UMH - 67. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

Měla jsem dost nemocnic na celý život. Ryder mě má vyzvednout v jedenáct a odvézt domů.

Domov. Nebyla jsem si jistá, kde přesně to je. Nevrátím se do domu rodičů a přestože spousta mých věcí byla v domě v Malibu, kde Ryder pobýval většinu času, cítila jsem se neklidně, že vlastně nemám místo, které je moje.

Oblékla jsem se do džínů a košile, které mi maminka přinesla, a učesala si vlasy. Košili jsem si musela zastrčit, abych vyplnila mezeru, takže na mě kalhoty nevypadaly příliš velké. Utáhla jsem pásek o další zářez a usmála se. Teď jsem věděla, kam jít, kdybych potřebovala zhubnout. Nemocniční strava mi to udělala pokaždé.

Aplikovala jsem na lesk na rty, stiskla rty a čekala s taškou s několika málo věcmi u nohou. Zkontrolovala jsem si hodinky - uplynuly jen dvě minuty od té doby, co jsem se podívala naposledy, ale cítila jsem jako by to bylo déle.

Kde je Ryder?

Poklepávala jsem nohou, prolistovávala jsem časopis, dívajíc se jen na obrázky. O několik minut později jsem se usmála a podívala ke dveřím za kterými, se ozýval zvuk těžkých bot na dlaždicových podlahách a blížily se.

Konečně.

„Hej, bejby, připravená se odsud dostat?“ Ryder zněl tak šťastně, jak se já cítila.

Naklonil se a políbil mě. Objala jsem ho rukama kolem krku, zval mě do náruče a zvedl z podlahy.

„Vrabec. Ztrácíš se.“

„Vrabec?“ Zasmála jsem se. „Co se stalo s mrchou a princeznou?“

„Dnes jsi Vrabec. Musím se o tebe postarat a vykrmit tě.“ Sklonil se k mému uchu. „Budeš potřebovat svou energii, až tě budu šukat… což bude po celou dobu. A mám tě rád s masem, něco, za co lze chytnout. Jsi tak měkounká a to se mi líbí. A ne že na mě odpadneš.“

Ryder. Nikdy se nezmění. Brutální upřímnost je jeho typický rys a já to miluju. Už jsem poděkovala zaměstnancům a řekla sbohem, takže když Ryder vzal mou tašku, aby šel, zahákla jsem se mu do paže a odešli jsme, aniž bych se ohlédla.

Tvrdohlavý jako vždycky, rozhodl se, že se zbaví berlí, takže trochu kulhal. Zasmála jsem se: to by musela být víc než kulka do stehna, aby to zpomalilo Rydera Knoxe.

Zvedl mě do SUV a políbil na vlasy, než zavřel dveře. Zapnula jsem si pás a těšila se, až konečně budu znovu se svým mužem.

Když jsme přijížděli k domu, všimla jsem si auta rodičů na příjezdové cestě.

„Rydere? Co se děje?“

Usmál se, položil mi ruku na koleno a stiskl ho. „Překvapení. Pozval jsem je na oběd. Nemůžou se dočkat, až tě uvidí.“

Pečlivě jsem polkla. „Ty… zavolal jsi je?“

Usmál se. „Jo, bejby, dostal jsem číslo tvé matky z tvého telefonu a zavolal. Protože je neděle, byla víc než šťastná, že může přijít a tátu přitáhla taky.“

„Počkej. Nech mě si to ujasnit… jsou oba tady? Na oběd? V domě je jídlo?“ Zatleskala jsem rukama radostí - konečně jsme udělali krok správným směrem. Ale každá oslava potřebuje dobré jídlo. A pití.

Vystrčil hrudník. „Zavolal jsem Mie. Všechno zorganizovala.“

„Páni. Každý den mě překvapuješ, Rydere.“

„Jen tě chci vidět šťastnou, Brabčáčku. A dobře krmenou. Nemocniční strava vysává.“

Zasmála jsem se. „Nejlepší dieta ve vesmíru. Ale už tam nechci být znovu, okej?“

Vystoupil z auta a přišel, aby mi otevřel dveře a pomohl mi. Naklonil se a políbil mě. „Tím si můžeš být jistá, bejby. Budu se o tebe opravdu dobře starat. Ve všech směrech.“ Zakmital obočím, když mi stisknul zadek.

Máma a táta byli na terase, relaxovali se sklenkou vína a zírali na oceán. Oba jsem je políbila, bolestivě si uvědomujíc, že teď vědí, že žiju tady a ne v bytě s kamarádkou. Pomalu jsem se nadechla, uklidňovala se, že už nemusím nic předstírat nebo lhát.

Táta si potřásl s Ryderovou rukou a maminka ho objala. Páni. Mám halucinace? Možná že jsem stále v nemocnici na těch zatracených drogách a tohle je jen iluze?

Slyšela jsem za sebou hlasy a obrátila se na Harrisona s Evou. Do prdele, ty drogy byly silné… to byl jistě sen… jen jsem doufala, že se nezmění v noční můru.

Právě dorazili, Harrison řídil Evu rukou na zádech a pak jí objal rukou kolem pasu, když se zastavili přede mnou. To byl známka vlastnictví, jestli jsem dobře viděla.

„Jade. Jsem tak šťastná, že tě vidím.“ Eva mě políbila na obě tváře a usmívala se. Opravdu jsem ji měla ráda. Podala mi spoustu květin, které držela. „Od nás obou.“

Moje ústa vytvořilo O. Neměla jsem slov, něco, co se nestávalo příliš často. Harrison a Eva? Jak to, že jsem o tom nic nevěděla?

Harrison zvedl bradu na Rydera a mě políbil na tvář. Bylo na něm něco jiného. Agrese, kterou sebou vždycky nesl, nějak chyběla. Vypadal v pohodě; tmavé kruhy a vaky pod očima se vytratily a pokřiveně se usmíval.

Ryder zvedl obočí a stiskl rty, když viděl, jak se můj bratr dotýká jeho sestry tak intimním způsobem. „Summersi. Je něco, co mi potřebuješ říct?“ Zavrčel.

„To opravdu není tvoje starost, Knoxi,“ odpověděl Harrison, hlas klidný a rovnoměrný.

„Stejně jako peklo není. Nepozval jsem tě. Pozval jsem jen mou sestru, aby se setkala s rodiči Jade. Teď tě přivede… jako rande?“ Svaly na Ryderových pažích se napnuly, když několikrát zaťal a rozevřel pěsti.

Eva vstoupila mezi oba muže. „Rydere, mám tě opravdu jako mého bratra ráda. Ale jsem dospělá žena – randím s kým chci. Já pozvala jsem Harrisona. Řekl jsi, že je v pořádku, když si někoho přivedu.“

Ryder zúžil oči a kývl v Harrisonově směru: „Tohle by mě nenapadlo. Neměl jsem tušení… proč jsi mi to neřekla, Evo?“

Harrison odpověděl za ní. „Mysleli jsme si, že tohle bude ten správný čas, abychom všem mohli říct, že my… že jsme spolu.“

Máma přistoupila blíž, aby pozdravila Harrisona a seznámila se s Evou. Vykulila oči, když si to poskládala dohromady. „Harrisone… to je ale… překvapení.“ Obrátila se k Evě a hodnotila ji.

„Owene, pojď se seznámit s Evou,“ zavolala si přes rameno.

Otec umístil na stůl prázdnou skleničku od vína a zamířil blíž, položil ruku kolem mámina ramene, zatímco podával Evě ruku. „Ahoj, Evo. Tmavé vlasy jsou v rodině tradicí, že?“ Obrátil se k Harrisonovi. „Velký úlovek, je krásná.“

Co? Přijali Evu právě takhle? A to jsem se jim celou dobu bála představit Rydera kvůli Harrisonově reakci? Povzdechla jsem si - vždycky jsem věřila, že budou soudit mého motorkáře tak tvrdě, jako můj bratr, ale zdálo se, že jsem se úplně mýlila.