TTWY - 5. kapitola

Překlad: Lenuszka

Bylo časně z večera, když Colton zahnul na příjezdovou cestu malého světle modrého domku, kde žila jeho babička a jeho osmnáctiletá sestra Hannah. Aiden Cross, mladík, kterého najal, aby dům vymaloval, byl pořád tady, soudě podle té kdysi-červené-nyní-vybledlé-růžové zrezavělé Toyotě Corolle, která stála před ním. O stěnu samostatné garáže byl opřený žebřík, o kterém se dalo říct, že je napůl oprýskaný. Ten kluk byl dobrý pracant, a očividně ještě v zápřahu při sedmé nedělní večer.

Colton zaparkoval svůj služební vůz na příjezdovce a šel k zahradě. Když se přiblížil, Cookie, jeho náhradní babička, vstala z místa, kde klečela, přivazovala rostliny rajčat, na šedých vlasech měla široký červený klobouk, který ladil s dřeváky na nohou. „Ahoj, zlatíčko,“ řekla, políbila ho na tvář. „Omlouvám se, že jsem dnes večer nezorganizovala večeři. Hannah je v kuchyni a jí mezi svou číšnickou směnou a hodinou tance. Jedl jsi?“

„Hannah a já jsme schopní se nakrmit sami, Cook.“ Cookie si zasloužila pauzu po tom, co se o něj a jeho sestru celé ty roky starala, a on nechtěl, aby se cítila vinná, že jde na oběd se svými přáteli.

„Dali jsme si s několika dětmi pizzu u Loua, a donesl jsem to, co zbylo, pokud bude Hannah chtít.“

Colton věřil, že jich většinu udrží u Loua, místního podniku s pizzou, několika stoly na kulečník a ping pong, které spoustu mladých lákaly. Bylo to místo plné zábavy, kam si děti mohly vyrazit a zůstávaly daleko od problémů, a on to tak chtěl nechat. Takhle to bývalo i tam, kde Hannah pracovala, takže byl schopen se tam stavit a dohlédnout i na svou malou sestřičku. Což ona moc nevítala, ale to je prokletí velkého bráchy.

„Taky bys měl nechat těch přesčasů,“ řekla Cookie. „Je neděle.“

„Jo, jo.“

„To mi neříkej, mladý muži.“ Mazaně si ho prohlédla, všimla si jeho baseballové kšiltovky, toho, jak byl zpocený, a jeho věcí špinavých od trávy. „Strávil jsi odpoledne čištěním té parcely, že?“

„Mám s ní plány, babi,“ řekl s úsměvem. „Navíc, to není práce. Je to… zábava.“

„Přeju si, aby ses prostě nastěhoval do našeho domu, Coltone, až se přestěhuju do bytu a Hannah odejde na vysokou,“ řekla Cookie. „Je to pěkný dům a zahrádka je skvělá. Není to lepší, než žít v tom tvém bytě úplně sám?“

Colton se nastěhoval do svého po tom, co se stal před rokem náčelníkem u policie. Ne, že by Cookie a Hannah nemiloval, a snažil se strávit volné noci u babičky, jak to šlo, ale bylo mu třicet, a nechtěl jim muset vysvětlovat své příchody a odchody. Ale nelíbila se mu ani myšlenka na to, že by v domě Cookie žil sám. Dům byl ze sedmdesátých let – byl dělaný trochu na způsob farmy. Nevadilo mu, že se na něm musí pracovat, ale ta atmosféra sedmdesátých let nebyla pro něj. I když byla zahrada krásná a když byl mladší, hrával si v ní hodně s míčem.

„Omlouvám se, Cookie.“ Už to probírali předtím. Pozemek, který koupil před šesti měsíci, byl uprostřed města, vedle parku, obklopen lesy, a stal se dostupným, když se vnoučata jednoho staršího páru rozhodla prodat několik parcel z dvacetiakrové zahrady.

Na tom připojeném pozemku, který byl také na prodej, stál zchátralý sto let starý koloniální domek, který vypadal jako ze seriálu Sběrači. Pro ten katastrofální domek neměl využití, ale pro muže s povoláním, které ho občas nutilo cítit se jako v akváriu, byl tenhle skrytý kousek půdy jako kouzelná oáza. I když tam byl šílený nepořádek.

„No dobře, ale neříkej, že jsem ti to nenabízela,“ řekla.

„Moc o tomhle místě přemýšlet nebudeš, až se budeš v lednu opalovat v Palm Beach, zatímco my tu budeme mít sněhu po kolena.“ To byl její plán. Ve městě malý byt, na chladné měsíce přelétnout na Floridu. Nikdo si to nezasloužil víc.

„Takže Sara Langdonová je zpátky ve městě. Už jsi na ni narazil?“

Samozřejmě Cookie trvalo celých deset vteřin, aby změnila téma a zmínila Saru. „Jasně, že jo. Ona je ta, která mě včera večer šila.“ Natáhl svou ruku, která byla pořád zavázaná gázou, přesně, jak ho Sara nabádala. Pokud mohl říct, pěkně se mu to hojilo. Na rozdíl od jejich vztahu, který byl stejně kousavý, jako vždycky.

Cookie se podívala na ten obvaz. „Takže jsi ji pozval na rande, zatímco tě sešívala?“ Jeho babička se toho tématu nikdy nevzdá. Dávno si vzala do hlavy, že je Sara pro něj ta pravá. Nikdy nepochopil vrtochy babiččina dohazování.

„Ne, babičko, to jsem neudělal. Bylo by to trochu trapné, když mě ta žena nemůže vystát.“ Říkal jí „babičko“ pokaždé, když byl trochu rozladěný, a „babi“ jako projev náklonnosti. Jinak, i když se jmenovala Charlotte, byla prostě Cookie. Pro všechny.

„Ale, jdi ty,“ řekla Cookie, zamítavě mávala rukou. „Teď, když už se zbavila toho idiota, jí musíš dokázat, jak vypadá opravdový muž.“

Pro jednou nezačal Tagga bránit. Což o mnohém vypovídalo, protože Tagg a jeho rodina vzali Coltona pod svá křídla, když byl divoký teenager a ukázali mu, že může uspět bez ohledu na svou šílenou minulost. Tagg mu pomáhal studovat na střední a dohnat všechno, co zameškal v letech, kdy žil se svou matkou a škola byla dílem náhody. Jeho rodina brala Coltona na místa, jako zábavní parky a na dovolené, které by si Cookie nikdy nemohla dovolit, plus Dr. Milouhouse, Taggův táta mu radil ohledně vysoké a pomohl mu ucházet se o stipendium pro policejní důstojníky po tom, co si zranil koleno a jeho fotbalové stipendium propadlo.

Vždycky byl za tohle všechno vděčný, ačkoli jako dospělí žili on a Tagg velmi rozdílné životy. Navíc se Colton minulý rok přesvědčil, že idiotských poznámek stačilo. Mluvil s Taggem jen párkrát, a chodil s ním ven čím dál méně, vymlouval se, kdy to šlo. „Díky za povzbuzení, ale já nehledám vztah.“

„Nesmysl. Každý hledá lásku a ty nejsi imunní. Sara je teď možná trochu naštvaná, ale ty ji musíš přimět pochopit, co se opravdu stalo. Někdy je těžké věřit, že lidi, které miluješ, jsou dostatečně hloupí, aby úplně sami udělali stupidní věci. Je snazší obvinit někoho jiného.“

„Musíme o tom opravdu mluvit teď?“ Pokud se Sara potřebuje zbavit hněvu na Coltona, tak ať. Nebylo by to poprvé.

Pro každého, kdo měl všechny výhody a možnosti, které on sám nikdy neměl, byl jen chytrákem s rankou na rameni. Ano, říkal jí Mozkovno a utahoval si z ní kvůli tomu, že je chytrá a staromódní. Ale když do ní jeden z jeho kámošů z fotbalu úmyslně strčil a její brýle letěly vzduchem, zachránil je. A poprvé za celou dobu si uvědomil, že má ty nejjasnější zelené oči, i když zčervenala jako nové městské hasičské auto, když jí je podal zpátky. Ale po tom, co mu poděkovala, mu svým typickým stylem udělila lekci, proč by neměl chodit ven s takovými kretény.

Takhle to s nimi bylo vždycky. Ona ho vždy byla schopná naštvat do morku kostí. To se nezměnilo ani za celá ta léta.

Ale dnes ráno samozřejmě vypadala v těch šortkách dobře.

Cookie pořád mluvila. „Chci, aby ses usadil. Ty a Sara byste byli tak krásný pár. A chci vidět nějaká vnoučata, než umřu. Je to moje právo, když tu zastupuju matku. A tvou babičku. Dvojitý důvod do toho jít.“

Cookie si je vzala několik let po tom, co Coltonův táta, policista z Chicaga, zemřel v přestřelce během bankovní loupeže, když bylo Coltonovi osm. Jeho máma si bez otce nevedla moc dobře, brala jednu hroznou práci za druhou a našla si pokaždé horšího chlapa. Hannah se narodila, když mu bylo dvanáct – nikdy se nedozvěděli, kdo byl jejím otcem – ale v té době už byla jeho matka na cestě ke dnu. Potřebovala nová játra po čtyřech letech, co ty svoje nakládala do alkoholu, ale bez ohledu na tři série rehabilitací, nemohla přestat pít na tak dlouho, aby je mohla dostat.

V době, kdy matka zemřela a Cookie je přivedla do Angel Falls, stal se z Coltona ochránce své sestry. Byl rozhodnutý udělat cokoli, aby jí dal budoucnost, kterou nemohl mít sám. A byl rozhodnutý dát Cookie pauzu, kterou nikdy neměla, protože strávila svůj život jejich výchovou.

Najednou vyběhla z domu Hannah, oblečená v kalhotách na jógu a tričku, připravená na svou práci asistentky tanečního instruktora v baletním studiu v centru města.

„Díky za vajíčka, Cookie,“ řekla Hannah. „Umyla jsem pánev. Ahoj, Coltone, uvidíme se později, jestli tu budeš, ano? Nebo možná ne. Několik z nás půjde po hodině na pizzu a do kina.“ Oba je rychle políbila na tvář, pak sjela pohledem ke garáži u domu. „A páni, jak dlouho je tady ten cukrouš?“

Colton ji sledoval, jak ze své pozice zírá na Aidena bez trička, který se svými širokými potetovanými pažemi stál na žebříku a seškrabával malbu ze strany garáže.

„Jmenuje se Aiden,“ řekl Colton, „a přivydělává si tím, že mi pomáhá.“ Poznámka k sobě: Aiden si musí nasadit tričko. Co nejdřív.

Hannah protočila oči způsobem, který Colton znával až příliš dobře. Jako o dost starší sourozenec často balancoval na hraně mezi velkým bráchou (což bylo super) a postavou rodiče (což tedy super vůbec nebylo).

„Znám jeho jméno, a je moc hezký, a právě maturoval, jako já. Ani nemluvím o tom, jak je úžasný. A zlý chlapec, což je ještě žhavější. Ale musíš ho mít rád, když jsi ho sem vzal pracovat, ne?“

„Nezáleží na tom, jestli ho mám rád. Je tady, aby pracoval a držel se dál od problémů. To znamená žádné bratříčkování. Tenhle má všude na sobě napsáno „Drž se ode mě dál.“ Jakmile mu ta slova vylétla z pusy, zalitoval jich.

„Hmm,“ řekla s úsměvem. „Velmi zajímavé.“

„Nemáš jít do práce?“ zeptal se, sledoval Hannah, jak jde po příjezdové cestě ke svému autu.

„Ježíši, ty jsi takový suchar. Já se na kluky dívat můžu. Možná s nimi jednoho dne budu moct i randit jako normální holky, jejichž bratři si je v pozadí nekontrolují, než se můžou přiblížit na pět mil.“

Colton se zamračil. Často, když se jednalo o jeho sestru, ho opouštěla slova. Dlužil jí rodičovské rady, protože a) za ni byl zodpovědný a b) si nemyslel, že by byla Cookie dost přímočará. Ale pokaždé, když to zkusil, zauzloval se mu jazyk. „Chci, abys byla v bezpečí. Běž na rande s někým hodným.“ Vlastně by preferoval vůbec žádné randění.

„Ježíši, Colte, ty si myslíš, že budu navždy panna?“

On zblednul. „Možná jen než ti bude třicet.“ Snažil se usmát, ale pro něj to opravdu nebyl vtip.

„Ať se ti v práci daří. Nemluv s žádnými kluky.“

Ona zasalutovala. „Ano, ano, náčelníku.“ Ale očima znovu sledovala Aidena.

Aiden byl vyrýsovaný, to mu musel nechat. Byl opálený a svalnatý, a nosil svou kšiltovku naopak, když pracoval. Jeho hruď, záda a paže pokrývala exotická tetování, která mizela za pasem jeho džínů. Chytili ho, jak kouří trávu se svými kamarády flákači, z nichž většina měla policejní záznam. Jeho otec byl ožrala a jeho matka utekla. Colton si ho poprvé všimnul, když v parku vykonával veřejně prospěšné práce sběrem odpadků. Ten kluk naplnil za půl hodiny pět velkých pytlů na odpadky, zatímco ostatní fňukali a stěžovali si, že je moc horko.

Colton se rozhodl, že mu dá šanci, přesně jako ji náčelník McGregor, jeho předchůdce, dal Coltonovi, když byl před lety drzý, naštvaný spratek. Vzal si zaparkované auto, aby si zajezdil a chytili ho. Tehdejší šéf ho donutil ke sto hodinám prospěšných prací, ale víc než to, vzal Coltona pod svá křídla.

„Mazej, Hannah,“ řekl, jemně svou sestru postrčil k autu.

„To není fér, Coltone.“ Našpulila svůj spodní ret, jako to dělala, když jí byly tři. „Užívám si výhled.“

„Čas jít učit malé holčičky, jak se dělají piruety,“ řekl Colton a otevřel dveře auta. A přestat sledovat vyrýsované kluky s tetováním.

„Ahoj, Cookie.“ Mávla na svou babičku a poslala Coltonovi pusu. „Miluju vás oba!“ zavolala, když odjížděla.

„Ta holka bude moje smrt,“ řekl, chytil se za žaludek. Soudě podle malých jehliček bolesti, které zažíval, bude mít možná žaludeční vřed.

„Musíš ji nechat dospět, Coltone,“ řekla jeho babička. „Už za několik měsíců si bude žít po svém.“ Hannah začíná na podzim na Ohijské Státní. Vždyť to bylo jako včera, kdy to bylo ještě sladké, okaté batole s čokoládovou zmrzlinou, která jí kapala po bradě.

„Jak můžu vědět, že bude dělat správná rozhodnutí?“

„Nemůžeš. Jen se hodně modli a doufej, že jsi ji lecčemu naučil.“

Vyloudil malý úsměv. „Taky ses o mě tak bála?“

Cookie zatřásla hlavou a smála se. „Tisíckrát hůř.“

Vtáhl babičku do objetí. Nemohlo být snadné vzít si třináctiletého kluka a roční dítě. Byl hádavý. Neměl úctu. A byl tak naštvaný na slabost své matky kvůli závislosti, která ji ovládla, když tátu zabili. Jak to s ním babička mohla vydržet?

Cookie ho poplácala po zádech. „Ale podívej, jak daleko jsi došel. Tvůj táta by byl tak hrdý, víš to?“

Odtáhl se z babiččina objetí. „Nevím, co by si táta myslel o tom, že jsem polda v malém městě. Možná by byl zklamaný.“ A kruci, tohle neměl říkat. Cookie si bude myslet, že touží po ocenění.

„Nesmysl. Vůbec takhle nepřemýšlej.“ Samozřejmě, že to řekla. Cookie byla Coltonova největší fanynka.

„Už jsem ti někdy poděkoval za všechno, co jsi pro mě udělala?“ zeptal se.

„Zlatíčko, děkuješ mi každý den, když se můžu dívat, jak skvělým mužem ses stal. A ohledně tvé práce, nikdo by nikdy neměl podceňovat její vliv. Ty poznáš, jestli jsi na správném místě. Tvé srdce ti to poví. Přesně jako v momentě, kdy najdeš tu pravou.“

„Jasně, jasně,“ řekl Colton a vydal se k domu.

„Kam jdeš?“

„Jdu říct tomu klukovi, aby si oblékl tričko. Zvláště, když je poblíž Hannah.“

„Já se chystám do knižního klubu. Pokud máš hlad, na lince je bagel.“

Zamával babičce a došel k Aidenovi, který slezl ze žebříku a pil vodu ze své lahve. „Jak to jde?“ zeptal se ho, natáhl ruku, aby si ťukli pěstmi.

„Skvěle,“ řekl Aiden. „Jsem tu od osmi, ale pršelo, tak jsem jel koupit barvu. A oškrábal jsem většinu téhle stěny.“

„Vypadá to dobře. Proč už to pro dnešek nezabalíš? Je skoro sedm.“

„Chci toho ještě trochu stihnout, než se začne stmívat. Večer mám směnu v obchodě, takže se možná vrátím až zítra kolem poledne.“

Colt věděl, že Aiden v noci doplňuje regály a o víkendech parkuje na akcích velkého hotelu v centru Clevelandu auta. Ten kluk byl pracant, to se musí nechat.

„Tak, už jsi přemýšlel o plánech na podzim?“ zeptal se Colton.

„Jestli myslíte vysokou, to není pro mě.“

„Myslel jsem, že chceš být elektrikář.“ Dlužil tomu klukovi to, aby ho tlačil přesně jako náčelník McGregor v Coltonově případě. McGregor byl otcův nejlepší kamarád a jeho investice do Coltona způsobila tu změnu.

„Propásl jsem termín pro přihlášku do programu na technické univerzitě.“

„Nevymlouvej se.“ Colt si založil paže na hrudi, věděl, že je jeho pohled trochu děsivý.

„Dejte mi svátek, náčelníku,“ řekl Aiden. „Uzávěrka byla v době, kdy jsme se vloni na jaře dostal do problémů.“ Podíval se dolů. „Plus, nemám na školu peníze.“

„No, existují studentské půjčky a stipendia a--“

„Ty jsou pro lidi s lepšími známkami, než mám já. Já nejsem--“

„Dost dobrý? Podívej, pokud budeš takhle mluvit, nikam se nedostaneš. A já už jsem volal na průmyslovku. Berou lidi, když někdo vypadne. Takže si podej přihlášku, aby ses dostal na čekací listinu. Nikdy nevíš, co se může stát.“ Plus Colt měl kamaráda, který na té průmyslovce učil a řekl mu, že se podívá, co pro toho kluka může udělat. Ale tohle Aiden Coltovi neřekl.

„Bylo to pro Vás snazší, protože pocházíte z dobré rodiny.“

Colton si povzdechl. Opravdu nesnášel, když musel ten příběh vyprávět, protože byl určitým způsobem bolestivý. Ale ten kluk to potřeboval slyšet. „Oba mí rodiče zemřeli, než jsem šel na střední. Byla jsem úspěšný receiver a mířil jsem na prvotřídní školu, dokud jsem si nepřivodil zranění kolene v posledním zápase sezony. Musel jsem se vzdát svého stipendia a svého snu, že budu hrát fotbal. I když jsem koleno rok rehabilitoval, nikdy se nedostalo do své původní formy. Ale lidi mi nabídli pomocnou ruku a já ji přijal. Ty můžeš taky.“

Stal se poldou, protože šly jeho sny k čertu, a protože se o něj v Angel Falls, kde dobře znali jeho otce, když tu pracoval jako policejní zelenáč, sami postarali.

Ne, že by si jejich pomoc zasloužil. Býval arogantní bastard a ničí pomoc nechtěl. Ale nabídli mu práci – úklid záchodků a vynášení smetí, pak výpomoc při různých událostech jako dopravní hřiště pro malé děti, a ukázali mu policajtský život. Změnilo to jeho životní postoj, dalo mu to další cíl, a on zjistil, že chce být poldou.

Po vysoké a policejní akademii, mu náčelník McGregor nabídl práci, a on se vrátil domů, aby se postaral o Cookie a Hannah. Možná měl vyšší cíle, ale rodina je rodina, a Angel Falls bylo místo, kde skončil, v lepších i horších časech. Ne, že by neměl svou práci rád – měl, a hodně. Jen někdy přemýšlel, jestli by neměl jít někam, kde by mohl skutečně pomáhat místo záchrany psů a vypisování pokut za parkování.

„Jak to tak vidím, smířil ses s tím, že nikam nepůjdeš a budeš mít život na houby nebo dost bojovat, aby ses udržel nad vodou.“ Poplácal Aidena po zádech. „Dones na stanici svou přihlášku a já to s tebou projdu.“

„Ano, pane,“ řekl Aiden.

„A Aidene?“

„Ano, šéfe?“

„Měl by sis obléknout tričko, aby ses nespálil a nedostal rakovinu kůže.“

„Ach, nebojte se o mě, šéfe. Mám opalovací krém.“

„Jsem si jistý, že ano. Ale může tě vidět moje babička a možná to pro ni bude až moc velké vzrušení.“

„Ach, šéfe, Vaše babička se o mě nestará…“

Colt ho přerušil. „Není to jen moje babička, o kterou se bojím, jestli mě chápeš.“

Aiden si promnul zátylek.

„Prostě si to tričko obleč, chápeš?“

„Ano, pane,“ řekl obezřetně.

Colton přikývnul. Když se otočil, že půjde do domu, přes trávník k nim vyrazil nějaký pes.

Bulteriér s hnědýma ušima a velkou pirátskou skvrnou přes levé oko.

Rocket.

Když vzhlédl od hlazení psa, celkem jistě viděl, že po cestě spěchá Sařina babička, trochu bez dechu. Měla tyrkysové kalhoty, svetr, a bílé ortopedické boty, a nesla Rocketovo vodítko. Vůbec nevypadala rozcuchaně, ale poznal ten panický pohled v jejich očích.

„Oh, Coltone, jsem tak ráda, že tě vidím!“ řekla, a stiskla mu rameno. „Dobrý den,“ řekl zdvořile Aiden.

Colton ji poplácal po ruce. „Děje se něco, Rose? Jak Vám mohu pomoct?“

„Ó, ty jsi drahoušek. Možná mi můžeš pomoct. Tohle není moje ulice. Já – můžeš mi říct, kde je Glenwillow Lane? Vzala jsem Rocketa na procházku, ale zasnila jsem se a trochu jsem se vychýlila z kurzu.“

Vychýlila z kurzu. Od doby, co jí diagnostikovali demenci, se měl víc na pozoru, ale tohle nikdy předtím neudělala. Rozezněl se mu u boku telefon, než ho stihnul vytáhnout a zavolat Rafemu.

„Ahoj, Colty, ty moje lásko,“ řekla Carmen, jeho dispečerka, melodickým a přátelským portorikánským hlasem. Byla oprsklá a koketující a opravdu dobrá ve své práci. Plus si ve svých šedesáti nenechala od nikoho nic líbit, ani od něj.

„Ahoj, Carmen, co se děje?“ Colton okamžitě pocítil obavu. Carmen pečlivě strážila jeho volno. Nikdy nevolala, pokud to nebylo důležité.

„Vím, že nejsi ve službě, ale právě mi volala Sara Langdonová, že její stará sladká babča zmizela. Myslela jsem, že tě chytím na mobilu, protože budeš někde v tom svém lese. Pokud teda nejsi s nějakou dámou nebo tak, což v tomhle případě nechci vědět.“

Colton ignoroval ten komentář o dámě. Carmen se vždycky snažila zjistit detaily o jeho milostném životě. „Máš skvělý instinkt, protože Rose právě vešla na dvorek k mé babičce.“

„Já mám vždy skvělé instinkty, neměj obavy, zlato.“ Carmen se odmlčela. „Sara se bojí i o Rocketa. Máš ho tam?“

Colton se ohnul, aby psa poškrábal za ušima. On okamžitě padnul na záda, aby dostal víc. „Rocket je tady a podá vysvětlení. Díky, Carmen.“ Rocket mu začal vděčně olizovat ruku. Colton se postavil. On a Rocket byli kámoši, ale měl hranici v tom, být od něj celý oslintaný. „Hej, zavoláš Saře a řekneš jí, že je vše pod kontrolou? A dala bys mi, prosím, její číslo?“

Zavolá jí a řekne, že veze Rose domů. Jako veřejnou službu samozřejmě.

„Odvážný krok, náčelníku. Jak moc o to stojíš?“ řekla jeho chytrolínská dispečerka.

Oh, proboha. „Jen mi to číslo pošli, Carmen.“

„Ouky douky, Colty. A ukaž té holce, jaký jsi klenot, bejby. Přiměj ji zapomenout na všechny ty její hloupé ex-snoubence.“

„Měj se, Carmen.“

Zavedl Rose do patia. Zahákla se do něj paží, položila svou žilnatou ruku na jeho předloktí, když šli přes trávník. „Na chvilku si sedněte, a pak Vás zavezu domů.“ Chtěl se ujistit, že byla v pořádku. Nabídnout jí vodu nebo něco. A zavolat Saře.

„Bylo to hrozně zvláštní, Coltone. Najednou jsem se rozhlédla a nic jsem nepoznávala. Dokud jsem neuviděla tebe.“ Poplácala ho po ruce. Strach v jejich očích mu kroutil střevy. Co to bylo za nemoc, která takhle kradla lidem život, přiměla někoho, kdo tu žil celý život, zapomenout na to, jak vypadá jeho vlastní sousedství? Cítil se kvůli Rose špatně. A kvůli Saře, která musí panikařit.

Když mluvíme o Saře, najednou tu byla, běžela po chodníku a mávala.

Přesně tehdy vyšla ze zadních dveří Cookie. Byla oblečená do knižního klubu, měla bílé kalhoty a lodičky a světlou květovanou halenku, ale když je viděla sedět se Sařinou babičkou, odhodila kabelku na židli a přišla.

„Ahoj, Rose, drahoušku,“ řekla Cookie a objala ji, pak se sklonila, aby pohladila Rocketa. „Právě jsem udělala limonádu. Zůstaneš na chvíli na pokec?“ Podívala se na Aidena, který nesl k hadici kbelík. „Aidene, ty taky. Pojď se napít.“ Mrkla na Coltoan a on přikývnul. Třicet let jako učitelka ve školce z Cookie udělalo excelentní ženu činu, vždy připravenou skočit do akce.

Colton se setkal se Sarou na půl cesty, vzal ji za loket a doprovodil ji ke svému policejnímu vozu. Ona si tiskla ruku k hrudi, ve tváři měla poplašený pohled.

„Je v pořádku,“ řekl, chytil ji za paže a podíval se jí do očí, dokud si nebyl jistý, že to zaregistrovala. Oči se jí hned naplnily slzami, když si připlácla ruku na pusu.

„Oh, Coltone. Díky. Carmen mi volala, a já jsem hned vyběhla.“

On jí třel paže, což nebylo moc profesionální, ale ona byla jasně rozrušená. „Jsi v pořádku?“

„Jen jsem na sebe naštvaná. Řekla jsem babičce, že půjdu s ní a šla si nahoru pro boty, a ona byla prostě… pryč. Jako by zapomněla, že chci jít s ní, možná? Nevím, zpanikařila jsem a zavolala na stanici.“

„Udělala jsi dobře,“ řekl tím nejvíc uklidňujícím hlasem, na který se zmohl. „Rose mě viděla na dvorku a přišla. Trochu panikařila. Nevěděla, jak se má dostat zpátky na vaši ulici.“

„Ó Bože.“ Udělala krok směrem k babičce, ale Colton ji zastavil.

„Nemyslím, že pomůže, když budeš rozrušená. Možná si dej ještě chvilku, než tam půjdeš.“

Ona přikývla. „Měla jsem na ni dohlédnout. To byl celý můj cíl, když jsem se vrátila domů, abych s ní žila.“

Ach. On přemýšlel, proč se Sara vrátila domů. „Nesmíš se vinit. Všechno je v pořádku. Nezašla daleko, a věděla, jak požádat o pomoc.“

Sara přikývla, ale podle jejího výrazu mohl říct, že vůbec nebyla v pohodě.

Otočila na něj ty své pronikavé zelené oči, a on skoro roztál. „Díky, že ses o ni postaral.“

„Bez problémů. Jsem rád, že můžu pomoct, když potřebuješ.“ A dost zvláštním způsobem to myslel vážně.

Pustil ji, spolu došli k patiu. Aiden tam stál s oběma staršími ženami a poskytoval jim osobní prohlídku nespočtu tetování, které měl všude na ramenou a hrudi, zatímco ony ho uznale sledovaly. „Tohle je čínský symbol pro „něžný, ale silný“ a tohle je jméno mého psa Sparkyho. Vloni zemřel.“

Colton se ujistil, že neprotočí oči. Nebyl si jistý, jestli má být rozhořčen nebo potěšen. Ten kluk byl očividně přátelský. Ale pořád měl sundané to zatracené tričko.

Rose uviděla Saru a usmála se. „Oh, tady jsi, drahoušku.“ Zvedla ruku, za kterou ji Sara okamžitě chytla. Musel Saře uznat, že ji nepřemohly emoce, ani nevyšilovala. „Jen jsem vzala Rocketa na procházku,“ řekla Rose, „a podívej, na koho jsme narazili. Colton a Cookie mě pozvali na limonádu, není to pěkné?“

„Dej si brownie, drahoušku,“ řekla Cookie a ukázala na stůl. „A nějakou limonádu.“

Sara obajala Cookie a poděkovala jí, pak si sedla vedle babičky a zdvořile konverzovala. Rocket se jí natáhl u nohou, a položil si hlavu na její boty na tenis.

Colton se taky posadil. Sara vyprávěla příběh, kterému se dámy smály, o dítěti, o které se starala na své stáži. Byla živá, používala ruce, a oči jí svítily smíchem.

Tím nastartovala Cookie k vyprávění jejich příhod ze školy. V jedné chvíli Colton Saru přistihl, jak se na něj dívá. Nebo možná ona chytila jeho, jak se dívá na ni, nebyl si úplně jistý. Ale hodila po něm vděčným pohledem a naznačila ústy Děkuji.

 Bylo zvláštní vidět tuhle její stránku. Byl zvyklý na Saru lékařku, tu, která byla ve všem perfekcionistka a to samé očekávala od všech ostatních okolo. Když si povídala a smála se, vypadala jako normální člověk. A byla pěkná. A on měl její číslo v mobilu.

Odkud se vzaly tyhle myšlenky? Nikdy by jí nezavolal. V žádném případě. Nepřichází v úvahu.

Jeho myšlenky naštěstí přerušilo auto Hannah, která zatáčela na příjezdovku. Vystoupila, očividně spěchala, ani se neobtěžovala za sebou zavřít dveře od auta. „Zapomněla jsem svou taneční tašku!“ volala jejich směrem, zamávala všem, kdo se shromáždili na verandě.

Najednou se při své cestě zastavila. „Ó můj Bože, Saro, co tu děláš? Ahoj, paní F. Rockete! Tady je můj hodný kluk. Jak se máš?“ Rocket k ní přihopsal, bušil ocasem o kamennou zídku patia a obdivně se opíral o Sařinu nohu. „Tak moc jsi mi chyběl,“ cukrovala Hannah a hladila ho. „Můj zlý bratr vzal s sebou Champa, když se přestěhoval a já bez psů naprosto trpím.“ Podívala se na Saru. „Děje se něco?“

„Jen jsme se stavili na procházce,“ řekla Sara. Hannah se pokradmu podívala na Colta, jako by říkala, Co je tohle za alternativní vesmír? Ale Colt zachoval neutrální výraz.

„Jsem ráda, že jsi zpátky ve městě,“ řekla Hannah Saře. „Někdy pokecáme?“

„Dáme si kávu a všechno doženeme,“ řekla Sara.

„To zní skvěle. Musím jít!“ Spěchala do domu. O několik vteřin později vyběhla ze dveří s dalším rychlým mávnutím.

„Hej, nespěchej,“ řekl Colton svým policajtským hlasem. „Nechci, aby se ti něco stalo.“

„Nebudu. Pa!“ Řekla a běžela zpátky k autu. Ale ne dřív, než věnovala dlouhý pohled potetovanému klukovi.

A aby toho nebylo málo, Aiden se otočil, když prošla a neskrývaně se jí díval na zadek.

Jako polda byl Colton vytrénovaný všímat si věcí, ale určitě si přál, aby zrovna tohle neviděl.