UMH - 69. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

Konečně jsem měla svou nejbližší rodinu pohromadě a nikdo se nezabil – prozatím. Ryder a Harrison se na sebe dívali, aniž by věřili, že ten druhý je dost dobrý pro jeho sestru. Eva a já jsme si uřízli kus práce. Muž byl jen tak dobrý jako žena za ním.

Opravíme to a nakonec spolu budou vycházet.

„Jade, jsem za tebe tak šťastná!“ Maminka byla první, kdo mě objal. Zazářila, když vytáhla tatínka blíž a také ho objala.

„Za co to je?“ Zeptal se ji táta, v očích jemný záblesk.

„Protože jsi nesoudil a poznal, co naší holčičku udělá šťastnou. Za to je to.“ Zasmála se na něj a vtiskla mu polibek na tvář.

Ryder se k nám přidal, položil mi paži kolem ramen a políbil na tvář. „Šťastná, bejby?“

„Jsem nejšťastnější na světě. Vdám se a přestěhujeme se do vlastního domu! Konečně budu moct zdobit, jak jsem vždycky přála.“ Stiskla jsem mu ruku a usmála se na něj, neschopná skrýt svou radost. „A co ty?“

„Jsem šťastný, pokud jsi šťastná ty,“ řekl prostě.

Táta se zasmál. „Moudrý muž, Rydere. Už víš jak na to, co?“

Eva se zvedla, aby mě objala. „Jade, budeme rodina! Vždycky jsem chtěla sestru.“

Objala jsem jí také. „Já také. Škoda, že už jsem vyrostla z panenek Barbie. Bylo by hezké znát tě, když jsem potřebovala někoho, s kým si hrát. Harrison mi při hraní ničil Kena.“ Odtáhla jsem se a usmála se na ni. „Jsem tak ráda, že mi pomůžeš naplánovat svatbu. Poznáme se tak mnohem lépe.“

„Oh, to bude tak zábavné. Tři měsíce není moc času, ale zvládneme to. Znám několik lidí v LA, kteří nám rádi pomůžou.“

Zasmála jsem se. „Myslím, že máma už to má ošéfovaný. Už dlouho chtěla uspořádat svatbu a zdá se, že Harrisona porazím chůzí uličkou.“ To byla moje šance získat další informace o ní a Harrisonovi. Zvedla jsem obočí, jak jsem si prohlížela její obličej. „Tak ty a můj bratr… nikdy nic neřekl o tom, že s tebou randí. Ale nejsem překvapená, jsi přesně to, co potřebuje… ženu, která nebude tolerovat jeho sračky.“

Harrison udělal krok blíž, objal kolem Evu pasu a přitiskl si ji k hrudi. „Slyšel jsem to, malá sestro. Ano, nejsem hrdý na některé z věcí, které jsem v poslední době udělal - Eva mi ukázala, že potřebuji změnit pár věcí - ale jsem opravdu tak špatný?“

Přikývla jsem a můj úsměv měkčil slova. „Uh huh. Dokážeš být bolest v zadku. Eva to ještě neví.“

„Oh, mám poctivou představu o tom, co Harrison dokáže. Poznala jsem pár věcí, které mě opravdu překvapily.“

„Jo? Jako?“ Zeptala jsem se zvědavě.

Zasmála se a vyprávěla mi o psím incidentu. Harrison se tam usmíval, spokojen se sebou a jemně jí hladil ruku, když mluvila.

„Ukradl jsi psa?“ Držela jsem se za břicho a smála se, jak jsem si představovala celý scénář. Velký rozzlobený policajt s malým psem pod paží. Bylo to pro mého bratra tak typické, že jsem věděla, že zboří všechno, co jsem doteď znala. I Ryder se nahlas zasmál.

K mému překvapení Harrison nereagoval, jako by normálně měl. Nezlobil se - místo toho se hluboce uklonil.

„Pro tebe všechno, Evo,“ řekl se zábleskem v očích. Nepochybuji, že to v této chvíli to myslí vážně. Neviděla jsem tento usměv roky. Byla to příjemná změna, kterou bych kdykoliv uvítala.

„Zítra se podíváme na dům, princezno. A pokud se ti bude líbit, podepíšeme se na tečkovanou čáru.“

Zatleskala jsem radostí. „Kde to je?“

Ryder zavrtěl hlavou. „To je překvapení. Ale mám dobrou představu, že ho budeš milovat. Dokonale odpovídá ceně. Ale možná budeš chtít několik místností vymalovat.“

„Oh, bude to milovat,“ řekla matka a mrkla na Rydera. „Zaručeně.“

Ryder jí mrknutí oplatil. „Jak to víš? Počkej…“ Zúžila jsem oči a chvíli jsem si prohlížela jejich úsměvy, než jsem na ně oba ukázala. „Plánovali jste to za mými zády?“

„Byla jsi v nemocnici, miláčku,“ řekla maminka, „a Ryder mě zavolal, aby se zeptal na mou radu. Řekněme, že tvůj muž ví, co se ti líbí.“

„Napověz mi? Nemůžeš mě nechat takhle napnutou…“ Našpulila jsem rty a tajně milovala, že máma je s Ryderem natolik zadobře, že jí požádal o její názor.

Ryder si hravě třel bradu. „No, je to v krásné čtvrti. Má kuchyň pro šéfkuchaře a dokonalou zahradu, kde si děti mohou hrát…“

„Ach bože, myslíš to vážně? Dům v Beverley Hills? Koupil jsi ten dům?“

„Jo. Znám majitelé; nechali mi ho za hubičku. A zaplatil jsem v hotovosti - strýček Eric to má rád.“ Zakmital na mě obočím.

Zalapala jsem po dechu. „Je to příliš drahé, Rydere.“

„Princezno, nech takové starosti na mě, okej? Některé z mých nejlepších vzpomínek na nás jsou v tom domě a má vše, co princezna potřebuje - včetně obrovských sprch. Kromě toho je to blízko, kde budeme otvírat první steakhouse, takže dojíždění do práce bude snazší.“

„Můžeme mít svatbu na zahradě? To by se mi líbilo.“ Řekla jsem, když jsem vstřebala to, že budu bydlet v domě, který Ryder poprvé pronajal od naší agentury. Byl to dokonalý dům, v němž bych chtěla vychovávat děti, a vždycky se mi líbil. Začalo mi hořet v hrdle, když mi do očí vstoupily slzy.

„Jade, co se děje?“ Ryder se na mě díval se zamračením. „Proč brečíš? Myslel jsem, že tě to udělá šťastnou?“

Pečlivě jsem polkla a přikývla, když jsem se na něj dívala rozmazanýma očima.

 „Kdyby tam mohl být taky Ratbag. A malý Jamie. Miloval tu zahradu.“

Ryder si mě k sobě přitáhl a objal, pak mě přede všemi políbil na rty. „Ratbag tam bude s námi v našich srdcích - vysadíme pro něj strom. A pro buráčka. Pokud jde o Jaimeho…“ Podíval se na Harrisona, který měl kabonící pohled.

„Harrison a Savage nám pomohou dostat ho zpátky před svatbou. Není to tak, Summersi?“

Harrison se zamračil a dlouze se nadechl. Všichni se na něj dívali. Podíval se na mě a pomalý úsměv se mu rozšířil po tváři. „Jestli to chce Jade, tak ano. Budu s tebou pracovat, abys toho chlapce našel.“

Eva a já jsme se na sebe podívali. „Ach, můj bože, opravdu?“ Řekly jsme, prakticky společně, a pak se rozesmály.

Přikývl, ani stopa úšklebku nebo sarkasmu na jeho tváři. „Ano. Dávám ti své slovo. Pokud to udělá ženy v mém životě šťastné, budu tam.“

„Slibuješ?“ Zeptala jsem se, a stále nemohla věřit tomu, co řekl. Bylo to mnohem víc než jen o Jamiem. Bylo to o týmové práci - s Ryderem.

Opravdu se to děje?

Stejně tak dobře bych mohla věřit na zázraky. Harrison odešel od toho, být mužem na hraně, k muži, který ukázal, jak moc se stará o ty, které miluje.

A Ryder? Konečně se budeme brát a budeme spolu, navzdory všemu. Budeme žít šťastně až do smrti v domě, kde to všechno začalo. Moje srdce je přeplněné tolika radostí, že jsem obávala, že by mohlo vybuchnout štěstím.

Konec 2. dílu