CBHL - 21. kapitola

Překlad: Luciana

Peg otevřela oči, aby viděla, že slunce právě vykukuje přes vrchol hory, ačkoliv jeho paprsky ještě nedosáhly tak dolů a usoudila, že je ráda, že se nechce pohnout, protože nemohla. Částečně proto, že všechny svaly v jejím těle se vzdaly dávno před dvojitým milováním – přestala počítat orgasmy – ale hlavně proto, že jí tak pevně objímal, že byl zázrak, že vůbec dýchala.

Ten chlap nebyl hrozivý; byl naprosto děsivý.

Neúnavný byl slabý výraz pro to, co byl minulou noc, usoudila Peg nyní, když její mozek netrpěl přemírou vášně a mohl myslet. No, myslet aspoň napůl jasně, protože byla emocionálně, stejně jako fyzicky, vyčerpaná. Ne, Duncan byl poháněn něčím, co nedokázala uchopit. Intenzivní. Odhodlaný. Opravdu, opravdu hnaný tím, dokázat… něco.

Pro lásku Boží, nevěděla, že se muž může dál milovat i potom, co se udělá, tím méně, že se může udělat tolikrát za noc. Byla teď odřená na víc místech, než jen na nohou a měla trochu obavu, že má tak citlivou kůži, po tom co byla téměř neustále ve vzrušeném stavu, že bude mít další orgasmus už jen při oblékání.

Za předpokladu, že se ještě někdy pohne.

Otřel se jí nosem o rameno a Peg ztuhla, a on se tiše usmál, když přesto zasténala, když jí líně přejel palcem přes bradavku.

„Přísahám Bohu,“ zavrčela tiše, „řekneš znovu a já tě praštím po hlavě tvým vlastním mečem a ne jen plochou stranou.“

„Pochybuji, že bys ho vůbec zvedla, lass,“ řekl s dalším úsměvem, otočil si ji v náručí, takže nyní její nahý zadeček vykukoval ze spacáku. Políbil ji na čelo. „Spala jsi dobře?“

Odfrkla si, přitiskla studený nos k jeho krku, což ho donutilo se znovu usmát, když vzal do dlaně její odhalený zadeček a přitiskl si ji ke svému, velmi probuzenému klínu. „Nenasytný,“ zamumlala si pod vousy, přidávajíc tak nové slovo na její rostoucí seznam jeho skvělých vlastností.

„Prosím?“

Poplácala ho po hrudi, překvapená, že vůbec může zvednout ruku. „Jen jsem zmiňovala, že vychází slunce, takže máš, hádám hodinu na to, abys mě dostal domů, jak jsi slíbil.“ Abych mohla poslat kluky ke tchýni, zkolabovat do postele a spát celý den, dodala v duchu.

„Tohle svítání se nepočítá, Peg,“ řekl a pobavení opustilo jeho hlas, když zaklonila hlavu. „Můžeme vidět sto svítání z téhle hory, ale když přeplujeme fjord, bude to jen ráno po tom, co jsme odjeli. Pondělní ráno.“

„Ale to není opravdu možné, Duncane. Opravdu. Musím být doma, až se moje děti vzbudí, nebo se budou bát.“

Přitáhl si ji do náruče s těžkým povzdechem. „Říkal jsem ti, že to jen bude vypadat, že jsi pryč dny.“ Strčil mezi ně prst, aby jí zvedl bradu. „Moje čestné slovo, Peg; budeš od nich jen méně než dvanáct hodin.“

Posadil se, posadil ji s ním a znovu se usmál, když se Peg škrábala pro jeho košili, která byla vedle zhaslého ohně a hned do ní vklouzla.

Zvedl jí bradu, aby se na něj znovu podívala, jeho výraz se vrátil do vážného, ale jeho oči stále ukazovaly trochu pobavení. „Myslel jsem, že jsme tvou plachost vůči mně odstranili minulou noc, ale vidím, že je to něco, na čem ještě musíme zapracovat.“

Postavil se, tak nahý a suverénní, jako v den, kdy se narodil a došel k tůni a skočil do ní. Peg sebou plácla zpátky na spacák a přitáhla si ho až k nosu, s úlevným povzdechem – následovaným úsměvem na vrcholky stromů, kterých se konečně dotkly první paprsky toho kouzelného svítání.

Och jo, na základě zkušeností z minulé noci, nic nemůže zabít Duncana MacKeage.

„Jak to tak vidím, máš dvě možnosti,“ řekl Duncan, když cáknul vodu z prstu Pen na čelo, takže si přetáhla spacák se zavrčením přes hlavu. „Můžeš vstát a obléknout se, takže můžeme pokračovat přes den, nebo můžu vlézt zpátky do postele s tebou a zapracovat na tom malém problému s tvou plachostí.“

Nebylo to její roztomilé, k dokonalosti dovedené zamračení, které měla na tváři, když odtáhla spacák dolů k hrudi; to byl naprosto hrozivý pohled. „Je tady třetí možnost: Potom, co se ty oblékneš, můžeš si udělat výlet na tu horu a pak míli dolů dovnitř a ujistit se, že tvoje… cokoliv,“ řekla s ležérním mávnutím, „je stále tam. Pokud ano, možná dokulhám nahoru a míli dolů do hory a pak se nacpu do posledních dvaceti stop jeskyně a získám to pro tebe.“ Dořekla to, přetáhla si spacák zpátky nahoru přes obličej. „Běž pryč, Duncane. Běž chytit nějakého pstruha na snídani, nebo tak něco.“

„Nemůžu,“ řekl s úsměvem. „Ti pohoršení mizerové všichni vyskákali z té malé přehrady, když slyšeli, jak vyvádíš a Leviathan je má pravděpodobně k snídani. Co to bylo?“ zeptal se, když slyšel, jak něco mumlá.

Duncan věděl, že Peg čeká nějakou omluvu, dnes ráno, nebo přinejmenším očekává, že se bude ptát, jak se cítí. Ale nelhal jí, když říkal, že umí být opravdu bastard někdy a tak se rozhodl, že začne tak, jak hodlal pokračovat. Zatraceně, polovina důvodů, proč ji miloval byla, že Peg byla první ženou, kterou potkal, která by zvládla život s ním.

Popadl konec spacáku a jednoduše jí z něj vykulil, pak zvedl tu vrčící ženu a postavil ji na nohy, ukázal směrem k tůni a postrčil ji, aby se pohnula. „Pět minut na osvěžující plavání, pět na obléknutí a pak vyrazíme na horu, i kdybys byla bosa.“

„Co snídaně?“ zabručela, když kulhala k tůni. „Neměla jsem nic od včerejší večeře.“

„Připravím něco, než budeš hotová.“

Stoupla si palci do vody a ohlédla se přes rameno, aby viděla, jak ji bezostyšně sleduje, a pak skočila do tůně, aniž by se obtěžovala sundat si jeho košili.

Duncan se otočil, aby zakryl smích a dřepnul si, aby srovnal jejich postel. Kriste, ta zatvrzelá žena ho vzrušovala. Zabalil všechno, co chtěl nechat v tábořišti – což bylo skoro všechno – a pak šel obstarat palivové dříví, aby se uchránil od toho, aby to dělal po tmě, až se vrátí zpátky. Spokojený, že splnil svou mužskou povinnost, zajistit teplo a pohodlí pro svou ženu, Duncan upustil hrst cereálních tyčinek vedle svého meče, pak rozbalil jednu a došoural se na skálu poblíž vodopádu. Posadil se, žvýkal a sledoval Peg, jak sedí pod vodopádem a nechává si masírovat svaly na zádech.

Och jo, umí být opravdový bastard, někdy. „Máš dvě minuty, než vyrazíme na horu. Dokážeš se vážně obléknout za tu dobu?“

„Podívej, jsem trochu citlivá dnes ráno, ok?“ zamumlala, aniž by se obtěžovala otevřít oči. „Ta hora nikam neodejde.“

„Víš, že jsi mohla minulou noc prostě požádat, abych přestal.“

To jí otevřelo oči. „Prostě jsem měla říct stop?“ zašeptala přiškrceně.

Přikývl. „Ale pravda je, že jsi o to nikdy nepožádala a vypadala jsi, že si to tak užíváš, že jsem si nedovolil přestat ze strachu, abych tě nezklamal.“

Viděl, jak se jí do tváře vlévá červená barva, ačkoliv si všiml, že ruce opřené o skálu, sevřela v pěsti. Pravda, zatlačil ji až za hranici toho, co si Peg myslela, že je schopná, minulou noc, ale i kdyby ho to mělo zabít, zastavil by se při prvním náznaku toho, že je jí to nepohodlné. Ale nechtěl přestat, protože ji chtěl zatraceně ujistit, že milování není něco, co by dělala ještě někdy znovu, úplně sama.

„Minutu.“

„Fajn,“ odsekla, postavila se a vylezla z vody. „Och, tady máš svou košili,“ řekla až příliš sladce, přetáhla ji přes hlavu a hodila ji na jeho nahou hruď.

Pak se otočila na patě a, zjevně bez jakéhokoliv studu, šla směrem ke spacáku, kde nechala své oblečení. Duncan usoudil, že vypadá zatraceně dobře, na matku čtyř dětí. Znovu si kousl cereální tyčinky a sledoval, jak se obléká přímo tam, v jeho dohledu, vedle spacáku a všiml si, že si začala oblékat podprsenku, ale okamžitě ji stáhla dolů z ňader a hodila ji na batoh. Bude si muset pamatovat, že ty dva poklady jsou asi trochu citlivé a najít nějaké nové oblíbené místo na jejím těle, které dnes v noci prozkoumá. Znovu si kousnul a pomalu žvýkal, vzpomínajíc, jak její zadeček krásně padnul do jeho dlaní.

Přetáhla si mikinu přes hlavu, pak pohlédla k tůni – zvlášť na dolní konec – než pohlédla na něj. „Já… um, ztratila jsem kalhotky v proudu vodopádu včera večer, když jsem si svlékla džíny. Jsou ty, co jsi strčil do kapsy jediné, které jsi přinesl?“

Kousl si znovu tyčinky a přikývl.

„A ty, sis přinesl náhradní spodní prádlo?“

Znovu přikývl, a žvýkáním zakryl úsměv, když její tvář ztmavla, pak použil to, co zbývalo z tyčinky, aby ukázal na batoh – ačkoliv zjistil, že tvrdne z té představy, že má na sobě jeho boxerky. „Jsou ve spodním vaku.“ Ale vyskočil a šel k ní, když si vzpomněl, co dalšího je v tom vaku a uvědomil si, že se Peg zřejmě nakonec dočká omluvy. „Vytáhnu je.“

„Pozdě,“ řekla, vytahujíc krabičku kondomů. Jenže místo toho, aby je hodila na něj, jak předpokládal, hodila krabičku s odfrknutím na zem a postavila se, držíc boxerky. „Máš ve zvyku, milovat se s ženou bez kondomu?“ zeptala se, když strčila nejdřív jednu a pak druhou nohu do šortek a natáhla si je pod mikinu.

Vzal ji za ramena, když se chtěla sehnout dolů pro džíny. „Přísahám Bohu, Peg, měl jsem v úmyslu tě ochránit, včera v noci.“ Projel si rukou vlasy a pak si třel teplo, plížící se mu vzadu po krku. „Moje jediná omluva je, že jsem… byl jsem trochu…“ Povzdechl si. „Omlouvám se. Už se to znovu nestane.“

Musela vidět jeho upřímnost, protože její tvář zjemněla a poplácala ho po hrudi. „Nedělej si starosti; neotěhotním. Mám podvázané vaječníky, po dvojčatech.“ Viděl, jak jí zahořely tváře. „Takže už nikdy nebudu mít další děti,“ zašeptala a sklopila pohled na jeho hruď. „Kdybych se někdy chtěla… znovu vdát, ten muž by nikdy neměl… své vlastní děti.“

Duncan ji vtáhl do své náruče. „Ach, lass; každý muž by byl poctěn, že může sdílet ty čtyři, co už teď máš. Ale je tu něco, co bys měla vědět, Peg. Prozřetelnost rozhoduje, když se nějaká duše potřebuje narodit a pokud se rozhodne, že ty bys měla být její matkou, prostě otěhotníš.“ Zvedl jí bradu a usmál se na ni. „Jediný spolehlivý způsob, jak neotěhotnět, je abstinence.“

„Proč ses pak vůbec obtěžoval si brát kondomy?“ zeptala se tiše. „Jsou mnohem nespolehlivější, než to, co mám já.“

„Nemůžeme zastavit nevyhnutelné, ale můžeme to někdy odložit. Vzpomínáš si na mé vyprávění o Lairdu Greylenovi MacKeagovi? No, on má sedm dcer,“ pokračoval, když přikývla. „A ačkoliv jsem si dost jistý, že některé z nich měli milence, než se vdaly, náhodou vím, že každá Greyových holek, otěhotněla při prvním milování s mužem, který jim byl určen za manžela, i přes používání antikoncepce.“ Rychle ji políbil na udivené rty a pak povytáhl obočí. „Nejsi jediná, kdo žije pod rodinnou kletbou – ačkoliv věřím, že všech sedm holek ji nakonec vidělo, jako požehnání.“

Její tváře zahořely rudě a vrátila se pohledem na jeho hruď. „Um, co když se Prozřetelnost rozhodne, že bych měla být těhotná?“ zeptala se sotva slyšitelným šeptem.

Zvedl jí bradu a palcem přejel přes rozpálenou tvář. „Budeme se modlit, aby to nebyla trojčata.“ Zalapala po dechu tak silně, že ji musel chytit, když mále zakopla o spacák a Duncan ji znovu objal. „Spolu zvládneme všechno, co nám život přinese, Peg, včetně třech, čtyřech, nebo pěti dalších malých divochů.“

Zabručel, když ho šťouchla do břicha. „Ty nejsi ten, kdo by je nosil devět měsíců v břiše.“

„Ne, ale staral bych se o ně po zbytek jejich života.“ Stiskl ji. „Stejně, jako o tebe.“ Pustil ji, ohnul se a zvedl její džíny a pak je hodil na ni. „Teď, pokud se nechceš jít seznámit s mojí horou zblízka a osobně, bosá a napůl nahá, navrhuji, abys to trochu urychlila.“

Otočil se a vytáhl suchou košili z batohu a oblékl si ji, pak si přehodil přes ramena meč, zatímco ona si sedla a natáhla si boty. „Ty si nebereš bundu?“ zeptala se, když si je zavazovala.

„Jeskyně je teplejší, čím dál půjdeme. Posadíme se chvíli před ní, abychom se ujistili, že nejsi zpocená po tom výstupu nahoru, než půjdeme dovnitř.“

„Máš druhou čelovou baterku a náhradní baterie?“ zeptala se, postavila se a zhluboka se nadechla, při pohledu na horní polovinu hory.

Vzal ji za ruku a vedl ji k vodopádu, aby následovali potok nahoru. „Věř mi,“ řekl protáhle, „budeme mít spoustu světla, abychom viděli, kam jdeme.“