Angel - 23. kapitola

Překlad: Clarissa

VÝTAH DO PEKLA

Jakmile dojeli výtahem do patra, podržel Angel dveře a nechal všechny vystoupit jako první. Když jako poslední vyšla ven Adalyn, řekl, „Můžu tě odvézt domů kdykoli budeš připravená. Jenom zaklepej na moje dveře.“  

Zaváhala, podívala se na Lake, která jí tiše říkala, aby pokračovala dál. Netrvalo jí to ani vteřinu, než se vrátila zpátky do výtahu, protože právě teď nechtěla Angela opustit. „Je pěkně pozdě. Měli bychom jet hned.“

„Vlastně tě odvezu já.“ Vincent se pohnul, aby se vrátil do výtahu, ale Lake pevně držela jeho ruku.

„Ne, já tě potřebuju.“

„A na co?“ zeptal se ostře, více soustředěný na Angela, který měl vzít jeho sestru domů.

Ale když mu Lake něco pošptala do ucha a začala ho táhnout k jejich pokoji, už s ní Vincent nebojoval.

„Čau!“ zasmála se Adalyn a zamávala na svého nyní rozptýleného bratra, zatímco se dveře začaly zavírat.

Fajn, možná že Lake randící s mým bráchou nakonec není tak špatný nápad.

Když se dveře zavřely a Adalyn s Angelem zůstali sami, sledovala čísla, která začala blikat směrem dolů. Nyní bylo mezi nimi něco jinak. Nemusel s ní jít ven, ani dneska kvůli ní nemusel do práce. Věci se změnily a téměř to otočilo jejich vztah vzhůru nohama, což ji nutilo přemýšlet, jestli šel jen kvůli tomu, aby dostal zpátky prsten nebo proto, že by si skutečně mohl užívat její společnost.

Vše, co musela udělat, bylo … zjistit to.

Nedokázala zadržet úsměv a sledovala dál blikající čísla.

„Děkuju, že jsi šel s námi. Dneska večer jsem se skvěle bavila.“

„Já t -“

Adalyn vykřikla, když ve výtahu zhaslo světlo a náhle se zastavil. Když kvůli cuknutí padla do Angelovy náruče, chytil ji a držel ji. Vyděšená k smrti se ho nehodlala pustit.

„Co se sakra stalo?“

„Nemám ani zasraný tušení.“ Držel ji pro případ, že by se výtah znovu rozjel, udeřil do několika tlačítek, ale bylo to zbytečné. Vypadalo to, jako kdyby do výtahu neproudila žádná elektřina.

Vytáhl svůj mobil a rychle vytočil číslo, než si ho přiložil k uchu. Zazvonilo to jen několikrát.

„Lucco, slyšíš mě? Lucco …? Zasekli jsme se ve výt -“ Zavěsil telefon a zaklel. „Do prdele.“

„Panebože. Co je?“

„Na druhém konci bylo moc ticho. Neslyšel jsem ho. Nejsem si jistý, co se stalo.“

Roztřeseně vytáhla svůj mobil a snažila se poslat zprávu Vincentovi, ale neodeslala se.

Do hajzlu. Do hajzlu. Do hajzlu.

„Do hajzlu. Do hajzlu. Do hajzlu.“

„Všechno bude v pořádku, Adalyn.“ Pevně jí stiskl v náruči a snažil se, aby se soustředila na něj. „Myslím, že v hotelu jenom vypadla elektřina. Určitě brzy zase naskočí.“

Dlouze a hluboce se nadechla, aby se snažila uklidnit své nervy. Rozhlédla se po úzké tmavé krabici, ve které byli a jen doufala, že měl pravdu. Dokud neuvíznete v zaseklém výtahu, neuvědomíte si, že byste z toho mohli mít strach.

„Sedni si, zlatíčko.“ Angel jí pomohl dolů na podlahu, aby jí pomohl cítit se více stabilně.

Několik minut tam seděli v tichosti a jen čekali, jestli se výtah znovu rozjede. S každou další minutou se ten prostor stával menším a menším. Když uběhlo třicet minut bez toho, aniž by se výtah rozjel nebo se ozvala pomoc z venku, udělala jedinou věc, kterou v tuto chvíli mohla udělat. Sklonila hlavu a rychle se dotkla svého čela, hrudi a každého ramene, aby udělala znamení kříže.

Drahý Bože, tohle sakra není to, oč jsem žádala, když jsem chtěla strávit více času s Angelem. Žádný chlap nestojí za tuhle sra –

„Co to děláš?“

„Modlím se k našemu Pánu a Spasiteli, aby nenechal tenhle výtah spadnout patnáct pater dolů k naší smrti.“

Angel omotal svou paži kolem jejích ramen a zasmál se, „Slibuju ti, zlatíčko, že všechno bude v pořádku.“

„Jak to, že jsi teď tak sakra klidnej?“ Přitiskla se k němu a přemýšlela, jaký druh zvrácených sraček si musí užívat, když tohle na něj zcela jasně nepůsobí.  

Stěny vypadaly, jako by se prakticky kolem ní uzavíraly, přestože věděla, že to byly pevné a nepohyblivé objekty.

Pokrčil rameny, zdálo se, že ho nic nerozruší. „Vzpomeň si, že jsem nějakou chvíli strávil v příšerně malém pokoji.“

„Opravdu?“

„Byl jsem tak nějak vězeň, zlatíčko,“ připomněl jí.

„Páni.“ Podívala se na něj plně si uvědomující hloubku jeho situace, a jak se musel cítit, když se mu tato situace nezdála být tak špatná. „Jednat s touhle rodinou a být pryč od té své, pak muset vycházet se mnou … omlouvám se. Tohle všechno pro tebe musí být pěkně na hovno.“

„Nejsi zase tak špatná. To ovšem nemůžu říct o tom zbytku …“ Když dokončoval svou větu, jeho tón zněl jinak. „Ale přežiju to.“

Když viděla to odhodlání v jeho temných hloubkách, poprvé si na něm něčeho všimla. Jeho přítomnost jí připomínala něco z Chloe. Pokaždé, když se podívala na tu zjizvenou dívku, přišlo jí na mysl jedno slovo. A právě teď, v tomto okamžiku, když se dívala na Angela, jí to slovo přišlo znovu na mysl. Přeživší.  

Neznala jeho příběh a nemyslela si, že by muž jako on někdy někomu natolik věřil, aby mu ho sdělil, a zvlášť holce od Carusů, ale možná, jen možná by ji mohl věřit dost na to, aby se něco dozvěděla.

„Chybí ti?“

Chvíli mu trvalo, než odpověděl.

„Ano,“ konečně přiznal v tom úzkém prostoru, který sdíleli.

„Dobře, doufám, že se brzy dostaneš domů.“ Její slova vyšla ven trochu chraplavě.

Bylo pro ni těžké je vyslovit. Nevěděla, jestli to bylo proto, že nechtěla, aby ji právě teď opustil nebo proto, že to bylo přesně to, co chtěla pro sebe – jít domů a dostat se z tohoto výtahu. Čím déle v něm byla, tím více cítíla, že se dusila a docházel jí vzduch.

Angel sáhl do kapsy svých džínů a vytáhl ven bonbón, který byl pevně zabalen v obalu. „Cucej ho a nesnaž se ho rozkousat. Mám jich ještě pár, jestli to pomůže.“

„Ty s sebou nosíš bonbóny?“ zeptala se, připadalo jí to zvláštní. Bylo to něco, co obvykle nosily v kabelkách ženy.

Pokrčil rameny a jednoduše odpověděl, „Zvyk.“

Rozbalila sladký bonbón a vložila si ho do úst. Bylo to zvláštní, ale zjistila, že to pomohlo, i když jenom trochu. Zatímco nechávala tu sladkost rozplývat ve svých ústech, přemýšlela, jak věděl, že to pomůže. Jen si přála, aby se výtah znovu rozjel, když v té kovové krabici začínalo být chladno.

„Nevím, jak dlouho ještě tady budu, Angele.“ Když se její hruď začala zvedat a klesat, začal jí ten prostor připadat ještě menší. „Tohle mě opravdu začíná děsit k -“

Narazil svými rty na ty její tvrdě a pevně, a ona nejednou zapomněla na to, že uvízli ve výtahu. Předpokládala, že tohle byl jeho cíl, ale byla si zastraceně jistá, že z toho chtěla získat, co mohla a vyždímat z toho všecho, co stálo za to.

Tehle polibek byl přesně takový, jaký od něj čekala. Byl nárokující, drsný a nestydatý, a nutil ji, aby otevřela pusu. Vděčně to udělala a dovolila jeho jazyku vklouznout dovnitř, aby si hrál s tím jejím. Její chladné tělo bylo okamžitě celé rozehřáté, z čehož se cítila, jako kdyby se chystala shořet zaživa.

Angel věděl přesně, co to s ní dělalo. Zkoumal její ústa, zachytil ten malý kousek sladkého bonbónu, který ještě celý nevycucala a vzal ho do své pusy, ukradl si ho.

Když jí ten bonbón ukradl tím smyslným švihnutím jeho jazyka, cítila teď tu třešňovou sladkost v jeho žhavých ústech. Nedokázala si pomoct a zasténala, což se ozvalo v té kovové krabici a zintenzivnilo to tu zkušenost.

Adalyn se k němu snažila dostat blíž, chtěla víc. Strašně moc.

Pomohl jí, posunul ji, aby se obkročmo posadila na jeho klín, a poskytl tak oboum snadnější přístup.

Oh Bože. To, že by mohl výtah spadnout, bylo teď její nejmenší obavou.  

Nechala svůj jazyk vklouznout do jeho úst, kde hledala ten bonbón a chtěla napodobit to, co udělal on, švihnout svým jazykem a získat ho. Ale on jí to nechtěl usnadnit. Ale před tím, než ho získala zpátky, škádlivě ho kousla do jazyka a on ho stáhnul.

Usmála se na něj a konečně kousla do bonbónu. „Vyhrála jsem.“

Netrvalo to ani vteřinu, než ji převalil na záda a jeho pevné tělo se vznášelo nad jejím. „Tys mě kousla, zlatíčko.“ Uchopil ji za bradu a jeho žhavý pohled se zavrtával do jejího. „To nebylo moc chytré.“

Zadržela svůj dech a cítila, jak se každý její sval napjal.

„Mohl bych si tě vzít přímo tady“ - přejel svou potetovanou rukou přes její hrdlo a lehce ho stiskl - „a nikdo by mě nedokázal zastavit.“ Přejel svou rukou dolů, začal jí rozepínat kabát, pomalu sahal na každý knoflík a odhaloval lehký svetřík pod ním. „Nikdo by tě neslyšel sténat,“ pokračoval, když přejížděl po tom teplém materiálu nahoru a roztáhl svou studenou dlaň přes její podbřišek. „Nebo křičet.“

Rozpouštěla se pod ním; tohle bylo přesně to, co její zkažené já chtělo. Ale, jako vždycky, on to věděl.

„Tohle je to, co chceš?“ Přejel svou dlaní nahoru, klouzal přes její úzký pas a žebra, a umístil jí přesně pod její prsa.

Zasraně ano.

Dokázala jen kývnout hlavou.

Potetovanou dlaní vklouzl pod tenkou krajkovou látku a uchopil do ní její pravé prso. Její vztyčená bradavka pod jeho sevřením ještě více ztuhla.

„Tak to řekni,“ poručil drsně.

„A-ano!“ vykřikla, když promnul její bradavku mezi svými prsty.

Poté osvobodil svou dlaň z jejího prsa, jenom aby ji posunul k okraji jejích džínů. Ztěžka polkla, když rozepl horní knoflík a odhalil okraj jejích černých hedvábných kalhotek.

Posunul své rty jen centrimetry od jejích a dal jí poslední varovaní, připravený vklouznout svými prsty dolů z místa, kde teď byly, pod to hedvábí. „Jsi si tím jistá, zlatíčko?“

Naposledy se nadechla. Nevěděla, jestli toho nebude litovat, dokud nebylo příliš pozdě, zvedla svá ústa, aby se setkala s jeho a poskytla mu svou odpověď tím, že ho znovu kousla a zatahala za jeho spodní ret.

Byl rychlý, vklouzl do ní svým dlouhým prstem, čímž ji přinutil rychle pustit jeho ret s hlasitým zasténáním, které jí uniklo.

Byla vlhká, žhavá a připravená, což bylo snadnější pro vniknutí. Jeho jediným malým problémem byla její těsnost.

Adalyn si myslela, že viděla hvězdy, když ho cítila uvnitř sebe. Roztáhla nohy, jak jen mohla ve snaze mu pomoct, aby se cítil lépe, ale jen to jeho ruku přitisklo pevněji.

Když viděl, že je rozrušená, zpomalil pohyb svých prstů a pohyboval jimi v její klouzavé kundičce centimetr po centimetru. „Jak to, že jsi pořád panna, když jsi mě skoro prosila, abych tě ošukal?“

Nebyla to otázka, spíše to bylo konstatování, protože Adalyn se nikdy netajila tím, že ji přitahovali muži. A s její chutí na ně byl zázrak, že byla schopná zůstat pannou tak dlouho. Měla hlavu v oblacích, takže jedíné, co vyšlo z jejích úst, byl její horký, těžký dech.

Když tentorkát Angel vytáhl ven svůj prst, vklouzl dovnitř ještě jedním a roztahoval její stěny. Tentokrát skoro vykřikla bolestí, ale pak umístil svůj palec na její citlivý klitoris a přeměnil bolest v potěšení.

Nesnažil se před ní skrývat, ukazoval jí přesně, kdo a jakým milencem byl. Nebylo zde žádné předstírání, žádná něha, žádná cudnost. Místo toho to bylo nárokující, drsné a hřísné … ale, oh tak hříšně příjemné.

Adalyn se držela jeho ramen, cítila oheň hořící hluboko uvnitř ní s každým pohybem jeho zkušeného palce a ponořených prstů, ale on jí nikdy nedovolil shořet, jenom do toho ohně přiléval více benzínu.

„Prosím ...“ naříkala.

„Chceš se udělat, zlatíčko?“ zašeptal jí do ucha drsným hlasem.

Kroutila svými boky a snažila se udělat sama, ale on jí to stále nedovolil a hrál si s ní, jako kdyby byla tmelem v jeho rukách.

„Ano, prosím!“

Angel jí znovu tvrdě políbil, dával pozor na její naběhlý spodní ret, než do toho citlivého masa kousl. Potom z ní vytáhl prsty a vyklouzl dlaní z jejích džínů.

Věnoval jí zkroucený úsměv, díval se na ni a dal jí poslední varování. „Ty nemůžeš vyhrát, Adalyn. Vždycky vyhraju já.“

Když otevřela ústa dokořán, rozsvítila se světla výtahu a podlaha pod nimi se začala pohybovat.

Odtáhl se od ní a vstal v jednom rychlém okamžiku.

Co to –

Podívala se na čísla, která blikala nad dveřmi výtahu, a viděla, že stoupají a že je výtah veze nahoru.

Neměla čas na přemýšlení, takže si rychle zapnula džíny, než se postavila, pak si začala zapínat svůj kabát, zatímco tam Angel líně stál se samolibým úšklebkem na jeho tváři.

Všechno bylo zamlžené. Nevěděla, jestli se to vůbec doopravdy stalo.

Já jsem právě …?

On právě …?

Výraz na jeho tváři a ten oheň, který v ní stále hořel jí říkaly, že se to opravdu sakra stalo.

„Ty kret -“

Dveře výtahu se otevřely, a za nimi stál trpělivě čekající Lucca.

A do hajzlu.

Ten šok, zděšení a rozpaky na její tváři stačily k tomu, že si přála, aby výtahl spadl přes dvacet pater dolů a usmrtil ji.

„Byl to výpadek v celém městě,“ vyjasnil jim Lucca, zatímco držel dveře, aby se nezavřely, ale nepohl se, aby je nechal vystoupit z toho výtahu do pekla.

Hlasitě polkla a nevěděla, co říct, když Angel jen kývl hlavou.

Luccův démonický pohled mezi nimi několik okamžiků přeskakoval.

„Adalyn, jdi a zůstaň dneska večer s Lake.“

Po jeho příkazu neplýtvala časem, vyskočila z výtahu a protáhla se kolem něj. „Dobře.“

„Angele, ty pojď za mnou.“

Zastavila se a otočila se, aby viděla Luccu, jak míří do své kanceláře.

Když kolem ní prošel Angel a překročil práh výtahu, neviděla muže, z kterého by vyzařoval strach, obavy nebo lítost. Viděla muže, který byl spokojený.

Zvedl své dva dlouhé a potetované prsty, dal si je do úst a olízl ty, které byly hluboko v ní, než se k ní otočil zády a odkráčel pryč.

Naklonila hlavu ke straně, znovu si přehrála ten pohled na jeho tváři, když z prstů olizoval její chuť. Bože … sakra.