R&R - 8. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Alessa zůstávala ve svém koutě v obývacím pokoji a sledovala muže, kteří přecházeli tam a zpět. Rodina Artino se zas a znovu chvástala ohledně toho, jak se Riley ukázal v kostele a požadoval omluvu. Dean ze sebe vyplivl odporné slovo, mávl rukou směrem k Alesse a zaklel, jako by ona toho všeho byla příčinou.

Alessa zůstávala zticha.

Neměla co říct.

Na ničem z toho, co by řekla, by nezáleželo.

Abriella stála opřená o protější stěnu, zachytila sestřin pohled a zamračila se.

Stále ještě mohla cítit kouř.

Stále ještě mohla cítit ten žár.

„Ten bastard,“ zajíkal se Theo svými slovy.

Joel se ze svého místa ve velkém křesle v čele místnosti ani nepohnul. „Je mi to tak líto, Theo.“

Ne, nebylo.

V Alessině mysli křičela pravda: Tohle udělal Joel.

Joel to udělal.

Joel.

Alessu nepřekvapovalo, že Theo do Joelovy pasti spadl. Bylo to přesně tak. Všichni z toho podezřívali Rileyho, stejně tak, jako z mnoha dalších věcí. Střelba, při které byli zabiti Lea Rossi a Ben DeLuca. Útok na podnikání Rossiho a odplata vůči Laurentově gangu.

Riley Conti neudělal nic pro to, aby své zapojení do těchto věcí potvrdil nebo odmítl. Lidé na něj ukazovali a on je nechával bez odpovědi.

Proč by si všichni neměli myslet, že udělal i toto?

Strach byl dokonalý motivátor.

Co se týče ostatního, Alessa netušila, čemu věřit. Nařídil Riley ty ostatní střelby a zabíjení? Nevěděla. Ale věděla, že Riley Dina nezabil.

Kdo by jí věřil?

„Můj bratr…“ Theovi se s bolestným zavrčením vytratil hlas. Zaskřípal zuby. „Můj bratr, Joeli.“

„Za to se bude zodpovídat,“ slíbil Joel chladně. „Riley se za to bude zodpovídat.“

„Slyšel jsi, co před bohoslužbou řekl Dinovi?“ zeptal se Theo. Při posledních slovech mu hlas znovu zaskřípal. „Všichni bychom to věděli, Joeli. Po dnešním dnu bychom všichni věděli, na čí straně můj bratr stál. Zasraně nám to právě tehdy řekl!“

„Slyšel jsem ho,“ řekl Joel.

„Všichni jsme ho slyšeli,“ zamumlal Walter.

„Proč by sakra šel Riley po mém bratrovi, co?“ zeptal se Theo, který se uvnitř vařil svou frustrací. Rozhodil rukama vysoko kolem sebe a díval se na Joela. Ramena se mu každým nádechem zvedala. „Proč Dino? Pro to nebyl žádný důvod. Vůbec žádný!“

Alessa znala pravdu. Abriella znala pravdu.

Joel, Walter a Dean znali zatracenou pravdu.

Theo ji neznal.

Alessu pro toho muže bolelo srdce.

„Samozřejmě, že důvod existoval,“ řekl Joel tiše.

Theo si odfrkl. „Ano?“

„Ano. Riley zjevně chtěl na něco poukázat. Věděl, že tvůj bratr v těchto věcech inklinoval ke straně Conti, Theo.“ Joel ve svém křesle pokrčil rameny, zadíval se na své nehty na rukou a dodal. „A já ti to už taky říkal. Dinovi se nedalo úplně věřit.“

„Vůči mně byl loajální,“ vyplivl Theo.

„Věříš, že ano, a já jsem si skoro jistý tím, že tomu věřil i Riley. Člověk nějak musí získat informace.“ Joel přejel pohledem převážně mlčící muže, kteří byli v místnosti. Pohledu neušetřil ani sestry. „Možná, že Riley chtěl ukázat, že dokonce i ti, kdo si myslí, že jsou v téhle hře, kteří jsou mu blízcí, nemůžou být v bezpečí před jeho hněvem, pokud se rozhodne vyrovnat se s nimi.“

Theovo tělo se třáslo. „Chci, aby za to zaplatil.“

„Jak jsem řekl,“ zamumlal Joel. „Zaplatí.“

Ne.

Alessa zavrtěla hlavou, ale donutila se zůstat zticha.

Ne.

Riley Conti tohle neudělal.

Chtěla jim to říct – říct to Theovi – ale kdo by jí věřil?

Alessa znovu zachytila Abriellin pohled. Dokonce i její sestra vypadala vyčerpaně a znepokojeně. Pokud si Abriella nedokázala zachovat svou tvář a zůstat silná, co to Alesse vypovídalo? Co to vypovídalo o jejich rodině a chicagské mafii?

Joel nakonec zašel až příliš daleko.

Neměl bys v neděli vynechat návštěvu v kostele… Slyšel jsem, že dojde k výbuchu.

Joelova slova. Ne Rileyho.

Proč to její bratr udělal?

„Jestli to mafii neukazuje, že Rileymu Conti na nikom nezáleží a že se mu nedá věřit, nevím, co dalšího by se muselo stát,“ řekl Joel tiše.

Alessa si uvědomila, že Joel hrál svou roli víc než dobře. Jeho slova řekla všechno. Zabil muže jen proto, aby dovedl Dinovu rodinu blíž k jejich a využil přitom jejich bolest, smutek a strach. Joel ukončil něčí život jen proto, aby podpořil svůj vlastní cíl. Ne proto, že si ten muž zasloužil zemřít.

Bylo to nechutné.

Alessiným tělem projel příšerný, dusivý chlad.

Joelův výraz obličeje zakryl falešný smutek. Jeho zamračený výraz vypadal skutečně. Dokonce i jeho unavené, vodnaté oči vypadaly pravdivě. Ale nebylo na tom nic pravdivého. Joel byl lhář.

Špinavý, falešný, přeběhlík a lhář. Podvodný hráč, který v chicagské mafii rozehrál svou hru.

Protože jinak nemohl vyhrát.

Alessa mu nemohla dovolit vyhrát.

Tím si byla zatraceně jistá.

„Dostaneme ho, Theo,“ řekl Joel.

Theo přikývl. „My jsme lepší.“

„Uděláme to, Theo. Pamatuj na má slova.“

***************

Alessa v kostele cítila Adrianovu přítomnost ještě dřív, než ho uviděla. Jako by to místnosti právě vstoupilo pohodlí a domov, které ji vyzvedne a odvede s sebou.

Adriano, oblečený celý v černém, procházel uličkou mezi řady lavic. Oblek, který měl na sobě, byl vhodný na pohřeb. Ruce měl sepjaté za zády, hlavu skloněnou přesně tak, aby se, když Alessu míjel, nesetkal s jejím pohledem. V tiché rezignaci uznal jen málokoho za vhodného svého pohledu.

Alessa chtěla, aby se na ni podíval.

Jen se na ni zatraceně podívat.

Snažila se mu dovolat. Potřebovala slyšet jeho hlas a ujistit se, že byl v pořádku. Chtěla mu říct to, co věděla o Joelovi a věcech, které udělal. Adriano musel vědět, že Joel měl na Rileyho něco naplánovaného.

Ale jak mu to mohla říct, když s ní nebyl ochotný mluvit?

Navzdory bombovému útoku z předchozího dne pokračoval pohřeb přesně podle plánu. Bohoslužba se odehrála v menším kostele, v tom, kam chodil Alessin dědeček v době, kdy byl mladším. Vzhledem k tomu, že se tu Adriano objevil, nějak musel zjistit, že došlo ke změně místa. Ukázal se sám, což bylo dost zajímavé. Alesse neuniklo to, že Adriana na bohoslužbu nedoprovodil ani Riley, ani nikdo z jeho mužů.

Adriano přišel sám. Přišel nechráněný.

Když se soucitným zamračením přistoupil k Joelovi a nabídl mu ruku s tichou upřímnou soustrastí s jejich ztrátou a ničím víc, nevypadal, že by měl byť jen sebemenší obavy.

Bylo to drzé.

Husté.

Bláznivé.

Naprosto šílené.

A podle Joelova výrazu – nezměrný vztek smíšený se šokem – to byla jen další z her mezi rodinami.

Dean stál vedle Alessy a pevně ji držel na místě. Nemohla se mu vytrhnout nebo zkusit dohonit Adriana, když odcházel. Nebylo pravděpodobné, že by ji Dean nechal odejít.

Abriella se dotkla ruky Alessy. Beze slova ji stiskla.

Někdo tam byl.

Lidé se dívali.

Tohle je to, jak vyhrát válku. Hrát špinavě.

Adriano míjel Petera se Sarou, kteří stáli u rakve a nabídl jim to samé, co udělal u Joela. Abriella s Alessou stály v přední řadě, přímo proti Terrancovi rakvi. Adriano se krátce zastavil u rakve a bossu chicagské mafie na rozloučenou něco zašeptal.

Když se Adriano otočil na podpatku a otočil k rakvi zády, Alessa zachytila jeho pohled. Vyhledala jeho oči. Potřebovala v nich něco najít. Něco povědomého. Něco uklidňujícího a milujícího.

Cokoli.

Alessa nenašla nic.

Adriano se díval studeně.

To ji pálilo, ten oheň se s devastujícím účinkem prohnal přes její srdce i duši.

Abriella znovu stiskla Alessinu ruku.

Jen další hra.

Adriano taky musel hrát svou hru.

Bože.

Alessa doufala, že přesně o to se jednalo.

***********

Abriella tiše vklouzla do Alessiny ložnice. „Ahoj.“

Alessa nezvedla hlavu od svého telefonu. Čekala na hovor nebo zprávu, ale nic nepřicházelo. Nic, kromě zbytečných frází a upřímné soustrasti od kamarádů z univerzity a vzdálených příbuzných. Rozhodně ne telefonát ani zpráva, kterou Alessa chtěla. Aspoň ne od té správné osoby.

Od Adriana.

Alessa s povzdechem odložila svůj telefon na přikrývky. „Ahoj.“

Abriella mávla směrem ke dveřím. „Dům je stále plný lidí.“

Skvělé.

„Stále?“ zeptala se Alessa.

„Hodně,“ potvrdila Abriella. „A zjevně to tak bude až dlouho do noci. Joel je už opilý, ale nejsem si jistá, zda to je proto, že je idiot, nebo proto, že je naštvaný kvůli tomu, že se Adriano po té bombě objevil na pohřbu.“

Alessa se snažila nebýt naštvaná, ale skutečně chtěla jít prostě domů do svého bytu, daleko od zvědavých očí hostů a truchlících. Přesně tak, jak to to bylo zvykem, tak rodina Trentini po pohřbu uspořádala večeři a tichou party na počest Terranceho života. Tichou – to bylo klíčové slovo.

Klíčové slovo, které zjevně nikdo nedostal.

Nebylo neobvyklé, že party byly hlasité, dokonce i když byly spojené s pohřbem. Vzhledem k tomu, že předchozí den došlo k bombovému útoku a dneska na pohřbu Adriano předvedl svou show, ukázala se velká část rodin chicagské mafie, aby podpořila své přátele a příbuzné.

Alessa to už nemohla vystát. Musela se odtud dostat pryč a při první příležitosti, která se jí naskytla, vyklouzla nahoru do svého starého pokoje.

No…

Nového pokoje.

Předpokládalo se, že by se do něj do konce týdne měla znovu nastěhovat.

Teď se cítila jako své starší já – starší já mladší, mnohem naivnější Alessy.

„Adriano mi neodpovídá na hovory,“ řekla Alessa.

Abriella se zamračila. „Dej mu pár dní čas. Možná je teď prostě mimo sebe. Eve je taky v nemocnici.“

Jo, o tom Alessa slyšela. Evelina utržila pár řezných ran od odlétajících úlomků. Když bomba vybuchla, tak se rozletělo i čelní sklo a postranní okénka auta, ve kterém seděla. Řidič rodiny Conti byl ošklivě popálen.

„Chci, aby to věděl,“ řekla Alessa. „Musí vědět, že vím, kdo to udělal.“

„To bude mít opačný účinek,“ zamumlala Abriella.

Alessa zírala na svou sestru. „To je mi jedno. Adriano si pravděpodobně myslí, že z tohohle obviňuji jeho rodinu. Musí vědět, že vím, že to tak není.“
„Ne, myslela jsem Joela.“

„Cože?“

„Joel,“ řekla Abriella znovu. „Snaží se obrátit lidi proti Rileymu. Myslím, že to bude mít přesně opačný účinek.“

„Jak to?“

„Strach představuje obrovskou motivaci, Alesso. Vždy vyhrává ten silnější člověk.“

„Ale všichni ti lidé jsou tady, Ello.“

Abriella pokrčila rameny. „Muži se středním postavením. Ti nedůležití. Vrať se dolů a rozhlédni se kolem sebe, Alesso. Ti správní lidé, ti, které by měl Joel mít, se s rodinou na večeři nevrátili.“

„Laurent je tady,“ řekla Alessa.

„Tommas tu není,“ odpověděla Abriella stejně rychle. „A všichni vědí, že všechna důležitá rozhodnutí za rodinu Rossi dělá on.“

„Za stranu DeLuca je tu Theo. A taky Walter.“

„Theo truchlí. Ztratil spoustu lidí. Svého strýce, svého bratra a svým způsobem i svou sestru, která se provdala do rodiny, která stranu Trentini příliš nepodporuje. Ale hodně lidí z DeLucova gangu si od Joela udržuje odstup. Stejně tak jako gang Rossi.

Na druhé straně Walter, tuhle tragédii využívá k tomu, aby se vyšplhal výš,“ řekla Abriella, která tím chaosem, ve kterém všichni uvízli, vypadala celkem nevzrušeně. „Myslí si, že mu v tom Joel pomůže. Co se týče Rileyho, ten má největší gang. Strana Conti v ulicích vždy dominovala, protože on je jedním z čelních bossů a má přístup do nejužší skupiny lidí. Riley měl velkou podporu, a pokud se jeho gang rozhodne a otočí se k ostatním, všichni se jim budou klanět, protože nemají na výběr.“

Alessa se kousala do spodního rtu. Chaos nebylo dost dobré slovo, aby dokázalo popsat všechny ty sračky, které je obklopovaly. Všechno, co Abriella řekla, Alesse jednoduše říkalo to, že boje budou pokračovat až do doby, než někdo dostane to, co chce. Vyšší pozice. Lepší tituly.

Kde sakra zůstala ona?

Kde zůstal Adriano?

Alessa měla znovu zřetelný pocit, že ona a Adriano spolu prostě nemůžou být. Vždycky jim něco bude stát v cestě. Někdo bude stále čekat a bude pořád připravený vstoupit do toho a zastavit je.

Alessa o tom nechtěla takhle přemýšlet, ale jakási nepříjemná bolest v hrudi jí stále připomínala, jak daleko už teď od ní byl Adriano, a vůbec nechtěla zmizet.

Joel měl stále v plánu při první příležitosti Alessu provdat.

A rodiny stále bojovaly.

Adriano ty zatracené hovory stále nezvedal. Chicagská mafie mohla být rozpolcená, ale její život se ocitl přímo uprostřed hurikánu.

Zasraný večírek právě tu, pomyslela si Alessa.

Tu myšlenku ze sebe setřásla, protože věděla, že s tím nemohla nic udělat.

„Co bych měla dělat, co?“ zeptala se Alessa. „Jak bych to měla vyřešit?“

Abriella vzala za kliku a než otevřela dveře, řekla: „Počkej, Alesso. Něco se stane. Vždycky se to zatraceně stane. To je jediná záruka, na kterou se v tomhle životě můžeme spolehnout.“

Čekání ji zabíjelo.

**********

Alessa přešla po špičkách do přízemí a zamířila do velké kuchyně pro sklenici vody. Všichni hosté už naštěstí dům opustili, ale bylo už po jedné ráno. Do doby, než si byla jistá, že v domě nikdo nezůstal, zůstala ukrytá ve svém pokoji.

Mělo to i další pozitivum: Dean ji nepřišel hledat.

Když Alessa přecházela kolem obývacího pokoje, zaslechla tiché mumlání a ženské chichotání. Zastavila se. Ani se nesnažila skrýt to, že stála přímo u dveří, protože nikdo z lidí, kdo byl uvnitř, si jí nevšiml.

Ve velkém koženém křesle v čele místnosti seděl Joel. Přes svůj klín měl přehozenou ženu. Alessa v ní poznala dceru jednoho z Walterových můžů. Jmenovala se Cloe. Alessa si vzpomínala, že bratra s nějakou ženou viděla jen výjimečně. A teď to vypadalo, že měl té dívky v klíně plné ruce. Jednou rukou jí držel vyhrnutou sukni. Nohy měla doširoka rozevřené.

Chloe se chovala tak, jako by byli v místnosti sami. Poskytovala mu výhled na svoje pohlaví. Kalhotky měla stažené dolů, sukni vysoko vytaženou.

Ale v místnosti byl i další člověk.

Na pohovce byl natažený Dean, v ruce měl sklenku whisky a hlasitě se smál. Jantarová tekutina ze skleničky vyšplíchla ven a on si sedl. Rozhodně tomu nepomáhalo to, že se Chloe začínala třást a lapat po dechu, jak si to celé užívala.

Alessa by se byla ochotná vsadit, že dívčin otec, pokud by tušil, co dneska dělala, zemřel hanbou. Na druhou stranu si však možná mohl myslet, že by se díky jejímu dovádění s Joelem, mohl dostat výš.

Hry.

Všichni hráli zatracené hry.

Všichni hráli své vlastní hry.

„Co budeme dělat s Rileym, hmm?“ zeptal se Dean.

Joel pokrčil rameny. Jeho ruka se stále pohybovala mezi stehny Chloe.

Alessa byla vděčná tomu, že ta dívka byla otočená hlavou na druhou stranu, než byla ona. Bohužel však její stažené kalhotky a roztažené nohy stačily k tomu, aby se Alesse zvedl žaludek.

„Buď konkrétní, ty kreténe,“ řekl Joel.

Nadávka v jeho slovech Alesse řekla to, že byl její bratr opilý. Nebo možná stále opilý z předchozího pití.

„Adriano a ta věc s klubem,“ vysvětlil Dean.

Alessinu pozornost teď upoutala velice nápadná boule v Deanových kalhotách. Dean si zjevně tu show, kterou tu Joel a Chloe poskytovali, užíval. Cítila k němu ještě větší nechuť.

„Chystáme se to vyřešit, samozřejmě,“ řekl Joel uštěpačně.

Dean se zazubil. „Jo?“

„Navrhl to Walter. Tím, že získáš příslušnost k mafii, se ten nesmysl vyřeší. A až nastane čas, tak to tak jako tak bude vypadat lépe, když mou sestru dostane mafián.“

„Výborně,“ řekl Dean a promnul si ruce. „Kdy?“

„Brzy. Až dostaneš hovor, tvař se zasraně překvapeně. Dobře?“

„Chápu, bossi.“

To Alessa nemohla dopustit. Svůj telefon, který držela v ruce, sevřela ještě pevněji. Stále čekala, kdy Adriano odpoví na jednu z mnoha zpráv, které mu nechala.“

Chloe teď hlasitě vykřikla a Joel popadl její tvář, zvedl si ji k sobě a strčil jí jazyk do krku. Tím ji efektivně umlčel. Alessa se odvrátila. Nechtěla vidět to, co se dělo, nebo to, co by se mohlo dít dál.

Zjevně nemusela nic dál vidět. Stačila jejich další slova.

„Co myslíš, Chloe?“ zeptal se Joel temným a hlubokým tónem hlasu, ve kterém bylo slyšet jeho ovíjení alkoholem. „Jsi dneska večer připravena na trochu zábavy? Možná na dva?“

„Možná,“ zopakovala Chloe.

„Whisky a čůráci budou celou noc,“ řekl Dean. Skoro jako by dívku varoval.

Fuj.

Tohle byl muž, za kterého se ji Joel snažil provdat.

Správně. V žádném případě.

To se nestane. Alesse bylo jedno, co musela udělat, aby navždy dostala Deana ze svého života. Prostě to udělá. To, co dneska zjistila a ta trocha informací, které měla, co se týkalo mafie a přijímání nových informací. To představovalo dokonalou příležitost jak pomoci Deanovi… být daleko od ní.

Dokonce, i kdyby to znamenalo, že by skončil tři metry pod zemí.

Alessa nikdy ničí krev neprolila. Nikdy si neumazala ruce. Jestli to, ale znamenalo, že se zatraceně dostane co nejdál od Deana a Artinů, tak se v krvi klidně i vykoupe.

Hrej špinavě.

To je tak, jak vyhraješ válku.

Ale co by mělo vítězství znamenat?

Alessa byla ochotna risknout to.

„Ano nebo ne?“ řekl Joel.

„Stále na to od tebe čekám, Joeli,“ zamumlala Chloe. „Šukáme spolu a zaplétáme se, ale ty stále nechceš mluvit o skutečném životě.“

Joel se zasmál. „Ach, Chloe. Na tyhle sračky musíš zapomenout.“

„Buď vděčná, že vůbec ležíš na jeho klíně, zlato,“ prohlásil Dean se smíchem.

Chloe se ušklíbla. „Jsem dost dobrá na šukání, ale ne na nic jiného, jo?“

„Muži se nežení s děvkami, miláčku,“ odpověděl Joel.

Au.

Alessa dál pokračovala v chůzi.

***********

„Komu píšeš?“

Dean Alesse vytrhl telefon z ruky ještě dřív, než měla možnost ho schovat. „Deane!“

Dean jen mávl rukou a na jejím iPhonu prošel seznam několika nicneříkajících zpráv z posledních hodin, které Alessa nevymazala. Adrianovo jméno bylo vždy pečlivě označeno jinými údaji. Vždy si dávala pozor na to, aby e-maily směrem k němu ze své e-mailové schránky mazala, stejně tak jako historii a textové zprávy. Navíc byly její zprávy pro Adriana vždy velice krátké, sladké a bez jakýchkoli náznaků, ze kterých by se dalo určit, o koho se skutečně jednalo.

Nicméně i tak Alessa cítila úzkost.

„Dej mi ten zatracený telefon,“ řekla Alessa.

Dean se ještě naposledy podíval na jeho obrazovku, protočil oči a vrátil jí ho. „Kdo je Rain?“

Alessa si telefon rychle zasunula zpátky do kapsy. „Kamarádka ze školy.“

„Nová kamarádka nebo nějaká starší?“ zeptal se Dean a přešel ke dveřím do kanceláře. Vystrčil hlavu do chodby a zkontroloval ji. „Stále klid.“

Alesse bylo jedno, jestli v chodbě někdo byl nebo nebyl. „Proč záleží na tom, jestli je to nová kamarádka nebo ne?“

„I když máš ten kontakt uložený už celé roky, hodně dlouho jsi jí nepsala.“

Sakra.

Alesse uháněly myšlenky jako o závod. Hledala vhodnou výmluvu. „Seznámily jsme se na škole už před dlouhou dobou, vyměnily si čísla, ale nikdy jsme si skutečně nepadly do oka. Zemřela jí babička. Právě dneska, než jsem sem přišla, jsem to zjistila od naší společné kamarádky. Snažila jsem se jí poslat zprávu. Říct upřímnou soustrast, vždyť víš.“

To byl dost dobrý důvod. Joel Alesse dovolil, aby si vzala řidiče a zajela za kamarádkou, aby od ní získala poznámky a úkoly k předmětům, které teď v letním semestru vynechala.

Dean se opřel o rám dveří a zvědavě si Alessu prohlížel. „To mi od tebe připadá milé.“

„Říká to o mně, že jsem ,mrcha´?“

„Ne.“

Ale byla zatraceně dobrou lhářku.

„Na druhou stranu, pro mě je to vyloženě hnusné,“ dodal Dean.

„To by mě zajímalo proč,“ zamumlala Alessa polohlasně.

Dean se zasmál. „Vždycky jsem měl rád složité ženy.“

Bože.

Chtěla se od toho muže dostat pryč tak rychle, jak jen to šlo. Alessa si ani nebyla jistá, proč byl Dean vůbec pozván na čtení Terranceho poslední vůle. Dean ani jeho otec určitě v jeho poslední vůli zmíněni nebyli.

Přesto je Joel požádal, aby přišli.

Navzdory tomu, že Terrancův syn byl víc než deset let jeho právníkem, Terrance si nechal sepsat svou poslední vůli a přání někým mimo rodinu. Vykonavatel vůle rodině vysvětlil, že Terrance požádal, aby si každý člověk jeho vůli přečetl sám. Alessa si už pozůstalost svého dědečka přečetla a byla jí vysvětlena. Stejně tak i Abriella a jejich rodiče. Teď čekala už jen na Joela a Rileyho, až si i oni přečtou svoji část. Alessa doufala, že vzhledem k tomu, že se tu musel ukázat Riley, by mohl dorazit i Adriano, ale skončila přilepená uvnitř soukromé kanceláře, kde ji hlídal Dean a nedal jí žádnou možnost, aby se mohla vypařit a jít ho hledat.

„Už jsme tu skoro hotoví nebo jak?“ zeptala se Alessa.

Dean pokrčil rameny. „Čekáme na tvého bratra, Lisso.“

„Alessa. Jmenuji se Alessa.“

„Spousta lidí ti říká Lisso.“

Ne ty.

Alessa jen zírala na Deana a doufala, že byla její nelibost tak zřetelná, aby ji viděl. „Jmenuji se Alessa, Deane.“

Dean se otočil na patě, aby se jí díval přímo do obličeje, ruce měl založené na prsou a v tváři pasivní výraz. „Víš, možná bych nebyl ve výsledku tak špatný chlap, když bys to zkusila. Nikdy jsem před tebou neskrýval své záměry ani netajil svůj zájem o tebe, Alesso. Mohli bychom spolu dobře vycházet. Nemusí to být na každém zasraném kroku takový boj.“

„Chceš tím říct, zatímco budeš šukat všechno, co má mezi nohama díru, a pak se vrátíš ke mně domů na další kolo?“ zeptala se Alessa sladce. „Protože o to nemám zájem, Deane.“

„To je od tebe neskutečně troufalé, Alesso. Kdo řekl, že nejsem věřící?“

Ta noční scéna mezi jejím bratrem, Chloe a Deanem, jí řekla úplně všechno. Ten muž byl hnusné prase. Alessa nehodlala představovat další zářez na jeho posteli. Nebyla jeho snoubenkou, a pokud se splní její přání, ani nikdy nebude.

Dean se zazubil. „S kolika muži jsi vlastně byla?“

S jedním.

 Adrianem.

„Do toho ti nic není,“ odpověděla Alessa.

„Víš, možná by sis to s opravdovým mužem užila.“

Jednoho měla, ale i tak stále…

Alessa si odfrkla. „Jsem si jistá, že se takový najde, Deane.“

Deanovy rysy se zahalily vztekem. „Najdeš, teď?“

Instinkt přinutil Alessu ustoupit o krok zpět, aby mezi sebou a Deanem získala nějakou vzdálenost. Když se k ní znovu přiblížil a stál těsně u ní, hrdost ji přiměla zůstat na svém místě.

„Už jsi tak rychle zapomněla na to poslední malé show s mužem, který si tě nezasloužil, miláčku?“ Deanova ruka se zvedla rychlostí blesku, ale ten políček, který přistál na Alessině tváři, byl něžný a měkký. Na tváři ji pálil jako kyselina. „Najdi si muže a uvidíš, co se stane, Alesso.“

Odmítla dovolit vzpomínkám i té přetrvávající bolesti ze zranění, které jí Dean způsobil, aby ji svým strachem přemohly. Dean si nezasloužil vidět to. Muži jako on si užívali terorizování žen.

Nemohl vyhrát.

Ne s Alessou.

Dean vyjel rukou podél strany Alessina modrého svetru a zatáhl za tenké ramínko na jejím pravém rameni. Při pohledu na její černou, saténovou podprsenku, mu potemněl pohled. Svým pohledem pak zajel na místečko přímo mezi jejíma nohama, a s olíznutím rtů se mlsně usmál. Dean nic neskrýval.

Slovo vilnost to nedokázalo dost dobře popsat.

„Tvoje kalhotky s ní ladí?“ zeptal se.

Alessa pocítila žluč až v krku. Donutila se nezachvět se.

„Táhni k čertu, Deane.“

„Dobře, ladí?“

Alessa mu to, co chtěl, nedala. Když svými prsty až příliš dlouho prodléval na jejím rameni, vydržela klidně stát.

Neměla žádných pochyb. Za toho muže by se neprovdala.

Cokoli, ale tohle by neudělala.

Vypadalo to, že Deanovi to nevadilo. „Tohle je všechno moje, Alesso. Nikdo jiný to neuvidí. Brzy budeš mít na svém prstu můj prsten, který to změní ve skutečnost. Nezapomínej na to.“

„Už jsi zapomněl, co jsem ti řekla?“ zeptala se Alessa, která dokázala v obličeji udržet nečitelný výraz.

„Co to je?“ zeptal se Dean.

„Že ta poslední zatracená věc, kterou kdy dostaneš, budu já.“

Nebyla to lež.

Dean se studeně zasmál. „Nebuď taková, Lisso.“

„Jmenuji se Alessa, Deane. A jestli se mnou chceš mluvit, doporučuji, aby ses to naučil a to rychle.“

„Radši bych s tebou mluvil tak málo, jak jen je to možné.“

Alessa mu odmítla dát jinou odpověď. Zamířila směrem ke dveřím. Měla v úmyslu najít svou sestru nebo rodiče. Když nechtěla, nemusela zůstat s Deanem v místnosti o samotě.

Dean ji popadl za zápěstí s takovou silou, že ji to bolelo. Hrubě si ji přitáhl k sobě, až Alessa málem spadla.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se Dean.

Kamkoli daleko od něho.

Alessa se uvnitř obrnila – čas na další lež. „Na toaletu.“

„Naproti přes chodbu je další.“

„Ta je pro muže. Ta pro ženy je na téhle straně mimo provoz.“

Dean se s povzdechem zadíval na hodiny na stěně. „Deset minut, Alesso. Dneska tu na tebe mám dávat pozor. Vrať se dřív, než sem dorazí tvůj bratr. Je to jasné?“

Alessa se trhnutím osvobodila z Deanova sevření. „Nepotřebuji zatracenou chůvu.“

„Dneska ano.“
„Proč?“
„V budově je Conti.“

Alessa protočila oči. Byla frustrovanější, než kdy dřív. „Toho, že tu je dneska Riley, jsem si vědoma.“

„Takže víš, proč tě tvůj bratr chce udržet v bezpečí.“

V bezpečí.

Správně.

Joel byl idiot. Co by Riley mohl s Alessou chtít udělat?

„Můžu jít?“ zeptala se Alessa.

Dean s přikývnutím mávl k otevřeným dveřím. „Pospěš si. Jdu se podívat po tvém bratrovi. Deset minut, Alesso. A pak si tě přijdu najít.“

Dokonalé.