R&R - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Ukaž mi to,“ naléhal Riley.

Adriano zvedl bradu, takže jeho otec získal pohled na modřiny a řezné rány, které si odnesl ze včerejší bitky v Tommasově klubu.

„Bože, synu.“

„Jo, já vím.“

Taky to stále bolelo jako svině. I když Adriano to na sobě nedal znát.

„Bože, máš devadesát kilo svalů a -“

„A Dean měl čtyři hlupáky, kteří na mě skočili zezadu,“ přerušil ho Adriano rychle. „Co kurva čekáš, tati?“

„Mitch skončil s tvou kulkou v těle, jo?“ zeptal se Riley.

Adriano pokrčil rameny. „Nedali mi na výběr.“

„No, nikdo to neviděl, takže to v tuhle chvíli využijeme v tvůj prospěch.“

„Nikdo nikdy nic nevidí,“ zamumlal Adriano.

Riley na to neodpověděl. „Jestli si Dean myslí, že mu něco pomůže dostat se z toho, že zaútočil na mafiána, tak mu během uplynulého týdne rozhodně narostlo sebevědomí.“

„To je to jediné, s čím si děláš starosti?“ zeptal se Adriano.

Riley se temně zasmál. „Byl jsi v Rossiho klubu.“

Jo. Přesně na tohle Adriano trpělivě čekal. „Ano.“

„S Alessou.“

„Jen náhoda. Nic víc. Když jsem se tam objevil, náhodou tam byla,“ lhal Adriano.

Riley zlostí pevně stáhl ústa. „Tím jsem si jistý.“

„Co říkají lidé?“

„Že jsi byl v Rossiho klubu a mluví o spojenectví s Rossiho rodinou,“ řekl Riley.

„S námi,“ doplnil Adriano.

Riley se sebevědomě usmál. „Ano. Takže přehlédnu to tvoje drobné zapletení s dívkou Trentini, protože tohle mě staví do lepší pozice, než jsem byl včera. A za to budu něco požadovat...“ řekl Riley a mávl směrem k Adrianově tváři. „Jaká příšernost, synu.“

„Můj obličej?“

„Ne, mafie. I když včera v noci sis na to mohl dát led. Možná by to pomohlo.“

„Možná,“ řekl Adriano.

Riley zvedl jedno obočí. „Kam jsi po tom výstupu v klubu šel? Poslal jsem své muže k tobě do bytu i k některým z tvých přátel. Měl jsi zamířit přímo sem.“

Adriano ani nemrkl. „Rozhodl jsem se na chvíli držet hlavu mimo radar.“

„Kde?“

„Někde v bezpečí. Někde, kam by mě nikdo nepřišel hledat,“ řekl Adriano.

Riley se zhluboka nadechl a zadíval se synovi do očí, kde hledal známky lži. Adriano na to byl od něho zvyklý. Ten člověk to dělal už od doby, kdy byl Adriano malým chlapcem. Nikdy to nefungovalo.

„Je to tak?“ konečně se zeptal Riley.

„Ano.“

„Stále je to zatracený binec, synu.“

S tím Adriano souhlasil. „Co říkal o včerejší noci Tommas?“

To bylo to, co Adriana skutečně zajímalo. Tommas Adriana do klubu nepozval. Adriano mu svým příchodem uvnitř klubu způsobil spoustu problémů. Capo by mohl snadno vyklopit pravdu, aby si v celé té věci uchránil svůj vlastní zadek.

„Tommas je v celé téhle věci dost neutrální,“ řekl Riley místo toho, aby odpověděl na Adrianovu otázku.

„Já vím. Jeho otec není.“

„Laurent je jako otravná moucha, kterou nemůžeš zabít. Čekal jsem na to, až se nakonec utopí v chlastu, ale možná ten proces budu muset trochu urychlit. Nicméně předpokládal jsem, že díky Tommasově přátelství s Joelem by to ty dva k sobě mohl táhnout blíž. Myslím, že tohle možná bude tím klínem, který mezi ně dva potřebuji vrazit.“

„Neodpověděl jsi mi,“ připomněl se Adriano. „Co říká?“

„Nic. Neříká nic.“

Možná, že si Tommas Rossi nechtěl chránit svůj vlastní zadek. Anebo možná musel chránit něco jiného.

Kolem bratra a otce přešla po špičkách Evelina. V ruce měla lahvičku něčeho, co mělo barvu kůže. „Podívej se na mě.“

„Make-up?“ zeptal se Riley.

„Podívej se na něho, tati. Tohle aspoň zakryje jeho modřiny.“

Riley si povzdechl. „Dobře. Ale odveď perfektní práci.“

Evelina se ani nepokusila zakrýt zářivý úsměv. „Běž pryč.“

„Odjíždíme za půl hodiny, takže si pospěšte. Oba.“

Když Evelina nanesla trochu make-upu na houbičku, Adriano se setkal se sestřiným pohledem. Když byl jejich otec mimo doslech, Adriano řekl: „Díky.“

„Rádo se stalo,“ řekla Evelina s úsměvem. „Když ohledně toho z klubu zavolali, málem jsem přišla strachy o rozum. Táta šílel a poslal své lidi, aby tě hledali, Adriano. Myslela jsem si, že Dean možná… už nic, ale vyděsilo mě to.“

„Dostal jsem se z toho v pohodě,“ řekl Adriano.

„I tak!“

„Omlouvám se, Eve.“

Eve se zamračila a přejížděla mu houbičkou po tváři. „Kam jsi ve skutečnosti včera v noci šel?“

„K Alesse domu.“

„Vážně?“

„Jo,“ odpověděl. „Prostě jsem použil její rezervní klíč. Když jsem tam dorazil, nikdo nebyl doma.“

Evelina nevypadala, že by to na ni udělalo valný dojem. „Skončí to tak, že tě jednou kvůli ní zabijou, Adriano.“

O tom pochyboval. Ale i tak…

„Stálo by to za to,“ řekl Adriano tiše.

„Ano?“ zeptala se.

„Naprosto. Láska dokáže dělat takovéhle šílenosti.“

„Vezmu tě za slovo.“

„Pětadvacet minut!“ zakřičel Riley z kuchyně. „Přestaňte řešit blbosti a laskavě si pospěšte. Auta i mí muži už čekají. Nechci přijít pozdě a nechat si ujít pohled na Joelovu tvář, až nás tam uvidí.“

Adriano zasténal. „Vysrat se na dnešek.“

„Je na hraně s trpělivostí,“ řekla Evelina.

Rodina Conti se chystala vyrazit zpátky mezi chicagskou mafii s obrovským popraskem. Na Adriana plán jeho otce dovést Joela na okraj příčetnosti tím, že se ukážou v kostele, kam chodily rodiny DeLuca a Trentini, neudělal příliš velký dojem, ale souhlasil se vším, co táta chtěl. A to teď bylo to, co Riley chtěl.

Když sestra dokončila nanášení make-upu, Adriano potlačil své rostoucí podráždění. „Jestli tam bude ten spratek Artinů, možná ho zabiju, Eve.“

Usoudil, že by to měl někdo vědět.

„Dean?“ zeptala se Evelina.

„Jo.“

„Ten chlap je prase,“ řekla znechuceně.

To byl, ale zároveň byl nebezpečný.

„Ublížil Alesse.“

Evelina s sebou trhla. „Fyzicky?“

„Ano. Jestli si myslíš, že můj obličej vypadá špatně, tak bys měla, co s pomocí cihlové zdi udělal s tím jejím, Eve. Možná nejsou oficiálně zasnoubeni či něco takového, ale v podstatě je to jistá věc, takže má být jeho manželkou a on jí ubližuje. Nedokáže od ní držet svoje zasrané ruce dál ani do doby, než bude mít na prstu jeho prsten. Představ si, jaké to pro ni bude, až ji spoutá do manželství a bude s ní v soukromí, za zavřenými dveřmi.“

Oči Eveliny se zbarvily došeda. „Ach, Adriano.“

Nesnášel soucit.

„Jestli se tam dneska ukáže, možná ho zabiju. Nebude tam mít ty své malé bastardy, kteří by mě drželi zpátky.“

„Hrej hodného chlapce,“ řekla mu Evelina tiše. „Dej tátovi to, co chce, abys dostal to, co chceš ty.“

Adriano si potřeboval ohledně své situace s Alessou promluvit. Evelina jeho tajemství uchovávala. Fungovalo to.

„To mi zní, jako bych zaprodal svou vlastní duši,“ řekl Adriano.

„Možná, že ano.“

„Stejně ji tak jako tak vlastní Alessa, Eve.“

„Stojí láska za to?“ zeptala se.

Ano.

„Prostě mi připomínej, abych si zachovával chladnou hlavu, jo?“

„To udělám, bratříčku,“ usmála se Evelina. „To je přece náš způsob, jak vejít zpátky do kostela, ne?“

Jo, modřiny a všechno ostatní.

************

Adriano stál po boku svého táty, klidně a stoicky. Byl ztělesněním chladu a klidu. Přesně tak, jak jeho táta žádal. Po druhém boku otce stála Evelina. Riley byl mezi svými dětmi jako hlava jejich rodiny, celý v černém a když Joel Trentini stojící na vrcholu schodiště, dole pod schody kostela, zahlédl rodinu Conti, Riley se usmál.

Joel otevřel ústa, aby něco řekl, ale rychle je znovu zavřel.

Adriano věděl naprosto přesně, co ten muž viděl. Víc než polovina gangu Conti to ráno časně vstala a vhodně se oblékla, aby zavítala do kostela. Stáli tam za mužem, kterého považovali za svého bosse a za jeho dětmi, a čekali, až udělá první krok.

Adriano se teď donutil, aby nedal najevo svůj neklid. Od matčina pohřbu nevstoupil dovnitř do kostela. Žal, který byl poháněný jeho bolestí nezmizel, a to dokonce, i když byl poslední dobou až příliš zaneprázdněný, než aby si to všechno mohl připomínat.

Teď ho nemohl ignorovat.

„Pojďme,“ zamumlal Riley.

Když se vydali dál po schodech kostela, Adriano srovnal tempo chůze s otcem. Slyšel, že jejich muži je také následovali. Zvony hlasitě vyzváněly. Oznamovaly začátek mše a svolávaly farníky. Joel Trentini je zlostně probodával pronikavým pohledem. Čelist měl zaťatou, ruce se mu třásly.

Alessa stála jen pár kroků za svým bratrem, hned vedle své sestry. Adriano musel sebrat všechnu svou sílu, aby se na ni nedíval příliš dlouho.

Na vrcholu schodiště vzal Riley svou dceru za ruku a pohladil ji. „Běž dovnitř a najdi nám místa, Eve. Někde vepředu.“

Když to Joel slyšel, ušklíbl se.

Adriano věděl, že v první řadě kostela vždy seděla rodina Trentini a pár řad za nimi obvykle zabírala rodina DeLucca.

Riley se tvářil, jako by se nic nestalo. „Běž, Eve.“

„Jistě,“ odpověděla Evelina.

Poté, co jeho dcera zmizela uvnitř kostela, netrvalo dlouho, aby došlo na to, na co lidé čekali. Muži z gangu DeLuca stáli stranou a ostražitě sledovali scénu, která se odehrávala přímo před jejich očima. Pár lidí se podívalo na Adriana. Zjevně si všimli rány na jeho spodním rtu a přemýšleli, kde byly modřiny.

Evelina s jejich zakrytím odvedla zatraceně dobrou práci.

Adriano okamžitě v davu lidí zahlédl Deana Artina. Choval se přesně tak, jako zbabělci – zůstal skrytý za muži, kteří tu byli s jeho kreténským otcem, a kteří představovali jeho první a zároveň i poslední obrannou linii. Adriano pro něj měl novinky – když přijde na mafii, tak pokud nejste mafiánem, nejste nic.

Oni by Deana nechránili.

Když se na něj Dean koutkem oka podíval, Adriano se usmál. Dean se ušklíbl, ale Adrianův výraz obličej se ani na okamžik nezměnil. Adriano si se zvednutým obočím přejel palcem po roztrženém rtu a pak dal stejně rychle ruku dolů.

Deanovi jeho akce neunikla.

Adriano doufal, že ten kretén věděl, že za ty stopy a levné panáky zaplatí. Musel se zasraně ujistit, že Dean zaplatí za každou modřinu, každý šrám i každou kapku krve, kterou prolil nejen u Adriana, ale i u Alessy.

Nasrat.

Muži Conti vždycky vyhrávají.

Dean, jako by mohl slyšet, co si Adriano myslel, sklopil zrak. Když Adrianův táta udělal krok vpřed, Adriano pocítil napětí.

„Dobré ráno, Joeli,“ pozdravil Riley klidně.

Joel přimhouřil oči. „Dneska ráno byl váš kostel zavřený, Riley?“

„Ne, vůbec ne.“ Rileyho odpověď byla jednoduchá a drzá. „Jak se máš?“

„Dobře.“ To bylo to jediné, co Joel řekl, i když to znělo nuceně.

„A tvoje nádherné sestry?“ zeptal se Riley a kývl hlavou směrem k Alesse a Abrielle.

„Dobře.“
„Ach, to rád slyším. Slyšel jsem, že jsi zvažoval manželství mezi mladou Alessou a rodinou Artino.“

Joel zaťal čelist. „A pokud ano?“

„Ach, chlapče,“ řekl Riley tak, jako by ho plísnil. „Artino? Artino, který nezískal svou příslušnost k mafii, Joeli? Terrance by tím byl velice zklamán.“

Alessa neodvrátila oči. Vyhledala Adrianův pohled a jazykem si navlhčila rty. Nedokázal se ubránit myšlence na to, zda po těch dnech stále ještě mohla cítit jejich poslední sex. Měla stále ještě na zadečku stopy po jeho prstech a mezi stehny cítila tu něžnou bolest, kterou cítila vždy, když se s ní tvrdě a rychle miloval?

Adriano se těch myšlenek potřeboval zbavit. A to rychle. Když se vedle něj postavil Rileyho oblíbenec, Kolin, strčil ruce do kapes. Jejich záměrem bylo objevit se bez obav a nijak nedat najevo to, že by je obtěžovala přítomnost Joela a jeho spojenců. Riley chtěl dát najevo to, že byl nad věcí, nad vším tím drama a nesmysly.

Adriano si nebyl jistý, zda to tak vyšlo, či nikoli.

Walter Artino vyštěkl smíchy a vystoupil z davu svých lidí. „Na to, abys řekl něco takového, máš hodně pevné nervy.“

Joel zvedl ruku a okamžitě tím Waltera utišil. „Je to tak, Riley?“

„Myslím, že ano.“ Riley se ohlédl na muže, kteří stáli u vchodu do kostela. „A ať už jsi nebo nejsi ochotný přiznat si to, tvůj otec by nikdy neschvaloval svazek mezi Alessou a Artinem. Kdyby byl Terrance naživu, dostal by z toho záchvat.“

V davu se rozhostilo ticho.

Joelovi došla řeč. Dokázal jen mlčky zírat.

Riley se chladně usmál. „Ach, ještě jsi mu neřekl o svém původu?“

„Velkou část toho už ví,“ vyplivl Joel.

„Myslíš Artinovi,“ odpověděl Riley.

Adriano si nedokázal pomoci. Tím, co předváděl jeho otec, byl trochu okouzlený. Riley Conti necouvl a byl víc než ochotný hrát špinavě. Chtěl respekt a chtěl dostat Joela a naprosto ho vyvést z míry.

Podle Adrianova názoru se to Rileymu dařilo.

„A ten zmatek včera v noci,“ pokračoval Riley tišeji.

Joel zaťal zuby tak silně, až mu zaskřípaly stoličky. „Slyšel jsem.“

„Myslím, že tvoji muži dluží mému synovi omluvu, Joeli.“

Walter si odfrkl. „Nasrat si.“

„Joeli,“ řekl Riley, tentokrát pevněji. „Bez ohledu na sváry, které jsou mezi námi, tvůj člověk, který ještě ani není členem mafie, zaútočil na samotného principe mafie jen proto, že tancoval s ženou, která zatím ještě ani není jeho snoubenkou. Teď chápu, že se jedná o politiku nedotýkat se, ale Alessa a můj syn byli vždy kamarádi. Adriano na ni celou dobu na střední dohlížel. Tvůj otec s blízkostí mezi nimi dvěma neměl ani jednou problém. Terrance vždy věděl, že se jedná o čistě nevinné kamarádství. Přesně tak byl nevinný i tanec včera v noci. A ach můj bože, podívej se na její ubohou tvář.“

Všechny oči se stočily na Alessu, která najednou vypadala, že se cítí velice nepohodlně. Jednou rukou si přejela po tváři, oči měla sklopené dolů. Adriano cítil, jak mu v žilách prudce a rychle pulzoval vztek. Make-up nijak nedokázal zakrýt škrábance a modřiny, které měla na tváři.

A pak se Alesse, když se střetla s Adrianovýma očima, zachvěly řasy. Její duhovky se koupaly v samolibém uspokojení. Jako by z Deanových činů, které ho zahanbovaly, cítila potěšení.

„Nebyl jsem si vědom toho, že za Alessina zranění mohl Artino,“ řekl Joel pomalu.

Ta lež křičela svou silou a hrozivostí. Každý, komu zbyly aspoň dvě mozkové buňky, to musel vidět.

„Pak jsi idiot a já soucítím s tím ubohým zacházením s tvou sestrou, která jistě utrpí i další rány od svého budoucího manžela, protože ty se díváš na druhou stranu,“ zamumlal Riley. „Podívej se na její tvář. Má na ní modřiny ve tvaru prstů. Dokázal bych pochopit, že se odmítáš omluvit mému synovi… možná. Ale tvoje vlastní sestra, Joeli?“

Joel vypadal naprosto rozzuřeně. „Oceňuji tu informaci.“

Riley pokrčil rameny. „Udělej s tím, co chceš, můj chlapče.“

I když Adriano ve spoustě věcí se svým tátou nesouhlasil, musel uznat, že teď předvedl výbornou show. Riley účinně postavil Joela do pozice, ve které neměl žádnou jinou možnost, než Deana za jeho činy veřejně zostudit, případně ho v soukromí potrestat. Ať tak či tak, v mafii nebylo zneužívání žen akceptovatelné. Ne, pokud o něm lidé věděli.

Navzdory tomu, že válka, která mezi rodinami panovala, je navzájem všechny rozdělila, ženy a děti by vždy měly být mimo. Byly nedotknutelné. Muži la famiglia by za ty šrámy na Alessině tváři jistě požadovali spravedlnost.

Dean za to zaplatí.

Adriano se modlil, aby on mohl být tím, kdo by se o to postaral.

„Co se týče omluvy vůči mému synovi,“ protáhl Riley a přistoupil k Joelovi o krok blíž.

„Co má být?“ zeptal se Joel.

„Samozřejmě, že tvoji omluvu přijme. Že, synu?“

Adriano přikývl a podíval se na Joela s přezíravým pohledem. „Samozřejmě. Vím, že Dean patří ke tvým mužům, ale stále ještě nezískal svou příslušnost k mafii, takže tvoje omluva za jeho činy by byla fajn. Pokud bude omluva vhodná, nabídnu své odpuštění.“

Riley se ohlédl přes rameno na Adriana a usmál se na něj, jako by jeho slova schvaloval. „Dobře řečeno.“

Joel narovnal ramena. „Žádáte hodně.“

„Žádám o to samé, co by požadovala většina mužů z této rodiny, Joeli,“ odpověděl Riley upřímně. „A ani na okamžik nevěřím tomu, že by některý z těchto mužů Deanovu akci vůči jednomu z vysoce oceňovaných a respektovaných synů, kteří jsou součásti mafie, nechali bez odpovědi.“

V davu se ozvalo tiché mumlání, které potvrzovalo jeho slova. Adriano mohl prakticky cítit to, jak se jeho otec ve své roli vyžíval.

„S Deanem to vyřídím,“ řekl Joel.

„A moje omluva?“ zeptal se Adriano s úsměvem.

Joel zaťal pěsti o něco pevněji. „Možná bychom to mohli probrat jindy.“

Adriano se ušklíbl. „Dnešek mi přijde stejně dobrý, jako jakýkoli jiný den, Joeli.“

„Chodíš po hodně tenkém ledu, Conti.“

„Ach, jsem si jistý, že si můžeme společně sednout jindy a všechno to vyřešit,“ řekl Riley a postavil se před Joela, jako by chtěl Adrianovi blokovat výhled na toho muže. Byl blízko toho, aby na Joela vztáhl ruku, čekal jen na to, až se muž začne třást. Joel před Rileyho očividném opovržení uhnul hlavou. „Přátelé vždy najdou cestu, jak spolu tyhle věci vyřešit, že?“

Joel přejel pohledem přes dav lidí. Bylo jasné, že i když se snažil, nedařilo se mu najít způsob, jak zachránit svou tvář a své postavení.

„Možná bychom si mohli někdy sednout,“ řekl Joel, který stále ještě odmítal přijmout Rileyho ruku.

„Co třeba tento pátek?“ zeptal se Riley s širokým úsměvem. „A samozřejmě, že zítra tam budeme, abychom vzdali Terrancovi čest.“

„Budeš -“ Joelovi došla slova a v obličeji zrudl. „Překračuješ svou hranici, Riley.“
„Ano? Terrance byl jedním z mých nejstarších přátel. Navzdory tomu, co se za posledních pár měsíců mezi námi stalo, bych se s ním rád rozloučil, Joeli. Ty mi to chceš odmítnout?“

„Jako jsi nás odmítl ty při pohřbu své manželky?“ zeptal se Joel kousavě.

„Každý člověk, který v tom kostele byl, byl svědkem toho, že prvních pár dní po smrti své manželky jsem mluvil hlouposti. V té době jsem přišel o rozum. Truchlil jsem a dal průchod svého smutku.“

Joel se hořce zasmál a pak ztišil hlas do výhrůžky. „A pak, když jsi zabil Terrance, tak co?“

Riley při té otázce ani nemrkl. „Nikdy jsem svého přítele nezabil.“

„Lháři,“ zamumlal Joel.

Z davu se znovu ozvaly šelesty lidských hlasů.

„A co tu noc, kdy jsme doma vítali návrat dvojčat Rossi a někdo střílel na hosty na naší příjezdové cestě,“ dodal Joel. „Co tohle?“

Riley neodpověděl.

Adrianův táta popřel, že by na něj střílel, ale všem, kdo se zeptali, odmítl potvrdit nebo popřít svou účast na střelbě, při které byli zabiti Lea Rossi a Ben DeLuca. A z dobrého důvodu, protože tím zasíval strach.

„Nebo ta střelba na podnik Rossi, co byla minulý měsíc?“ zeptal se Joel.

Další incident, který Riley nikdy nepotvrdil, ani nepopřel.

Vypadalo to tak, že Adrianův táta chtěl nechat lidi, aby si z otázky jeho zapojení do oněch věcí dělali své vlastní předpoklady a vyvozovali z toho své vlastní závěry. Adriano na jedné straně věřil tomu, že jeho táta do něčeho z toho byl zapletený, ale na druhé straně tu jistotu neměl. Nevypadalo to, že by měl dost koulí na to, aby kohokoli jen tak zabil. Ale Riley se snažil dostat výš, a prostě mohl zasraně udělat to, co musel, aby se tam dostal. Adriano podezříval svého tátu, že chtěl, aby si to o něm mysleli i ostatní.

Riley se usmál. „Poukazuješ na mě, aniž bys měl cokoli v ruce, Joeli. Uvědomuješ si to, že?“

Adriano využil možnosti rozhlédnout se po mužích, aby zjistil jejich reakci na tuhle konverzaci. Vypadalo to, že většina z nich se zcela soustředila na Rileyho a Joela. Jen někteří sledovali muže, kteří stáli za rodinou Conti.

„Můžeš na mě házet jména, jaká jen chceš, Joeli, ale ani jedno z nich není lhář. Mezi námi dvěma – oba víme, kdo si tenhle titul zaslouží. Já jsem nenařídil útok na tvého otce. Byl jsem rozzuřený a rozrušený, ale ne tak, abych ho zabil. Na druhou stranu, ty jsi za poslední týden po jeho smrti hodně získal.“

Joelova pozornost okamžitě vzrostla. Adriano dopředu nevěděl, co se jeho táta chystal říct nebo vytáhnout při prvním setkání s ostatními rodinami a Joelem, ale Riley se zjevně připravil předem. Zvlášť, když teď otevřeně naznačoval, že tím, kdo nařídil útok proti Terrancovi, byl Joel.

Kdyby muži chicagské mafie vážně nezvážili Rileyho slova proti Joelovi, museli by být hloupí a slepí. Něco na tom bylo. Stálo to za to. Bylo v tom toho spoustu, ne-li víc, než v předchozím obvinění, které vyslovil Joel.

„Stále bydlíš v Terranceho domě?“ zeptal se Riley.

„V mém domě,“ opravil ho Joel ostře.

Riley našpulil rty. „Pokud vím, tak čtení Terranceho poslední vůle má proběhnout ve čtvrtek a já u toho mám být přítomen. A do té doby ten dům stále patří tvému otci.“

Joel se ušklíbl. „Kterému?“

„Terrancovi, samozřejmě. Nehraju si se slovíčky tak, jako ty.“

Au.

Adrianova úcta k nevzrušenému postoji táty vystoupala o další stupínek výš. Bez ohledu na Joelovu aroganci a hrubost, Riley postoj stále zůstával pevný a chladný.

Přesně tak, jako by to udělal každý dobrý boss.

Adriano se na svého tátu dvakrát podíval, a pak si něco uvědomil. Riley by mohl být pro chicagskou mafii dobrým bossem. Měl k tomu všechny dovednosti, povahu i schopnost vést. Dokázal získat pozornost a udržet si ji. Riley Adrianovi v mnohém připomínal Terrance.

Ale čeho by se všichni museli pro Rileyho vzdát, aby se stal bossem?

„Ten dům je můj,“ zopakoval Joel a mávl k Rileymu zápěstím v gestu, jako by ho propouštěl. „Jen si tu pouštíš ústa na špacír a nic víc.“

„Stejně tak, jako je tvoje chicagská mafie?“ zeptal se Riley klidně.

Joel vypadal, jako by právě kousl do citronu. „Prosím?“

„Jak jsi ve skutečnosti kvůli Terrancovy smrti rozzlobený, Joeli? Kolikrát jsme všichni museli sledovat to, jak jsi toho muže ničil, jak ses vzpínal proti jeho požadavkům a napadal jeho pozici? Kolikrát se k tobě natáhl jen proto, abys ho odstrčil? Ty nejsi rozzlobený. Ty jsi vyčůraný.“

„Opatrně,“ řekl Joel s ohněm v očích.

Riley neustoupil. „Ano, jsi velice vyčůraný. Terrancova smrt ti hraje do karet, můj chlapče. Využíváš ji. Možná, že tě někam dostane.“

Joel chtěl vyprsknout v odpověď, ale vyšel naprázdno.

Riley dál s úsměvem pokračoval. Jako by to pro něj byl jen další den.

„Tati, měli bychom se připojit k Eve,“ řekl Adriano. „Jsem si jistý, že kněz by rád zahájil mši.“

„To bychom měli.“ Riley znovu obrátil svou pozornost k Joelovi a zeptal se ho: „Jdeš s námi?“

„Ty jsi neuvěřitelný,“ vyplivl ze sebe Joel.

„Je snadné hrát si na bosse, pokud proti sobě nemáš žádnou konkurenci, můj chlapče. Vítej v reálném životě. Vzal sis pro sebe až příliš velké sousto, Joeli. Ani zdaleka na něj nemáš. A všichni tito muži to vědí.“

S těmi slovy Riley nechal Joela stát a zamířil přímo do dveří, které vedly do hlavního sálu kostela. O jedno křídlo zdobených dveří se opíral Dino DeLuca a v koutcích úst mu hrál pobavený úsměv.

„DeLuco,“ pozdravil ho Riley.

„Bossi,“ zamumlal Dino.

Ševelení lidí za nimi najednou všechno ustalo.

Před Terrancovou smrtí nebylo neobvyklé, aby lidé zdravili Rileyho titulem boss. Riley byl jedním z čelních bossů chicagské mafie a vždy měl určitou míru kontroly a respektu. Ale teď, když spolu Joel a Riley bojovali o tu nejvyšší pozici v rodině, spousta věcí zůstala otevřená.

Dino zjevně tím, že nazval Rileyho, jako svého bosse dal otevřeně najevo svůj názor.

Riley natáhl k Dinovi ruku a Dino ji přijal a potřásl si s ním.

„Kde je šťastný pár?“ zeptal se Riley, když Dino jeho ruku pustil. „Slyšel jsem, že by se tu Lily s Damianem měli dneska objevit.“

„Moje sestra se svým novomanželem mají dnes ráno zpoždění,“ vysvětloval Dino. „Jedou přímo ze svých líbánek, takže mě nepřekvapuje jejich neochota opustit hotel. Doufejme, že až se ukážou, budou se chovat tiše a nepřitahovat k sobě pozornost.“

„To poslední, co kdy Damian Rossi dělá, je přitahování pozornosti na sebe, Dino,“ zasmál se Riley. „Nicméně chápu jejich neochotu vrátit se do reálného světa. Omlouvám se za to, že jsem na svatbu nedorazil.“

Dino pokrčil rameny. „Nevadí. Nicméně moje sestra by ocenila možnost strávit nějaký čas se svou kamarádkou. Eve a Lily si byly vždycky velice blízké, Riley. Je škoda zničit přátelství jen proto, že si muži nejsou schopni vyjasnit své rozdílné názory.“

„Uvidím, co se dá dělat,“ odpověděl Riley. „Ona je teď Rossi. Musíme to zvážit.“

„Ach, jsem si jistý, že přijdou k rozumu.“
„A co ty, Dino?“ zeptal se Riley. „Už jsi přišel k rozumu?“

„Dostávám se k tomu,“ odpověděl muž.

Riley se pevně usmál. „V to doufám. I když po dnešku jsem si jistý tím, že všichni budeme vědět naprosto přesně, na které straně jsi.“

Dino neodpověděl. Adriano zachytil pohled Dinova mladšího bratra, Thea, který se opíral o protější stěnu. Theo sledoval celou výměnu v naprosté tichosti, ale v jeho svraštělém čele bylo jasně viditelné znechucení. Adriano znovu rychle našel i Alessu. Stále byla tichá a klidná, dělala vše tak jako obvykle, bez toho, aniž by se do toho vložila. Alessa znala své místo a věděla, jak získat to, co chtěla, a co pro to musela udělat. Stejně jako muži za nimi, které Adriano ignoroval.

Jen ať si dělají, to co chtějí.

Tak jako tak to bylo to, co Riley potřeboval.

„Kostel?“ zeptal se Adriano za zády svého otce.

„Kostel,“ souhlasil Riley.

************

„Eve, dojdi za řidičem dát mu vědět, že jsme připraveni k odjezdu,“ řekl Riley své dceři.

„Jistě,“ odpověděla Evelina.

„Požádej ho, aby přistavil auto až ke schodům. Nemám náladu na to, abych šel přes celé parkoviště.“

Evelina přikývla, usmála se na Adriana a zamířila dolů po schodech, hned za Dinem DeLucou. Ten muž mluvil se svou sestrou a svým novým švagrem. Lily a Damian Rossi dorazili do kostela na mši s téměř třicetiminutovým zpožděním, ale vešli velice tiše a zaujali volná místa na lavici v přední části kostela, vedle Dina a Thea.

Adriano odvrátil pohled od Damiana, který si k sobě přitáhl svou ženu a věnoval jí polibek, který nebyl určený pro cizí oči. Měl pocit, jako by jim narušoval jejich soukromý okamžik.

Kostel se už z většiny vylidnil. Adriano měl s nedělními bohoslužbami, kdy se kázalo o odpuštění a lásce, jen velice malou trpělivost. Zvlášť, když byl vyrušován svými vlastními problémy a krásnou dívkou, která seděla o dvě lavice vedle.

Adriano musel sebrat všechnu svou sílu vůle, aby když ho Alessa se svou sestrou po boku míjela, se nenatáhl a nevzal ji za ruku. Alessa se na něj podívala skrz své husté řasy a oči se jí leskly připomínkou lásky a sexu. Ten jednoduchý, nevinný pohled byl víc než dost na to, aby mu penis ztvrdl.

Alessin drobný, smyslný úsměv, vše jen zpečetil.

Skoro dokázal zapomenout na všechny ty modřiny a škrábance, které měla na tváři.

Skoro.

Dean se držel těsně za Alessou a celou dobu zíral na Adriana. Když Deanovu pozornost rozptýlil jeho vlastní otec, Adriano se na Alessu rychle usmál.

„Ahoj,“ naznačila ústy.

Adriano mrkl.

„Ach, Joeli,“ zavolal Riley.

Joel, který už byl po schodech na cestě dolů, ztuhl. Otočil se a zeptal se: „Ano?“

„V pátek, ano?“

„Uvidím, co se dá dělat, Riley.“

Riley se zasmál. „Neexistuje žádné uvidíme. Bude to tak. Ohledně schůzky ti nedávám žádný prostor pro argumentaci, Joeli. Bude to tak.“

„Možná mám další věci, které jsou přednější,“ odpověděl Joel. „Neuvažoval jsi o tom?“

„Nezapomínej, že v této rodině jsem stále mafiánem,“ odpověděl Riley chladně. „A má příslušnost k ní je mnohem cennější, než kdy bude ta tvoje, Joeli. Už jsem ti nabídl ústupek. V chicagské mafii není nikdo, kdo se bude vyhýbat mé žádosti, a pokud ano, tak to neskončí dobře. To ti můžu slíbit. V pátek, v mé restauraci na Melrose. Buď tam.“

Joel se zamračil. „Já -“

„Buď tam, Joeli.“

Adriano si dokázal doplnit to, co jeho táta neřekl. Kdyby se Joel neukázal, Rileymu by tím poskytl dokonalou záminku k tomu, aby to s tím mužem bez mrknutí oka skoncoval. Adriano se podivoval, proč táta vůbec dával Joelovi možnost akce.

Na druhou stranu, Riley možná čekal, že se ho Joel bude stranit.

„Dobře. V pátek,“ řekl Joel.

Riley přikývl a propustil Joela přesně tak, jako už předtím.

Adriano přejel očima přes parkoviště. Díval se po své sestře. Evelina právě nasedla na zadní sedadlo černého auta. Přímo naproti jejich auta bylo bílé Bentley Dina DeLuca, který s ním začal couvat ze svého parkovacího místa.

A pak byl Adriano oslepen.

Bylo to tak zatraceně hlasité.

A horké.

Požár, drcení skla, výkřiky.

Jeho hlava nedokázala pochopit, co na parkovišti viděl. Nechápal, kde se vzala ta ohnivá koule, či úlomky skla a kovu. Netušil, co to bylo za zvuk, nebo proč byl bílý Bentley pohlcen rudými plameny a černým dýmem.

Křik sílil.

Bomba.

Teď nad jeho vlastní panikou zvítězil strach o sestru, která byla v autě jen pár metrů od explodující bomby.

Riley byl na zemi, kam ho zatlačil Kolin.

Adriano udělal jedinou věc, která dávala smysl. Alessa od něj byla stále ještě na dosah ruky, takže ji popadl zezadu za šaty a strhl dozadu, dál od hluku a létajících trosek. Její šokovaný křik ho mrazil až do morku kostí. I tak si ji k sobě přitáhl a pozpátku s ní couval. Musel ji dostat pryč od toho, co se dělo, nebo co se mohlo stát dál.

V pozadí Adriano slyšel kohosi křičet.

Důvěrně známý hlas.

Hlas plný bolesti.

Srdcervoucí hlas.

Lily Rossi.

„Dino!“

Adriano odtáhl Alessu dovnitř do kostela, hned za Damiana Rossiho, který svíral svou křičící ženu v medvědím objetí a bránil jí pohnout se dopředu. Muž se jí zas a znovu omlouval. Alessa zírala na Adriana, oči měla vytřeštěné strachem.

„Nechoď,“ zašeptala Alessa.

Odstoupil od ní o krok dál.

Alessin hlas teď byl hlasitější. „Nechoď.“

Adriano nechtěl.

Otočil se a vyrazil po schodech dolů, přímo za svou sestrou.