TTWY - 14. kapitola

Překlad: Lenuszka

Colton ji vedl po schodech do svého bytu, kde trochu roztřeseně zvládnul rozsvítit lampu. Kolem se rozprostíral svým způsobem staromládenecký obývací pokoj, sestávající z kožené sedačky, pohodlného polohovacího křesla a hromady elektroniky podél stěny.

„Pěkná televize,“ řekla prkenně Sara, když se rozhlédla. Během chůze posledním blokem ztichla a když šli po schodech, zůstala mrtvolně tichá.

„Díky.“ Bože, takhle nervózní nebyl od doby, co musel číst nahlas před celou třídou v devíti letech. Opravdu už je trochu mimo, pokud o tom přemýšlel, když měl ve svém bytě krásnou ženu.

A nejen krásnou ženu. Takovou, která byla výzvou, a která v něm probouzela zároveň to nejlepší a nejhorší. Ženu, kterou nemohl přestat chtít.

„Chci říct, že tu nejsou žádné dráty,“ pokračovala. „Někteří lidé je mají všude kolem.“ Naznačila chaoticky nahoru rukou. „Ale ty ne. Uklizeno, jak má být.“

„Chceš něco k pití?“ zeptal se. Jeho hlas zněl trochu vyšší, než normálně, jejich normální konverzace byla nahrazena Sařinou chválou na kvalitu jeho televizní sestavy. Trochu se jí třásly ruce. Chtěl jí říct, že jemu taky, ale bál se, že by ji ještě víc znervóznil.

Odkašlala si. „Voda by byla fajn. Donesu si ji sama. Musím si umýt ruce.“ Zvedla dlaně, na kterých měla několik modrých šmouh z cukrové vaty. On myslel něco víc ve smyslu dobrého, velkého panáka Jacka Danielse.

Vešla do jeho kuchyně a pustila vodu, zatímco on jí nalil sklenici chladné vody z lednice a podal jí to.

„Díky,“ řekla zdvořile a několikrát si lokla. „Jsi nervózní?“ zeptala se přes okraj sklenice.

Konečně byli sami na místě, kde s tím mohli něco udělat, a on to nemohl pokazit. Nervózní? Spíš úplně mimo. „Ne,“ řekl.

Sara, obvykle připravená na odseknutí, které mu vystřelilo krevní tlak do nebeských výšin, byla podivně zticha. Byla jedna věc, díky níž do toho šel: Vždycky si měli co říct. Vyjít spolu bylo mnohem těžší. Položil svou ruku na její, která byla chladná. Ten malý náznak chladu, zranitelnosti, plus skutečnost, že se pohybovala mezi nervózní zdvořilostní konverzací a naprostým tichem, ho nutily cítit se zvláštně něžně.

„Zrzko, já--“ Chtěl jí říct, aby se nebála, ale znejistěl. Zblízka ho přitahovaly ty mnohobarevné skvrnky v jejích krásných zelených očích – některé tmavé, některé barvy medu – překrásný unikátní mix, který mu bral dech – a slova.

„Já – jsem tě viděla, jak dneska dáváš těm klukům peníze,“ řekla Sara, zaplnila to trapné ticho. „To bylo… milé.“

Podíval se dolů, teď nechtěl probírat, jak je „milý.“ „Podívej,“ řekl, promnul si zátylek, „nedělej ze mě hrdinu. Když můžu udělat nějakou maličkost, abych pomohl, snažím se to udělat. Hlavně proto, že vím, jaké to je, když vyrůstáš a na něco nemáš. Nemůžeš se bavit.“

Ona mu položila ruku na hruď. „Jsi velmi laskavý.“

„Jsem maloměstský polda, který jen dělá svou práci.“ Proč tady mluví o jeho práci, když ji chtěl líbat?

„Slyšela jsem všechny ty lidi, co za tebou chodili ve frontě. Že jsi sundal vánoční stromek té starší ženě a řekl dětem, že mají dávat pozor na domy lidí, kteří někam odjeli.“

„Jak jsem řekl, je to moje práce.“

Ona zatřásla hlavou. „Je to víc než to. Každý v tomhle městě tě miluje. Staráš se o lidi – přesně jako se staráš o svou rodinu.“

Povzdechl si. Jemně jí vzal skleničku a postavil ji. Pak ji zvednul a posadil na linku vedle sporáku a jemně jí vstoupil mezi nohy.

Ona polkla. On se opřel z každé strany, takže ji uvěznil. „Jak tě jen přiměju přestat mluvit?“ zeptal se a zadržel úsměv.

Sara se opatrně natáhla a poklepala na jeden jeho biceps, jako by ho zkoumala. Další technika vyhýbání, to nebylo dobré znamení. Masíroval jí ramena. Jo, napjaté jako pod proudem. To ho přimělo trochu ustoupit a naznačil jí směrem do obýváku. „Pojď. Mrkneme se na televizi. Můžeš vyzkoušet kvalitu zvuku.“

To ji rozesmálo. Ale když se otočil, aby šel, zatáhla ho za rukáv, aby ho udržela na místě. „Jde o tu desetiletou záležitost,“ vyhrkla. „S Taggem. A s nikým jiným. Konkrétně jde o tu část s nikým jiným. Zatímco ty--“

Jedním rychlým pohybem si ji vtáhl do náruče a přitáhl si ji blíž. Byla jemná a teplá a on o kytkách nevěděl ani ň, ale její vůně mu připomínala léto – teplé sluneční paprsky a sladkost. „Saro,“ řekl, uhladil jí pramínek vlasů, který jí spadnul do tváře. Bože, byla krásná. „O nic z toho se nestarám. Pokud samozřejmě pořád nechceš Tagga.“

Setkala se s ním pohledem. „Chci tebe.“

Srdce mu divoce bušilo v hrudi. Toužil se jí dotknout, ale potřeboval se ujistit, že je na stejné vlně. Chtěl, aby všechno bylo správně.

Její úsměv bral jako dobré znamení. Tak se sklonil blíž, aby zajal její ústa.

Ona natáhla ruku a zatlačila ho do hrudi. „Já-já jen chci objasnit, že nejsem v pozici, kdy bych chtěla vztah. Já – tohle je jen pobavení, ano? Chci, abychom to měli stejně.“

To ho překvapilo, hlavně proto, že to byla většinou jeho parketa. Snažil se přijít na to, proč ho to taky trochu zklamalo. Colton chápal, že ženy jako Sara s někým jako on dlouho nezůstanou, bez ohledu na to, jak si ho lidé vážili za jeho dobré skutky.

Vše, co věděl, bylo, že ji chce. A vezme si, cokoli mu ona dá. „Chápu. Jasně a zřetelně.“

Pak ji políbil. Což, jak s úlevou zjistil, zastavilo konečně mluvení. Když se jejich rty setkaly, stala se legrační věc. Byt, zvuk lednice, děti, které šly po ulici z ohňostroje, hukot jeho nervů v pozadí – všechno ustalo. Byli to jen oni dva s ústy přitisknutými k sobě, vzájemně se objímající pažemi.

Sara ho líbala taky, jazyky se proplétaly, rty hledaly, těla zaplavilo horko. Chutnala jako cukrová vata a sladkost, kterou roky postrádal. Dokonale mu pasovala do náruče, všechna jemnost křivek. S tím polibek zmizely všechny roky nevraživosti, a on si pomyslel, že musel být idiot, když se s ní chtěl kvůli všemu hádat.

„Jsi krásná,“ zamumlal, zajel jí rukou pod tričko, přes teplou, hladkou kůži zad.

Ona zčervenala a zatřásla s úsměvem hlavou.

„Když mě nutíš přijmout komplimenty, musíš je přijmout taky,“ řekl.

„Prostě mě polib,“ řekla a omotala si prsty kolem jeho zátylku, když ho hluboce líbala. Z krku jí uniklo zanaříkání. Když se Colton odsunul, aby se na ni podíval, její oči byly zasněné, a, myslel, že plné toho samého hladu, který cítil proudit sám v sobě. Žádné nervy. Přelila se přes něj vlna úlevy.

„Saro, já--“ Slova se mu zadrhla na rtech, potřeboval jí něco upřímně říct. Ale vzpomněl si na slova: jen pobavení. Tak jí místo toho přejel prstem po tváři. Ruka se mu trochu třásla, a tak jí pohnul, než si toho mohla všimnout.

Když už mezi nimi nezbyl žádný sarkasmus, co to bylo? Nebyl si jistý, ale necítil to jako něco, co už by předtím zažil. Zastrčil jí za ucho pramen vlasů. „Vždycky jsem to chtěl udělat. Dotknout se tvých vlasů.“

„Vezmi mě do postele, Colte,“ řekla, rty zvednuté v úsměvu. „Nechci, abychom to udělali vedle kávovaru.“

Kouzelná slova. „Jak říkáš,“ řekl, zvedl ji, líbilo se mu, jak se kolem něj sladce omotala. Nesl ji do své ložnice a celou cestu ji líbal.

***

Dobře, že ji Colton nesl, protože Sařiny nohy byly jako z želé, slabé a nenabízely žádnou oporu. Celá se chvěla. Žilami jí proudila teplá láva a myslela, že možná dostane mozkovou mrtvičku, podle těch změn tepla a chladu, slabosti a zběsilého bušení srdce. Ať už to byla jakákoli nemoc, nechtěla se z ní vyléčit.

A ó můj Bože, ten chlap uměl líbat. Mohla by strávit hodiny líbáním těch krásných a zkušených rtů.

Bez dlouhých cavyků ji položil na postel a typicky chlapským způsobem setřásl tričko a kraťasy, pak tu stál v celé své mužné dokonalosti, vyzařovala z něj sebedůvěra. Postava samý kopeček a údolí, všechny pevné svaly a zlatá pokožka. A pak už byl na ní, roztáhl jí nohy, erekcí se natiskl k místu, kde jí to tepalo a bolestivě pulzovalo.

„Coltone,“ řekla. On ji políbil na krk, za ucho, zapletl jí ruce do vlasů, líbal ji tak, jako ji ještě nikdy nikdo nelíbal, opatrně, pomalu, pak najednou žádostivě, pohlcoval ji, hořela jako v plamenech. Nějak jí odepnul a odhodil halenku, kraťasy mrsknul na podlahu. Šeptal jí sladká slůvka, jak krásná je, jak šťastný je, že ji tu má, jak se mu líbí se s ní milovat. Považovala ho za tichého muže, vůbec ne za otevřeného, ale on ji znovu překvapil. Nikdy předtím taková slova neslyšela, slova, která ji přiměla cítit se… opatrovaná.

Bez námahy jí rozepnul podprsenku, a už byla jeho ústa na jejích prsou a kouzelným způsobem používal svůj jazyk. V jejím středu se formovalo teplo, jak ji líbal a sál, tělo se jí napjalo a zpevnilo a připravilo se na něj, jak rostla jeho horečná potřeba. Když jí uniklo zasténání, cítila, jak se jí do kůže usmívá.

Obalila kolem něj ruce, jela nahoru po šlachovitých provazcích jeho zad, fascinovaná tvrdými svaly a kontrastující jemností jeho kůže. Zajela mu rukou pod boxerky, přejela po každém svalu jeho zadku. „Jak je tvé tetanovce?“ zamumlala, když ho pohladila.

„Hodná holka,“ řekl. „Čekal jsem, že to zmíníš. Omlouvám se, ale za tohle tě čeká určitá odplata.“

„Žádná odplata,“ zvládla říct.

„Oh, neboj se. Myslím, že se ti to bude líbit.“ Kousek jí stáhnul kalhotky a vklouznul prstem do její kluzké vlhkosti, pohladil její nateklou tkáň, líbal ji dlouze, pomalu a hluboce.

„Coltone,“ řekla, hlas plný nutnosti, popadla ho za paže a natlačila ho k sobě.

On si nasadil kondom a ona ho navedla do svého těla, stiskla mu ruce na zádech, když do ní opatrně vstoupil, naplnil ji, začal se v ní pohybovat. Na chvíli se jejich pohledy uzavřely. Upřímnost, opravdovost, spojení – to všechno jí otřáslo. Setkala se s jeho upřeným pohledem, zadusila ten neodbytný pocit hrůzy, že tenhle muž byl tak jiný od ostatních, že z toho už nikdy nevyjde stejná.

Přelévaly se přes ni vlny potěšení, každý sval se napínal. Z toho, jak se mu napínaly jeho svaly, mohla říct, že byl taky blízko k uvolnění.

Políbil ji na ústa a začal se pohybovat, nasadil tempo, které dělalo z malých kaskádovitých vln větší, žhavější, valily se přes ni jedna za druhou jako teplý, slabý letní příliv. Otevřela se mu, omotala se kolem něj, objala ho vší silou.

„Saro,“ vykřikl, pak se udělal a vzal ji s sebou. Ona se ho držela, když oba padali přes okraj.

***

Colton nebyl žádný objímač ani párový spáč, ale natáhl se pro Saru a přitiskl si ji k sobě, uhladil jí její úžasné vlasy, které mu spadly na krk. Nadechnul se její sladké vůně, cítil jejich hedvábnou váhu protékat mezi prsty. Teď byl čas, aby typicky zmínil, že ráno musí brzy vstávat, a zmíněné ženě by to došlo a šla by domů. Jedna jeho část doufala, že když se pomilují, uvidí Saru jako každou jinou ženu, že to byl jen sex, bla, bla. Místo toho se přistihl, že zažívá jiný pocit, kterému úplně nerozuměl – spokojenost.

Překvapila ho, když promluvila jako první. „Zítra je neděle. Musím brzy vstát, abych pomohla babičce chystat rodinnou večeři.“ Odmlčela se. „Měl bys někdy přijít. Na rodinnou večeři. Chci říct, jste s Rafem dobří přátelé, a babička tě má ráda, takže by se nikdo nedivil, proč tam jsi.“

Zaváhal víc než obvykle, konečně se rozhodl být upřímný. „Díky, ale rodinné večeře… prostě nejsou moje věc.“ Nebyla to jeho věc. Neuvážil fakt, že by možná udělal výjimku, protože řekla, že je to jen pro zábavu. Takže nebylo proč zvažovat něco jiného.

„Oh, dobře.“ Z hlasu jí zaznívalo zklamání.

„Není to nic osobního. Jen… víš, je to… rodina.“ Skvěle, to dávalo dokonalý smysl. „Chci říct…“

Rychle ho políbila. „To zní, jako bychom byli oba na stejné vlně. Necháme to jasné. Nejsem dotčená.“ Pořád vypadala trochu zklamaně. On věděl, že je rodinná nedělní večeře velká věc. Něco, co se jen tak nevidí. A věděl, že by si jeho přítomnost rodina nikdy nepřebrala jako běžnou věc.

Pohla si, aby vstala. Impulzivně jí položil ruku na paži, aby ji zadržel. „Řekl jsem, že se nechci plést do rodinné večeře. Ne, že chci, abys odešla.“ Kdyby byla kteroukoli jinou, povzbudil by ji v odchodu a dopřál si po zbytek noci odpočinek. Ale nechtěl, aby odešla. Tak upevnil své sevření a chytil ji rukou kolem pasu. Ona se vzdala a lehla si zpátky k němu, rukou mu lehce spočívala na předloktí. Vypadala tak světle a krémově – delikátně – ve srovnáním s jeho mnohem tmavší barvou.

„O čem přemýšlíš?“ zeptal se. To pro něj bylo taky nové. Zeptal se na tohle někdy?

Ona se usmála. „O tom, co jsme právě udělali. Jak tomu pořád nemůžu uvěřit. Když si na nás vzpomenu na střední--“

„Ani nechci mluvit o tom, jaký jsem byl na střední.“

„Proč ne? Byl jsi pohledný a populární. Měl jsi všechno, co jsi chtěl. Popularitu, přátele. Já jsem byla jen ošklivé malé káčátko.“

„Byl jsem blbec.“ Odmlčel se. „A nikdy jsem si nemyslel, že jsi ošklivá.“

„Ale no tak. To je v pořádku. Měla jsem pupínky a tlustá skla a rovnátka až do druháku.“

On pokrčil rameny. „Každý má nějakou trapnou fázi.“

„Až na tebe.“

Trošku jí přičichl ke krku. Bože, voněla tak dobře. „Skoro jsem tě požádal, abys se mnou šla na maturitní ples.“

„Cože?“ Zvedla se na jeden loket, poskytla mu výhled na svá krásná ramena – a rýhu mezi prsy, kterou si zakrývala volným prostěradlem. „Neudělal jsi to.“

„Pamatuješ, jak jsem si zranil koleno a belhal se o holích, a ty sis vyvrtla kotník a měla dlahu?“

„Och, jo. Vyvrtla jsem si ho při práci v Outerspace Burgers, když jsem na nohou měla kolečkové brusle, které jsme museli nosit.“

„Jo, no, seděli jsme spolu na smontovaných sedačkách pro tělesně postižené. Pamatuješ si to?“

„Pamatuju si, že jsem vedle tebe byla nervózní. Protože jsi byl tak pěkný. A cítila jsem se kvůli tobě špatně – bylo to hned po tom, co sis to koleno zranil. Celá škola o tom mluvila.“

„Každý mi říkal, že to bude v pohodě, že jsem skvělý hráč a vrátím se. Prakticky mi mazali med kolem pusy, když mi doktoři už od začátku říkali špatné zprávy. Ty jsi nic takového neřekla. Jen jsi řekla, že je ti to líto. To pro mě něco znamenalo. Myslím, že jsem hluboko uvnitř pochopil, že bylo po fotbalové kariéře. Nikdy jsem ani nepomyslel na to, že bych to zvládnul na vysokou bez svého stipendia.“

Ona mu třela paži. „To pro tebe muselo být těžké.“

„Upřímně, víc jsem se bál o tu vysokoškolskou část než tu fotbalovou. Musel jsem zabezpečit Hannah. A to jsem nemohl udělat bez pořádné práce.“

„Měl jsi tolik zodpovědnosti na tak mladého muže.“ Najednou se zasmála.

„Co je?“

„Tak jak to teda se mnou bylo? A pozvánka na ples, nemůžu se dočkat, až to uslyším.“ Oči se jí rozsvítily očekáváním, co Colton řekne. On si pomyslel, že nikdy tuhle její stránku neviděl, plná očekávání jako malé děcko, její obranné stěny zbořené.

„Takže jsi seděla vedle mě a mluvili jsme a já jsem si začal myslet, že jsi docela pěkná. Že jsem se v tobě pletl.“

„Ale toho roku jsem šla na ples s Taggem.“

„On tě nepozval, pamatuješ? Po tom, co sis pochroumala ten kotník.“ Tagg byl takový kretén – myslel si, že by mu s berlemi zkazila zábavu. Nakonec se kvůli tomu cítil špatně, ale trvalo mu to dost dlouho. „Už jsem ti chtěl navrhnout, že půjdeme spolu, jako párek invalidů.“

„Proč jsi to neudělal?“

„V tu chvíli šel kolem Tagg a přisednul si k nám. Byl jsem naštvaný, že ti to udělal. Ale byl to můj nejlepší kamarád, a nemohl jsem mu to udělat.“

„Stejně by nám to nevydrželo,“ řekla s přehnaným povzdechem.

„Proč ne?“ Slyšela v jeho hlase bolest a tiché zaklení.

Usmála se. „Protože jsem vždycky byla vysazená na profesionální sportovce a ty jsi očividně selhal.“

„Jo, ale možná jsem byl profesionál v něčem jiném.“ Povytáhl obočí, aby jí napověděl, co to je.

Ona protočila oči a smála se. Takovým tím funivým smíchem, který u ní nikdy předtím neslyšel, a moc se mu to líbilo. Tohle byla skutečná Sara, a on ji měl rád. Hodně.

V odpovědi protočil oči a políbil ji, dokud její úsměv neopadl a nebyl nahrazen úplně jiným druhem zábavy.

***

Soudě podle šedého světla za záclonami Sara odhadovala, že je kolem páté ráno. Věděla to, protože v létě svítalo brzy, a tma se měnila v šedou dlouho předtím, než vyšlo slunce. Byla to jedna z věcí, které na létě milovala.

Vedle spal tváří k ní Colton. Jeho dlouhé řasy mu propůjčovaly chlapecký vzhled, ale svaly jeho paže, která byla zasunutá pod polštářem, a výšiny a údolí jeho hrudi, které jasně vyčuhovaly z pod přikrývky, byly ryze mužské.

Zasáhlo ji uvědomění a nával čirého adrenalinu, které ji zcela probudilo, a najednou byla naprosto vystrašená. Co si myslela, když s ním usínala? Zůstat celou noc? To zavánělo… vztahem. Něčím, o čem věděla, že to Revolvera nezajímá.

A zatímco on byl možná velmi dobře obeznámený s tou „jen pro zábavu“ věcí, se kterou začali, pro ni to bylo úplně nové území. Nevěděla nic o tom, kam to směřuje, ale věděla, že minulá noc s Coltonem byla příliš dokonalá, jejich milování snadné a přirozené, když spolu usnuli v náručí. A byla si celkem jistá, že myslet tímto způsobem povede pouze k bolesti hlavy.

Do hrudi jí udeřila panika, větší než před chvílí. Najednou nemohla dýchat, nemohla nasát dostatek kyslíku. Musela se odtud dostat. Nebyla připravena mu čelit ve světle dne. Nějak musela najít svou kontrolu.

Velmi opatrně vyklouzla z postele a našla svou podprsenku, tričko a kraťasy. Jen Pánbůh věděl, kam zmizely její kalhotky.

V obýváku vklouzla do oblečení a právě zvedala svoje sandály u dveří a opatrně položila ruku na kliku od dveří, když se setkala s odporem.

V podobě sto osmdesát osm centimetrů vysokého poldy jen v tmavě modrých boxerkách, který se rukou opíral o dveře.

„Dobré ráno,“ řekl, hlas měl trochu chraplavý, stín strniště na jeho tváři sexy jako hřích. Pohnul se, aby se bokem opřel o dveře a založil si ruce na hrudi.

„Já-um-mám pohotovost.“ Pohotovost byla to, že panikařila a měla infarkt a potřebovala se odtud dostat. Rychle.

„Opravdu?“ řekl a pozvedl jedno obočí. „To je legrační, protože jsem tě neviděl s pagerem. A musím ti připomenout tvá slova, že máš celý víkend volno.“

„Proč nemůžeš být větší spáč?“

„Policejní reflex.“ Odmlčel se a nechal slova dolehnout. „Nechoď. Zůstaň.“

„Měl bys být rád, že odcházím. Není to to, co chlapi chtějí. Ženu, která není citově vázaná a ví, kdy odejít?“

„Zůstaň,“ řekl znovu, opřel se pažemi o dveře z každé její strany, čímž ji uvěznil, což bylo sexy jako blázen. „Prosím.“

Stále zůstávala silná. „Právě jsme to udělali! Třikrát. Nejsi vyčerpaný?“ Třikrát. A pokaždé to bylo tak, tak dobré. Jako ten druh chůze-na-obláčku neuvěřitelně dobré. Tagg očividně potřeboval doučování, protože tenhle muž…

Sklonil se, aby ji políbil na krku, a ona se otřásla. „Zůstaň, protože jsi tu ráda,“ řekl. „A já ti udělám snídani.“ Mazlil se s jejím krkem a bylo těžké přemýšlet, když jí jazykem dělal takové věci mezi krkem a klíční kostí.

„To zní jako by byla snídaně s bonusem,“ řekla.

On se jí usmál do kůže. Snažila se nepřestat bojovat, nesmát se sama sobě, nepodlehnout teplu, které jí nyní proudilo.

Její myšlenky byly zmatené, a selský rozum, který ji vedl k tomu vyjít ze dveří, rapidně oslabil pod útokem jeho polibků. Sara si připomněla, že je to jen pro zábavu. Sex pro zábavu nezahrnoval hodiny rozhovorů v posteli a pak ještě snídani. Zahrnovalo to radikální řez a odchod, než se do toho zamíchají city.

A přesto se k ní jeho prosby dostaly způsobem, který ani nemohla popsat. Byl rád, že je tady. Chtěl jí udělat snídani. Chtěl, aby zůstala.

Pak udělal něco zvláštního. Zvednul hlavu a objal ji. Omotal kolem ní ruce a přejížděl jí jimi nahoru a dolů po zádech a jen… ji držel. Bylo to to nejvíc sexy tělesné objetí, které kdy zažila, a na vteřinu pomyslela, že se rozbrečí.

Nemohla mluvit. Bylo to jako by jí v hrdle uvízla hrouda. Neodvážila se to říct nahlas, ale cítila to do morků kostí. Chtěná. Cítila se chtěná.

On se odtáhl a podíval se na ni. Bože, musela vypadat jako jeden velký chaos. Rozcuchané vlasy, pokrčené oblečení, žádný make-up, navíc spala s kontaktními čočkami a oči ji teď bolely, jako by ji tam bodalo tisíc jehliček.

„Nikdy jsem neviděl ženu tak rozpolcenou kvůli pomyšlení na snídani.“ Natáhl se a zvednul jí bradu, aby se mu musela podívat do očí. Ta upřímnost v jeho pohledu ji vyděsila. Bylo to, jako by prohlédl všechny její kraviny. Než se mohla oprostit od toho propichujícího modrého pohledu, omotal jí jemně a něžně ruku kolem krku a políbil ji na ústa.

Pak ji s vědomím, že z ní vylíbal veškerý boj, vzal za ruku a táhl zpátky do ložnice. Byl neodolatelný. Neměla jinou šanci, než odsunout strach stranou a následovat ho.