CC - 5. kapitola

Překlad: Luciana

Šli dolů ke člunu za soumraku, v tichosti, Jane konečně prolomila ticho, když je vytáhl na vodu. „Prosím, nebuď na mě naštvaný, Alecu,“ řekla, když objímala Kita na protějším sedadle. „Neřekla jsem ti o tom dalším muži, že odešel dřív, než jsem utekla, protože mi nepřišlo, že by to bylo důležité.“

Alec se zastavil s rukou na motoru a ztěžka si povzdechl. „Já nejsem naštvaný na tebe, Jane. Jen nejsem hovorný, protože jsem se stále nerozhodl, co to znamená pro nás – pro tebe, že zůstáváš se mnou, aniž bys dala komukoliv vědět, že jsi v pořádku.“

„Je nějaký způsob, jak bych mohla poslat zprávu mému otci, aniž by to odhalilo kde jsem? Co tvůj strýc? Mohl by nám Duncan pomoct?“

Alec jí pohlédl přímo do očí a přikývl. „Řekni mi, jak se tvůj otec jmenuje a jak ho sehnat a já dám Duncanovi pro něj zprávu.“

Trochu sklopila pohled, aby náhle zvedla hlavu znovu. „Co kdybys mě vzal do Turtleback Station a já mu zavolala sama?“

„Pokud už jsou zapojené úřady, nebo pokud tvůj otec najal profesionály, aby tě našli, jeho telefon je napíchnutý k vystopování hovorů. I kdybys udržela rozhovor jen krátce, budou schopni tě vystopovat aspoň sem do Maine. A vzhledem k těm dvěma cizím mužům, kteří byli nalezeni mrtví v lesích resortu, bylo by to první místo, které by zkontrolovali. A tady jenom hádám, ale myslím, že ve chvíli, kdy tvůj otec zjistí, že jsi byla unesená, tvé dva roky svobody, budou mít rychlý konec – s tvou, nebo bez tvé spolupráce.“

Znovu sklopila hlavu.

„No, doufám, že Kit netrpí mořskou nemocí,“ zavrčel Alec, když vytáhl startér a nastartoval motor. Přidal rychlost a vyslal člun rychle diagonálně přes fjord. Zatraceně, proč nemůže přiznat, kdo opravdu je? Věří mu se svým životem a svou zatracenou cenou, skoro dva dny, tak proč ne se svojí identitou? Myslí si, že by byl tak vystrašený z jejího otce, že by utíkal na horu s křikem, že ji má?

Kriste, byl nejspíš jedinou osobou ve Spellbound Falls, kdo ji neviděl na vlastní oči, nejspíš proto, že byl v Pine Creek pokaždé, když tu byla na návštěvě.

Použila satelitní telefon, zatímco byl pryč? Komu volala? Určitě ne Macovi, pomyslel si se skrytým odfrknutím, protože by se princezna právě koupala v jedné z mramorových van, místo aby mířila k vlažnému potoku. Vzal si telefon, ale neměl šanci ho zkontrolovat zatím, a měl v plánu to udělat, až se bude koupat.

Alec zpomalil motor, aby mohli mluvit. „Co ten, kdo ti dělal tvou identitu?“ zeptal se, ignorujíc, že tvrdohlavě sklonila bradu, při jeho otázce. „Můžeš tomu člověku zavolat požádat, aby kontaktoval tvého otce.“

„Co myslíš tím, kdokoliv mi dělal mou identitu? Jsem, Jane Smithová.“

Odfrknul si a znovu přidal. „Jen poslední dva roky,“ zamumlal dost nahlas, aby byl slyšet přes motor. „Uvědomuješ si, že pokud tohle všechno půjde do háje, já budu ten, kdo bude v první linii palby, že jo?“

Znovu prudce zvedla hlavu. „Co tím myslíš?“

„Myslím tím, že hned, jak se táta dostane přes šok z toho, že jsi byla unesená a pak vrácena zpět v pořádku a nedotknutá, půjde po mně.“

„Ale tys mě zachránil.“

„A pak tě zadržoval.“

Znovu zvedla bradu. „Myslím, že se zadržuji sama.“

Alec si přejel rukou přes čelist, aby zakryl úsměv. No, měla ho; nedržel ji svázanou ve svém spacím pytli, ne? A byl radši, když byla tvrdohlavá a popudlivá, než když se chovala jako nakopnuté štěně.

Takže ok, tedy, prostě musel přijít na to, jak je z tohohle zmatku dostat oba a relativně nepoškozené. Ale nemohl opravdu udělat nic, dokud nezjistí, co přesně se stalo před dvěma lety, mezi ní a tátou – nejlíp od někoho, kdo se stará tak moc o Jane Smithovou, že ji vytvořil celý nový život.

Protože na mou duši, ten chlap musel mít koule z oceli.

Alec najel čumákem člunu na štěrkovou pláž o deset minut později a rozhodl se, že se vykoupou dole u fjordu, místo aby šli k tůni, když Jane, začala výrazněji kulhat cestou ke člunu a měl obavu, že je víc bolavá a unavená, než je ochotná přiznat. „Nechceš, abych zkontroloval tvou ránu na stehně?“ zeptal se, když jí pomáhal ven ze člunu. „Ten obvaz se může sundat, ale měla by sis asi nechat to zalepení ještě trochu déle.“

„Postarám se o to.“

„Ok tedy, co kdyby ses šla opláchnout jako první a já budu hlídkovat, jestli tu nejsou nějací dvou nebo čtyřnozí čmuchalové,“ řekl s mrknutím a podal Jane její malý batoh.

Povytáhla obočí. „A kdo udrží tebe, od nakukování?“

„Ty můžeš,“ nabídl jí a mávnul směrem k velkému balvanu dole na pláži. „Budu sedět právě tady, v otevřené krajině a úplněk ti umožní vidět moje otočená záda, celou dobu.“ Zvedl batoh, který si zabalil pro sebe. „Stejně potřebuju zavolat Duncanovi, a promluvit si o zítřejší zásilce.“ Pokývl ke Kitovi. „A tvůj chlupatý přítel může stát hlídku na druhé straně. Je to v pohodě, Jane,“ dodal rychle, když viděl, jak se dívá směrem k tmavému lesu. „Nenechám žádného medvěda, ani strašáka, aby tě snědl, lass.“

Znovu zvedla bradu. „Nebojím se strašáka,“ řekla, otočila se a šla směrem k bublajícímu potoku. Zastavila se u malého vodopádu, vytékajícího z lesa do mělkého jezírka, otočila se tváří k němu, když upustila batoh a vyklouzla z bundy, pak naprosto záměrně – s provokativní pomalostí – se začala svlékat.

Alec se podíval dolů na Kita, zírajíc na něj. „Co se děje, ta jízda na člunu ti rozhodila nohy? Běž,“ zamumlal a popostrčil Kita kolenem. „Aspoň jeden z nás vlků, si užije show.“

Alec šel dolů na pláž, vyskočil na balvan a rozepnul batoh, pak vytáhl telefon. Zapnul ho, pak podržel prst na tlačítku hovorů – ale místo aby ho zmáčknul, podíval se na horu Whisper, tyčící se k noční obloze. Chtěl vůbec vědět, komu Jane volala? Protože v momentě, kdy odhalí identitu jejího přítele, bude se muset probudit z toho hříšného snu a vypořádat se realitou princezny na útěku, jejíhož otce se rozumní muži báli a blázni zemřeli jeho rukou; jediný problém byl, že Alec si nebyl přesně jistý, do které kategorie spadá on. Protože na mou duši, byl v pokušení jednoduše zapomenout, kdo, Jane ve skutečnosti je – aspoň na tak dlouho, aby jí pomohl se vypořádat s jejím otcem jednou pro vždy, místo aby musela strávit zbytek života skrýváním se před tím diktátorským bastardem.

K čertu, z koho si dělá srandu? Co opravdu chtěl, bylo, udržet Jane, dokud nebude tak důkladně otisknutá v jeho mozku, že půjde do hrobu za zvuku jejího zvonivého smíchu a vzpomínkou na chuť jejích rtů a pocit jejího těla, přitisknutého na jeho. Znal ji jen dva dny a už byl ochotný se vrhnout před zatracený autobus, aby jí pomohl si uvědomit její skutečnou hodnotu.

Alec zmáčknul tlačítko, nadechl se a podíval se dolů a zamračil se na známé číslo. Jane volala do obchodu ve Spellbound Falls? Hledala Ezru? Ale tomu chlapovi bylo přes osmdesát let. Sama teda? Zkoušela se dostat k Ezrovu synovi a Oliviinu otci, Samovi Watersovi? Alec zmáčknul tlačítko volání a uslyšel velmi známý hlas, který odpověděl na třetí vyzvánění.

„Trading Post,“ štěknul Grundy Watts. „Za dvacet minut zavíráme, tak mluvte rychle, páč musím udělat nějaké věci.“

„Grundy, to jsem já, Alec. Přemýšlel jsem, jestli nějaká žena volala k vám a neptala se po Ezrovi, nebo Samovi.“

„Alecu?“ řekl Grundy a jeho hlas zjemněl. „No, jak se zatraceně máš, vůbec? Jak to, že jsi nebyl v poslední době ve městě? Pořád mi dlužíš snídani v Opilém Losovi, jestli víš?“

„Naplnil jsi břicho toho mořského okouna olovem, když jsem se nedíval, ty starý podvodníku. Každý idiot mohl vidět, že moje ryba byla dvakrát tak velká, jak tvoje.“

Grundy zamlaskal. „A ty jsi dvakrát větší než já a pořád špulíš pusu jak malá holka. Zaplať MacKeagi a kup mi snídani.“

„Ok, příští týden,“ připustil Alec se smíchem. „Ale jen když mi řekneš, jestli volala předtím žena, shánějící Ezru nebo Sama.“

Grundy si odfrknul. „Přísahám, že nevím, co ty dámy vidí na tom tichém bastardovi. Zatraceně, ten chlap mi stále nahání strach, a to i po té, co mi pomohl s mým… malým problémem, loni.“

Bingo. „Mluvila se Samem?“ zeptal se Alec, a ohlédl se přes rameno, aby viděl Jane, jak plave v jezírku, blízko vodopádů.

„Ne, už byl pryč. A když se zeptala, jestli se změnilo jeho mobilní číslo, protože to zkoušela několikrát, než volala sem, řekl jsem jí, že je dnes večer nedostupný,“ řekl Grundy a jeho hlas se ztišil, v mužské konspiraci. „Myslím, že Sam má svůj soukromý kalendář popletený a domluvil si dvě rande na jeden večer, když jsem ho viděl, jak vytáhl lahev drahého vína a misku jahod z lednice, než odešel.“ Povzdechl si. „Akorát tahle dáma zněla trochu mladě na něj.“

Alec se zamračil na fjord. „Kde je Casanova, vůbec? Nemůže dost dobře přijímat své ženy doma.“

„Můj odhad je, že je v Inglenook. Myslím, že používá starou chatu správce, pro svá milostná dostaveníčka.“ Grundy si znova odfrknul. „Je těžké pro dospělého muže, brát své přítelkyně zpátky do otcova domu. Ačkoliv by mohl, dnes večer, když Olivie a Mac vzali Ezru a děti sebou do Midnight Bay na víkend.“

„Ok, díky, ty starý podvodníku. Někdy příští týden tě vezmu na snídani.“

„Brzy,“ řekl Grundy. „Dřív, než všichni ti zatracení turisté, zhltnou všechny Vanettiny skořicové koláčky.“

„Budeme ve dveřích, jakmile otevře,“ slíbil Alec se smíchem, když zavěsil. Otevřel znova seznam volaných čísel a roloval dolů, aby viděl, že Jane volala jiné číslo třikrát, než konečně volala do obchodu a pak seděl, zíral na světla na vrcholu hory Whisper. Tak, Sam je přítel Jane, že? Zatraceně, ten chlap nemá koule z oceli; musí je mít z titanu, pokud jí pomáhá se skrýt před jejím otcem. „Jak se ti tam vede?“ zavolal Alec z pobřeží. „Nezpůsobila jsi, že se pstruzi červenají, že ne?“

„Ta voda je moc teplá na pstruhy,“ zavolala na něj zpátky se zvonivým smíchem – který poslal několik hloupě optimistických krevních buněk znovu do slabin. „Och, Alecu, to je nebe. Mohla bych se tu máčet celou noc.“

„Máš ještě deset minut a pak je řada na mě.“

Její odpovědí byl další smích, následovaný pořádným šplouchnutím.

Alec vytočil číslo k Duncanovi domů, ale zvedlo to jedno z dvojčat, při druhém zazvonění. „MacKaegova stavební,“ řekl chlapec zadýchaně.

„To jsi ty, Repeate?“ zeptal se Alec, a užil svůj odborný odhad. „Tady Alec.“

„Alecu!“ vykřikl Jacob. „Voláš ze svého satelitního telefonu? Kde jsi? Přijdeš na návštěvu a přineseš mi víc kamenů? Díval jsem se na ten lesklý, co jsi mi přinesl minulý týden a v té knize říkali, že to je laba… labri… tit nebo tak něco.“

„Labradorit,“ upřesnil Alec. „Je pojmenovaný po poloostrovu Labrador v Kanadě, kde byl poprvé nalezen. Co říká kniha o jeho síle?“

„Kouzelný,“ zašeptal Jacob s respektem. „A ochranitelský.“

„To zní jako dobrý kámen do tvé kapsy, tedy. Ačkoliv asi nebude tak mocný, jako ten, co ti dal Duncan ze své hory, takže bys ho mohl prostě jen přidat do své sbírky. Když mluvíme o mém drahém strýci, je doma?“

Alec pak slyšel tlumené mumlání. „Proč si vzpomeneš, že máš telefon, jen když se ti to hodí?“ řekl Duncan protáhle.

„Protože Pete, Clarence a já, jsme skvělý tým a stačí nám ruční signály. Kde je Pete, vlastně?“

„Letěl zpátky do Britské Kolumbie, před dvěma dny, když se jeho žena rozhodla začít rodit o několik týdnů dřív.“

„Zatraceně, je všechno v pořádku? Slyšel jsi něco?“

„Jo, máma a děti jsou v pořádku. Pete nicméně,“ řekl Duncan se smíchem, „se možná nevzpamatuje. Ten chlap byl uzlíček nervů, když jsme ho já a Clarence strčili do letadla v Bangoru, a když dneska ráno volal, stále nebyl schopný dát dohromady souvislou myšlenku.“

„Holka nebo… počkat, řekl jsi děti. Pete nezmínil, že budou mít dvojčata.“

„Od každého jedno.“

„Mají dvojčata?“

„Tak se obvykle nazývají malí divoši, když přijdou v páru. Takže, proč už nespíš? Zítra budeš pěkně zaneprázdněný.“

„Jo, tohle; co kdybyste nechali ten dvanáct stop dlouhý na příští let? Tak bych musel běžet jen čtyři míle, místo sedmi.“

„Co kdybys naskočil na kabel? Změknul jsi, od Afgánistánu, nebo zlenivěl?“

„Rád bych si myslel, že zmoudřel.“

Alec slyšel odfrknutí, přicházející z telefonu. „Ok, přivezeme jen mosty na další dva potoky,“ zamumlal Duncan. „Když mluvíme o párech, co to vůbec bylo s těmi muži, co jsi našel? Ve městě se říká, že je zabil blesk a ty jsi byl ten, kdo o ně zakopl a volal šerifa.“

„Jo, pekelné překvapení. Slyšel jsi něco o tom, kdo by to mohl být? Nebyli oblečení na lov, nebo túru, a našel jsem blízko pistoli. Vypadali, jakoby se prali spolu. Jeden měl zabodnutý nůž ve stehně, a když jsem kontroloval pulsy, vypadalo to, jako by oba měli zlomenou paži.“

Tady bylo zaváhání a Alec předpokládal, že se Duncan rozhlíží, aby si byl jistý, že je sám. „Poprava?“ řekl Duncan tiše, svým profesionálním tónem. „Nebo srážka zlodějů, nebo možná pašeráků drog? Šerif je tajnůstkářský, ale Spellbound Falls a Turtleback se hemží státní policií a pohraniční hlídkou a strážci lesů a každého se ptají na dva muže potloukající se okolo a odpovídající jejich popisu.“

„A?“

„A nic. Nikdo nic neviděl.“

„Co třeba ukradené čluny, nebo opuštěná auta?“ zeptal se Alec. „Nějaké teorie, jak skončili mě za krkem v lesích? Nejbližší svážnice je šest mil odtud. To je pořádná procházka v městských botách, kvůli popravě, nebo troše drog.“

„Což znamená, abys měl otevřené oči na problémy, Grizzly Adamsi.“

„Zraňuje mě, že sis nevšiml, že jsem se dnes oholil.“

„Možná zítra vytáhnu navijáky tak vysoko k vrtuli, aby ses ostříhal. Nebo se konečně měníš na svého starouše?“

„Uvidíš mě potloukat se kolem se dvěma malými copánky visícími kolem mého obličeje a máš mé povolení mě okamžitě zastřelit,“ zavrčel Alec se smíchem. „Hej, hoď do vrtulníku zítra polštář, jo? Dneska jsem přišel do přístřešku a našel ten svůj, roztahaný po celém tábořišti. Stalo se něco v resortu, o čem bych měl vě…“ Alec připlácl dlaň na mikrofon telefonu, kdy Jane vykřikla, že tuhla krev v žilách a otočil se, aby ji viděl utíkat přes pláž k němu.

„Co to sakra bylo?“ zaburácel Duncanův hlas z telefonu.

„Mývalové,“ zamumlal Alec, když zavěsil a seskočil z balvanu právě včas, aby chytil tu nahou ženu, která se na něj vrhla.

„Je tam něco v lese!“ vykřikla, jak se snažila dál procpat do jeho bundy. „Dokonce i Kitty byl tak vystrašený, že utekl. To musel být medvěd!“

Zdálo se, že jedinou hrozbou, u které se Kit cítil jistě na zemi, byla dvounohá, usoudil Alec, když vytrhnul z Janina smrtelného stisku nejdřív sebe a pak svou bundu. Přehodil ji přes ni a pak ji přitáhl zpátky do náruče, částečně proto, aby jí zabránil ho tlouct, ale hlavně proto, že byla tak měkká a přítulná a tak, a téměř nahá.

Och jo, rozhodně skončí v pekle, za to, že zmínil toho medvěda.

„Uklidni se, nic v tom lese není, co by ti mohlo ublížit, slibuji.“ Políbil ji na čelo. „Co kdybych…“ Strašný rozruch přišel asi ze sto yardů za potokem, rychle následovaný zavrčením, které se změnilo na panické vyjeknutí, následované hlasitým šplouchnutím do fjordu.

„Můj bože, Kitty!“ vykřikla Jane a znovu se začala kroutit, jen tentokrát aby se osvobodila, místo aby se snažila do něj zabořit. „Musím ho jít zachránit!“

Alec podržel prázdné rukávy své bundy, aby dostal pod kontrolu její kroucení. „To šplouchnutí bylo moc malé, aby to byl Kit.“ Bála se, že by se kosatka mohla utopit? „Nejspíš jsou to jen mývalové, co se perou o večeři.“ Políbil ji na čelo s dalším úsměvem. „Přísahám, že znějí hůř, než vlkodlaci, když mají rodinné šarvátky.“

Jane, se u něj uvolnila, objala ho pažemi kolem pasu a položila si hlavu na jeho rameno, s těžkým povzdechem. „Nejsem moc dobrá lesní žena, co?“ Zaklonila se, aby se mu podívala do očí. „A já bych tak moc ráda byla.“

„Proč?“ zeptal se a odstrčil jí loknu mokrých vlasů z tváře. „Co je špatného na tom, být prostě ty?“

Její pohled klesl k jeho bradě. „Protože bych chtěla být ženou, kterou bys mohl mít rád.“

Alec přitiskl ruce k jejím tvářím a zvedl jí pohled zpátky k jeho. „Mám tě rád, Jane, přesně takovou, jaká jsi.“

„Vážně… máš?“

Přikývl a přitáhl ji k sobě, jen aby zjistil, že líbá kompletně nahou ženu, když sklouzla rukama kolem jeho krku a jeho bunda spadla na zem.

„Dost na to, aby ses se mnou miloval?“ zašeptala proti jeho ústům.

Když viděl, jak všechny jeho krevní buňky okamžitě zamířily do jeho slabin, jediné co mohl Alec udělat, bylo chytit její dětsky jemný zadeček a přitisknout ji k důkazu jeho touhy.

„Já tě taky chci, Alecu, tak moc, až to bolí.“

Skoro vykřikl nadšením, že nebyl jediný, kdo strávil dnešní den bolestí z touhy, Alec zvedl, Jane do náruče a zamířil k lesu, aby našel kus mechu. Vstoupil do lesa, spustil jí nohy na lesní zem a utrhnul několik knoflíků při snaze rozepnout košili, zatímco Jane, byla plně zaměstnána jeho líbáním. Hodil košili na zem a klesl na kolena a vzal ji sebou, pak projel prsty její vlhké vlasy, aby jí zvrátil hlavu dozadu a přitiskl svá ústa na tep na jejím krku.

Její zalapání po dechu skončilo povzbuzujícím zvukem rozkoše a Jane sevřela jeho ramena, když jí přitiskl záda na košili a opatrně se usadil nad ní, s jejíma nohama okamžitě omotanýma kolem něj. Alec našel v mozku dostatek fungujících buněk, aby si uvědomil, že nejen svou nedočkavost musí dostat pod kontrolu, ale i Janinu. Ta žena mohla být stále panna, ale určitě nestrávila poslední dva roky jako čekanka. A když její pokusy, dostat se ke sponě opasku selhaly, protože mezi ně nedostala ruce, začala mu nařizovat, aby si sundal kalhoty. No, do té doby, než použila svá královská ústa k tomu, aby ho přivedla k šílenství líbáním jeho brady, tváří a čehokoliv, na co dosáhla.

Kristovy rány, jestli ji nezpomalí do rozumné rychlost, těch pár zbývajících buněk v jeho mozku, opustí své pozice a připojí se k párty v jeho džínech. Chytil její tlačící, tahající a hnětoucí prsty a, s ohledem na modřiny na jejích zápěstích, jí přitiskl ruce nad hlavu a přidržel je jednou rukou, zatímco opatrně vytáhl jazyk z jejích úst, než by ho spolkla.

Opřel si své čelo o její. „Tady je návrh,“ zaskřehotal, a chytil volnou rukou její bok, aby se přestala vrtět. „Co kdybychom si užili trochu mazlení, než se vrhneme rovnou na věc?“

Zastavila se a ztuhla a zkusila vyklouznout zpod něj.

Alec se přitiskl více intimně k ní. „Jsem vteřinu od toho, abych se znemožnil, lass,“ zašeptal proti jejím rtům. „A to bych opravdu nerad.“

„Och. Och, omlouvám se,“ vykřikla, oči velké jako úplněk, který se jí v nich odrážel. „Neuvědomila jsem si to!“

Spolkl smích a znovu si položil čelo na její. „Nikdy se neomlouvej za to, že máš takovou moc nad mužem, Jane, protože tam leží tvá skutečná krása. Necháš mě, abych ti dal ochutnat trochu té moci, dnes večer?“

Znovu ztuhla, úsměv jí pomalu zvedl koutky úst. „To zní… lákavě.“

Ok tedy; žádost o povolení podána a přijata.

Alec se nadechl pro posilnění a dal svému spodnímu mozku volno ruku; jeho první úkolem byla očividně Janina nádherně plná, jako na objednávku nahá, ňadra. „Sakra, jsi krásná,“ zamumlal a líbal si cestu k jednomu z hříšných kopečků, když ho sevřel – jenže se stal tak roztržitým, že povolil stisk jejích rukou. Ale místo aby šla znova po jeho sponě na opasku, Jane, vytáhla hrst vlasů a projela jimi prsty a pak použila svůj stisk k tomu, aby vedla jeho cestu.

Och jo, ta ženská nebyla žádná čekanka.

Alec obkroužil jazykem korálek její bradavky, než kolem ní sevřel ústa, usmál se, když se k němu prohnula a opustila jeho vlasy, ve prospěch toho, že mu zatnula nehty do ramen. „Och můj Bože, ano,“ zasténala chraplavě, sundala své sexy dlouhé nohy z něj, aby k němu zvedla boky. „Cokoliv děláš, nepřestávej.“

„Neboj se, lass,“ řekl na své cestě k jejímu druhému ňadru, které pak vzal do úst a sál. Usadil se níže na jejím těle, takže jeho nahý hrudník, se dotýkal jejího pohlaví, což způsobilo, že její odpovídající zasténání, se změnilo v další zalapání po dechu. Alec znovu poslal svá ústa směrem dolů, užívajíc si pocit její žhavé pokožky, která se mu chvěla pod jazykem, jak se Jane, stávala neklidnou, její ruce ho tahaly, tlačily a hnětly, jak si líbal cestu dolů po jejích napjatých svalech na břiše.

Zvedla se, její ruce se mu vrátily do vlasů. „Alecu,“ chraptivě vykřikla v překvapení. „C-co to děláš?“

Zvedl hlavu, jen aby se na ni usmál a jemně ji zatlačil zpátky. „Zavři své oči a soustřeď se jen na to, abys cítila to, co ti dělám.“ Usadil se níže, sklouznul rukama pod její zadeček a otevřel si ji a políbil její klitoris, než znovu zvedl hlavu. „Jsou zavřené? Potřebuji, aby ses obrátila do své mysli, Jane. Dokážeš mi věřit natolik, abych tě vzal na úžasné místo?“

„M-musíš jít se mnou,“ žádala tiše, ačkoliv nedočkavě zvedla boky. „Chci, abychom tam šli společně.“

„Tentokrát ne,“ řekl napjatě, sklonil hlavu, aby ji intimně políbil a dostal z ní další zalapání po dechu, když ztuhla při nadechnutí.

Ujištěn, že má její naprostou pozornost, našel Alec její klitoris, ukrytý v horké vlhkosti a lehce ho sál. Její reakce v podobě slastného výkřiku, zaútočila přímo na jeho slabiny; její stehna se chvěla proti jeho ramenům, když se zvedala vstříc jeho polibkům. Cítil, jak se její svaly stahují a sklouzl rukama nahoru, aby zachytil její neklidné prsty, protože každičký zvuk, který vydala, každý záchvěv její rostoucí vášně, ho přibližoval hranici jeho vlastní kontroly, až se Alec bál, že by se vážně mohl znemožnit.

A přesto pokračoval, jeho vlastní vnitřní pohled si představoval, Jane, koupající se v měsíčním světle, s hlavou bezstarostně zakloněnou, jak se střemhlav vrhla do bouře, kterou v ní stvořil. Byla tak vnímavá, tak živá vášní, že málem zešílel, když vyvrcholila. Ztuhla v pronikavém výkřiku uvolnění, které trvalo několik úderů srdce, a Alec jemně tišil její zadýchanou cestu zpět do reality, dokud necítil, že se uvolnila, s roztřeseným povzdechem.

Pomalu si prolíbával cestu zpět nahoru, přes její rozpálenou pokožku k jejím ňadrům a políbil nejdřív jednu a pak druhou jemnou bradavku. Pokračoval k jejímu pulzu na krku, s vlastním hlubokým povzdechem, a pak se opatrně uložil vedle ní. Okamžitě se mu překulila do náruče a pohřbila svou tvář v prohlubni jeho krku a on vytáhl svou košili, na které ležela, kolem jejích ramen, když se slastně zachvěla. Po tom, co ji políbil na tvář, použil svou bradu, aby jí přitiskl hlavu ke své hrudi a usmál se při zjištění, že bojuje se vzlyky.

Jane Smithová, si mohla být vědoma toho, co její pokušitelský úsměv a natřásající se zadeček, dělá s muži, ale zjevně neznala všechno, co muž může udělat jí. A po pravdě řečeno, cítil se trochu zahanbený, že mu důvěřovala natolik, aby jí umožnil letmý pohled na to – nebo alespoň na něco z toho – na co se může těšit. Jeho mozek pomalu začínal znovu fungovat a Alec projel prsty skrz její, téměř suché vlasy, a zaklonil jí hlavu. „Víš,“ řekl napjatě, „myslím, že jsem nikdy nebyl tak šťastný za to, že jsem se narodil mužem.“ Přejel palcem přes její rozpálenou tvář. „Nikdy si nedělej starosti s tím, že bys měla být někým jiným, než sama sebou, Jane, protože jsi poklad, který by měl být hýčkán.“

Mrkla na něj a roztřeseně se nadechla. „Já… já nechci být nějakým pokladem, který je zamčený, aby byl chráněný.“ Smutně se usmála. „Chci být obyčejná žena, kterou naprosto obyčejný muž může milovat, a žít v domě s výhledem na oceán, který zaplníme krásnými, obyčejnými dětmi.“

Alec ji k sobě znovu přitáhl, a jeho srdce ho bolelo vědomím, jak naprosto nemožný, je její sen. „Nechceš ještě chvíli kempovat venku v přístřešku s lyžařem, než půjdeš hledat toho perfektního muže?“ Opřel se rty o její vlasy. „Protože si myslím, že až ho najdeš, chtěla bys mít něco, s čím porovnáš ten ideál… obyčejnosti.“ Utáhl své objetí, částečně proto, že se stále třásla, ale hlavně proto, aby v sobě zadusal její obraz s jiným mužem. A pak se zhluboka nadechl a odvážil se říct. „A pokud chceš, tak budu stát vedle tebe, až se postavíš svému otci.“

Odtáhla se zpět. „To nemůžeš. Nikdo nemůže bojovat s mým otcem.“

„Ty ano, a dost úspěšně, přes dva roky.“ Pokrčil ramenem. „Nikdy jsem nebral zastaralé představy o tom, že muži mají právo tyranizovat ženy, pod rouškou toho, že je to pro jejich dobro.“

Odtáhla se tak daleko, jak jen to jeho objetí dovolilo. „Můj otec není tyran. On je jen… prostě je jen otec.“

Alec ji znovu k sobě přitáhl, aby zakryl úsměv. Takže to není tak, že by nenáviděla svého starouše; jen ho nechtěla nechat rozhodovat o svém osudu. „Znamená to, že nechceš, abych ti pomohl zůstat ztracená?“

Znovu zaklonila hlavu a přimhouřila oči. „Jen když mi slíbíš, že když mě najde a všechno půjde do háje, nebudeš ho konfrontovat. Tohle je moje bitva a já nedovolím tobě, ani nikomu jinému, aby se stal obětí.“ Zapíchla mu prst do hrudi. „Vy muži nemáte monopol na vedení války, víš. Možná nemám tvou fyzickou sílu, ale určitě není nic špatně s mým mozkem.“

„Ne.“ Usmál se. „A to je to, co mi dělá opravdu starost.“

Šťouchla ho tak silně, až heknul. „Dej mi své slovo, že nevkročíš mezi mě a mého otce, pokud k tomu dojde.“ Znovu ho šťouchla, když zaváhal. „Myslím to vážně, Alecu. Pokud mi to neslíbíš, přísahám, že ti taky zmizím. Nechci mít na svědomí tvé zatracení.“

„Přiměla jsi tvého přítele, který ti pomáhal utéct, taky složit takovou přísahu?“

Tentokrát, Jane zaváhala. „Proč jste vy muži tak paličatí? Ve skutečnosti děláte všechno složitější, těmi svými mužskými pózami.“ Povzdechla si a přitiskla si nos na jeho hruď. „Nikdy nenajdu obyčejného muže, který by mě miloval, že ne?“

Odfrknul si. „Sorry, lass, ale všichni se stáváme pózujícími a chtíčem zaslepenými idioty, když je tu krásná žena a dívá se.“

Její dloubající prsty, začaly hladit jeho hrudník. „Když mluvíme o chtíči,“ zašeptala, „kdy dokončíš to, jsi dnes večer začal?“ Jedna z jejích opravdu dlouhých nohou, přejela po celé délce té jeho a obtočila se kolem jeho stehna, když se přitiskla k jeho slabinám. „Myslela jsem, že se budeš se mnou milovat.“

„To jsem udělal,“ zavrčel a škubnul svými boky dozadu.

„Ale my jsme doopravdy ne… My jsme ne… A ty jsi nebyl…“

„Och, ale byl, lass,“ lhal s posměšným úšklebkem. „Přesně jako středoškolák.“

Vykulila oči a ústa se jí zformovala do perfektního O.

Alec ji políbil, pak se odvalil pryč a posadil se, zírajíc na fjord, a všiml si, že příliv dosáhl balvanu, na kterém seděl. „Ne, že by na tom záleželo, protože moje kalhoty zůstanou tam, kde jsou pokaždé, když budeme vodorovně…“

Vyskočila na nohy a utekla dřív, než to mohl dokončit. Alec vyskočil a chytil ji třemi kroky, když vystřelila rukou z rukávu jeho košile a šťouchla ho znovu do hrudníku. „Nejsi jiný, než ostatní muži,“ vyštěkla. „Ještě ses s mým otcem ani nesetkal a už se tááák bojíš se mnou milovat.“

Přitáhl ji k sobě dřív, než ho mohla šťouchnout znova. „Tohle není o tvém otci, Jane, to je o tobě. A dokud se nebudeš chtít se mnou milovat jen ze správných důvodů, nestane se mezi námi víc, než se stalo dnes večer.“

„Co myslíš těmi správnými důvody?“

„Myslím tím, že dokud mě neuvidíš jen jako muže, kterého chceš, místo možností, jak se dostat zpod vlivu svého otce, tvůj osamělý, jediný kondom, zůstane v tom váčku s tvými ostatními vzácnými šperky.“

Otevřela ústa, jen aby je znova zaklapla a Alec viděl, jak jí zčervenaly tváře a oči se zaplnily slzami.

Přitiskl dlaně na její tváře, aby udržel její pohled. „Promiň, že jsem byl tak přímočarý, ale musíš vědět, jak se cítím. Dokázala sis udržet své panenství tak dlouho; nezahazuj ho prosím jen kvůli tomu, abys vyhrála nesmyslnou válku. Dej ho tomu, kdo bude natolik šťastný, že získá tvou lásku.“

„Víš… víš, proč jsem stále panna?“ zašeptala a slzy jí unikly z očí. „Protože všichni muži, kterým kdy bylo dovoleno být mi nablízku, se báli mi i podat ruku. A ti, se kterými jsem byla v době, kdy jsem žila sama, byli… já ne… nemohla jsem…“ Roztřeseně se nadechla. „Nevadí, rozumím tomu. Jestli budeš tak hodný a necháš mě zůstat ještě jednu noc, odejdu hned ráno.“

„Ne,“ zavrčel a utáhl své sevření, když zkusila ustoupit pryč. „Nemůžeš utíkat napořád, Jane. Postav se svému otci tady a teď, se mnou po svém boku.“

„Ale za jakou cenu? Protože jsi měl pravdu, víš; budeš v první linii hněvu, pokud tohle všechno zklame a půjde do háje, a cena, kterou bys mohl zaplatit, je víc, než s čím jsem ochotná žít.“

„Nebojím se tvého otce, lass.“

„Měl bys…“

Políbil ji, než to mohla dokončit, pak ji zvedl do náruče a nesl ji přes oblázkovou pláž k potoku. „Tak s tebou udělám dohodu,“ řekl přes její prskající protesty, a postavil ji vedle jejího batohu. „Nech mě se postarat o nalezení způsobu, jak se vypořádat s tvým otcem, který nebude zahrnovat použití tvého kondomu, a ty se postarej, abys našla nejlepší cestu, jak se vypořádat se mnou.“

Ztuhla. „Co myslíš tím, vypořádat se s tebou?“

„Myslím tím,“ řekl tiše, díval se jí přímo do tváře a skryl úsměv, když neustoupila dozadu, „že pokaždé když že nachytám, že mi lžeš, nebo se chováš bezradně, políbím tě. A pokaždé, kdy budeš vypadat zahanbeně, nebo vděčně, svléknu tě přímo na místě a udělám přesně to, co jsem udělal dnes večer.“

Její oči se zvětšovaly s každou hrozbou, aby je najednou přimhouřila. „A pokud chytnu já tebe, že mi lžeš, vrátím ti tvou laskavost,“ odsekla, strčila do něj a sehnula se, aby popadla svůj batoh.

Alec využil té chvíle, aby se otočil a zamířil dolů pláží, směrem k balvanu. „Určitě máš mé povolení, to zkusit.“

„Počkej, kam jdeš?“

„Zaplavat si,“ řekl, aniž by se otočil zpátky.

„Do fjordu? Ale je ledový?“

„Nebude, až tam budu. Oblékni se a zavolej svého mazlíčka, ať můžeme odjet. Mám ještě jednu zastávku, kterou musím udělat, než zamíříme zpátky do tábora.“