R&R - 4. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Na světě se objevují další dávno zapomenutá tajemství. A vzpomínáte si na to, jak na konci minulého dílu vyletělo auto Dina DeLucy do vzduchu? Možná, že se nám tu začíná rýsovat viník…                      Sinnel

„Dovol, abych ti to vysvětlil znovu,“ zavrčel Joel. „Tahle dohoda je potvrzena. Možná to zatím není oficiální, ale jakmile se to pro mě uklidní, tak to udělám. Je to pevný slib zásnub, které proběhnou v blízké budoucnosti. Vdáš se za Deana Artina a to bez ohledu na to, jestli tě budu muset tou uličkou donutit projít násilím, a ty můžeš žadonit, jak chceš, Alesso. Tvoje názory pro mě nejsou důležité. Je mi zasraně jedno, co chceš.“

Alessa se snažila popadnout dech, ale nedařilo se jí to. Měla pocit, jako by jí někdo kolem krku omotal drát, a teď ho vší silou utahoval.

„Joeli, prosím,“ žadonila Abriella tiše. „Dej jí prostě pár minut na to, aby všechno vstřebala.“

„Na tom není nic k zasranému vstřebání, Ello,“ odpověděl Joel chladně a krutě.

Aleesa si jen přála, aby její plíce dokázaly nabrat vzduch.

„Nechci ho,“ konečně řekla Alessa.

„Tohle rozhodnutí není na tobě,“ odsekl Joel.

Abriella s sebou trhla. „Joeli, je jí teprve dvacet. Ještě ani nedokončila školu.“

„Můj bože. Vzdělání nebude potřebovat, Ello. Nechápeš to? Dean nehledá inteligentní manželku. Nechce někoho, kdo by pracoval mimo domov. To, co chce a potřebuje, je manželka, která bude vědět, kde je její místo, porodí mu pár dětí...“

Alessa po tomhle už neslyšela, co řekl dál. Její mysl skončila u těchto slov.

Porodí mu pár dětí…

Do prdele.

Ne.

„Kdokoli jiný,“ řekla Alessa. V hlase jí byly slyšet hlasité tóny emocí.

Joel ani nemrkl. „Už jsem se rozhodl.“

„Kdokoli jiný, Joeli. Provdám se za jakéhokoli jiného muže, ale ne za tohohle. Prosím.“

Abriella přešla přes celý malý obývací pokoj a vzala svou sestru za ruku. Pevně ji stiskla – poskytovala tím Alesse tichou podporu.

„Potřebuji dát věci do pořádku,“ řekl Joel. „Tohle je prostě jeden ze způsobů, jak to udělat. Chci se spojit s těmi nejlepšími rodinami, abychom si nemuseli dělat obavy s tím, co by pro nás mohl plánovat Riley Conti. Tohle je o tom, abychom si po smrti Terranceho udrželi kontrolu nad mafií. Pochop to, Alesso. Když na to přijde, tohle nemá nic společného s tím, co chceš nebo ne. Je to jen obchod. Nic jiného.“

Skvěle. Alessa byla obchodní záležitost. To jediné dobré na tom bylo to, že zásnuby nebyly oficiální. Alessa zatím ještě nebyla Deanovou snoubenkou. Ale Joel slíbil, že bude – brzy.

„Táta ti nedovolí udělat mi to,“ řekla Alessa. „Nedovolí, Joeli.“

Joel vyštěkl smíchy. „Myslíš?“

„Alesso, ne,“ zašeptala varovně Abriella.

Věděla, že Abriellina slova neměla nic společného s tím, že Alessa bojovala s Joelem. Ne, Aleesa věděla, že jí Abriella říkala, aby nežebrala, ne aby nebojovala.

Alessa neustoupila. „Táta ti nedovolí, abys mi to udělal. Dědeček je mrtvý, Joeli. Táta mu možná dovolil, aby řídil věci, co se týkaly mafie a které v tom zahrnovaly i nás, ale ty tu zatracenou moc nemáš. Nemáš nic. Nevdám se za něj. Nikdy se za něj nevdám.“

Joel pokrčil rameny. Jako by Alessina slova nepředstavovala nic víc než vodu, která mu stekla po zádech. „Mýlíš se.“

„Nemýlím a ty to víš.“

Abriella stále držela Alessu za ruku. Odmítla ji pustit. „Alesso, přestaň.“

„Ne,“ vyštěkla Alessa. „Měl by si uvědomit, že bez Terrance v zádech je prostě jen zatraceným mafiánem. A nic neznamená. Nejsi boss. Tady neexistuje žádný boss, Joeli! Nic, Joeli, nejsi nic než zatracený -“

„Copak jsi někdy nepřemýšlela o tom, proč jsem mnohem starší než ty?“ zeptal se Joel nedotčeně.

Alessa zmateně zamrkala. „Co to s tím má co společného?“

„Spoustu.“

„Joeli!“ zasyčela Abriella.

„Ne, nech mě jí to říct, Ello,“ řekl Joel.

Abriella se vedle své sestry napřímila. „To není důležité. Dej jí pár dní, aby se uklidnila.“

„Říct mi co?“ zeptala se Alessa.

Joel se ošklivě usmál. „Jaký jsem ve skutečnosti bastard. Jaká je naše máma coura.“

„Cože?“

Abriella s sebou trhla. „Joeli, to je trochu… kruté. Měj trochu respektu. Je pořád tvou zatracenou mámou.“

„Možná ano, ale couru lze nazývat jen courou.“ Joel si ze zadní kapsy kalhot vytáhl peněženku, otevřel jí a vytáhl z ní složený kus papíru. Když ho rozložil, řekl: „Víš, Terrance by mohl tak jako tak donutit Petera, aby se k mafii připojil. Peter je prostě… slaboch. Je tak kurevsky slabý. Nemá to v sobě.

Ale naše máma?“ Zeptal se Joel se studeným úsměvem. „Pocházela z dobrého rodu – řádné Mafioso famiglia. Když její otec požadoval, aby se vdala, přesně to udělala. Sara neřekla ani slovo. Prostě si vybrala šaty a prošla uličkou.“

Alessa to všechno věděla. Netušila, proč její bratr omílal události, které se kdysi staly, a nic neznamenaly. Jejich máma Sara byla nejmladší dcerou bývalého bosse chicagské mafie, kterou pak převzal Terrance. Otec Sary zemřel krátce před svými šedesátými šestými narozeninami po boji s rakovinou plic.

„Bylo v tom víc než to, Joeli,“ řekla Abriella.

„No, teprve s tím začínám,“ odpověděl Joel.

Alessa si navlhčila rty. Stále měla pocit, jako by nemohla dýchat. „Jako co?“

Joel se zasmál. „Jako třeba skutečnost, že si vybrala žluté šaty, které by dokázaly skrýt vzduté břicho.“

„Když se vdávala, byla těhotná?“ zeptala se Alessa.

„Ano,“ potvrdila Abriella tiše. „Ne příliš dlouho.“

„S Joelem.“

„Ano.“

Joel tím papírem zamával vysoko ve vzduchu. „Nikdy tě nezajímalo, proč bylo mezi prvním a druhým dítětem Sary osmiletý rozdíl?“

„Ne,“ připustila Alessa.

Usoudila, že její máma s tátou nechtěli víc dětí, a později si to rozmysleli.

„Peter ji nenáviděl,“ řekl Joel. „Opovrhoval jí. Ale ona byla jeho… propustka ke svobodě, abych tak řekl.“

Alessa svraštila čelo. „Jeho propustka?“

„Mafie. Peter nechtěl do rodiny, Alesso. On chtěl ven.“

Alessa se na bratra zamračila. „Přestaň se chovat jako kretén a řekni to, ať už je to cokoli, Joeli.“

„Petr se oženil se Sarou, takže Terrance by mu dal, cokoli by chtěl,“ řekl Joel.

„Což bylo dostat se ven z mafie,“ dodala Abriella jemněji.

„Když jí tak moc nenáviděl, jak to, že tě čekala ještě dřív, než se dokonce vzali?“ zeptala se Alessa se svraštělým čelem.

Joel hodil papír na stolek. „Můj rodný list. Všimni si, že tam, kde by mělo být jméno otce, je prázdno.“

Alessa se na papír podívat nechtěla, ale udělala to. Jen potvrdil to, co její bratr řekl. „Peter není tvůj otec.“

„Ne.“ Joel tou skutečností vypadal až příliš potěšeně. „Myslím, že to Terrance moc dobře věděl. Byl ohledně toho zatraceně záludný, ale ona tak jako tak skončila těhotná. On už měl manželku a tím, že Sara skončila těhotná, svého bosse zostudil. Byla mladá, bylo jí teprve sedmnáct. Vůči němu byla ještě dítětem. Její otec neměl žádné chlapce a Terrance byl jeho oblíbencem. Terrance byl jeho underboss a tak všechno, a byli si blízcí.“

Alesse se zvedl žaludek. Jak to, že nic z toho nevěděla? Proč si s ní její máma nebo dědeček nesedli a nevysvětlili jí to?

„Ach můj bože,“ zamumlala Alessa.

„Takže to napravil tou jedinou cestou, kterou znal,“ pokračoval Joel. „Provdal Saru za svého jediného syna a slíbil jejímu tátovi, že jeho vnuk získá své místo v mafii a rodině Trentini.“

„Moje máma...“ Alessa nemohla mluvit.

„Byla děvka,“ dokončil Joel s pokrčením ramen.

„Joeli!“ vykřikla Abriella. „Nech toho.“

„Čeho? Byla jí.“

„Ne, nebyla. Byla mladá,“ argumentovala Abriella. „Ocitla se uprostřed zmatku. Udělala zatracenou chybu. Přestaň se chovat, jako byla méněcenná než ostatní ženy, protože je to stále tvá zatracená máma!“

„Možná, ale i tak byla courou dalšího muže,“ odpověděl Joel tiše. „Ty to stále nechápeš, Alesso?“

Chápala… možná. To ovšem neznamenalo, že by si to chtěla přiznat.

„Peter nemá žádnou kontrolu. Nikdy neměl. Všechno mám já. Terrance, i když je teď mrtvý, neměl na výběr. Terrance nechtěl, aby lidé věděli, co udělal. Nechtěl, aby lidé věděli tak jako on, že měla zatracené dítě, a že byla nakopána do prdele.“ Joel se ušklíbl a pokračoval: „A všechno to bohatství, které Terrance měl? To nebylo jeho. Bylo mého dědečka – otce Sary. Terrance si za celé ty roky získal své vlastní jmění, ale dům, nemovitosti a fondy? Tohle všechno pocházelo od mého dědy a vždycky to chtěl pro mě. Všechno, co Terrance chtěl, bylo spojeno se mnou a muselo to tak být, pokud si to chtěl udržet.“

Alessa byla ohromená. „Všechno?“

„V podstatě,“ řekl Joel. „Peter by získal jen velice málo, ale byla to jeho dohoda. Vychovával mě jako svého syna, oženil se s tou courou, zůstal potichu a Terrance zapomněl na jeho malé zapojení s mafií. Takže vidíš, ani Peter by ti nepomohl. Nemá zatraceně jak.“

Tohle nemohla být pravda.

„Ty jsi takový idiot,“ řekla Abriella jejich bratrovi.

„Toho jsem si vědom,“ odpověděl Joel nevzrušeně.

„Terrance s tebou zacházel velice dobře, Joeli.“

Joel se ušklíbl. „Ano, Ello. Myslíš tím přesně tak, jak by mohlo být zacházeno s bastardem.“

„Nikdy se k tobě jako k bastardovi nechoval. Dal ti své příjmení a otce, který tě vychoval.“ Když Abriella pokračovala, otevřeně se na svého bratra mračila. „A ty jsi mu nikdy nedovolil, aby na svou chybu zapomenul, Joeli. Přemýšlel jsi, proč ti nikdy nevěřil, proč si tě držel daleko od sebe? Skutečně se divíš? Podívej se na sebe a na to, co děláš jeho rodině. To je přesně to, co udělal! Protože ti, Joeli, nemohl věřit!“

„Ale faktem zůstává to, že tu pořád jsem. Terrance se mě snažil ze spousty věcí vynechat, ale už dál nemá na výběr. Já jsem jediný syn toho muže, který vstoupil do mafie. Peter do toho nemá co mluvit. Odmítám si nechat proklouznout mezi prsty pozici dalšího bosse, kterou mám díky svému prvorozenství, jen proto, že Aleesa není šťastná.“

Alessa s sebou trhla. „No, nečekala bych, že bys o mě měl vůbec nějaký zájem.“

„Jsem šťastný, že sis to konečně uvědomila,“ řekl Joel a hlasitě tleskl. „Pokud pochopíš, co od tebe očekávám, tak se příštích pár měsíců bude odehrávat mnohem jednodušeji.“

Alessa se hlasitě a hrubě ušklíbla. „Jsi blázen, Joeli. Jestli si myslíš, že jen proto, že vím, jakým jsi neuvěřitelným kreténem, se budu řídit tvými požadavky, tak jsi ještě pitomější, než jsem si myslela. Nemůžeš mě donutit do manželství podle tvé volby. Neudělám to.“

„Uděláš,“ odpověděl její bratr upřímně. „Jinak přijdeš o všechno, co máš.“

„Ne.“ Alessa nedovolila Joelovi, aby jí přiměl zhroutit se. „Raději budu chudá a na ulici, než abych prošla uličkou a vdala se za Deana Artina.“

Joel se zasmál. „Chtěla bys být raději mrtvá? Nebo aby byla mrtvá Abriella? Možná, že je ti tvůj život ukradený, ale vezmi v úvahu i ten její, Alesso.“

Abriella ostře vydechla. „Joeli!“

Alessa zaťala zuby tak silně, až ji rozbolela čelist. „Ty bastarde.“

„Au,“ zamumlal Joel. „To je nízké. No tak, sestřičko. Umíš mnohem lépe, než jen tohle.“

„Nevíš o mně ani tu nejmenší zatracenou věc,“ odsekla Alessa.

„Vím dost. Tomu se říká oběť. Buď mučedníkem, Alesso. Každá správná rodina potřebuje minimálně jednoho.“

Abriella ukázala bratrovi vztyčený prostředníček. „Táhni k čertu, Joeli.“

Joel se zakřenil. „Jednoho dne. Ale dneska to rozhodně nebude.“

*******

„Proč jsi mi to neřekla?“ zeptala se Alessa.

Sara pokrčila rameny. Hlavu měla skloněnou. „Styděla jsem se, Lisso.“

„Nestarala bych se o to.“

Dobře, možná trochu ano.

„Já vím,“ řekla Sara a na ústech se jí objevil malý úsměv. Smutek z jejích očí nezmizel. „Vždycky jsi byla taková. Dokonce i jako dítě. Nikdy jsi v lidech neviděla to špatné, jen to dobré. Máš dobré srdce.“

„Kolik lidí to ví?“ zeptala se Alessa.

Sara si hrála se svými prsty. Alessa si pomyslela, že nikdy dřív neviděla mámu v takových rozpacích. „Velice málo. Lidé, kteří měli k Terrancovi nejblíž a ti, kteří měli velice blízko k mému otci.“

„Ty jsi ho… milovala?“

„Bože, ne,“ řekla Sara rychle.

„Ne?“

„Ani trochu.“

„Ale spala jsi s ním,“ poukázala Alessa na zjevnou skutečnost.

Připadalo jí divné a trapné vést s mámou tenhle hovor, jako by to bylo jen další popovídání mezi matkou a dcerou. Terrance – ať už mrtvý či nikoli – byl stále Alessin dědeček a její máma byla stále její mámou. Vyrůstala s nimi a ani jednou nebyla svědkem toho, že by se ti dva k sobě chovali jinak, než platonicky a s respektem.

„Na to, abys měla s někým sex, ho nemusíš milovat,“ řekla Sara upřímně. „A já byla mladá a hloupá. Obdivovala jsem to, kým byl a to, co dělal. Zapletla jsem se a dřív, než jsem se z toho mohla dostat, jsem skončila těhotná a nosila jsem Joela.“

„Aha.“

Sara před šokovaným Alessiným výrazem mávla rukou. „Terrance se mnou vždycky dobře zacházel. Můj otec byl rozzuřený a znechucený. Příšerně jsem ho zahanbila. Ta dohoda ohledně mého sňatku s Peterem byla ze strany Terrance hlavně pro moje dobro, aby mě dostal z moci mého otce.“

„Joel řekl něco...“

Sara si povzdechla a přimhouřila oči. „Joel říká spoustu věcí. Vždycky měl na svého biologického otce svůj vlastní názor. Vím, jak se cítí kvůli tomu, co jsem udělala. Snažila jsem se s ním promluvit, ale když vyrůstal, byl si blízký s mým otcem a ten nikdy před Joelem nic neskrýval. Skoro, jako by Joela v době, kdy vyrůstal, poštval proti mně.“

Vzhledem k Joelovým slovům o mámě to dávalo smysl.

„Omlouvám se, mami,“ zašeptala Alessa.

„Nemusíš,“ odpověděla Sara smutně. „Nevím, kde jsem udělala chybu, nebo jak jsem to s Joelem mohla udělat lépe, ale je tím, kým je. Peter se o něj hodně stará, ale dospěli jsme do bodu, kdy je lepší nechat ho, ať si dělá, co chce. Kvůli mému otci do toho máme jen velice málo co mluvit.“

Alessa se přikrčila. „Říkal, že Peter tě nenáviděl.“

Sara se jemně zasmála. „Ze začátku možná trochu ano. Nesnášel to, že byl dotlačený do manželství a otcovství dřív, než chtěl. Pohrdal tím, že se ženil se ženou, která se zapletla s jeho otcem.“

„Ale?“ zeptala se Alessa. Věděla, že to přijde.

„Nějakou dobu to trvalo, ale nakonec jsme všechno zvládli. Dlouhou dobu jsme byli přátelé, kteří společně sdíleli jeden dům. Ani jsme nespali ve společné ložnici. A pak, jednoho dne, se věci změnily.“ Sara se zhluboka nadechla a pokrčila rameny, jako by z ní díky tomu vyznání spadla všechna tíha smrti. „A pak přišla Abriella.“

„A já,“ řekla Alessa.

„A ty.“

„Co táta?“

„Co s ním?“ zeptala se Sara.

„Miluješ ho?“

Sara se něžně usmála. Jako by se jednalo o soukromý okamžik, který Alessa narušila. „Když jsem neměla nic, dal mi dvě děti, můj vlastní život a přítele. Ano, hrozně moc ho miluji.“

Alessa si v duchu vrátila do svého dětství a věděla, že její máma měla pravdu. Co si vzpomínala, rodiče si byli vždycky blízcí. Dokonce si ani nedokázala vzpomenout, že by někdy byla svědkem toho, že by se hádali.

Sara se natáhla a vzala Alessu za ruku. „Omlouvám se za tvého bratra a za to, co dělá.“

Alessa se zamračila. „Nevím, jak to udělat – předstírat, že jsem s tím v pořádku.“

„Přesně tak, jak jsem to dělala já, Lisso. Zatneš zuby, budeš se usmívat a dělat to, co ti bylo řečeno.“

Od ženy, která byla donucena provdat se, to byla příšerně chladná slova, ale Alessa mámin postoj chápala. Neexistovalo prakticky nic, co by mohla Sara Trentini udělat, aby se její dcera dostala z dohody ohledně sňatku s Deanem, který pro ni Joel plánoval. Neměla žádné slovo – byla jen žena.

„Mami -“

Sara stiskla Alessinu ruku a svou dceru umlčela. „Je mi to líto.“

„To nepomáhá.“

„Já vím. Ani mně to nepomohlo,“ řekla Sara.

********

„Myslím, že tohle dobře vyjde,“ řekl Walter Artino. „Jsem rád, že s tím, chlapče, souhlasíš.“

Joel přikývl a předtím, než si položil ubrousek na klín, ho mávnutím rozložil. „Taky si to myslím. Terrance o tom před smrtí vážně uvažoval, ale jen pro případ, že by se naskytlo něco lepšího, se držel zpátky.“

Dean se ušklíbl. „Jsme silná rodina, Joeli. Není příliš mnoho takových, které by byly lepší, než jsme my.“

Když Joel odpověděl, jen stěží věnoval Deanovi nějakou pozornost. „No, s tím, že je Ben pryč, mají Artino schopnost postoupit o krok dál a sebrat korunu za stranu DeLuca. Dám ti to. Bude zajímavé sledovat, jak daleko je tvoje rodina schopna dojít, když je Ben mrtvý a Dino DeLuca mimo.“

„Jen ze zvědavosti,“ řekl Walter a zakroužil svou sklenicí s vínem, „…. o kom jiném pro ni tvůj děda uvažoval?“

„Pro jednu Theo,“ řekl Joel.

„Ano?“ zeptal se Dean.

„Ano. Ale on odmítl.“

Alessa měla pocit, jako by byla naprosto omámená. Jako by se v místnosti objevil obří mrak kouře, který ji překryl a sevřel ve svém dusivém objetí. Nemohla uvěřit tomu, že se tu tady v místnosti takhle bavili, jako by těm mužům na ní vůbec nezáleželo.

Protože ve skutečnosti jim na ní nezáleželo.

Alessa Trentini nebyla ničím víc, než jen zbožím. Něco, co se dá koupit a prodat za správnou cenu a správné příjmení. Což bylo přesně to, co dělali. Chtěla na Joela křičet a ječet. Chtěla popřít jeho požadavky a hrozby, ale kolem krku cítila utahování neviditelné smyčky, a pod stolem jí Deanova ruka pevně svírala koleno a držela ji na místě.

„Někdo další?“ zeptal se Walter.

„Ne z Chicaga.“

Alesse se nějak podařilo najít svůj hlas. „Kdo?“

„Někdo z rodiny Sorrento v Las Vegas,“ řekl Joel uštěpačně. „Bylo by to dobré spojení, ale jsou neuvěřitelně dobře napojeni na Marcellovi z New Yorku.“

„Hmm,“ zamumlal Walter.

Alessa zamrkala. „To byl problém?“

Bože.

V budoucnu by měla vstoupit do manželství s mužem… nějakým zatraceným mužem… ale tenhle se jí právě teď dotýkal.

„Samozřejmě, že to byl problém,“ uchechtl se Joel. „Max Sorrento nebyl ochotný dovolit své rodině, aby se díky manželství smísila s tou naší. Ne, pokud by to mohlo vyprovokovat Marcellovi, aby přerušili své vazby. Značná část jeho obchodů je svázána s New Yorkem.

„Mnoho jeho obchodů je navázáno i na nás,“ řekl Walter.

Joel nad tím mávl rukou. „Neboj. Při první příležitosti, kterou budeme mít, po Marcellových vyjedeme.“

„Kdy to bude?“ zeptal se Dean a vyjel svou rukou po Alessině noze výš.

„Nejdřív si musíme udělat pořádek u nás doma. Pak se můžeme začít starat o ostatní,“ vysvětloval Joel.

Dean stiskl Alessino stehno.

Alesse se nějak, i když netušila jak, podařilo před jeho dotekem neucuknout. Musela k tomu v sobě sebrat všechnu svou sílu. Z Deana Artina se jí zvedal žaludek. Choval se, jako by už měl na Alessu svůj nárok, i když Joel slíbil, že k zásnubám nedojde dřív, než za pár měsíců.

„Přestaň,“ zasyčela Alessa dost potichu, aby to kromě Deana nikdo jiný neslyšel.

Dean se ušklíbl a znovu jí stiskl stehno.

Proč? Alessa měla sto chutí vykřičet to slovo nahlas. Od smrti jejího dědečka neuplynulo ani pět dní. Jeho tělo pravděpodobně dosud zatím ještě úplně nevychladlo, a její bratr jí už slíbil, že ji provdá.

Joel nedal Alesse na výběr. Věděl, že bude stačit, aby vyhrožoval lidem, na kterých Alesse nejvíc záleželo, a že to bude stačit na to, aby jí manipuloval přesně tak, jak chtěl. Alessa se dusila. Cítila bušení srdce až v krku a hrozilo, že se pozvrací přímo u stolu.

„Dneska večer vypadáš ohromně,“ řekl Dean tiše.

Alessa překonala nutkání otřást se. Místo, aby pozorovala Deana, který ji stále sledoval, soustředila se na talíř jídla, který měla před sebou. „Děkuji.“

„Jsem šťastný, že vidím, že vás ti parchanti pustili zpátky domů,“ řekl Walter o tři místa vedle.

„To já taky, řekl Joel.

Abriella, která seděla vedle svého bratra, se zamračila. „Vrátí se, ne?“

Joel pokrčil rameny. „Úřady uvedly, že už dostaly všechno, co z kanceláře potřebovaly, a už si vzaly i záběry z bezpečnostních kamer. Ne, že by na nich bylo cokoli vidět. Vrah všechno vymazal. I když jsem zatím neměl čas na to, abych kancelář pořádně vyčistil.“

Alessa se začala dusit těstovinami, které měla v ústech. Zakašlala a předstírala, že neviděla, jak se na ní bratr z druhého konce stolu podíval tím nejodpornějším pohledem.

„Copak to nevyčistili?“ dostala ze sebe.

„Je to proces, který dokáže vše vrátit do běžného stavu,“ řekl Joel. „Je společnost, která přijede a krev vyčistí tak, že nepoznáš rozdíl.“

O tom Alessa pochybovala. Terrance dostal kulku přímo do obličeje. Díky bohu, že v kanceláři neviděla příliš toho bordelu. Její máma však ano. Alessa slyšela, jak její máma po nalezení těla otevřeně mluvila o věcech jako krev a tělní hmota.

„Navíc jsem se zatím nerozhodl, co s tím místem chci dělat,“ dodal Joel, když si ze svého talíře nabral další sousto těstovin.

„Ještě nebyla přečtena poslední vůle,“ řekla bratrovi Abriella tiše.

Joel blýskl sebevědomým úsměvem. „To ani nemusí, vzpomínáš si? Už jsem ti řekl, odkud tenhle dům pochází a že by měl přejít na mě. Je můj. Terrancova poslední vůle je jen věcí sémantiky. Nemusím na to čekat. Po jeho smrti je už můj.“

Alessa se přikrčila. „Takže to je to… kam teď míříš?“

Joel zvedl obočí. „Ano. I když ta největší část nepořádku je pryč. Už tam nejsou žádné chuchvalce a kousky tkáně, které by visely po zdi.“

Bože.

Proč byli vůbec právě teď v tomhle domě?

„Ah,“ zamumlala Alessa.

Abriella si pozvdechla. „Joeli, no tak.“

„Co?“ zeptal se jejich bratr. „Zeptala se.“

„Jsi tak zatraceně nechutný,“ vyplivla ze sebe Abriella.

„Buď na svého bratra milá,“ varoval ji Walter. „Teď je tím jediným, kdo drží všechny klíče od tvého království, má drahá.“

Abriella se neobtěžovala s tím, aby svůj pohled skryla, ale zůstala zticha.

„Stačí,“ řekl Walter a zaklepal rukama o stůl. „Dnešní noc jsme měli slavit, ne mít špatnou náladu. Není to tak, Joeli?“

Joel se usmál. „Ano. Takže pojďme jíst, ať se k tomu můžeme dostat.“

Alessa se setkala s pohledem Abrielly. Abriella byla nasraná. O tom nemohlo být pochyb.

„Už jsi uvažoval o tom, kdo by mohl být tím vrahem?“ zeptal se Walter.

Když Joel promluvil, nevypadal nijak vzrušeně. „No, mám podezření o tom, že to pocházelo ze strany Rileyho. I když otázka toho, kdo přesně udeřil, je úplně jiná věc. S tím si nedělám hlavu. Udělali, co přišli udělat, a tím to skončilo. Zatímco bude zbytek chicagské mafie bojovat mezi s sebou, já budu sklízet plody zaseté práce.“

„Mohlo by být zajímavé sledovat to,“ poznamenal Walter.

„V to doufám,“ odpověděl Joel.

„Alesso, jez,“ řekl Dean tónem hlasu, který nenechával žádný prostor pro argumentaci. Ten muž neměl nad Alessou žádnou kontrolu, ale dneska večer se tvářil, jako by na ni měl plné právo. „Mohla bys přibrat pár kilo. Nechápu, jak to, že tě sebemenší vítr ještě neodfoukl.“

Walter se hrubě zasmál a ukázal přitom zuby i jazyk. „Ach, můj chlapče. Buď vděčný za to, že je tak drobná. Aspoň se nebudeš muset starat o to, že se z ní stane prase, až jí bude třicet tak, jako z tvé mámy.“

Alessa nevěřícně otevřela ústa. Nechápala jeho hrubost.

Otec Deana byl hlasitý muž rozložité postavy. Během večeře, kterou Joel domluvil, a na které Alesse a Abrielle přikázal účast, se Walter Artino stal centrem pozornosti. Alessa si nedokázala vzpomenout, kdy jindy by se nějaký muž snažil stát se středem pozornosti v celé místnosti, ale Walter to dneska v noci všechno víc než dohnal.

Možná to bylo tím, že v čele stolu nebyl Terrance a Joel nevypadal, že by mu vadilo Walterovo chování, kdy se choval, jako by byl tím hlavním on.

Alespoň pro tuhle chvíli.

Abriella ve znechucení zakřivila rty. „A kde je dneska večer tvoje žena, Waltere?“

Walter pokrčil rameny. „Doma. Přesně tam, kam patří.“

Alessa už u toho stolu nedokázala sedět ani vteřinu.

„Já, ehm… omluvte mě,“ řekla Alessa a odsunula svou židli od stolu. Dean konečně pustil její nohu, ale ne bez ušklíbnutí.

Joel vysoko zvedl obočí. „Kam se chystáš?“

„Musím na toaletu.“

Dean si povzdechl. „Rychle se vrať.“

Správně.

Jen v jeho zatracených snech.

Alessa si dávala v koupelně načas. Umyla si ruce a upravila své vzpurné kudrny. Čím méně času musela strávit s Deanem a jeho příšerným otcem, tím lépe. Když se pak vydala zpátky do jídelny, kousek od jejích dveří našla Abriellu, která se skrývala podél zdi.

Abriella si přiložila ke rtům dva prsty. „Poslouchej.“

Alessa přikývla a postavila se vedle své sestry. „Co tady děláš?“

„Joel začínal být podrážděný kvůli tomu, jak dlouho ti to trvalo.“

„Škoda pro něj.“

Abriella si tiše odfrkla. „Jo. No, řekla jsem mu, že tě půjdu najít.“

„Mohl bych jí přestěhovat do svého penthousu,“ řekl v jídelně Dean. „Nevadilo by mi na ni až do svatby dohlížet. Uvažuj o tom, Joeli. Bylo by o tělo méně, na které bys musel dohlížet ty.“

Alessa se celá napjala. „To si nemyslím.“

Abriella zavrtěla hlavou. „Ještě s ním nejsi ani zasnoubená. Nedělej si s tím hlavu.“

Jak by nemohla?

Joel si odkašlal. „Pro tuhle chvíli zůstane i nadále v bytě spolu s Ellou. Jsou si blízké a já je od sebe nechci oddělit dřív, než budu muset. Navíc by to pro mou sestru nevypadalo dobře, kdyby byla s mužem ještě dřív, než se s ním zasnoubila. Navíc, tvé záměry jsou víc než zjevné, Deane.“

Dean se nahlas zasmál. „Jaké záměry?“

„Počkej až do svatební noci. Nebo aspoň do doby, než jí nasadíš svůj prsten.“

Walter se připojil k pobavení na synův účet. „Můj chlapče, Joel není žádným pitomcem.“

„Radši to zkusit a neuspět – to je přesně to, co jsi mi vždycky říkal,“ odpověděl Dean. „Nemůžeš mě obviňovat z toho, že jsem to zkusil.“

„Chápu,“ odpověděl Joel. „Ale skutečností zůstává to, že zůstane tam, kde je teď. Můj problém s jejím přestěhováním má jen málo co do činění s tím, jak s ní zacházíš, nebo jak by Abrielle chyběla. Problémy by mohla způsobit Alessa. S celou tou věcí se zásnubami není v pohodě. A s čím méně problémy se budu muset právě teď vypořádávat, tím lépe. Zůstává s Ellou.“

„Dobře,“ zamumlal Dean nešťastně.

„A co ohledně rodiny DeLuca?“ zeptal se Walter.

Joel si odfrkl. „Co je s nimi?“

„Zvážil jsi můj návrh?“ zeptal se starší muž. „Jejich loajalita teď visí jen na vlásku, Joeli.“

„Táta se teď zmínil o dobrém postřehu, Joeli. Posiluj to, co tě s nimi poutá. Znič jakoukoli náklonnost, kterou by mohli mít směrem k rodině Conti.“

„Udělám to,“ řekl Joel. „Mám plán.“

„A to?“ zeptal se Walter.

Joel si zabroukal pod vousy. „Nestarej se. Brzy přejdu k akci. S tím, co jim zbývá, nebudou mít žádnou jinou možnost, než zůstat na mé straně hranice.“

„A rodina Rossi?“ zeptal se Dean.

„Tommas je… můj dobrý kamarád,“ odpověděl Joel prostě. „Myslím si, že vedle Waltera jako mého underbosse by Tommas mohl být zatraceně dobrým předním bossem.“

Abriellina ruka vyhledala ruku Alessy a pevně ji stiskla.

„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptala se Alessa sestry.

„Nevím,“ zašeptala Abriella. „Tommy právě teď Joelovi vůbec nevěří.“

„Tommasův otec představuje neřízenou střelu,“ upozornil Walter.

„Možná, ale když mu ublížím jen proto, že mám potřebu prolít trochu krve, nedostanu Tommase Rossiho tam, kam chci.“

Přesto však Joel neměl vůbec žádný problém s tím, aby pro svůj vlastní prospěch ublížil vlastní sestře.

Na jazyku Alessy hořce pálilo slovo pokrytec.

„A pokud bude Laurent Rossi pokračovat v cestě, kterou se vydal, nemusím dělat vůbec nic,“ dodal Joel. „Vykope si svůj vlastní hrob, přátelé.“

„Mimochodem,“ protáhl Dean naprosto znuděně.

„Co?“ zeptal se Joel.

„Získal jsem na Dina DeLuca informaci, kterou jsi chtěl.“

„Ano?“

„Ano,“ řekl Dean. „Chicago XM, 96.5. Jeho oblíbená stanice. Jel jsem s ním a pokaždé, když jsem se pokusil rádio přeladit, mi vyhrožoval, že mi usekne ruce. Pak si znovu přeladil na svůj kanál.“

Alessa by přísahala, že když její bratr promluvil, slyšela v jeho hlase úsměv. „Perfektní.“

„Proč ne Theo?“ zeptal se Walter. „S Dinem, který bude už brzy trávit svůj čas ve vězení, bys prakticky smazal -“

„Jeden z nich by mohl posloužit mým účelům,“ přerušil ho Joel hladce. „A Theo je ještě mladý a je k rodině Trentini loajální. V neděli bys neměl zapomenout zajít do kostela.“

„Ano?“ zeptal se Walter.

„Ano, buď tam,“ odpověděl Joel. „Slyšel jsem, že dojde k výbuchu.“

Co to sakra všechno mělo znamenat?