Angel - 34. kapitola

Překlad: Clarissa

MUŽ, JEHOŽ ÚSPĚCH V ŽIVOTĚ JE ZARUČEN

V pondělí ráno se Adalyn cítila po víkendu osvěžená, když otevřela dveře. V žádném případě neexistovalo, že by on pořád –  

Proč?!

Tvrdě se kousla do rtu, kráčela dolů po příjezdové cestě a začala se modlit. Drahý Bože, prosím, dej mi sílu, abych prošla kolem tohoto neuvěřitelně arogantního muže. Opakovala si tu modlitbu v hlavě pořád dokola a dokola a, s jediným malinkým pohledem, byla schopná projít kolem stále trpělivě čekajícího Angela.  

Dveře Escalade byly otevřené, a Maria vystoupila ven ze zadního sedadla, aby jí dovolila vmáčknout se dovnitř. Nemohla si nevšimnout toho zvláštního pohledu, který jí Maria věnovala, když nastoupila dovnitř a posadila se do třetí řady mezi Elle a Lake.

Ta vysoká blondýna se na chvilku zastavila, než konečně nastoupila zpátky dovnitř a zavřela za sebou dveře. Vzdychla, když auto začalo vyjíždět, a poté Mariin hlas zaplnil ten stísněný prostor. „Počkat.“

Všichni se na ni podívali, když auto najednou zastavilo.

„Všichni ven,“ poručila ta mafiánská princezna, a ona okamžitě poslechla, když se dveře rozletěly a všichni začali vystupovat. Když Adalyn začala odcházet, Maria ji zatlačila zpátky. „Ty ne. Ty zůstaneš.“

Co to –

Vykulila oči, když její zadek okamžitě dopadl na sedačku vedle ní. Vincent nechtěl zavřít dveře, jasně předpokládal, o čem se ona chytala mluvit. Ale když mu Maria věnovala výhrůžný pohled, tak dveře zabouchl.

V nyní soukromém prostoru ji princezna přejela pohledem. „Co to sakra děláš?“

„No, chystám se jet do ško -“

„Myslím tím, co sakra děláš, že jedeš tady?“ zasyčela. „Už se nemůžu koukat na to, jak ho odmítáš.“

Říct, že Adalyn byla ohromená slovy, které vyšly z princezniných úst, by bylo podhodnocené. Nikdy ani za milion let by si nepomyslela, že by se Maria zajímala o něco, co se týkalo Lucianů natolik, aby to s ní hýbalo; přesto mohla podle pohledu do jejích očí říct, že hluboko uvnitř se z nějakého důvodu zajímala.

Snažila se svůj hlas udržet silný a řekla té blondýně, „On mě nechal, Mario.“

„Dobře …“ Blondýna zvedla obočí. „Teď je ale tady, ne?“

„Ano … ale ublížil mi. Jak bych mu mohla znovu věřit?“

Mariin ostrý pohled se zabořil do jejího. „Celý minulý týden byl každý den tady, a i když ho pořád odmítáš, pořád se vrací zpátky. Otevři oči a podívej se na něj. Pokud si myslíš, že to hodlá vzdát, tak se mýlíš, Adalyn. Muži jako Angel nikdy neprohrávají,“ přísahala jí. Čím déle mluvila, tím podmanivějším se její pohled stával. „Pokud v sobě nedokážeš najít, abys mu věřila, pak jsem se mýlila v tom, jakého muže jsi hledala, protože jsem si myslela, že jsi chtěla muže, jehož úspěch v životě je zaručen.*“ (orig. Made man = mafián) 

„To chci,“ zašeptala.

„Ze všech těch Lucianů si Lucca vybral jeho. Existuje důvod, proč to udělal; ty jen musíš být dost odvážná na to, abys zjistila, jaký ten důvod je.“

Adalyn polkla knedlík, který se jí tvořil v krku, a přiznala ten pravý důvod, proč ho nechtěla vzít zpátky. Každý Made man vždycky chtěl jednu věc. „Bojím se … že mě zničí.“

Maria se natáhla k ní a zvedla jí bradu nahoru dlouhým prstem s pěstěným nehtem. Pečlivě vyslovovala každé slovo, které vyšlo skrz její rty s intenzitou jako žádná jiná, a řekla Adalyn, „Tak. Mu. To. Nedovol.“

---

Angel nastoupil do svého auta poté, co byl právě znovu odmítnut. Přicházel každý den a přál si, aby mi dala ještě jednu šanci, ale nedala. Alespoň dosud ne.  

Neměl nic než čas, bude sem chodit každý den, pokud bude muset, aby ji přiměl znovu mu věřit. Pokud šlo o něj, jejich malá hra nebyla u konce, a on měl plány jak vyhrát.

Jeho pohled přešel ke zpětnému zrcátku, aby viděl všechny dveře Escalade otevřené a jak všichni vystupovali ven – skoro všichni. Zadržel dech, když nad ním zasvítil malý paprsek naděje.  

No tak, Adalyn. Sevřel své potetované klouby kolem volantu tak silně, až se mu začal otiskovat do kůže.  

Stále zadržoval svůj dech a vypaloval díru do zrcátka, když sledoval, jak se dveře znovu otevřely. Ale když všichni nastoupili zpátky dovnitř a dveře se za nimi zavřely, naděje, kterou měl, že by mu dneska odpustila, zmizela.

Angel dal svou ruku na klíč, který byl v zapalování, připraven nastartovat, když byl jeho pohled znovu přitažen ke zpětnému zrcátku.

Na jeho rtech se začal kroutit pomalý úsměv.

---

Když si Maria řekla to svoje, luskla prsty, aby dala ostatním znamení, že můžou nastoupit zpátky do auta.

Všechno bylo teď na ní.

Adalyn se vyhýbala pohledům svých kamarádek a svého bratra, nebyla schopná se jim podívat do očí, když nastoupili do auta a zavřeli dveře. Když zaslechla, jak auto znovu nastartovalo, ucítila jak jí srdce v hrudi začalo prudce bít a snažilo se dostat z jejího hrudníku ven. Zjistila, že byla více rozpolcená než kdy jindy, to pokušení bylo silnější než kdy jindy. Přesto se nepohnula, aby vystoupila z auta.

Myslela jsem, že jsi chtěla muže, jehož úspěch v životě je zaručen.

Tato slova jí probíhala myslí a připomínala jí, že tohle bylo přesně to, co chtěla a za co se u muže modlila, a přesto teď od jednoho takového odcházela. Od jednoho skutečného.

Naštvaná hádala, že část z ní chtěla, aby se jí opakovaně omlouval a prosil ji, aby mu odpustila, ale takový Angel nebyl. Už jí řekl slovo 'omlouvám se', a nikdy nehodlal prosit. Buď mu odpustíte nebo ne. A to, že přicházel každé ráno, bylo jeho důkazem toho, že myslel vážně, co jí řekl. Mohla ho buď brát takového jaký byl, nebo mohla stále odcházet pryč, ale volba byla na ní.

Dala ruku na kliku dveří a rozrazila dveře, udělala rozhodnutí, kterého mohla jednoho dne litovat pouze s jednou jistotou … Bude to pekelná jízda.

Vincent nebyl rád a zavolal ostrým hlasem. „Co to -“

„Neopovažuj se,“ skočila mu do řeči Maria. „Jsem si jistá, že Lake by si ho vzala, pokud bys nedovolil své sestře, aby ho měla.“

Jeho miminkovsky modré oči na ni skoro šlehaly plameny, než si sedl zpátky a vzdal to.

Lakeino a Elleino tlumené tleskání a povzbuzování mohlo být slyšet před autem, když za sebou Adalyn zavírala dveře. Poté kráčela k černému autu, ale když se dveře na straně řidiče otevřely a odhalily usmívajícího se Angela, její nohy zrychlily, až dokud neutíkala. Potom udělala něco, čím si nebyla tak docela jistá, a skočila do jeho náruče.

To byl ten okamžik, na který čekala. Až ji obejme pažemi a přitiskne ji k sobě.

Z nějakého podivného důvodu, i když její krev byla Carusů a jeho Lucianů, tohle bylo to pravé.

Několik slz jí padalo dolů po tvářích, když se přitulila k jeho krku. „Pokud mě znovu takhle opustíš, zabiju tě.“

Angel se zasmál. „To je výhrůžka, zlatíčko?“

„Ne.“ Políbila ho na krk a usmála se. „To je slib.“

Poté, co ji postavil zpátky na zem, použil svoje palce, aby jí setřel slzy z tváří, než ji uchopil za bradu a naklonil ji nahoru k sobě, aby upevnil jeho nárok na ni.

Když se jeho rty dotkly jejích, její ústa už pro něj byla otevřená, ale tak moc jak ho chtěla políbit, tak ho nepolíbila. Chtěla, aby to byl on, kdo ji políbí, aby mohla vidět, jak moc ji skutečně chtěl.

Ten polibek byl jiný, než ty které jí dosud dal. Ta samá vášeň, ta samá dominantnost, ale mohla cítit také něco nového.

Touhu.

Adalyn mu poté polibek oplácela s tou samou touhou, když zasténání prošlo skrz její rty a zmizelo v jeho horkých ústech.

Když se po chvíli odtáhl, jeho hlas vyšel ven jako nízké zavrčení, když jí nařídil, „Nastup do auta.“

„Proč?“ zeptala se omámeně a nevěděla, jestli ho správně slyšela.

„Protože pokud tě hned teď neodvezu do školy, tak tam nepůjdeš.“

Ten prudký šedý pohled, do kterého se dívala, jí ukazoval, jaký druh touhy on cítil. Hlasitě polkla, měla asi 3,5 vteřiny na to, aby nastoupila do auta, než by její panenství bylo navždy pryč.

„Hned,“ zavrčel a dal jí tím poslední varování.

Adalyn nebyla hloupá … Přeběhla ke dveřím spolujezdce.

Bože, nejsem si jistá, jestli bude manželství pro mě.