UMH - 53. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Eva

Z mokrých vlasů mu padly kapky vody na hruď, já měla chuť po něm skočit a olizovat vodu z jeho těla. A teď se ke mně obrátil zády a strčil mi ten svůj pevný zadek přímo do obličeje, zatímco si hrál s hudbou místo toho, aby poslouchal to, co jsem mu přišla říct.

V elegantním ocelově-kamenném krbu se rozhořel oheň, který okamžitě oteploval prostor. Rozhlédla jsem se po místnosti, zvědavá se dozvědět více o tomto složitém a poškozeném muži. Ale byt vypadal, že je stejně skrovný a chladný jako jeho srdce. Mohlo to být na obálce nějakého časopisu; ale nebylo na tom absolutně nic osobního.

Krásné, drahé a bezcitné.

Stejně jako Harrison.

„Proč jsi dnes večer přišla, Evo?“ Jeho hlas byl tichý a chraplavý. „Jak víš, kde bydlím?“ Zamračil se a pak ode mne odvrátil tvář.

Horkost z ohně a krve, která se mi vaří pod kůží, jsem si otřela pot z čela. Byla jsem v pokušení sundat si kabát, ale nepřišla jsem sem, abych zůstala - chtěla jsem jen říct Harrisonovi, co si o něm myslím a pak odejít, protože jsem se od něj chtěla dostat co nejdál. Navíc pod kabátem jsem měla jen saténovou košilku a tanga, protože jsem přišla přímo z postele. Když to znovu uvážím, možná to nebyl až tak skvělý nápad, ale chtěla jsem mu říct, tváří v tvář, že si o něm myslím, že je zmetek.

Zklamaná, že jsem chtěla muže, který byl tak krutý a chladný, jsem si nemohla pomoct a šla sem. Jeho partner, Savage, byl bratr mého nejlepšího přítele, takže bylo snadné získat informace o tom, kde Harrison bydlí. Nejtěžší bylo nepřijít sem dříve jak v noci.

„Ryder zavolal před několika hodinami, aby mi řekl, co se stalo. Řekl mi všechno… o tom, jak Jade potratila… tvou vinnou…“ Hlas se mi udusil v krku. Ryder váhavě začal, aby mi řekl jen základy všeho, co se toho dne stalo, ale já ho přiměla, aby mi řekl všechno, protože jsem cítila, že je toho mnohem víc než to, co odhaloval. Nakonec jsem z něj dostala celý příběh. Zlomilo mi to srdce a z Ryderova tónu bylo jasně slyšet, že se obviňuje se z toho, že tam nebyl, aby ochránil Jade před Harrisonovým výbuchem.

Nikdy by neměla potřebovat ochranu. Kdo by měl potřebovat ochranu před vlastním zatraceným bratrem? Potřebovala jsem na něj vykřičet tu zlost za to, že způsobil mému bratrovi a jeho sladké dívce takovou bolest. Za to že mě odvrhnul. Za to, že je takový kretén.

A za to, že mi způsobil trápení.

Mohla bych to popírat až do skonání světa, ale ve skutečnosti jsem byla raněná z toho, že se už Harrison nikdy po naší společně prožité noci nevrátil. Čekala jsem hodiny, dny a týdny a očekávala, že mi zavolá, nebo se vrátí. Ale on to neudělal a to mě nasralo. Nikdo mě nikdy takhle nepoužil. Všechen ten vztek jsem spojila dohromady a hodila mu ho na hlavu.

„Jsi pokrytecký kokot. Jak se kurva opovažuješ?“

Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala. Ale neotočil se, aby mi čelil.

„Jsi hajzl, Harrisone Summersi. Nejhoršího druhu. A já tě zasraně nenávidím.“

Kdyby jen moje zatracené hormony právě teď nerejdily po celém těle. Sevřela jsem stehna a ignorovala chtíč, který mě pohltil.

„Opravdu?“ Na Harrisonově kůži se perlily kapky potu. Mě stékal pot po páteři taky. Proč je tu najednou takové horko?

„Ano. Myslíš si, že můžeš ovládat všechny kolem sebe. Zasahuješ do života jiných lidí… hraješ si na boha. Jedna věc je dělat to v ložnici se mnou, ale je to špatné dělat to své sestře…“

Postavil se a svaly na stehnech se mu napnuly. Pečlivě jsem polkla. Udělal tři kroky, uchopil mé zápěstí a tlačil mě dozadu ke zdi, tvář kousíček od mé, zlý úsměv mu zvedl koutky úst. Přimhouřil chladné necitelné oči, zíral na mě a zkoumal mou tvář.

„Jsi prostě naštvaná, protože jsem se nevrátil. Líbilo se ti být ovládána. A mě se líbilo vidět, jak se mi podřizuješ.“ Jednou rukou mi přitisknul obě moje nad hlavou ke zdi, druhou rukou mi stisknul bradu a přinutil mě zvednout hlavu, kdybych mu jen mohla vytřískat ten jeho samolibý úšklebek z obličeje.

„Nejsem tady, abych mluvila o tom, co se stalo mezi námi. Jsem tady, abych ti řekla, co za žalostnou lidskou bytost jsi. Potřebuješ zvládat hněv a vážnou terapii, než někoho zabiješ.“

Zasmál se a stiskl mé tváře. „Jsi taková zasraná lhářka, Evo. Vsadím se, že ze mě tečeš.“

„Nelichoť si. Řekla jsem ti - nenávidím tě.“

Ušklíbl se a zkroutil rty nahoru. „Nemůžeš mě oklamat. Jediná věc, kterou nenávidíš, je to, že jsem se k tobě znovu nevrátil.“

Zvedla jsem koleno, abych ho kopla do koulí, ale byl příliš rychlý. Zachytil mé stehno, položil si ho na bok, zaklonil hlavu a krutě se zasmál. „Miluju ohnivé ženy… mnohem víc zábavy se zkrocením. A ty, milá Evo, se dnes v noci naučíš lekci. Neměla jsi sem nikdy chodit…“

„Proč? Bojíš se slyšet pravdu?“ Zvedla jsem bradu a dívala se na něj.

Zasmál se, přesunul ruku k mému pohlaví a kolenem mi oddělil nohy od sebe. Dvěma prsty mě třel přes kalhotky. Nasála jsem dech. Bože, ano!

„Zasraně promočená.“ Zamračil se a oči se mu třpytily, jako by našel hrnec plný zlata na konci duhy.

Co to se mnou dělá? Nenáviděla jsem ho a zároveň jsem ho chtěla. Byla jsem tak v prdeli.

„Ano, Evo, cítím to stejně. Nenávidím, že tě chci.“ Přejel rty přes mé, sotva se jich dotkl. Bylo to mučení. „Už několik týdnů se tě snažím dostat z hlavy. A téměř jsem uspěl. Ale teď mi nedáváš na výběr.“

„Co tím myslíš?“ Bušilo mi srdce.

„Chystám se porušit pravidla, Evo. To je to, co tím myslím.“

„Pravidla?“ Bylo těžké dýchat, když byl tak blízko. Nemohla jsem si myslet. Sklonil hlavu a políbil mě, dlouze a pomalu, vysával ze mě život, jako by chtěl vlastnit každou část toho, kdo jsem.

„Máš vůbec představu, jak těžké bylo držet se od tebe? Jak jsi mučila mou zasranou mysl?“ Přitiskl se ke mně, veškerou svou tvrdostí pohlcoval mou jemnost.

Nasála jsem dech. „Opravdu?“ Proč teda ke mně nepřijel? Nedávalo to smysl.

„Ano, opravdu. A teď jsi tady a nenávidíš mě.“ Stáhl mi kabát z ramen a odhalil kousek kůže. Hrudník se mu zvedal a já chtěla přejíždět rukama po celém tom vytvarovaném těle, ale stále mi je držel připnuté nad hlavou.

„Ano, nenávidím tě,“ souhlasila jsem, když se jeho ústa rozběhla po mé čelisti a okusoval kůži. Vzal do ruky mé prso a stisknul tak, že jsem téměř vykřikla.

„Křič, Evo, je to v pořádku.“

Sklonil se, aby nasál bradavku do úst přes saténovou látku, a pak skousl. Bolest a potěšení mi prolétly tělem. Zatnula jsem zuby.

Já. Nebudu. Křičet.

Jeho hlas byl nízký a hrozivý. „Líbí se ti to, že? Mučení. Pocit bolesti. Cítíš se naživu, že?“

Jak to ví?

„Jsme stejní, Evo. Chceme stejné věci.“

„Ne. Já nejsem jako ty. Mám srdce.“

„Kdyby to tak nebylo, nebyla bys tady.“

„Přestaň mluvit v hádankách.“

Vzal mě za ruku a vedl ji dolů k jeho boku a nechal spadnout ručník z pasu. Vyjekla jsem, když položil mou dlaň na tlustou erekci. „To se stalo v okamžiku, kdy jsi sem vstoupila.“

Jeho ústa pokryla moje dřív, než jsem mohla odpovědět, políbil mě hluboce, zatímco jeho ruka stále držela mé nad hlavou a třel se o mě ptákem.

Odtáhl se od mých úst. „Na kolena, Evo. Zaplatíš za to za to, že jsi mi to způsobila.“ Chytil mě za vlasy a tlačil dolů. Jakmile se má kolena dotkla podlahy, zatahal mě vlasy, čímž mě přiměl zalapat po dechu. Když jsem rozevřela rty, vystrčil ptáka a začal mi šukat ústa. Ovládal rytmus, hlouběji a hlouběji. Natáhla jsem se, vzala mu do dlaně koule a pak stiskla. Znovu. Tentokrát tvrději. Jestli to mohl dělat on, můžu taky. Hodil hlavou dozadu a zasyčel.

„Ach, Evo. Ty mě umíš potěšit.“

Co?

Odtáhnul mi za vlasy hlavu a vytáhl ptáka z úst. Trhnutím mě postavil a strčil ke zdi. Rychle zapracoval na tom, aby mě zbavil kabátu a kalhotek, pak mi přetáhl košilku přes hlavu a hodil za sebe.

„Harrisone, myslím…“

„Žádné mluvení, ženo.“ Sevřel mi hrdlo, takže jsem jen stěží dýchala a tlačil mě zpátky ke zdi. Úšklebek se vrátil zpět.

„Odevzdáš se mi bez otázek. Pak, když mě uděláš šťastným, udělám já velice šťastnou tebe. Tak to funguje, miláčku.“ Jeho oči byly zavrtané do mých, intenzivní, divoké, zorničky tak rozšířené, že jeho oči vypadaly černé.

Bylo marné bojovat; jeho úchop se jen utáhl. Zavřela jsem oči a jen se soustředila na to, abych dostala vzduch do plic. Naše hrudníky se zvedaly současně.

Po chvíli uvolnil uchopení na krku. „Takhle se kvůli tobě cítím, Evo. Bez dechu. Bez kontroly. Jako bych zemřel. Ale současně nepředstavitelně vzrušený.“

Otevřela jsem oči. Tohle mu způsobuju? No sakra!

„To je lepší.“ Usmál se - první pravý úsměv, který mu zasáhl i oči. Bralo mi dech, jak krásné to bylo.

Klekl přede mě, ruce dal mi na stehna. „Rozevřít. Musím tě ochutnat.“

Roztáhla jsem nohy jako nestydatá děvka, ve kterou mě proměnil. Moje potřeba mít ho, daleko překonala můj zdravý rozum a bránila mi vzpomenout si na důvod, proč jsem tady. Nebo jsem ve skutečnosti přišla s tím, že jsem doufala v takovouto reakci? Jeden úder, jeho jazyka mou kundičku a já se přestala starat. Nohy se mi třásly a já tlačila záda do studené zdi pro podporu. Prsty jsem mu vjela do vlasů a tahala mu za ně silněji s každým a líznutím a sáním kundičky.

Bože, chtěla jsem se udělat. Bylo to tak dobré.

Položil mi nohy přes jeho ramena jednu po druhé a pak se zvedl z kolen, stál vzpřímeně, prsty si mi zaryl do zadku a s obličejem mezi stehny a mě požíral za živa. Sténala jsem a svíjela se, už jsem se nemohla zastavit.

Jemně mě kousl do klitorisu, čímž ze mě vydoloval výkřik, který tak moc chtěl. To bylo ono - orgasmus mi projel skrz tělo, projížděl mnou vlna za vlnou.

„Harrisone!“ Znovu jsem vykřikla, když do mě vrazil jazyk a prstem mi zajel do zadku. Ježíši, tenhle muž dělal s mým tělem věci, ze kterých jsem šílela.

Když jsem se dostala z nejhlasitějšího orgasmu, který jsem kdy měla, nechal mě sklouznout po těle, pevně jsem se přitiskla k jeho hrudi. Harrison mě vlekl k pohovce.

„Předkloň se, abych tě mohl ošukat,“ přikázal, když šel ke skříňce a otevřel zásuvku. Moje nohy byly slabé, a tak jsem uvítala podporu měkké kůže proti mému tělu. Slyšela jsem známé roztržení fólie, pak byl za mnou.

„Drž, zlato,“ varoval, když mi roztáhl půlky. Něco chladného a mokrého se třelo na mou kůži, než mi něco jemně vrazil do zadku a úplně mě naplnil.

S teplými a mírně drsnými rukama mi pohladil půlky. Toužíc po víc, posunula jsem zadek dozadu. Bože, to je žhavý. Můj výkřik doprovázel zvuk plácnutí, které mi dopadlo na jednu z půlek a zaznělo po místnosti. Dvě další a já jsem zalapala po vzduchu, slzy v očích. Moje kundička byla promočená, každé plácnutí vibrovalo mým tělem, jak jsem pokaždé vykřikla hlasitěji.

„Hodná holka.“

Pohladil hořící kůži, pak olizoval zahřátou plochou, zatímco mi hladil klitoris prstem. Bože, chtěla jsem se udělat.

„Ne, ještě ne. Počkej na mě,“ přikázal. Uchopila jsem polštář před sebou, zatímco jsem se kousla do rtu, abych nemohla prosit.

Harrisonův pták vklouzl do mého otvoru, než se natáhl dopředu a uchopil mě za prsa a s každým přírazem, pevně stiskl. Skvělý pocit obou naplněných otvorů, který současně vytvářely tlak na uvolnění, bylo současně mučením i extází.

Dech se mi zrychlil, když mě šukal tak tvrdě, že mi kolena narážela do kůže pokaždé, když se vrhl dopředu. Cítím, jak mi jeho koule plácají proti kůži v rytmu hudby, je to erotické jako peklo.

Zvedl mi hlavu dozadu za vlasy.

„Dívej se,“ zavelel.

Obrátila jsem hlavu a viděla náš odraz ve velkém zlaceném zrcadle. Způsob, jakým se mé tělo otřáslo pokaždé, když do mě bušil, jak mu lítali koule, když se odtáhl dozadu, jak se mu oči mu oči zvrátily do hlavy těsně předtím, než vykřikl. „No tak, Evo, udělej se.“

Zkroutil mi bradavky, když mě kousl do krku a už jsem se nemohla dál. Zavřela jsem oči, když se přese mě přelil další orgasmus.

„Křič, Evo. Křič pro mě.“

A tak jsem křičela. Kvůli Harrisonovi. Kvůli sobě. Kvůli všemu.