TTWY - 20. kapitola

Překlad: Lenuszka

Později toho odpoledne stál Colton na žebříku a pracoval na stříšce babiččiny verandy. Snažil se nemyslet na znepokojivé věci jako třeba na Tagga, který chtěl zpět Saru. Aiden mu řekl, že viděl uvolněnou okapovou rouru, a Colton si myslel, že ji rychle spraví, než se sejde se Sarou na večeři ve Fallside, populární restauraci v centru, která byla prakticky na vršku vodopádů.

Logika mu říkala, že se o něj Sara zajímá, dost. Ale Tagg uměl být přesvědčivý a šarmantní, a on a Sara spolu mají dlouhou společnou historii. Navíc mají podobné zázemí a jejich rodiče patří do stejných společenských kruhů. Seznam toho, co mají společné a jak je on se Sarou odlišný, se zdál na míle dlouhý.

Dnes večer měl se Sarou opravdové první rande. Ale opravdu na to neměl náladu. Celý den přemýšlel o Taggovi, přemýšlel o Sařině reakci. Dnes odpoledne s ní neměl čas mluvit, a to ho ujídalo zaživa.

Asi proto se sám říznul o ozubený okraj odpojeného odtoku. Nic vážného, ale palec mu začal krvácet.

Zastavil se v kuchyni, aby na to pustil vodu a zabalil palec do papírové utěrky, zatímco hledal náplast. V kuchyni, ani ve spodní koupelně neměl štěstí, tak vyběhl do horní ložnice, té, kterou si přivlastnila Hannah. Úzké umyvadlo bylo olemované různými lahvičkami, které nepoznal a kulmou na vlasy, která vypadala, že každou chvíli spadne do toho umyvadla. Měl ji před tím nebezpečím varovat. Otevřel skříňku s léky nad umyvadlem.

Našel náplast, fajn. Přímo za ní růžové kuličky antikoncepce.

Úplně zapomněl na krvácející prst a zíral na tu věc. Zvednul je, ačkoli věděl, že to není jeho věc. Některé pilulky byly z plata pryč. Otočil ho. Byla tam nálepka z lékárny „MUDr. Sara Langdonová.“

Roztřesenými prsty vrátil plato na místo a zavřel skříňku. Naklonil se k umyvadlu. Bylo mu trochu nevolno. Zaprvé proto, že jeho sestra brala prášky. Měla sex. S klukem, kterého přivedl do tohoto domu, mlaďochem, kterému pomáhal dostat se na elektrikářskou školu. A za druhé proto, což bylo horší, protože jí je předepsala Sara.

Donutil se uklidnit tak, aby si omotal náplast kolem prstu, ale stálo ho to dva pokusy.

Colton se naklonil k umyvadlu, zhluboka si povzdechnul, vyhýbal se svému odrazu, který vypadal panicky. V Hannině životě tu figuroval jako otec on, a někdy se hranice mezi tím a skutečností, že je její velký bratr, rozmazaly. Ale byl za ni zodpovědný. Jeho prací bylo chránit její budoucnost a ujistit se, že bude mít skvělý život. To znamenalo poslat ji na kolej a ujistit se, že bude mít k dispozici možnosti, které on nikdy neměl. A to neobsahovalo něco takového. Kluka, který pro ni byl špatný, který mohl změnit její plány do budoucna. Kluk, se kterým měla sex v osmnácti!

Kruci, proč si s ní nepromluvil sám? Věřil Saře, že udělá správnou věc.

Tohle nebyla ta správná věc. Tohle byla katastrofa.

***

Saře vůbec nevadilo, když Colton navrhnul, že zruší svou rezervaci na večeři a místo toho si vyzvednou čínu. Ve skutečnosti mu řekla, že má přinést to jídlo k babičce, jelikož babička byla s Rachel ve velkém centru pro seniory, kde se dnes vařily italské masové koule.

Nemohla se dočkat, až ho uvidí. Řekne mu o všech hloupostech, které Tagg udělal v ordinaci. Nejvíc ale chtěla na sobě cítit jeho paže. Ujistit se, že to, co mají, je skutečné a dobré a tak jiné od toho, co mívala s Taggem.

Jakmile přijel Coltonův policejní vůz na babiččinu příjezdovku, Sara běžela ke straně řidiče a sklonila se, aby ho mohla políbit na tvář. „Ahoj,“ řekla. Nadšený pozdrav, protože umírala hlady – po jídle i po něm. Na straně spolujezdce bylo několik hnědých sáčků s donáškovým jídlem. Vůně zázvoru, sezamového oleje, a sójové omáčky jí kroutila nosem.

Jakmile k ní Colton vzhlédnul, ucítila, že je něco špatně. Byl příliš tichý. Neusmíval se, jeho ústa byla stažená v tenké lince. Obočí měl nakrčené, a v čelisti mu cukalo. Navíc měl na volantu úplně bílé klouby.

„Co se děje?“ Naučila se, že si poldové nechávají spoustu věcí pro sebe, věcí, které by mohly rozrušit ty, které milují. Možná měl v práci hrozný den.

Krátce se s ní setkal pohledem, ale neusmál se, jako to obvykle dělal, nebo se ji nepokusil políbit zpátky. „Myslel jsem, že bychom se nejdřív najedli, ale jsem trochu moc rozladěný.“ Zíral přímo ven z auta, a to ji znervózňovalo. Nebylo pro něj typické, že by se na ni nedíval. Můj Bože, co se dělo?

„Chceš si jít sednout na verandu?“

„Dobře.“ Vystoupal po schodech a položil sáčky s jídlem na stolek.

Ona se posadila na kraj houpačky, zatímco on stál u zábradlí, a díval se na zahradu za domem.

Ztěžka si povzdechnul. Otočil se tváří k ní. „Našel jsem u Hannah antikoncepční pilulky. Ty, které jsi jí předepsala ty.“

„Jsi naštvaný?“ zeptala se.

On si odfrknul. No, to byla taky odpověď.

„Poslal jsem ji k tobě pro informace a ty jsi jí dala povolenku k blbnutí.“ Hněv v jeho očích nebyl tím, co ji zabíjelo, ale spíš ta bolest. Kvůli ní. Viděla to, všude v jeho krásné tváři a to ji ničilo.

Pečlivě volila slova. „Bez ohledu na to, co jsem jí poradila, je dost stará na to, aby dělala svá vlastní rozhodnutí.“

„Proč jsi mi to nemohla říct?“

„Je to moje pacientka. Nemůžu s nikým probírat, co mi řekla v soukromí.“

„Nemyslíš, že mám právo to vědět?“

„Bože, Coltone, to s tím nemá nic společného. Podívej, řekla jsem jí všechna fakta, včetně mého názoru, aby počkala. Nikdy jsem neměla v úmyslu ji povzbuzovat, aby utekla s chlapem a měla sex – jen jsem ji chtěla chránit.“

Další povzdech.

On jí nevěřil, a to jí lámalo srdce.

Zvuk auta, které jeho po cestě, ji přiměl se otočit. Před dům přijíždělo červené porsche. Viděla tu idiotskou poznávací značku TAGG IM IT.

„Vypadá to, jako by tvůj snoubenec nemohl vydržet.“

„Ex-snoubenec,“ řekla. Každou minutou to bylo horší. „No tak, Coltone.“ Založila si ruce na hrudi. To nemůže myslet vážně.

„Dnes ráno jsi mu o nás neřekla.“

„Byla jsem uprostřed ordinace. On měl… emocionální výlev.“ Odmlčela se. „Ty jsi jeho nejlepší přítel. Ty jsi mu to neřekl?“

„Možná není co říkat.“

Opravdu? Opravdu to dělá? „Opravdu se do toho chceš pouštět? Než to uděláme, vyjasněme si to – jde tu o Hannah nebo Tagga?“ Tagg vystoupil ze svého sportovního auta, zavřel dveře a sundal si sluneční brýle. Za minutku bude na verandě.

„Jde o všechno. Je to o tom, jak jsme rozdílní. Naše rodiny, naše vzdělání, naše zázemí – všechno jiné.“

Ona se na jejich rozdílnosti tak nedívala. Očividně si myslel, že jsou nepřekonatelné.

„Coltone, mrzí mě, že jsi naštvaný. Kdyby sis prostě se svou sestrou promluvil--“

„Tohle nefunguje,“ řekl Colton, pořád se díval přes zahradu, kde si hrály děti sousedů, a smály se.

„Co nefunguje?“ Sara zadržela dech. Byl naštvaný. Vzteklý kvůli jejímu vměšování s jeho sestrou. Ale byl tak naštvaný, že se chtěl rozejít?

„My nefungujeme.“

„My – jako my? Počkat – ty se se mnou rozcházíš?“ Ach Bože. To nemůže myslet vážně. Tohle byla jejich první hádka kvůli něčemu jinému než jejich vztahu. Jak to může být jejich poslední?

Srdce jí bušilo v hrudi, jako by měla mít infarkt. Bylo jí zle. A byla naštvaná. On byl tvrdohlavý. A ona se nemohla bránit. Pro Hannah udělala to, co cítila, že je nejlepší.

Tagg si to vykračoval po trávníku. „Ahoj, bejby,“ řekl, došel k ní a objal ji, ale ona rychle odstoupila.

Tohle teď nepotřebovala, vlastně nikdy.

„Bejby, co?“ řekl Colton, a odkašlal si. Protočil oči, ruce po stranách zatnul v pěst.

Žárlivý. Mohl žárlit na Tagga? Jeho komentář o jejich rozdílnostech, o tom, jak nazval Tagga jejím snoubencem… teď už to všechno dávalo smysl.

„Stavil jsem se, abychom pokračovali v rozhovoru, který jsme začali v ordinaci,“ řekl Tagg. „Hádej co? Ukázalo se, že se otec kamarádí s vedoucím neurologického oddělení v místní nemocnici a naplánoval mu oběd se mnou. Jsem opravdu nadšený.“

Sara se dívala na Coltona, který vypadal… rezignovaně. Nepřístupně. Chtěla s ním zatřást.

„Taggu, na tohle teď není vhodná doba,“ řekla Sara.

„Ahoj, jsem rád, že jsi tu, Colte,“ řekl Tagg. „Možná můžeš Saře říct, jak moc mi chyběla. Jak je mi to líto. Kolik jsem--“

„To, co jsem řekla ráno, jsem myslela vážně,“ řekla Sara Taggovi. „Nehodlám se s tebou dát dohromady. Já – se vídám s někým jiným.“ Záměrně se podívala na Coltona, který se zdál velmi zaneprázdněný kontrolou své vysílačky.

Tagg na ni zíral. Přinejmenším ho to dočasně umlčelo. Naneštěstí Colton neřekl ani slovo.

„Miluju někoho jiného.“ Podívala se na Coltona, ale ten se na ni pořád nepodíval. Bože, ten chlap byl nemožný. Zamračila se na něj, ale uvnitř začínala panikařit. „Takže tak to bude?“ konečně řekla. „Ty nic neřekneš?“

Tentokrát se jeho chladné modré oči přesunuly k ní. Bez emocí. „Potřebuju čas k přemýšlení.“

„Opravdu se se mnou rozcházíš?“ Její hlas se teď třásl.

Tagg byl zticha, ale najednou začal koktat. „Počkat… Vy dva…?“

„Miluju tě,“ řekla Sara jemně Coltonovi. Ach Bože. Podívejte, co udělala. Ta slova jí vyklouzla v tu nejhorší dobu. Vyšla z ní jako zoufalý pokus si ho udržet, tvrzení z rozhořčení místo něžného přiznání. Jako kdyby ve skutečnosti řekla, Miluju tě, jak se se mnou můžeš rozejít?

On se na ni podíval, jeho pohled byl nezaujatý a vyrovnaný. „Nejsem si jistý, že to stačí, Saro.“

„Samozřejmě, že to stačí,“ řekla, začala plakat. Jak to nemůže stačit?

„Já – já musím jít.“ Sotva se na ni podíval, když sešel po schodech verandy ke svému autu, nechal ji tam stát s Taggem.

Sara chtěla utéct do domu a dostat se pryč od Tagga, ale svaly měla paralyzované. Stála tam zamrzlá, rukama se objala. Bála se, že když se pohne, rozpadne se na kusy.

„Ty jsi chodila s Coltonem, zatímco jsem byl pryč?“ zeptal se Tagg, v hlase se mu ozývalo naštvání.

„Taggu, běž domů, jo?“ Slzy jí nekontrolovatelně stékaly po tváři. Potřebovala se pohnout. Kdyby ji jen poslouchaly nohy. Nestarala se o Tagga a jeho neoprávněné rozhořčení. Jen chtěla jí dovnitř, než ji celé sousedství uvidí venku křičet.

„Nemůžu tomu uvěřit. Chci říct, vy dva jste se nenáviděli.“

Tak jo, stačilo. Všechen hněv, který se v ní hromadil během minulého roku, explodoval. „Možná by mezi mnou a Coltonem nikdy nebyla nenávist, kdybys nelhal.“

„O čem to mluvíš?“

„O tom, jak jsme se na vysoké rozešli, a já s ním měla mít rande. Ty ses ujistil, aby se to nikdy nestalo.“

Na vteřinu se mu rozšířily oči. „No tak, Saro, to bylo před lety. Vždycky jsem tě miloval. Nemůžeš mě vinit, že jsem se pokoušel si tě udržet.“

„Tagu, ty sis vždycky myslel, že mě miluješ. Co jsme věděli o lásce? Byli jsme děti.“

Ztišil hlas. „Teď vím, co je to láska, Saro. Musíš mi věřit. Dostal jsem ponaučení.“

Sara se zamračila. „Má to něco společného s tím, že jste se rozešli s Val?“ Samozřejmě, že ano.

Spojil obočí. „Samozřejmě, že ne.“

„Nevím, proč jinak jsi najednou po celém roce tady?“ Vypadal trochu nepohodlně, ale co mohla vědět? A víte co, vlastně jí to bylo jedno. Tagg už nebyl jejím problémem.

„Možná bys měl přestat hledat správnou ženu a snažit se chvíli žít sám se sebou.“

„Já jsem správnou ženu našel. A ta stojí přímo tady.“

„Mezi námi to nikdy nebylo správné, Taggu, ale já jsem to neviděla. Díky Bohu za to, co se stalo. Protože ty by ses vždy ohlížel přes rameno a hledal něco – někoho – jiného než mě.“

Spadla mu brada. Vypadal zraněně a možná trochu šokovaně. Ta Sara, kterou bývala před rokem, by nikdy tohle neřekla. Bylo to pro ni jen útěchou, když ji vše bolelo, tělo a duše.

Sara se otočila a vešla do domu. Nemohla si pomoct a připomněla si den před svatbou, když se Tagg ukázal u jejich rodičů a řekl jí, že se vyspal s Valerií. Jak byla zničená.

Nesnášela odmítnutí, nesnášela ten levný způsob, jakým se to stalo, s tím, že se Tagg vyspal s holkou z dortu, místo aby měl ty koule a řekl jí do očí, že ji nemiluje natolik, aby si ji vzal.

Ale teď cítila jen úlevu. Díky Bohu, že si ho nevzala! Kdo ví, jak dlouho by si říkala, že ho miluje, snažila se, aby to fungovalo, bez ohledu na neustálé tušení v duši, že v lásce je třeba víc.

S Coltonem cítila lásku způsobem, jakým to bylo správné. Znal ji tak dobře, její zranitelné stránky, a taky ty silné, a nebál se na ni zakřičet. Ale teď ji taky odmítnul.

***

Colton našel dveře Hannina pokoje zavřené. Na nich byla malá magnetická tabulka pokrytá fotkami jí a jejich přátel a nějakým přihlouplými malůvkami, které jí tam její přátelé udělali o osmnáctých narozeninách. Typická teenagerská věc.

Fotka, která mu padla do oka, byla ta, kde Hannah objímá neupraveného medvěda, kterému trochu padalo levé oko. Elmer. Colton to oko přišil zpátky, když mu bylo šestnáct, po tom, co ho všichni víc než hodinu hledali na Cookiině předním trávníku.

Pamatoval si, jak Hannah kvůli jeho ztracenému oku plakala, hodně vzlykala, a on si přísahal, že bude hledat víc a celou noc, pokud bude muset, dokud se to nenajde.

Kam ty ruky uplynuly? A proč nemůžou jít dnešní problémy tak jednoduše napravit jako včera? Šití medvědího oka nebylo nic ve srovnání s obavami z důsledků špatných voleb.

Nesnášel, že Hannah dospívala. Opravdu nesnášel tu myšlenku, že s někým bude navážno. S někým, kdo byl potetovaný potížista, kdo ji pravděpodobně ve vteřině podvede s jinou. Někdo, kdo by ji mohl zbouchnout a zmenšit tak její možnost a tím navždy změnit kurz jejího života.

Mnul si rukou čelo. Nebylo tajemstvím, že měl problém mluvit o citech. Přidejte ptáčky a včeličky a už byl přímo bezradný. Ale neměl na vybranou. Hannin život pro něj byl příliš důležitý. Chtěl, aby měla ten nejlepší život – plný lásky, štěstí a naplnění. Každá volba, kterou mu sebrali – kvůli smrti rodičů, jeho vrchovaté odpovědnosti, jeho poškozenému kolenu – chtěl, aby byla její. Byl zbabělec, že nechal na někom jiném to, co měl udělat sám.

Zaklepal na dveře.

Bez odpovědi, ale byl si celkem jistý, že je uvnitř, takže zaklepal hlasitěji.

„Pojď dál,“ řekla Hannah. „Cookie, jsi to ty?“

„Colton.“

Otevřel dveře, aby ji našel, jak sedí na posteli ve změti přikrývek a mluví do svého laptopu. Po jejím boku na něj zíral svým nerovným, zvláštně podezíravým pohledem Elmer.

„Mluvím se Facetimu se Sydney,“ řekla, a něčemu se zasmála. „Co se děje?“

„Chci si s tebou promluvit. Můžeš jí zavolat zpátky?“

„Syd, budu muset jít. Napíšeme si později, ano?“ Zavřela počítač.

Všude na podlaze byly rozházené šaty, na vršku komody rozházený make-up, něco rozmazané na koberci. Na obou stranách zrcadla připíchnuté fotky, nejčastěji její a jejich přátel, kteří se culili do objektivu. Na hraně zrcadla se houpala její krajková fialová podprsenka. Byl opravdu, opravdu rád, že sem nikdy nechodil.

Zamířil k židli u stolu. „Můžu se sem posadit?“ Ona seskočila z postele, aby posunula věci, které visely přes její opěradlo. „Chtěl jsem s tebou mluvit o něčem, o čem jsem měl asi už dávno.“

Hannah zamaskovala úsměv. „Právě jsem měla měsíčky, Coltone. Všechno je v pořádku.“

„Haha. Podívej, nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to, ano? Našel jsem ve skříňce pilulky, když jsem hledal náplast. Já – já jsem přemýšlel, jestli mi o tom řekneš.“

„O čem, že beru prášky?“

Přikývnul. Ruce měl tak pevně na kolenou, že bylo celkem jasné, že bude mít modřiny, a jeho čelist byla zaťatá. Ale musel to ukočírovat, nebo si to nikdy neodpustí.

„Počkej – ne,“ řekl. „O tom to opravdu není. Cítím, že jsem tě jako bratr nechal ve štychu.“

„O čem to mluvíš? Většina kluků se mě bojí pozvat ven, protože jim naháníš strach.“ Smála se.

To byl nápad, ale Aidenovi ta děsivá zpráva asi nedošla. A Colton se teď necítil moc děsivě.

Kým kruci vlastně byl, aby jí kázal o sexu? Za celý život neměl vážný vztah. Cíleně svůj životní styl upravil. Bezstarostný, pohodový Colt, který měl dost zodpovědnosti doma. Kdo se nechtěl k nikomu vázat.

Až do teď. Než přišla Sara. A on to zkazil.

„Pokazil jsem to, protože jsem se s tebou bál mluvit o tom, co je důležité, protože mi to bylo nepříjemné. Protože jsem si řekl, že je jednodušší za tebou poslat někoho, kdo ti pomůže.“

„To byla skvělá rada. Mám Saru moc ráda. Mimochodem, říkala, že mě vezme příští víkend na knižní veletrh v Coventry. Bude tam moje oblíbená autorka a je tam párty v ulicích a jídlo. Chceš přijít?“

„Možná. Věc se má tak, že jsem přehodil na Saru něco, co jsem měl udělat sám. Měl jsem to říct sám.“ Zhluboka se nadechl. „Neměj sex jen proto, abys ho měla. Nebo proto, že tě do toho kluk tlačí. Udělej to proto, že někoho miluješ.“

„Já jsem neměla sex, Coltone.“

Jeho výdech byl slyšet. „Neměla?“

„Ne. A nehodlám mít sex s nějakým náhodným klukem nebo jen jako úlet.“

„Pokud jsi neměla sex… tak proč bereš ty pilulky?“

„Protože se s Aidenem vídám od března. Miluju ho. A přemýšlím nad tím, že s ním budu mít sex.“

Březen? Ježíši, byl červenec. Vůbec neměl tušení.

„Omlouvám se, že jsem to před tebou tajila,“ řekla. „Bála jsem se, že budeš vyvádět.“

„Podívej, Hannah, Aiden musí překonat hodně věcí. Už se dostal do potíží a celý můj důvod, proč jsem ho sem vzal, bylo…“

„Já vím, Coltone. Dostat ho na správnou cestu. On si toho cení. Ví, že to zkonil, ale je to hodný kluk. A velmi se kontroluje. Jeho snem je jednoho dne vlastnit svou firmu.“

„Hannah, venku je spousta kluků. Takoví, kteří mají netknuté rodiny, kteří doma nemají všechen ten chaos a věci k překonání.“

„My pocházíme přesně z rodiny se spoustou chaosu a věcí k překonání, a podívej, jak se to vyvinulo. No, ty můžeš mluvit za sebe, ale já osobně plánuju být úžasná.“

Colton se usmál. Bože, miloval tu holku. „Hannah, ty jsi úžasná. A máš před sebou celý život. Rozhodnutí jako sex může vést k trvalým následkům – dětem.“ Tak, a řekl to. „Chci, abys měla veškerou volbu, každou možnost, o které sníš. Nechci něco jako neplánované těhotenství nebo přítele, který tě uváže ve svém městě, abys kvůli němu musela změnit své sny. Takže si pořád přeju, abys počkala.“

„Sara mi řekla to samé. Řekla mi, abych si s tebou promluvila, protože budeš mít pravděpodobně obavy s tím přijít. Řekla, že se ti nebude líbit, že začnu s těmi prášky, ale bylo to moje rozhodnutí. A ona mi řekla, jak se chránit. Opravdu ji mám ráda, Coltone. Upřímně, jestli si ji nevezmeš, budeš idiot.“

Sara mi řekla to samé. A on byl přesto tak naštvaný, obvinil ji z vydávání antikoncepce, aniž by to uvážila. A samozřejmě řekla Hannah, aby s ním promluvila, protože ona sama nemohla.

Bože, byl ale tupec.

Vstal a přešel k posteli. Hannin mobil v růžovém třpytivém obalu byl vedle ní a pípal každých pár minut. On si vzpomněl na to, jak nosila růžové tutu sukýnky a růžové baletní boty a růžové třpytivé všechno. Očividně se nezměnilo úplně všechno.

Dal kolem ní paže a objal ji. „Opravdu jsem na tebe hrdý. Máš dobré instinkty. Mám tě rád.“

Ona ho taky objala. „Ach, Colty, já tě taky mám moc ráda.“ Po několika vteřinách uslyšel vzlykání.

„Co je?“ zeptal se, odtáhl se, aby se na ni mohl podívat.

„Je to jen – někdy jsi bratr na ránu. Chci, abys to věděl. Hezky se o mě a Cookie staráš.“

Někdy. To bral jako kompliment. Usmál se jí do vlasů. „Pořád chci, abys neměla sex. Nikdy.“

Ona ho znovu objala. „Beru to v potaz. A teď co ty? Nepokaz to se Sarou, ano?“

Nepokaz to. Jo, byl si celkem jistý, že to už udělal.