Unforgettable - 30. kapitola

Překlad: Peťa

Zaklepal na dveře svojí mámy a čekal, zatímco ho míjel malý chlap s brýlemi, který ho podezřívavě sledoval. Nebezpečný cizinec stižený amokem, předpokládal. Sakra, Darren měl i svoji propustku do haly, která mu visela na krku, aby se ujistil, že se nenechá vykopnout, takže si nebyl jistý, proč na něho ten malý chlapík zlostně hledí a sledoval ho očima, dokud se nedostal k vodní fontáně. Když jeho máma konečně otevřela dveře do své kanceláře, Darren nečekal na pozvání, aby vstoupil.

„Jsi v pořádku?“

Pokrčil rameny. „Ani ne.“

„Pojď dál a lehni si na můj gauč.“ Jeho máma natáhla paži, přivítala ho svým vlastním pošetilým způsobem.

Uchechtl se. „Jsem příliš starý, abych ležel na – co to je… gigantický sedací pytel?“

„No, nejsi můj obvyklý návštěvník, drahý,“ poznamenala sarkasticky, když ho poplácala po rameni.

Pleskl sebou na nadměrně velký pytel bez ohledu na to, že to bylo trochu směšné. Byla výchovný poradce na základní škole, a jak se Darren rozhlížel kolem, viděl na zdech barevné ručně malované práce a spousty napovídajících plakátů s průmyslově standardními slogany jako: CELÉ TĚLO POSLOUCHÁ, MYSLI, NEŽ PROMLUVÍŠ a vždy důležité: SLOVA ZPŮSOBUJÍ BOLEST. Člověče, to teda někdy jo. 

Když si jeho máma sepnula ruce v klíně a posunula si židli blíž k němu, protočil oči. „Nejsem jeden z tvých studentů, mami.“

„A přesto jsi tady ve tři odpoledne během mých úředních hodin.“ Ušklíbla se. „Co se děje?“

„Bailey mi řekla, že si nemyslí, že se chce znovu pokusit otěhotnět.“

Mámin úsměv rychle spadl z jejích rtů a ten Darrenův úplně falešný taky.

„A teď jsem úplně bezradný…“ Zavrtěl hlavou.

„Nemyslela to tak. Bailey to chce víc než cokoli. Vím, že ano.“ Jeho máma se soustředila na zem mezi nimi a vypadala tak ztraceně, jako se on cítil. „Řekla proč?“

„Chce soustředit svůj čas na svoji práci?“ Pokrčil rameny. Vyznělo to jako otázka, ale popravdě odříkal její samotnou výmluvu. Otázka v jeho tónu byla zcela spojená s jeho absolutním překvapením.

„Jak jsi odpověděl?“ Dívala se na něj podezřívavě.

„Nevěděl jsem, co říct. Hádal jsem se. Snažil jsem se ji přimět, aby to vysvětlila, ale ona jen… zmlkla. Byla neoblomná. Chce koupit ten obchod, chce mít a soustředit svůj čas a energii na něj.“

Jeho máma byla potichu, zatímco to zvažovala. „Co si myslíš, že se jí zrovna teď odehrává v hlavě?“

„Nebyl bych tu, kdybych na to dokázal přijít, že ne?“ odsekl sarkasticky.

„Nesmysl. Znáš Bailey líp než kdokoli jiný na světě. Přemýšlej o tom.“

Protočil oči a zíral na tu místnost. „Souvisí tato analýza, kterou mám být schopný provést o své ženě, s jedním z těch plakátů?“

Jeho máma se na něj uculila, ale nic neřekla.

„Koukněme se…“ Jeho oči zaměřily pozornost na jeden konkrétní. „Držíte to v sobě? Tady je pomoc!“ Řekl to s výsměšnou veselostí a pak se podíval na svou mámu, když jeho obočí vystřelilo nahoru.

Nevzrušeně pokrčila rameny. „Kdo ne? Že? Pokračuj.“

Jeho oči se přesunuly kolem nějakých dalších. „Zachovej klid a navštiv svoji školní poradkyni.“ Tiše se uchechtl. „Nebo je to možná tenhle. Selhání. Jedna z nejběžnějších příčin selhání je zvyk skončit, když je člověk zaskočen prozatímní porážkou.“

„Bingo,“ řekla. „A co kdybys zkontroloval ten hned vedle něj.“

„Když máš chuť skončit, popřemýšlej o tom, proč jsi začal,“ přečetl nahlas.

„Teď řekni ty mně, co se odehrává v hlavě tvojí ženy.“

Chvíli zíral do stropu. Miloval vědět, na co Bailey myslí podle jejích výrazů samotných. Byl pěkně dobrý v dešifrování jejích výrazů a bylo to tak vždycky, ale tuhle v noci ukázala vůbec málo výrazů – skoro jako by se bála nějak se projevit. Možná to byl klíč.

Podíval se na mámu. „Bojí se… do té míry, že je… já nevím… tím paralyzovaná.“

Přikývla. „A…“ pobídla ho.

Vstal, když si povzdechl frustrací. Proč mu prostě jen nemohla dát odpovědi? Pomalu přecházel po místnosti a zastavil se u prvního plakátu, na kterém se s ním máma skutečně shodla. SELHÁNÍ. JEDNA Z NEJBĚŽNĚJŠÍCH PŘÍČIN SELHÁNÍ JE ZVYK SKONČIT, KDYŽ JE ČLOVĚK ZASKOČEN PROZATÍMNÍ PORÁŽKOU.

Chvíli ho studoval a pak se obrátil k ní. „Cítí se jako selhání kvůli své minulosti. Její upadnutí v nemilost bylo impozantní. Její kriminální historie. Sakra, minimálně na nějaký čas byla vyloučena ze svého vlastního města. A nezapomeňme, její boj, aby našla někoho, kdo bude ochotný najmout zločince.“ Skoro nenáviděl říct to nahlas. Nechtěl, aby jeho žena cítila jedinou z těchto věcí, ale bylo snadné vidět, proč to tak je. „Bojí se, že znovu selže. Bojí se, že mě zklame. Ten obchod se zdá být dosažitelný cíl bez těžké emocionální ceny v podobě připojené cedulky.“ Jeho prst přejížděl po papíru plakátu, zatímco mluvil, ale díval se zpátky na svou mámu.

Přikývla, konečně přizvukovala. „Přemýšlej o tom. Tohle byla jediná věc, kterou měla být schopná pro vás oba udělat. Jediná věc, kterou mohla udělat jen ona. Opravdu bys měl být překvapený, že vidíš, že se chytila cíle udělat z malé věci jako je práce na částečný úvazek něco přínosnějšího? Jsi opravdu překvapený, že vidíš, že se vzdává mateřství potom, co selhala i v tom?“

„Neselhala v ničem.“

„Jasně že ne, ale celé je to otázkou perspektivy – úplně konkrétně její perspektivy. Teď co kdyby ses znovu podíval na ten druhý plakát.“

„Když máš chuť skončit, popřemýšlej o tom, proč jsi začal.“ Pokrčil rameny. „Já ne… já nevím. Je důvod, proč mě nutíš hrát tuto malou hru?“

Jeho máma se usmála. „Jak jsem řekla, znáš ji líp než kdokoli jiný na světě. Nepotřebuješ mě, abych ti říkala, co se s ní děje. Ale poskytnu ti náznak. Tohle je daleko víc o něčem, co jí potřebuješ pomoct udělat.“ Chvíli ho sledovala, zatímco se snažil přijít na to, co mu chce říct. A pak konečně znovu promluvila. „Někdy je snazší nesnažit se, než se snažit a neuspět. Pro někoho jako je Bailey, kdo přetrpěl daleko víc zklamání než ty a já to chápu…“ Pokrčila rameny.

„Není zklamání,“ zamumlal znovu.

„Jak jsem řekla, bavíme se o její perspektivě a pokud jde o její způsob uvažování a její chování zrovna teď, její perspektiva je vše, na čem záleží.“

Znovu se prošel kolem, zatímco ho její oči sledovaly. A pak přemýšlel o tom, co řekla. Tohle je daleko víc o něčem, co jí potřebuješ pomoct udělat. „Potřebuju ji opětovně ujistit, že je v pořádku selhat.“

„Dvojité bingo.“ Chvíli byla potichu, když pořád prodléval v místnosti. „Věříš, že chce mít dítě?“

„Ano,“ řekl tiše.

„Vím, že jsi na ni naštvaný. Chápu to. Ale potřebuje, abys teď dal sebe stranou a soustředil se na ni. Bohužel neví, že to potřebuje a to dělá to, co musíš udělat, mnohem těžším.“ Její výraz byl smutný a ustaraný. Milovala Bailey příliš na to, aby se o ni nebála. „Přesvědč ji, že je bezpečné se s tebou znovu pokusit. A víc než to, přesvědč ji, že je bezpečné s tebou i selhat.“

Klesl na masivní sedací pytel, když si povzdechl. „Ale co když… Co když nezmění názor? Myslím, co když je tohle opravdu to, kam směřuje náš život?“

„Co kdybys doufal v to nejlepší, aby ses nezasekl strachováním se o to nejhorší?“ Jemně se usmála. „Hned tam je plakát přímo o tomhle.“

Uchechtl se, když se ohlédl za sebe. V tu chvíli vstala a on následoval její vedení. Šli ke dveřím a objala ho, když se natáhl po dveřní kouli, ale než vyšel, zastavila ho rukou na paži. „Možná jí musíš připomenout, jak moc ji miluješ. Jak moc jsi ji vždycky miloval. A v první řadě proč jste spolu vy dva chtěli založit rodinu.“

Pomalu přikývl a pak odešel. Přesvědčit ji. Musel ji přesvědčit o všech těch věcech, které si myslel, že ona ví. Že ji miluje. Že je její srdce s ním v bezpečí. Že nepotřebují, aby věci byly snadné, protože byli dost silní, aby to zvládli, když to bylo těžké. Už jí to jednou řekl.

Teď ji musel jen přesvědčit, že je to pravda.

Když vyšel z budovy, nechal svoje myšlenky, aby se toulaly k nejšťastnějšímu dni s ní. Měl jich tolik, že bylo těžké přesně určit jeden, ale tento konkrétní den byl určujícím momentem v jejich životě a to znamenalo něco za hranicemi radosti, kterou ten den cítili. A ve chvíli, kdy se dostal ke svému autu, nápad začínal dostávat svůj tvar.