MC - 7. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Zeir seděl v jídelním sále vedle Colta a snažil se svou nervozitu neukazovat.

Jeho lidé byli citliví na temperament svého krále a on nechtěl, aby si mysleli, že se na ně zlobí. Nemohli za to, že se veškerá jeho pozornost upírala na rozkošného navigátora se smrtícími dračími schopnostmi. I přes svou sladkou náturu měl Colt v sobě něco neústupného, stránku, které si Zeir vážil víc než nějakého pochlebování.

Colt vrhl na Zeira další nenápadný pohled. Zeir nebyl jediný, kdo měl nervy napnuté jako struna. To ho trochu uklidnilo.

Zeir se neodváží znovu si nárokovat druha bez jasného důkazu. Kdyby byl silnější, tak by Coltovi řekl, že to byl Seltin, kdo mu kdysi zlomil srdce, ale bál se. Colt byl ten typ, co by byl schopný je svést dohromady, aby si o tom spolu promluvili. Zeir nechtěl mluvit, chtěl dostat Colta do postele a nepustit ho. Možná, že jeho malá část se chtěla takto pomstít svému bývalému příteli, který ho opustil a zanechal po sobě jen prázdnou vzpomínku, ale vážil si Colta jako muže a ne jako nástroj pomsty.

Snažil se přežít utrpení celé večeře.

„Nedal by sis po večeři drink, Colte?“

„Bude mi potěšením, děkuji.“ Coltův široký úsměv Zeirovo napětí trochu uvolnil.

Zeir by nikdy nikoho nenutil stát se jeho druhem, ale Seltin si to očividně myslel. Po večeři doprovodil Colta do svých soukromých pokojů, a když ho vpouštěl dovnitř, ignoroval vědoucí pohledy svých strážců. Do rána se to roznese po celém zámku, ale Zeirovi to bylo jedno. Čas od času si potřebovali o něčem poklábosit a Zeir jim moc námětů k drbům v posledních letech nedával.

Zeir zajistil dveře, a když se otočil, našel Colta uprostřed pokoje, jak se nejistě rozhlíží. „Nějaký problém?“

Colt si otřel ruce o lněné kalhoty a věnoval mu slabý úsměv. „Ne. Myslím, že jsem jen nervózní. Hloupé, že? Není to tak, že bych to ještě nikdy nedělal.“

Zeir zavrčel dřív, než se dokázal ovládnout. Když se přiblížil ke Coltovi, chytil ho za pas a pevně si ho k sobě přitáhl. „Nebudeme mluvit o těch ostatních, co se tě dotkli.“ Jeho hlas zněl chraplavě a skrz zvětšené dračí zuby pár slov i zasyčel.

„Omlouvám se.“ Colt zbledl a pach jeho nervozity přiměl Zeira, aby ovládl svůj instinkt povalit svého druha na zem a okamžitě se ho zmocnit.

Zeir ho pustil a udělal pár kroků dozadu, aby získal zpět svou sebekontrolu. „Co ten drink?“

Colt přikývl. „Dobrý nápad.“

„Mám tu dragaitský druh vína. Musím říct, že je moc dobrý, ale nikomu neříkej, že jsem to řekl, protože nepochází z mého království,“ zavtipkoval a snažil se tak Colta uklidnit.

„To zní dobře.“

„Posaď se.“ Větší část pokoje zabíral dlouhý, členitý gauč. Doplňoval ho umělecky vyřezávaný stůl.

„Všechny kousky ze dřeva, co jsem tu viděl, jsou nádherné,“ řekl Colt, když se posadil.

„Děkuji. Dodáváme většinu dřeva na planetě, takže není divu, že tu máme tolik nadaných tesařů.“ Zeir se snažil, aby se moc nevychloubal, ale ze všech království byli nejsamostatnější. Víno nalil do dvou skleniček a jednu podal Coltovi, zatímco se usazoval vedle něj, ale ne moc blízko, aby ho nepolekal.

„Myslím, že jsem nikdy nepřemýšlel nad tím, jestli mají drakodlaci zaměstnání.“

Zeir se rozesmál. „Co myslíš, že děláme? Létáme po okolí a pliveme oheň?“

„Tak nějak.“ Colt pokrčil rameny. „Můj otec o Dragaitu moc nemluvil. Vždy jsem ho považoval za nebezpečné místo.“

„Pro některé může být,“ uznal Zeir a pečlivě volil svá slova. „Pokud bychom tě nechali v džungli bez pomoci, je tam mnoho bytostí, které by ti mohlo ublížit. Ať už draci, nebo něco jiného.“

„Jsem rád, že jsi mě našel včas.“

Coltův drzý úšklebek přiměl Zeira k smíchu.

Temperamentní muž zahříval jeho chladné srdce, které bylo po Seltinově domnělé smrti jako vyhaslé. Zeir dlouho žil jen vzpomínkami na chladný popel pouta, kterého se nedočkal. Nic jiného. Teď měl s úmyslu si vzít, co mu osud přichystal, a pokud nebyl Colt tím pravým, aspoň si užije vášnivou noc s překrásným mužem.

Colt postavil skleničku na stůl. „Byla by to ode mě drzost, kdybych tě políbil?“

„Bylo by neodpustitelné, kdybys to neudělal.“ Zeir odložil svou vlastní skleničku na stůl a čekal, jestli Colt jeho výzvu přijme. Nechtěl na Colta tlačit. Jestli nebyl Colt na důvěrnosti připravený, nechtěl, aby později řekl, že ho Zeir k něčemu nutil. Už jednoho Lanxe odehnal, nechtěl vyděsit dalšího.

Colt se předklonil a přitiskl své rty na Zeirovy. Z tohoto doteku do krále proudilo svůdné teplo. Lákalo ho k sobě blíž, a protože se nedokázal od takového sladkého pozvání odvrátit, prsty prohrábl Coltovy vlasy a podepřel mu hlavu, aby polibek prohloubil. Nevinné doteky rychle přešly na souboj jazyků, které se za nepřetržitého sténání proplétaly. Zeirův drak vrněl potěšením. Druh. Náš druh. Konečně.

Při Coltově smyslném útoku nebylo jednoduché udržet na uzdě svou nebývale ukecanou vnitřní bestii. Zeir položil Colta na záda a lehl si na něj. Poté přesunul své ruce z Coltových vlasů na jeho zadek a zaťal do toho měkkého masíčka prsty, zatímco svým tělem vyhledal bližší kontakt. Po pár dalších zoufalých polibcích se Colt odtáhl.

„Možná bychom se měli přesunout do ložnice, než si na zádech natáhnu nějaký sval.“

Zeir tiše zařval. Nemohl se ovládnout. Za poslední týdny zjistil, že Colt řekne všechno, co mu přijde na jazyk. Pokud kdy absolvoval nějaký kurs diplomacie, očividně to na něm nezanechalo žádné stopy. Koneckonců říct svému kapitánovi, že je idiot, nesvědčilo zrovna o jeho diplomatickém umu.

„Dobrý nápad.“ Zeir vstal a táhl Colta za sebou. Naštěstí byla ložnice vzdálena jen pár kroků.

Jakmile Colt objevil Zeirovu obrovskou postel s nebesy, svlékl si košili. „Tady budeme mít dost místa na hraní.“ Zašklebil se na Zeira a byl v tom okamžiku svému otci tak podobný, že Zeira zabolelo u srdce. V Zeirovi se ozvalo svědomí. Dělal si starosti, jestli neměl Coltovi o jeho otci říct už dřív.

„Možná bychom se měli nejdřív lépe poznat?“

„Nejdřív sex, mluvit budeme později.“ Colt strčil do Zeira a snažil se ho dostat na matraci.

Zeir se mohl později utěšovat, že se o to aspoň pokusil. Sice se moc nesnažil, ale nabídl Coltovi, že si promluví. „Když na tom trváš.“

Během sekundy byli oba nazí. Drakodlačí oblečení nemělo moc složité zapínání pro případ, že by se potřebovali rychle proměnit. V Zeirových očích se objevil obdiv k muži před ním. Už ho takto viděl a neváhal to přiznat. „Jsi nádherný muž.“

Colt se usmál. „To ty jsi tu ten krásný. Já jsem docela průměrný.“

„Jestli jsi ty průměrný, tak by mě zajímalo, jak jsi k tomu došel.“ Zeir Colta jednou rukou objal a přitáhl si ho blíž, takže se jejich těla dotýkala každým centimetrem kůže. „Myslím, že podceňuješ vlastní přitažlivost.“ Kousl Colta do spodního rtu. „Jakmile si tě nárokuji, budeš patřit mě. Jsi na to připraven?“

„Ano.“ Coltovy oči neměly v sobě žádné pochyby nebo nejistotu, ale pouze silnou rozhodnost, jakoby věděl, že tuto věc už nebude moct vrátit.

„Dobře.“ Zeir zvedl Colta do náruče, ignoroval jako vypísknutí a hodil ho na postel. Coltonův překvapený smích Zeira uvolnil. Žádnou chybu nedělal. Jestli je Colt jeho druhem, stejně zůstanou spolu. Možná, že se s volbou Seltina zmýlil, ale jak mohl tušit, že se seknul o jednu generaci?

Když mu Colt začal přejíždět prsty po těle, zasyčel. „Och. To je úžasný pocit.“

„To je dobře. Rád se tě dotýkám.“

„Tak pokračuj.“

„Ach, takže ty čekáš, že udělám veškerou práci já? Jsi rozmazlený král.“

„No, očekávám jen to nejlepší a jako můj druh…“ Nechal svůj hlas odeznít. Než mohl Zeir říct něco dalšího, Colt se na něj vrhl. Prostor mezi nimi zmizel. Colt se k Zeirovi s hříšným úsměvem přitiskl. „A mám tě.“

„A co se mnou budeš dělat?“

„Všechno, co chci.“

Kdyby to byl někdo jiný než Colt, tak by ho Zeir odstrčil a odešel. I když… Coltovi důvěřoval. „Tak pokračuj.“

Colt políbil Zeira na tvář. Poté začal sázet krátké polibky na jeho krk, pokračoval na prsa a mířil směrem na jih. Každý polibek doprovázel teplý závan jeho dechu, jakoby ho jeho drak rozehříval zevnitř a rozhodl se také přispět něčím k zábavě. Zeir naklonil hlavu a obě jeho poloviny si Coltovy polibky a něžné doteky užívaly. Coltova vrozená jemnost kontrastovala s jeho sarkastickou osobností jako tvrdá skořápka pokrývající křehké centrum.

Když Colt ústy obklopil jeho penis, Zeir málem vyletěl. Jeho drak začal vrnět, ale jeho lidská polovička chtěla těm, co to Colta naučili, vyplatit odměnu.

„To je skvělé.“ Pohladil Colta po hlavě. Nechtěl na něj vyvíjet žádný nátlak, ale chtěl, aby věděl, že si jeho snahy cení. Už to bylo hodně dávno, co byl s někým takto intimně. Když se mu začaly kroutit prsty u nohou, zatahal jemně Colta za vlasy. „Dost.“

Colt zvedl hlavu. „Proč?“

„Nechci vyvrcholit v tvých ústech.“ Kdyby ho Colt vysál do sucha, tak by mu zítra na zádech nemohla objevit žádná značka. Zeir musel ve svém potencionálním druhovi vyvrcholit, aby zjistil, jestli si jsou opravdu souzeni.

„Ach, chceš si být jistý, že jsme druhové.“

„Ano.“ Zeir se ani nesnažil své motivy popírat. „Poslední možnost úniku.“

Colt zvedl levé obočí. „Můj drak si myslí, že jsme druhové a je jen jedna možnost, jak se o tom přesvědčit. Budu se muset obětovat,“ pronesl a teatrálně si povzdechl.

Zeir vážně přikývl. „To je od tebe velmi odvážné.“

„Taky si myslím.“ Coltův drzý úšklebek Zeirovy pochyby rozptýlil. Bude mu líto, že si s ním o Seltinovi nepromluvil předtím, ale taky věděl něco o strategii. Poté, co je převalil, pohlédl na Colta. „Teď jsem na řadě já.“

Colt se mu začal otírat o nohu a o bok. „Hmm, nevěděl jsem, že se budeme střídat. Nemohl bych pokračovat?“

„Možná příště. Dnes se točí všechno kolem tebe.“

„Opravdu?“ Colt vytřeštil oči.

„No jistě. Nejsem žádný sobecký milenec. Jestli chceš být nahoře, tak neřeknu ne. Sice můžu být král, ale v tomto vztahu jsme si rovni.“ Coltův úsměv hořel rychleji než dračí oheň. Místo odpovědi ho Colt políbil. Vzplanula mezi nimi vášeň a verbální komunikace musela ustoupit polibkům a dotekům.

Zeir se odtáhl jen na moment, když vytahoval ze skříňky lahvičku oleje.

„Není to trochu moc daleko?“, zeptal se Colt.

„Dost dlouho jsem ho nepotřeboval.“ Lahvička byla na povrchu trochu zaprášená, ale věděl, že ji sluhové pravidelně vyměňovali za čerstvou. Colt během chvilky, když mu vrazil tři prsty do jeho dírky, začal sténat.

„Víc. Chci, abys byl ve mně.“ Coltovy oči se změnily v úzké svislé štěrbiny, známka toho, že se jeho vnitřní drak dral na povrch.

„Jen klid,“ zarazil ho Zeir. Rozhodně nechtěl, aby se Colt proměnil uprostřed sexu. Některé věci byly lepší v lidské formě. Slyšel i o páření v dračí podobě, ale tato možnost ho nikdy nelákala. Draci neměli měkkou kůži a šikovné prsty. Lidská podoba byla při milostných hrátkách mnohem flexibilnější.

Následoval další polibek a Zeir se uhnízdil Coltovi mezi nohy. Pomalým, opatrným přírazem vešel do svého milence.

„Och, zatraceně, to je tak skvělý pocit,“ blábolil Colt a párkrát vyrazil stejným směrem, než se Zeirovým pohybům přizpůsobil.

Jakmile se kolem něho Colt uklidnil, nasadil Zeir pravidelný rytmus a Coltova slova se stala ještě víc nesrozumitelná, až přešla do sténání a vrčení.

Najednou Colt vykřikl: „Ano, tam!“ A vyvrcholil. Poté Zeir uvolnil i svou kontrolu a vystříkl své semeno do Coltovy těsné dírky. Zpocený a vyčerpaný se Zeir vysunul opatrně z Colta a zhroutil se vedle něj.

Colt ho objal jednou rukou. „Hmm. Skvělé. I kdybychom druhové nebyli, tak bychom si to měli zopakovat.“

Zeir neměl sílu se ani usmát. Měl pocit, že Colta slyší mumlat něco o umývání a ucítil mokrou žínku. O sekundu později tvrdě usnul.