřirozeně zářily. „Takže se vás šest sebralo, abyste mě požádali o pomoc při jejím hledání?“

„Ne,“ řekl Mac s rozhodností v hlase. „Ti ostatní jsou tady, aby zajistili, že nezasáhneš, až s ní odejdu.“

Alec si zkřížil ruce na hrudi. „Carolina tady není.“

Titus pobídl koně dopředu, své také nepřirozeně zářící oči přimhouřené. „Dovoluješ si nám lhát?“

Alec pokrčil rameny. „Spáchal jsem už horší hříchy.“

„Alecu!“ vyštěkl Duncan.

„Proboha MacKeagi,“ zavrčel Mac, „právě jsme strávili několik staletí na čtyřech kontinentech, hledáním Caroliny a dochází nám trpělivost. Vydej ji a možná budeš dýchat.“ Přistoupil blíž a ztišil hlas. „Za předpokladu, že jsi byl dost moudrý na to, abys od ní udržel ruce pryč.“

„Jak vás napadlo, že ji vůbec mám, abych ji mohl vydat?“

Mac sáhl do kapsy a vytáhl červené krajkové kalhotky, a plácl s nimi Aleca do zkřížených paží. „Věděl jsi zatraceně dobře, koho ukrýváš posledních deset dní, a přesto jsi neměl tu slušnost, dát vědět, že je v bezpečí? Máš šedesát vteřin na to, abys ji vydal, než tě roztrhám na kusy.“

Duncan měl aspoň tu slušnost, že zblednul, když se na něj Alec podíval. „Rana umírá obavami,“ řekl mu strýc. „Potřebuje vědět, že je její dcera v bezpečí a… nezraněná.“

S malou nadějí, že Jane, byla na své cestě do sluje, místo aby se skrývala v lesích v doslechu, Alec promluvil přímo k Titovi. „Pokud by tady Carolina byla, byla by naprosto v bezpečí.“ Spustil ruce – nechal kalhotky spadnout na zem – a přistoupil blíž k Macovi. „A byla by nepoškozená,“ zavrčel tiše. Podíval se přes Maca znovu na Tita. „Ale mám takovou zkušenost, že pokud dospělá žena zmizí, má obvykle dobrý důvod.“

„Alecu,“ zabručel Duncan varovně pod vousy.

Alec zůstal pohledem zaklesnutý na Titovi. „Vzhledem k tomu, že vaše dcera je zjevně dost inteligentní a dost vynalézavá, aby utekla únoscům, dovedu si představit, že se ukáže, až bude připravená. Byl bych raději, kdybys na to nesahal,“ řekl, když se otočil na cizince, který tiše obešel tábořiště a právě se shýbal k Alecovu batohu.

Alec vyrazil dopředu, když ho ten muž ignoroval, ale vběhl do Maca, kdy mu ten čaroděj vstoupil do cesty a dal mu tvrdý úder – což přineslo smrtící ženské zavrčení z lesa.

„Nech ho být, Mackie!“ vykřikla Jane, když přispěchala na mýtinu. „On nevěděl, kdo já…“

Byla umlčena uprostřed výkřiku, když cizinec pustil batoh a chytil ji kolem pasu, na její cestě pryč, pak zdvihnul Jane ze země, když se začala proti němu kroutit. „Ne, Nicholasi, nech mě být!“

„Nech ji,“ vyštěkl Alec, když vyrazil směrem k nim, ale skončilo to rozmazanou šmouhou, když ho Mac popadl za rameno a otočil. S využitím rychlosti otočky, Alec dloubnul čaroděje loktem do břicha, pak se pěstí vydal k čelisti, než se otočil a umístil nohu s botou do žaludku druhého cizince, který k nim pospíchal. Potom vyrazil po tom bastardovi, který nesl, nyní klející, stejně jako se kroutící, Jane, hozenou přes své rameno, jak mířil ke koni vedle jejího otce.

Jenže Alec neudělal ani dva kroky, když byl uhozen zezadu. „Ne, neubližujte mu!“ slyšel, Jane, křičet, když padal dolů. „Má zraněná žebra! Otče, zastav je! On to nevěděl! Alecu, přestaň!“ plakala, když se Alec postavil na nohy a dokázal zasadit další ránu do Macovy čelisti, než sklonil rameno a rozběhl se proti dalšímu cizinci s takovou silou, že ho hodil na ohromeného Duncana.

Alec šel znovu po Jane, když její věznitel nasedl na koně, a její kroucení je málem oba shodilo. „Nech ji b…“

Titus ho umlčel tím, že do Aleca narazil svým koněm ve chvíli, kdy ho Duncan chytil zezadu. „Zatraceně, nechte toho!“ zařval Duncan, když šel Alec znovu dolů – díky Macovi a druhému muži, který se přidal.

„Neubližujte mu!“ řvala Jane. „Otče, zastav je!“

„Dost, Maximiliáne,“ řekl Titus klidně. „Máme to, pro co jsme přišli; nech ho Tracovi a Duncanovi.“

Jako poslušný syn, se Mac zvedl na kolena tím, že se silně opřel o Alecova žebra a poslední věc, kterou Alec viděl, byla čarodějova zakrvavená ústa, zkřivená v divokém úšklebku, právě když ho velká pěst udeřila do tváře.

*****

Alec se probudil s pocitem, jako by přes něj přejel zatracený autobus a zůstal naprosto ztuhlý, při pomyšlení na to, jak nedobře, věci skončily. Předpokládal, že bylo hezké, že žil, ale každý sval křičel bolestí, ležel na studené lesní zemi, s rukama svázanýma za zády a spoutanýma nohama, a nebyl sám. Mohl slyšet praskání ohně, mluvit tiše muže, několik yardů od něj, a koně, asi dvacet yardů za ním. Pomalu pootevřel oči, aby viděl Duncana, Sama a toho dalšího muže, zodpovědného za úpornou bolest, opřené o svá sedla, u ohně, plápolajícího v napůl dokončeném ohništi.

Alec znova zavřel oči, sotva zadržujíc odfrknutí nad tím, jakým hvězdným šampionem se ukázal, když viděl, jak byl téměř doslova chycen s kalhotami dole, o pět minut později přijíždějícími muži a Jane byla právě teď zpátky v milující náruči svého diktátorského otce. Sakra, to ona zachránila, jeho podělaný zadek. „Může mě někdo rozvázat, než mi upadnou ruce?“ zeptal se a tři páry zírajících očí se otočilo k němu – ani jeden z těch bastardů nespěchal splnit jeho žádost.

Duncan si odfrknul. „Proč, abys do nás znova bušil?“ Přejel si po své oteklé čelisti a jeho pohled zintenzivněl. „Kde ses proboha naučil takhle bojovat?“ Duncan se zvedl a přešel k němu, aby si dřepnul před něj. „Vždycky jsi byl všechno, jen ne vážný, ale nepamatuji si, že bys byl naprostý idiot. Můžeš mi říct, co tě to napadlo, skrývat Carolinu před Titem?“

„Nemám rád tyrany.“

„Je to její otec,“ odsekl Duncan. „A ty jsi zatracený idiot.“

„Jo mimochodem, díky za pomoc, strýčku.“

„Někdo ti musel zabránit spáchat sebevraždu.“ Duncan se naklonil blíž. „Kriste, chlape, nemůžeš nasrat nejmocnějšího čaroděje na planetě.“

„Máš štěstí, že tě Mac neroztrhal na kusy,“ vložil se do toho cizinec. „Vzhledem k těm deseti pekelným dnům, které jsme právě strávili jejím hledáním.“ Viditelně se otřásl a zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že bych někdy viděl někoho z Oceanových mužů být tak… šíleného.“

„A ty jsi?“

Chlap si přejel přes žaludek, kam ho Alec kopnul předtím nohou. „Trace Huntsman, Macův přítel z Midnight Bay.“

„Ten lovec humrů přítel, který chladně nakopnul Maca a zamknul ho v cele, když strýcové jeho syna ho zkoušeli zabít?“

Trace přikývl. „Pokud znáš ten příběh, tak předpokládám, že bereš na vědomí, jak se Titus vypořádává s lidmi, kteří se zapletou s jeho rodinou.“

„Co sis zatraceně myslel?“ zopakoval Duncan. „Proč jsi nevytáhl Carolinu nahoru ten den, cos ji našel?“

„Protože nemám rád tyrany. Rozvážeš mě ještě někdy teď večer?“

Duncan se zvedl a odešel zpátky k ohni. „Pokud jde o mě, i jeden idiot v rodině je až moc,“ zamumlal, sednul si a opřel se o své sedlo. „Takže si myslím, že bys měl zůstat přesně tam, kde jsi, dokud nepřijdeš trochu k rozumu.“ Přejel si po oteklé čelisti. „Nebo dokud nevychladnu.“

Alec sklopil hlavu, ve snaze uvolnit svaly. Kriste, to bolelo; několik jeho žeber bylo určitě tentokrát doopravdy zlomených, byl si naprosto jistý, že přišel o dva zuby a jeho skoro vyléčené zápěstí otékalo do provazu a tepalo v něm. „Kdo byl ten bastard, který s ní odjel?“ zeptal se, aniž by zvedl hlavu. „Jane, mu říkala jménem, takže ho musela znát.“

„Jane?“ řekl Trace a posadil se. „Chceš říct, že jsi vážně nevěděl, kdo to je?“

Duncan si odfrknul, než mohl Alec odpovědět. „Samozřejmě, že to věděl.“ Napil se z lahve skotské – jeho skotské, jak si Alec nemohl nevšimnout – pak s ní ukázal na něj. „Můj synovec je možná idiot, ale není hlupák.“

Alec si taky nemohl nevšimnout, že Sam Waters k tomu neměl co říct – přesně jako neměl předtím, když všechno šlo totálně do hajzlu. Ne, že by toho muže obviňoval, vzhledem k Macově náladě v té době.

„Takže, kdo byl ten bastard?“ zopakoval Alec.

„Nicholas,“ řekl Trace a pobídl Duncana, aby mu podal skotskou. „Nepamatuji se, že bych slyšel jeho příjmení. Má to být Carolinin bodyguard z mytologické Atlantidy.“ Loknul si z lahve a podal ji Samovi, než si utřel ústa do rukávu. „A potom co jsem strávil posledních deset dní prohledáváním čtyř kontinentů skrz pět zatracených století s ním,“ pokračoval Trace s dalším viditelným otřesením, „zjistil jsem, že ten bastard dával lekce boje Attilovi Hunovi.“ Střelil po Alecovi zlověstným úsměvem. „Mac mi řekl, že Titus povzbuzuje Nicholase, aby se v příštích pár týdnech ucházel o Carolinu, když znají jeden druhého od dětství.“ Trace si odfrknul a vzal si lahev, když mu ji Sam podal zpátky. „Za předpokladu, že se neztratí v davu konkurence, přijíždějící do Nova Mare tento týden.“

Alec zatnul zuby, aby se posadil rovně a opřel se o strom za ním. „Jaká konkurence?“

Trace podal lahev Duncanovi, než se znovu podíval na Aleca. „Jak jsem tomu rozuměl, tak šest mužů z různých století, všichni vybraní Titem pro jejich schopnosti na bitevním poli, přijedou do Spellbound Falls, soupeřit o Carolininu ruku. Podle Maca, jeho otec osobně doručil každému z nich pozvánku do Nova Mare na velký zahajovací ples, který bude pořádaný za tři týdny, spolu s dostatečnou silou, aby se dostali do tohoto času. Mac říkal, že Titus jim nařídil, aby přijeli nejdéle tento víkend, sami a měli nechat své zbraně doma.“

„Ten starý bastard udělal ze své dcery zatracenou cenu?“ zavrčel Alec. A ta bláznivá ženská přispěchala zachránit jeho mizerný zadek? „Kriste, nedivím se, že si změnila jméno a utekla pryč.“

„Mac říkal, že ji Titus nechal jít, aby dal Carolině šanci, aby si našla manžela sama.“ Trace se zvedl na nohy, potom cestou vzal lahev od Duncana, dřepnul si před Aleca a usmál se. „Ale zjevně to nejlepší, co mohla najít, jsi byl ty.“ Zvedl lahev k Alecovým ústům a nechal ho, aby si loknul, než se sklonil, aby mu hleděl přímo do očí. „Řekl bych, že máš dvě možnosti ve chvíli, kdy se zbavíš provazů; můžeš zamířit domů do Pine Creek a zapomenout, že jsi kdy slyšel o Carolině Oceanové, nebo si můžeš sehnat pozvánku do Nova Mare, na velký zahajovací ples.“

„Nebo,“ řekl Alec tiše, „můžu ukrást znova, Jane, a ujistit se, že tentokrát zmizí pořádně.“

Trace o tom očividně přemýšlel, než pomalu přikývl. „Můžeš to zkusit,“ řekl příliš tiše, „pokud ti nevadí zemřít.“ Pokrčil rameny. „Titus mi nepřišel jako muž, který dělá ty stejné chyby dvakrát. Ztratil Carolinu díky únoscům, před dvěma týdny; pochybuji, že ji ztratí znova. Energie, kterou bude vynakládat na zajištění Nova Mare, by pravděpodobně vysála i slunce.“

„Chytli jste toho třetího únosce?“

„Ne.“

„Zjistil Titus, jak mohli být schopní přestřihnout její řetízek z kotníku?“

„Ne.“

Alec se usmál. „Myslíte, že kdybych mu přinesl hlavu toho třetího únosce, dostal bych pozvánku na ples?“

Trace se usmál a začal Alecovi rozvazovat nohy. „K čertu, udělej to a pravděpodobně budeš moct přijít hlavních vchodem, hodit si Carolinu přes rameno a odejít pryč, aniž by tě někdo zastavil.“ Přitáhl Aleca dopředu a rozvázal mu ruce, pak se narovnal a jeho ledově modré oči vystřízlivěly. „Bylo to pekelně hnusných deset dní, když jsme ani nevěděli, jestli je Carolina vůbec naživu. Mac a Titus jsou stále nasraní, že nemohli zjistit, kdo měl koule na to, aby ji unesl, takže nepochybuji, že ani jeden z nich ji nenechá uniknout z dohledu, někdy v blízké době.“ Znovu se usmál. „Nebyl bych překvapený, kdyby se stařík přidal i na její líbánky.“

Alec opatrně promnul ruce, aby se mu obnovil oběh v nich. „Za předpokladu, že se bude, Jane, pohybovat okolo dost dlouho na to, aby ji vdal.“

Trace se otočil a posadil se zády ke stromu, zvedl lahev a mávnul s ní k ohni. „Pomoz mi taky, Duncane. Když je tvůj synovec zjevně další z vás zastaralých MacKeagů, pomůžeš mi prosím vysvětlit mu, že Carolina neopustí Nova Mare, bez snubního prstenu na prstě? A Same, jestli budeš ještě tišší, začnu ti kopat hrob.“ Podíval se na Aleca. „Titus je starší, než dějiny, pro Kristovy rány; pro dceru krále druidů, není manželství možnost, je to nutnost.“

Když si všimnul, že lahev je skoro prázdná, Alec ji vyškubnul Tracovi a zvedl ke svým rtům a nedal ji dolů, dokud nepřemluvil i poslední kapku, aby mu spadla do krku – po tom tedy, co s ní propláchl mezery po chybějících zubech a oteklé tváře.

„Mohl jsi dopadnout hůř, než s Carolinou,“ řekl Duncan tiše.

Alec na něj pohlédl. „Jo, a ona může dopadnout zatraceně líp, než se mnou.“ Zavrtěl hlavou. „Já se nikdy neožením.“

Duncan si odfrknul. „Myslím, že si vzpomínám, že jsem si tohle říkal taky, a není to tak dávno. Manželství není rozsudek smrti, Alecu; je to znovuzrození.“

„Rozhodně by to vyřešilo Carolinin problém,“ vstoupil do toho Sam, když konečně našel svůj hlas. „A tvůj.“

Alec stočil pohled na Waterse. „Nevěděl jsem, že mám problém. Nebo jsem ho neměl, dokud se Jane Smithová, najednou neobjevila, mně za krkem v lese – nezvaná, jak musím podotknout.“ Podíval se dolů na lahev, a odloupnul z ní etiketu nehtem. „Takže hádám, že tenhle konkrétní problém, je vyřešený.“

„Ale její ne,“ zavrčel Sam. „Vlastně, na základě toho, co řekl Trace, má nyní sedm problémů.“ Přikývl, když Alec prudce zvedl hlavu. „Nebo jsi zapomněl na šest, Titem osobně doručených pozvánek, stejně jako na Nicholase?“ Naklonil hlavu. „Strávil jsi kolik, deset dní, poznáváním Caroliny? Řekni mi, myslíš si, že bude dobrou válečníkovou manželkou a užije si život v nějakém z minulých století?“

„Je z mytologického času,“ zasyčel Alec, a cítil, jakoby dostal další ránu do břicha, když si vzpomněl na Janin iPad, plný vědeckých knih. „Jakékoliv pozdější století, od toho, ve kterém se narodila, jí bude připadat modernější.“

Sam, se na něj díval, několik úderů srdce, pak se opřel zpátky o sedlo a pokrčil rameny. „Jo, bude pravděpodobně velmi zaneprázdněná tím, mít děti, než aby jí chyběla technologie, vlastně.“

„Vlastně,“ řekl Trace a upoutal znovu Alecovu pozornost, „pořád máš problém; a to těch deset dní, co jsi tady strávil sám s Carolinou, nemluvě tom, že jsi ji vědomě skrýval před rodinou. Nejsem si tak úplně jistý, že to Titus nechá jen tak.“ Odfrknul si. „Jsem si jistý, že Mac určitě ne.“ Zavrtěl hlavou. „Nemáš ponětí, čím jsme si při jejím hledání prošli. Sakra, nepřekvapilo by mě, kdyby Titus nabídl Carolinu komukoliv z těch sedmi mužů, který by mu přinesl tvou hlavu.“ Přejel pohledem po Alecovi a najednou se usmál. „Myslíš, že můžeš přežít tří týdenní běhání trestnou uličkou, epických rozměrů?“

„Jen přes mou mrtvolu,“ zavrčel Duncan, zvednul se na nohy – aby lépe viděl na Trace, předpokládal Alec. „Nikdo nebude nikoho lovit jen tak pro zábavu, pod mým dohledem, zvlášť ne někoho z mého klanu. A pár nasraných, čarodějnických osin v zadku, neudělá z mého synovce prostředek k získání zatracené královské manželky. MacKeagové jsou bojovníci, a my jsme ti, co loví.“

„Tohle není tvůj boj, Duncane,“ řekl Alec tiše.

Duncan na něj ukázal. „Odvezu tě dneska zpátky do Pine Creek.“

„Pokud vím, MacKeagové ani neutíkají,“ položil Alec lahev a pomalu se vytáhl na nohy, zakrývajíc potřebu obejmout si žebra. „Za předpokladu, že je před čím utíkat,“ pokračoval, gestikulujíc dolů na Trace. „On jen spekuluje, co by Titus a Mac možná rádi udělali – což, se vsadím, že neudělají. Oni se uklidní, když teď mají, Jane, zpět a nepoškozenou.“

„Carolinu!“ vyštěkl Duncan. „Je to Carolina Oceanová.“ Znovu ukázal na Aleca. „A pokud nechceš strávit následující tři týdny hnitím v zatracené díře uvnitř mé hory, zůstaneš zatraceně daleko od ní.“

„To není problém, strýčku,“ řekl Alec, přešel okolo a popadl popruhy svého batohu. Dal si ho na ramena a otočil se k němu. „Zavolám ti, až budu mít připravené tohle místo na doručení přístřešku a toalety.“ Vyrazil dolů po stezce, ve směru jeho starého tábořiště. „Užijte si výhled, až se ráno vzbudíte, pánové,“ řekl, mávl na ně sprosté gesto přes rameno. „Musíte za něj, poděkovat Jane.“