Angel - 9. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Míša

KULKA S TVÝM JMÉNEM

„My jedeme tam?“ zeptala se Adalyn, když nezatočil směrem k jejímu domu. 

Tom se na ni ve zpětném zrcátku podíval. V očích měl mrtvý pohled. „Lucca tě chce vidět.“

Než tiše přikývla, na okamžik se jí rozšířil pohled v očích. Ach, sakra.

Auto v tichosti pokračovalo směrem k hotelu s kasinem. Cesta do Luccovy kanceláře byla ještě tišší. Jakmile vystoupili z výtahu, Angel se na ni na okamžik podíval. Tím ji řekl, že věděl, co měla v plánu. Nicméně jeho oči ji neprosily. Ne. Bylo v nich něco jiného. Zklamání.

Poté, co zaklepala na dveře, si vydechla. Doteď si ani neuvědomovala, že celou tu cestu zadržovala dech.

„Vstupte.“
 Vešla do zakouřené místnosti a posadila se před krásným démonem. V temné místnosti se jeho modrozelené oči prakticky třpytily.

Konečně ticho přerušil jeho hlas. „Chtěla jsi se mnou mluvit o Angelovi?“

„Ehm, ano...“ Odkašlala si a snažila se vyčistit si hlavu. Stále ho viděla, jak ukradl z Luccova stolu ten prsten. „On...“ Hlas se jí vytratil a podívala se dolů na svou ruku, kterou předtím Angel držel.

Bylo na čase, aby se rozhodla. Mohla jen doufat, že toho nebude litovat. Zhluboka se nadechla a urovnala si myšlenky. „Angel je kretén.“ 

Na tváři se mu objevil pomalý úsměv. „Kretén? Jak to?“

„Jo. A taky je sexista.“

„Sexista?“ Teď vypadal trochu zmateně.

S přikývnutím pokračovala. „Slyšel jsi mě. Je to sexista. Mluví jen s muži.“

„No...“ Na okamžik se odmlčel. Vypadal, že to zpracovával. „Je tam, aby tě chránil. Ne, aby s tebou mluvil.“

„Ráno by mě ale mohl aspoň pozdravit, zatraceně.“

„Jo, mohl.“ Mírně se usmál, ale pak se mu úsměv vytratil. „Myslíš si, že tě není schopný ochránit?“

„Ne,“ poraženě přiznala.

„A je tu něco dalšího, co udělal, co by mohlo změnit můj názor na něj?“

Byla tu její poslední šance. Pokud mu někdy chtěla říct, co Angel udělal, měla by to udělat právě teď. Místo toho zašeptala slovo, kterým si zpečetila osud. „Ne.“

„Pak je tím problém mezi tebou a Angelem vyřešen.“

Přikývla, postavila se a zamířila ke dveřím.

„Jsi si jistá, že tu není nic dalšího, co bys mi chtěla říct?“ zastavil ji jeho temný hlas. Natáhl se po zapalovači a zapálil si cigaretu, kterou svíral mezi rty.

Ví to?

„A-ano.“

„Dobře.“

Adalyn v duchu pronesla malou modlitbu, ve které poděkovala bohu za to, že Lucca o prstenu nevěděl. Znovu se pokusila odejít, ale znovu ji zastavil.

„Pokoj 22008.“

Cože? Zmateně se na něj otočila.

Vydechl oblak kouře a pronesl: „Běž si s ním promluvit.“

---

Zírala na číslo 22008, které měla před sebou, a přemýšlela, zda by to skutečně měla udělat, nebo zda se jen nejednalo o nějaký test. Mysl jí stále říkala, že to byl špatný nápad, zatímco tělo jí už zvedalo ruku, aby zaklepala na dveře.

Skutečně Lucca řekl, že to bylo v pořádku? Aby získala odpovědi, zaklepala na dveře.

Než se konečně otevřely a objevil se v nich Angel v džínech a černém přiléhavém tričku, které jí poprvé odhalilo všechna jeho tetování na pažích, uplynula ta nejdelší minuta jejího života. Musela sebrat všechnu sílu, aby se přestala civět na jeho potetovanou kůži a podívala se mu do tváře.

„A-ahoj. Mohli bychom si promluvit?“

Angel se od dveří ani nepohnul a ukázal na kameru na chodbě, která směřovala přímo k jeho dveřím. „Nemyslím, že by to byl dobrý nápad.“

„To Lucca mi vlastně přímo řekl, abych za tebou zašla.“

Na pár vteřin na ni zíral. Pak konečně ustoupil stranou, aby ji dovolil vejít dovnitř.

Když se tam ocitla, zjistila, že se jednalo jen o základní hotelový pokoj, ve kterém byla manželská postel, televize a malý stolek se židlemi. Ten pokoj se nenacházel v patře se střešními byty, ale v podlaží pod byty Carusových.

Poté, co za sebou zavřel, její nervozita vzrostla. Nikdy by si nepomyslela, že by došla tak daleko.

Byl to Angel, kdo přerušil ledové ticho. Potetované ruce si založil na hrudi.

„Takže tuším, že když jsi tu ty a ne Lucca, tak ses mu rozhodla o tom prstenu neříct.“

„Nevím, o če-“

„Kurva, nelži mi, Adalyn. Nejsem blbej,“ přerušil ji chladně.

„Možná že kdyby ses ke mně nechoval jako takovej kretén, tak bych neměla nutkání, mu o tom říct,“ řekla věcně.

Jako by už tak nebyla dost nervózní, Angel k ní přistoupil blíž.

„Pochop, že já nejsem milý člověk a zacházím s tebou stejně, jako s kýmkoli jiným. Vidělas mě někdy mluvit s nějakým jiným Carusem kromě Toma?“ Nečekal na odpověď, kterou už znal. „S Tomem mluvím jen proto, že musím. Takže promiň, zlatíčko, ale ty nejsi nic spešl. Nemám rád nikoho.“ 

„Pak prokaž sám sobě laskavost a prostě vypadni, kreténe,“ vyštěkla.

Už měla jeho chování dost, takže zamířila ke dveřím.

„Ty to nechápeš.“ Když ho míjela, popadl ji za zápěstí a přiměl ji, aby se mu podívala do tmavých očí. „Myslíš, že tu chci být, kurva? Donutili mě k tomu.“

„C-cože?“

„Jsem tu jako záruka, zlatíčko. Lucca si mě tu drží, aby zajistil mír mezi rodinami. Aby udržel Lucianovy na uzdě.“

Teď to všechno dávalo smysl. Musela přemýšlet, proč tu sakra byl, když jeho otec předtím unesl Chloe. Nemohla si pomoct a do těžkého vzduchu mezi nimi tu otázku musela položit… „Co se stane, pokud se tvoje rodina neudrží na uzdě?“

„Co myslíš?“ Pustil zápěstí, které jí pevně svíral, zvedl ruku, prsty vytvořil náznak zbraně a přiložil si je ke spánku.

Adalyn spolkla žluč, kterou cítila v krku. Pohled za jeho očima jí říkal, že s ním nebylo něco úplně v pořádku. Začínal jí to dovolovat. Dovoloval jí, aby v jeho očích viděla skutečnou pravdu.

Pomalu ustoupila. Usadil se v ní strach, i když netušila, zda se v tomhle okamžiku bála o sebe nebo o něj, ale mohla to vidět – vidět, jak se cítil.

Byl lapen. V pasti jako zvíře.

„Měla jsi mu říct, co jsem udělal.“ Následoval ji, až zadními částmi nohou narazila do nočního stolku a mezi nimi nezůstala ani špetka místa. „Protože dřív nebo později...“

Když stiskl poušť předstírané zbraně, kterou si držel u hlavy, zavřela oči. Jako by v hlavě uslyšela skutečný výstřel.

Cítila poklepání na hlavu. Znovu otevřela oči a viděla, že prsty stále svíral ve tvaru zbraně, ale tentokrát mířil na ni. Ztěžka dýchala. Pokusila se znovu ucouvnout, ale noční stolek jí to nedovolil. To jediné, co mohla, bylo nespadnout.

„Teď, jestli zjistí, že víš“ - zlehka jí poklepal potetovaným prstem po hlavě - „možná se objeví i kulka s tvým jménem.“

„Jsi v prdeli,“ zašeptala, když si uvědomila, jak hluboko v tom byl.

Teď se chladnými prsty přestal dotýkat jejího obličeje. Svěsil je podél boku. Jeho šedé oči s ní přerušily oční kontakt. Pohled v nich byl znovu mrtvý. „Jaký otec, takový syn.“

„Tomu odmítám uvěřit.“

Angelova čelist se sevřela. Neuvědomil si, že musel udělat chybu. Ano, dovolil jí, aby uviděla to špatné. Nicméně si neuvědomil, že za tím vším musela najít paranoiu a všechny ty jizvy.

„Neměl jsi na toho kluka tam venku tlačit tak, jak jsi to udělal. Měl jsi ho prostě nechat, aby to do mě napral.“ Skutečně tomu věřila.

Sklonil se a přímo do ucha jí zašeptal varování, které ostatním nedával dřív, než bylo až příliš pozdě. „Nepodceňuj mě, Adalyn. To by byla ta poslední věc, kterou bys udělala.“

Teď jí prostě vyhrožoval?

Sledovala, jak se od ní vzdálil. Právě, když odtahovala ruce z nočního stolku, pod kůží ucítila něco kovového.

„Teď bys měla odejít.“

Adalyn zamířila ke dveřím, které otevřel. Cestou se mu naposledy podívala do očí. Teď tomu padlému andělovi rozuměla lépe. Bude muset být mnohem opatrnější.

Očima zajela dolů k jeho krku, kde měl vytetovaného černého vlka. Zvíře jste mohli držet v kleci jen tak dlouho, než jste ho zlomili. Buď se vzdalo, nebo umřelo při šíleném pokusu o znovunabytí svobody.

„Sbohem, Angeli.“