CBHL - 8. kapitola

Překlad: Luciana

Ani ne během hodiny narychlo uspořádaného táborového ohně, zjistil Duncan několik věcí o Peg a jejích dětech, které se jednotlivě jevily jako neškodné, ale dohromady byly trochu zneklidňující a možná dokonce smutné.

Až znepokojivě to hejno divochů – jak na ně slyšel Peg volat ten večer několikrát – bylo velmi zdvořilé a ohleduplné jak k dospělým, tak k sobě navzájem a překvapivě tiché na děti na domácím trávníku. Dokonce i Pete byl zaražený, zdánlivě ohromený tím, že na jeho dvorek vtrhla malá skupina cizích mužů, a strávil velkou část večeře sezením na kládě, namáčknutý na matce, zatímco jeho dvojče si nárokovalo její druhou stranu. Pegyina starší dcera, Charlotta – které bylo osm, jak se dozvěděl – a její sestra, Isabel – které bylo šest – seděly tiše u piknikového stolu s dětmi Maca a Olivie, s baterkou nad atlasem Spojených států, když mluvili o nadcházejícím výletě Oceanových a jednoduše ignorovali všechny ostatní.

Ta smutná část, jak Duncan přemýšlel, byla, jak soběstačný kmen Thompsonů vypadal, jako kdyby to bylo jen jich pět, proti velkému, děsivému světu. Ale tak, cožpak by on sám nevtáhl rodinu do obranného objetí, kdyby najednou zjistil, že vychovává úplně sám čtyři děti?

Peg byla neobvykle tichá také, očividně se také zkoušela vyrovnat s tím, že do jejího malého soukromého království, vtrhli muži a stroje. Nejednou ji přistihl, jak zírá na holý svah a pak si tiše povzdechne. Také ji přistihl, jak se na něj postranně dívá, aby se hned podívala dolů na své ruce, ale ne dost rychle pro něj, aby nezachytil náznak paniky v jejích očích. Nevěděl, co přesně to způsobuje, ale líbila se mu myšlenka, že ho možná vidí i jako něco jiného, než všechno, co stojí mezi ní a prostitucí.

Duncan si uvědomil, že se musel včera uhodit do hlavy, během svého malého cvičení s Macem, protože pořád nemohl uvěřit, že se zeptal Peg, jestli může vzít ji a děti v neděli na piknik. Na piknik? Vážně? Lidé ve věku jeho rodičů chodí na pikniky, ne pětatřicetiletí, horkokrevní muži – pokud nejsou přitahováni k rozporuplné, příliš hrdé ženě, očividně.

Ta skvělá věc byla, že řekla ano.

Duncan se napil toho nakopávajícího piva, které Mac pozorně přinesl na to improvizované vaření venku, a sledoval Peg, jak něco šeptá Jacobovi – konečně zjistil, jak je rozlišit – jak něco chlapci podává, než ho postrčí, aby se pohnul. Jacob udělal přesně dva kroky, než se zastavil, otočil se zpět na ni, světlo z ohně odráželo náznak paniky v jeho očích, navlas stejný, jako jeho matky.

„Petere, co kdybys šel s ním?“ slyšel Peg říct tiše, odstrkujíc svého druhého syna od svého boku a také ho postrkujíc. „Protože v té vodě jsi mohl být klidně ty. A kdyby nebylo pana MacKeage, nejspíš bychom neměli pláž, na které bychom dnes večer dělali oheň.“

„Pojď s námi, mami,“ slyšel šeptat napjatě Jacoba.

Její povzbuzující úsměv se změnil v něco, co Duncan rozpoznal, jako Pegyino myslím-to-vážně zamračení, když se stále nepohnuli. Pete konečně popadl bratra za ruku a nadechnul se pro posílení, až se mu narovnala ramínka, a táhl Jacoba kolem ohně k místu, kde seděl Duncan s Robbiem, Alecem a Macem, opření o balvany, které dali na místo bagrem.

„Pane MacKeagi,“ řekl Pete a jeho malá brada se zvedla přesně, jako to dělala jeho matka. „Jacob a já jsme udělali něco po našem spaní.“ Postrčil loktem bratra. „Dej mu to, Repeate.“

Jacob natáhl ruku. „To je pro vás, protože jste hrdina záchranář,“ řekl, když ho bratr znova šťouchl loktem. Najednou zvedl své zářivě modré oči a podíval se Duncanovi přímo do očí, když odvážně přistoupil blíž. „Všichni hrdinové mají embel… embal… odznak, který nosí na hrudi. Máma mi pomohla namalovat bagr a vystřihnout ho, ale já to všechno vymaloval a poskládal.“

„Ten svítící blesk byl můj nápad,“ dodal Pete, když si Duncan vzal odznak, „protože blesk říká všem, že jste rychlý a silný.“

Zírajíc na poskládaný barevný papír, pokrytý takovou vrstvou pastelky, že bagr byl téměř neviditelný, zkusil Duncan něco říct, ale musel si odkašlat, když se podíval do Jacobových znepokojených očí. „To je opravdu velká čest, pánové,“ řekl napjatě a přejel palcem přes odznak. Usmál se a přikývl Jacobovi. „Jsem rád, že jsem mohl být k službám.“

„Musíte si ho dát na hruď,“ instruoval ho Pete. „Mamka tam dala špendlík, takže můžete.“

„Počkat,“ řekl Mac, když Duncan otočil odznak. „Myslím, že krásná dívka, jejíž dítě bylo zachráněno, musím mít tu čest, vyznamenat hrdinu.“

Zítra odpoledne, rozhodl se Duncan, když střelil po Macovi pohledem, hodí toho namyšleného bastarda z hory, i kdyby měl jít s ním.

„Oh, jasně, Peggy,“ vpadla mu do řeči Olivie, mávajíc svou sklenicí vína. „Běž připnout odznak na Duncana.“ Postavila se, když se Peg nepohnula a vytáhla tu mračící se dívku z její klády. „Jen to zkus udělat, aniž bys ho píchla, ok?“ řekla a táhla Peg kolem ohně.

„Jo,“ řekl Robbie se smíchem, a šťouchnul Duncana do paže, když si dal další doušek piva, aby zakryl zamračení nad Pegyiným očividným zdráháním. „Vypadá to, že ten chlap ztratil už víc než dost krve, tenhle týden.“

„Jasně, šéfe,“ řekl Alec protáhle, a dloubnul do jeho druhé paže. „Myslím, že když proliješ ještě trochu, zjistí, že se potácí zpátky na TarStone. Buď na něj jemná, krásná dívko,“ řekl se smíchem. „Měl těžký týden.“

Duncan se vyškrábal na nohy, když viděl Peg, jak se na jednou osvobodila od Olivie a rázovala k němu, trochu příliš nedočkavě. Zatraceně, neudělal ani jedinou věc, aby si tohle zasloužil. Musel sejít z cesty, když byl milý na tu rozporuplnou ženu.

„Jo, dej mi to,“ řekla příliš sladce, když vyškubla odznak z jeho ruky. „Bude mi potěšením, mít tu čest. A neměj obavy, Alecu; jsem si jistá, že tvůj šéf je ještě znecitlivělý ze svého plavání, takže neucítí, pokud ho nechtěně píchnu.“ Stáhla ruce zpátky. „Ne, počkat; neměl bys být na kolenou?“

„Jen ve tvých snech,“ zamumlal, než polknul další pivo.

„Promiň? Říkal jsi něco?“

„Mami,“ zašeptal Jacob nahlas a zatáhl za její mikinu dost silně na to, že se málem sama píchla o špendlík. „Chci to vidět, protože jsem ho udělal.“

Duncan si povzdechl a už si chtěl kleknout na jedno koleno, když si místo toho klekl Alec a rozevřel náruč. „Co kdybych tě zvedl, Jacobe?“

Duncan zaznamenal, že Peg ztuhla jako kámen a on očima naznačil Robbiemu – který okamžitě slezl kamene a otevřel náruč pro Peta.

„Já tě mohu taky zvednout,“ nabídl Robbie.

Pete okamžite vstoupil do jeho objetí; Jacob vstoupil do Alecova v přístím úderu srdce a tak se oba muži postavili s chlapci v náručí. A Duncan málem padl na kolena, když uviděl slzy, tlačící se Peg do očí, přes její vděčný úsměv. Jemně přidělala odznak na jeho hruď třesoucími se prsty a pak si odkašlala. „Um, tento odznak, je na počest Duncana MacKeage,“ řekla napjatě, „za záchranu Jacoba Thompsona.“

Duncan zkusil něco říct, ale zjistil, že si musí znova odkašlat, takže poklepal na odznak na své hrudi a otočil se s úsměvem na Jacoba. „Budu ho opatrovat navždy, pane Thompsone.“

„A musíte ho pořád nosit,“ dodal Pete. „Aby všichni věděli, že jste hrdina záchranář, jako v televizi.“

No, zatraceně; to by mohl být problém.

Peg vyprskla smíchy a poplácala synovu nohu. „Myslím, že pan MacKeage by ho měl nosit v peněžence, jako policisté v televizi.“ Otočila se k Alecovi, aby měla i Jacobovo schválení. „Tak se nebude moct zmačkat nebo roztrhnout a on ho může vytáhnout z peněženky a ukázat každému, kdo bude potřebovat zachránit.“

„Ale nejspíš počkám, až je zachráním,“ nabídl Duncan. „Ok, Jacobe? Pete?“ zeptal se a otočil se, aby ho taky zahrnul.

„Ok,“ řekl Pete. Podíval se na zem, pak na Robbieho a vykulil své hluboké, modré oči. „Vy jste ještě vyšší, než strýček Galen.“

„Mami,“ řekla Isabel a natlačila se do okruhu lidí, kteří se tahali o Pegyinu mikinu. „Co je na tom? Jacob plave jako ryba, takže se nemohl utopit. Říkáš nám, že jsme tví malí pstruzi.“

„Důležité je,“ řekla Peg, vzala Isabel za ruku a vedla ji pryč, „že Jacob spadl do ledové mořské vody, ne to teplé vody našeho starého bazénu.“

Alec začal dávat Jacoba dolů na zem, ale zastavil se, když chlapec najednou natáhl ruce k Duncanovi. „Já mám pro vás ještě něco,“ zašeptal a mrknul po matce, která šla pryč a pak na Peta, který běžel za ní, potom co ho Robbie dal dolů. Jacob si dal paži kolem Duncanova krku, když ho Alec předal a moudře taky odešel pryč.

„Moje máma mi to dala a já to chci dát vám,“ řekl Jacob a otevřel svou malou pěstičku, aby se objevil malý kámen. „To je kámen proti starostem,“ vysvětlil mu s respektem a paže kole Duncanova krku ho šťouchla. „No tak, vezměte si ho,“ nařídil mu a pustil kamínek do Duncanovy dlaně, když zvedl ruku. „Měl byste ho nosit v kapse, a když budete mít obavy, nebo budete vyděšený, tak ho pohlaďte.“ Naklonil hlavu blíž. „Ale musíte si pamatovat, že ho máte nejdřív vyndat, jinak si lidé budou myslet, že si hrajete v kapse s kuličkami. A máma říká, že to dělají jen necivilizovaní muži.“

Duncan bojoval se smíchem a zíral dolů na malý kamínek a vážně přikývl. „Budu si rozhodně pamatovat, abych ho nejdřív vyndal z kapsy.“ Přejel palcem přes kamínek. „Jsi si jistý, že mi ho chceš dát, Jacobe, když ti ho dala tvoje maminka? Musí být velmi speciální.“

Chlapec přitiskl Duncanův prst na kámen. „Ne, nechte si ho. Máma má celou misku na lince, protože já je stále ztrácím.“ Přitiskl svou malou ruku na odznak, připnutý na Duncanově hrudi. „Myslíte, že kdybyste mě nechytil dnes ráno, mohl jsem se zachránit sám? Nebo kdyby se Pete topil, mohl bych ho zachránit?“

„Ano,“ řekl Duncan s přikývnutím, „pokud plaveš jako pstruh.“

„Můj táta se nezachránil a máma říká, že byl velký a silný, jako budu já, až vyrostu.“

Ok; Jacob zjevně překonal stydlivost. Duncan se otočil za sebe a posadil se na nejbližší kámen, pak pohlédl přes oheň, aby viděl Peg, jak na ně zírá, obě ruce přitisknuté ke krku. „No, Jacobe,“ řekl pomalu, ve snaze najít správná slova, „někdy je nemožné se zachránit, stejně jako někdy je nemožné zachránit někoho jiného. A… no, abys tomu rozuměl, tvůj táta se ocitnul v ledové řece, která měla velmi silný proud. Je pravděpodobné, že se uhodil do hlavy a nebyl ani… vzhůru, když se dostal do vody.“

Jacob se posadil a vykulil oči. „To mi nikdo předtím neřekl.“ Podíval se Duncanovi přímo do očí. „Když jsem plaval v našem bazénu, než ho zaplavila voda, zkoušel jsem zadržet dech na tak dlouho, jak jsem si myslel, že to udělal táta, ale vždycky to strašně bolelo a…“ se zachvěním sklopil pohled. „A já nechci, aby ho to tak bolelo, když se topil.“ Vzhlédl. „Vážně si myslíte, že spal?“

Duncan přitiskl chlapce ke svému ramenu. „Vsadil bych svůj buldozer a svůj bagr, že to tak bylo, Jacobe. Tvého tátu to nebolelo.“

„To jsem rád,“ zamumlal chlapec a uvolnil s u něj. „Řeknu mámě, co jste mi řekl, takže si taky nebude muset o to dělat starost.“ Naklonil hlavu, aby se na něj podíval nahoru. „A Petovi a holkám. Řekneme to všem.“

„Můžeme jim to říct spolu, jestli chceš.“

Jacob se o něj znovu opřel. „Jak to, že jste se tak rychle naučil, že nejsem Pete? Všichni si nás vždycky pletou.“

„No, myslím, že máš úsměv tvé mámy a Pete se mračí jako ona,“ řekl Duncan s úsměvem, a mrknul na Peg přes oheň, když viděl, že sice poslouchá, co jí říká Olivie, ale pohled má přilepený na něm a Jacobovi. „A co tvoje sestry?“ zeptal se. „Máš nějaký nápad, jak je rozeznat?“

Jacob se překvapeně posadil. „Ony nejsou dvojčata. Nenarodily se společně, jako já a Pete.“

„Repeate,“ zavolal Pete a běžel k nim. „Máma říkala, že si můžeme udělat už jen jedno s´more a pak musíme jít dovnitř a vykoupat se.“ Podíval se na Duncana. „Přijdete zítra? Pan Alec říkal, že máte obrovský buldozer.“

„Budeme tu, až se vzbudíte a stejně tak buldozer.“

„Pojď, Repete,“ řekl Pete, popadl bratra za paži a táhl ho z Duncanova klína. „Pomůžeš mi pronést šneky do vany.“

Jacob se osvobodil, a když odstrčil Peta, aby šel dál, otočil se. „Pane Mac – pane Duncane?“

„Ano, Jacobe?“

„Nezapomeňte vyndat ten kámen proti starostem z kapsy, než ho pohladíte, ok?“

„Nezapomenu.“

Znovu vyrazil, ale jak bylo zvykem jeho matky, najednou zastavil, otočil se a šel zpátky k Duncanovi. „A děkuji, že jste mi řekl, že můj táta spal, když se utopil.“ Pokrčil rameny. „Myslím, že mě už tak nebude bolet břicho, když na něj budu vzpomínat.“

Duncan přejel prstem po jeho tváři. „To jsem rád, Jacobe. A jestli chceš, můžeme to říct tvému bratrovi a sestrám, až budeme v neděli v horách na pikniku.“

Vykulil oči. „Půjdeme na piknik?“ vyjekl a ohlédl se přes rameno na Peg a pak zpátky na něj. „Do hor? V neděli?“

Duncan prudce zvedl hlavu, když Peg zalapala po dechu a pak ji sklopil do dlaní, s tichou kletbou. Zatraceně; myslel si, že jim to řekla.

„My půjdeme na piknik?“ vykřikl Pete. „Mami? Půjdeme?“

„Myslím, že jo,“ slyšel ji Duncan říct, rozhodným hlasem.

„To je to dohlížení na ni, šéfe,“ řekl Alec, když se posadil vedle něj.

„Bude to společenský piknik, nebo soukromá… záležitost?“ zeptal se Robbie a strčil lahev piva Duncanovi přímo pod nos, pak si sednul, když si ho vzal.

„Obdivuji muže, který své slovo podpoří akcí,“ řekl Mac, když se posadil vedle Robbieho a jeho nepohodlné zabručení způsobilo Duncanův úsměv do lahve, když vypil půl piva na jeden lok.

Oh jo; jeden den v práci a cítí se, jakoby pracoval celou sezónu – a to ten den ještě neskončil.