CBHL - 24. kapitola

Překlad: Luciana

Peg byla stále vyčerpanější z toho, jak se snažila Chrise zpomalit, stejně jako ze snahy držet s ním krok a nebyla si jistá, jak dlouho ještě bude moct jít, než zkolabuje. Jedno oko měla tak oteklé, že bylo skoro zavřené, od jednoho z úderů, který dostala, zápěstí jí krvácela a ruce jí otékaly, jako balónky. Čekala, že ramena jí každou chvíli vypadnou z kloubů, jak Chris neustále tahal za provaz, a měla strach z hypotermie, protože všechno co měla, byla tenká košile pod záchrannou vestou.

Peg chytla provaz, aby se připravila na další škubnutí, které čekala, že přijde. „Prosím, Chrisi, musíme zastavit,“ prosila a padla na kolena ve chvíli, kdy to udělal a pak zkolabovala na bok se zasténáním. „Potřebuji vodu. A jestli mi nerozvážeš ruce, tak mi upadnou.“

Stál s pěstmi v bok a zíral dolů na ni. „Už nejseš tak cimrplich, co Peggy?“ dřepnul si a chytil ji za bradu, prsty zaryté do její čelisti. „Jestli chceš vodu, musíš si ji zasloužit.“ Přitiskl jí palec do koutku úst. „Řekněme, dlouhý polibek, dlouhý lok.“

Škubla sebou pryč a zabořila obličej do země, ale vykřikla, když ji vytáhl nahoru za vlasy a narazil své rty na její. Peg bojovala, aby se nepozvracela a sebrala všechnu sílu, aby otevřela rty a strčila mu jazyk do úst, a dokonce tiše zasténala, když se k němu přitiskla.

Chris se odtáhl zpět a znovu ji bolestivě zatáhl za vlasy. „Co to zatraceně děláš?“ zavrčel a poslední paprsky slunce zachytily překvapení v jeho očích.

Peg se usmála. „Mám fakt hroznou žízeň, Chrisi.“ Pokrčila rameny. „A pokud se nestaráš o mojí rodinnou kletbu, proč bych se měla starat já?“

„Jakou kletbu?“ zasyčel a odstrčil ji pryč.

Peg spadla na záda, ale pak zvedla spoutané ruce. „Rozvaž mě a já ti řeknu, proč jsem si nedovolila s tebou vyjít, po Billyho smrti. Nebo sis nevšiml, že jsem nešla s nikým, od té doby, co jsem vdova? Já tě neodmítala, Chrisi; já zachraňovala tvůj život.“

„Cože? Jak?“

Znovu zvedla ruce. „Rozvaž mě a já ti řeknu o mé kletbě. Protože pokud ne,“ pokračovala, když zaváhal, „pak mě nesmíš vinit, když se ti něco stane.“

Peg zatnula zuby, když zatáhl za uzel na provazu, jak se ho snažil uvolnit a jeho prsty se sklouzly po její krvi. „Ježíši, o čem to mluvíš?“ vyštěkl a ucouvnul, když je uvolnil natolik, že to mohla Peg dokončit sama. „Jaká kletba? Co se stane?“

Peg pomalu protáhla prsty a snažila se nekřičet bolestí, která vystřelila jejíma rukama s obnovením prokrvování, a pak se pomalu nadechla. „Víš, že moje máma a teta jsou vdovy, že jo? No, můj otec zemřel, když mi bylo pět a můj nevlastní otec zemřel za pár let, co si ho máma vzala. To samé bylo s tetou Beou; ztratila oba své manžele při podivných nehodách, jako já ztratila Billyho.“

Chris couvnul ještě víc. „Jsi nějaká černá vdova, nebo co?“

Peg přikývla, natáhla své tepající nohy před sebe. „Jo, vypadá to, že všechny ženy v mé rodině, posledních pět generací, byly smrtící pro muže. Naši první manželé nikdy nepřekročí třicítku, a pokud se vdáme znova, nebo pokud s námi má muž jen sex,“ dodala pro jistotu, „kletba je zabije.“

Přimhouřil oči. „Právě sis vzala MacKeage.“ Odrfknul si. „Doufáš, že tu bude dost dlouho na to, aby změnil svou poslední vůli a udělal z tebe bohatou vdovu?“

„Ne,“ řekla a potřásla hlavou. „Nemám strach, že Duncan zemře, protože on má moc zlomit mou rodinnou kletbu.“

„Jak?“

„Pomocí magie, jak jsem ti říkala. Vzpomeň si, že jsem říkala, že je tu něco tak mocného, že to pohne horami? No, Duncan je na to napojen.“

Chris si znovu odfrknul. „Ty jsi šílená.“

Ale Peg viděla jeho pochyby. „Jo, dost šílená, abych věřila tomu, co vidím na vlastní oči,“ řekla, dívajíc se přímo do jeho. Najednou jí něco napadlo. „Vím, že ty a Aaron jste zkoušeli podpálit stavební dřevo na naší straně fjordu. Tak co vás zastavilo uprostřed zapalování toho ohně?“

Peg viděla, jak se jeho pochybnost změnila v naprostý strach a najednou se postavil, aby se dostal ještě dál. „Nevíme, co se zatraceně stalo,“ řekl, nervosně si třel zátylek, když na ní dolů zíral. „Aaron přísahal, že ho něco silně poplácalo po rameni, ale když se otočil, nic tam nebylo. A přísahal Bohu, že když začal utíkat, něco ho srazilo – třikrát – když běžel přes staveniště ke mně.

Peg si tiše odfrkla. „Nemyslím si, že to byl Bůh; spíš naštvaná hora. Tak co uhasilo oheň, který jste založili?“

Chris udělal další krok zpátky a vrtěl hlavou. „Přísahám… Příval vody spadl z nebe a málem mě utopil, když dopadl na dřevo.“

Peg vykulila oči s náležitou hrůzou. „Och, Chrisi,“ zašeptala. „Zapomeň na mou hloupou kletbu; já bych se víc obavala Duncanovy magie, být tebou.“

„Cože!“ orosilo se mu potem čelo a najednou se rozhlédl kolem sebe, jeho vykulený pohled se zastavil zpátky na cestě za ním, než ho sklopil k ní.

Peg přikývla a schoulila se na bok na zem, když cítila závrať a zasténání skryla za další odfrknutí. „Někdy mě Duncan taky děsí k smrti. Ale jak jsi řekl, je bohatý. Pokud jeho magie nezlomí mojí rodinnou kletbu, pak hádám, že znovu ovdovím, jen tentokrát ne tak chudá.“

Chris přistoupil blíž, zíral na ni dolů, pak vytáhl kovovou lahev z batohu, který měl ukrytý v lese, nedaleko od místa, kde ukryl člun. Znovu si přidřepl a podla jí lahev. „Vypadáš bledá. Ale nepij moc, nebo se pozvracíš. Stále to máme několik mil do mého tábora.“

„Jsi si jistý, že by pro tebe nebylo lepší mě tady prostě nechat?“ zeptala se a pomalu se vytáhla do sedu, aby si od něj vzala vodu. „Měl bys dost času se dostat do Kanady.“ Chvíli jí trvalo, než otevřela víčko lahve, protože se jí třásly ruce a byly téměř nepoužitelné, ale nakonec se jí podařilo, dlouze se napít příjemného nápoje. Otřela si ústa rukávem a pak naklonila na Chrise hlavu. „Jsem si jistá, že Duncanova magie je slabší, čím dál jsi od jeho hory.“

„Nejsou takové věci, jako magie,“ zavrčel – očividně se zkoušel zbavit strachu. „A MacKeage nebyl ani tady, když udeřilo zemětřesení.“ Odfrknul si a postavil se, pak se natáhl dolů a chytil ji za vestu, aby jí vytáhl na nohy. Ale pak ji musel chytit, když se naklonila k němu. „Ježíši, nedotýkej se mě!“ zaječel a ustoupil zpátky.

„Ty se dotýkáš mě!“ odsekla a ucukla pryč, ale musela se chytit stromu, aby nespadla. „Prostě mě tady nech. Já najdu cestu zpátky. Uteč, Chrisi; utíkej co nejrychleji a co nejdál můžeš.“

Nerozhodně se na ni díval, několik úderů srdce, pak se najednou sklonil, aby zvedl provaz, než ji chytil zavestu a odtáhl od stromu. „Och, já budu utíkat samozřejmě, ale ne bez pojistky,“ vyštěkl a omotal jí provaz kolem krku. Prudce odstrčil její ruku, když se ho Peg snažila zastavit od uvázání klouzavého uzle. „Ještě jednou se napij,“ řekl a zvedl k ní ruku s lahví.

Peg se ještě jednou dlouze napila a podala mu ji zpátky, dívajíc se mu přímo do očí. „První tvoje chyba byla, že jsi mi vlezl do člunu,“ řekla mu naprostým klidem, „tvoje druhá chyba byla, že jsi mě uhodil a třetí, že jsi nechal Petera a Jacoba uprostřed fjordu. Ale zkoušet mě vzít sebou do Kanady, je stejné, jako si podepsat rozsudek smrti, Chrisi. Pochybuj si o mě, o magii nebo o čem chceš, ale já vážně zkouším zachránit tvůj život.“

Otočil se pryč s odfrknutím a vykročil – ačkoliv tentokrát netrhal za provaz. „Prostě drž hubu a dávej si pozor, ať se mnou držíš krok, pokud nechceš, aby tvůj krk vypadal, jako tvoje zápěstí.“

Peg klopýtala za ním se skrývanou kletbou, musela se chytat stromů, aby neupadla, když měla nohy jako z gumy a měla takovou závrať, že sotva mohla normálně uvažovat. Zatraceně, skoro ho přesvědčila, aby ji tu nechal.

A kde je sakra Duncan, vůbec? Slíbil, že ji udrží v bezpečí, když už má svou magii, tak kde byl ten neúnavný chlap?

*****

Duncan stál v temnotě noci, zády přitisknutý k velké borovici, a nemohl se rozhodnout, jestli chce Peg políbit za její genialitu, nebo s ní třást, dokud se mu neomluví, že ho to stálo deset let života, tlačit Duboise skoro za hranici jeho rozumu. Neuvědomovala si, že ji ten bastard prostě mohl zabít, aby se zbavil šutru kolem krku, kterým se pro něj stala? K čertu, podle toho, co mu jeho hora řekla, dokonce i Aaron Jenkins zjistil, že jeho komplic ztrácí pojem o realitě a utekl před týdnem do Kanady – hned po zpackaném útoku na Duncanovo staveniště.

A Peg se mýlila; Duboisova první chyba byla, že posprejoval její van, jeho druhá chyba byla, že zapálil její dům, jeho třetí chyba byla vytlačit je ze silnice. A ten bastard si podepsal rozsudek smrti v momentě, když vlezl na její člun. A co se týká napadení Peg a nechání dvojčat samotných uprostřed fjordu… no, to mu zaručuje, že jeho smrt bude dlouhá a bolestivá. Duncan byl tak naštvaný, že by ani nepotřeboval pomoc své hory.

Byl asi sto yardů na cestě před nimi, ale ovládal magii natolik, že by klidně mohl jít vedle nich, jak byl naladěný na Peg. Každá myšlenka, každá emoce, každé bodnutí bolesti, které cítila, bylo jako by byl v její kůži.

Kriste, byla statečná. A děsivě chytrá. A tak zatraceně zatvrzelá, že neslyšela jedinou věc, kterou se k ní snažil dostat, protože byla příliš soustředěná na znervosnění Duboise. K čertu, mohl ji otevřeně slyšet, jak se k němu blížili, jak tlačí toho chlapa až k hranici jeho rozumu, ačkoliv Duncan cítil, že sama je na pokraji kolapsu.

„Víš, že nový manžel Livy Baldwinové, je na mou duši čaroděj?“ slyšel jí ptát se, jak se přiblížili. „Mac je ten, kdo způsobil zemětřesení. Je taky šéfem všech druidů, kteří stráží Stromy Života. Jeden z těchto Stromů roste přímo tady v Maine, někde kolem Pine Creek, myslím.“ Odfrkla si. „Jéžíši, Chrisi, možná bys ho mohl useknout, aby sis mohl koupit novou dodávku a odjet do Kanady.“

„Drž hubu!“ vykřikl Dubois, právě když minuli Duncana a ten bastard trhnul provazem kolem Pegyina krku – takže vykřikla, když klopýtla.

Do háje se zatřesením, rozhodl se Duncan; ohne si svou neústupnou ženu přes koleno. Potom, tedy, až políbí všechny škrábance a modřiny na jejím těle.

Tiše vytáhl meč a vstoupil do cesty, připlížil se k Peg, aby jí zakryl ústa rukou, zatímco čepelí přeřízl provaz – a skončila mu v náručí, uvolněná, s tichým úlevným povzdechem. Položil ji na zem a pokračoval, zvedl provaz a silně za něj škubnul.

Dubois se otočil se zavrčením, ale zastavil se uprostřed kroku, když se špička Duncanova meče přitlačila na jeho hruď. „Kurva,“ zasyčel ten muž a naprosto ztuhnul.

Duncan zvedl bradu toho bastarda špičkou svého meče. „Mimochodem,“ řekl tiše, „tvoje úplně první chyba byla, že jsi byl agresivní k Peg, před dva a půl rokem.“ Sklonil špičku meče k Duboisově průdušnici, těsně pod jeho klíční kostí. „Tvoje poslední a naprosto fatální chyba, každopádně byla, když jsi neodešel pryč právě teď, když moje žena upřímně zkoušela zachránit ti život.“

„Um, Duncane?“ zasípala Peg ze tmy za ním. „Já opravdu nechci, abys něco dělal, když jsi tak naštvaný, protože si opravdu nemyslím, že bych se mohla vypořádat s větším množstvím magie, než co jsem schopná zvládnout nyní.“

„Ty jsi slyšela všechno, co jsem ti posílal?“ zavrčel, aniž by spustil oči z Duboise. „A přesto jsi dál popichovala toho bastarda?“

„Já… líbil se mi tvůj nápad proměnit ho v hovnivála, ačkoliv to byla jen letmá myšlenka. Ale nemyslím, si, že bys ho měl proměnit v něco, co může sníst Leviathan, protože by to mohlo tomu chudákovi velrybě, přivodit křeče v břiše, nebo tak něco.“

Kriste, ona bude jeho smrt – nebo jeho spása. Duncan nevěděl, jestli se má smát, nebo křičet, a tak spustil špičku meče dolů k zemi, mezi své nohy a zkřížil svá zápěstí na jílci, s povzdechem, a sledoval, jak Dubois pomalu zvedl ruce ke svému krku. „Tak co teda navrhuješ, abych s ním udělal?“

„Já… je mi to jedno, pokud neurazíš Prozřetelnost.“

„Máš rád divočinu, že jo, Duboisi?“ zeptal se Duncan, když sledoval toho vykuleného muže, jak pomalu couvá.

„J-jo.“

„Tak si užij zbytek života, ty hloupý bastarde,“ zavrčel Duncan, když konečně uvolnil magii.

Světlo tisíce sluncí prořízlo vzduch s hromovou ránou, silný náraz otřásl zemí s ozvěnou hromu. Ovládajíc záblesky vibrujících barev, aby se shromáždily v obrovské bouři pevně soustředěné energii, se Duncan spokojeně  usmál, když Dubois jednoduše zmizel a hrůzostrašný křik toho muže, se vytratil do noční oblohy, s ustupujícím vírem. Světlo zmizelo tak najednou, jako se objevilo, až na pár jisker, které donutil osvětlit nejbližší okolí a les ztichnul, až na šeptané litánie „Och můj Bože“, přicházející z prostoru za ním.

Duncan strčil meč zpátky do pouzdra, když se otočil a šel k Peg, setřásl batoh, aby si klekl vedle ní na zem. Kriste, skoro si přál, aby si nenechával žádné světlo, když viděl ty modřiny a škrábance na její tváři. Roztřeseně se nadechl, při pohledu na její rozedřená a krvácející zápěstí, když zvedla ruku, aby zakryla nateklé oko, jako by se styděla.

„Ach zatraceně, Peg,“ zašeptal napjatě a opatrně ji zvedl do své náruče. Otočil se, aby seděl opřený o strom a usadil si ji na stehna, aby ji přitulil k sobě. „Moc se omlouvám, že jsem nebyl schopný zařídit, aby se tohle vůbec nestalo.“

„P-prosím, řekni mi, že Peter a Jacob jsou v pořádku.“

„Jsou víc než v pořádku,“ řekl, když pomalu rozepínal její vestu. „Tvoji synové jsou stateční, silní mladí muži, lass.“ Napřímil se tak, aby opatrně sundal vestu z jejích ramen, a zaváhal, když uslyšel její bolestivé zasyčení, pak ji konečně sundal a odhodil pryč. „Dokázali nastartovat motor,“ pokračoval konverzačním tónem, když jí rozepínal blůzu, „hned po tom, co jim Leviathan pomohl dostat Hrdinu do člunu. Pak je velryba vedla směrem k domu, navzdory jejich úmyslu, že za tebou půjdou sami.“

Stáhl z ní halenku, a byl extra opatrný, když stahoval rukávy přes její zakrvácená zápěstí, a jeho vnitřnosti se zauzlovaly, když slyšel, jak se snaží zadržet další zasyčení. „Všichni malí divoši jsou v bezpečí doma s tvou mámou a tetou,“ pokračoval tiše, když odhodil halenku do lesa. Zvedl ruku na záda, k zapínání její podprsenky, jen aby se orosil potem, když uviděl tu ošklivou modřinu, zakrývající skoro celé její pravé rameno. „Budeš zpět u nich za úsvitu, slibuji.“

„Nechci, aby mě takhle viděli,“ zašeptala, držíc rozepnutou podprsenku u ňader.

„Neuvidí, lass. Budeš jako rybička, než odtud odejdeme. Ale budu potřebovat tvou spolupráci, ženo, abys mě nechala tě vyléčit.“

Zvedla hlavu, aby se na něj konečně podívala. „J-jak?“

Usmál se. „Líbáním tvých bolístek,“ řekl, částečně proto, aby ji naštval, ale hlavně proto, že to myslel vážně s dotýkáním se každého centimetru jejího těla.

Podívala se dolů do klína, ale ne dost rychle, aby nezahlédl malý záchvěv na jednom koutku jejích nateklých úst a Duncan se pořádně nadechl, poprvé od té doby, co uslyšel Petera a Jacoba křičet ze člunu na fjordu.

„Kde… kde je Chris?“ zeptala se, zírajíc na místo, kde stál.

„Přímo tady, vlastně, jen čtyři století v minulosti.“

Podívala se na něj, tentokrát s úsměvem, když přitiskla třesoucí se ruku na jeho tvář. „Umíš být teda někdy opravdový mizera,“ řekla, stáhla ruku a přitulila se k němu s dalším povzdechem. „Ok, manželi, můžeš začít s líbáním bolístek.“