R&R - 5. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Tady bych snad i doporučila číst kapitolu v soukromí, protože je víc než sexy :)                Sinnel

Sejdeme se pod vrbou.

To byla celá zpráva, kterou dostal.

Adriano netušil, jak Alesse odmítnout jakoukoli zatracenou věc, takže na sebe vzal to riziko a zamířil tam. Ještě dřív, než vklouzla pod nízko položené větve stromu, uslyšel její kroky.

Alessa si přešlápla z nohy na nohu a objala se rukama. „Nemyslela jsem...“

„Že bych přišel?“ zeptal se Adriano.

„Jo.“

„No, udělal jsem to.“

Alessa se zasmála, ale ten zvuk zněl smutně. „Vždycky to děláš, že?“

„Běžím za tebou, i když mě od sebe odtlačuješ a ukazuješ mi záda? Jo.“

„Au, Adriano.“

Adriano pokrčil rameny. „Je to tak, jak to je, Lisso.“

Bylo to trochu hořké. Ta dívka pro něj znamenala všechno a nikdy se to nesnažil skrýt. Ale od té noci na svatbě před pár dny se ho Alessa vůbec nepokusila zkontaktovat. Neodpovídala na jeho zprávy a ignorovala jeho hovory.

To Adriana sralo.

„Proč nejsi dneska večer doma?“ zeptal se.

Alessa se zamračila. „Joel měl večeři s Artinovými a požadoval, abych přišla i já s Abriellou. Skončilo to pozdě večer. Joel se rozhodl, že místo toho, abychom se vracely zpátky do bytu, bychom měly zůstat tam.

Adriano přimhouřil oči. „Joel se rozhodl, že byste měly zůstat? Od kdy o tobě rozhoduje, Alesso?“

„Přesně.“

„Budeš mi to muset vyjasnit trochu víc,“ řekl Adriano.

Alessa se odmítla na Adriana podívat. „Od okamžiku, kdy jsme zjistily, že jeho otcem byl ve skutečnosti náš děda.“

Adriano zkameněl. „Nemyslím, že jsem ti správně rozuměl, Alesso.“

„Rozuměl. A on nesnáší Terrance. Říká to vším, co dělá a předvádí.“

Páni.

„V ničem nám nedává na výběr,“ dodala Alessa tiše.

Adrianovi se nelíbilo to, co Alessina slova naznačovala.

„Viděl někdo tvůj příjezd?“ zeptala se Alessa.

„Ne,“ odpověděl. „Zaparkoval jsem pár bloků odtud a na pozemek jsem přiběhl zadem. V tom jsme dobří.“

Alessa si povzdechla „Díky. Omlouvám se za to, že jsem se ti v posledních pár dnech neodpovídala.“

„Ano?“

„Ano,“ řekla Alessa. „Ale… uvízla jsem ve svých vlastních myšlenkách. Snažila jsem se přijít na to, co bych měla dělat. Myslela jsem si, že bych ti to pak dala vědět, takže by sis o mě mohl přestat dělat starosti a pohnout se dál, Adriano.“

„Ty jsi pro mě to nejdůležitější,“ odpověděl Adriano. „Copak to nevíš?“

Alessa sklonila hlavu, odmítala se na něj podívat. „Nemůžu být tvou věcí.“

„Přestaň s těmi sračkami. Na ničem z toho mi nezáleží. Nikdy mi na tom nezáleželo.“

„Nemůžu být tvou záležitostí,“ odpověděla Alessa pevně. „Už ne. Ne teď.“

„Hele.“ Adriano k ní přistoupil o krok blíž. Alessa na to zareagovala tak, že ucouvla. „Co je s tebou?“

Alessa pokrčila rameny. „Je konec. Budu se muset provdat za Deana Artina. Zásnuby a termín svatby zatím nejsou oficiální, ale jsem si jistá tím, že se Joel zachová jako bastard a tvému otci pošle pozvánku. Chtěla jsem, abys to zjistil ode mě a ne prostřednictvím fám od někoho jiného.“

Adriana v plicích vzduch přímo spaloval. Bránici mu drtila obrovská koule vzniklá z hněvu a sobectví, a hrozila, že úplně přestane dýchat. Alessa byla, je a vždycky bude jeho.

Jako by zasraně byl připravený dát její ruku nějakému bezcennému bastardovi, jako byl Dean Artino.

Jen přes jeho mrtvolu.

To se nestane.

„Ne,“ zavrčel Adriano a přistoupil k ní blíž.

Alessa na něj slepě zamrkala. „C-cože?“

„Ne. Neprovdáš se za Deana.“

„Myslím, že to nechápeš, Adriano.“

„Ach, chápu to zasraně dokonale dobře.“ Adriano si nemohl nevšimnout, že když k ní tentokrát přistoupil blíž, Alessa neucouvla. Když se teď dotýkali pod vrbou špičkami prstů od nohou, se mu musela dívat přímo do očí. „Chápu, ale nestane se to.“

Alessa si jazykem navlhčila rty. „Právě teď je to jen příslib brzkých zásnub mezi Deanem a mnou, ale Joel mě ujistil, že se svatba odehraje během několika příštích měsíců. Nemám na výběr a není to vůči tobě fér, takže mě nech udělat to, co musím. Dobře?“

„Ne.“

„Adriano -“

„Ne,“ odpověděl temně.

Ten tlak, který mu narůstal uvnitř střev, se teď přelil do hrudi. Ruku v ruce s ním šel i náhlý příval zloby a žárlivosti. Adriano byl jen tři vteřiny od toho, aby se vydal po Artinových a všechny je zabil.

„Spodina,“ vyštěkl Adriano smíchy.

„Kdo?“

„Dean a jeho tupý otec,“ vysvětlil. „Zasraní zbabělci. Jsou tou nejhorší spodinou, protože čekají, až lidé projeví slabost, a pak zaútočí. Využívají bolesti a zranitelnosti ostatních, aby se sami dostali výš. Jinak by neměli ani jedinou zasranou možnost, jak se dostat výš na svou vlastní pěst – ne. Musí cestou vzhůru vylézt po ohnutých zádech ostatních. Seru na ně.“

Nedostanou možnost vzít si, co bylo jeho.

Alessa nebyla jejich.

Dean jí nebyl zasraně hodný.

Adriano by ho zabil.

„Budu v pořádku,“ řekla jemně. „Víš to.“

Těch pět slov zničilo všechnu sebekontrolu, která Adrianovi ještě zůstala. Bez něj by nebyla v pořádku. Alessa nemohla být s nikým jiným, než s ním, v pořádku, protože nikdo o ní neměl takové zatracené ponětí, jako on. Adriano se pohnul tak rychle, jako by do něj udeřil blesk, překonal ty poslední centimetry, které ho do Alessy dělily. Jednou rukou ji sevřel za obě zápěstí a tvrdě si ji přitáhl ke svému tělu. Alessa do něj narazila, ale Adriano ji udržel ve vzpřímené poloze tak, že jí druhou ruku položil zezadu na bedra.

Byla o pár centimetrů menší než on. Dost na to, že kdykoli chtěl ochutnat její ústa, se k ní musel sklonit. Nikdy mu to nevadilo. Líbilo se mu, že byla tak malá a drobná oproti jeho mnohem vyššímu a svalnatějšímu tělu. Díky tomu měl Adriano pocit, jako by byl nějakým bláznivým způsobem jejím ochráncem.

Se zdrcující trestající silou přitiskl svá ústa na její. Alesse se rozšířily oči. Své měkké rty pootevřela a dovolila Adrianovi, aby vklouzl jazykem do jejího tepla. Jejich zuby a jazyky se propletly. Líbal ji silněji, hlouběji. Každým dalším úderem jeho jazyka se mu Alessa rozplývala v náručí o něco víc. Cítil, jak se mu její tělo pod vahou jejich polibků poddává.

Adriano ji celou tu dobu držel a nechal ji klesnout níž. Alessa ho popadla za jeho šedé tričko a přitáhla si ho k sobě blíž. On se na oplátku zapletl rukama do jejích vlasů, vychutnával si chuť jejích úst a sledoval, jak její modré oči tmavnou a jak se pod ní podlamují kolena.

Když byla na kolenou, Alessa ztěžka vydechla. Adriano se sklonil, prsty měl stále pevně zapletené do jejích vlasů. Teď je jednu rukou pustil, přejel svou dlaní po její tváři níž, až se dotkl pulsujícího bodu na jejím krku. Její tep uháněl jako o závod.

Alessa se zachvěla. „Bože.“

„Víš, že na to, aby ses dostala na kolena, Lisso, to musí být zatraceně dobré.“

Polohlasně zafňukala. Byla v tom slyšet sladkost a potřeba. „To není fér. Nikde se mnou nehraješ fér. Vždycky vyhráváš.“

„Protože jsi moje,“ zamumlal.

„Nemůžu být tvoje.“

„Škoda.“

Když jí Adriano rukou znovu přejel po krku, její řasy se zachvěly. Druhou rukou ji pevně držel za vlasy, čímž ji nutil setrvat na svém místě. Důvěřovala mu. Neublížil by jí.

Teď Alessa pocítila na spodních řasách vlhkost, ale ty slzy se nesnažila setřít. Adriano se znovu sklonil. Tentokrát ji políbil jemněji.

„Budu v pořádku,“ zašeptala, když se odtáhl.

„Ne, nebudeš,“ zamumlal Adriano.

Alessa tvrdě polkla. „Pravděpodobně ne.“

„Ty nejsi jeho. Ty se za něj neprovdáš.“

„Ne,“ souhlasila.

„A proč ne?“

Adriano čekal, klidný a tichý. Dával Alessa na čas, aby si mohla vše promyslet. Dovolil jí, aby si kolem svého srdce vybudovala tolik stěn, kolik potřebovala, aby se do něj nedostal příliš hluboko. Dával si s ní zatraceně načas, takže věděla přesně to, co chtěla.

Nebylo tam žádných pochyb. Chtěla jeho.

„Proč ne, Alesso?“ zopakoval svou otázku. „Řekni mi to.“

„Protože tě miluji. A miluji tě už hodně dlouho.“

Adriano vytáhl Alessu zpátky na nohy. Přitáhl si ji těsně k obličeji a odmítal ji pustit. Zaklonila hlavu, takže mohl vidět přímo do jejích obrovských očí, ve kterých našel svůj domov.

„Víš, jak dlouho jsem chtěl slyšet to, co říkáš?“ zeptal se stroze.

„Dlouho.“

„Jo.“

„Nevím, co mám dělat s Joelem,“ připustila Alessa.

„Něco vymyslím,“ řekl zastřeně.

„Chyběl jsi mi.“

„Nepronásledoval jsem tě jako blbec, co?“

Alessa se zasmála. „Dean je takový kretén.“

„Jo, to je.“

„A on… pořád se mě dotýká,“ prakticky vyplivla Alessa.

Adriana zevnitř sžíral horký žár. „Dotýkal se tě?“

„Celou večeři. A když jsem se vracela z toalety, slyšela jsem, jak s nimi Joel mluvil. Dean se ho snažil přesvědčit, aby mě s ním nechal bydlet ještě dřív, než bychom byli vůbec oficiálně zasnoubeni. To nemůžu, Adriano. To bych radši umřela.“

„To neříkej,“ požadoval Adriano a přejel svým palcem po jejím spodním rtu. „Tohle nikdy neříkej.“

„Je to prase!“

„Pst.“ Adriano ji sevřel v náručí a nechal Alessu, aby se zabořila obličejem do jeho hrudi. Držet ji tak blízko bylo lepší „To se nestane. Postarám se o to.“

Adriano prostě potřeboval nějaký plán. Existovalo pouze jediné místo, kam mohl jít, aby se tak stalo: jeho táta.

„Ale můj bratr a chicagská mafie -“

Adriano zavrtěl hlavou. Okamžitě umlčel Alessiny pochyby. „Je potřeba nový boss. Joel to nebude.“

Zvlášť ne poté, co se pokusil dostat Adriana tou střelbou. Adriano se rozhodl, že se o tom Alesse nezmíní. Pro jednou to nemusela vědět. A neexistoval nezlomný důkaz, že za tím stál Joel. A zbabělec, kterým Joel byl, by nikdy takovou zatracenou věc nepřiznal. Měl rád, když za něj vzal na sebe vinu někdo jiný.

Alessa si ztěžka povzdechla. Znovu se na něj podívala. „Udělal to tvůj táta? Myslím Terrance?“

Adriano v odpověď pokrčil ramenem. „Říká, že ne.“

„Proč slyším ne, ale někde za tím zní ale?“

„Protože mu nevěřím, Lisso.“

Alessa se zamračila. „Aha.“

Adriano nesnášel, když se v jejích krásných rysech objevila bolest. Pro něj to bylo, jako by mu někdo přímo do břicha zabodl nůž a ještě s ním zakroutil. „Je mi to líto.“

„To není tvoje chyba.“

„Možná, ale neznamená to, že nejsem o nic lepší. Ani svému tátovi úplně nevěřím.“ Adriano se zamračil. Přál si, aby co se týče pomoci Alesse, měl nějakou jinou možnost. „Hraje nějakou hru, kde rozhodně nestojím o to, abych se stal její součástí.“

„Vím, že je kvůli tvé mámě rozzlobený.“

Adriano si odfrkl. „Ne, není. Tu roli hraje hodně dobře, ale jen navenek. V tomhle světě nemůžeš věřit nikomu ani ničemu. Zvlášť ne mému tátovi.“

Alessa se roztaženými dlaněmi opřela o Adrianovu širokou hruď. „Právě teď nechci o ničem z toho mluvit. Jsi tady a na tom záleží.“

Adriano se usmál. „Ano?“

„Velice.“

„Jsem stále naštvaný,“ řekl upřímně.

Alessa přikývla. „Já vím.“

A jestli se Dean Alessy znovu dotkne…

Adriano se otřásl vzteky. Nedokázal to skrýt.

„Hele,“ zašeptala Alessa sladce a přejela prsty po jeho zaťaté čelisti. „Ten pohled znám, Adriano.“

Se zasmáním se zeptal. „Ano?“

„Až příliš dobře.“ Alessa po něm blýskla rychlým úsměvem. „Nežárli.“

„Nemůžu si pomoct. A ten chlap nerozumí slovu ne.“

Alessa odvrátila oči. „Zvládnu ho.“

„Tak nějak, že?“

„Tak nějak,“ zopakovala.

Zasraně.

Alessa teď odtáhla konečky svých prstů a políbila Adriana na rty. Byl to rychlý a pomíjivý polibek, ale i tak v jeho těle probudil každý nerv. Penis ho už pod džínsy bolel. Jeho potřeba mít tuhle dívku byla rychlá a tvrdá.

„Znovu mě tak polib,“ zašeptala Alessa. „Máš pravdu. Vždycky je nejlepší, když mě dostaneš na kolena.“

„Drzá holka.“ Adriano se ušklíbl. To je všechno, co chceš?“

„Uvidíme.“

Adriano zatlačil prsty na Alessin kříž, aby u něj byla ještě blíž. Políbil ji, a ještě dřív, než mu je dala, jí ukradl pár polibků. Pak ji donutil pomalu couvat. Na jeho jazyku chutnala jako hřích – přesně tak, jako vždy.

Když se její záda dotkly kmene vrby, Alessa polibek přerušila. „Co -“ Rukama zajel pod sukni jejích slabých šatů a tím její otázku umlčel. Sevřel její kalhotky do pěsti a trhnutím jí je stáhl dolů ke kolenům. Její vydechnutí přešlo do nízkého, bezdechého zasténání.

„Bože,“ řeka se zasmáním. „Jsi tak netrpělivý“

„Nelíbí se mi, když musím čekat, Lisso.“

„Já vím. Nikdy jsi to neměl rád.“

Alessa roztáhla nohy ještě víc. Stehna se jí třásla, i když Adriano si nebyl jistý, zda to bylo kvůli němu, nebo to bylo z nervů. Zajel svou dlaní přímo k její nahé kočičce a na ruce cítil její vlhkost. Na dotek byla mokrá a horká. Její pohlaví představovalo na jeho kůži horký satén. To vláčné a mokré maso stiskl.

„Sakra, tak moc mě chceš, Alesso.“

„Tak moc.“

„Tak mokrá,“ zamumlal do jejích rtů.

Když zajel dvěma prsty do její kočičky a pak jimi přejel až ke klitorisu, Alessa vydechla tím nejvíc sexy zvukem. „Pro tebe vždycky.“

„Jen pro mě, má krásko.“

Adriano zachytil její první výkřik do rtů a utlumil ho tak. Prsty lehkými tahy kroužil po jejím klitorisu. Když pak svými prsty škádlil její vchod a znovu zajel dovnitř, aby ji našel ještě vlhčí, než kdy jindy, pevně se kolem jeho prstů sevřela a vydala další výkřik.

„Ošukej mě, Adriano.“

„Hmm. To tak miluji,“ procedil skrz zuby.

Alessa se kousla do spodního rtu. Boky zas a znovu vycházela vstříc jeho ruce a každým přírazem se setkávala s jeho prsty. Na svých prstech cítil její vzrušení a rozmazal jí ho stehnech. Zbožňoval pohled na šťávy z její kočičky a na vlhkost toho, když se udělala. Ty zvuky, co vydávaly její šťávy a kočička, když v ní přejížděl svými prsty, byly zatraceně nádherný. Prsty roztáhl její vchod tak a teď cítil její chvění ještě víc.

„Zbožňuji to,“ zopakoval Adriano. „Své jméno ve tvých ústech, Alesso. To je to jediné, co kdy potřebuji slyšet – to jediné, co kdy chci zatraceně slyšet. Nikdo jiný to s tebou neudělá, hmm. Jen já.“

„Ty,“ vydechla.

Byl tím jediným, kdo se kdy téhle dívky dotkl. Adriano to věděl. Nepotřeboval Alessino potvrzení. Nikdo jiný ji neměl, neznal její zvuky a chutě a to, jak miluje tak, jako to všechno znal on. Adriano do dlaně popadl její zápěstí a zvednul Alessiny ruce vysoko nad její hlavu. Opřel je o strom. Naklonila hlavu na stranu, čímž mu umožnila dostat se ke svému světlému vystavenému krku. Oždiboval ho a lízal, přejížděl přes žílu, která ukazovala její puls a zajel až k bradě.
„Nehýbej se,“ nařídil Adriano.

Alessa tvrdě polkla a přikývla. „Dobře.“

„Nech mě, ať ti ošukám tu nádhernou kočičku svými prsty, zůstaň u toho v klidu, a já ti dám všechno, co potřebuješ.“

Alessa se na něj podívala přes své silné řasy. On jí zatím oždiboval bradu. „Mmm.“

„Chceš se udělat?“ zeptal se chraptivě.

„Ano.“

„Hmm?“

„Adriano, prosím,“ žadonila.

Pohyby prstů v její kočičce se jí jemně a škádlivě dotýkaly, a vynášely Alessu výš a výš k orgasmu. Adriano neznal lepší pohled, než když se teď díval, jak se pod jeho doteky svíjela a sténala. Znal její tělo a věděl, co měla ráda. Věděl naprosto přesně, jak se jí dotýkat, aby se chvěla a třásla a udělala během pár vteřin.

Alessa byla pro Adriana chodící sex na dvou nohách. Čistý hřích. Když byla pod vlivem orgasmu, bylo jí všechno ukradené. Byla ve svých pohybech divoká a zběsilá. Jezdila na jeho ruce tak tvrdě, jak tvrdě ji dělal.

„Tam,“ řekl Adriano a udělal prsty další tah. To místečko mezi jejími stěnami znal a naprosto dokonale na něj zatlačil. Další tah po jejím bodu G a zmáčelo ho ještě víc jejích šťáv. „Přesně tam, Lisso. Bože, jsi tak zatraceně těsná.“

Alessiny oči se rozšířily. „Ach!“

„Pojď do toho, Lisso,“ naléhal chraplavě Adriano. „Dej tomu průchod, dej mi to. Chci, aby ses pod mou rukou udělala a celou mi ji pokryla. Udělej se.“

Udělala se tvrdě, zatínala zuby, nehty se zarývala do jeho dlaně. Adriano svými ústy zachytil její zlomený výkřik. Polykal ty sladké zvuky, zatímco se udělala kolem jeho prstů.

„Sakra, sakra, sakra,“ sténal Adriano. Zbožňoval to, jak Alessu cítil.

Nikdy ho to neomrzelo.

Nikdy nic nebylo takové, jako ona.

Alesse se s každým nádechem silně zvedal hrudník. „Vsadím se, že právě teď vypadám zatraceně ošukaně.“

Vlasy měla rozcuchané, rty zrůžovělé od jeho polibků, šaty díky jeho rukám celé pomačkané.

„Ne, vypadáš jako sexy ošukaná,“ řekl Adriano.

Alessa se zasmála. „To jsi přesně ty.“

„Samozřejmě. Neumím ti lhát, Lisso.“

„To miluji.“

Adriano se zlomyslně ušklíbl. „To je dobré vědět.“

„Když jsem se vykradla ven, Joel už spal a Abriella mi řekla, že v případě potřeby by mě kryla, ale i tak bych se už měla vrátit.“

V žádném případě.

„Ne,“ řekl Adriano. „Uteč se mnou na celou noc.“

Alessa vytřeštila oči. „Děláš si ze mě srandu, že jo?“

„Ne. Sama jsi to řekla – tvůj bratr spí a Abriella by tě kryla. Před ránem se vrátíš. Dělali jsme to už dřív. Kdo se to dozví?“

A chyběla mu. Tak strašně moc.

Alessa se ohlédla přes rameno a zadívala se přes husté větve vrty do dálky. V pozadí byla vidět usedlost Trentini. „Je to nezodpovědné. Právě teď by to byla úplná pitomost.“

„Možná,“ souhlasil Adriano. „Ale všechno ostatní už zničili. Nebudeme jedněmi z nich.“

Nabídl Alesse nataženou ruku. Bez váhání ji přijala.

„Uteč dneska v noci se mnou,“ zopakoval.

„Neumím ti říci ne, Adriano.“

„Dřív jsi to vždy dělala.“

Alessa se zasmála. „Ne, jen jsem skutečně dobrou lhářkou.“

Sakra.

**********

Alessa popadla Adriana za ruku a zatahala za ní. „Pojďme.“

„Tu zasranou věc nesnáším, Alesso.“

„Ale já ne.“

Adriano se temně zasmál. „Dobře. Děsíš mě, ženo.“

Navzdory tomu, že bylo krátce po půlnoci, Navy Pier byl stále plný lidí a světel.

„Sklapni,“ řekl Adriano a zastavil se před pokladnou. Otočil se ke dvěma dívkám, které stály za oknem z plexiskla a objednal dva lístky. Když Adriano zaplatil za dva požadované lístky a vrátil si peněženku zpátky do kapsy, Alessa se usmála. Adriano rozhodně nebyl nadšený z toho, aby se ocitl čtyřicet pět metrů ve vzduchu jen v nějaké houpací kleci. Výšky nepředstavovaly jeho oblíbenou zábavu. Ale souhlasil, že si Alessa může v jejich noci vybrat cokoli, co by chtěla dělat, a ona chtěla na ruské kolo.

A co Alessa chtěla, to jí Adriano dal. Zvlášť, když jí to dovedlo vykouzlit úsměv na tváři.

Zatímco čekali ve frontě, Adriano Alessu objímal. Očima přitom neustále projížděl dav lidí a sledoval, zda by je někdo nemohl poznat. Nikoho si nevšiml.

Což nepředstavovalo takové překvapení. Rodiny v chicagské mafii byly tak zaneprázdněné tím, že se navzájem snažily roztrhnout, nebo spíš se před roztržením bránit, že pravděpodobně nikdo neměl čas ani zájem jít se jen tak bavit.

To a navíc to bylo příliš nebezpečné. Dokonce i Adriano cítil na otevřeném prostranství podivný pocit. Jako by se měl neustále ohlížet přes rameno a čekat, kdo na něj zaútočí.

„Hej,“ zašeptala Alessa.

Adriano se podíval na svou milenku. Usmál se. „Hmm?“

„Jsem tady, Adriano.“

„Jsem si velice dobře vědom toho, kde v tomto okamžiku jsi, Lisso.“

„Tak tu buď se mnou,“ řekla.

Adriano okamžitě odložil své starosti stranou. „Jo, dobře.“

Když na ně přišla řada, Adriano sáhl do kapsy, vytáhl lístky i peněženku. Mezi obě vstupenky zastrčil stodolarovou bankovku a kývl směrem k lidem, kteří stáli za nimi. V každé kleci bylo místo pro několik lidí, ale Adriano chtěl, aby měli s Alessou soukromí. Chlápek s úsměvem přikývl a zvedl ruku, aby zastavil pár, který stál za Alessou s Adrianem.

Když se za nimi zavřely dveře a byly zajištěny, Alessa se po očku podívala na lidi, kteří měli v obličeji nevrlé výrazy. Adriano ji navigoval k lavičce, která byla na druhé straně vozíku, a usadil se. Alessa se schoulila podél jeho boku a dovolila, aby si ji Adriano k sobě přitáhl blíž.

„Zaplatil jsi mu, aby nás nechal samotné, že?“ zeptala se.

Adriano pokrčil rameny. „Jo.“

„Prostě jsi nechtěl, aby lidé viděli, jak jsi z té výšky vyděšený.“

Ruské kolo se znovu začalo pohybovat. Adriano se sklonil k Alessině hlavě a políbil ji. Její ústa si nárokoval požadujícími údery svého jazyka. Když Alessu líbal, byl jako vyhladovělý muž – její ústa a polibky představovaly vodu, která hasila žízeň panující uvnitř jeho těla. Když jí konečně pustil, Alessa byla celá rudá a bez dechu.

„Ne, Lisso. Nechtěl jsem, aby lidé viděli, jak dělám tohle.“

„Ach,“ naznačila s ústy. Stále se usmívala. „Dneska v noci jsi tak špatný.“

Adriano se temně usmál. „Jsem špatný každou noc.“

„Nikdy jsem to neviděla.“

„Občas můžeš.“

Alessa mlčky mrkla.

Poté, co ruské kolo opsalo čtvrtinu svého oblouku, se znovu zastavilo. Adriano se podíval z klece dolů, ale nic moc neviděl. Byl to stále ten samý výhled.

„Díváš se špatným způsobem,“ řekla Alessa.

„Ano?“

„Ano, podívej -“ Alessa ukázala směrem k molu, kde světla přístavu tvořila kaskádovité barvy. „Podívej se tam.“

Adriano z ní ani na vteřinu nespustil oči. „Jo, dokonalý výhled.“

Alessa se opřela hlavou o Adrianovo rameno a když se ruské kolo začalo znovu otáčet, ztichla. Kolo udělalo jeden kompletní okruh a právě, když se jejich klec podruhé začala blížit na samotný vrchol, z nebe začalo silně pršet. Vítr rozhoupal vozík, který se pod jeho silou jemně kymácel. Déšť rychle přešel v silné bušení. Aspoň, že klec měla střechu a byla ze strany trochu ohraničená, takže v uzavřeném prostoru zůstali před největším mokrem v bezpečí.

„Bože,“ zamumlal Adriano.

Alessa se zasmála. „Vyděšený?“

„Ne, ale jestli uvidím blesky, jdeme hned dolů.“

„Tím jsem si jistá.“

Klec se zastavila úplně a Adriano stiskl Alessu ještě o něco pevněji. Teď byli na samotném vrcholu ve výšce čtyřiceti pěti metrů. Nebylo neobvyklé zastavit jízdu kvůli bezpečnosti, pokud nenadále udeřila bouřka. Přes déšť nebyly klece dole vidět.

Alessa se zachvěla.

„Zima?“ zeptal se Adriano.

„Trochu.“

Dřív, než mohl zkusit cokoli udělat, Alessa mu vlezla na klín. Její rty se dotkly jeho a Adriano byl na okamžik ztracen. Na tom polibku nebylo nic jemného nebo nevinného. Byl plný požadavků a síly, zuby škádlila jeho rty a jazykem zajela do jeho úst. Dýchala drsně a namáhavě a její sladká prsa cítil přímo na hrudníku.

Adriano jí vyhrnul sukni od šatů, ona zatím pracovala na knoflíku a zipu od jeho kalhoty. Když mu rukou vklouzla přímo do boxerek a objala jí jeho penis, Adriano se zasyčením vydechl. Rozhodně nemohli být viděni. Ne, když kolem bušil vítr a déšť, a byli vysoko ve vzduchu.

To však rozhodně neznamenalo, že by to bylo méně sexy a intenzivní.

„Tohle bude nové,“ zašeptala Alessa.

Adriano zvedl obočí. „Kdo je tu znovu tím špatným?“

Alessa se jen zasmála.

„Sakra,“ zamumlal Adriano, když mu nehtem přejela přes hlavičku penisu. Pak špičkou prstu, kterou měla potřísněnou jeho presemenem, přejela po spodní straně jeho hřídele. „Přestaň mě škádlit, Lisso. Buď chceš ošukat, nebo chceš, abych se udělal. Souhlasím s obojím, ale laskavě si srovnej své zatracené názory.“

Adriano pomohl Alesse uvelebit se na sedačce tak, že teď měla obě balerínky na chladném kovu mezi jeho boky. Palec zahákl podél švu jejích kalhotek, odtáhl látku na stranu a prsten přejel po její štěrbině. Její růžové maso, celé vlhké, měkké a horké, ho dohánělo k šílenství.

„Chci se v tobě pohřbít, Lisso.“

„Tak si pospěš a ošukej mě.“

„Stále bereš prášky, že jo?“ zeptal se.

Alessa přikývla. „Jo.“

Dokonalé.

„Mokrá,“ poznamenal Adriano a lehkými doteky stále škádlil její kočičku.

Alessa vzdychala a přirážela boky k jeho ruce. „Ztrácíš čas.“

Ne, neztrácel.

Ne s Alessou.

Adriano sevřel její pas pevněji a stáhl si ji dolů, na svůj penis. Její útulné teplíčko během pár vteřin pokrylo každý milimetr jeho údu. Necítil chlad deště ani větru. To jediné, co cítil, byla Alessina kočička, která se svírala kolem jeho přirození.

To nejlepší šukání, které kdy s touhle dívkou měl.

Bláznivě divoké.

„Do prdele,“ vydechl Adriano.

Alessiny růžové rty se otevřely, z její dmoucí hrudi unikl tichý výkřik. „Adriano..“

„Mmm. Znovu, Lisso. Moje jméno z tvých úst. Přesně tak.“ Adriano ji zvedl a pak si ji stáhl na svůj penis rychle a tvrději. K tomu ze sedátka zvedl boky, takže tím ještě zvýšil jejich vzájemné tření. „Bože, ty jsi dokonalá.“

„Tohle mi chybělo,“ vydechla, když svýma rukama zajel ze shora do jejích šatů a vyhledal její ňadra.

Adriano vklouzl rukou pod ta tenká vlákna a v její saténové podprsence stiskl její bradavku. Stáhl ji dolů krátké rukávy šatů, a pak jí obnažil obě ňadra. Co se týče jeho, Alessa měla nádherná prsa. Padla mu přesně do ruky a její růžové bradavky byly přesně té velikosti, aby je mohl pojmout do úst a oždibovat je a sát.

Adriano bez jakéhokoli zaváhání škádlil a oždiboval Alessina prsa, zatímco ji rukou popadl za zadek a pomáhal jí přirážet na penis. Její ruce sklouzly na jeho záda a krk. Cítil, jak se mu přes košili zarývala do masa, její nehty po sobě zanechávaly silné, pálící šrámy na jeho krku. V tom tlumeném osvětlení na ruském kole a v jejich kleci, které prosvětlovalo déšť a temnotu, měl Adriano ten nejlepší výhled na to, jak na něm Alessa jezdila.

„Sakra, podívej se na sebe,“ zamumlal Adriano, když zas a znovu sledoval, jak jeho penis mizel v její kočičce. Stačil samotný ten pohled a nutil ho vyvrcholit. Kalhotky měla stažené na stranu, penis měl celý pokrytý jejím vzrušením, které zároveň rozmazal i po všech jejích záhybech. Její klitoris žadonil, aby se ho dotkl a všechno to bylo neskutečně sexy.

Alessa vystrčila jazyk, aby si navlhčila rty. „Jo?“

„Bože, jo.“

Tiše něco zašeptala a byly mezi tím slova víc a Bože a šukej mě, Adriano, a to ho přimělo chtít ji šukat ještě tvrději. Tak, až by cítila jen jeho a ocitli se někde úplně jinde – někde na nádherném a příšerně nezbedném místě.

Alessa se celá zachvěla. „Můj Bože.“

„Tak dokonalé.“

Nejvíc zbožňoval Alessu, když byl nahý a mohl cítit, jak se každý kousek jejích vnitřních stěn svírá kolem jeho penisu. Tak nádherně mu padla. Naprosto ji vyplňoval.

„Jezdi rychleji,“ požadoval Adriano. Když si vzal její vlasy do pěsti a donutil ji zaklonit hlavu, skousla si ret. „Zajezdi si na mě, Lisso.“

Alessa použila mokrou ocelovou tyč, která byla připevněna ke stěnám klece a začala se pohybovat ve stejném rytmu jako Adriano, aby se oba dostali k rychlému vyvrcholení. Adriano si ji k sobě přitáhl pro zraňující polibek. Chtěl, aby ho jeho dívka cítila ještě celé dny poté, co tohle skončí. V zádech mu narůstal ten nejlepší tlak a uchem se mu rozléhaly její hlasité výkřiky a bezdechá potřeba.

Jo, tak dokonalá.

Alessa vyvrcholila. Celá se třásla, křičela a kolem něho stahovala. Adriano ji v těsném závěsu následoval, a sevřel ji ještě pevněji, než kdy jindy.

„Nenechávej mě jít,“ zašeptala Alessa.

Adriano sklonil hlavu a sledoval, jak se jeho sperma prolínalo s jejími vlastními šťávami.

Byla celá jeho.

Byl do té dívky úplně hotový.

„Nevím, jak tě nechat jít, Alesso.“

**********

Adriano skoro vpadl dovnitř kanceláře svého táty, ale právě včas se mu podařilo zastavit. Nebylo pravděpodobné, že by dostal to, co od Rileyho chtěl, pokud by se choval jako kretén. Adriano se podíval na své hodinky a zjistil, že bylo časně ráno. Evelina mu už předtím řekla, že jejich táta od okamžiku, co se probudil, byl ve své kanceláři a ještě ani nepožádal o kávu.

Adriano třikrát zaklepal na dveře a čekal.

„Ano?“

„To jsem já, tati.“

„Pojď dovnitř,“ řekl Riley. Jeho hlas byl díky silným dubovým dveřím tlumený.

Adriano vstoupil do kanceláře svého táty, a když uviděl na Rileyho stole rozprostřené fotky, trochu se narovnal. „Dobré ráno.“

„Dobré ráno,“ pozdravil ho táta. „Včera v noci jsem ti volal, ale nezvedal jsi to.“

„Byl jsem venku.“

„Bez mobilního telefonu?“ zeptal se Riley.

„Dal jsem si na jeden večer odpočinek. Co to je?“ zeptal se Adriano a kývl směrem k fotkám.

„Jak to tak vypadá, Joel Trentini byl hodně zaneprázdněný.“

Adriano se při zmínce o Joelovi donutil potlačit své podráždění. „Ano?“

„Jo. Po Terranceho smrti jsem na něho někoho pověsil. Jen proto, abych viděl, co má v plánu. Večeře s Artinovými, schůzka s Theem DeLuca a pak hovor s Tommasem Rossi. I když si myslím, že Tommas není tak uvolněný, jako vždy přátelé bývají. Nicméně Joel měl skutečně spoustu práce.“

„Je to jen pár dní, tati. Možná mu vyjadřují upřímnou soustrast.“

Riley se ušklíbl pod vousy. „To určitě. A Joel se v tom přímo vyhřívá.“

„Takže?“ zeptal se Adriano.

„Snaží se získat spojence, Adriano. Nemůžu mu dovolit, aby se v téhle hře dostal přede mě tak daleko, takže věří, že se mi může u stolu postavit. Ten malý bastard rozhodně nepředstavuje materiál na bosse a já mu ani nedovolím, aby si to myslel.“

Komentář o „malém bastardovi“ do Adriana přímo vrazil. Nechtěl se svého táty otevřeně zeptat, zda znal pravdu o tom, kdo byl skutečným otcem Joela Trentini. Zatím ne.

Riley zvedl hlavu od fotek a zeptal se: „Co jsi potřeboval, synu? Od našeho posledního rozhovoru ses tu příliš neukazoval.“

Jejich poslední hovor proběhl poté, co byl Adriano v pronajatém autě skoro zabit. Hovor neskončil příliš dobře, zvlášť proto, že Adriano se odmítl mstít Joelovi jen proto, že to jeho táta řekl. Adriano mohl ztratit mnohem víc, než jeho táta chápal. To, co bylo nejdůležitější, byla Alessa. Pokud by šel po Joelovi, velice dobře by tím mohl vystavit Alessu do nebezpečné situace.

To nemohl udělat.

Adriano si obrnil nervy a rozhodl se, že půjde přímo na zabití. I kdyby to znamenalo, že by se musel vzdát věcí, kterým věřil, co se týče mafie a jeho táta by tak získal cokoli, co by chtěl. Adrianovi to bylo jedno. Dokud Aby nedostal Alessu a ona nebyla v bezpečí, Adrianovi bylo všechno jedno.

Ale to se netýkalo nikoho jiného.

„Udělám vše, co potřebuješ,“ řekl Adriano tiše.

Riley zvedl obočí. „To mu musíš vysvětlit, synu.“

Adriano s pokrčením ramen ukázal na fotky. „Tohle, mafie a tvoje plány.“

„Adriano, nikdy jsem neřekl, že bych měl plán.“

„To nemusíš. Je to naprosto zřejmé.“
Riley si s povzdechem zvědavě prohlížel svého syna. „Poslouchám.“

„Nechystám se o to bojovat nebo se podstavit na jinou stranu, než je ta tvoje. Chceš věrnost – máš ji mít. Chceš mít vyhovujícího syna, který udělá to, co mu řekneš a potřebuješ – jsem tady-“

„A co chceš na oplátku?“ zeptal se Riley.

Adriano si odkašlal. „Neřekl jsem, že bych něco chtěl.

Riley se zasmál a vrátil Adrianovi jeho vlastní slova. „To nemusíš. Je to naprosto zřejmé.“

„Alessu,“ zamumlal Adriano. „Joel se jí chystá provdat za toho kreténa Adriana. Právě teď je to jen příslib zasnoubení, ale každým dnem se to může změnit.“

„Dean?“

„Ano.“

Riley přikývl. „Zajímavé. Rozhodně by mu to pomohlo s posílením u nejbližších spojenců, které už má v kapse. A s jistotou můžeme předpokládat, že ty nechceš, aby k tomu manželství došlo.“

Dokonce to ani nebyla otázka.

„Ne,“ připustil Adriano.

Riley se narovnal a poklepával prsty o stůl. „Uvidím, co můžu udělat.“
„Tati -“

„Žádné dohadování, Adriano. Pro tuhle chvíli je to to nejlepší, co můžu udělat. Uvidíme, jak budeš ochotný souhlasit, až přijde čas na to, abys udělal další krok. Jen nezapomínej, že ten nejhorší dar může být možná přesně to, co si přeješ, můj chlapče.“

Co to mělo znamenat?
Adrianovi to bylo jedno. Neptal se. Dostal to, co chtěl.

To bylo to jediné, na čem záleželo.