MH - 1. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Nevair Dragonfang seděl ve svém velkém dřevěném křesle a zíral na zeď. Jako Primus Pontifex planety Dragait sloužil Nevair coby náboženský poradce pro čtyři planetární krále. Před každým Pontifexem vždy visel na zdi aktuální obraz planetárních vládců, aby ho učil pokoře. Aby náboženským vůdcům připomínal, že neslouží jen bohyni, ale i lidu.

Nevair by měl svou sbírku aktualizovat. Králové nacházeli své druhy a ti by měli být na zdi vedle nich. Vedle krále Raistona by se měl přidat obraz jeho druha Joriaha Epriona a jejich třetího, vévody Klariana. Nevair měl ještě stále své pochybnosti o fungování takové triády, ale oba draci si Joriaha nárokovali a tak jejich vztah posvětil a provedl i svatební ceremoniál. Musel s jejich svazkem souhlasit i přes své osobní výhrady, protože Joriahova matka, Bohyně planety, druhy svého syna akceptovala. Nevair se neodvažoval jít proti přání bohyně. Z toho ještě nikdy nic dobrého nevzešlo.

Nový druh krále Narona, vévoda Tor, také potřeboval svůj obraz. Muž, který byl spojen s vesmírným drakem, byl možná nejzajímavější osobou, se kterou se Nevair kdy setkal. Tor díky svému propojení s drakem trpěl ztrátou zraku, přesto snášel svůj handicap se ctí a pomáhal uzavírat složité smlouvy mezi planetami.

Nevair nepochyboval, že syn krále Avina Kaemon si také brzy najde druha a převezme trůn. Do té doby zůstane Avin na stěně sám.

Když došel k poslednímu králi, Nevair si povzdechl. Král Zeir byl jediným dračím vládcem, který žil v tropické části planety. Poušť pokrývala tři čtvrtiny povrchu planety Dragait, poslední čtvrtinu tvořil tropický les. Král Zeir ztratil svého druha při strašlivé tragické nehodě a od té doby svého draka táhl ke dnu. V důsledku své bolesti a žalu král zdivočel a většinu svého lidu strhl s sebou. Do tropického lesa už se nikdo neodvážil. Vkročit do něj se rovnalo rozsudku smrti.

Kvůli Zeirově reakci se mnoho dalších drakodlaků spojení se svým druhem obávalo. Nikdo nechtěl skončit jako napůl šílený dračí král, který svou lidskost ztratil už před stoletím.

Když se Nevair ujal svého úřadu, pokusil se krále Zeira vyhledat. Teleport v jeho kanceláři umožňoval Nevairovi přemístit se během sekundy na jakékoliv místo na planetě. Vyvázl s holým životem a na památku tohoto dobrodružství mu zůstala na zádech obzvlášť ošklivá jizva. Litoval, že nemohl králi pomoci a modlil se k bohyni, aby mu ukázala řešení. Teď, když se Joriah oženil se svými muži, možná bude otevřenější a pomůže mu.

Nevair si protáhl ramena a pohlédl na město. Podle tradice se katedrála nacházela na místě, kde se setkávali král Avin, král Raiston a král Naron. Každé ze tří království bylo zastoupeno rovnoměrně a Nevair přemýšlel, že kdyby se katedrála dotýkala i země krále Zeira, tak by se možná neztratil.

Zaklepání na dveřích odvrátilo jeho pozornost od vážných myšlenek.

„Pojď dál.“

Do místnosti vstoupil Trestair Dragonwing, Nevairův asistent a nejlepší přítel zároveň.

„Máme náš odpolední splín?“

„Já nebrečím. Přemýšlím.“ Nechtěl se zmiňovat o tom, že strávil odpoledne hloubáním nad svým pochybením.

„Ehm, uhm.“ Přes tvář mu přeletěly blonďaté vlasy. Naučeným pohybem je odhodil pryč.

„Proč si nejdeš ostříhat vlasy a nepřestaneš mě otravovat?“ Zeptal se Nevair naštvaně.

Tres se usmál. „Protože jsem za to, abych tě otravoval, placený a bez svých vlasů bych nebyl tak sexy.“

Nevair se rozesmál. „Kdo ti řekl, že jsi teď sexy?“

„Každý týpek, na kterého na baru narazím.“ Tres věnoval Nevairovi křivý úsměv.

Některé dny si Nevair přál, aby se cítil dobře, a vydal by do baru, aby si našel někoho pro pěkný večer, ale chtěl zůstat pro svou družku čistý. Možná to bylo hloupé předsevzetí, ale takové, které uskutečnil ještě velmi mladý a dosud nepotkal nikoho, kdo by byl dost lákavý na to, aby ho přiměl toto předsevzetí porušit.

My jsme něco zvláštního. My si počkáme. Jemný hlas Nevairova draka mu zašeptal v hlavě. Jako u všech Pontifexů před ním žil Nevairův drak odděleně. Přesto měl Nevair ke svému drakovi blíž než většina drakodlaků.

Když pomyslel na Tresovy metody randění, zakroutil hlavou. Slušně řečeno, by se dal jeho přítel označit za mužskou verzi děvky. Tres považoval prázdnou postel za znamení osobního selhání. Naštěstí bylo Dragaitské bohyni jedno, s kým její mladí spali, dokud byli šťastní. Nevair od ostatních Pontifexů z jiných planet slyšel o bohyních, které od svých oveček vyžadovaly slib čistoty. Někdy se Nevair ptal sám sebe, jestli by mu nebylo na některé z těch planet lépe. I když netušil, jaký přesně by jeho životní partner měl být, byl si jistý, že jakmile ho potká, tak ho jeho drak upozorní.

Tres nakrčil čelo. „To, že čekáš až na svého pravého druha, je romantická bláhovost. Co, když se s ním nikdy nesetkáš? Žil bys raději sám a zemřel?“ Nevair se rozesmál. „Já vím, že v tomhle se od sebe lišíme, Tresi, ale když se ti nepodařilo změnit můj názor za posledních dvacet let, proč si myslíš, že by se ti to mělo podařit teď?“

Nevair si Trese zvědavě prohlížel. Jednoduchý, na míru šitý černý oblek pasoval ke štíhlému tělu jeho přítele a i přes jeho neustálé poletování mu střih delších vlasů lichotil. Tres působil jednoduše, dokud se neusmál. Jeho hloubavý výraz už přilákal do jeho postele nejednoho obdivovatele. Naštěstí Nevair vedle Trese vyrůstal a výraz na tváři jeho přítele neměl na jeho libido žádný vliv. Místo toho, aby se stali milenci, stali se z nich dobří přátelé, a i když ani jeden nesouhlasili se sexuálními návyky – v Nevairově případě jejich absence – respektovali rozhodnutí toho druhého.

Tres si rukou prohrábl vlasy. „Jsi překrásný muž, který se schovává v kanceláři. Měl bys jít ven a potkávat víc lidí. Podívej, našel jsem pro tebe jednu konferenci. Je na téma Nejnovější techniky v komunikaci s bohy a králi. Dokonce ji nazvali Konference bohů a králů.“ A ukázal mu na tabletu upoutávku.

Nevair se rozesmál. „Skvělý název.“

„A bude se konat na Sizanu, planetě zábavy. Hry, sázky, napůl svlečení muži a všechny ty dobroty, co můžeš sníst.“ Tres mával obrazovkou Nevairovi před nosem.

„A ta konference“, pronesl Nevair suše.

Tres pokrčil rameny. „Ano, tam bys taky mohl jít, kdyby se ti chtělo.“

Nevair si s povzdechem převzal přístroj, aby se podíval na přehled přednášek. „To vypadá docela dobře. Mají tu dokonce i přednášku o přesvědčování bohyň.“ Nevair věděl, že se nesnažil ovlivňovat bohyni Dragaitu tak, jak by měl.

„Ach, nebuď k sobě tak tvrdý, Nevaire. Má tě radši víc než všechny ostatní.“

„Ale to neznamená, že mi naslouchá“, argumentoval Nevair.

„Ano, ale teď jí můžeš vyhrožovat, že to na ni povíš Joriahovi. Ten chlapec možná vypadá jako cukroušek, ale je ostřejší než dračí tesák a dvojnásob nebezpečný“, upozornil ho Tres.

Nevair s ním tiše souhlasil. Něco takového by nikdy neřekl. Nikdy nevěděl, jestli bohyně poslouchá a pomlouvat jejího syna by mu žádné body nepřineslo.

Když se rozhlédl po svém pokoji, Nevair se rozhodl. „Pojedu. Je načase, svou komfortní zónu opustit. Bohyně vždy zdůrazňuje, že člověk musí růst, dozvědět se víc o životě.“

„Hm, možná měla na mysli postel“, popíchl ho Tres.

„Pro tebe je všechno o posteli.“ Nevair protočil oči.

„To je důvod, proč jsem pořád skvěle naladěn.“ Tres se zasmál. „Vezmi to svoje nabručené já na planetu hříchu. Možná se vrátíš jako jiný muž.“

Nevair si nemyslel, že by se chtěl nějak výrazně změnit, ale chtěl se na chvíli vypařit a osvěžit si duši. Někdy bylo důležité obrátit se k všednímu životu zády.