Unforgettable - 34. kapitola

Překlad: Peťa

Dal si sprchu, zatímco odpočívala, a když se objevil, seděla na posteli s neposkvrněnými bílými pokrývkami kolem sebe. Měla jednu nohu ohnutou a zlehka položenou na posteli, druhé koleno nahoře s patou položenou na posteli. Zatímco její klín byl zakrytý, její plná prsa a pevné bradavky ne. Listovala si turistickou brožurkou a on se usmál, tak moc miloval ten pohled. Její vlasy byly rozcuchaný nepořádek a její malá pěkně stavěná postava jen náhodou byla zrovna jeho nejoblíbenější na celém světě. Upustil ručník na židli a líně si vykračoval k ní.

Šest týdnů bez milování s ní ho zanechalo v pekelném stavu a už byl tvrdý. Když se její oči setkaly s těmi jeho, s povzdechem zavřela knihu. Její výraz byl vážný, ale její oči měkké. Nebyl to vztek. Byla to zamyšlenost. Ten výraz znal a znamenalo to, že má něco na mysli.

Posadil se na postel vedle ní a studoval ji.

„Účel tohoto výletu… Je to abys mě přemluvil, abychom se znovu pokoušeli. Že? To je důvod, proč jsme tu?“ Nevypadala naštvaně. Jestli něco, bylo to na hranici s bolestí. Bála se, jak odpoví. Žádná jeho část s ní nechtěla manipulovat, ale hádal, že to je přesně to, jak se asi bude cítit, pokud to nedokáže přesně vysvětlit.

Vlezl si dál na postel a přitáhl si ji k sobě, takže byly jejich nohy propletené, když seděli čelem k sobě. „Kdybych si nemyslel, že to chceš, opravdu chceš mít dítě, neplýtval bych svým časem, abych se tě snažil přesvědčit, ať tomu dáš šanci. Nedokázal bych se sebou žít, kdyby vše, co bych zvládal dělat, bylo, přemlouvat tě k něčemu, co nechceš dělat. A nikdy bych ti to neudělal. Ale znám tě a vím, jak důležité to pro tebe bylo – jak důležité to pro tebe je. Nemůžeš to přede mnou popřít. Vím, že se bojíš, ale chci, abys pochopila, že se s tím nemusíš vyrovnávat sama.“

Její pozornost se přesunula k jeho hrudi. Oči jí zeskelnatěly a zavřela je. Natáhl se k jejímu čelu, jemně jí sčísl dlouhou ofinu z očí. Když je znovu otevřela, její výraz byl klidný.

„Řekni mi, čeho se bojíš.“ Nutil svůj hlas, aby zůstal vyrovnaný a uklidňující.

Usmála se, oči se jí zatřpytily. „Myslíš kromě asteroidů, že zasáhnou Zemi?“ řekla tiše, s tím nejnepatrnějším uculením, které jí pohrávalo na rtech. Miloval její nečekaný sarkasmus.

„Jo.“ Usmál se. „Myslím kromě asteroidů.“

Ale v tu chvíli se jí zachvěly rty a prokoukly její skutečné emoce. Dala si načas, aby se znovu posbírala, zhluboka se nadechla a tvrdě polkla. „Bojím se, že to bude moje vina, když nebudeme moct mít děti. Bojím se, že budu muset sledovat Michelle během jejího těhotenství a celou tu dobu budu měsíc za měsícem selhávat v tom, abych otěhotněla – jen budu sledovat, jak dostává všechno, co chci já.“ Zlomil se jí hlas a zavrtěla hlavou. „Bojím se, že na ni budu žárlit. A nechci se tak cítit.“ Zavřela oči, snažila se skrýt hanbu, kterou ji ten komentář nutil cítit. „A bojím se, že na konci, pokud nebudu moct… No, jsem absolutně vyděšená, že to ovlivní to, co ke mně cítíš.“ Pokrčila rameny. „Protože si nemyslím, že bych to byla schopna zvládnout.“

„Bailey“- Pokusil se nesouhlasit, ale ještě neskončila a tak moc, jak ji chtěl zastavit, vtřást do ní trochu rozumu, věděl, že to potřebuje říct nahlas. Povzbuzoval ji, aby byla otevřená, a bude prostě muset nechat jejím nejistotám a strachům volný průchod.

„Je to tak pitomé. Vím to. Protože pokud to nebudu zkoušet, pak tě to samozřejmě může ovlivnit v tom, jak… Ale pokud to udělám a nebudu moct… No, pak se to možná stane taky.“ Zadrhávala o slova a on pevně sevřel čelist, aby potlačil svou potřebu nesouhlasit. „A vím, že bys to nikdy neřekl nahlas… Ale mohl by sis to myslet. Mohl by sis to myslet zrovna teď. Mohl by sis myslet, že život s někým jiným by byl jednodušší. Mohl by sis myslet, že jsi za tohle všechno tak tvrdě bojoval, jen abys mě viděl selhat. Možná si budeš přát, abys mě nikdy nežádal, abych zůstala. A budeš se kvůli tomu cítit špatně, jasně, ale pořád si to budeš myslet.“ Rychle nesouvisle vyjadřovala svoje obavy.

Ale dosáhl svojí hranice a sevřel jí ramena. „Bailey, to prostě není pravda,“ přerušil ji rychle. „Já ne“-

„Koukni, to hlavní není, jakou šanci mám, že otěhotním. Je to, co se stane, pokud neotěhotním. Jsem vyděšená zjistit odpověď na tuto otázku.“ Studovala jeho oči a spadly jí slzy. „Tak moc se bojím to zkusit, ale úplně stejně se bojím to nezkusit. Bojím se dokonce to i chtít.“ Pokrčila rameny, když zavrtěla hlavou, jako by nedokázala porozumět vlastním myšlenkám.

„Paralyzovaná strachem,“ nabídl.

Přikývla a on se naklonil k jejímu čelu a políbil ji. Její čelo bylo ale jen místem, kde začal a bylo to až o mnoho minut později, co jí přestal líbat na obličej – jeho rty se dotkly každičkého centimetru z něj. Usmál se na ni a ona se na něj pokusila taky usmát.

„A fakt, fakt se bojím, že asteroidy zasáhnou Zemi.“

Uchechtl se a ještě jednou ji políbil. „Chceš vědět, co bylo moje nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal?“

Přikývla, rty se jí sladce našpulily.

„To že jsem tě poprosil, abys zůstala v Savoy.“

Na moment odvrátila pohled, ale její oči znovu našly ty jeho.

„A nemyslím potom, co umřela tvoje máma a ty ses vrátila z Memphisu. Byl to den, kdy jsem šel do tvé malé chatky. Řeklas mi, že máš v úmyslu se odstěhovat a já zpanikařil. Měl jsem pocit, jako bych přicházel o poslední šanci najít klid. Což je zvláštní, protože jsem byl tak nešťastný a tak naštvaný na tebe. Ale odstrčil jsem to všechno stranou a poprosil jsem tě, abys zůstala. Poprosil jsem tě, abys mě přesvědčila, abych k tobě necítil nenávist, protože mě to zabíjelo. A opravdu mě to zabíjelo. To byla jedna z nejtěžších věcí, které jsem kdy udělal.“

Jen ho klidně sledovala.

„Protože jde o to, že tehdy jsem nevěděl, jak žít s tebou v mém světě. Ale jen za krátký čas, co jsi byla zpátky, jsem si uvědomil, že… víc než cokoli jsem nevěděl, jak žít v mém světě bez tebe. Nikdy jsem to nevěděl. To je důvod, proč jsem tě prosil, abys zůstala v Savoy, když jsem sotva dokázal tolerovat pohled na tebe, aniž by se mi chtělo křičet.

Pokud nebudeš moct, pak se s tím vyrovnáme, protože nevím, jak žít bez tebe. Řekl jsem ti, že jsme neměnný kousek tohoto puzzle. Takže…“ Pokrčil rameny. „… pokud to není něco, co můžeš udělat, pak si prostě adoptujeme kočky a skončíme jako šílení kočičí lidé nebo tak něco.“ Uchechtl se. „Ale budeme spolu.“

Její rty se vytáhly nahoru. Oči se jí třpytily emocemi, ale usmívala se. Pak se její pozornost znovu přesunula na jeho hruď a chvíli studovala to místo. „Vzpomínáš, když jsme se poprvé začali radit s Dr. Greenem a ty jsi řekl, že si přeješ, abychom to už měli za sebou? Přál sis, abychom na tom byli líp, abychom byli v budoucnu.“

Věděl přesně, o čem mluví, protože tehdy se tak cítil častokrát.

„Přál sis to, protože přítomnost byla prostě… tak…“

„Nepředvídatelná,“ dokončil za ni. „Neznámá.“

„Jo,“ zašeptala. „Teď tomu pocitu dobře rozumím. Chci spoilery. Chci vědět, že to bude v pohodě a budeme šťastní a že… dostaneme to, co tak moc chceme. Protože máš pravdu… chci to tak moc.“

Naklonil se dopředu a přitáhl si její tělo ke svému, zvedl ji, aby si ji posadil na klín. „Vím, že jo, zlato.“ Držel ji ve své náruči a naslouchal zvukům zvenku – ptáčci zpívali, cvrčci cvrlikali. Držel ji tam dlouhou dobu, neochotný pustit ji, ale pak se odtáhla, aby se na něj podívala. Usmála se na něj a on ji políbil.

A když se jeho rty dotkly jejích, sladce se přisály na to baculaté, teplé masíčko, přemýšlel o tom, co řekla. Potřebovala důkaz. Potřebovala spoiler. Potřebovala vědět, že budou v pohodě, i když svět jim nedává tu jistotu. Možná by jí s tím mohl pomoct.

„Máme rezervaci na večeři na šest třicet. Na chvilku vyběhnu. Co kdyby sis na chvíli odpočnula a pak se nachystala?“

Přikývla a zvědavě se na něj podívala. „Kam jdeš?“

„Jen musím něco vyzvednout.“

-•●•-

Následující hodinu strávil tím, že se snažil přijít na to, jak udělat z něčeho jednoduchého a prostého něco, co bude vypadat jako něco víc. Ono to bylo něco víc. Bylo to jeho srdce, mysl a duše a muselo to vypadat, jako by to mělo nějakou cenu. Zkoušel dárkovou tašku, ale pak se mu vkradl do hlavy matčin hlas. Dárkové tašky jsou pro ty, co jsou líní balit, Darrene. Pokud nepotřebuješ pásku a papír, abys něco zabalil, balíš to doopravdy, hmm?

Dostal tu lekci jednou nebo dvakrát předtím, ale co si nedokázala představit, bylo, že pokaždé, když se opravdu pokoušel balit dárek pro Bailey, skončilo to tím, že to vypadalo směšně. Dokázal sakra zašít strašnou tržnou ránu, ale nedokázal pro ni zabalit jeden jednoduchý dárek. Ani se neobtěžoval zastavovat se v uličce s balicím papírem. Jen šel dál.

Na čem se nakonec usnesl, bylo to, že zaplatil někomu jinému, aby zabalil dárek za něj, a když podával pracovnici na balení dárků hmotný projev své duše, tvář se jí nakrčila zmatením. Poté, co ujistil zmatenou ženu, že opravdu má v úmyslu zabalit ten předmět, který jí podal, pět minut se toulal po obchodě.

Nechal ten balíček v autě na zemi za sedadlem spolujezdce, a když vstoupil do chaty, našel Bailey, jak si kroutí vlasy vzadu do volného drdolu, zatímco stála u umyvadla v koupelně. Byla oblečená v těch černých šatech a on se rychle převlékl do obleku a kravaty. Bral ji do té samé malé restaurace, do které ji vzal, když byli na líbánkách. Bylo to maličké francouzské bistro, které zabíralo spodní část jednoho z mnoha starých historických kamenných domů ve městě. Na tom místě bylo méně než deset stolů a bylo to ještě malebnější, než malebné, jak věděli, že je to na většině míst.

Zavolal dopředu a požádal o konkrétní stůl. Byl umístěný v malém zákoutí obklopeném malým obloukem oken a majitelé zakryli vchod do zákoutí, což vytvořilo pocit ještě většího soukromí. Nesl dárek do restaurace s sebou, zatímco se na něj Bailey podezřívavě dívala, a když se usadili, položil dárkově zabalenou krabici na místo u okna hned vedle nich.

„Pamatuješ si to místo?“

Její oči se přesunuly zpátky z místa, kde studovaly balíček. „Samozřejmě. Večeře byla rozkošná.“

„Stejně jako to po večeři,“ okomentoval to s úšklebkem.

„Jo?“ řekla v legraci. „Nevybavuju si“-

„Oh, ale ano.“

„Ah, jasně. Poslouchali jsme tu fakt dobrou bluegrassovou kapelu v Basin Spring Park Amphitheater. Bylo chladno a já musela mít na sobě tvoje sako.“ Dosud se nechopila návnady.

„A mezi kapelou a amfiteátrem?“ Ušklíbl se, když mu obočí vystřelilo nahoru.

Zasmála se, konečně přikývla. „Obtěžovals mě v té malé postranní uličce na cestě do parku a skoro se mi udělaly omrzliny na špičkách.“

„Povídej mi o tom. Vysvětli mi každičký detail, jako bych to říkal já. A neopovaž se to ředit.“

„No, ty bys mi řekl asi cokoli, takže“-

„Ano, to teda ano. Teď si to poslechněme.“

„Takže to je tvůj fígl. Cesta do ženské dělohy je přes svádění a sprostá slova?“

Zvedl obočí, když se jí nakrčil obličej.

„Počkej… No… Fajn,“ zamumlala. „Předpokládám, že to je cesta do ženské dělohy.“

„Věř tomu nebo ne, drahá, tohle nemá s tvojí dělohou co dělat. Jen jsem po tomto odpoledni pekelně vzrušený a užívám si ten nárůst, dokud se nebudu moct znovu dostat do tvého těla.“

„Jsme na veřejnosti.“

„Stěží bych tohle považoval za veřejnost. Ani není nikdo dost blízko na to, aby nás slyšel.“

Moment ho studovala, ale pak tiše zabručela a otevřela pusu. „Zatáhls mě do té uličky a… dělal věci.“

„Ochotná rozpracovat věci?“

Zavrtěla hlavou. „Nee. Ani ne.“ Pokrčila rameny.

„No pak nech mě.“ Naklonil se dopředu, přičemž nechal svoje lýtko, aby vklouzlo mezi ta její. „Pochutnával jsem si na tvojí kundičce, dokud ses mi neudělala do pusy a potom, co jsem dostal svého ptáka pěkně a vlhce do tvojí kundičky, ošukal jsem ti tu těsnou malou zadní dírku. Byla to velmi skrytá ulička a mohl jsem ti dělat všechny ty nemravné věci.“

Vzplanuly jí nosní dírky, tvář jí zrudla a dech začal být namáhavý a hluboký.

Uchechtl se. „A ty sis z toho užívala každý moment.“

„Jsem si pěkně jistá, že to bylo protizákonné,“ okomentovala to.

„Ne, zlato, anální sex není v Arkansasu protizákonný.“

„Hádám, že anální sex v uličkách určitě je.“

„No, dostalas mě.“

„Co si já vybavuju, celá věc vyústila v to, že jsi mi roztrhl zip na šatech a nezapomeňme na ty omrzliny.“ Tiše se zasmála.

„Co si já vybavuju, měl jsem sakra co dělat, abych ti tu sukni dostal přes zadek.“   

Chvíli na něj zírala a on se uchechtl.

„Jako vždycky když diskutujeme o tvém těle, věnuju ti kompliment a ty si to pleteš s urážkou.“ Usmál se. „Miluju tvůj zadek. Miluju tvoje kozy. Miluju tvoji kun“-

„Dobrý večer.“ Na boku stolu se najednou objevil číšník a Darren se na moment posadil rovněji. Naplnil jim sklenice vodou, zatímco Bailey se koukala z okna, aby skryla svůj smích, se kterým bojovala, aby ho potlačila. Poslouchali číšníka, když jim poskytoval přehled specialit šéfkuchaře na ten večer a zdvořile se na něj usmívali. Když byli konečně znovu sami, Darren se naklonil a její oči se vrátily k těm jeho.

„Jak jsem říkal. Miluju tvoji kundu. Miluju tvoje oči. Miluju tvoje rty, jazyk, boky, stehna, podpaží, záda, tvůj krk. Teď tě vyzývám, abys přijala moje komplimenty bez sebe-trestání.“

Na moment našpulila rty, ale pak se uculila. „Já miluju tvoji vulgární pusu,“ řekla tiše.

Zasmál se a na moment nechal hlavu padnout dozadu, a když se podíval zpět na ni, tsk-al, zatímco vrtěl hlavou.

„Miluju tvoje ruce.“ Chvíli ho studovala. „Jsou silné a miluju tu sílu obalenou kolem mě.“ Její výraz byl teď vážnější. „Miluju tvoje oči. Roztávám při pohledu na ně. Miluju tvůj zadek…“ Tváře jí okamžitě zrůžověly. „… a co jsi ochotný mi dovolit s ním dělat. Miluju tvou hruď, tvoje břicho.“ Pak se odmlčela a studovala jeho oči. Ta vážnost za tím výrazem ho vzrušovala jako nic jiného. „Miluju tvůj penis.“ Chvíli se dívala na stůl, ale její oči se rychle vrátily k těm jeho. „Miluju, že už to není ta část tebe, která by byla přede mnou skrytá. Miluju, že už nemusím přemýšlet o tom, jak vypadáš, jaké vyvoláváš pocity, jak chutnáš. Miluju, že vím, jaká je bolest od tebe. Miluju, jak blízko k tobě mě to nutí se cítit.“ Oči jí zeskelnatěly a on na ni jen zíral.

To musel Bailey nechat, že slovně nakopala jeho slovům zadek. „Toto kolo ti nechám,“ okomentoval to tiše, ale hrdlo měl stažené a byl spíš v úžasu z toho, jak krásně je dokáže nechat vyznít.

Když se vrátil číšník, sotva se zvládli podívat na menu, ale objednal za pochodu, a pak zvedl balíček z místa u okna. Položil si ho na talíř, ale nenabídl jí ho.

„Co je v té dárkové krabici?“ Naklonila hlavu na stranu, na rtech malý úsměv.

Ruce se mu chvěly a dal si je radši do klína, než by dovolil, aby viděla jeho nervy.

„Všechno…“