MH - 5. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Lian brzy ráno vklopýtal do medicínského centra a zamířil do svého pokoje, aby se krátce osprchoval a převlékl. Bolelo ho celé tělo a znovu se přesvědčil, jak ohebný ve skutečnosti je. Nevair mohl být v oddělení sexu muž proti muži nováčkem, ale velmi rychle se zaučil.

Jeho milenec chtěl, aby Lian zůstal a osprchoval se u něj, ale Lian věděl, že by to dopadlo tak, že by jeho krásnou postel neopustil nikdy. A musel do práce. To by neudělalo dobrý dojem, kdyby hned první den meškal. Sice ho Bournovo mínění nijak zvlášť nezajímalo, ale lidé, kterým by chtěl pomáhat, museli vědět, že se na něj mohou spolehnout. O to víc, pokud se potvrdí, že je opravdu Nevairův druh. Když si představil, že by měl pracovat pro Bourna delší dobu, otřásl se.

Před Lianovými dveřmi stál se založenýma rukama na prsou El a měl rozcuchané vlasy.

„Co tu děláš?“, zíral Lian na svého přítele udiveně. El vypadal, jakoby celou noc nespal.

„Dělal jsem si o tebe starosti. Nevair je jeden z nejmocnějších mužů na planetě. Neměl jsem tvoje číslo, abych ti zavolal, a když jsem zašel do katedrály, nikdo mi nechtěl nic říct.“

„Ty jsi šel do katedrály?“ Lian otevřel dveře a pozval Ela dál.

El si prsty prohrábl vlasy. „Nevěděl jsem, jestli zešílel nebo co! Cítil jsem se špatně, že jsem tě opustil. Nejsem žádný drak, takže to není tak, že bych tě mohl ochránit. Ty dračí drápy by mnou projely jako máslem.“

Lian Ela poplácal po zádech. Zalil ho pocit viny. „Neměl jsem tušení, že sis dělal starosti. Právě jsme se potkali.“

„Ale to neznamená, že chci, aby se z tebe stalo žrádlo pro draky. Draci mě děsí.“

Lian svou ruku stáhl. „O čem to mluvíš? Proč jsi na dračí planetě, když je nemáš rád?“ Obyvatele této planety Lian nechápal.

„Není to tak, že bych je neměl rád, nejsem jako Bourne. Jen mám strach z lidí, kteří se mění v draky. A abych zodpověděl tvou otázku. Já se tady narodil. Ani jeden z mých rodičů není drakodlakem, ale naše rodina tu žije už přes 600 let. Nevzdám se svého dědictví jen proto, že mě ty velké ještěrky děsí. Většinou zůstávají ve své lidské podobě a tréninkovému poli se vyhýbám.“

Lian si opřel ruce v bok. „No, možná by na dračích polích nezemřelo tolik lidí, kdyby jim někdo pomohl.“

„No, mohli své zraněné přinést sem,“ prohlásil El.

„Opravdu mohli? Svěřil bys své zdraví lidem, kteří by se o tebe měli postarat, ale přitom doufají, že nepřežiješ?“ Lian zvedl obočí.

El si skousl ret. „Asi ne.“

Liana něco napadlo. „Jaký tvůj dnešní časový plán?“ Předsudky měly často původ v nedostatku informací.

„Dnes to není tak strašné. Měl bych pomoci trhat bylinky v nemocničních zahradách, ale poté mám celé odpoledne volno,“ přiznal El.

„Dobře. Podívám se do své laboratoře a pak půjdu na dračí pole.“ Lian chtěl Ela přimět k tomu, aby šel s ním a pomohl mu. Vypadalo to, že je mnohem milejší chlapík než Bourne.

El se zamračil. „Do jaké laboratoře?“

„Mé laboratoře. Tu, co mi Lékařská Rada slíbila, že bude k dispozici, až se přiletím.“ Když Lian uviděl, že El nemá ani ponětí, o čem to mluvil, začal vidět rudě.

El přešlápl nejistě z nohy na nohu. „Nevím, jestli ti nechal Bourne zřídit laboratoř nebo ne.“

„Později si s tebou promluvím,“ ukončil Lian rozhovor. Nemělo cenu štěkat na Ela, jeho vina to nebyla.

Lian provedl nejrychlejší sprchu na světě, vytáhl pár kousků oblečení a vyběhl z pokoje. „Myslím, že jsem řekl, že si s tebou promluvím později.“ Ignoroval Ela, který běžel za ním.

„Jsem svědek, abych se přesvědčil, že tě Bourne nezabil,“ vyrazil ze sebe zadýchaně El.

Poté, co se zeptali pár lidí, našli Bourna v jeho kanceláři. Byla to sterilní bílá místnost se stejně chladným kovovým nábytkem. Pokud Bourne chtěl, aby se lidi cítili nepříjemně, tak to zřejmě fungovalo, ale Lianův vztek jakýkoliv jiný pocit vymazal.

„Nemyslím, že byste měl domluvenou schůzku, Dr. Blythorpe,“ pronesl Bourne nesouhlasně.

„Přišel jsem, abych se zeptal na svou laboratoř. Dr. Ellerby nevěděl, že nějakou mám.“ Lian vrhl na Ela krátký pohled a doufal, že mu nezadělal na potíže.

Bourne se na židli zavrtěl. „Po delším posouzení jsem došel k názoru, že zřízení laboratoře by bylo příliš drahé. Jsem si jistý, že si vystačíš s tou, co tu máme.“ Bourne vrhl na Liana pohled, jakoby to tím bylo vyřízené.

Lian vytáhl z tašky svůj komunikátor a přepnul ho na reproduktor.

„Haló, tady Lékařská komise, kancelář D. Josepha Stallerse, u telefonu Lacey.“ Sekretářka měla ten nejsladší hlas, jaký kdy Lian slyšel.

„Ahoj, Lacey. Mohla bys dát Joeovi vědět, že by s ním chtěl mluvit Lian Blythorpe?“ Když se Lian přidal k lékařům, Joe Staller byl jeho mentorem.

Bourne zbledl.

„Okamžik, Dr. Blythorpe.“ Jasný hlas výrazně zvroucněl.

„Je to nutné?“ Bourne protestoval.

„Haló, Liane,“ Joeův hlas zněl z reproduktoru. „Jak se ti daří na Dragaitu, chlapče?“

„Vypadá to, že došlo k nějakému nedorozumění, pane. Dr. Bourne pro mě nemá připravenou žádnou laboratoř a je toho názoru, že se nevyplatí nějakou zřizovat. Mám ho tu na hlasitém odposlechu.“ Lian se na Bourna ani nepodíval, jak byl na toho chlapa naštvaný.

Joeův vřelý hlas okamžitě ochladl. „Chápu. Dr. Bourne, slyšíte mě?“

„A… ano, pane.“

„Vím, že jsme vám poslali extra peníze, abyste postavil Dr. Blythorpovi laboratoř, jak vůdci vaší planety požadovali. Jestli žádnou nemá, znamená to, že jste musel s penězi udělat něco jiného. Očekávejte kompletní vyšetřovací tým, který dorazí za dva dny. Liane?“ Joe vyštěkl.

„Ano?“ Stálo ho to úsilí vymazat ze svého hlasu radostný tón, ale podařilo se.

„Pokračujte a začněte sbírat podklady pro výzkum. Jsem si jistý, že během týdne pro vás něco připravíme.“ Joeův úsečný tón vypovídal o tom, že už se v duchu zabýval způsobem, jak jeho problém vyřešit.

„Děkuji, pane.“ Nebylo to poprvé, kdy byl Lian rád, že mu Joe kryl záda.

„Později se ještě ozvu.“ Spojení se přerušilo.

Lian odložil komunikátor a pohlédl na Bourna. „Jen proto, že jsem souhlasil pracovat pro draky jako lékař, si nemysli, že udělám všechno, co chceš.“

Bourne vstal a čněl nad Lianem.

„Tvoje podpora je daleko. Vsaď se, že než se tu objeví, mohu zařídit všechno možné.“ Bournův obličej zrudl vztekem.

Lianovi bylo jasné, že ten muž, který medicínské centrum vedl jako své osobní léno, nečekal, že by Lian proti němu něco podnikl. Opravdu si myslel, že se Lian podřídí jako všichni ostatní.

Projel jím vztek a zhluboka zavrčel. „Jestli se mi něco stane, tak tě ukřižuji, Dr. Bourne. Možná, že sám nejsem nijak působivý, ale nejsem tak sám, jak si myslíš.“

Lian byl tak naštvaný, že málem udělal něco, co by ho vyloučilo z lékařské společnosti. Proto se otočil, aby Bourna opustil. Úder zezadu do hlavy nečekal.

„Ne!“, vykřikl El.

Lian se obrátil na podpatku a chytil Bourne za paži, protože se ten chlap chystal udeřit ho podruhé. Dezorientovaný s třeštící hlavou udělal Lian něco, co nikdy nechtěl; použil svou moc jako zbraň. Místo toho, aby použil svou energii na léčení, začal životní energii z Bourna vysávat. Když Bourne vyvrátil oči v sloup, Lian ho pustil. Když se Bourne zhroutil, Lian se zhrozil.

„Ó, bohyně, co jsem to udělal?“ Lian se šokem ze svého činu celý roztřásl.

„Utíkej! O všechno se postarám,“ řekl El. „Jakmile dorazí tým, tak jim řeknu, jak se to stalo. Nesmíš tu být, až se probudí. Jestli se probudí.“

Lian Bourne prohlédl. „Och, probudí se. Nevzal jsem si moc.“ Ale neměl si brát nic. Složil přísahu, že bude každý život opatrovat jako svátost. Takhle by své schopnosti používat neměl.

Lian vyběhl z budovy ještě stále zděšený z toho, co udělal. Utíkal a utíkal. Budovy se kolem něho míhaly. Nevěděl kam. Jeho srdce křičelo, aby utíkal k Nevairovi, ale nemohl svého milého přivést do takové situace. Už si vzal jeho panictví, nemohl mu zničit i pověst.

Lian se zastavil uprostřed ulice, hledal nějaký orientační bod a snažil se potlačit paniku, která se ho zmocňovala. Nic nepoznával.

„Zatraceně, ztratil jsem se.“ Naštěstí měl jeho komunikátor i integrovanou mapu planety. Jakmile dorazí tým od Rady, mohli by ho pomocí komunikátoru najít. Společnost sledovala všechny přístroje lékařů kvůli únosům, a pokud se pohřešovali. Na chvíli Lian koketoval s myšlenkou, že ho zahodí, ale musel přijmout důsledky svého konání.

Lian si přečetl pár okolních reklamních štítů. Zaujal ho nový druh vitamínové vody pro dračí ženy. Mělo to na sobě obrázek usmívající se těhotné ženy s dračíma očima. Lian považoval upoutávku poněkud děsivou, ale možná že cílovou skupinu oslovila.

Lian se rozhlédl po ulici. Za plotem uviděl děti, jak se hýbou sem a tam. Když se podíval pořádně, vyjekl. Ty děti lítaly.

Tucet teenagerů stálo na létajících prknech a svištěli po hřišti. Očividně se jednalo o nějaký druh komplikovaného sportu sestávající z balónů a kroužků.

Aby získal lepší přehled, vydal se Lian k plotu, který hřiště obklopoval. Liana nadchly rychlé zatáčky a odvážná akrobatika hráčů. S úžasem sledoval, jak lehce sviští vzduchem, jakoby stáli nohama pevně na zemi.

„Musím si jedno takové prkno pořídit,“ zašeptal a pozoroval, jak jedna obzvlášť dobrodružná duše provedla třistašedesátistupňovou otočku. Ostatní členové týmu uznale zapískali.

Lian si všiml, že se jedná o dvě skupiny. Jedna v tričku a jedna bez, na každé straně šest dětí. Odhadoval, že ani jednomu nebylo víc než osmnáct. Fit, mladí a flexibilní létali vzduchem jako ptáci. Jejich prkna hýřila všemi barvami, některá poškrábaná a opotřebovaná, jiná lesklá jako nové mince. Lian objevil další reklamu na vodu s mladým mužem, který držel láhev. Vitamínová voda byla očividně na pouštní planetě oblíbeným spotřebním artiklem.

Zrovna když si Lian zvykl na okolo svištící skupiny hráčů, dva z nich do sebe ve vzduchu narazili. Přímo před jeho očima chlapci sletěli z prken a dopadli na zem za zvuku lámaných kostí.

„Zatraceně.“ Lian se rozběhl k raněným. Jeho magie vzplála.

„Nemůžu se hýbat.“ Dítě na zemi křičelo, zatímco to na druhé straně leželo znepokojivě potichu. Ostatní hráči seskakovali na zem kolem nich.

„Nechte mě projít,“ vykřikl Lian. „Jsem lékař.“

Jedno dítě v bílé košili a černých kožených kalhotách se s ním střetlo v půli cesty, odstrčilo ostatní a zablokoval mu přístup. „My žádnému lékaři nedůvěřujeme, nemají rádi draky.“

„Uhni mi, zatraceně, z cesty,“ odstrčil Lian chlapce stranou.

Lian se natáhl k polámanému tělu a položil ruce na dítě, aby posoudil škody. Otřes mozku, zlomený bok, naražená žebra a pár vymknutých prstů, to mohlo počkat.

„Pomoz mi s ním.“ Ten druhý na tom byl hůř.

Další pár rukou se k němu sklonil, aby mu pomohl. Lian překvapeně zjistil, že se jedná o toho samého chlapce, který ho chtěl zadržet.

Starostlivé hnědé oči těkaly po bezvědomých kamarádech. „Jsi dobrý lékař?“

„Ten nejlepší, jakého máš.“ V krizi nebude o svých schopnostech diskutovat. Brzy je uvidí.

„Pomoz mi,“ zašeptal zraněný chlapec.

„Ššš.“ Lian se sklonil nad polámaným teenagerem. „Pomůžu ti, ale nesmíš se hýbat a poslouchat mě.“

„Promiňte,“ zašeptal chlapec s vystrašenýma světle modrýma očima.

„Jak se jmenuješ?“, zeptal se Lian jemně, protože nechtěl dítě vyděsit.

„Connol,“ odpověděl.

Lian natáhl ruku nad jeho tělo. Zlomený krk, zlomený obratel v páteři, zlomená pravá paže a trhlina v lebce, to byl jen začátek jeho zranění. Bez lékaře chlapec zemře na vnitřní krvácení dřív, než by opustili oblast.

„Oukej, Connole, teď tě vyléčím. Chci, abys počítal pozpátku od pětky,“ řekl Lian svým nejklidnějším doktorským tónem.

„Ano,“ Connol se připravil na nával bolesti.

„Až dojdeš k jedničce, začnu s léčením.“ Když takto odvrátil chlapcovu pozornost, poslal Lian svou léčivou energii do rozdrceného těla. Svým vnitřním zrakem Lian sledoval, jak se kosti spojují dohromady. Dalším přívalem energie absorboval vnitřní krvácení zpět do těla a uzavřel trhliny. Lian s přísunem energie nepřestával, dokud nebyl chlapec kompletně vyléčen. Teprve poté se začal stahovat zpátky do sebe.

Lian trochu zavrávoral, a aby získal zpět svou rovnováhu, zhluboka se nadechl.

„No páni,“ vyjekl chlapec.

Lian ho ignoroval a zvedl ruku. Jeho zbytková léčivá energie se mu shromáždila na dlani a vytvořila zelenou kouli. Lian vstal a přešel k dalšímu zraněnému. Položil mu ruku na bok a vpustil energetickou kouli do bezvědomého chlapce. Na moment zelená barva ztmavla. Lian vyčkával.

Oči se otevřely a neznámý teenager zasténal. Poté následoval úšklebek. „Cítím se skvěle,“ řekl s úsměvem.

„Já také.“ Connol vyskočil energicky na nohy.

„Do hajzlu, on ti vyléčil i akné,“ konstatoval jejich očividný vůdce. „Já jsem Blaine,“ řekl a napřáhl ruku k Lianovi.

Jedna nula pro odvážného chlapce. Existovalo jen málo lidí, které si chtělo s Lianem potřást rukou poté, co někoho vyléčil.

„Lian Blythorpe.“ Potřásli si rukou a Lian ho automaticky oskenoval.

Normální.

„Já jsem Jaz,“ řekl bývalý bezvědomý pacient.

I ostatní přišli blíž a řekli svá jména. Lian si je všechny nezapamatoval, ale když přispěchali, aby si s ním podali ruku, pokývl na ně. Při té příležitosti jednomu či dvěma vyléčil i akné. Být teenagerem bylo někdy fakt peklo.

Jaz a Connol se ho zeptali: „Kolik to bude stát? Moc toho nemáme, ale možná se mi podaří dostat nějaké peníze z otce.“

Lian potlačil slzy. Zatraceně, ta děcka byla sladká. „Žádné poplatky. Nemohl jsem tě nechat zemřít, to by bylo proti mé přísaze.“ Krátce sebou cukl, když si vzpomněl, jak svou přísahu ještě před chvíli pošpinil.

„Ale mohl bys být bohatý,“ řekl Blaine s údivem v očích. „Království by takového léčitele, jako jsi, ty potřebovalo. Mohl bys kasírovat všechny ty boháče, co neví, kam s penězi.“

Lian se nad nadšením chlapce rozesmál.

Poté se ozval Jaz. „Takový hezký muž by se neměl potulovat po ulicích sám. Kde jsou tví ochránci?“

„Nemám žádného ochránce,“ přiznal Lian. „Nějak jsem se dostal do potíží a potřebuji počkat, až přijdou mí lidé.“ Než mohli něco říct, změnil téma. Nepotřeboval nikoho, kdo by na něj dával pozor.

„Jak se jmenuje ta hra? Rád bych taky měl takové prkno a vyzkoušel ho.“

Blaine na něj vrhl zlomyslný úsměv. „To je taková míčová hra jménem Slunceball (fakt nevím, jak vymyslet název pro novou hru, ale asi to přeložila z Sunnball:-) )) a my jsme šampióni Západního království,“ odpověděl a ukázal na ostatní děti.

„Působivé,“ odvětil Lian uznale.

„Mohli bychom ti dát jeden náš Rippinboard. Naši sponzoři nám co chvíli posílají nové,“ nabídl Blaine.

Lian se usmál. „Možná tě vezmu za slovo.“

„Mohl bych ti poskytnout ubytování,“ pronesl Blaine a kopl okopanou teniskou do obrubníku. „Myslím, že to je to nejmenší, co bychom pro tebe mohli udělat.“

Ostatní členové týmu souhlasně přikyvovali.

Vzhledem k nedostatku jiných možností Lian přikývl. „Děkuji. Pokud si jsi jistý, že to tvým rodičům nebude vadit, tak bych nabídku přijal.“

Blaine zavrtěl hlavou. „Žiji se svým strýcem a ten miluje poznávat nové lidi.“

„Oukej.“ Pokud to neklapne, tak na tom nebude hůř než před pěti minutami.