TTWY - 18. kapitola

Překlad: Lenuszka

Colton chápal, že krvácející nos Gabbyina snoubence asi nebude ten nejlepší způsob, jak udělat dojem. Mezi nouzovým voláním na 911 a nevhodnými poznámkami Malcolma, to byla nezapomenutelná večeře.

Chtěl Saře vynahradit, jak ji odstrčil. Cookie ho postavila čelem k nepříjemné pravdě, které čelit nechtěl, ale Colton nebyl žádné ořezávátko. A Sara pro něj byla důležitější než nějaké strachy. Tak se rozhodl ukázat se na rodinné večeři, a s malou pomocí babičky a linky 911 to zvládnul. Ale večer se rychle zvrtnul.

„Nebyla to tvoje chyba,“ řekl Rafe po tom, co Gabby a Sara daly Malcolmovi na nos led. „Ten blb začal mluvit o tom, jak býval skvělým fotbalistou uprostřed přihrávky. Podíval se jinam.“

„Slyšel jsi, jak mluví o Gabby?“ řekl Joe. „‘Snažil jsem se ji přimět posilovat s činkami, aby si zformovala postavu a zhubla těch deset liber navíc.‘ Chci říct, kdo takhle mluví o své snoubence? Měl jsi ho úplně sejmout, Coltone. Všem, co mají starost, by se ulevilo.“

„Nemůžeme dopustit, aby si Gabby toho chlapa vzala,“ řekl Rafe.

„Teď, chlapi,“ řekl doktor Langdon, dohnal je, když šli po dokonale zastřiženém trávníku vedoucímu k domu. „Nezapomeňte být laskaví.“ Odmlčel se. „Počkat. To řekl o Gabbyině váze? Možná ho sejmu sám.“

„Takže Coltone, jak se má hlava?“ zeptal se doktor Langdon po tom, co Rafe a Joe odešli pro další pivo. Colton s nimi nešel. Chtěl mít čistou hlavu v případě, že ho později zavolají.

„Mnohem lepší, pane. Těším se, až se vrátím ke všem věcem, které dělám rád.“ Oh, kruci, to vyznělo špatně. „Jako sport a tak,“ dodal rychle.

„Máš těžkou práci, synu. Jsi na telefonu víc než my doktoři. Nejhorší věc, které se obávám, je zvracející dítě. Nikdy jsem nepomyslel na fyzické násilí.“

Colton pokrčil rameny. „Tohle je moje město a já jsem zodpovědný za pomoc a ochranu každého místního obyvatele. Dělat to je výsada, takže mi ta pracovní doba nevadí. Stejně jako to, že nikdy nevíte, co se stane – no, jsem si jistý, že je to stejné jako u vás. Lékařská pohotovost je taky nevyzpytatelná. Radši nebudu vynakládat tolik energie, abych o tom přemýšlel, jen se snažím připravit se, jak můžu. V těchto situacích to většinou přebírají instinkty.“

„Jsi statečný muž. Ale vybral sis těžký život, ve kterém chceš vytvořit rodinu. Těžký pro ženu a děti.“

Tahle konverzace nabrala jiný obrat. Znělo to, jako by ho doktor Langdon jemně varoval, aby se držel dál od jeho dcery. Colton nevěděl, co říct. Protože žil tenhle život sám už od narození. Všechno, co doktor Langdon říkal, byla pravda; to nemohl popírat.

Doktorova poznámka mu připomněla, že sem přišel, aby napravil věci se Sarou. To znamenalo být k ní upřímný – o své práci, a o tom, co k ní cítí.

Byl vděčný, když Sara přerušila jejich konverzaci. „Tati, babička je unavená. Vezmu ji domů.“

Colton vstal. „Půjdu s tebou.“

Měl Sařina otce rád a respektoval ho, a chápal, že pro svou dceru chce to nejlepší. Tagg o něm vždycky mluvil s úctou. Říkával Coltonovi o tom, jak spolu hrávali golf, mluvili o pacientech a účastech na lékařských konferencích. Doktor Langdon jistě na Taggově práci nenašel žádné mouchy.

Colton vstal a potřásl si rukou s doktorem Langdonem a poděkoval Rachel za večeři. Rodinná večeře nebyla tak špatná. A přesto nemohl přestat přemýšlet, jestli by doktor pro svou dceru neupřednostňoval muže, který vypisuje recepty a ne pokuty.

***

Colton čekal na houpačce na verandě s Rocketem, zatímco Sara pomáhala babičce do postele. Když se konečně vrátila zpátky ven, byla trochu bez dechu. Posadila se vedle něj.

„Udělal jsi nám kávu?“ zeptala se, když si všimla dvou šálků položených na malém stolku.

„Je to bez kofeinu.“ Podal jí šálek. „Jen smetana, že?“ Vypadala tou kávou potěšená. Dobře, protože on ji chtěl potěšit a dát jí vědět, že se pokouší být mužem, kterého ona potřebuje. Ale taky potřeboval, aby pochopila několik věcí.

„Dokonalé, díky.“ Trochu se napila. „Díky, že jsi dnes přišel na večeři,“ řekla.

„Bez problémů. Bylo to… vzrušující. Přinejmenším ta část s nouzovým voláním.“ Ztichnul, soustředil se na balancování svého šálku na koleně, ale ve skutečnosti sbíral kuráž k tomu, říct jí, co má na srdci.

„Musím ti něco říct,“ oba řekli ve stejnou dobu.

On jako první položil svůj šálek. „Můžu začít?“

„Jistě. Jdi na to.“

Vzal ji za ruce, podíval se jí do tváře. Jemně jí přejel palci po jemné kůži jejich dlaní. „Můj otec byl městský polda. To víš, že?“

„Ano, pamatuju si, že mi babička říkala, že jsi ho ztratil už dávno.“

On nepřestával držet její ruku. „Moje máma se o něj hodně bála. Zůstávala dlouhé hodiny vzhůru a kouřila v kuchyni, čekala, až přijde domů. Jednou ho zranili a ona mě musela uprostřed noci vytáhnout z postele, abych s ní šel do nemocnice. Když jsem konečně viděl svého tátu, měl ruku v sádře v potlučený obličej. Byl jsem malé dítě, a asi jsem začal plakat, protože on mě objal. Nikdy nezapomenu, co mi řekl.“

„Tak mi to pověz,“ řekla Sara, posunula se k němu blíž a položila jejich spojené ruce na houpačku.

„On řekl, ‚Někdy se policisté musí zranit, aby se to nestalo jiným lidem.‘ Myslím, že tehdy jsem si uvědomil, že jím chci být taky.“ Odmlčel se. „Bylo mi osm, když ho zabili v práci.“

„Coltone, je mi to líto.“

„Bylo to během bankovní loupeže. Zachránil osm rukojmích.“

„Byl hrdina.“ Sara měla slzy v očích.

Colton se trochu pousmál. Jeho otec byl hrdina. Colton si přál, aby mu ta hrdinná část otce nevzala. „Hlavní je, že život v maloměstě není stejný jako ve velkém. Většinou je mým povoláním být k dispozici, všechny znát, kontrolovat, dohlížet. Ale ne každý je hodný, Saro. Nikdy nevíš, kdy přijde hovor, který tě vyvede z pohodlné zóny. Je to riziko, se kterým musím žít jako se součástí své práce.“

To ji vehnalo další slzy do očí. Natáhla se a dotkla se oblasti kolem jeho stehů. „Bylo hrozné tě vidět tak zraněného.“

„Onehdá v nemocnici jsem myslel, že tě můžu odstrčit. Nechtěl jsem, abys mě takhle viděla. Nechci nikoho zatahovat do toho druhu bolesti, který jsem viděl u své mámy. Přineslo to příliš mnoho špatných vzpomínek.“

„Coltone, nemohla jsem nepřijít.“ Její hlas byl nízký a chraplavý. „Když mi táta zavolal, musela jsem být s tebou. Myslela jsem jen na to tě vidět.“

Jo, to pochopil – jak rozrušená byla, jak moc se starala. Měla to tehdy všechno vepsané ve tváři, a on teď v jejich očích mohl vidět něhu. Dlužil jí víc, celou pravdu, takže se snažil pokračovat. „pravdou je, že jsem Sandy řekl, že jsme jen kamarádi, protože jsem se bál.“

„Bál čeho?“ Oči měla velké a kulaté.

Držel ji za ramena. Zastrčil jí pramen vlasů za ucho. „Toho, co k tobě cítím. Chci být víc než kamarád, Saro. Chci tomu dát reálnou šanci. A chci se tě zeptat, jestli budeš mou přítelkyní.“

Tak, řekl to a ach Bože, teď už opravdu plakala. Vzal jí obličej do rukou, otřel jí palci ty slzy.

Pohyboval se rukama po její čelisti, zkoumal její tvář, a políbil ji, pomalu a láskyplně. Její rty byly jemné – kruci, ona byla jemná a sladká v jeho náručí, a on se ztrácel v tom jednoduchém aktu polibku, objevování každého kousku jejich úst, držení v objetí. Nikdy neměl z ničeho tak dobrý pocit.

„Co se stane, když řeknu ano?“ zamumlala.

„Budu tě víc líbat,“ řekl se zakřeněním. Jejich rty se znovu setkaly, víc promyšleně, víc naléhavě. Bože, jak mu chyběla. Už to byl týden od jejich polibku, ale připadalo mu to jako rok. Zapletl své ruce do jejich jemných hustých vlasů a přitáhl si ji blíž, zatímco ona mu sjela pažemi kolem pasu.

Právě zvažoval pro a proti, že by ji pomiloval na verandě, když si najednou uvědomil, že je ozářily reflektory. Na příjezdovku zabočil Rafeho pick-up, od kol odletoval štěrk. Vystoupil a vyšel na verandu.

„Rafe, co se děje?“ zeptala se Sara.

„Přišel jsem na noc k babičce.“

Ó můj Bože, Colton toho chlapa miloval. „Jsi si jistý, že nemáš rande nebo tak?“ zeptal se Colton.

„Vůbec. Takže tu můžu spát, že? To je všechno, co musím udělat? A až se ráno vzbudím, a budu mít štěstí, udělá mi snídani?“

„Něco takového,“ řekla Sara.

Colton vstal a bratrsky si s ním potřásl. „Díky.“

Rafe snížil hlas. „Víš, že tě mám rád, ale jestli mou sestru raníš, jsi mrtvý muž.“

„Chápu,“ řekl Colton.

„Uvidíme se zítra, sestřičko.“

Ona svého bratra objala. „Díky, Rafe.“

***

Sara následovala Coltona do jeho bytu. Champ byl rád, že ji vidí, ale ještě raději, když ho šel Colton vyvenčit. Sara měla dost času, aby uháněla do jeho koupelny a použila jeho ústní vodu. Dobře, tak se zvládla trochu uklidnit, ale pořád měla ty chvilky s osobností typu A.

Colton ji našel na gauči, jak listuje časopisem Time a předstírá, že čte. Champ přiběhl, odněkud popadl svůj tenisový míček a odevzdal jí tu mokrou kluzkou věc do klína. Poplácala ho po lesklé černé srsti. „No ahoj, krasavče. Chceš si hrát, že?“

Colton se posadil vedle ní a hodil míček psovi, který se rozběhl přes obývák, aby ho dohonil. Podíval se na Saru nestoudným pohledem, který jí po páteři vyslal chvění. Tentokrát když jí Champ přinesl míček do klína, hodil ho Colton tak daleko, jak to šlo. „Champ může počkat,“ řekl, ústa zvedl v úsměvu.

Pak ji políbil, položil ji na gauč a lehl si na ni. Líbal ji důkladně, jeho ruce všude zkoumaly, mumlal krásné věci, jako třeba jak mu chyběla a jak má štěstí, že je s ní. Tohle byl její konec, to vyznání lásky, které jak objevila, používal velmi často. Mohl takhle přečíst nákupní lístek a ona by mu padla do náruče.

Když mluvíme o náruči, nějak přišla o tričko a přistihla se v obležení páru skálopevných bicepsů. Omotala mu ruce kolem štíhlého pasu, vyjela s nimi nahoru po zádech, cítila vrcholky a údolí jeho svalů, jemnou kůži a vytesanou pevnost.

Samozřejmě, že se pes vrátil, s balónkem v zubech, a oba je s ním dloubal. Colton se otočil k Champovi a poplácal ho po hlavě. „Sorry, kámo. Běž do pelechu.“

Pes přešel místnost s ocasem mezi nohama a klesnul do svého pelíšku. Nebylo překvapením, že poslechl. Kdo by nebyl tímhle mužem okouzlený?

Colton se z gauče usmál. Měl na muže tak plné rty, a také dovedné, přejel jimi po jejím břiše, použil jednu ruku, aby jí rychlým pohybem rozepnul podprsenku. Pak měl ústa na jejich prsou, a ona se propínala a natahovala po něm, a nějak při tom svlékání oblečení skončili na podlaze. Potěšení se přes ni převalovalo ve vlnách, a vnímala pouze to, jak se jí dotýká, líbá ji, používá svá chytrá ústa, aby ji dovedl na místa, kde není třeba slov, kde byli jen oni dva a nikdo a nic jiného. Žasla nad tím, jak k sobě pasují, jak se pohybují, všechno to bylo tak… jednoduše správné.

„Saro, já… teď. Dobře?“ Usmála se nad jeho ztracenými slova, když bojoval o kontrolu. V této horečné chvíli zvládla jen přikývnout. On se natáhl pro kondom a než do ní vstoupil, podíval se na ni. Ne, nejen podíval – on ji viděl tak, jak ji ještě nikdy nikdo předtím neviděl. Tenhle jeden významný moment jí otřásl a ona věděla – prostě věděla – že to bylo ono. On byl to ono. Pevně se ho chytila a přivinula se k němu, říkala mu svým tělem to, co neuměla slovy. Jak to měla říct? Jeho příchod na rodinnou večeři byla velká věc. Bylo pro něj těžké i zeptat se jí, jestli s ním chce vztah. A zmínění slova na L by ho jistě donutilo utéct za hory.

A pak do ní pronikl, hýbal se, začal rytmus, který smetl všechny její myšlenky. A byl to jen on, jeho tělo, jeho rty, ta jeho čistá vůně, která byla tak známá a uklidňující, sebejistý způsob, jakým se pohyboval a dotýkal se jí – všechno byl jen on, jedině on.

Na konec došli společně, uvolnění přišlo rychle a úplně, a když bylo po všem, leželi na podlaze propletení do sebe. Colton si ji přitáhl na sebe, takže mu hlavou ležela na rameni, jeho velké paže ji dokonale objímaly. Oba byli trochu zpocení. On jí odhrnul vlasy z tváře. Ona si přehodila ruku přes jeho pas, a leželi tam spolu, jejich dech se zpomaloval.

Políbil ji na vršek hlavy.

„Byl tohle náš první usmiřovací sex?“ zeptala se, přejela mu rukou po hrudi, přes jemné chloupky, které lemovaly jeho svaly.

„Um, myslím, že ano. Proč?“

„Protože jestli jo, chci říct – páni. Možná bychom se měli nepohodnout častěji.“

„Nebo bych možná měl chodit častěji na rodinné večeře.“ Zakřenil se. A pak ji znovu políbil.

***

Colton ji našel na svém gauči ve čtyři ráno, psala do linkovaného bloku a dívala se do laptopu, tak se posadil vedle ní. Políbil ji na tvář a pak se zeptal, „Co děláš vzhůru?“ Podle jeho názoru měli teď oba spát jako mrtví.

„Jsem nadšená. Zítra přijde do ordinace dekoratérka, která nám navrhne výmalbu, a budeme do čekárny objednávat nový nábytek a na stěnu pověsíme obrazy. A mám nápad, jak můžeme tátovi uzpůsobit jeho rozvrh, aby mohl strávit víc času s jeho komplikovanějšími pacienty a aby ordinace pořád fungovala. Mým cílem je, abychom my všichni odcházeli z ordinace kolem páté. Už jsem prosadila, abychom začínali o trochu dřív, a vymezila jsem půlhodinu na oběd.“

Zdála se šťastnější a uvolněnější, než ji kdy viděl. No, až na dobu během jejich milování. To se pak zdála definitivně šťastná a uvolněná. „To zní, jako že to jde v ordinaci líp.“

„Táta mi dává tipy, jako jak se soustředit na okamžitý problém. Má tolik zkušeností. Navíc zná všechny neduhy na této straně Mississippi. A požádal mě o názor na nové postupy, se kterými není tak dobře seznámen. Je to… nevím. Je to, jako by to začínalo fungovat.“

„To je skvělé. To zní jako opravdové partnerství.“

Podívala se na něj a usmála se. Její vlasy byly rozcuchané. Měla na sobě jedno z jeho triček a jeho boxerky, a vypadala jako ta nejsladší věc, co kdy viděl. „Jo, to doufám.“

„Opravdu jsem za tebe rád,“ řekl, jemně jí vzal laptop z ruky a zaklapl ho. Pak se přitulil k jejímu krku.

„No, směřuje to k tomu. A já zase opravdu začínám poznávat lidi. Hádej, koho jsem viděla včera? Pana Campanellu.“

Pokračoval v líbání jejího krku. Tentokrát ho povytáhla, aby mu umožnila lepší přístup. „Našeho učitele trigonometrie?“

„Jo. Odešel do důchodu, věděl jsi to? Začínám mít pocit, že se stávám součástí komunity. Nebo v to přinejmenším doufám. Budu na tom pracovat.“

„Saro, musíš být jen sama sebou a jsem si jistý, že to děláš.“ Ona svou práci měla ráda, měla ráda Angel Falls. To byla hudba pro jeho uši. „Navíc budu samozřejmě moc rád, pokud zůstaneš. A přemýšlel jsem.“

Zčervenala, což vzal jako dobré znamení. „O čem?“

„Mám několik nápadů, které bych s tebou chtěl probrat.“

„Oh, ano?“

Vzal jí z ruky pero. Položil ho na blok na konferenčním stolku. A začal jí ukazovat, co přesně měl na mysli.