CC - 8. kapitola

Překlad: Luciana

Jeho trpělivost byla u konce a náladu měl černou, jako zataženou noční oblohu, takže Alec mávnul, velmi sprosté gesto přes své rameno, když přidal plyn na svém zářivě novém člunu, a zamířil přes fjord. Kriste, jeho strýc dokázal být někdy otravný a on měl předpokládat, že ho pozve na návštěvu, když ho Alec vezl domů. A pak, samozřejmě, musel zůstat na večeři, pak se musel usmívat během táboráku s Peg a dětmi, pokud nechtěl vypadat podezřele, protože oni vždycky dělají táborák, když je navštíví. Pak musel hrát, jak je vzrušený, když Duncan stáhl plachtu z větší, rychlejší a lepší lodi, kterou potřeboval na začátku sezóny, ne na jejím zatraceném konci.

Strávil odpoledne tím, že se snažil udržet v dobré náladě, když se ukázali státní policisté a ptali se na další otázky ohledně mrtvých mužů, když déšť smyl všechny použitelné důkazy. Pak se obával, že se by, Jane, mohla najednou vstoupit na stezku, zatímco stále hledal výmluvy, proč udržet Duncana od tábořiště. A stále netušil, jestli ho jeho strýc podezřívá, nebo ne, protože i bez magie, kterou nyní má, byl Duncan vždycky dost bystrý – což určitě drželo Aleca v pozoru a snažil se udržet své lži na minimu, zvlášť když mluvili o svých služebních cestách. To byl důvod, proč trávil občas měsíce v Afgánistánu, mezi misemi, aby mohl znít, jako že ví, o čem mluví, když se bavil s bratranci a bratry a strýcem.

Duncan létal s Back Hawks v Afgánistánu a Iráku, jejich bratranec Robbie MacBain – který také náhodou byl jejich klanový Strážce – strávil několik let ve speciální jednotce a další bratranec MacBain byl u námořnictva. Alec byl údajně mariňákem, a jeho tři bratři byli také rozmanití: Ian byl také ve speciální jednotce, Hamish sloužil na letadlové lodi a jejich nejmladší bratr, Seamus, se právě nyní snažil přijít na kloub náklaďákům dokumentů, které našli v doupěti Bin Ladina. Což mělo za následek zajímavé rozhovory, kdykoliv se všichni dokázali sejít doma ve stejný čas.

Ale u každého muže MacKeagů a MacBainů se očekávalo, že stráví nějaký čas v armádě, protože byli především bojovníci. Hned potom byli vysokoškolsky vzdělaní obchodníci, u kterých se předpokládalo, že převezmou ski resort a MacBainovu farmu na vánoční stromky, až jejich otcové půjdou do důchodu – což při jejich rychlosti stárnutí nebude ještě nejmíň třicet let. A od celé první generace horalů, mužů i žen, se čekalo, že pomohou s obnovou svých příslušných klanů na dřívější velikost, ačkoliv v jednadvacátém století v Maine, místo ve středověkém Skotsku.

A Jane si myslí, že má diktátorského patriarchu; jak mohl Alec potvrdit, horalé jedenáctého století, odhodlaní držet se starých cest, byli stejně nepružní. Odtud jeho tichá vasektomie před devíti lety, když si nedovedl dost dobře představit, jak by tak chladnokrevný bastard, mohl mít vlastní hejno malých divochů po tom, co zavraždil dítě někoho jiného.

Místo toho, aby se vydal na malou pláž, kde obvykle ukrýval svůj člun, Alec zamířil k rozeklanému břehu hned pod táborem, a zpomalil v poslední chvíli, aby nechal zpětný proud, natlačit ho k římse. Zvedl motor, přešel kolem sedadel, vyskočil na římsu a vytáhl těžší, nový člun, úplně z vody. Pro jistotu ho ještě přivázal k pahýlu a pak zamířil do černočerného lesa.

A zatímco se vyhýbal stromům, myslí mu proběhlo několik omluv.

Pravděpodobně by měl začít s omluvou za to, že nečekal, že Duncan bude potřebovat odpoledne mužské sounáležitosti, pak přejít k tomu že on má plné břicho, zatímco Jane, nejspíš dojedla tu trochu sušené směsi. Jo, pak jí uvaří velký talíř opékaných brambor a šunky, a vytáhne lahev Skotské a přiměje ji k několika lokům, aby se zbavila části svého povýšeného, princeznovského vzteku.

Bože, doufal, že byla dost daleko na stezce, takže ho neviděla letět ke druhému potoku, nebo se bude omlouvat i za to. A nakonec, bude muset přiznat, že si vymyslel toho medvěda.

Právě dosáhl stezky, ani ne sto yardů jižně od tábora, když ucítil první dešťovou kapku a rozběhl se, se zamumlanou kletbou. Ale zježily se mu chloupky na krku, když neviděl žádné světlo, vycházet z přístřešku a mráz mu přeběhl po zádech, z toho naprostého ticha, kromě deště, bubnujícího do listů, stále držících na stromech.

„Jane,“ zavolal. „To jsem jenom já, lass a jsem úplně sám,“ vzpomněl si na ujištění pro případ, že zahlédla předtím Duncana a schovala se. „Jane? Zatraceně, ženská, řekni něco!“ vyštěkl, když vyběhl schůdky přístřešku. Rozsvítil jednu lampu a pověsil ji zpátky na trám, a spadla mu nevěřícně čelist, když se rozhlédl po úhledně uklizeném přístřešku – který, jak si všiml, nezahrnoval Janiny brašny.

Sedl si na bobek a přejel si rukama přes obličej a zavrčel. Kde sakra byla? Očividně zahlédla Duncana to odpoledne a proklouzla zpátky, aby schovala své věci a pak sebe; ale kam? Vztyčil se na nohy, popadl čelovou lampu z jednoho z větších batohů a seběhl dolů po schodech a po stezce nahoru k římse, kde ji schoval to odpoledne, když přišel šerif pro těla mužů. Kriste, musí být zmrzlá a hladová a vyděšená k smrti, a pravděpodobně máčí Kitovu srst svými vzlyky.

Ten zatracený vlk by ji neměl nechat samotnou, jinak z něj stáhne kůži za živa.

Nasadil si lampu za běhu na hlavu a utáhl popruhy a zapnul ji, jakmile opustil stezku a znovu se protahoval mezi stromy. „Jane!“ křičel, když doběhl k římse. „Odpověz mi, lass.“

Jenomže paprsek světla neodhalil nic – žádná žena, žádné brašny, žádný vlk. Stoupl si pod vyvýšeninu, aby se dostal z deště a uklidnil dech, když cítil, že se začíná třást buď strachem, nebo vztekem – nebo obojím. Ztratila se? Nebo našla jiné místo na schování? Nebo měla konečně dost kempování venku s chtíčem oslepeným idiotem a vyšla nahoru do resortu?

Dej mi své slovo, že se nepostavíš mezi mě a mého otce, nebo přísahám, že ti taky zmizím, vyhrožovala mu, když jí nabídl, že jí pomůže se postavit Titovi. Alec si otřel rukou mokrou tvář. Svatý Kriste, odplavala pryč?

Ale Carolina Oceanus, alias Jane Smithová, přišla s nepřirozenou bouří. A neslyšel žádný hrom dneska, a tenhle déšť, byla stará dobrá studená fronta, která prostě jen přecházela.

Tak kde je?

Najednou ztuhnul. Sluj; ta inteligentní žena zjistila, že to je jediné místo, kde se k ní nedostane velký starý medvěd. A ta mělká jeskyně nabízí přístřeší před deštěm a větrem a má vyvěrající pramen a podlahu z měkkého písku.

Byla to ale pekelná cesta, nést dvě těžké brašny, pomyslel si, a nebyly tam žádné stromy, takže si nemohla udělat oheň, aby se ohřála. A nebylo tam ani žádné naplavené dřevo, protože ten výběžek země, který skrýval jeskyni, chránil pláž před vlnami.

Alec se doškrábal zpátky na cestu a znovu se rozběhl, uvědomujíc si, že je příliv a v době, kdy se dostane ke sluji, stále bude muset projít několika stopami studené mořské vody, aby se tam dostal. Jedním skokem se dostal do přístřešku, sundal velký batoh, který mě stále sbalený, a nacpal nějaké suché oblečení navrch na malý kempinkový vařič, jídelní soupravu a sušené jídlo. Pak zabalil jednu lahev skotské do jedné své košile a hodil ji nahoru na oblečení, s odfrknutím, zjišťujíc, že sám bude potřebovat několik doušků, než tahle noc skončí.

K čertu, možná je oba opije.

Sroloval spacák, připevnil ho k rámu krosny, pak vytáhl pláštěnku z jednoho vaku, přehodil ho přes batoh a upevnil na místě. Vzal si suchou košili a bundu a přehodil si těžký batoh na ramena, zaklapl popruh kolem pasu, naposledy se rozhlédl, než zhasnul lampu s těžkým povzdechem a vyrazil na sever ustáleným, ale rychlým tempem. Odhadoval, že mu to dá devadesát minut, než dojde k odbočce a pak další dobrou hodinu k výběžku – za předpokladu, že při strmém sestupu neuklouzne na blátě a nezlomí si vaz.

Bože, Jane by si měla sama vymyslet pár omluv, především za to, že ho donutila běžet několikrát nahoru a dolů, protože se neobtěžovala mu nechat nějakou stopu, kde ji má hledat. Proč nemyslel na to, aby měli nějaký plán pro případ, že se rozdělí? Zjevně byl už ze hry moc dlouho, nebo taky nebyl zvyklý plánovat s někým dalším okolo. Po své šesté vražedné misi trval na tom, aby operoval sám – tedy do poslední mise, když souhlasil s tím, že vezme svého starého partnera.

Och jo, rozhodně se ani neohlédl zpátky, když odcházel.

O dvě hodiny později, když zjistil, že je asi míli za posledním mostem, který on a Duncan usadili, se Alec ohnul v pase a opřel si ruce o kolena a bojoval s bolestí žaludku. Zatraceně, běžet s plným břichem a nést při tom čtyřicet liber na zádech, bylo moc pro tělo, které strávilo celý den zápasením s létajícími mosty. Už teď měl pocit, že svaly hrozí křečemi a to měl před sebou stále ještě asi hodinový, zrádný pochod.

Jo, no, raději by měl najít malou chytrou princeznu nacpanou v bezpečí a zdravou, ve sluji, nebo zjistí, že drahý starý diktátorský táta, je svatý, ve srovnání s rozzuřeným Keltem.

*****

Když začal blikat ukazatel spotřeby, Jane, zavřela s povzdechem iPad a doufala, že zítra bude slunce svítit dostatečně dlouho, aby mohla použít solární nabíječku. „Myslím, že je čas, abychom to nazvali nocí,“ zamumlala a poplácala svého přítele, když zvedl hlavu z jejího stehna. Podívala se ven z jeskyně a povzdechla si znovu, když zjistila, že nevidí ani obrys výběžku, díky silnému dešti. „Hádám, že Duncan zůstal na noc.“ Odfrkla si. „Nebo třeba se Alec neobtězoval jít…“

Jane, ztuhla a přitiskla si ruku na své, najednou bušící srdce, když Kitty tiše zavrčel na zvuk cákání, přicházející ze zátoky. Zhasla světlo a vyškrábala se hlouběji do jeskyně, pak ztuhla znovu, když viděla stín nezvykle vysokého muže, brodícího se vlnami.

Svatá Athéno, objevil ji nějak otec a přišel pro ni? Protože jediní muži, které znala, kteří se mohli udělat tak vysokými, byl Titus a Mac a obvykle jen, když použili magii. Ale oddechla si, když ten muž chraplavě volal Jane, ne Carolino. „Alecu!“ vykřikla, vyskočila a spěchala do silného deště. „Jsem tady!“

Zastavila se na kraji vody, ale pak couvla zpátky, když vstoupil na pláž a shodil, cokoliv co držel, přes hlavu a padl na kolena. Jeho ruce najednou vystřelily, chytly její boky a stáhl ji k sobě a zabalil ji do drtivého objetí. Jane, se přestala kroutit, když zjistila, že se neovladatelně třese, jeho hrudník se vzdouvá z roztrhaných kalhot, když zabořil obličej do jejích vlasů, a objala ho pažemi, aby zjistila, že je promrzlý a jeho bunda je skrz na skrz mokrá.

„Pojď, Alecu,“ řekla a vykroutila se na svobodu. „Musíme tě usušit. Alecu,“ zašeptala, dotkla se rty jeho ledově chladné tváře, když se jeho objetí najednou utáhlo. „Pojď, miláčku,“ naléhala jemně, když jím projelo zachvění, které otřáslo oběma. „Pojď se mnou do jeskyně. Musím tě rychle zahřát.“

Ale stále ji odmítal pustit, mumlal něco o medvědovi, jeho skřípavý dech spustil ještě silnější alarm. Pro lásku Boží, honil ho medvěd? Políbila jeho strhanou tvář. „Je to v pořádku, nenechám toho starého medvěda, aby tě zranil. Jsi už v bezpečí, slibuju.“

Konečně byla schopná se vykroutit natolik, aby uvolnila jeho sevření, vyklouzla zpod jeho paže a osvobodila se, jen aby vzápětí vyskočila na nohy a chytla ho za bundu, když málem spadl rovnou na obličej. „Alecu!“ vyštěkla a šťouchla do něj. „Postav se!“ Zvedla mu paži přes své rameno a pomohla mu na nohy. „Teď jdi!“ Klopýtl dopředu a ona mu vklouzla rukou pod bundu a popadla ho vzadu za opasek. „No tak,“ naléhala jemněji, vedla ho přes pláž a klopýtla do jeskyně, když se mu začala podlamovat kolena. „Ne!“ vyštěkla. „Pokračuj!“

Počkala, dokud nebyli dostatečně daleko od deště, než padla na kolena s ním, usnadňujíc mu pád, když se otočil na záda. Ale pak ho hned přetáhla na bok, a držela ho v klidu, když vykašlával mořskou vodu. „Svatá Athéno, spolykal jsi půlku fjordu? Och, Alecu,“ zašeptala, jemně mu otřela ústa svým vlhkým rukávem. „Vážně jsi idiot. Proč jsi nezůstal v přístřešku?“

„Zatracený m-medvěd,“ řekl během dalšího kašlání. „P-promiň.“

„Jo, vsadím se, že ten zatracený medvěd lituje, že se s tebou zapletl,“ uklidňovala ho, odhrnujíc pryč vlasy, přilepené na jeho tváři, jen aby si všimla, že je tam má směs krve, deště a mořské vody, když ucítila mokvající bouli na jeho čele. „Přestaň mluvit a pomoz mi tě svléknout.“

Jenže by spíš oblékla malého tuleně, když jí byly tři, než dostat Aleca z mokrého oblečení. Nejdřív tkaničky na jeho botách byly tak těsně zauzlované, že nakonec vytáhla jeho nůž z pouzdra a jednoduše je přeřízla. A třásl se tak silně, že přetočit ho nejdřív na jednu a pak na druhou stranu, aby z něj stáhla bundu, bylo téměř nemožné. Nakonec z něj dokázala sloupnout košili spolu s bundou, když do něj strkala a tahala za něj, ale s vědomím, že se jí nikdy nepodaří ho posadit, aby mu přetáhla tričko přes hlavu, prostě ho taky rozřízla. Dalo jí několik pokusů, než dokázala rozdělat jeho pásek a rozepnout zip džínů, když začal znova kašlat; ačkoliv byla schopná využít jeho neklidné kroucení k tomu, že z něho stáhla džíny a boxerky.

Ale co teď? Měla ho snad obléct do svého oblečení?“

Když si vzpomněla, že nesl něco na hlavě, Jane poslepu tápala okolo ve tmě, až našla svou baterku, zapnula ji a namířila světlo na Aleca – jen aby zalapala po dechu, při pohledu na něj, celého nahého.

Svatý Háde, vedle něj by i Herkules vypadal jen jako chlapec. Alec nevypadal, že by na sobě měl gram tuku; jeho tělo bylo dlouhé a štíhlé a mohutné, když se mu napínaly svaly, jak se třásl, jeho široká hruď a ramena vypadala jako z kamene, jeho stehna a boky ostře řezané až k jeho… jeho…

Jane, sklopila světlo a vyskočila na nohy, když si uvědomila, že její horkost by ho uvařila, a běžela zpátky do deště. Svatý Promethee, bylo dobře, že si nechal na sobě kalhoty, minulou noc, nebo by taky velmi dobře mohla omdlít.  Přecházela sem a tam po pláži a hledala to, co nesl, zatímco vzpomínala na filmy, které si stáhla do iPadu a usoudila, že ačkoliv se možná červenala celou dobu, co je sledovala, ti muži v nich nebyli ničím, ve srovnání se skutečností. Připlácla si dlaně na tváře a klopýtavě zastavila. Opravdu vyhrožovala, že udělá Alecovi to, co dělal on jí?

Jane, se zhluboka nadechla a zvedla zářící tvář k dešti. U všech bohů, nebyla žádná stydlivka. Sledovala ženy, provádějící orální sex mužům v těch filmech a obě strany vypadaly, že se dobře…

Zvedla prudce hlavu, když Kitty tiše štěkl.

Alec tady umrzal a ona málem hořela v plamenech! Jane, klopýtala kolem, dokud málem nezakopla přes velký obdélníkový předmět, než si konečně uvědomila, že to je batoh. Chytla jeden z popruhů a málem znovu upadla, když ho zkusila zvednout, pak ho pomalu táhla do jeskyně. Pustila ho, když byla z dosahu deště, pak k němu namířila světlo a zkoušela sundat ochranný igelit. Konečně našla vázání, chvíli před tím, než se to rozhodla rozříznout, odtáhla igelit a odhalila jeho spacák.

„Ano!“ vykřikla a oddělala spacák od rámu. Dolezla k němu, rozbalila ho za Alecem, rozepnula ho a pak nacpala jeden jeho konec dolů, po celé délce jeho zad. Začala ho překulovat na spacák, ale zastavila se, když zjistila, že je pokrytý pískem. Vzala svůj menší vak a vytáhla náhradní flís, který si přinesla a opatrně ho otřela, pak ho překulila na otevřený spacák. Přetáhla ho přes jeho třesoucí se tělo s posměšným odfrknutím, když si uvědomila, že on pravděpodobně neměl ani polovinu problémů, ji svléknout a uložit ji do svého spacáku, před třemi dny.

Jane, vzala světlo, vrátila se k jeho batohu a podívala se dovnitř. „Och, bohu díky,“ řekla, když viděla jednu z jeho košil. Jenže když ji vyndala ven, musela chytit lahev, která z ní vypadla. „Skotská?“ přečetla z etikety, když si na ni posvítila.

Položila ji s odfrknutím, namířila světlo znovu do batohu a vytáhla dvě sady náhradního oblečení – včetně termálního spodního prádla – několik balíčků sušeného jídla, něco co vypadalo jako menší verze jeho kempinkového vařiče, dvě lahve paliva a nějaké nádoby.

Vzala jedno z termálních trik a spěchala k Alecovi, posvítila na něj, odtáhla pryč spacák, a přetáhla mu triko přes hlavu – a byla opatrná na jeho ránu na čele. Ale pak se posadila zpátky na paty a s hrůzou na něj zírala. Tedy, dokud si nevzpomněla, jak dobře odpovídal na její štěkané instrukce na pláži, a tiše si odfrkla, když si uvědomila, že nezáleží na století, bojovníci vždy poslouchali rozkazy, které na ně někdo štěkal.

„Alecu, posaď se,“ nařídila a použila triko kolem jeho krku, aby ho vytáhla nahoru. „Musíš mi pomoct,“ zavrčela, a bojovala s jeho třesoucí se paží, do rukávu, jenže ucuknul s varovným zavrčením. Uvědomujíc si, že jeho zápěstí je citlivé, opatrně stahovala rukáv po jeho paži, udělala to samé s druhou rukou, pak stáhla triko dolů k jeho bokům – a odskočila pryč, když zkolaboval zpátky na spacák a její ruka mu přejela po intimní části těla.

Jane, se nadechla pro uklidnění a najednou se jí chtělo smát, když si vzpomněla, jak ten prolhaný mizera říkal, že nenakukoval, když se probudila v jeho spacáku a měla na sobě jen jeho triko. „Jo, no,“ řekla a podívala se pořádně, ačkoliv bojovala s červenáním, „moje máma nevychovala hloupou dceru.“ Povzdechla si, když začal znova kašlat a přetáhla spacák kolem něj a zapnula ho na zip. „Kitty,“ řekla a mávla na svého vlka, „pojď se přitulit k Alecovi a pomoct mu se zahřát.“ Postrčila vlka do takové polohy, aby se Alec nemohl přetočit na záda, když stále občas kašlal, pak vzala baterku a dala ji tak, aby svítila na věci, které vyndala z batohu.

Prvním úkolem bylo zprovoznit vařič, rozhodla se, když vytáhla malý hořák a studovala ho. Prohledala boční kapsy batohu, až našla to, co vypadalo jako baterka, kterou mohla přidělat na hlavu, stejně jako plastový sáček plný dobrot – včetně několika zapalovačů.

Nandala si čelovou lampu, utáhla popruhy a zapnula ji, pak zvedla vařič a přimhouřila oči, aby si přečetla instrukce napsané na boku. Otočila knoflíkem a pak ho hned stáhla znovu zpátky, když plyn zasyčel. Posadila ho na písek, zapálila zapalovač těsně nad hořákem a otočila knoflíkem, ale odtáhla se zpátky, když se zasyčením chytnul.

Jane, držela ruce nad malým, ale překvapivě intenzivním plamenem, když zjistila, že se taky třese. Ale nemohla se ještě převléknout do suchých šatů. Vyskočila na nohy a rozběhla se zpátky do deště, hledala kameny velikosti její pěsti, dokud jich neměla plnou náruč. S radostí, že světlo svítí na všechno, na co se podívá, běžela zpátky do jeskyně a shodila kameny vedle vařiče, pak vzala v sobě naskládané nádoby, popadla tu největší a běžela dozadu do jeskyně. Ponořila hrnec do tryskajícího pramene, naplnila ho vodou, šla zpátky, přidala do něj tolik kamenů, co jen hrnec unesl a dala ho na hořák, opatrně, aby šplýchající voda neuhasila plamen. Teprve potom si zula boty a začala se svlékat, zatímco sledovala Aleca. Jeho dech se uklidnil téměř k normálu, držel spacák těsně kolem sebe a oči měl zavřené, jako v bolesti.

Jane, ztuhla s džíny napůl svléknutými, když si uvědomila, že má možná další zranění, kromě té boule na hlavě a bolavého zápěstí. Pokud se vážně potkal s tím hloupým starým medvědem, nepřehlédla něco ve spěchu, aby ho přikryla?

Znova si natáhla kalhoty a klekla si k němu, rozepnula spacák, když ho vybojovala z jeho sevření a odtáhla ho. Opatrně vytáhla termální triko z jeho hrudi a pomalu přejížděla rukama po jeho těle – zastavila se, když se silně otřásl. „Promiň,“ zašeptala, dýchla si do dlaní, aby je ohřála, když přeběhla světlem přes jeho tělo – překvapeně se zajíkla, když uviděla hrozivě vypadající červený flek, který se táhl po celé délce žeber až na záda. „Och, Alecu,“ zašeptala, pohladila ho po sevřené čelisti a sklonila se, aby ho políbila na tvář. „Proč jsi nezůstal v přístřešku do rána, nebo aspoň než přestane pršet?“

„Z-zatracený medvěd,“ zaskřípal. „P-promiň.“

Znovu ho políbila na tvář a pomyslela si, že ho ten medvěd musel pořádně vyděsit. „Huš už. Jsi v bezpečí, miláčku. Slibuji, že ten medvěd bude rozhodně litovat, pokud se ukáže někde tady okolo.“

Když se převlékla – oblékla si další teple vypadající termální triko, které patřilo Alecovi – Jane, šla nastrkat ohřáté kameny kolem jeho těla ve spacáku, pak podrobila jeho tělo podrobnější prohlídce.

Musel udělat pěkný kotrmelec, usoudila, když viděla odřenou jednu jeho holeň, pravé zápěstí bylo oteklé a pravděpodobně vymknuté a jeho dlaně a prsty na obou rukách, byly samý šrám, jako kdyby se opakovaně chytal kamenů a křoví, ve snaze nespadnout. Pro jistotu, kdyby náhodou bylo zápěstí zlomené a ne jen vymknuté, zafixovala ho párem svých podkolenek – a dávala pozor, aby je moc neutáhla, s ohledem na jeho otok. Nandala mu na nohy jeho vlněné ponožky, našla lékárničku v jednom z balíčků v batohu a vyčistila mu ránu na čele a vyměnila, nyní už zchladlé, kameny za ohřáté znovu v hrnci.

Jane, pak rozdrtila tři aspiriny z lékárničky do malého poháru, přidala čerstvou vodu a přilila pořádnou dávku Skotské. Dalo jí to celých pět minut, než donutila vypít i tu poslední kapku, než si sama dala vlastní dávku alkoholu. Usmála se, představujíc si, jak se také Alecovi šíří teplo údy, když viděla, jak se uvolnil na vlněné dece, kterou stočila místo polštáře, a tiše si vzdychnul.

Jane, se postavila a pomalu přejela světlem své čelovky po jeskyni, pak ven do zátoky – jen aby uviděla, že se s deštěm mísí velké vločky. Rychle sbalila batoh, vypnula vařič a vyndala znovu ohřáté kameny do jiného hrnce, aby je donesla k Alecovi.

„Odvedl jsi skvělou práci, můj statečný příteli,“ zašeptala a poplácala Kitty, když zvedl hlavu, položenou na Alecově rameni. „A už vidím, jak budeš mít ceremonii a dostaneš odznak odvahy.“ Zasmála se. „A když tě Leviathan nazve ošklivým jménem, budeš vědět, že jen žárlí na pozornost, která se ti dostane.“

Spokojená, že udělala všechno, co mohla, potom co naposledy vyměnila kameny, Jane zvedla konec spacáku, uložila se podél Aleca a opatrně ho objala paží kolem třesoucího se ramene, s unaveným úsměvem. Alec se statečně plahočil noční bouří, bojoval s umíněným starým medvědem a nechal se potlouct, aby se k ní dostal, takže předpokládala, že to udělalo z toho podceňujícího se, nadrženého mizery, jejího miláčka.

Bože, doufala, že se bude chovat zahanbeně zítra, kvůli tomu, že musela zachránit v noci jeho. Protože chtít, aby naříkal, sténal a vyváděl, jako muži v těch filmech, byl jediný důvod, který potřebovala, aby ukázala tomu polibky-kradoucímu, zadek-okukujícímu muži, že není jediný, kdo je schopný dát neuvěřitelnou rozkoš.

A každopádně potřebovala trénovat na to, až najde milence, zasluhující si její kondom, který bude chtít ji, ze všech správných důvodů.