OH - 18. kapitola

Překlad: Lusesita

Emma

O dva týdny později

Čtu článek v novinách, že Ryan umřel ve vězení a zavřu oči. Nevím, jak to Liam udělal, ale vím, že ho zabil, nebo nechal zabít.

„Zlato, měla by sis obléct šaty.“ Slyším ho, jak jde k ložnici.

Zvednu hlavu a vidím, že mě sleduje. Vím, že nejsem schopná žít svůj bez něj po mém boku. „Slib mi,“ zašeptám, sednu si na okraj postele, cítím, jak mi rychle buší srdce. „Slib mi, že mě nikdy neopustíš, neopustíš nás.“ Položím si ruku na bříško, slzy mi stékají po tvářích.

„Proč ty slzy?“ Skloní se a políbí mě na tvář. „Slíbím ti celý svět, když už nebudu muset vidět tvoje slzy.“ Vzlyknu. „Zlatíčko.“ Sedne si, zvedne si mě do klína a obejme.

„Já…“ Vzlyknu. „nemůžu…“ rychle se nadechnu. „být bez tebe.“ Hrudník se mi roztáhne dalším nádechem. „Nechci.“

„Kam bych šel?“ Zvedne mi hlavu a vezme ji do rukou. „Nikam nejdu.“

„A-ale.“ Koktám. „ale Ryan. Udělal jsi to? Příjdou sem a vezmou tě ode mě? Nás?“

„To je naposledy, co tě vidím brečet, kvůli této věci.“ Přitáhne si mě k sobě. „Zkurveně naposledy. Už není hrozbou.“ Políbí mě a zanechá mě tak bez dechu.

V tu chvíli mé srdce buší rychle úplně z jiného důvodu. Otočím se k němu a znovu ho políbím. Postaví se a vezme mě sebou. Položí mě na postel, naše rty se ani jednou neoddělí. Oba hladovíme po tom druhém. Začne mi pomalu sundávat hedvábný župan, ztvrdnou mi bradavky při doteku studeného vzduchu. Rukama přejede přes moji tvář, dolů po krku a pokračuje až k prsům. Potěžká je v dlaních a pak začne prsty dráždit citlivé bradavky. Mám husí kůži.

„Ahh.“ Zvrátím hlavu. Houpu boky proti jeho tvrdému ptákovi.

„Do prdele.“ Slyším, jak zasténá, než se skloní a vezme jednu bradavku do pusy, pocit jeho jazyka, dráždícího moji bradavku vystřelí slastné pocity až k mé kundičce.

„Potřebuju víc.“ Prohnu se v zádech.

Přejedu rukama přes jeho tělo až k basketbalovým šortkám a popadnu ho za gumu. „To je skvělé. Nemají pásek.“ Usměju se a chytnu ho za ptáka. Mám roztažené nohy kolem jeho boků, takže začnu přejíždět ptákem po svém vstupu a dráždím se. Jsem na něj víc než připravena. Pomalu se do mě vtlačí. Naše steny naplní pokoj.

„Kurva.“ Zasténá Liam a chytne mě za boky.

Přetočím ho na záda a dosednu na něj, rukama se chytím pelesti postele. Převezmu kontrolu, šukám ho, zvedám se na kolenou a znovu dosedám a znovu a znovu. Jsem nemilosrdná. Nikdy jsem ho nechtěla víc, než v této chvíli. Svírám pevně jeho ptáka, naše zvuky naplňují místnost, prsa mi poskakují, zatímco na něm jezdím.

Jeho pusa najde jednu bradavku, o tu druhou se stará jeho ruka. Zvrátím hlavu a ztratím se v pocitech k němu. Můj klitoris taky potřebuje péči, proto se pustím jednou rukou čela postele a začnu se dráždit.

„Jsi tak těsná miláčku.“

Zavřu oči. Rukou laská moje tělo, cítím ho pod sebou, ve mně, stravuje mě. Je všude. Na mých prsou, ve vlasech, na bocích. Nemůžu přestat, i kdybych chtěla. Ale já nechci.

„Už budu.“ Řeknu mu tato dvě slova, na víc se nezmůžu, protože mě začne líbat, jazykem mi vklouzne do pusy a polkne tak mé zasténání. Stáhnu se okolo něj a rychle dosednu, zatímco on zvedne boky z postele a oba se uděláme. Tentokrát moje pusa pohltí jeho zasténání.

Naše rty zpomalí, rukama přejedu přes jeho hrudník a obejmu ho okolo krku. Pak uslyšíme, jak někdo zaklepe na dveře.

„Radši byste se měli chovat slušně, protože jdu dovnitř.“ Upozorňuje nás Skylar.

„Vážně, budeme někdy sami?“ Zeptám se Liama, který se usmívá a zahání tak špatnou náladu.

„Promiň zlato, ale brzo to budeme jen já a ty.“

„Slibuješ?“

„Slibuju.“ Políbí mě na čelo, než se odtáhne a nechá mě na posteli samotnou. Lehnu si a zírám na strop, zvednu ruku před obličej a obdivuju svůj prsten.

Den poté, co jsem byla unesena, jsme se já a Liam vzali při malém obřadu obklopeni jen rodinou a kamarády, jako svědky. Bylo to skvělé, ale odjezd na líbánky byl ještě lepší. Teď jsme zpět v LA, těším se, až tady Liam dodělá svoji práci a odjedeme do Skotska na pár měsíců, jen my dva, teda tři.“ Usměju se a položím si ruku na břicho. Slyším, jak se Liam hádá se Skylar a vykazuje ji z pokoje, velmi rychle jsem se naučila je nevnímat, sednu si a obalím okolo sebe deku. Vylezu z postele a chci jít do koupelny, když mě zaujme zpráva, kterou zahlédnu v televizi. Dalton, ten muž, co mě zachránil, je na obrazovce, vypadá to, že byl účastníkem nehody, po jeho boku vidím malou ženu, kterou drží za ruku.

„Není to Dalton?“ Zeptá se mě Liam a já se na něj podívám.

„Myslím, že ano. Kdo je ta žena?“

„Nevím, ale vypadá to, že k němu patří.“ Zamumlá, když se Dalton vrhá za ženou do sanitky.