UMH - 64. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Harrison

O tři dny později

Blýsknul jsem odznakem na týpka, když jsem stál před impozantními bezpečnostními branami.

„Speciální Ops.“ Nemohl jsem skrýt pýchu v mém hlase, když jsem řekl ty slova - moje kariéra mě udržovala v nejhorších dobách mého života.

Muž z bezpečnostní stráže mě tu viděl před pár týdny, a tak jenom přikývl na pozdrav a otevřel brány.

Jel jsem rychlostí chůze po dlouhé příjezdové cestě, zvedl jsem bradu na staršího muže, který ořezával růže, které lemovaly celou cestu až k panství. V dalším životě, bych chtěl takovou práci, která se celý den potácela v krásných zahradách. Ale pak jsem přemýšlel o všem tom dobrodružství, které bych zmeškal, a rozhodl jsem se, že mi má práce moc líbí. Měla jisté výhody, které mi umožňovaly přístup k důležitým lidem, ke kterým bych se jinak nedostal. Stejně jako senátor.

Nechal jsem auto na volnoběh, když jsem zvonil na zvonek dveří. Statná žena otevřela dveře. „Ah, pane Summersi.“

Usmál jsem se a byl potěšen, že si mě pamatuje. Když jsem zde byl naposledy na schůzce s mým šéfem, Savagem a senátorem, pochválil jsem ji za lahodné sušenky podávané s čajem. Hrdě mě informována, že jsou podle holandského receptu, který jí byl předán po babičce. Zdvořile jednat s personálem v takových situacích, vždy vyplácelo své dividendy. Tehdy jsem o senátorově zapojení s Evou nevěděl. Věděl jsem, že je zasnoubený a v sídle žije jen občas.

Tehdy jsem kroutil hlavou nad naprostým plýtváním finančních prostředků daňových poplatníků. Takové sídlo by mělo být naplněno rodinou, nikoli jediným člověkem, jenž je tu málo kdy.

„Dobrý den, Angelo, dnes vypadáte skvěle,“ řekl jsem s veškerým svým osobním kouzlem. „Přišel jsem vyzvednout psa na zastřihnutí v salonu. Člověk by si myslel, že bych měl dělat důležitější práci než běhat pro psy, co?“ Mrkl jsem na ni.

„No, jsem ráda, že poslali vás. To štěně není šťastné, od té doby co je tady. Možná se rozveselí, když uvidí vaší pohlednou tvář.“ Stiskla mi tváře stejně, jako to dělávala moje babička.

Následoval jsem ji do kuchyně, kde Miu-miu ležela v košíku. Začala plácat ocasem, když jsem jí pohladil po hlavě. Olízla mi ruku, a když jsem ji zvedl, pak i obličej, což Angelu potěšilo. Ta malá fena si mě pamatuje.

Strčil jsem si psa pod paži a vydal se k odchodu. Zatím to bylo dobré, ale nechtěl jsem se zdržovat, abych pokoušel osud.

„Přivedete ji po salonu rovnou zpět, že ano?“ Řekla Angela. „Senátor přijde za ní, jakmile se vrátí z práce.“

„Jo, jistě,“ lhal jsem.

Dostali jsme se k autu a Angela položila psí postel na zadní sedadlo. „Bude šťastnější tady na vlastním polštáři.“

Telefon v domě zazvonil, tichý tón vyžadoval její pozornost. „To je asi senátor. Přivede dnes večer na večeři hosty. Půjdu to vzít, abych věděla, co chce.“ Zavřela zadní dveře a šla směrem k domu.

Kurva. Radši se odsud dostanu rychle. K bráně je to ještě dlouhá cesta, a kdyby Angela Walkerovi pověděla, že jsem sebral psa, byl bych chycen. Srdce mi bilo jak zběsilé, ale stále jsem dodržoval požadovanou rychlost, abych nevyvolal žádný poplach.

Bylo to zabíjení, abych to projel pomalu. Prostě jsem chtěl sešlápnout plynový pedál a dostat se kurva odsud. Bylo mi to jedno, jestli to budou považovat za únos psa ze senátorského domu.

Týpek u brány mi zvedl ruku, abych zastavil. Kurva.

„Otevřete okno,“ požádal. Co teď?

Stiskl jsem tlačítko pro otevření předního okna.

„Ne, zadní okno - kde je pes,“ řekl.

Stiskl jsem rty dohromady a udělal, co žádal, a v duchu klel. Prostrčil ruku oknem. Miu-miu zavrčela a chňapla mu po prstech.

„Malá mrška.“ Zasmál se. „Příští týden má moje přítelkyně narozeniny a ona chce štěně. Přemýšlel jsem o tom, že jí koupím takové. Ale ne, jestli po mě bude ten hajzlík vyjíždět.“

Kámo, mě kurva nezajímá, co chce tvoje přítelkyně. Jen se chci odsud dostat.

Začal mu zvonit mobilní telefon.

„Poslouchejte, už mám zpoždění. Otevřete bránu, než to zvednete, okej?“

Stiskl jsem tlačítko pro zavření oken a čekal, až se brány otevřou. Odmávnul mě, když si dal sluchátko k uchu. Stále mě to trochu mého sebeovládání, aniž bych sešlápl plyn a nevyrazil odsud, jako by byl dům v plamenech.