R&R - 13. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Velice zajímavý rozhovor mezi Damianem Rossi a Adrianem Conti, zatímco Alessa Trentini sladce spí v Adrianově posteli…                      Sinnel

Adriano otevřel kufr svého Camara a zadíval se na zabalené tělo. Pytel omotaný páskou zabalený do podlouhlé spirály byl důkladně zabalený, aby se nerozmotal. Necelé dva metry délky, zabalené do pytle na odpadky. Tvar těla byl nezaměnitelný. Naštěstí z toho nebyl cítit mrtvolný zápach. Aspoň zatím ne.

„Připravený, skipe?“ zeptal se Rickie.

Adrianovi trvalo déle, než by byl ochotný připustit, uvědomit si, že Rickie mluvil s ním. Možná proto, že Adriano se s celou tou věcí ohledně skipa pohyboval na hraně, a na tenhle titul nebyl zvyklý.

Adriano přikývl. „Jo, pojďme na to, ať to máme za sebou.“

V balíku už byly zabaleny kameny a člověk uvnitř byl bez oblečení. Až hodí tělo do vody, mělo by klesnout přímo ke dnu a tam zůstat tak dlouho, až z něj nezbyde nic víc, než kosti. Bylo zabalené a zapečetěné tak, aby nemohlo vyplout na hladinu. V dolní a horní části pytle udělali pár otvorů, aby se mohly plyny dostat ven a nevynesly tělo nad hladinu.

Adriano to dělal už nejednou. Ve skutečnosti ho všechny triky k tomu, jak ukrýt tělo bez povšimnutí pod hladinou vody, naučil právě člověk, který byl zabalený do přikrývek a pytle.

Kolin Bastoni.

Na tomhle nebylo nic snadného.

Poté, co se Kolin snažil dostat Rileyho do auta, byl několikrát zasažen do zad, a dokonce ani nezvládl zatracenou cestu na kliniku. Pro Adriana bylo těžké uvěřit tomu, že od incidentu uplynuly už dva týdny. Stále mu to přišlo, jako by se všechno stalo teprve včera.

Adriano pomyslel na to, že capo by si zasloužil řádný pohřeb. To správné rozloučení pro moudrého chlapa, který byl o generaci starší než on – pro toho, kdo Adriana učil, jak se stát v nové generaci moudřejším.

Riley s tím nesouhlasil.

Chtěl udržet Kolinovu nešťastnou smrt v tajnosti, ale lidé, kteří byli v autě mohli spekulovat a nechat divoce rozběhnout fámy. Riley svým způsobem chtěl vyvolat zmatek, aby viděl, jak by na to Joel mohl zareagovat. Nebo spíš, nereagovat.

„Nohy nebo hlava?“ zeptal se Rickie.

Adriano se na okamžik zamračil. „Vezmu si hlavu.“

Prostě jen další práce, připomněl si Adriano.

Zvednout Kolinovu mrtvou váhu z auta nepředstavovalo problém. Ne, pokud nemyslel na to, co dělal, byl Adriano v pohodě.

„Na tři to hoď tak daleko, jak jen můžeš,“ řekl Adriano.

Rickie přikývl. „Dobře. Spolehni se, skipe.“

„Jedna, dvě...“ Adriano i Rickie tělo natočili a řekl: „Tři.“

Tělo s hlasitým šplouchnutím dopadlo do vody zhruba šest metrů od nich. Adriano si z toho, že by je někdo mohl slyšet nebo vidět, nedělal obavy. Lidé z téhle konkrétní části města spadali, kam až jeho paměť sahala, na výplatní listinu Conti.

„Když jsi přišel, převzal jsi platby?“ zeptal se Adriano a očima se stále ujišťoval, že se tělo ponořilo.

Stalo se tak. Pomalu.

„Jo,“ potvrdil Rickie.

„Dobře. Takže se uvidíme později, až přijdu do skladu.“

„Jistě, skipe.“

Adriano ztěžka polkl, zastrčil ruce do kapes a sledoval kalné vody, které v sobě skrývaly další smrt. Ještě dlouho poté, co Rickie odešel, Adriano stále vzadu v mysli slyšel mužova slova.

Skip.

Skip, skip, skip.

Adriano na to, aby byl takhle titulován, čekal hodně dlouho.

Nebyl si jistý, zda na to byl připraven. Nebyl si jistý, zda na to ostatní byli připraveni.

„Tuším, že získáš své místo rychleji, než sis myslel,“ řekl Riley.

Adriano se díval na tělo, které bylo zabaleno v téměř dvoumetrovém balíku v pytlích na odpadky a bylo v mrazáku.

Riley zabouchl víko mrazáku a tím Kolinovo mrtvé tělo schoval. „Titul jde ruku v ruce s příslušností, synu.“

„Nevím, o čem to mluvíš.“

„Vzhledem k tomu, že to byl dlouhý den a všechno, chytám se ti poskytnout rozptýlení,“ zamumlal Riley a otočil se ke svému synovi tváří v tvář. Jeho otec na sobě ještě stále měl neprůstřelnou vestu, která mu během střelby zachránila život. Do kevlaru byly v oblasti hrudi zabořeny dvě kulky. „Ale naprav ten svůj problém, ať už se týká čehokoli a to rychle, Adriano. Je tu celý gang lidí, který teď, když je Kolin mimo hru, musíš zvládnout sám. Musíme být neustále o krok vpřed a nestarat se o to, co necháváme za zády. Chápeš?“

Adriano přikývl. „Jistě.“

„Myslím, že to zní dobře. Pokud si vzpomínám, tak budeš za celou tu dobu v rodině tím nejmladším.“

„Hmm?“ zamumlal Adriano. Stále ještě ze sebe nedokázal setřást to, že Riley ukryl tělo člena rodiny ve svém mrazáku. „Co, tati?“

Riley si drsně povzdechl. „Vážně, ty sračky si dej do kupy, Adriano.“

„Udělám to.“

„To je dobře, protože capos nemají čas na to, aby si, když je někdo praští, sedli a trucovali, můj synu.“

Capo.

No, sakra.

Adriano zamrkal, aby tu vzpomínku zahnal. Najednou si ve svých dvaceti letech připadal mnohem starší. V levé kapse cítil předmět, který na okamžik podržel. Vytáhl diamantový prsten, který Alesse stáhl z prstu v okamžiku, když byla až příliš rozptýlena jím. Zadíval se na ten kousek.

Hnus.

Přesně to cítil při pohledu na něj.

Naprostou znechucenost.

Dean nedostane svůj prsten na prst Adrianovy ženy. Upřímně doufal, že jí ten hlupák nedělal žádné problémy kvůli tomu, že ho ztratila. Adriano si pravděpodobně vzal i jeho náhradu.

Ještě jednou se na ten šperk podíval a pak ho hodil do vody. Se žblunknutím dopadl do vody.

„Zasraně zaplať bůh, že je pryč.“

**********

„Někdo mluví?“ zeptal se Adriano.

Rickie se s cigaretou v ústech zamračil. „Trochu.“

„O čem?“

„Víš o čem. Samé sračky. Kolin nebyl vidět a tak dále. Myslím tím, vím, proč tu není. Někteří mají podezření na to, proč tu nebyl. Tohle nevrhá na gang dobré světlo, skipe.“

Adriano přikývl a zastrčil si ruce do kapes. Nejlepší způsob, jak odvrátit něčí zájem, bylo nenucené chování. Už nebyl Kolinovou pravou rukou. Byl součástí gangu – hlavou Conti. Spousta mužů si to pravděpodobně myslela, ale teď byl čas na to, aby to skutečně potvrdil.

Musel se postavit do čela hry.

Maska.

Dvacetiletý…

Pro některé lidi zkurvené dítě. To bylo to, čím byl.

Lidé celou dobu předhazovali Theovi DeLuca sračky kvůli jeho věku, a to byl v DeLucově gangu druhým capo. Tak jak by mohli reagovat na Adriana, kterému bylo tolik, kolik mu bylo?

Nedej jim žádnou možnost udělat to.

Adriano vzadu v hlavě prakticky mohl slyšet Kolinův hlas.

To pomohlo.

„Je tam malý problém mezi chlapi Cona a Steva,“ informoval ho Rickie. „Samé sračky za uplynulý týden.“

Con byl o rok starší než Adriano a svým způsobem měl ke Kolinovi také blízko. Ne tak blízko nebo tak moc kontroly nad gangem, jako měl Adriano, nicméně i tak bylo mezi nimi přátelství.

Z toho by mohly vzniknout problémy.

„Díky za info,“ řekl Adriano. „Běž dovnitř. Hned přijdu.“

Rickie bez jediného slova, s cigaretou v ústech, zmizel uvnitř skladu. Adriano si připomněl, že se jednalo jen o další krok. Další věc, kterou měl udělat. Tři čtvrtiny mužů v gangu Conti byli zhruba stejného věku jako Rickie a on. Kluci ulice, chytří kluci. Mladí kluci. Poslední čtvrtinu představovali lidé Kolinovy generace, kteří pracovali zejména na v obchodě a na dalších trzích. Ti nepředstavovali ty, na které by se měl soustředit, když si bude utvářet své postavení jako capo Conti.

Ti by měli zaplatit své poplatky bez ohledu na to, kdo se objeví, aby je vybral.

Adriano vešel do skladu a pohledem přejel po mužích, kteří tam byli. Tohle setkání nebylo pro gang povinné, ale pustil echo a většina mužů se ukázala. Zhruba třicítka lidí. Ten, kdo tu nebyl, zjistí novinky ohledně Kolinově konci a novém Adrianově postavení hned další den.

Novinky cestovaly na ulici rychlostí blesku.

Když Adriano přistoupil blíž, pár mužů se po něm otočilo a pozorně ho sledovalo.

„Kde je skip?“ zeptal se ze vzdálenějšího rohu Con.

„Dneska v noci nedorazí,“ řekl Adriano.

Ani jinou noc, ubránil se dovětku.

Adriano přejel pohledem po mužích. Nic než ostražitost, která se začínala mísit s pochopením. Pokud bylo svoláno setkání gangu, obvykle ho vedl capo a měl by tam být. Kolin tam nebyl.

Adriano tam byl.

„Je tu nějaký problém?“ zeptal se Adriano chladně.

Adriano se svou obvyklou nonšalancí zvedl obočí a ramenem se opřel o bednu.

Con vykročil vpřed. „Jo, přišel jsem si promluvit se skipem.“

Adriano krátce přikývl. „Díváš se přímo na něj, takže mluv.“

Odpovědí mu bylo ticho.

A pak se musel ozvat Con a zničit to. „Kolin -“

„Aktuálně je na dně řeky. Je to pro něj nešťastný konec, ale v mafii je to přirozené. Mafie je zvíře, člověče, takže co dalšího mi chceš říct?“

V Conových rysech se objevila zlost smíšená se zmateností.

Con nebyl mafiánem v pravém slova smyslu. Neměl žádný skutečný nárok nebo podíl.

Adriano potřeboval oběť, něco, čím by své nároky potvrdil a ujistil se tak, že všichni věděli, že když přijde na jeho místo jako capo, nebude si dělat servítky. Kolin mu vždycky říkal, že násilí by mělo být používáno jako ovládající prvek jen, pokud to bylo nezbytně nutné. Předtím se měly vyčerpat všechny ostatní prostředky. Ale v situacích, jako byla tahle, to neplatilo.

Násilí – to bylo to, jak capo bral své místo.

Jednoduše.

Krvavě.

Prostě tak.

„Zeptal jsem se tě, zda s tím máš nějaký problém, Cone?“ zeptal se Adriano.

Con přimhouřil oči. „Ne, samozřejmě, že ne.“

Adriano se zadíval na Rickieho. „To je ten problém. Vypadá to, že jsi byl znovu příčinou Stevových problémů. To už je kolikátá, šestá stížnost, kterou jsem ohledně těch sraček slyšel? Právě teď máme v mafii dost problémů, než abych k nim přidával další kvůli tomu, že můj gang bojuje sám mezi sebou. Takže jo, Cone, máme zasraný problém.“

Con otevřel ústa, aby něco řekl, ale Adriano už domluvil. Z opasku kalhot vytáhl pistoli, kterou skrýval pod sakem, natáhl kohoutek a namířil. Nebyla to Conova chyba. Ne tak docela. Drobný problém mezi muži by mohl být vyřešený pár slovy či tím, že by byl někdo nakopaný do zadku. Nemusela se kvůli tomu prolévat krev. Ale Adriano to musel udělat. Pokud šlo o roli capa v jejich gangu, nechtěl žádné problémy. Con představoval dobrý exemplární případ, aby se vše vyjasnilo.

Nikdo se nepohnul. Nikdo neřekl ani slovo.

„Budu reagovat na skipa nebo capa,“ řekl Adriano tiše. „Navrhuji, aby to do budoucna nikdo nezapomněl.“

Stisknout spoušť v tom skladu představovalo nejlepší možnost, kterou Adriano měl. To však neznamenalo, že to bylo snadné.

*********

„Kde sakra jsi?“ zeptal se Riley hlasem ostrým jako břitva.

„V práci,“ odpověděl Adriano a nespouštěl oči z temné silnice, kterou byla před jeho zaparkovaným autem. Jen pro jistotu nechal světla Camara zhasnuté. „Není to přesně to, co capo dělá, tati? Zasraně pracujeme. Chodíme ven a kontrolujeme sračky. Scházíme se s gangem, držíme ho na uzdě, a když je potřeba něco říct, řešíme to. Co víc ode mě chceš?“

„Novinky,“ vyštěkl Riley.

Adriano protočil oči a dlaní si přejel po hlavě, která mu začínala pulsovat. „Chlapi jsou dost nervózní. Pracují, ale jen tak tak. Někteří si myslí, že strana Trentini a DeLuca možná loví na ulicích a něco nebo někoho hledají. Mají důvod mít obavy.“

„Ne, nemají,“ řekl Riley tiše. „Nikdo není tak hloupý, aby svrhl již usazený gang. Svrhli by jeho vůdce a převzali to? Ano. Ale tohle není to samé. Měl bys jim to vysvětlit, Adriano.“

Adriano by měl dělat spoustu věcí.

Třeba si neotvírat hubu na otce.

„Tati, ty jsi ten, kdo chtěl na pár týdnů zmizet. Ustoupit. Jestli jsi připravený ustoupit a říct, že je všechno v pohodě, dobře.“

„Ještě ne. Čekám na Joela.“

„Čekáš, že udělá co, tati?“

Riley se uchechtl. „Trpělivost dostane člověka všude.“

Adriano si vždycky myslel, že muži jako oni si brali to, co chtěli a kdy chtěli. Hlavně byl unavený už jen z toho, jak v přítomnosti otce ve spoustě věcí musel našlapovat okolo. Třeba jako to jednání s těmi Artinovými kretény.

„Udělal jsi tu další práci, kterou jsi měl dneska udělat?“ zeptal se Riley.

Myslel tím Kolina.

Po telefonu vždy mluvili jen v náznacích, ale bylo těžké prolomit zvyk používání vágních slov či náznaků i při osobních hovorech.

„Plave s rybami,“ potvrdil Adriano.

„Děkuji. Zítra se tu zastav a probereme určité věci.“

„Jako?“

„Cokoli, co budu chtít, Adriano. Zítra.“
Dřív, než Adriano stihl říct cokoli dalšího, Riley hovor ukončil. Adrianovi to skutečně nevadilo. Zkontroloval si telefon a zjistil, že zatímco mluvil se svým tátou, přišla mu zpráva.

Dvě minuty, stálo tam.

Adriano se zazubil a šlápl na plyn. Rozjel se dál po temné silnici, světla auta měl stále zhasnuté. Na to, aby viděl to, kam jel, mu stačila záře měsíce. Vepředu si všiml štíhlé postavy, která se vyloupla ze stínu stromů. Kdyby někdo šel po té lesní cestičce, došel by přímo k zadní části pozemku Trentinů.

Adriano dupl na brzdu a otevřel dvířka na straně spolujezdce. Dřív, než si Alessa nastoupila, hodila dovnitř svou tašku. Její sladký úsměv byl tou jedinou zasranou věcí, kterou chtěl Adriano za tenhle týden vidět.

To rychlé setkání v kostele nestačilo ani náhodou.

Už předtím napsal Alesse. Chtěl ji prostě jen zkontrolovat. Odpověděla mu požadavkem na to, aby přijel a v noci ji vyzvedl. Bylo to hloupé – až příliš lehkomyslné. Neřekl ne. Ale existovala jen jediná věc, o které věděl, že je v tom zmatku potřeba uchovat. Až ze všech ostatních zbydou jen zničené trosky, Adriano s Alessou by měli být v pořádku. Dokonce víc než v pořádku.

Nějak.

„Jak se ti, Lisso, podařilo proklouznout dneska v noci ven?“ zeptal se Adriano.

„Joel si vyrazil večer ven. Někam. Nevím kam.“

„Nemyslíš si, že by to mohlo být důležité?“

Alessa se zasmála. „Je mi to jedno.“

Možná nemělo.

Adriano se rozhodně nechystal stěžovat si.

„Eve zůstává u mě,“ řekl Adriano.

„To už vím.“

Adriano se zasmál. „Pak víš, jak zůstat potichu.“

„Ano?“

„Nemám čas zařídit to jinak,“ vysvětloval.

„Co máš tak důležitého?“ zeptala se Alessa, když za sebou zavřela dveře.

„Tebe,“ zamumlal Adriano.

Alessa se usmála ještě víc. „Já jsem tady.“

„Jo, ale tak jako tak na tebe vždycky čekám. Nevadí mi to.“

**********

Adriana z mrtvolného spánku, ve kterém se nacházel, něco probudilo. Neslyšel ve svém bytě žádný zvuk. Alessino rytmické dýchání po jeho boku mu řeklo, že ona stále ještě spala. Ale po páteři mu přejížděl nějaký podivný pocit. Jako by ho někdo sledoval.

Posunul ruku pod polštář a popadl magnum, které tam vždycky měl. Rychle se na posteli přetočil, odjistil a zamířil. Hlaveň pistole mířila přímo na Damiana Rossiho.

Adriano cítil, jak se mu při pohledu na Damianovu zbraň, která byla zamířena přímo na spící Alessu a připravena k výstřelu, bolestivě sevřel hrudník.

Koneckonců, lidé měli pro to, aby tohohle muže nazývali Duchem, určitý důvod. Adrianův byt byl tak bezpečný, jak jen mohl být, ale Damian měl i tak své cesty. Tohle nebyla dobrá situace. Podle toho, co Adriano věděl, se Damian při práci ukázal jen v případě, že neměl v plánu, aby ho jeho oběti viděly odcházet.

„Dobrý večer,“ pozdravil Damian téměř neslyšně.

Když Adriano odpověděl, měl sucho v ústech. „Řekl bych, že je časně ráno.“

„Pravda.“ Damian přejel pohledem změť pomačkaných přikrývek, které ukrývala dvě těla. Adriano se na posteli pohnul a vytáhl přikrývku přes Alessina nahá ramena o něco výš. „To je zajímavý pohled.“
„Ano?“

„Velice. Nemá svou vlastní postel, ve které by měla spát?“ zeptal se Damian a pozorně sledoval Alessu.

Adrianovými žilami projela spalující žárlivost.

„Nemáš na zírání svou vlastní manželku?“

„Touché,“ zasmál se Damian temně. „Adriano, věř mi, že o tuhle dívku tady mám pramalý zájem. Jsem šťastně ženatý, vzpomínáš si? Ale pokud tě ta dívka Trentini při našem hovoru dožene o krok blíž k hraně, rozhodně mi nevadí využít té výhody a všechno ti znepříjemnit.“

„Takže to je ono?“ zeptal se Adriano.

„Strach je často tím, co vytáhne pravdu i v případech, kdy by jindy nebyla řečena.“

Adriano zaťal čelist. „Tak tedy proč jsi tady?“

Damian se ponuře usmál. „Potřebujeme si trochu popovídat.“

„Ano?“

„Ano.“ Damian s kývnutím směrem ke zbrani v Adrianově ruce pronesl: „Vrať ji, prosím, tam, odkud si ji vzal.“

„To určitě.“

Damian svou zbraň znovu zajistil. Alessa s sebou při tom hlasitém cvaknutí trochu pohnula. Adriano svůj magnum rychle zajistil a vrátil zpátky pod polštář. Udělal to tak tiše a s tak minimálním pohybem, jak jen to bylo možné.

„Šťastný?“ zeptal se nájemného vraha.

Damian pokrčil rameny. „Uvidíme, jak půjde náš rozhovor.“

„Výborně.“

„Jak tu dneska v noci skončila?“ zeptal se Damian.

„Skutečně na tom záleží?“

„Jen jsem zvědavý.“

„Zvědavost zabila kočku, Damiane.“

„Zdržování zabilo člověka, Adriano.“

Měl bod.

Adriano se zamračil. „Vykradla se z domu Trentinů a já jsem na ni počkal na zadní silnici. Světla jsem měl vypnutá. Stačí ti to?“

„Skutečně se s tou dívkou pohybuješ po tenké linii mezi šíleností a naprostou šíleností, Adriano. Rozhodně platí to, že kdyby kvůli ní zabili, nestálo by to za to.“

Adriano s tím úplně nesouhlasil. „To je jen tvůj názor, Damiane.“

„A já mám obvykle pravdu.“

„Co chceš?“ zeptal se Adriano. Z toho tlachání už byl unavený.

„Spí jako zabitá,“ poznamenal Damian a kývl hlavou směrem k Alesse.

„Ve skutečnosti ne.“

Dlouhá noc, donutil se Adriano nedodat. I když se snažil, nedokázal se však ubránit úsměvu.

Damian s povzdechem zavrtěl hlavou. „Chápu. Nevadí.“

„Dobře.“

„Tvoje sestra spí ve vedlejším pokoji,“ řekl Damian, jako by mu to najednou opožděně došlo.

„Dostal jsem ji od táty pryč.“

„Fascinující. Pojďme si promluvit dřív, než se rozední, a jedna z těch dvou se probudí,“ řekl Damian.

„Schováš svou zbraň?“ zeptal se Adriano.

„Ne.“

No…

Adriano jedním okem sledoval zbraň v Damianově ruce a druhou zajel pod Alessin bok pod přikrývkou. „Mluv.“

„Potřebuji nějaké informace,“ vysvětloval Damian. „Ohledně tvého otce.“
Adriano se stěží dokázal udržet, aby na Damiana nevyštěkl, ať se jde vycpat. Usoudil, že vzhledem k tomu, že ten muž v ruce držel zbraň, by to nebylo tou nejlepší taktikou. „Nemám co o něm říct.“

„Špatně. Ale pokud se snažíš zakrýt skutečnost, že je naživu, nemusíš se s tím obtěžovat. Toho jsem si už vědom. Mám přátele v domě každého muže. Včetně domu tvého otce.“
Sakra.

„Ví o tom někdo další?“ zeptal se Adriano.

„Spoustu lidí má podezření. Nikdo nic nepotvrdil. Domnívám se, že tohle hraje ve prospěch tvého otce, pokud je to jeho záměrem, jak si myslím já. A pokud ne, tak ať už se skrývá z jakýchkoli důvodů, tak tím přiměje Joela, aby se možná tvářil jako mocný. Riley možná chce, aby ostatní právě teď znovu zvážili svůj pohled na jeho rozhodnutí.“

Adriano se zasmál. „Hezký pokus. Nebudu ti vyzrazovat jeho plány.“

„O to tě nežádám.“

„Riley má mou loajalitu, Damiane. Pochop to, pokud to zvládneš.“

„O to jsem tě nežádal. Neztrácejme čas tanečky okolo.“
Sakra.

„Co chceš vědět?“ zeptal se Adriano.

„Moje manželka je velice rozrušená,“ řekl Damian tiše. Když mluvil, ani na okamžik nespouštěl z Adriana svůj těžký pohled. „A víš, když je Lily Rossi rozrušená, jsem rozrušený já. Nemám rád, když brečí, a chci vědět, kdo její slzy způsobil, abych mu mohl ublížit.“

Adriano ani nemrkl. „Takže?“

„Takže, její bratr byl před třemi týdny zavražděný díky bombě, která byla umístěna do jeho auta. Musím utěšovat svou ženu, která je v domě svého bratra, zatímco je obtěžována vlezlým policejním detektivem. Lily ani na okamžik nemá možnost ulevit své bolesti, protože teď, i když je Dinův dům její, nemůže od toho ani na okamžik utéct. Spousta lidí věří tomu, že útok na bratra mojí manželky nařídil tvůj otec. Riley to ve skutečnosti nepopírá. Vypadá to, že strach, který ostatní cítí, využívá ve svůj prospěch.“
„Kam tím míříš?“

„Umístil tam tu bombu tvůj otec, Adriano?“

To šíření fám by mohlo být dobrou věcí…

„Ne,“ řekl Adriano. Věděl, že to byla pravda.

Damian přimhouřil oči. „Ne, jo?“

„Ne.“

„Jsi si těmi slovy velice jistý, chlapče.“
„Protože to udělal Joel,“ řekl Adriano. Bylo mu úplně jedno, komu to řekl. Joel mohl ztrácet všechen čas světa snahou zabránit tomu, co tenhle hovor odstartoval. Adrianovi to bylo fuk. „A pokud jde o cokoli jiného, co můj táta udělal nebo udělá, nejsem si toho vědom. Až do doby, než se to stane, o tom nejsem informován. Občas jisté věci popírá, někdy mlčí. Riley má svůj vlastní způsob, jak tyhle věci dělat, a je mu zatraceně fuk, ať už mu věřím nebo ne. Jestli hledáš toho, kdo je odpovědný za Dinovu vraždu, zaměř se na Joela.“

„Joel je s rodinou DeLuca úzce spjat, Adriano. Přestaň marnit můj čas další lží. Tím si vysloužíš jen -“

„Nelžu,“ přerušil ho Adriano chladně. „Řekla mi to Alessa. Damiane, dokonce i stěny mají své uši. Joel chtěl zrušit případné vazby, které by mohli mít DeLucovi na rodinu Conti. Tak jako tak si nedělal hlavu s tím, že by přišel o muže, který už byl napůl za mřížemi. Když všichni ostatní obviňovali mého otce ze všech střeleb, proč by ho neměli obvinit i z tohohle? Podívej se na to – Theo DeLuca je vzteky bez sebe a má mnohem blíž než jindy k Joelovi a jeho hlupákům. Artinovi se snaží vylézt na zádech rodiny DeLuca blíž k vrcholu.“

Damian sevřel čelist. „Joel dostal přesně to, co chtěl.“

„Částečně.“

„Co tím myslíš?“ zeptal se Damian.

„Podívej se na mého otce, Damiane. Nemůžeš mu věřit. Máš pravdu – využívá toho. Díky strachu získáš mnohem víc, než jen pravdu, ale taky se ukáží zbabělci.“

Damian se usmál, ale pohled v jeho očích zůstal chladný. „Tohle byl dobrý hovor. Měli bychom ho někdy zopakovat.“

„Pokud bude záležet na mě, tak ne.“

„No, chlapče, skutečně nebudeš mít na výběr.“

Sakra.

Adriano se znovu podíval po Alesse. Byl vděčný za to, že byla tak unavená. „Ještě jedna další věc, Damiane.“

„Co?“

„Tvůj bratranec má v plánu stát se hlavou rodiny Rossi?“ zeptal se Adriano.

Damian se ušklíbl. „Jak bych to měl vědět?“

„Myslím, že bys měl.“

„Tommas je svým vlastním pánem,“ řekl Damian jednoduše.

„Možná, ale právě teď panuje mezi ním a Joelem nedůvěra. Tommas by to skutečně mohl použít k tomu, aby si upevnil svou vlastní pozici a dostal se na pevnější půdu.“

Když Damian promluvil, nebyl daleko od věci: „Můj bratrance má už celé roky v rukou většinu kontroly nad gangem Rossi a spřízněnými rodinami. Jeho otec je na to, aby mohl nést odpovědnost, až příliš opilý. Laurent by nás mohl srazit na zem.“

Adriano se usmál. Přemýšlel o tom, zda si Damian uvědomil svou chybu. „My, jo?“

„Má rodina,“ odpověděl Damian rychle.

Až příliš rychle.

„Nevybíráš si strany, protože už na jedné jsi, že?“ zeptal se Adriano.

„Mám lidi, kteří na to dohlíží,“ řekl Damian místo přímé odpovědi.

„Třeba Tommase.“

V Damianových očích se objevil varovný záblesk. „Třeba. Už když jsme vyrůstali, dohlíželi jsme na sebe.“

„Kolik si účtuješ za úder, Duchu?“

„Víc, než si při těch sračkách, co se právě teď dějí, můžeš dovolit, Adriano. To poslední, co mafie potřebuje, jsou další problémy jen kvůli tomu, že někdo další chce vyrovnat skóre. Nech problémy, ať se vyřeší sami. Tak jako vždycky proběhne přirozený výběr.“

Adriano se ušklíbl. „Zkus mě.“

„Záleží na tom, kvůli komu by to bylo,“ řekl Damian.

„Kvůli Tommasovi.“

„Rozhodně ne.“

Adriano zavrtěl hlavou. „Není to kvůli němu, ale pro něho, Damiane. Kdyby se Tommas právě teď dostal na vyšší pozici, hrálo by nám to oběma do karet. Možná řídí Rossiho gang, ale oficiálně jeho slovo nemá žádnou váhu, protože je jeho otec naživu.“

„Úder na Laurenta...“

„Jak jsem řekl. Hrálo by to ve prospěch nás obou.“

„Jak?“ zeptal se Damian.

„Můj otec potřebuje ze strany Rossi trochu větší šťouchanec, pokud víš, co tím myslím.“

Damian přikývl. „Tedy přiznáváš, že Riley je v pořádku?“

„Přiznávám, že můj otec by byl mnohem lepším bossem než Joel Trentini.“

„Máš bod. Co kdybych řekl, že jsou muži, kteří by možná byli lepší než tvůj otec?“

Adriano se ušklíbl. „Hele, pokud dostanu to, co chci, stračky všech ostatních jsou mi naprosto ukradené.“

„Uspokojování pouze vlastních tužeb není ten nejlepší způsob, jak hrát. Jsi dost sobecký.“

„A ty ne?“ zeptal se Adriano.

Damian pokrčil rameny. „Záleží na ceně, Adriano. A já, když jsem se před měsícem oženil se svou manželkou, jsem vyhrál tu nejvyšší cenu.“

„Zvaž výhody toho útoku, Damiane.“

 „To dělám. Zatímco Tommas je ohledně Joela podezřívavý, Laurent se stále pevně drží své loajality vůči rodině Trentini. Pokud by došlo k zabití Laurenta, Joel by jistě ukazoval prstem přímo na Tommase, zatímco Tommas by ukazoval na Joela. Tak či tak by to posunulo Tommase přímo k boku Rileyho. Vím, kam tím míříš.“

„Ano?“

„Ano. Ale to neznamená, že budu souhlasit, že to udělám, Adriano.“

„Je to zajímavý nápad,“ řekl Adriano.

Damian se zamračil. „Je proti mému přesvědčení vmanipulovat mého bratrance do cesty někoho jiného jen proto, že tvůj otec chce mít volné ruce.“

„O to nežádá můj otec. Já o to žádám. Ale jestli chceš, abych byl upřímný, probíral jsem možnost odstranění Laurenta kvůli tomu, co udělal v restauraci.“

„Uvědomuješ si, že tohle trochu připomíná hru ruské rulety, že?“ zeptal se Damian. „V komoře zbraně je vždy jedna kulka, Adriano, a ty bys mohl být tím hlupákem, který ji schytá.“

„Každý si musí vybrat stranu, Damiane.“

„Můj bratranec si nemusí vybírat svou stranu. On ji má.“

„Ano?“ zeptal se Adriano.

„Jo, tu svou.“

„Zvaž to, Damiane.“

Damian si uklidil zbraň za opasek svých džínsů. „Osmdesát tisíc.“

„To je tvoje cena?“

„Hotovost nech doručit do čtyřiadvaceti hodin přes prostředníka do Dinova -“ Damian s sebou trhl. „- mého nového domu a já práci odvedu. Pravděpodobně bych si vzal méně, ale myslím, že se bude jednat o dva lidi. Za dvojnásobný cíl na lidi, na kterých mi nezáleží, mi přijde osmdesát tisíc jako vhodná částka.“

Adriano v otázce zvedl obočí. „Kdo je tím druhým?“

„Možná bychom mohli zbavit její mizérie i mojí tetu.“

Sakra.

Chladný jako led.

Tak chladný, až to hořelo.

Adriana to nijak nepřekvapovalo. Nájemní vrazi nedělali své obchody kvůli tomu, že by při zabíjení něco cítili. Dělali to proto, že necítili vůbec nic, a někdo to udělat musel. Adriano znal Damianovu manželku Lily. Byla to sladká dívka s milou povahou, a rozhodně nebyla fanouškem mafie či způsobu, jak mafie pracovala. Už jen pouhá představa toho, že byla až po uši zamilovaná do zabijáka jako Damian, představoval obrovský zasraný rozpor.

„Jak se sakra někdo jako Lily do tebe zamiloval?“ zeptal se Adriano.

Damian se uchechtl. „Přirozeně. Jako dýchání.“

„Nebo krvácení.“

„Přesně.“

**********

Adriana probudil ten nejskvělejší tlak, který cítil kolem hlavičky svého ptáka. Jeho hřídel byla pohlcena vlhkým žárem. Doširoka rozevřel oči a mezi svýma nohama našel Alessu, která měla své nádherné růžové rty stočené kolem jeho penisu a přitom se dívala přímo na něj.

Jednu pěst zaťal do prostěradla a druhou ji popadl za vlasy. Zasténal. „Dobré ráno, krásko.“

Alessa se slyšitelným mlasknutím pustila jeho penis. „Dobré ráno.“

„Vyliž mě.“

„Hmm, cokoli chceš, Adriano.“
Bože.

Zatraceně jo.

„To zní jako dokonalý příchod tvého -“ Jazykem přejela od kořene jeho penisu až ke špičce. Prsty přitom sevřela jeho základnu a stiskla ji. „Sakra!“

„Znovu?“ zeptala se Alessa sladce.

„Znovu,“ dožadoval se hrdelním tónem hlasu.

Alessina ústa byla mokrá a pro Adrianův penis představovala vyložený ráj. Lízala ho a tiskla, dráždila všechny ty citlivé žíly na spodní straně jeho hřídele tak dlouho, až mu celý penis pulzoval touhou a na špičce se objevilo pre-semeno. Alessa ho skrz tmavé řasy mlčky sledovala a rychlými tahy jazyka jeho pre-semeno hbitě slízala.

„Bože, to je tak skvělý pocit,“ zamumlal Adriano. „Přesuň se sem a dovol, abych zatímco mě saješ, měl tvou kočičku, Lisso.“
Alessa se na posteli přetočila, takže Adriano získal ten nejlepší výhled na její kočičku a zadeček. Dlaní přejel po jemné, hladké kůži. Lehkými doteky prsty přejížděl po jejích záhybech a rozmazával vlhkost jejího vzrušení z kočičky až ke klitorisu.

„Lízej mě,“ zopakoval.

Alessa nasála jeho penis do svých horkých úst, nosem se zabořila do jeho pubického ochlupení. Adriano chtěl cítit, jak v hrdle svírala jeho penis a jak svými rty pevně objímala základnu jeho ptáka, jak byl celý obalený jejími slinami. Pevně ji držel za vlasy přímo tam. Tváře měla sevřené kolem jeho penisu a tvrdě ho sála, až se jí svíralo hrdlo.

„Do prdele,“ zavrčel Adriano.

Pustil ji. Jen proto, že chtěl, aby měla, zatímco tu show sledoval, vlasy kolem celé hlavy.

Alessa na jeho penisu rychle našla ten správný rytmus, o kterém si byl jistý, že díky němu rychle vyvrcholí. Adriano ji nechal, aby si dělala, co chtěla. Zbožňoval to, jak ho, zatímco ho sála, svírala v ústech. Dvěma prsty zajel až po klouby do její kočičky. Druhou rukou ji pak znovu popadl za vlasy vyčesané vysoko nahoře.

„Sakra, saj ten penis, Lisso,“ řekl Adriano. V rozkroku mu narůstalo vzrušení. Palcem stiskl vrcholek jejího klitorisu a přesně v rytmu, v kterém ho sála, ji šukal prsty.

Začala se jí třást stehna a její kočička se pod tahy jeho prstů stahovala. Adriano věděl, že už byla blízko. Alessin výkřik ztlumil jeho penis, který stále ještě měla ve svých ústech, nicméně jemu to stačilo k tomu, aby ho to vyneslo do jeho vlastního orgasmu, který se rychle blížil.

„Už budu,“ varoval ji.

Alessina ústa uvolnila jeho penis a nechala jeho orgasmus za sebou.

„Sakra, co -“ Jeho slova se vytratila. Alessa se v posteli rychle přemístila, vylezla si na něj a obkročmo se usadila na jeho penisu. Svou horkou saténovou broskvičkou dráždila jeho penis, zvedala boky nahoru a dolů. Po jeho břišních svalech přejela nehty svých prstů. Ta kousavá bolest ho přiměla zasténat. „Sakra.“

„Tak mokrá,“ zašeptala Alessa a stále se o něj houpavě třela. „Cítíš, jak jsem kvůli tobě mokrá?“

„Cítím,“ dostal ze sebe Adriano.

A kurva, skutečně tak byla. Ten tlak hmotnosti jejího těla, kterým tlačila na jeho penis, zatímco její šťávy stékaly na jeho penis – to ho posílalo do deliria.

Tak bláznivého.

Adriano nemohl dýchat.

„Přestaň to dělat,“ nařídil.

Alessa po něm blýskla hříšným úsměvem. „Nikdy.“

Znovu se rychle blížil jeho orgasmu. Chystal se tak udělat. Přesně tak… s tím, jak se o něj třela její kočička a jak přitom šeptala jeho jméno.

„Bože, co děláš?“

„Užívej si tu show, Adriano. Víš, jak skvěle vypadáš, když se blížíš? Zbožňuji to. Chci to vidět. Dovol mi to vidět. Prosím.“

„Bože, to je tak špinavé,“ zamumlal.

Alessa nasála jeho rty, dlaněmi zatlačila na jeho hrudní a zrychlila pohyb svých boků. „Nech mě, abych se dívala.“

Tlak v jeho páteři byl nepopiratelný. Adriano by se nemohl ubránit vyvrcholení, ani kdyby se o to snažil. Hrubě zaklel, popadl ji za boky, prsty zabořil do měkkého masa jejích stehen a přiměl ji pohybovat se ještě rychleji. Netrvalo dlouho a konečně pocítil uvolnění orgasmu. Udělal se se silným proudem semena, které mu potřísnilo celé břicho i hrudník.

Adrianova hlava spadla zpátky do polštáře a se zaťatými zuby vykřikl Alessino jméno. „Sakra, sakra… sakra!“

„Tu show miluji,“ zamumlala Alessa.

Adriano na sobě neměl nic jiného než ji a fascinovaně sledoval, jak ho jeho milenka začala dočista olizovat. Alessa začala svou práci na jeho břiše, svým jazykem sebrala každou kapku jeho semene. Dala si zatraceně načas a jemu to ani trochu nevadilo.

Vypadala tak šťastně, tak blaženě.

Pracovala důkladně.

Byla důkladně ošukána.

Jeho.

Když ho konečně olízala celého, Adriano byl znovu tvrdý. Alessa, stále celá promočená a rozkročená přímo nad ním, přejela prsty přímo po jeho prsních svalech.

„Zaspal jsi zvonění svého budíku,“ řekla Alessa.

Adriano zvedl obočí. „Skutečně?“

„Zvonil před deseti minutami. Slyšela jsem ho. Probudil mě.“

„Díky za to, že jsi mě taky probudila.“

Alessa zamrkala. „Usoudila jsem, že tohle by mohl být dobrý způsob, jak tě probudit.“

Ach, to byl.

Adriano přejel svým palcem po Alessině pevném bříšku, přes pupík až dolů, k jejímu klitorisu. Pod jeho dotekem byl tvrdý a teplý. V jemných kroužcích ho obkroužil.

Alessa si vydechla a svým tělem se vzpínala k jeho palci. „Chystáš se mě znovu dovést k vyvrcholení.“

„To je plán. Nejsi tou jedinou, kdo si tu show užívá.“

„Hmm. Od kdy zaspáváš zvonění svého budíku?“ zeptala se jemně, bez dechu.

Od doby, kdy ho někdo budil uprostřed noci a on měl problém znovu usnout. Adriano se rozhodl, že se jí nezmíní o Damianově noční návštěvě. Nebylo to k ničemu. Snad jen k tomu, že by možná znovu rozrušil Alessu.

„Probudila jsi mě, a to je to jediné, na čem záleží.“

Skoro.

Adriano pomyslel na Damianův požadavek. „Předtím, než tě dneska odvezu domů, si potřebuji udělat odbočku. V pohodě?“

Alessa spolkla zajíknutí. Stehna se jí třásla. „Skvěle.“

„Jsi si jistá? Tvůj bratr -“

„Ano. Abriella mi řekla, že se Joel včera večer nevrátil domů. Zřejmě nechal zprávu, ve které říkal, že se vrátí až večer. Když jsem se probudila, zavolala jsem jí. Teď je teprve pět.“

Adriano si zkontroloval hodiny. Měla pravdu.

„Musíme jít,“ zamumlal.

„Ještě ne.“ Alessa zvedla své tělo, usídlila se na kořenu jeho penisu a pak pomalu klesla na jeho délku. Dělala to s takovou pomalostí, o které si byl jistý, že je oba zabíjela. Její horký a pevný kanálek se tím nejlepším možným způsobem svíral přímo kolem jeho penisu. Zatracené nebe. Mokré, horké nebe. „Sakra, přesně tam...“

Popadl ji kolem pasu a rychle je přetočil, takže se teď Alessa ocitla přímo pod jeho tělem. Roztáhla nohy ještě víc. Umožnila mu, aby se každým pevným tahem dostal ještě hlouběji. Rukama se zapletla do divoké změti jeho vlasů a zatáhla. Na posteli se prohnula.

Tak nádherná.

Ještě jednou by ničemu neublížilo.

Dalších pár minut by nikoho nezabilo.

„Tvrději,“ vydechla Alessa. „Ošukej mě tvrději, Adriano.“

Sladký bože.

„Ještě jednou,“ zamumlal Adriano. „A pak musíme jít.“

Alessa přikývla, ale v očích už měla omámený pohled a žaludek se jí svíral zoufalou potřebou vyvrcholení. „Ještě jednou.“