R&R - PROLOG

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Mladá a hloupá jsi jen jednou.“

Alessa si myslela, že to byla ta nejpitomější věc, kterou kdy slyšela. „Přesně. Hloupý jsi jen jednou, Deane. V mé rodině to znamená, že dostaneš jen jednu šanci nepodělat to. Protože pokud to poděláš, jsi v háji.“

Dean se zasmál a k Alesse se přiblížil o další krok. Ustoupila pod vrbu o něco dál. Mezi sebou a Deanem dál udržovala bezpečnou vzdálenost. Ten chlap byl vynalézavý. I když mu vážně chyběla osobnost, tenhle povahový rys mu upřít nemohla, a rozhodně to u něj nebyla dobrá vlastnost. Když Alessa řekla „ne“, nevypadalo to, že by Dean tomu slovu rozuměl.

Mít za otce capo z la famiglia bylo prostě až moc špatné. A kdykoli se ukázal Dean, tak to bylo pro Alessu špatné znamení. Terrancemu - Alessinu dědečkovi a bossovi mafie, nebyl Dean ani jeho otec proti mysli.

Z Deana křičela špatnost tím nejhorším možným způsobem.

Bylo jí úplně jedno, že se připojil k mafii v pouhých osmnácti letech, nebo to, že byl naprosto arogantní. Ne, o tom to vůbec nebylo. Největším problémem Alessy bylo to, že Dean se o ni zajímal jen kvůli jejímu postavení jako vnučky Terrance Trentiniho. Deanovi se nelíbila Alessa kvůli tomu, jaký byla člověk, ale kvůli lidem z její rodiny. Ten chlap se prostě chtěl usadit s hezkou tvářičkou a hlavně s dobrým příjmením, díky čemuž by získal v mafii vyšší postavení.

Alessa takovou dívkou být nechtěla.

„Alesso, no tak,“ řekl Dean a s úsměvem k ní přistoupil blíž. „Pojď se mnou a užij si dneska v noci trochu zábavy.“

„Tak, jako sis jí užil minulý měsíc s mou sestrou?“ zeptala se Alessa.

Dean sevřel čelist. „Jsme jen kamarádi.“

Správně.

Alessa milovala svou sestru Abriellu tak moc, jak jen to šlo. Ale Abriella měla svou trochu divočejší stránku a netušila, jak dodržovat pravidla. Když šla s Deanem na schůzku, nebylo to proto, že by byli kamarádi. A jestli si Abriella s Deanem znovu nevyšla, rozhodně nestál za to, aby s ním Alessa ztrácela čas.

„Neuvědomila jsem si, že mám na čele nápis idiot,“ řekla Alessa s tak sladkým úsměvem, jak jen dokázala. „Takže mě nech jít, ať při příštím setkání nedojde k žádnému nedorozumění.“

Tím sarkasmem jednoduše ukončila hovor, podlezla pod nízkou větví vrby a zamířila zpátky k sídlu Trentini. Nechtěla, aby to zašlo příliš daleko. Dean ji však chytil dřív, než se jí podařilo dostat ze soukromí stromu, popadl ji kolem pasu a přitiskl si ji ke svému hrudníku.

„Hele, nech mě jít,“ vyštěkla Alessa a snažila se Deanovi vytrhnout.

Dean ji pevně držel. „No tak, Alesso. Nebuď taková. Oba víme -“

„- že jsi zasranec,“ přerušila ho Alessa nenávistně.

Dean ji sevřel ještě silněji, až jí z plic vytlačil skoro všechen vzduch. Alessiny vnitřnosti zachvátila panika, která ji přimrazila na místě. Dean ji popadl za konečky jejích vlnitých hnědých vlasů a zatáhl za ně tak pevně, až ji to skutečně bolelo. Teď už z Alessiných plic unikl zbývající vzduch.

„Buď hodná a přestaň se chovat jako taková malá rozmazlená děvka,“ zašeptal jí Dean do ucha.

Alessa se zachvěla. Cítila silné znechucení. „Deane, pusť mě.“

„Ne, myslím, že je nám tu dobře. Tohle je poprvé, co jsem se k tobě byl schopný přiblížit skutečně o samotě. Myslím, že jsi jednou z těch holek, které s oblibou kluky škádlí a dráždí, až už jim nezbude nic jiného, než je prostě zaskočit. Pak je to drsné přesně tak, jak to máš ráda, že?“

„Ne,“ zašeptala Alessa.

Netušila, o čem to mluvil, ale nelíbilo se jí to. Srdce jí bušilo strachy. Od domu Trentini byla až příliš daleko, takže i kdyby z plných plic křičela o pomoc, nikdo by ji neslyšel.

Alessa si připadala hloupě, že opustila odpolední party, aniž by šel někdo s ní, ale všichni ostatní byli zaneprázdnění svými vlastními věcmi. Prostě se jen chtěla dostat co nejdál od Deana a jeho vytrvalého otravování. Když si Alessa myslela, že by si Dean nevšiml jejího zmizení, využila možnosti vyklouznout zezadu kolem domu a vydat se po velkém pozemku na procházku. Potřebovala dýchat. Dean byl přesně takovým kreténem, který ji následoval.

Deanova ruka sjela znovu na Alessin zadeček a přes její letní šaty ji za něj chytil. Zatímco se jí snažil dostat pod šaty, Alessa vyjekla a hodně rychle se odtáhla. Takže se jí podařilo zastihnout ho nepřipraveného. Na svých balerínkách se otočila a otevřenou dlaní ho uhodila přímo do obličeje. Tichým šuměním větru v listí stromu se rozlehl zvuk plácnutí.

„Ty kreténe,“ zasyčela Alessa. Byla připravena znovu ho udeřit, pokud by se k ní přiblížil. „Nejsem jen tak nějaký kus zadku, se kterým bys mohl zacházet tak, jak chceš. Nechápeš, že tě nechci? Nikdy tě nebudu chtít, Deane! Jsi sebestředný, samozvaný kus nechutného hovna. A budeš mít štěstí, jestli neřeknu tátovi a dědovi, co ses mi právě zkusil udělat!“

Dean se temně zasmál. „Tvůj otec? Myslíš tím chlapa, který dokonce ani není dost dobrý na to, aby se mnou byl v mafii, a který je jen využíván tvým dědečkem jako jeho právník? Prober se, Alesso. Co by se mnou mohl udělat, co?“

„Terrance -“

„Tvůj děda si myslí, že jsem vyrobený ze zlata,“ přerušil ji Dean s krutým úsměvem. „Jen do toho. Běž za ním a klidně si kňuč, jak chceš, ale nebude ti věřit. Ve skutečnosti je to tak, že pokud můj táta udělá to, co chce, tak na tebe budu čekat u oltáře a ty tam ke mně v bílých šatech přijdeš. Drž si svou sukni, jestli si myslíš, že je to to, co tě ochrání, Alesso. Tak jako tak tě dostanu.“

Alesse bylo špatně. „Táhni k čertu.“

Byla si jistá jako peklo. Za toho muže nikdy neprovdá.

„Takový je plán, kotě,“ řekl Dean se zlomyslným úšklebkem. „Dokonce, i když mi nějakou dobu zabere, než tě tam dostanu. Teď je ti šestnáct, ale osmnáctiny jsou už za rohem. Jak dlouho myslíš, že pak bude trvat, než tě tvůj děda provdá za toho nejlepšího muže, kterého v mafii najde? Právě teď pro něj vypadám jako zatraceně dobrá volba.“

Alessa se stěží ubránila zvracení. Třásla se od hlavy až k patě, ruce měla podél boků pevně zaťaté v pěst. „To bych si dřív radši prořízla hrdlo.“

„Tak dramatická. Mám rád bláznivé holky. Vždycky jsou tak zábavné.“

Co s tím klukem sakra bylo?

„Navíc, víš, že Ben to zařídí,“ dodal Dean s mrknutím oka. „Jsou s tvým dědečkem nejlepší přátelé a tak všechno. Mému strýci by nevadilo dostat se blíž k vrcholu. Musíš přiznat, že bychom tvořili zatraceně dobrý pár.“

Při jménu Ben DeLuca Alessa stěží dokázala potlačit zachvění ramen. Ben byl shodou okolností pravou rukou Alessina dědečka a byl to Deanův strýc. Dean byl synem Waltera a Patricie Artino, kteří byli oba v mafii pevně na straně rodiny DeLuca, a za nimi stála velká moc. Možná stejně silná jako ta, kterou měla za svými zády Alessa. Patricia, mladší sestra Bena DeLucy, byla také blízká Alessině matce.

Manželství mezi ní a Deanem by postavilo rodinu Artino jednou pro vždy přímo do první řady a do centra pozornosti. Nyní byli, když přišlo na mafii, obvykle zastínění ze strany rodiny DeLuca. Ale bez ohledu na to, co měl Dean a jeho otec v plánu udělat s ní, by Alessa nikdy neposkytla té rodině příležitost dostat se na vrchol.

„Přestaň snít,“ řekla Alessa. Odmítla dovolit Deanovi, aby viděl, jaký vliv na ní měla jeho slova. Trentini nikdy nedávali svůj strach najevo. Nikdy. Její dědeček by ji nechtěl provdat za muže, jako byl Dean, že? „Protože to je to jediné, co kdy ode mě dostaneš.“

Vypadalo to, že její slova neměla na Deana ani sebemenší vliv. Znovu se k ní začal přibližovat. Pomalu, krůček po krůčku, přešel k Alesse blíž. Jako by ona byla myší a on hadem, který ji byl připravený celou spolknout. Cítila, jako by byla přirostlá k zemi, neschopná pohybu ani útěku.

„Přemýšlej o tom, Alesso. Tvůj děda musí udělat to, co je dobré pro něho a pro mafii. Musí se po někom poohlédnout. Tvůj otec v rodině není.“

„Můj bratr -“

Dean vyštěkl smíchem, který zamrazil Alessu až v nitru srdce. „Joel? To je takový hlupák. Už se konečně přestaň pohybovat ve svých snech, holka. On nikam nepůjde. Terrance udělá tu druhou nejlepší věc – provdá svou vnučku za tu nejsilnější a nejlepší rodinu, kterou dokáže najít. A nikde žádná jiná není, Alesso. Já jsem přesně tam, kam budeš v nejbližší budoucnosti směřovat ty.“

Dean teď byl dost blízko na to, že pokud by chtěl, se mohl natáhnout a znovu ji chytit. Tu možnost mu odmítla dát. Alessiny nohy se konečně rozhodly začít spolupracovat s její myslí a bušícím srdcem. Odlepila se od vrby a rozběhla se pryč. Vběhla přímo do něčeho tvrdého.

Dřív, než Alessa stihla dopadnout na zem, ji zachytily silné paže Adriana Conti. Když jí beze slova narovnal, v hrudi jí uvízl tichý vzlyk. Pohnula se mírně za něj. Pěstmi ho sevřela za zadní část trička, jako by představoval to jediné záchranné lano, které jí zbývalo.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Adriano. Ani na okamžik nepřestal zírat na Deana.

„Jo,“ zamumlala Alessa. „Jsem v pořádku, Adriano.“
„Dobře.“

Alessa cítila, jak Adriano natáhl ruku dozadu a vzal ji za tu její. Ruku jí stiskl, pak ji nechal být.

Adriano Conti byl stejně starý jako Alessa. Dokonce chodil do stejné soukromé školy. Jeho otec byl s chicagskou mafií a jejím dědečkem silně zapletený. Riley Conti byl jedním z předních bossů mafie.

Adriano Alesse nikdy nevěnoval příliš pozornosti. Stál na své straně mafie a Alessa na té své. Čas od času se potkávali na rodinné večeři nebo party, ale nikdy se nesnažili o to, aby se z nich stali přátelé. Adriano byl na středoškolská fotbalová hvězda, mafiánský princ a hráč na hřišti i mimo něj. Alessa věděla naprosto přesně, že toho kluka nikdy nedostane – že není pro ni.

To ovšem neznamenalo, že by to nechtěla. Kdyby někdy prohlásila, že Adriano nebyl nádherný a nezajímal ji, byla by zatracenou lhářkou.

Když na sebe Dean a Adriano pod tou vrbou zírali, ten kontrast byl pro Alessu víc než viditelný. Dean byl vysoký a hubený, Adriano byl dobře stavěný zadák. Měl široká ramena, silné paže a postoj, který na všechny křičel: ustup. Alessa cítila, jak se Adrianovy svaly napjaly, jako by byl připravený k útoku. Pod jejím dotekem doslova vibroval. S vyceněnými zuby se ušklíbal směrem k Deanovi – jako by ten kluk nebyl ničím víc než červem, kterého rozdrtí pod svou botou.

„Artino,“ řekl Adriano a směrem k Deanovi kývl bradou. „Myslel jsem si, že jsem tě předtím viděl, jak jsi zamířil za Alessou.“

Dean se zamračil. „No a co?“

Adriano pokrčil rameny. „Nic. Ale když dívka řekne, aby ses stáhl, tak se zasraně stáhni dřív, než se rozhodne, že tě praští přímo do koulí.“

„Jen jsme si užívali trochu nevinné zábavy. Že, Alesso?“ zeptal se Dean.

Alessa se na něj zamračila. „Strkat mi ruku pod šaty by pro mě mělo představovat zábavu?“

Při tom přiznání Adriano vyrazil dopředu. Šel po Deanovi pěstí. Vzhledem k tomu, že se ho Alessa zezadu stále ještě držela za košili, následovala ho. Alesse se naštěstí podařilo udržet se na nohou a Adriana pustit. Dean odletěl dozadu, s rukama vysoko zvednutýma do vzduchu.

„Hele, Adriano, opatrně,“ řekl Dean a usmíval se u toho jako idiot. „Nechtěl bys nasrat svého otce tím, že bys dělal problémy někomu, s kým je propojený.“

„To jsem neudělal,“ procedil Adriano skrz zaťaté zuby.

„Co tím myslíš?“

Adriano mávl rukou směrem k Deanovi, jako by jeho varování bylo naprosto nepodstatné. „Ty jím nejsi, což znamená, že nejsi důležitý. Ty i tvůj otec jste mi zasraně ukradení.“

Dean si odfrkl. „Oba víme, že to není pravda.“
„Špatně. Tvojí první chybou bylo srát se kolem Trentini, ale tvojí druhou chybou byl předpoklad, že o mně víš jakoukoli zasranou věc.“ Adriano vypadal, jako by byl připraven k dalšímu boji s Deanem. Alessa nechtěla Adriana dostat do problémů, ale nemyslela si, že by do toho měla vstoupit a zastavit ho v nakopání Deanova zadku. „Navrhuji, aby ses vydal zpátky do domu, zachránil si tak zuby a vyhnul se tomu, že po zbytek života budeš přijímat potravu jen brčkem.“

„Já -“

„Do prdele s tebou,“ přerušil ho Adriano chladně. „Ona není tvou hračkou.“

Alessa fascinovaně a zároveň zmateně sledovala, jak se Dean otočil a odkráčel. Jakmile věděla, že byl mimo doslech, konečně se jí podařilo uvolnit tak, že mohla ustoupit o krůček dál z toho bezpečí, které jí Adriano poskytoval.

„Děkuji,“ řekla Alessa.

Adriano měl ruce založené na prsou a s povzdechem se díval směrem, kterým Dean zmizel. „On je něco jiného.“

„Kretén.“

„Chtěl jsem říct něco horšího, ale tohle ho taky vystihuje,“ zamumlal Adriano. „Neděkuj mi za to, že jsem to pro tebe udělal, ale kde je zatraceně tvůj bratr?“

„Joel?“

Adriano přikývl. „On je tím jediným bratrem, kterého máš, že?“

„Někde. Chtěla jsem se prostě z té party dostat pryč.“

Adriano nevypadal, že by věřil slovům, která vycházela z jejích úst. „Ve skutečnosti ses snažila dostat se pryč od toho kusu sraček. Viděl jsem, jak tě sledoval a otravoval tě. Nemusíš se bát promluvit, Alesso. Jestli o tom něco řekneš, nikdo mu na ty jeho sračky nenaletí.“

„Nikdy dřív nic takového neudělal,“ řekla Alessa.

Nesnažila se Deana bránit. Jeho činem pohrdala. Ale ještě nikdy nezašel tak daleko, jako dnes.

„Jistě, cokoli,“ řekl Adriano se zavrtěním hlavy. „Co se tu vlastně dělo, než jsem do toho vstoupil?“
Alessa se přikrčila. Nechtělo se jí o tom mluvit. Podle toho, jak Adriana znala, by ho to pravděpodobně ani nezajímalo, že měla strach z toho, že by byla provdaná. „Nic.“

„Hele.“

„Jo?“ zeptala se Alessa.

Adriano k ní přistoupil o krok blíž. Na rozdíl od Deana, jí jeho bezprostřední blízkost nevadila. Natáhl ruku a dvěma prsty jí zvedl bradu. Byla minimálně o deset centimetrů menší než on, a když se na něj dívala nahoru, připadala si neuvěřitelně malá.

„Alesso, mluv,“ zopakoval Adriano tiše.

„Adriano, nikoho nezajímá, co má dívka na srdci. Ty to víš.“

„Mě to zajímá.“

Skutečně?

Alessa překvapeně zamrkala. Netušila, co jiného říct, ale chtěla se od tématu mafie dostat tak daleko, jak to jen šlo. „Jak jde fotbal?“

Adriano se se zvednutým obočím ušklíbl. Díval se na ni svými zelenými očima tak, jako by pro něj v tenhle okamžik byla její přítomnost to nejdůležitější. Ten kluk to uměl. To mu Alessa musela přiznat.

„Nudně,“ konečně odpověděl. „Fotbal je nudný.“

„Skutečně? Vypadá to, že ho máš hodně rád.“

„Mám rád spoustu věcí.“

„Toho jsem si všimla,“ řekla Alessa dřív, než se dokázala zastavit.

„Skutečně?“

Alessa cítila, jak jí pod jeho těžkým pohledem začaly hořet tváře. Odvrátila oči. „Já prostě… nevadí.“

„Hele, nedělej to,“ řekl a svými prsty se znovu dotkl její brady. Alessa se nedokázala ubránit pohledu na něj. „Tohle nikdy nedělej, Alesso.“

„Nic nedělám.“

Adriano se zhluboka zasmál. „Jistě, že ne. Nebuď v rozpacích, Lisso.“

Tak jí kromě rodiny a nejbližších kamarádů ve škole nikdo neříkal.

„I já jsem si na tobě všiml spousty věcí,“ dodal Adriano.

Ach.

„Ano?“ zeptala se Alessa.

„Mmhmm. Vůbec nemáš ráda fotbal, že? Nikdy jsem tě kolem fotbalového týmu neviděl. Ani ses neukázala na zápasech či kdekoli jinde.“

Alessu udivovalo, proč by se po ní vůbec díval.

„Ne, vůbec ho nemám ráda,“ odpověděla. „Fotbalisté na naší škole mají obrovské hlavy, ale uvnitř jen miniaturní mozky.“

„Všichni z nás?“

Alessa se při jeho otázce usmála. „Někteří z vás. Možná bys mě mohl přesvědčit o opaku.“

„Možná,“ zopakoval.

„Máš zájem zkusit to?“

Adriano po ní blýskl smyslným úsměvem. „Moc rád.“