Angel - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Míša

ZATRACENÝ CHANNING TATUM

Prošla vstupními dveřmi domů a sama pro sebe si začala tiše mumlat. „Pitomej kretén. Debil. Idiot -“ 

„Co se s tebou děje?“

„N-nic,“ odpověděla rychle a odsunula ostražitost stranou. Když vešla dovnitř, nevšimla si Vincenta, který seděl na pohovce.

Na okamžik na ni podezřívavě hleděl. „Jsi si tím jistá?“

Vybavilo se jí, jak ji Angel celou cestu domů naprosto ignoroval. Otevřela ústa, aby mu řekla, jak moc toho muže nesnášela, ale místo toho z nich vyšlo: „Ano.“ Prostě jen tak. Mohla si to schovat na později, až ji skutečně vytočí. „Proč jsi tady?“

„Když jsem to naposledy kontroloval, stále to byl můj domov.“

Došla k pohovce a zabořila se do ní. „Ach jo. Zapomněla jsem, že máš kolik, pět domů.“

„Mám tři.“ Zvedl tři prsty a začal je odpočítávat. „Tátův dům, můj střešní byt a tohle.“

„Nejsi vždycky v domě Carusových? To je jako čtvrtý.“

„Od doby, co jsme dostali střešní byty, se tam už ve skutečnosti moc nevyskytujeme. Navíc...“ Vincent se na okamžik odmlčel. „Lucca mi možná zakázal se tam na určitou dobu ukazovat.“

Vybuchla smíchy. Jen stěží dokázala promluvit. „Zakázal? Co jsi udělal tentokrát?“

„Nelíbilo se mu, jak jsem se usmál na Chloe. Řekl, že jsem s ní flirtoval.“

„Jo?“ Rozesmála se ještě víc.

„Ne! To je jen mým zasraným obličejem!“ překřičel frustrovaně její výbuch smíchu.

Byla to pravda. To byl prostě výraz jeho obličeje. Její nevlastní bratr byl přitažlivý muž, který se narodil s nádhernou tváří. A úchvatné dětsky modré oči tomu taky nepomáhaly. Flirtovat s nesčetným množstvím dívek a žen, které se na něj vrhaly, pro něj bylo tak snadné. Teď se ani nemusel snažit flirtovat. Byl  to prostě… jeho obličej. Bylo to, jako by se na vás usmál Jonah Hill. Prostě by to bylo jen milé gesto. Ale pokud by se na vás usmál Channing Tatum, pak… nevím, jak vy, ale já říkám, že kdyby se mnou flirtoval Channing zatracený Tatum, tak bych ho následovala až za hrob.

Také vynechala to zjevné – byl velice šťastný s její nejlepší kamarádkou. Občas, když chtěla v jednu ránu zajít do McDonalds, tak jí skutečně chyběly staré, bláznivé způsoby jejího bratra.

„Je mi to líto.“ Snažila se ubránit smíchu. „Musí být tak těžké být nádherný.“

Vincent v souhlasu přikývl. Očividně nepostřehl, že to myslela sarkasticky. „Je to kříž.“

„Ach bože.“ Adalyn se postavila a zamířila do kuchyně. Po dnešku s Marií už měla hezkých lidí až po krk. „Aspoň, že Maria má mozek,“ zašeptala si sama pro sebe.

„Říkala jsi něco?“ zeptal se Vincent, který šel za ní.

„Ne.“ Z kuchyňské linky si popadla jablko, zakousla se do něj a přitom se dívala na svého bratra, který vypadal, jako by potřeboval něco říct. „Tak co, chystáš se mi říct, proč jsi tady?“

Vzal si vlastní jablko a pořádně si z něj ukousl. Vypadalo to, jako by snědl dobrou půlku jablka na jeden zátah. „Přišel jsem za svou oblíbenou sestrou. Toť vše.“

„Jedinou sestrou,“ opravila ho.

„A,“ pokračoval Vincent, čímž se zjevně dostával k věci. „Abych zjistil, jak šel dnešek.“

„Jak šel dnešek?“ Zírala na něj. Rychle jí došlu, proč přišel. „Má to co dělat s Angelem?“

„Možná.“

„Můj den byl fajn. Teď můžeš odejít. Sbohem.“

„Adalyn, nebuď taková. To Lucca mě přiměl, abych se tě zeptal. Chtěl se ujistit, že se s Angelem cítíš příjemně.“

„Lucca?“ Proč by se mě prostě nezeptal sám?

Vincent ukousl další sousto jablka. Zjevně se mu nechtělo odpovídat, takže do něj hodně silně strčila. „Pravděpodobně proto, že ví, že jsi do něj zamilovaná.“

„Nejsem!“ Samozřejmě to byla lež jako věž.

Protočil oči a zadíval se přímo na ni. „To ti tak budu věřit. Vůbec by mě nepřekvapovalo, kdybys měla za vyzváněcí tón nastavené to jeho ,drahá‘ a jako tapetu jeho fotku.“

Prosím?

Ve skutečnosti to není vůbec špatný nápad…

„Nemáš příkazy, které bys musel jít splnit nebo něco jiného?“

„Dobře.“ Vyhodil ohryzek od jablka a zvážněl. „Angel teď bude tvůj bodyguard a to i přesto, že se mi to nelíbí. Lucca na tom trvá. Jestli udělá nebo řekne něco, co by rodina měla vědět, tak mi to řekneš. Ano?“

Spolkla knedlík, který se jí vytvořil v krku. Doufala, že se během posledních třiceti vteřin naučila líp lhát. „Samozřejmě.“

Ještě o pár chvil déle na ni upíral své dětsky modré oči. Pak přikývl a otočil se k odchodu. S úlevou si oddechla. Na očích mu viděla, že Angelovi ani na okamžik nevěřil.

„Vincente?“ zavolala tiše, čímž ho zastavila.

Když se otočil, viděla v jeho očích naději, že se mu chystala říct něco, co o Angelovi věděla a on ne. „Ano?“

„Nemáš náhodou Luccovu fotku?“

---

Angel se posadil na posteli a než položil prsten ve tvaru podkovy na noční stolek, ho na okamžik přetáčel v ruce.

Ten prsten patří tobě? zněl mu v hlavě brunetčin hlas. 

Vytáhl telefon, zalistoval seznamem kontaktů a pak se podíval na fotku, která teď svítila na jeho displeji. Byla to o něco mladší verze jeho samého. Rukama objímal nádhernou dívku, která se usmívala.

Bella.