AFN - 42. kapitola

Překlad: Peťa

LOREN HALE

Během jednoho měsíce se toho může stát hodně.

Lily zázračně udělala závěrečné zkoušky a všechny předměty, což znamená, že příští rok bude chodit na Princeton jako čtvrťačka. Jen jeden semestr pozadu. Connorovo nouzové doučování pravděpodobně mělo v jejím úspěchu svoji roli.

Léto přešlo v úpornější a teď na konci června se všichni tiše modlíme za déšť.

Počasí je jediná věc, kterou ještě můžu předvídat. Myslel jsem si, že čtyři týdny budou dost na to, aby to odradilo média a vrátilo nás to do našich polo-normálních životů. Tisk je možná trošku méně vyhladovělý, ale před branami domu pořád stojí auta a cvakají fotky, kdykoli když odcházíme.

Úterky a čtvrtky jsou nejhorší.

Sedíme v rohové ordinaci v New Yorském věžáku a Dr. Oliver Evans mi věnuje jeden ze svých patentovaných fakt-tu-nemáš-být zamračených pohledů. Nevěřil jsem Lily s vídáním se kvůli své závislosti na sexu s novým chlapským terapeutem, tak jsem se přirozeně přidal na její první setkání.

Oliverovy teorie o závislosti na sexu jsou jedna osmdesátina z Allisoniných a naše počáteční setkání nešlo moc dobře. Málem jsem toho chlapa uhodil a hned odešel. Ale Lily je neústupná v tom, aby si usmířila rodiče a dělala věci s rodinou správně. Chtěla se vrátit k těmto týdenním schůzkám a jediný způsob, jak budu v noci spát, je, pokud ji doprovodím.

Takže na mě Oliver zírá, jako bych mu šel na každičký psychiatrický nerv. Je mu něco přes čtyřicet s tmavě hnědými vlasy a obdélníkovými brýlemi, které ho nutí vypadat spíš šedivě než chytře.

„Jsou to čtyři týdny,“ připomenu mu. „Myslel jsem si, že teď už budeme kamarádi, Olivere.“

Vycítí můj sarkasmus a naškrábe si něco do sešitu. Tohle není párová terapie. Má to být jen pro Lily, ale často si začne psát kdykoli, když začnu mluvit. Myslí si, že mě to sere, ale jen doufám, že dostane křeč do ruky.

„Lily, jak se ti vede v abstinování se sexem? Měsíc je pro závisláka na sexu milník. Měla bys být hrdá.“

Složí si ruce do klína. „Je to dobré.“

Bylo to dobré. Prvních pár týdnů jsem opravdu věřil, že to pravidlo žádný sex dokážeme zvládnout. Ale během třetího týdne byla lekavá jako ďas. Nenechala mě spát vedle sebe a ucukla kdykoli, když se jí někdo dotkl – nejen já. Což bylo ihned, jak se abstinování se sexem změnilo na abstinování s dotekem. Cítil jsem, jak se ode mě a od každého kolem sebe odtahuje. Neopouštěla dům, nedělala normální věci. Tak jsem tomu experimentu učinil přítrž a nebylo to proto, že jsem byl taky nadržený.

Věděl jsem, že ztrácím svou nejlepší kamarádku.

Vyjádřil jsem svoje obavy před Oliverem, když se poprvé odtáhla od mé ruky. Jen jsem se pokoušel proplést si její prsty s mými a ona se scvrkla do sebe, jako bych byl příšera pod její postelí. Řekl mi, že je to přirozené. Že se vrací do normálu. Nevím, v jakém druhu normálu tenhle chlap žije, ale normální lidi necukají, když se drží za ruce. Není to, jako bych ji žádal, aby pro mě masturbovala.

Takže jsem s Lily uzavřel dohodu. Chce si usmířit rodiče, fajn. Ale nebudeme poslouchat radu tohoto kreténa.

„Je to normální pro devianta jako ty, že mu chybí sex.“

Často ji nazývá deviantem. Rozčiluje mě to a strávím následujících dvacet minut po tomto setkání tím, že jí budu říkat všechny důvody, proč deviant není.

„Opravdu mi chybí,“ zalže Lily. „Chybí mi to, jak mě to nutí se cítit.“ Včera v noci to cítila sakra pěkně dobře. Udělala se tak tvrdě, že potom skončila v záchvatu smíchu. Snažili jsme se trochu abstinovat. Nefungovalo to a nemáme žádné další co když. Konečně nacházíme náš rytmus v intimitě a jediná věc, která nám stojí v cestě, je tento chlap.

„Nemůžeme tě nechat, aby ti to chybělo, Lily,“ řekne jí. „Čím víc se stále vracíš ke svým deviantským fantaziím, tím víc se vracíš ke svým deviantským způsobům. Teď jsi jen děvka, ale pokud dovolíš, aby tento cyklus pokračoval, mohlo by se z tebe stát něco horšího. Pedofil. Sexuální delikvent.“

Lilyina hlava šlehne mým směrem a sevře mi ruku, tiše mě prosí, abych nezaútočil. Tohle není poprvé, kdy ji v podstatě nazval budoucím pedofilem.

„Dejte mi minutku, zatímco si posbírám pomůcky.“ Vstane a přehrabuje se ve své skříni v ordinaci.

Do prdele.

Tohle je důvod, proč nechci, aby tu zůstávala. Musím mít ve tváři prosebný výraz, protože řekne: „Jsem v pohodě. Nemůžeme odejít.“

„Vlastně můžeme,“ odmítnu to. „Tam jsou dveře. Do prdele se svěřeneckým fondem.“

„Není to o svěřeneckém fondu.“ Já vím.

Snaží se napravit veškerou škodu, kterou vytvořila. Dokonce znovu buduje vztah se svým otcem. Pořád se neúčastníme těch nedělních obědů, ale volá jí potom, co skončí, aby si popovídal.

Její matka je jiný příběh.

Lily mi zmáčkne ruku a já zírám na to, jak se její prsty propletou s mými. Minulý týden bychom toho nebyli schopní. Minulý týden by propukla v slzy, než bych se jí dotkl.

„Jen mi věř. Je to jako hra,“ řekne.

Zúžím oči. „Hra, ve které si necháváš dávat šoky pro zábavu?“ předstíraně zalapám po dechu. „Jsi na sado maso část z BDSM a neřeklas mi to?“

Praští mě do ruky a já ji popadnu za zápěstí a přitáhnu si ji pro polibek. Bude ho potřebovat.