Angel - 32. kapitola

Překlad: Clarissa

A TA POSLEDNÍ

Když se sousedství změnilo z pečlivě udržovaného na neuklizené a staré, přemýšlela, jestli tohle byl skutečně dobrý nápad. V čase, kdy Lake zpomalila auto téměř do kroku, nemyslela si to.  

„Adalyn...“

Ale nehodlala to dát své kamarádce najevo, protože její mysl to měla rozmyšlené od té doby, co si dala ten prstýnek do kapsy.

„Udělám to, Lake. Co nejhoršího by se mohlo stát?“

„Mohl by ti otevřít dveře vrah se sekerou.“ Její kamarádka se na chvilku odmlčela. „Nebo by mohla být ona hezčí než ty.“

Cestou řekla Lake o Angelovi, o tom prstýnku, a o tom jméně, které jí řekl a které mu vrátilo jiskru do jeho očí.

Bolestně polkla a rozepla svůj bezpečnostní pás. Potom jí nervy začaly opravdu brnkat, když vystoupila z auta. Radši bych, aby mi otevřel dveře ten vrah se sekerou.  

Adalyn věnovala Lake odhodlaný pohled, kráčela k verandě malého starého domku a otevřela vrzající průhledné dveře proti hmyzu, aby zaklepala na hlavní dveře. Snažila se nebýt tak vystrašená těmi mřížemi, které zakrývaly okna, ale bylo jednodušší to říct, než udělat.

Když nikdo neotevřel, zkusila to ještě jednou a zaklepala hlasitěji.

Zaslechla několik cvaknutí zámku, couvla a připravila se na tu osobu za dveřmi. Ale když se dveře konečně otevřely, stála za nimi krásná mladá žena, až jí to skoro vyrazilo dech.

„Dobrý den?“ Ta krásná žena se zdála být vyčerpaná.

„A-ahoj.“ Nervózní Adalyn se snažila popadnout dech. „Vy jste Bella?“

Zdálo se, že trochu znervózněla, zvlášť když Adalyn znala její jméno.

„Ano. Kdo se ptá?“

„Um, moje jmé -“ Viděla, jak se za Bellou začal valit kouř, a jak ta žena rychle odběhla.

Nevěděla, co měla dělat, a když slyšela uvnitř domu zběsilé naříkání, rozhodla se vejít dovnitř, aby viděla, jestli Bella nepotřebovala pomoct.

Když vešla dovnitř, její pohled prohledával ten malý domek, který byl pečlivě uklizený a upravený. Dokonce mohla na koberci vidět stopy po vysavači, které šly stejným směrem. Dekorativní polštářky na gauči byly tak rovnoměrně rozložené, až Adalyn přemýšlela, jestli nepoužila pravítko.

Bylo snadné najít cestu do malé kuchyně, která byla zahalená v kouři. Odháněla si ho z obličeje a viděla Bellu, jak otevřela okno v kuchyni, aby vypustila ten těžký vzduch a poté vytáhla z trouby připálený pekáč.

Sledovala, jak Bella frustrovaně sklonila hlavu, a pomyslela na to, jak tohle probíhalo zcela rozdílně oproti tomu, než si myslela, že bude. A čím déle na tu ženu koukala, tím více její srdce klesalo.

Mohla vidět, proč měl Angel v očích ten pohled, když řekl její jméno. Její jméno jí dělalo čest, protože žádný muž by nebyl schopný odolat intenzivní kráse této půvabné ženy. Její přírodní, špinavé blond vlny jí dosahovaly k ramenům s třpytivým leskem, které dokonale odpovídaly jejímu silnému, tmavému obočí. Bez pochyby byla nádherná, nepotřebovala ani kapku make-upu nebo luxusní oblečení, které by to dokázalo.

Adalyn vytáhla prstýnek ze své kapsy a naposledy ho stiskla, než zamířila k té zklamané krásce, která se zdála být na pokraji svých sil.

„Myslím, že tohle je vaše.“

Podívala se na ten prstýnek; v očích se jí objevily slzy, když si ho vzala a pevně ho sevřela v dlani. „Kde jste ho vzala?“

Adalyn se snažila otevřít pusu, ale nemohla. Nedokázala v sobě najít odvahu, aby ta slova dostala ven.

Na Belliny lícní kosti začaly padat slzy. „To je prsten mého otce ...“

Tak přesně kvůli tomu se ho Angel snažil tak zatraceně tvrdě od ní získat, a teď konečně všemu rozuměla.

Pokud byl Lucca ten s tím prstenem, tak šance, že byl její otec mrtvý, byla jistá. Ten prsten, který byl posledním kouskem, co jí připomínal Angela, byl nyní Belliným posledním kouskem připomínajícím jí jejího otce.

Život byl svým způsobem zábavný, nebo zvrácený a podělaný, záleží na úhlu vašeho pohledu.

Bella si utřela slzy. „Prosím, řekněte mi, kde jste ho našla. Já to musím vědět.“

Podívala se na tu nádhernou ženu ještě na jednu další vteřinu, přemýšlela, jestli věděla, že měla svého vlastního strážného anděla. Anděla, kterého by zabila, aby ho měla.

„Omlouvám se. Nemůžu.“ Adalyn vycouvala, než vyběhla ze dveří rovnou k autu. Byla silná, ale nebyla dost silná na to, aby se vydržela dívat na dívku, která ukradla Angelovo srdce dlouho před tím, než ona měla vůbec šanci v pekle.

S každou další mílí, kterou Lake ujela v tichu, cítila Adalyn, jak se jejímu srdci ulevuje víc a víc. Ty první čtyři fáze loučení byly pryč, a ta poslední se konečně přes ní přehnala.

Přijetí. Bylo to sedmi-písmenkové slovo, které stálo před vámi, než jste byli konečně … svobodní.  

Když se podívala na svou kamarádku, poprvé za dlouhou chvíli se na jejích rtech objevil úsměv. „Můžeme udělat jednu poslední zastávku?“

„Samozřejmě.“ Usmála se na ni Lake. „Kam chceš jet?“

Usmála se ještě víc, už mohla prakticky cítit chuť nugetek. „McDonalds.“

---

Dveře se rozletěly, když se blížil.

„Angele!“

Chytil Bellu, když mu skočila do náruče, omotal kolem ní paže, zvedl ji ze země a přitiskl ji k sobě. Na zlomek vteřiny zapomněl na všechno, když přivoněl k jejím blond vlnám a ucítil tu sladkou vanilkovou vůni, která se kolem nich držela. Držel ji trochu déle. Trvalo to jen na malou chvíli …

… „Angele!“ Bella ho objala, když vešel do školy.

Obmotal kolem ní své vychrtlé paže, usmál se a věděl, dokonce už v osmi letech, že tenhle moment právě tady byl to, co mu bude stát za to, aby přežil to peklo jeho otce v následujících letech.

„Tolik jsi mi chyběl,“ zašeptala mu.

Zdálo se, že ta hrůza, kterou prožil ve skříni, zcela zmizela pryč. „Taky jsi mi chyb -“

„Matthiasi?“ Ta malá, kudrnatá blondýnka ho pustila a pomalu přešla k jeho identickému bratrovi se smutkem vepsaným v její tváři. „Jsi v pořádku?“

Matthias tupě zíral, zdálo se, že kouká skrz ni. Jeho tmavě šedé oči byly traumatizované, a pokud byste se podívali dost zblízka, mohli byste vidět tu hrůzu, kterou v nich měl.

Se slzami lesknoucími se v jejích mladých očích zvedla Bella ruku a natáhla ji k tomu bratrovi, ke kterému ji bude natahovat následující roky. „Matthiasi?“

… Držel ji o chvilku déle a cítil, jak Bella pohlédla přes jeho rameno a ucítil zklamání, které její jemná povaha nedokázala skrýt. .

Vidíš? Trvalo to jenom chvilku.

Postavil ji zpátky na zem, zhluboka se nadechl a pustil ji. „Jsem tu jenom já. Matthias se nemohl dostat pryč.“

Její úsměv lehce opadl. „Aha …“

Neviděl ji snad už celou věčnost, když byl uvězněn v hotelovém pokoji kasína. Zoufalý z toho, že ji nemohl vidět, požádal znovu Matthiase, aby se s ním jen na pár hodin vyměnil. Nyní se mu návrat k ní zdál být jiný.

Natáhl ruku a přejel svými potetovanými klouby přes její tvář jako to vždycky dělal, když viděl v její tváři smutek. Pokaždé, když to udělal, zcela jistě si přál, aby ji to utišilo, jako když to dělal Matthias. Přál si, aby ji dokázal utišit jako Matthias, když ho viděla. Nikdy nebyl schopný toho dosáhnout, a až do tohoto okamžiku si neuvědomil, že toho nikdy nedosáhne.

Bella byla a vždycky bude zamilovaná do Matthiase, bez ohledu na to, jestli o ní projevil malý zájem. Nezáleželo na tom, jak moc si byli podobní navenek, neměli stejnou duši, a Matthias byl ten, kterého její duše volala.

Krásnou je jen pro tyto dvě duše samotné … Vzpomněl si na slova, která řekl Adalyn, když ji viděl naposledy, aby si uvědomil, že on byl stejně tak slepý. Angel se nedržel své vlastní rady.  

Přejížděl klouby po její pokožce o vteřinu déle, protože věděl, že tohle bylo naposledy, co to dělal. Ta radost a láska, které k ní cítil, když se jí dotýkal, byly nyní pryč. Nebyl pro ni stvořený a konečně mohl zcela jasně vidět, že ona nebyla stvořena pro něj.

Když začal odtahovat svou ruku, zastavil se, protože uviděl, že se jí pod bradou kolem krku houpe prstýnek. Angel přejel svou rukou dolů a zvedl ho. Okamžitě ho poznal.

„Odkud ho máš?“ zeptal se jí a mnul ho mezi svými prsty, aby se ujistil, že byl skutečný a ne jen přelud.

„Asi před měsícem sem přijela nějaká holka.“ Vzala mu prstýnek z ruky a dívala se na něj. „Neřekla mi své jméno a ani, kde ho našla, ale když mi ho dávala, měla jsem pocit jako že ho ochraňovala. A když jsem si ho vzala … vypadala smutně.“

Angel se podíval na ten prstýnek, který teď svírala v ruce Bella. Prstýnek, který se jí tak zoufale snažil vrátit.

Když odešel z Adalynina života, pořád ho chtěl získat zpátky, ale pokud by znovu viděl tu hezkou brunetku, nebyl si jistý, jestli by byl schopný od ní podruhé odejít.

Konec konců, hluboko v sobě předpokládal, že věděl, proč ji nemohl znovu vidět, ale až dosud si to nemohl přiznat. Budu chycen v pasti, napořád.  

Nastal čas, aby Angel udělal rozhodnutí. Takové, které mohlo navždy změnit průběh jeho života. A jakmile to rozhodnutí udělal, nebylo cesty zpátky.

Podíval se na dívku, do které byl celý svůj život zamilovaný, a řekl něco, co měl říct už před dvěma měsíci.

„Sbohem, Bello.“