CC - 4. kapitola

Překlad: Luciana

Hrozba velkého, hladového medvěda, potulujícího se kolem, stačila na to, aby se silná a odolná, Jane, stala vinnou révou. V době, kdy se odpoledne vrátili do tábora, Alec velmi litoval, že ji vyděsil, protože hlídání nervosní princezny, by stačilo i světci, aby začal intenzivně pít. Byl unavený jako pes; nejvíc proto, že jeho nebohé zmatené krevní buňky, strávily den tím, že spěchaly do jeho slabin, aby tam zjistily, že nejsou ve skutečnosti potřeba a musely spěchat zpátky do jeho horního mozku, než řekne, nebo udělá, něco podobně stupidního.

Na mou duši, tahle noční můra by ho mohla zabít. Ale aspoň by umřel smějící se, usoudil, když se natáhl na jedlovou matraci, kterou mu Jane, udělala z té plachty, kterou jí dotáhl k mostu po obědě. No, udělala ji mezi běháním k němu, při sebemenším zvuku v lese. Zjevně utéct únoscům s nožem a pistolí, patřilo k Janině odvážnější stránce, zatímco medvědi způsobovali její potřebu silných paží, aby ji držely, zatímco velký, silný muž, kterému patřily, šeptal ujištění, že nikomu nedovolí, aby jí ublížil.

Och jo, musel přemýšlet svým spodním mozkem, když zmínil medvěda, zvlášť s ohledem na to, že Kit stále neukázal svou chlupatou tvář od té doby, co se ukázal vrtulník to ráno – což ukazovalo, že ten vlk má taky rozdílnou kuráž.

„Smrdím,“ prohlásila Jane nestydatě, když vyšla po schodech přístřešku, lehce bez dechu, jak běžela k toaletě a zpátky, v denním světle. „Nekoupala jsem se čtyři dny.“

Vlastně na tohle oznámení čekal a strávil velkou část dne tím, aby přišel s plánem, jak jí vyhovět – protože Jane byla tak vděčná a polibky darující, když to udělal. „To můžu napravit, ale vyžaduje to výlet na člunu.“

Narovnala se, sedíc na bedně s potravinami, když si zkoušela stáhnout boty a měla obezřetný výraz. „Já nechci jít do města.“

„Ne do města; jen přes fjord. Pak máš dvě možnosti, buď vystoupat pár mil nahoru k tůni s teplou vodou, nebo můžeme zůstat na pobřeží, kde se potok vlévá do fjordu – akorát že voda bude chladnější, v době kdy se tam dostane.“

Přestala si znovu nandávat boty a oči se jí rozsvítily zájmem. „Je tam tůň s dost teplou vodou, aby se v ní dalo plavat?“

Přikývl. „Má teplotu koupelové vody. Ale jsou to dvě míle nahoru,“ připomněl jí. „Ve tmě.“

„Neříkal jsi, že tvůj strýc žije na té straně fjordu?“

Posadil se a znovu přikývl. „Jo, ale dům Duncana a Peg, je dole u pobřeží a dobré tři míle od tůně.“

„Jak daleko je jejich dům od místa, kde se potok vlévá do fjordu?“

„Asi míli.“

„A jak studená je voda, když doteče až tam?“

„Stále dost na vykoupání.“ Aniž by namrznul tvůj hříšný, malý srdcovitý zadek, dodal v duchu.

Postavila se. „Pokud vyrazíme hned, můžeme tam být do tmy.“

Alec si lehl zpátky na svůj batoh a dal si ruce za hlavu. „Příliš riskantní. Někdo by tě mohl vidět ve člunu. A jelikož jsem už vyčerpal svůj měsíční příděl lží na šerifa, nerad bych přicházel s další – zvlášť vůči Duncanovi – při vysvětlování, co tam dělám se ženou, která nikomu neschází. Takže buď půjdeme po setmění, nebo ohřejeme vodu na vařiči a umyjeme se houbou.“

„Jezdíš na člunu přes fjord každý den, aby ses vykoupal?“

Usmál se v očekávání této otázky. „Ne, koupu se ve vodopádech, co jsme tam dneska byli.“

„Ale ta voda byla ledová, když jsem do ní strčila ruku!“

„Jsem první generace Mainských horalů, lass,“ řekl se smíchem. „Můj otec bral mě a mé bratry, plavat do horských tůní, jakmile jsme uměli chodit. Takže, jak to bude: mytí houbou, nebo výlet na člunu?“

„Jsou tam na druhé straně medvědi?“

Skončí v pekle za to, že jí lže, ale Jane vypadala, že z něj dostane to nejlepší. „Ne, myslím, že ta zvířata dávají přednost této straně vodní cesty.“

Okusovala si spodní ret a dívala se na svou větší brašnu. „Nezabalila jsem si plavky,“ řekla a podívala se na něj, „protože je září v Maine.“

Zvedl obočí. „Takže jsi byla na cestě do Maine, když tě unesli z Bostonského hotelu?“

Přikývla.

„Kam do Maine?“

„Měla jsem pronajatou chatu v Mount Desert Island, blízko Národního parku Acadia. Ale když jsem zjistila, že únosci museli objevit mou iden-můj itinerář, rozhodla jsem se je oblbnout tím, že místo toho se vydám do vnitrozemí.“

„Takže jsi mířila do Nova Mare, když tě chytili?“

Zaváhala, pak znova přikývla. „Ačkoliv jsem neměla rezervaci na chatu. Ale myslela jsem si, že už by mohli mít hotový hotel, od té doby, co jsem tu byla naposledy.“

„To bylo kdy?“

Přešla k brašně a otevřela ji. „Asi před dvěma roky.“

Ok tedy; buď si konečně Jane dala své lži do pořádku, nebo mu její velký příběh, konečně začal dávat smysl. No, kromě toho, že si rozmyslela z nějakého důvodu jít do resortu a rozhodla se, že raději bude kempovat venku, uprostřed ničeho, s ním. „Někdy tehdy jsi měla tu hádku, se starým drahým, diktátorským tátou,“ řekl, „a on se tě zřekl. Byl tehdy v Nova Mare?“

Podívala se na něj přes rameno. „Tam… tam jsme se pohádali.“

„Tak proč jít zpátky sem?“

„Protože to je poslední místo, kam by čekal, že půjdu.“

Alec si rukama přejel po obličeji, pak je spustil a usmál se na ni. „To bylo zatraceně pěkně chytré. Ale nech mě si to ujasnit; přišla ses sem ukrýt před oběma únosci a tvým otcem? A nikdo ve tvé rodině neví, že se pohřešuješ?“

Posadila se na spacák a objala se kolem kolen, s přikývnutím. „A nemyslím si, že ani ten další muž, který měl prsty v tom únosu, ví, že jsem se ztratila.“ Vzhlédla na trám a zamračila se. „No, on to teď už možná ví, ale odjel se jít připravit na výkupné, než jsem utekla.“

Alec vyskočil. „Chceš říct, že žádost o výkupné už byla doručena? Pro lásku Boží, proč jsi čekala až do teď, abys mi to řekla?“

Naprosto ztuhla a vykulila poplašeně oči. „Já myslela, že je to jedno, když už nejsem unesená.“

„Ale ten třetí únosce a tvůj otec, to nevědí.“ Alec vyskočil na nohy, až se vyškrábala přes spacák do zadního rohu přístřešku. „Jane,“ řekl tiše, ovládajíc své vlastní poplašení. „Tvůj otec pravděpodobně už má zalarmované úřady ve dvaceti zemích světa a hledá tě.“

„Řekla jsem ti, že se mě zřekl.“

„A já ti řekl, že je jedno, kvůli čemu jste se pohádali, ale otcové se neobracejí zády ke svým dětem, když jsou v nebezpečí.“

Natlačila se zpátky do kouta, schoulila se do klubíčka, ačkoliv vzpurně zvedla bradu. „Já se k němu nevrátím, Alecu,“ zašeptala. „Nikdy.“

Otočil se pryč, poškrábal si krk a ostře vydechl. „Zabal si malý batoh s čímkoliv, co potřebuješ na koupel,“ řekl a sešel ze schodů na cestu. „Odjedeme za pár hodin, takže si udělej něco k jídlu, zatímco budu pryč.“

„Počkej. Kam jdeš?“

„Projít se,“ řekl, aniž by se ohlédl. „Potřebuju přemýšlet.“

„Ale co ten medvěd?“

„Pokud přijde, prostě bouchej hrnci o sebe, aby to dělalo hluk,“ řekl s nedbalým mávnutím přes rameno. „Bojí se víc on tebe, než ty jeho.“

Zatraceně, k čertu; zaplést se s dospělou ženou, která není pohřešovaná, byla jedna věc, ale pokračovat v ukrývání oběti únosu, před jejím otcem a pravděpodobně úřady, byla naprosto rozdílná věc a potencionálně nebezpečná.

Kriste, mohou jí nakonec vystopovat sem, zahlédnout ho s ní a střelit, než se na něco zeptají. Nebo, pokud táta je tak bohatý, jak Alec předpokládal, že je, je tady možnost, že ten muž mohl tiše najmout profesionály, aby ji našli a ti se nebudou ptát ani předtím, ani potom – přesně jako se neptal on, celých osm let. Obvykle se dostal dovnitř, dostal zboží – člověka, nebo cokoliv – a dostal se ven; jeho první starost byla, nezaplést svou zemi do zločinu, jeho druhá starost byla přežít to a jeho třetí, efektivně se vypořádat s kýmkoliv, kdo mohl zničit jeho první a druhou starost.

Alec nakonec došel k fjordu a skrčil se na paty, právě mezi stromy na kraji, a zíral na svůj převrácený člun. Byl zpátky u teorie, že Jane, byla jen nevinnou obětí nějaké sekty, nebo zločineckého spolku, která se zvrtla – kromě toho, jak ti únosci věděli, kdo je její otec? Janina falešná identita byla profesionálně vytvořená a zjevně byla poučena, jak ji používat, někým, kdo znal intriky cestování mezi zeměmi, bez povšimnutí úřadů. Takže kdo byl její mentor a proč Jane, neutekla k němu – nebo k ní – když utekla?

A proč Spellbound Falls, kromě toho, že tu už byla předtím, přemýšlel, když si přejížděl rukama po obličeji – a zastavil se uprostřed pohybu. Možná utíkala ke svému mentorovi, ale nedokázala se k němu dostat. Alec se podíval zpátky k hoře. Možná to je důvod, proč Jane chtěla zůstat v táboře dnes odpoledne; měla v úmyslu použít satelitní telefon, aby zavolala a dala vědět tomu chlapovi, že se zkoušela k němu dostat, když ji ti únosci znovu chytili.

No, byla úplně sama s telefonem právě v tuhle chvíli. A vsadil by svou loveckou pušku, že si neuvědomí, že se může podívat na poslední volaná čísla. Takže ok tedy; konečně se někam dostal. Jane Smithová, která nyní byla nejspíš oficiálně pohřešovaná, očividně má někoho ve Spellbound Falls – protože to byl doslova konec světa – kdo by byl schopen vyrobit celou identitu a kdo má o ni takový zájem, aby jí vůbec pomohl.

Mac? Ten na to měl prostředky – byť magické – vykouzlit řidičáky a kreditní karty a určitě měl finance na to, udržet Jane v životním stylu, na jaký byla očividně zvyklá, když by jí došly šperky. Ale tak, přemýšlel Alec se zamračením, jak to, že ji tu nikdy neviděl ve městě, poslední dvě léta, když tu byl? Jane, nebyla přesně tou ženou, které by nevěnoval pozornost, dokonce i v davu turistů, kteří se od magického stvoření před dva a půl rokem, shromažďovali u Bottomlesského moře.

Ale pokud Mac, byl přítelem Jane, tak proč pak mu prostě nezavolala do resortu, aby ji vyzvednul včera? Kdo další ve městě může mít znalosti, potřebné k vytvoření celé nové identity? Alec znovu ztuhnul. Sam Waters, Oliviin dlouho ztracený otec. Ve chvíli, kdy se setkal se Samem, uvědomil si, že na tom muži je víc, než se zdá na první pohled. Říkalo se, že Sam opustil Olivii před třiceti lety, aby ji ochránil od svých nepřátel, a muži si neudělají nepřátele, kteří by šli po jejich dcerách, pokud by ti nepřátelé nebyli chladnokrevní zabijáci – nejspíš stejní, jako byli jeho cíle. Zatraceně, pochyboval, že Sam Waters bylo jeho pravé jméno. Samův otec, byl Ezra Dodd, který vlastnil obchod ve Spellbound Falls a on by vsadil svou loveckou pušku znovu, že Dodd bylo také nové jméno.

Kriste, žije s hromadou stínů rovnou pod nosem, poslední dvě léta. Vzaly jeho instinkty za své, nebo co? Ale tak, Waters nemusel být nic víc, než obyčejný kriminálník a Mac mohl jednoduše… vymazat hříchy minulosti jeho tchána, protože ten čaroděj tak moc miloval Olivii.

Alec se narovnal a šel ke svému člunu a stál, zírajíc na něj, s dalším zamračením. Takže to znamenalo, že tvůrce Janiny identity a její mentor, mohl být kdokoliv ve Spellbound Falls. Nebo v Turtleback Station, což bylo větší město na jižním konci Bottomless. Nebo ten chlap mohl být jednoduše pravidelným hostem v Nova Mare. Jane, mu mohla volat, když utekla svým únoscům, ale kvůli udržení jejich setkání v tajnosti, se mohli domluvit, že se sejdou na vodě. Jenže únosci ji chytli dřív a ona neměla příležitost se s ním spojit, když ji Alec celý den dneska zaměstnával.

Alec začal obracet člun, ale prudce zvedl hlavu, při zvuku vlny, narážející na břeh. Spadl na břicho, když viděl vír, blížící se k malé štěrkové pláži a rozpoznal nezaměnitelnou hlavu a hřbetní ploutev kosatky dravé, vynořenou nad hladinou. Najednou se zablesklo, když výbuch energie, zasáhl vzduch s takovou silou, že… Svatý Kriste, kosatka se přeměnila na vlka ve chvíli, kdy se dotkla země!

Byla to taková rychlost, že setrvačná síla málem zabořila vlkův nos do země, když klopýtl, aby získal pevnou půdu pod nohama a pokračoval kolem něj v rychlém běhu a zmizel v lese. Alec se vztyčil na kolena právě včas, aby ho zahlédl, jak zamířil na horu, směrem k přístřešku.

Zabořil si hlavu do dlaní – potom co s nimi zavřel svou, po dechu lapající pusu – pak vyskočil na nohy a běžel tam, kde ta velryba – ne, ten vlk – opustil vodu. Čelist mu spadla znova, když zíral dolů na mokré stopy, které přecházely od tahání velkého břicha a ploutví, do tlap s drápy, pak pomalu zvedl pohled tam, kam utekl do lesa. Zakymácel se, jak mu krev opustila hlavu, a padl na kolena se zamumlanou kletbou.

Kit byl mořský vlk – kosatka.

Což znamenalo, že ta žena, kterou zachránil, byla opravdu princezna.

A on byl chtíčem zaslepený idiot, který byl až po krk v zatracené magii.