MH - 2. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Lian Blythorpe uslyšel zašustění prostěradla a cukl sebou. Zatraceně. Doufal, se mu podaří uniknout bez obvyklé ranní konfrontace. Tiše se oblékl. Možná, že ten chlap zase usne, a když bude bohyně přívětivá, tak opustí pokoj bez dramatu.

Zpod deky se vynořila záplava blonďatých vlasů, následovaná mrkajícíma modrýma očima. Lianův spolunocležník ho uviděl oblékat a jeho pěkná tvář se zkřivila.

„Už jdeš?“ Výraz v jeho tváři byl v rozporu s mírným tónem.

Lian potlačil kousavou odpověď. Copak by se osoba, která by měla v úmyslu zůstat, oblékala? Co si ten chlap představoval? Srdíčka a květiny? Slib věčné lásky? I kdyby těm sračkám věřil, tak by to nesdílel s někým, koho ulovil v hotelovém baru. Lian nevěřil na lásku na první pohled, stačilo mu připomenout si, co provedla posedlost s jeho rodiči.

„Říkal jsem ti, že mi to letí brzy,“ přiměl se Lian k jemnému tónu, což ho stálo hromadu trpělivosti. Nemohl tomu muži dávat za vinu, že ho Lian nepovažoval za nezapomenutelného. Lian věděl, že jakmile odejde, muž mu zmizí z hlavy a stane se bezejmennou tváří v dlouhé řadě mužů, kteří zdobili jeho postel. Možná, že jednoho dne potká někoho, s kým by chtěl sdílet svůj život, ale dnes se to nestalo.

Těžkým krokem došel k posteli a přitom si zapínal košili. Nerad se chlubil, ale pohled na jeho obnažené tělo způsobilo, že více než jedna osoba ztratila soustředění, i když týpek, který ho nazval krásným, odcházel se zlomeným srdcem.

Lian se při té vzpomínce usmál.

Blondýn toužebně zasténal a jeho pohled fixoval rychle mizející Lianovu kůži. „Budeš se vracet stejnou cestou?“

„Ne.“ Lian neviděl důvod, proč by mu měl dávat naději. Nesliboval nic, co nemohl dodržet. Když si spolu v noci užívali, byl upřímný a svůj příběh teď měnit nebude.

Lian se předklonil a chlapíka, jehož jméno už zapomněl, políbil jemně na rty. „Přeji ti krásný život, poklade. Zasloužíš si ho.“

Opravdu nevěděl, jestli si jeho partner pro tuto noc dobrý život zasloužil nebo ne, ale Lian svým milencům rád věnoval pěknou vzpomínku. Lian flirtoval se špatnou karmou, protože pevně věřil, že když přinese do vesmíru negativní energii, tak se mu to vrátí i s úroky.

Lian vzal svou tašku a utekl z hotelového pokoje.

Uvolněným krokem a s ukojeným svědomím se vydal na cestu na planetu Dragait.

***

Lian opustil vesmírnou loď a zamířil přímo do přístavu. Neměl rád, když musel čekat na městskou dopravu nebo ještě horší, na jiný vesmírný člun, který by ho dopravil na planetu.

Dragaitský systém pracoval efektně a bylo vidět, že lidé tu plánovali dopředu. Lian si přehodil menší tašku přes rameno, rád, že zbytek jeho zavazadel se nacházel na cestě do medicínského centra. Vytáhl tablet a snažil se rozluštit pokyny, jak se dostat ke svému novému pracovnímu místu. Krátce uvažoval o heliportu, ale medicínská zařízení obvykle disponovala pouze pár stroji a ty si šetřili pro nouzové případy. Lian by si nedovolil zavolat si vrtulník, když někdo mohl potřebovat pomoc.

Když prošel stanicí, čas od času se Lian rozhlédl po ukazatelích, aby se ujistil, zda se vydal správným směrem. Sanitářce bohužel řekl, že i přes jeho chybějící smysl pro orientaci nemusí žádné auto posílat. Než nastoupí do nové práce, tak si chtěl dobře prohlédnout okolí, a kdyby poslali transportér, tak by toho moc neviděl.

Na Liana se obrátili nezávisle tři různí králové a požádali ho o pomoc s problémem porodnosti u drakodlaků. I přes jeho mládí byly Lianovy expertízy k mimozemské biologii a jeho schopnost léčení dotekem velmi žádané. Vždy snil o tom, že uvidí draky. Jako chlapec byl těmi bytostmi posedlý a i teď cítil, že jeho fixace na ty bestie nikdy nevybledly. Lian by ale přijel i bez toho. Medicínská tajemství ho fascinovala. Doufal, že díky svým zkušenostem najde zdroj jejich potíží a dokáže je odstranit.

Na jeho domovské planetě Leaue byla většina obyvatelstva samoléčiteli. Když se zranili, tak se sami vyléčili. Pocit zbytečnosti, společně s jejich homofobickou kulturou, ho přiměl planetu opustit hned, jak dospěl. Když mu bylo osmnáct, nasedl na první vesmírnou loď, kterou našel a od té doby se neohlédl. Stejně neměl nikoho, ke komu by se mohl vrátit.

Lian zapomněl na své vzpomínky a zapomněl, kam šel, protože zakopl o uvolněnou dlažební kostku. Naštěstí ho někdo zachytil, takže se mu podařilo udržet rovnováhu a nespadl na zadek. Jeho tablet takové štěstí neměl. Malý počítač mu vyletěl z rukou a tupě dopadl na zem.

„Pozor!“

S úlevou si oddechl, když ho zvedl a zjistil, že se mu nic nestalo.

„Opatrně,“ varoval ho hluboký hlas.

„Promiňte. Obvykle nejsem tak nešikovný.“ Lian tablet otřel a až poté vzhlédl k autorovi hlasu. Když zaostřil na muže, který zabránil jeho pádu, spadla mu brada. Bohaté černé vlasy se kroutily kolem rozhodné tváře se světle zelenýma očima. Obličej příliš mužský na takový sexappeal.

Lian se neovládl a zavrněl. Horko pohledu toho cizince vyslalo do jeho těla elektrický impuls.

„Ehm, ahoj.“ Lian se sám nad sebou ušklíbl. Rozhodně by se nehodilo, aby na toho chlapa skočil a vyšplhal se po něm jako nějaká opička po stromě.

„Ahoj,“ odpověděl mu cizinec.

Jeho zelené oči si Liana prohlížely, jako by ho chtěl spolknout. Lian proti tomu neměl vůbec žádné námitky.

***

Ještě před několika sekundami si Nevair nemyslel, že by mohl na nějakého muže takto reagovat. Už potkal mnoho dobře vypadajících, sexy i doslova žhavých mužů, ale žádný z nich nebyl takový objekt krásy. První pohled na toho muže ho úplně vykolejil. Úzký obličej s vysokými lícními kostmi rámoval neskutečně modré oči. Jeho pleť měla barvu tmavého zlata. Nevair nevěděl, odkud se tu vzal, ale chtěl by zjistit, zda ten zlatý odstín pokrývá celé jeho tělo. Chtěl se dotknout jeho tmavě hnědých vlasů a zjistit, jestli jsou i na dotek tak hedvábné, jak vypadaly.

Můj, zašeptala Nevairova vnitřní bestie. Strnul. Jeho dračí polovina si ještě nikdy nikoho nenárokovala, ostatních lidí si dokonce vůbec nevšímala. I když mu jeho poradci představovali řady mužů a žen, nikdo z nich neoplýval ani špetkou atraktivity tohoto modrookého krasavce.

Nevair koukl na mapu, která se zobrazovala na displeji tabletu, a rozhodl se své výhody okamžitě využít. „Ztratil ses?“

Měkké rty cizince zkřivil šibalský úsměv. „To bych nikdy nepřiznal.“ Sebeironický úsměv zasáhl Nevaira přímo do srdce. „Obávám se, že můj cíl najít medicínské centrum, je odsouzen k neúspěchu. Nenašel jsem cestu ani z vesmírného přístavu.“

Nevair přikývl. Poprvé ve svém životě zadupal své rozhodnutí o celibátu do země. Jako duchovní vůdce dračí planety si musel Nevair zvolit muže, kterému se nedalo nic vytknout, aby se mohl stát jeho partnerem. Nikdo by to nepovažoval za divné, kdyby šel Nevair na rande, ale on se na to nikdy necítil. Ale momentálně se Nevair o morálku muže před sebou vůbec nezajímal, jeho drak byl připraven odsunout stranou vše, jen aby si ho mohl ponechat.

„Lian Blythorpe.“ Ten nádherný muž k němu natáhl ruku.

Nevair neodolal, a když si podali ruce, zavrčel.

„Nevair Dračí zub.“ Nedostatek poznání v Lianových očích Nevairovi prozradil, že jeho nový přítel dračí planetu ještě nikdy nenavštívil. Nevairova pozice coby planetárního duchovního vůdce proslavilo jeho jméno po celém Dragaitu.

Lian k Nevairovi přistoupil blíž. „Mohl byste mě nasměrovat?“

Lianův pach byl teď tak blízko, že se Nevair zhluboka nadechl, aby té vůně nabral co nejvíc. Lian voněl po tulipánech a levanduli, zvláštně přitažlivá kombinace. „Byl bych rád, kdybych vám mohl pomoct s čímkoliv.“

Před očima se mu objevil obraz Liana roztaženého před ním na jeho vlastní posteli.

„Mmm, přesně to, co od krásného cizince rád slyším.“ Lian vrhl na Nevaira flirtující úšklebek.

Nevair se také usmál. „Co budete v medicínském centru dělat, pane Blythorpe?“

„Přiletěl jsem, abych se zabýval problémem porodnosti u drakodlaků. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, ani jak se dostanu ven z tohoto zatraceného přístavu.“ Lian mávl svým kompasem.

Nevair se chopil příležitosti. „Medicínské centrum je jen pár kilometrů od katedrály. Mohl by vás tam vzít můj řidič. Ušetříš tak za drahé taxi.“ Rád by se nabídl, že pojede s Lianem také, ale Nevair musel na jednání a nemohl mrhat časem. „Proč ti neposlali auto?“

Lian pokrčil rameny. „Řekl jsem jim, aby se neobtěžovali.“ Přimhouřil oči, jakoby Nevairovu nabídku zvažoval. „Hmm, má matka mi vždy říkala, abych nenastupoval k cizím do auta.“

Nevair se rozesmál. „Mohu tě ujistit, že mám ty nejlepší reference, ale nemůžu slíbit, že ti neukradnu aspoň polibek.“

Lianův úsměv rozehřál Nevaira až ke konečkům prstů.

„Považuji se za varovaného, nebo je to slib?“ Lian se zavěsil Nevairovi do paže. „Pojďme, nebo musíš počkat na svá zavazadla?“

Nevair ukázal na tašku na rameni. „Mám ho s sebou.“

„Cestuješ nalehko,“ komentoval to Lian.

Nevair cukl rameny. „Mám před sebou jen dvoudenní pobyt. Ty toho také moc neneseš.“ Kývl hlavou směrem k Lianově malé tašce.

„Zbytek mých věcí odvezou přímo na kliniku,“ vysvětlil Lian.

„Dobře, tak můžeme jít.“ Když mu Lian přejel rukou po paži, Nevair ucítil zachvění až v páteři.

Pod tím dotekem zmizela únava z cesty jako mávnutím proutku. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy ho nějaký muž tak vzrušil. Lidé se k němu obvykle chovali jako k eunuchovi. Tres vždy říkal, že je Nevair odstrašoval. Muži nemohli flirtovat s někým, kdo jim naháněl strach. Kromě toho se Nevairův drak nerad obklopoval cizími lidmi, což ztěžovalo chození do barů, kde by si mohl najít sex na jednu noc. Teda kdyby to měl v povaze.

Nevair roky hledal toho správného muže, který by se stal jeho druhem. Seznámil se s několika pečlivě vybranými muži, ale žádný z nich nevyhovoval jeho požadavkům. Když pohlédl do Lianových veselých očí, napadlo ho, jestli by ho názor někoho jiného na tohoto muže vůbec zajímal. Jeho drak se znovu pohnul a zašeptal.

Druh!

Nevair Liana rychle odvedl tam, kde na něho čekal jeho řidič s autem. Přitom přizpůsobil své dlouhé kroky Lianovým kratším. Tvář toho muže dosahovala Nevairovi sotva k ramenům, což byla dobrá výška k líbání, aniž by se musel moc namáhat. Když si představil, jak se rty otírá o Lianovy, musel se kousnout do vnitřní strany úst. Vsadil by se, že Lian chutnal sladce.

Jeho řidič, Shean Portman, čekal ve voze. Na hlavě měl šoférskou čepici a záda držel zpříma jako voják.

„Vítejte zpět, pane.“ Jeho chladné, šedé oči sjely bez komentáře na Liana.

Shean kdysi pracoval jako osobní strážce a znal hodnotu diskrétnosti. Nevair v něm ještě stále rozeznával zbytky muže, který se neustále ohlížel přes rameno. Nevair se bránil proti opatření mít s sebou neustálý dohled. Kompromisem s Radou byl Shean.

Lian se zamračil a sundal ruku z Nevairovy paže. Došel k Sheanovi a řidiči pokynul.

„Smím?“, zeptal se.

„Smíte, co, pane? Shean nervózně přešlápl.

Poprvé za pět let, co se znali, uviděl Nevair v očích řidiče obavy.

„Jsem léčitel pomocí doteku. Mohu vaše záda napravit.“ Lian nakrčil čelo. „Máte dva posunuté obratle a vaše prsní páteř není v úplné přímce.“

Shean se rozhlédl po ulici, kde se tlačil dav lidí. „Ty to dokážeš spravit tady na místě?“

Lian se usmál. „Stačí, když se dotknu tvých zad. Nemusíš se svlékat nebo tak nějak.“

„Nemohu si dovolit ti zaplatit,“ přiznal Shean.

Zaváhání v Sheanově hlase odvrátilo Nevairovu pozornost od Liamova svalnatého zadku.

„Převezmu všechny výdaje,“ navrhl Nevair.

Léčitele pomocí doteku znal jen z doslechu a i on věděl, že jsou notoricky drazí. Lian nevypadal jako typ, který by využil chudého muže, ale Nevair ho zase tak dobře neznal.

Místo vyjednávání ceny Lian jen zavrtěl hlavou. „Má nabídka platí bez žádných poplatků. Otoč se ke mně zády a já tě rychle spravím.“

Sheanovy oči se rozšířily, jakoby Lian ztratil rozum.

„Dělej,“ popohnal ho Nevair.

Nevaira stravovala zvědavost. Ještě nikdy léčení pomocí doteku neviděl. „Nebudu tě rozptylovat, že ne?“

„Ne. Jestli se chceš dívat, tak je to v pořádku.“ Lianův úsměv Nevaira zasáhl víc než jakákoliv slova.

Shean otevřel zadní dveře a nechal Liana nastoupit jako první. Lian si sedl na sedadlo a přitáhl si svou tašku.

„Pane?“ Shean naklonil hlavu.

„Och, samozřejmě. Tohle si nechci nechat ujít.“ Nevair předal Sheanovi svůj kufr a poté si sedl na protilehlé sedadlo, aby bylo místo vedle Liana volné pro Sheana.

Řidič na moment zmizel, aby uložil Nevairovy kufry do zavazadlového prostoru. Vrátil se za pár sekund.

„Co mám udělat?“, zeptal se. Řidič se na sedadle ošíval a šoupal nalakovanými boty po podlaze.

„Otoč se a vyhrň si košili, abych se mohl dotknout tvých zad,“ instruoval ho Lian.

Když si pomalu vyhrnoval košili, Sheanovy prsty se třásly.

„Uvolni se a zhluboka dýchej. Nebude to bolet,“ uklidňoval ho Lian.

„Oh, ok.“ Sheanovi se očividně po jeho slovech ulevilo a jeho napětí povolilo.

„Připravený?“, zeptal se Lian.

Shean přikývl.

Nevair si chvíli myslel, že řidič vyskočí a z auta uteče, ale Shean vydržel.

Lian přitiskl ruce na Sheanova záda, takže překrývaly řidičovu páteř. Nevairův drak se pokusil zaútočit. Při pohledu na Liana, jak se dotýká někoho jiného, se zvíře rozzuřilo. Nevair se musel soustředit, ale odrazil ho.

Lian zavřel oči, jejich zářivá barva zmizela za zavřenými víčky. V limuzíně stoupl tlak, jakoby se blížila bouřka. Nevairovi se postavily chloupky na pažích.

 Z Lianových rukou bez varování vyšlehly plameny a šířily se po Sheanových zádech. Řidič zasyčel, ale nepohnul se. Na tváři se mu rozprostřel výraz úlevy. I přes magický oheň, který mu přebíhal po nahé kůži, nebylo ve vzduchu cítit spálené maso. Plameny najednou uhasly a Lian otevřel oči. Na sekundu si Nevair myslel, že v nich zahlédl oheň.

„Lepší?“, zeptal se Lian.

Shean zakroutil rameny a opatrně protáhl záda. „Cítím se úžasně. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem necítil bolest. Děkuji, doktore. Jestli budete někdy něco potřebovat, dejte mi vědět.“

„V pořádku.“ Lianův uvolněný výraz ve tváři byl v protikladu s neuvěřitelnou sílou v jeho prstech. Tento nekomplikovaný nováček měl víc schopností než hlavní lékař.

„Dovez mě ke katedrále, poté můžeš Liana odvézt do medicínského centra. Je tu kvůli výzkumu.“

„Dobře.“ Shean věnoval Lianovi jeden ze svých vzácných úsměvů a poté vyrazil z vozu s novou obratností.

Jakmile se zavřely dveře, sáhl Nevair po Lianově košili a přitáhl si ho k sobě. Přemohla ho potřeba cítit Lianovy rty na svých. Lian se zašklebil a vyšplhal se Nevairovi na klín.

„Hmm, přesně takhle mám své muže rád, velké a tvrdé,“ zamručel Lian.

Jeho žhavý, hedvábný hlas zvýšil Nevairovu touhu.

„Jsi fantastický.“ Nevair si ho přitáhl blíž a Lianův zadek mu naplnil ruce. Jejich erekce se o sebe otřely a Nevair to cítil i přes dvě vrstvy oblečení.

***

Lian se k muži přitiskl ještě víc a zabořil prsty do Nevairových hustých černých vlasů. Lian si pohrával s jejich prameny, sázel na Nevairovu tvář polibky a usmíval se.

„Proč jedeme do katedrály?“, zeptal se Lian. Nábožensky založení lidé mu s tou svou bigotností byli trnem v oku.

„Jsem Pontifex, tady žiji.“ Nevair přejel Lianovi prsty po páteři, očividně rozhodnutý vrátit se k líbání.

„To jako fakt?“ Lian se snažil odtáhnout. Měl přitom špatný pocit. Ale Nevair ho držel pevně.

„Jsem duchovní vůdce planety Dragait.“ Nevair pokrčil rameny, jakoby mu to bylo jedno.

Lian se naštval.

„Pusť mě.“

„Proč?“, zeptal se Nevair zamračeně.

„Jestli jsi stejný jako duchovní vůdci u nás doma, tak musíš zůstat čistý. Odmítám být někoho malé špinavé tajemství.“ Lian se na Nevaira mračil.

Nevair zavrtěl hlavou. „Není důvod, proč bychom nemohli mít sex. Má bohyně nežádá, abychom dodržovali celibát.“ Nevair si Liana přitáhl blíž.

„Opravdu?“ Úleva odnesla Lianův vztek pryč. Nevaira špatně odhadl a nikdy nebyl šťastnější.

Nevair uchopil Liana za tváře. „Jsi první muž, který mě kdy takto přitahoval. To tě dostalo do úplně zvláštní kategorie.“

Ještě stále nervózní, že se dotýká muže, patřícího bohyni, Lian zaváhal. „Dotkni se mě. Já se nerozpadnu a ty tím neporušíš žádné zákony, právní nebo morální, to ti slibuji.“

Nevairovy tváře byly drsné jednodenním strništěm. Lian ho hladil po tvářích a užíval si texturu a pach muže pod sebou.

Nevair voněl po exotickém koření a ohni. Lian zabořil nos do Nevairova krku a vrněl potěšením. Když se ponořil do Nevairovy esence, celé tělo se mu uvolnilo.

Muž pod ním se roztřásl smíchem. „Mám pocit, jako bych se měl za svůj pach omluvit,“ zachichotal se Nevair.

„Mmm, nikdy. Voníš fantasticky.“ Lian se několikrát zhluboka nadechl a absorboval Nevairovo aroma. Bojoval s nutkáním spojit se s druhým mužem, dokud nebudou jeden celek.

„Jsem rád, že se ti můj pach líbí.“ Nevair nasál vzduch. „Ty voníš po kytičkách.“

Lian věděl, že měl tváře úplně rudé. „To je můj čisticí prostředek. Je to rodinný recept.“

Parfuméři a botanikové se neustále motali kolem rodiny jeho matky. Než zemřela, tak hodně svých tajných receptů předala dál. Poté, co se Lian dozvěděl o svých sexuálních preferencích, tato část rodiny ho odvrhla. Jeho reakcí bylo, že si Lian nechal její poznámky pro sebe a slíbil si, že je se svými příbuznými nebude nikdy sdílet. Naposledy, co o nich slyšel, tak se dozvěděl, že rodinný podnik zkrachoval. Malá pomsta, kterou si zasloužil.

Nevair Liana políbil a svým dotekem spálil špatné vzpomínky. Lian zasténal.

„Ještě nikdy jsem nebyl tak vzrušený jako s tebou,“ přísahal Nevair. Když si Liana prohlížel, jeho zelené oči žhnuly.

„Jsem rád tvým pokušením.“ Lian strčil Nevairovi prsty pod tričko a pohladil ho po silných svalech. „Mňam.“

Nevair se rozesmál. „Svlékni to.“ Zvedl paže.

„Jestli si jsi jistý.“ Lian přetáhl Nevairovi tričko přes hlavu a souhlasně zamručel. Jeho hruď byla rozložitá a svalnatá s pěkně chlupatým flíčkem uprostřed. Možná, že proto, že Lian neměl kromě vlasů na těle žádné chlupy, byl posedlý velkými, svalnatými muži s chloupky na prsou.

Lian zvedl ruce a Nevair mu laskavost oplatil. Když se mu Lian otřel o hruď, ucítil jeho nahou kůži, a jemné zaškrábání chloupků jen zvýšilo jeho touhu. Skousl si ret. Ostrá bolest to trochu zmírnila. Pokud si Lian nedá pozor, tak vyvrcholí do kalhot jen tím třením.

„Máme čas?“, zeptal se Lian.

Nechtěl dorazit do Nevairovy katedrály nahý. Možná nebyl tak úplně skromným mužem, ale exhibicionistou taky ne. No, asi trochu od každého.

„Důvěřuj mi, bude to rychlé. Příště tě dostanu do pořádné postele a přidám k tomu víno a sladkosti,“ slíbil Nevair.

Lian v duchu pochyboval, že bude nějaké příště. Pokrčením ramen pochybnosti odsunul stranou. Lian málokdy připustil, aby bylo nějaké příště. Místo toho dával přednost řadě žhavých, nápaditých momentů v postelové hře zvané sex. Jakmile oba zúčastnění souhlasili, nikdo nebyl raněn.

V naději, že setkání urychlí, sklouzl Lian vedle Nevaira, aby se zbavil bot a kalhot. Prsty byly spěchem nešikovné, ale nakonec se mu podařilo knoflíky, zipy a šňůrky zdolat. S radostí, že tu bitvu vyhrál, pohlédl na Nevaira a málem se udělal.

„Páni,“ zašeptal.

Nevairova erekce, tlustá a dlouhá, si na něj ukazovala jako prstem. Lianovi vyschlo v ústech. Sklouzl ze sedadla na zem, aby se dostal mezi Nevairovy nohy. Předklonil se, uchopil hedvábnou hebkost Nevairovy hlavičky a olízl smetanový nektar. Neodolal a zasunul ho do úst celého.

„Bohyně,“ zaklel  Nevair, ale nestěžoval si. „Víc. Ano. Prosím.“

Lian zabručel v souhlas a semkl rty. Zavřel oči a věnoval se svému úkolu. Nevěděl, kolik času jim ještě zbývalo, ale neměl v úmyslu auto opustit, dokud nespolkne i tu poslední kapku. Jeho vlastní erekce se v očekávání vztyčila, ale třeba si ještě než opustí auto, užije i on. Lian ve skutečnosti nečekal, že by Nevairovu postel navštívil. Muži toho v okamžiku vášně naslibovali.

Než dostal celou jeho délku do krku, chytil Nevair Liana za vlasy a odtáhl ho.

„Au, proč jsi to udělal?“ Lian se ani nesnažil svou bolest skrýt.

Nevair Lianovu pokožku hlavy uklidnil svými dlouhými prsty. „Omlouvám se, ale chtěl bych cítit, jak se kolem mě svíráš.“

Lian sáhl po kalhotách a z kapsy vytáhl tubičku s lubrikačním gelem.

Nevair zvedl nad Lianovými zásobami obočí.

„No co? Chci být připravený.“

„Nevím, jestli mám být šťastný, že jsi připravený, nebo naštvaný, že jsi tak lehce k mání,“ komentoval to Nevair.

Lian se ušklíbl, ale vytlačil trochu gelu na prsty, aby se připravil. „Jestli se chceš rozčilovat, tak se můžu zachránit pro někoho jiného.“

Nevair naklonil hlavu na stranu, jakoby o celé situaci přemýšlel. „Rozhodl jsem se, že budu šťastný. Chceš být nahoře nebo dole?“

„Co kdybych si na tobě zarajtoval?“ Lian chtěl obojí, jak kontrolu, tak tvrdý penis v zadečku.

Nevair zavrčel a ten zvuk připomínal zvíře. „Budu to milovat.“

„Dobře.“ Lian natřel Nevairův penis gelem, klesl na kolena hned nad tyčící se erekcí svého milence a dosedl na špičku. Dírka se mu pomalu rozšiřovala, jak si zvykal na Nevairovu velikost.

Lian zasténal. „To je tak skvělé,“ povzdychl si. Nevair ho dokonale vyplňoval. Zatnul svaly a sevřel Nevaira v sobě, spokojený se zasténáním, které tento pohyb vyvolal.

„Přiměju tě, že zapomeneš na všechny muže přede mnou,“ sliboval Lian. Nevěděl, proč to řekl, ale musel udělat dojem, aby smazal všechny, co byli před ním. Nevair patřil jemu. Lian zamrkal a snažil se přijít na to, odkud se ta myšlenka vzala. Ještě nikdy předtím nepocítil vůči někomu majetnické pocity.

Nevair promluvil a myšlenky odplynuly. „Nikdo jiný dosud nebyl,“ přiznal.

„Co?“ Lian strnul. Tělem mu projel šok.

Nevair zabořil jednu ruku do Lianových vlasů a druhou mu položil na záda, aby si ho přidržel. „Jsi můj první.“

Lianovo hrdlo se překvapivě zadrhlo. Ještě nikdy nebyl nikoho první. „Bude se ti to líbit, miláčku, neboj.“

Lian se začal na Nevairově klíně pomalu pohybovat a soustředil se na každý kontakt. Klouzal sem a tam v pravidelném rytmu. Poprvé každého muže by mělo být něco výjimečného, co si zasloužilo hýčkat. Lian, který určoval tempo, se řídil podle sténání druhého muže. Pot se mu řinul z čela, protože teplota v autě prudce vzrůstala.

Nevair zatnul prsty do Lianových boků. Než mohl Lian promluvit, Nevair je obrátil a nyní tiskl Liana pod sebou.

„Och,“ zasyčel Lian, když se Nevair pohnul pod správným, úžasným úhlem a každým svým pohybem zasáhl perfektní místo.

Lian pohlédl Nevairovi do očí a na chvíli zahlédl mrknutí ještěřích očí. V tom okamžiku si Lian uvědomil, že Nevair je drakodlak a právě byl posouzen a zhodnocen Nevairovým vnitřním drakem.

„Můj,“ zavrčel Nevair, a jeho hlas nezněl úplně lidsky.

Než mohl Lian zareagovat, chytil ho Nevair za vlasy a zaklonil mu hlavu. Když mu do krku zabořil ostré zuby, Lian zařval bolestí, jakou ještě nikdy nepoznal. Když u toho vyvrcholil, přidušeně vykřikl. Nevair zareagoval tak, že i on napumpoval své sperma do Liamova zadku.

Zatraceně!

Nevair zadýchaně z Liana vyklouzl a zhroutil se na sedadlo vedle něj.

„Je to vždycky takové?“ Nevair sotva mluvil.

„Jako co?“ Lian se zamračil.

Co by se stalo, kdyby Nevairovo poprvé nebyla moc pěkná zkušenost?

„Jako bych našel druhou polovinu své duše.“

„Ne. Normálně to takové není, ale možná máš ten pocit proto, že to pro tebe bylo poprvé.“ Lian by si raději ukousl jazyk, než aby připustil nějaké další možnosti.

Ještě nikdy se necítil být s někým spojený tak jako s Nevairem, ale také se nechtěl nalepit na prvního chlapa, který v něm při sexu vyvolal hlubší pocity.

Lian se dotkl svého krku, kde mu pulsovala bolest. „Proč jsi mě kousl? Myslel jsem, že tvůj druh kouše jen své druhy?“

Nevair zrudl. „Promiň. Nedokázal jsem se zastavit.“

„Hm.“ Lian nevěděl, jestli by si měl dělat starosti, že ho Nevairův drak považuje za partnera.

„Ještě nikdy jsem nikoho nekousl,“ přiznal Nevair.

„To je v pořádku.“ Lian přijal Nevairovu omluvu. „Síla okamžiku, předpokládám.“

Lian otevřel svůj batoh a vytáhl tričko, aby se otřel. Použité tričko vrátil do tašky a doufal, že nebyl moc cítit. Potkat svého hostitele na příští týdny a být cítit jako děvka, to by neudělalo dobrý první dojem.

Když pohlédl na Nevairův krásný obličej, musel potlačit zasténání.

„Byl jsi opravdu skvělý, Baby.“ Pomohl Nevairovi se upravit a poté mu vyšplhal na klín, kde se znovu setkali. Lian odmítal opustit muže, který dělal top poprvé, jen tak. Posel polibky celou jeho tvář.

„Ty jsi byl také fantastický.“ Nevairovy zelené oči v sobě měly takový majetnický lesk. Přitom hladil Liana po zádech nahoru a dolů. Přitáhl si ho k sobě blíž a políbil ho.

Na muže, který se přiznal, že nikdy žádného milence neměl, uměl líbat skoro profesionálně. Normálně by se Lian cítil na klíně svého milence jako idiot, ale s Nevairem to bylo jiné.

Líbání se změnilo v mazlení, a když se Lianův  penis opět probudil, auto zastavilo. Lian neochotně sklouzl z Nevaira na protější sedadlo, takže když Shean otevřel dveře, seděli způsobně každý na svém. Zvednutí koutků úst řidiče napovídalo, že zase tak nevinně nevypadali. Samozřejmě je prozradil i pach v autě.

Nevair vtiskl Lianovi do ruky nějakou kartičku. „Zavolej mi. Nenech mě, aby si tě musel najít.“

Rozhodný výraz v Nevairových očích Liana zasáhl až do srdce. Lian přikývl, ale neodpověděl. Jak by mohl odmítnout muže, který se na něj díval, jakoby se svět točil jen proto, že Lian dýchal? S polibkem na tvář opustil Nevair auto. Lian potlačil nutkání zavolat na něj a poprosit ho, aby neodcházel. Ještě nikdy to nebyl on, kdo byl opouštěn. Musel si přiznat, že se mu ten pocit vůbec nelíbil.

„Jen doprovodím Jeho Svátost dovnitř a pak tě odvezu do medicínského centra,“ řekl Shean a zavřel dveře.

Tolik k jeho plánu, že by si mohl prohlédnout něco z Dragaitu, než začne se svou prací. To, co zatím viděl, trumflo všechny pamětihodnosti a turistická lákadla. Nevair byl umělecké dílo samo o sobě.

Netrvalo to ani tři sekundy a začal se nudit. Lian naťukal něco do svého komunikátoru a prohlédl si zprávy z  pohotovosti. Každá z planet měla systém, který rozesílal informace všem lékařům v okolí. Lianovi stačilo jen pár sekund a objevil problém.