MH - 6. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Lian následoval Blaina skrz čtvrt s rozlámanou dlažbou, chodníky a rozbitým sklem do jiné části města, kde Liana napadla otázka, zda je dostatečně vhodně oblečen, aby nebyl zatčen za potulku. Nebylo pochyb, že Blaine žil v pěkné čtvrti. Ve kterém království to bylo, nevěděl.

„Kde přesně jsme?“

Blaine pohlédl zvědavě na Liana. „Jak to myslíš? Ztratil ses?“

Lian pokrčil rameny. „Utekl jsem z místa, kde jsem to znal a ztratil jsem přehled.“

Blaine přikývl. „Vím, jaké to je. Jsi v království krále Raistona. Je to docela slušný chlapík, ale má toho hodně, a tak občas některé věci přehlédne.“

„Aspoň se snaží.“ Mnoha vládcům byl osud jejich lidí lhostejný, ale nikdo nemohl dávat pozor na všechno a vždy tu byl problém svobodné vůle.

Blaine zabočil a vydal se po schodech velkého obytného domu. Lian zaváhal.

„No pojď. Máme místa dost a poté, co jsem strýci vyprávěl, cos pro nás udělal, jsem si jistý, že nebude mít problém tě vzít po křídla.“

Lian vešel za Blainem. Po obou stranách koridoru stáli dva muži, kteří vypadali jako osobní strážci. Pokud se nemýlil, měli k tomu i příslušné technické vybavení. Lian se začal loudat, až ho Blaine chytil za paži a táhl ho k výtahům. Blaine zpod trička vytáhl řetízek, na kterém se houpala čipová karta. Zkušeným pohybem kartičkou přejel po skeneru a stiskl tlačítko k penthouse. Liana napadlo, co tu pohledává.

Zatímco jel výtah nahoru, klábosil Blaine o svém týmu a jeho úspěších. Lian ho poslouchal jen napůl ucha, protože jeho žaludek se vydal na cestu k nohám. Opravdu už by měl začít se svým výzkumem. Potřeboval si promluvit s nějakým drakodlakem, protože to byl důvod, proč na planetu přiletěl. Pokud Bourne přesvědčí úřady, aby Liana vyhodili z planety, tak dračí král nikdy zdroj problémů s plodností nenajde.

Když dosáhli nejhořejšího patra, zazvonil zvoneček.

Blaine vyrazil vpřed a Lian ho pomalu následoval. Uvnitř stáli další čtyři strážci. Lian je proskenoval svou magií. Několik zlomených kostí, pár podlitin a… Lian strnul. Došel až k nejvzdálenějšímu strážci na levé straně a šťouchl do něj svou magií.

„Doktore, co to děláš?“, zeptal se Blaine.

Lian pokračoval ve vyšetřování muže, který měl v sobě dračí krev. Nemohl říct, kolik, ale když se ponořil hlouběji, uviděl to v jeho DNA.

„Něco s ním není v pořádku“, řekl Lian zamyšleně.

„Není nic, co by se mnou nebylo v pořádku. Ustup!“ Strážný zavrčel.

„Hej, buď milý, Fline, tenhle chlápek umí léčit rukama. Je to magie“, řekl Blaine.

Lian ignoroval rozhovor plynoucí kolem něho. Něco bylo špatně.

„Co jsi za posledních čtyři a dvacet hodin snědl nebo vypil?“

„Proč?“ Lian slyšel ve Flinově hlase podezření, ale na jeho výraz nehleděl. Svým vnitřním zrakem prozkoumával částečky ve Flinově těle.

„Protože něco, co sis vzal, obsahovalo jed.“ Lian mohl vidět ty malé bodíky, jak putují krevním oběhem strážného.

„Co?“ Blaine, co za blázna jsi to sem dotáhl?“, zeptal se Flin.

„Co se to tu děje?“ Do rozhovoru se vmísil nový hlas.

Lian zamrkal a přinutil se vrátit do reality. Ještě stále se snažil aktivovat své normální vidění, když se otáčel k neznámému hlasu.

„Ty to máš také. Něco, co jste museli pozřít oba dva“, řekl Lian a přemýšlel nad různými věcmi, které mohou obsahovat stejný jed.

Tvrdá ruka ho uchopila za rameno a zatřepala s ním.

Lian se vzpamatoval a probral se. „Och, haló!“

„Blaine, co jsi mi přivedl za pěkný dáreček?“, zeptal se nově příchozí.

„Co?“ Blainův hlas zněl zrovna tak zmateně, jako se Lian cítil. „Ne, strýčku Milote. Fuj! Přivedl jsem ho domů, protože potřebuje někde přespat a zachránil život mých přátel.“ Naprosté zděšení v hlase teenagera málem Liana rozesmálo.

Strýček Milot měl tmavé vlasy a pichlavé modré oči. Kdyby byl na obálce nějakého časopisu, Lian by si ho okamžitě koupil.

„Chci vysvětlení!“ Zanadával strýc Milot a pevně Liana sevřel.

Blainova interpretace Lianova jednání z něj udělala hrdinu, ale tak se momentálně necítil. Přesto to nechal být. Nebyl na to čas ani místo, aby ho opravil.

Blainův strýc sevření uvolnil. „Děkuji vám, pane“, řekl formálně. „Ty děti jsou divoké, ale jsou to dobří chlapci. Zničilo by mne, kdyby se některému z nich stala nehoda.“

„Když mě u sebe necháš na pár dní bydlet, tak by mi to velmi pomohlo a pokud bys mi řekl, co jsi za posledních čtyři a dvacet hodin snědl, pomohlo by mi to ještě víc“, odpověděl Lian.

„Proč?“ Milot přimhouřil oči.

„Protože si myslím, že ať už jsi ty a tvůj strážce snědl cokoliv, je to jeden z důvodů, proč tak klesla porodnost u draků.“ Lian potřeboval víc informací, ale jeho instinkt mu napovídal, že je na dobré cestě.

„Jsem Milot Stivy, ale můžeš mi říkat Milote. Rád tě poznávám, příteli.“ Milot mu podal ruku a oficiálně si spolu potřásli.

„Dr. Blythorpe. Těší mě.“

„Vysvětli mi, co jsi právě řekl“, vyzval ho Milot.

Lian skryl své pobavení. Milot byl očividně zvyklý vydávat plno rozkazů. Velmi stručně mu Lian vysvětlil svou přítomnost na planetě a dokonce mu vyprávěl i o střetu s Bournem. Ne, že toho muže poranil, ale že se před ním musí ukrýt.

„Takže potřebuješ někde přespat, než dorazí tvůj tým?“, zeptal se Milot.

Lian přikývl. „Nechci tě zatahovat do svých problémů. Zrovna jsme se potkali, ale Blaine říkal, že bys mohl mít volný pokoj pro hosty.“

Strýc Milot vrhl na Blaina pobavený pohled. „Ano, jsem si jistý, že se něco najde. Zabije nás ten jed?“

„To si nemyslím. Vypadá to, že je biochemického původu a ničí jen tvé sperma. Jak to dělá, ještě nevím, ale zřejmě to funguje.“

„Hmm. No, doktore, rád bych ti pomohl. Opravdu, pokud mi řekneš, co potřebuješ, zřídím pro tebe laboratoř.“

„Och, to není nutné. Nechci tě obtěžovat.“ Lian toho muže sotva znal a někdo s tolika osobními strážci možná neměl úplně legální živobytí.

„Nesmysl. Vlastním kde co. Jsem si jistý, že jsem nedávno koupil i nějakou farmaceutickou firmu. Vsadím se, že tam mají i laboratoř, kterou bys mohl použít.“ Milot vypadal spokojený sám se sebou.

Lian otevřel pusu, aby odpověděl, když se ozval jeho komunikátor. Vytáhl ho z kapsy a při pohledu na Nevairovo číslo mu vynechalo srdce.

„Nějaký problém, doktore?“, zeptal se Milot.

Lian si povzdechl. „Doufám, že ne.“

Stiskl tlačítko, aby hovor přijal.

„Měl bys být na zpáteční cestě do katedrály!“, vyštěkl Nevair.

„Ehm, poklade, ahoj, zůstanu pár dní u přátel.“ Lian věděl, že Nevair takovou omluvu akceptovat nebude, ale musel se o to aspoň pokusit.

„Nemáš žádné přátele. Právě jsi přiletěl. Kde jsi? Pošlu Sheana, aby tě vyzvedl“, řekl Nevair.

„Ne, jsem v pořádku, Nevaire. Uvidíme se za pár dní.“ Nechtěl, aby se Nevair pletl do jeho problémů.

„Okamžitě mi řekni, kde právě jsi!“, křičel Nevair.

Lian hovor ukončil.

„Bude tu za chvíli i váš partner?“ Milot kývl na Lianův komunikátor.

Lian s ním mrsknul zpátky do kapsy. „Ne, jestli bude při smyslech“, zavrčel Lian. „Má dost svých povinností, než aby mě lovil.“

„Pojď, posaď se, kuchař připravil jídlo. Můžeš si ho prohlédnout a určit, v čem ten jed je a také mi můžeš vyprávět o svém pošetilém příteli.“

Lianovi zakručelo v břiše. Nevinně se zasmál. „Myslím, že by bylo hloupé tvrdit, že nemám hlas.“

„Přesně tak“, souhlasil Milot.

„No tak, doktore“, řekl Blaine. „Vsadím se, že máš pár dobrodružných historek z léčení.“

Lian se rozesmál. „Jednu nebo dvě bych měl.“

Prostřená hostina by nasytila dvacetičlennou rodinu, místo toho se u jednoho konce stolu tísnili jen oni tři.

Milos uviděl jeho výraz a pokrčil rameny. „Někdy se na večeři staví celá rodina. Mám rád, když jíme u jednoho stolu.“

„Máš velkou rodinu?“, zeptal se Lian.

„To ano. Mám čtyři sestry a dva bratry. Nikdo, kdo by měl víc než jedno dítě. Blainova matka, má sestra, zemřela při porodu, tak jsem si ho nechal.“

Milot mluvil, jakoby byl Blaine nějaké štěně, které ho následovalo domů. Blaine vrhl na strýce láskyplný pohled.

„Tak to jsi měl štěstí“, řekl Lian Blainovi. Zasáhly ho vzpomínky na osamělost po smrti jeho rodičů.

Blaine cukl rameny. „Někdo z rodiny by se mě ujal. Tak to u nás chodí.“

Sluha přinesl na stůl pecen horkého chleba. Lian ho oskenoval a zavrtěl hlavou. „Chleba otrávený není.“

Milot si povzdychl. „Skvělé. Ten chleba miluji.“

Jelikož ten chlap neměl na sobě ani unci přebytečného tuku, Lian předpokládal, že si musel užívat i hodně cvičení. Milot vypadal na čtyřicátníka, ale potomci dračí krve se mohli klidně dožívat i několik stovek let a Lian by to nevěděl.

Lian si ukousl. „Je to dobrý chleba.“

Blaine přikývl, tváře měl nacpané jako křeček.

„Vyprávěj mi o svém muži. Jaký je?“, zeptal se Milot.

Lian pokrčil rameny. „Panovačný.“

Milot se hlasitě rozesmál. „Mnoho lidí je panovačných.“

„Ano, ale ne ti, se kterými chodím normálně. Je to drak a myslí si, že jsme druhové. Ještě stále jsem na pochybách“, přiznal Lian.

Blaine pustil lžíci. „Kdy jsi měl sex?“

„Blaine! Nemůžeš se ptát lidí, které sotva znáš, kdy měli sex.“ Milot zavřel oči a pak vypálil otázku: „Je to dost dlouho na to, aby se objevila značka?“

Lian zavrtěl hlavou. „Měli jsme sex dnes ráno a včera.“

„Ach, takže máš ještě chvíli času. Jak se jmenuje?“

Lian se ošil a rozhlédl okolo. „Raději bych to neříkal. Nechci, aby se dostal do potíží, proto se skrývám.“

Milot zakroutil hlavou. „Milý chlapče, to poslední, co by někdo z přítomných udělal, je, že by tě podrazil. Řekni mi to.“

„Nevair Dragonfang“, zamumlal Lian.

Milot vyskočil na nohy. „Musíme tě dostat zpátky.“

„Hej! Říkal jsi, že to je jedno!“ Lian se zamračil.

„Myslel jsem, že se jedná o nějakého šlechtice, ale nemůžeš nechat jen tak padnout Dragonfanga.“ Milot se zatvářil panicky.

„Já ho nepodvedl. Vrátím se hned, jak za dva dny dorazí můj lékařský tým“, řekl Lian uklidňujícím hlasem.

„A co když se tvá značka objeví dřív?“ Milot kroutil hlavou a rozhlížel se okolo. Lian tohle chování už jednou viděl. Milot se koukal kolem sebe, jakoby každým okamžikem očekával, že sem Nevair vtrhne.

„To kvůli tobě zničil ten bar, že ano?“

Lian pokrčil rameny. „Není to má vina, že se neumí ovládat. Bude to pro něj dobrá lekce.“

Do místnosti vstoupily dvě servírky s dalším jídlem. Lian se na malou ženu, která mu přinesla talíř s pečeným masem a nějakým druhem zelí, usmál. „Vypadá to chutně“, řekl ženě.

Udělala pukrle a odešla.

„Je to otrávené?“, zeptal se Milot. „Jestli svou tvrdohlavostí ohrožuješ můj život, mohl by ses aspoň podívat, jestli mě to jídlo zabije dřív, než to udělá Pontifex.“

Lian se rozesmál. „Budeš v pořádku a ani to jídlo není otrávené.“

Ten samý číšník nalil Lianovi do sklenice vodu.

„Děkuji“, řekl.

„Rádo se stalo, pane.“ Číšník se uklonil.

Lian se bezmyšlenkovitě napil, poté se podíval na hladinu a všechnu vodu vyprskl.

„Je to ta voda“, prohlásil Lian.

„Co? To je směšné“, zavrčel Milot. „Kupuji jen importovanou vodu v lahvích.“

To nedávalo smysl. „Odkud a kým?“

Milot luskl prsty na jednoho strážného. „Zjisti, kdo distribuuje naši vodu.“

Strážce přikývl a opustil místnost.

„Jestli pochází z venku, tak s ní možná manipuluje někdo, kdo nechce, aby se draci rozmnožovali. Jestli se jedná z větší části o pouštní planetu, musí se většina vody importovat, že ano?“

Milot přikývl. „Ano, dvě třetiny naší vody pochází odjinud. Myslel jsem, že by to mělo být bezpečné. Existují všelijaká různá omezení.“

„Nemusí to být vodou. Pokud se dává jed do lahví, tak to na testované vodě není možné zjistit“, přemýšlel nahlas Lian.

Milot se na svou sklenici zamračil. „Zatraceně, to je perfektní způsob, jak nás zabít. Nikdo doopravdy neonemocní, protože je ten jed subtilní. Pochybuji, že by na to, kromě tebe, někdo přišel.“

Lian se krátce slunil v jeho chvále a poté přikývl. „Potřebuji vzorky krve od tebe, od tvých strážců, od otrávených mužů a žen a také vzorky vody.“

Milot se poškrábal na bradě. „Všechny ženy v mé rodině pijí stejnou vodu. Nechám je přijít a dám ti vzorky od všech, abys měl širší výběr. Mí muži a já ti poskytneme mužské vzorky. Bude to stačit?“

„Ano, děkuji.“ Lian nemohl uvěřit svému štěstí, že našel tak perfektní skupinu lidí.

Zbytek jídla proběhl mlčky. Milot objednal víno, aby nahradil vodu. Po večeři ukázal jeden sluha Lianovi pěkný pokoj s balkonem a nádherným výhledem na město. Ne, že by to něco znamenalo, protože se jednalo jen o další průmyslové město, na jaká byl Lian zvyklý. Vzpomínky na různá místa, kde všude byl, ho přivedlo zpět k myšlenkám na Nevaira. Bezmyšlenkovitě se poškrábal na zádech. Vstoupil na balkon a přemýšlel, jak bude jeho život asi vypadat, pokud uzná Nevaira za svého druha.

Máchnutí křídel bylo jediné varování, kterého se mu dostalo, než se vedle něj snesl známý pestrobarevný drak.

„Dobře, že je tu taková plocha na přistání,“ zamumlal směrem k ještěrovi.

Nevairův drak si odfrkl.

„Vrátil bych se k tobě.“ Lian draka poškrábal po nadočnicových obloucích a poklepal kreaturu po zadní noze. „Tak, jako tak.“

Než se mohl připravit, ustoupil drak stranou a během sekundy se proměnil v Nevaira.

„Pojďme dovnitř, než opravdu vzbudíme nežádoucí pozornost,“ řekl Nevair se sebevědomým úsměvem.

„Patřilo by ti to,“ reagoval Lian bez výčitek. „Řekl jsem ti, že se vrátím.“

„Já vím, já vím, ale ne všichni s tím souhlasili. Musel jsem tě najít a ujistit se, že se ti daří dobře.“ Nevair výraz ve tváři prosil Liana o odpuštění.

„Jsem v pořádku. Vidíš?“ Lian roztáhl ruce, aby mu ukázal své tělo.

„Ano, jsi v pořádku, ale vědět a vidět není to samé,“ pronesl Nevair.

„Takže co, budeš mě pronásledovat, dokud nedorazí lékařský tým?“, zeptal se Lian.

„Jaký lékařský tým? Když jsem se objevil v medicínském centru, bylo mi řečeno, že jsi skončil. Bourne byl kvůli tvému odstoupení velmi tvrdohlavý.“ Nevair se zamračil.

„To se vsadím, že byl.“ Lian rychle Nevairovi povyprávěl průběh své návštěvy u hlavního lékaře, zatímco druhý muž ze sebe vydával burácivé vrčení, které dělalo jeho draku čest.

„Co teď uděláme?“, zeptal se Nevair.

„Jak jsi mě našel? Posledně jsi věděl, že jsem v baru, ale tentokrát jsem ti nedal žádná vodítka.“

Nevairův sladký úsměv Liana udeřil do břicha silou kovadliny. „Poklade, tebe si najdu vždycky. Nedokážu to vysvětlit. Je to, jakoby jsi měl v sobě nějaké sledovací zařízení, které mohu vidět jen já.“

Lian o tom chvilku přemýšlel. „Tak nevím, jestli je to romantické nebo strašidelné,“ pronesl nakonec.

„Považujme to za romantické,“ rozhodl Nevair a přitáhl si Liana do náruče.

„Oukej. U mě nemůžeš zůstat. Máš plno práce,“ zamumlal Lian Nevairovi do svalnaté hrudi.

„S mými záležitostmi si nedělej starosti,“ odpověděl Nevair. „Nic nemá větší prioritu než ty.“

Lian zadržel cynickou poznámku v sobě. Poté, co si na jejich vztah pomalu zvykal, nepochyboval, že jiné věci mají přednost. „Když už jsi tady, tak bys mohl zůstat přes noc. Ale zítra se musíš vrátit do své katedrály.“

„Ano, drahoušku.“ Nevairova pobavená odpověď málem Liana ponoukla plesknout ho po hlavě. Kromě toho byl Nevair úplně nahý a Lian se o něj nechtěl dělit.

„Pojď dovnitř, nepotřebujeme, aby ti někdo zíral na nahý zadek,“ řekl Lian, protože pocítil prudký příval majetnickosti.

„Dobrý plán,“ souhlasil Nevair.

Lian vzal Nevaira za ruku a táhl ho do pokoje.

Nevair tiše hvízdl. „Pěkný pokoj od někoho, koho jsi potkal teprve nedávno.“

„Nechci o nich mluvit, chci na tebe skočit.“

Nevairův smích se rychle změnil v zasténání, když Lian klesl na kolena a vzal jeho erekci do úst.

***

Nevair obdivoval pohled na svého druha na kolenou. Když mu Bourne řekl, že Lian odešel, propadl panice. Věděl, že by Lian neodešel, aniž by si s ním nejdřív promluvil. Ne natrvalo. Naštěstí ho v hale zastavil Ellersby a vysvětlil mu situaci.

Chtěl se Liana zeptat, jestli bude mít nějaké problémy, ale teď ne. Ne, když ty růžové rty obepínaly jeho penis tak dokonale. Nevair se musel kousnout, aby potlačil blížící se orgasmus. Lian nebyl jen krásný, ale také velmi šikovný. Když si představil, jak Lian ke svým dovednostem musel přijít, Nevairův drak zavrčel. Ale bylo jedno, kolik mužů v Lianově minulosti bylo, taky tam zůstanou.

Pohladil Liana po vlasech a zasténal. Lian nepropásl ani kapku a spolykal všechno Nevairovo sperma. Poté, co vyklouzl z Lianových úst, vytáhl ho Nevair na nohy. „Patříš jen mě,“ zavrčel.

Lian se usmál, ale v jeho krásných očích číhaly pochyby.

„Zítra to budeme vědět jistě,“ odpověděl Lian.

„Ano, uvidíme.“ Nevair si nedělal starosti s tím, co zítřek přinese. Lian patřil jemu a nic, ani nějaká značka ho od něho neodtrhne.

Pomohl Lianovi z oblečení a do postele. Jeho ruce se chvěly vzrušením. „Rád bych tě sál.“

Lian na něj chvíli zíral. „Och, čekal jsi snad, že řeknu ne?“

Nevair se rozesmál. „To si nemyslím. Nepředpokládám, že by se našel nějaký muž, který by odmítl kuřbu.“

„Normálně ne,“ souhlasil Lian.

„Jsem v tom nový,“ pronesl Nevair omluvně.

„Já vím, a to mě vzrušuje,“ přiznal Lian.

„Tebe vzrušuje, že nevím, co mám dělat?“ Nevair někdy svého druha nechápal.

Lian se usmál. „Ne, ale vzrušuje mě, že jsem jediný, který ti ukáže, jak na to.“

Lianovy polibky začaly pomalu a sladce, ale rychle se proměnily ve žhavé, když začal ožužlávat Nevairovi spodní ret.

Nevair se stáhl zpět a zasmál se. „Myslel jsem, že to já jsem v našem vztahu drak.“

„To neznamená, že nemůžu nechat taky pár stop.“

Nevair zasténal. „Dělej, co chceš. Patřím ti.“ Nemohl ani slovy vyjádřit, jak moc k Lianovi patřil. Když se mu po jeho doktůrkovi stýskalo, měl pocit, že jeho srdce přestalo tlouct a jeho drak málem zničil všechno kolem sebe. Jelikož Lian přerušil spojení, takže mu nepomohl ani nový telefon, jedinou cestou, jak svého tvrdohlavého milence najít, bylo obrátit se na svou dračí polovinu.

Naštěstí Liana našli velmi lehce.

Když se Lian začal pohybovat po Nevairově těle, začal mu vynechávat mozek. „Ošukej mě,“ zabručel Nevair.

„Co?“ Lian se posadil. „Myslel jsem, že mi ho chceš vykouřit.“

„To můžu udělat i později, ale teď musím vědět, jaké to je, když tě budu mít v sobě. To není žádný jednostranný vztah. Jedině, že bys nechtěl.“ Zatraceně, doufal, že všechno nezničil.

Lianův radostný výraz ve tváři Nevairovův strach uklidnil. „Jestli si jsi jistý.“

„Jsem. I kdybychom to už nikdy nedělali, chtěl bych vědět, co zažíváš, když spolu spíme.“

Lian vrhl na Nevaira dlouhý pohled. „Oukej.“

Nevairovi spadl kámen ze srdce, úleva ho zalila jako dračí oheň. Lian se měl obrátit na Nevaira, když se dostal do potíží s Bournem, ne na nějakého cizince. Později si o tom s Lianem promluví, ale až poté, co se Lianovi objeví na zádech jeho značka. Kdyby to bylo zapotřebí, tak by se nechal tetovat i on sám.

„Otoč se,“ rozkázal Lian.

„Proč?“

„Protože to tak bude poprvé jednodušší.“

„Ale pak na tebe nebudu vidět.“ Nevairovi se nelíbila myšlenka, že by Lianovi neviděl do očí, když se do něj ponoří.

„Je to lepší úhel,“ trval na svém Lian.

Nevair zavrtěl hlavou. „Ne. Zůstanu na zádech.“

Lianův povzdech mu nadzvedl vlasy na čele. „Dobře, tak ať je po tvém.“

„Doufám, že si na ta slova zvykneš,“ popíchl ho Nevair.

„Velmi vtipné.“ Lian protočil oči a trochu se naštval, ale jeho dotek, když prstem obkroužil Nevairovu dírku, byl jemný.

„Ty sis s sebou vzal gel, když jsi odešel?“ Nevair nesnesl pomyšlení, že by si Lian mohl myslet, že může mít sex s někým jiným. Pokud ano, tak jeho druh potřeboval rychlou lekci v dračím protokolu.

Lian se ušklíbl. „To by nebylo správné, kdybych myslel jen na sebe, ale ne, můj pozorný hostitel tu má celou sbírku osobních předmětů pro každého svého hosta. Myslím, že pro většinu z nich jsi příliš nevinný.“

Nevair se chtěl zoufale podívat, ale předpokládal, že Lian přeháněl, aby ho odvedl od jeho podezření. Přísahal, že to zkontroluje později, až jeho milenec opustí pokoj. Zvedl boky a roztáhl nohy, aby poskytl Lianovi něco, o co by chtěl usilovat.

„Sexy,“ zapředl Lian.

Nevairův drak zavrčel a to zavrčení cítil po celé páteři. Jeho vnitřní zvíře kompliment potěšil. Lian mu strčil pod boky polštář, aby ho dostal do lepšího úhlu.

Když Nevair ucítil Lianovy prsty jemně proniknout do jeho dírky, lehce sebou škubl. Když se Lian stáhl, zamumlal: „Omlouvám se.“

„Nemusíme to dělat,“ připomněl mu Lian.

„Ano, musíme.“ Nevairův hlas zesílil. Nevzdá to. Usmál se natolik, aby se uvolnil a jeho tělo se mohlo Lianovi proniknutí přizpůsobit. Jedno musel Lianovi uznat; ten muž ho roztahoval pomalu a po nějaké době si začal Lianovo umění s prsty užívat.

„Víc. Do mě. Teď.“ Na sekundu nad ním získal kontrolu jeho drak. Nevair zavrčel a poslal mu uklidňující myšlenky, zatímco se snažil uvolnit pro Lianův vstup. S další dávkou gelu se Lian vsunul dovnitř.

„Och.“ Očekával větší nepohodlí, možná i bolest. Nebyl připraven na pocit sounáležitosti, pocit správnosti. V tomto okamžiku se s Lianem spojil v celek a věděl, že patří k sobě.

„Nebude to dlouho trvat,“ řekl Lian hlubokým, zoufalým hlasem.

Lianova tvář byla v klidu ještě krásnější. Několikrát zapumpoval a strhl ho silný orgasmus. Nevair vyvrcholil bez jediného doteku hned po něm.

„To bylo tak zatraceně sexy,“ zavrčel Lian a zhroutil se na něj. Nevair houpal Liana jako poklad, kterým byl a jeho drak s ním souhlasil.

„Nevzdám se tě,“ varoval ho Nevair. „Je mi jedno, jestli nejsi můj druh.“

Lian se usmál do Nevairovy hrudi.

„Měl jsem ten dojem.“