Hercules - 11. kapitola

Překlad: Marťa

„Přijdeme na to,“ řekl. „Takže nevyšiluj. Potřebuji nějakou základnu.“

Položil mi ruku na tvář a jemně ji držel. „Pojďme něco sníst a promluvme si, dobře?“

Posunula jsem se v křesle dopředu a posadila jsem se na podlahu. Pohovku jsme používali místo jídelního stolu.

„Jak přesně sis poranila nohu?“ Zeptal se, když se hůlkami krmil kokosovými krevetami.

„Zakopla jsem o bednu, ale nepamatovala jsem si, že bych jí tam dávala. Vstávám brzy ráno a někdy se prostě nedívám, kam jdu.“

„Vzpomínáš si na něco dalšího?“ Zvedl misku se zeleninou a ukousl si z ní.

Já neměla na jídlo ani pomyšlení.

„Myslela jsem, že jsem slyšela hluk.“ Vracely se mi vzpomínky. „Myslela jsem si, že je to venku, ale probudilo mě to ještě před budíkem. Tehdy jsem vyrazila do kuchyně a bum.“

Jen při té vzpomínce se mi prsty zkroutily.

„Má klíč někdo další? Členové rodiny?“ Vzhlédl od jídla. „Nějaký bývalý přítel.“

„Nikdo. Jen Tom a správce a přízemí se vždycky na noc zamyká.“

Na jeho telefon přišla zpráva. Odložil jídlo a se sevřenou čelistí si ji četl.

„Technici vystopovali hovor k někomu v téhle budově,“ řekl vážně.

„Třeba jde o žert.“ Byla jsem znepokojená. „Neznám tady nikoho, kdo by mi chtěl ublížit.“

„Stalkerové vždycky nechtějí svým obětem ubližovat,“ řekl a zvedl se z podlahy. „Chtějí být blízko nic a jejich věcí.“

Stiskl tlačítko a podržel si telefon u ucha.

„Jo, tady Andrews. Potřebuji přístup k videozáznamům z budovy slečny Harperové. Chystám se je nejdřív hezky požádat, ale prosím, obstarejte mi soudní příkaz.“

Před odchodem mě požádal o klíč, aby se ujistil, že dokud se nevrátí, zůstanou dveře opravdu zajištěné.

Když byl pryč, vybrala jsem z thajského salátu arašídový dresink. Byl chutný, ale já byla příliš nervózní, než abych mohla jíst. Zapnula jsem si televizi. K tomu všemu právě začínal Základní instinkt. Alespoň by mi mohl žhavý detektivní film pomoct nemyslet na má osobní dramata. Přestala jsem se dívat, když se Herc vrátil.

Vrátil se o třicet minut později a držel láhev vína. „Všechno je pod kontrolou.“ Vytáhl korek. „Co sledujeme?“

Přinesl víno a nalil nám do sklenic.

„Základní instinkt, perfektní detektivní film,“ řekla jsem a upila ze své sklenice.

Všimla jsem si, že on nepil.

Zapomněla jsem, jak byl ten film zatraceně sexy. Milovala jsem, když Herc skákal do děje a komentoval policejní postupy. Dělal to celé méně děsivé.

Když to skončilo, vážně jsem chtěla hodit všechny starosti za hlavu a projet se na něm, jako Sharon Stone na Michaelu Douglasovi.

„Je čas jít do postele.“ Ukázal na mojí ložnici.

Přikývla jsem. O víkendech jsem si zachovávala svůj týdenní režim, jinak bych se už nevyspala.

„Nemusíš mít strach.“ Postavil se a blýskl na mě odznakem. „Ochráním tě. Slibuji.“

Moje srdce se zastavilo.

Poodstoupil od pohovky, pomohl mi na nohy, stáhl si mě do náruče a políbil mě.

Tvrdě. Držel v dlaních mou tvář a tiskl svá ústa na má tek těsně, že jsem mohla stěží dýchat. Zrychlil se mi tep.

  Propadla jsem tomu polibku. Bylo to tak osvěžující, tak hluboké. Když přestal, nenáviděla jsem, že jsem se vrátila zpět do reality.

„Nemůžeš takový polibek jen tak ukončit.“ Našpulila jsem pusu. „Je to hrubé.“

„Potřebuji tě udržet v bezpečí,“ řekl, „a to znamená, že od tebe musím držet ruce pryč a zůstat profesionální. Jen je to pro mě zatraceně těžké.“

Trval na tom, že zůstane na gauči. Sakra. Ukázala jsem na skříň s dalšími přikrývkami.

„Zkontroluji ještě ložnici,“ řekl a doprovodil mě tam, takže jsem nepotřebovala berle. Prohlédl všechny skříně a zkontroloval okna. Naznačil, že je „všechno zabezpečené“ a vrátil se do obýváku.

Když jsem tam ležela, slyšela jsem, jak s někým polohlasně mluví. Byl příliš daleko. Zvedla jsem telefon z nočního stolku a poslala mu zprávu.

Já: Nechci spát sama.

Herc: Nepokoušej mě.

Když jsem konečně začala usínat, cítila jsem, jak se zvedá přikrývka. Podívala jsem se nahoru. Byl to Herc.

Klekl si vedle mě a políbil mě na ucho. „Chci, aby ses cítila lépe,“ řekl. „Je to v pořádku?“

Přikývla jsem. Celé tělo mi ožilo.

Lehce mě obrátil a stáhl mi boky na okraj postele. Stáhl mi tepláky, roztáhl mi nohy od sebe a moji zraněnou nohu si opřel o rameno. Sklonil hlavu mezi má stehna a foukl na mě horkým dechem.

Hrál si se mnou, zatímco já se začala topit v touze. Tlačila jsem boky směrem k němu a snažila se mu přiblížit.

„Nech mě to udělat,“ řekl svými teplými rty do mého citlivého místečka a jazykem mě jemně pohladil. Opatrně a zlehka mě dráždil, dokud mi klín nezačal hořet.

Položil mi ruce na stehna, rozevřel mě víc a vrhl se na mě jazykem. Šukal mě, plnil mě a pohyboval se dovnitř a ven, znovu a znovu. Jeho ústa se v dokonalém rytmu setkávala s mou jeskyňkou.

Zatnula jsem svaly, když se odtáhl a přejel mi tváří po mé citlivé pokožce. Ale on se vrátil a tvrdě do mě zabořil svůj jazyk. Jeho ústa byla divoká a bez zábran.

Jeho jazyk se ocitl na mém klitorisu. Tiskl ho a pak se ke mně přisál pusou a sál. Pak do mě vklouzl dvěma prsty a třel jimi o mé sladké místečko.

Nohy se mi chvěly. Nemohla jsem zastavit pohyby boků.

Zvedl ke mně tvář a jazyk nahradil svým zdravým palcem a byl tak šikovný, až se mi kroutily prsty na nohách.

„Jediné co musíš, je se udělat,“ řekl napjatým hlasem. „Nevnímej nic jiného, než mě. Rozumíš?“

Přikývla jsem a vzdala se kontroly.

„Příště,“ zanořil do mě prsty hlouběji, „tě hezky tvrdě ošukám.“

Záměrně pomalu klouzal prsty dovnitř a ven. Začala jsem cítit vibrace v klíně a dech se mi zrychlil. Sevřela jsem prsty jeho volné ruky, když se ke mně znovu přitiskl ústy. Byla jsem tak blízko.

Rychle a tvrdě do mě začal vrážet prsty a svět zmizel, když jsem dosáhla vrcholu.

Položil si tvář na mé stehno, jako bychom se oba potřebovali z mého orgasmu vzpamatovat.

„Doufám, že ti to vynahradilo některé věci, které jsi dnes zažila,“ řekl a líbal mě podél boku, nahoru, až na mé břicho.

„Tím jsem si jistá.“ Byl vášnivý, něžný a velkorysý. „Jsi velmi zkušený… v ulevování od bolesti.“

Usmál se a vstal. Jeho penis se tlačil proti látce džínů. Podíval se na něj a pak na mě. „Už se k tomu blížíme.“ Ukázal na svou dolní partii.

„Nejdřív najdeme padouchy a pokusíme se přežít tento víkend.“

Omluvil se, šel do koupelny a vrátil se zpátky k mé posteli. Když mě políbil, bylo zřejmé, že si nesmysl všechny pozůstatky našeho dostaveníčka.

„Budu na svém místě,“ usmál se.

„Přála bych si, abys zůstal.“ Jemně jsem se dotkla jeho tváře.

„Zůstávám… přímo před tvojí ložnicí.“

Upadla jsem do klidného spánku a cítila se v bezpečí, dokud mě z obýváku nevzbudil hlas. Podívala jsem se na hodiny. Bylo 2:10 ráno. Na koho to Herc tak velitelsky mluvil? Jeho tón zintenzivnil. Pak se ozvaly šouravé zvuky.

Srdce se mi zastavilo, když jsem slyšela, jak Herc křičí: „Stát!“

Hodila jsem na sebe župan a vešla do druhé místnosti. Herc s tál s vytaženou pistolí namířenou na Seana, vrátného, který stál v mé kuchyni.

„Co se děje?“ Přitáhla jsem si župan těsněji. „Hercu?“

„Znáš toho muže?“ Podezíravě se na mě díval.

„To je náš vrátný.“ Neklidně jsem zatřásla hlavou. „Co tu děláte, Seane?“

„Já… přinesl jsem vám léky?“ Zvedl malou tašku. „Lékárna je doručila, ale vy jste si je nevyzvedla. Myslel jsem, že je budete potřebovat.“

„Uprostřed noci?“

Mlčel.

„Otevřel si klíčem.“ Herc se na mě podíval. „Už jsi to udělal i dřív, že ano Seane?“

Sean svěsil hlavu.

Herc se opatrně posunul dopředu a řekl Seanovi, aby zvedl ruce. Pak ho prohledal a odvedl ke stoličce u kuchyňského pultu.

„Máš právo na advokáta, Seane.“ Herc odložil pistoli. „Nemusíš nic říkat.“

Vytáhl telefon a zavolal posily.

„Ne, já chci.“ Začal plakat. „Je mi to tak líto, slečno Harperová. Zapomněla jste si vyzvednout zásilky kvůli vaší nové práci a Bill vám to zapomněl říct, a tak jsem vám je přinesl, když jsem měl přestávku. Používám klíč, abych vás nerušil. Tehdy v noci jsem vám donesl víno, ale probudil jsem vás a zpanikařil jsem, tak jsem ho nechal v kuchyni na nebezpečném místě, a pak jste si zlomila prst a… Vážně mě to mrzí. Je moje vina, že jste se zranila. Tak jsem včera v noci přišel tu krabici uklidit.“

Byla jsem ohromená. Věděla jsem, že mě Sean miluje, ale vrátní na Manhattanu byli, jako rodina.

„Seane, víte, že není v pořádku, když chodíte do něčího bytu, i když máte klíč?“ Zkřížila jsem ruce na prsou a cítila se, jako učitelka peskující dítě, které nevědělo, že udělalo něco špatně. „Zvláště ne v noci.“

„Já vím, ale rád jsem sem chodil v noci, abych se ujistil, že jste v pořádku. Rád se dívám, jak spíte.“

Cítila jsem, jak se mi zvedl žaludek.

„Vídám vás ráno, když odcházíte a dopoledne poslouchám váš pořad, kde mluvíte o ostatních klucích a, no, v noci jste tak klidná. Nikdy jsem se vás nedotkl, ale prostě vím, že bych vás mohl udělat šťastnou.“

„A co vaše přítelkyně?“ Zeptala jsem se.

Podíval se na mě smutnýma očima. „Vy jste moje přítelkyně.“

Udělalo se mi zle. V krku mi vyschnulo. Podívala jsem se na Herca, který tam tiše stál, ale naprosto celé místnosti vévodil. Zdálo se, že nebyl tak překvapený, jako já.

Herc se přiblížil. „Seane, vezmeme tě do nemocnice. Formálně tě nezatknu, ale policie na tebe bude mít nějaké otázky. Máš právníka?“

Sean zavrtěl hlavou.

„Dobře,“ řekl Herc soucitně. „Nějakého ti seženeme.“

Znovu si zavolal. „Tady Andrews. Nové zhodnocení. Potřebujeme policejní eskortu do Bellevue, s výslechem na místě. Taky sežeňte právního zástupce.“

Za krátkou chvíli jsem zaslechla sirény.

Herc se postavil vedle mě, když důstojníci odváděli Seana z mého bytu. „Nechtěl jsem tě děsit,“ řekl a jemně mě chytil za ruku, „ale podezříval jsem ho, že dělal něco nekalého. Když jsem kontroloval kamery ve výtahu v hale a na tomto patře, několikrát opustil svoje místo a něco k tobě nosil. Provedli jsme kontrolu a podobné návštěvy jsme zaznamenali. Nejsem si jistý, jak prošel kolem kamer až sem. Na to se ještě podíváme.“

„Co se s ním stane?“ Cítila jsem se kvůli Seanovi smutně.

„Jestli ho chceš nechat zatknout, zatknu ho,“ řekl a podíval se za Seanem. „Ale tohle dítě potřebuje pomoc. Je zamilovaný. A zašel příliš daleko. Upřímně řečeno, teď když jsem strávil ve tvém životě pár dní, vidím, že ti muži dokážou snadno propadnout a jsou schopní se přetrhnout, aby ti pomohli.“

Protočila jsem očima. „Proč se mi zdá, jako bych byla v policejní show?“

„Protože jsi, zlato.“ Láskyplně mi poklepal prstem na špičku nosu. „Ještě jsi neviděla výsledky PR oddělení. Na internetu jsou lidé, kteří nám fandí. A říkají mi pan Hercules Harper.“

Smála jsem se tak, až jsem si myslela, že si roztrhnu pusu. „Tohle jsem potřebovala,“ řekla jsem. „Ale co to znamená, víš, pro nás?“

„Stále máme asi šestatřicet hodin mého tajného úkolu, jakožto tvého falešného přítele,“ řekl a hladil mě palcem po ruce. „Potom bychom mohli zkusit, jaké by to bylo, kdybych byl tvůj skutečný přítel.“ Mrknul. „Pak bys nemusela předstírat, že se mnou máš sex.“

Musel jít za Seanem do nemocnice, protože provedl předběžné zadržení, ale slíbil, že se vrátí na snídani.

„Odcházím, ale než se vrátím, bude stát před tvými dveřmi uniformovaný policista,“ řekl. „Takže jdi spát.“

Nemohla jsem se vrátit do ložnice, tak jsem se usadila do křesla a kývala nohou nahoru a dolů. Bála jsem se dát Hercovi svou adresu, když jsme se poznali, a přesto byl ten, kdo objevil nebezpečí číhající přímo v této budově.

Budu muset přehodnotit svou novou kariéru v rozhlase a možná celý svůj život. Všechny ty události předchozích dní mě přiměly k tomu, abych se ptala: Je tohle způsob, jakým bych měla žít – v akváriu a flirtovat s nebezpečím?

Říkala jsem si, že bych raději flirtovala s Hercem.