Angel - 8. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Míša

VÁŽENÝ OTČE NA NEBESÍCH, POKUD CHCEŠ, ABYCH ZŮSTALA PANNOU...

Když se objevilo auto, zhluboka se nadechla. Rozhodla se s Angelem začít znovu. Vzhledem k tomu, že včerejšek byl jeho první den v práci, chystala se mu ho odpustit. To proto se k ní choval tak, jak se choval. 

Když auto zastavilo, vklouzla dovnitř, zavřela za sebou dvířka a široce se usmála. Rozhodla se, že dnešek bude skvělý den. „Dobré ráno, kluci.“

„Dobré ráno,“ odpověděl Tom a auto znovu rozjel.

Tohle nebyla odpověď, kterou čekala.

Trpělivě seděla a čekala, zda si ten potetovanec uvědomí, že jí pozdrav nijak neopětoval.

Dobře…

Adalyn se znovu zhluboka nadechla. Chtěla to zkusit znovu. „Tak jaký byl tvůj první den, Angeli?“

„Dorřý.“ Byla to rychlá, téměř podrážděná odpověď.

Nemohla si pomoci. Z úst jí začala plynout další slova a bylo jí úplně jedno, že tam byl i Tom. „Máš se mnou nějaký zatracený problém či co?“

V autě se na pár vteřin rozhostilo ticho. Pak vzduch rozřízl jeho chladný, bezcitný hlas. „Jiný než to, že až zasraně moc mluvíš? Vlastně ne.“

Ohromeně otevřela ústa. Kretén.

Tom se zasmál. „Myslím, že se pro jednou nezmůže na slovo.“

„V to můžeme jen doufat,“ zamumlal Angel tiše. Tom se rozesmál ještě víc.

Když nenávistně zírala na to zlodějské, sexistické hovado, v hlubinách čokoládových očí se jí blýskalo. Na rtech se jí začal objevovat ďábelský úsměv. Věděla, jak to napravit.

Natáhla se do tašky, vytáhla z něj telefon a rychle prolistovala kontakty. Klikla na jméno osoby, které chtěla poslat zprávu a rychle vyťukala to, co chtěla. Pak, aniž by ztrácela čas, stiskla tlačítko Odeslat.

Adalyn se samolibým úsměvem na tváři zírala na displej telefonu. Při přečtení jména v záhlaví konečně pocítila uspokojení. Lucca.

Podívala se zpátky na Angela a sledovala, jak konečně otočil hlavu, aby se na ni podíval. V očích se mu konečně promítla špetka zájmu. Nicméně si nedělal starosti o ni. Dělal si je o sebe. Zjevně věděl, že už bylo pozdě.

Očima přelétla zpátky na displej a přečetla si zprávu, kterou poslala: Potřebuji si s tebou promluvit o Angelovi. 

Ve škole strávila den s Angelem. Nemohla jinak, než se doopravdy soustředit jen na něj. Dospěla k závěru, že nemá nejmenší zatracené ponětí, kým vlastně je. Byl pro ni záhadou. Čím více se ho snažila pochopit, tím méně se jí to dařilo.

Měl by na mě být milý, ne? Viděla jsem ho ukrást prsten…

To pro ni byl největší otazník. Měl by na ni být milý záměrně, aby si pojistil, že neřekne ani slovo, on ale dělal naprostý opak. Jako by se jí snažil záměrně nasrat. Také nedokázala pochopit jeho bezstarostný postoj. Když vzala v úvahu, že nikdy nebyl tak ostražitý jako Carusové, zatraceně jistě nebyl zrovna nejlepším bodyguardem.

Carusové vždycky stáli a očima neustále skenovali okolí, což bylo něco, co u Angela nikdy neviděla. Přemýšlela, zda měl pro svůj tvrdý postoj a tetování nějaký důvod. Možná si ten ‚neser mě‘ pohled udržoval proto, aby si nemusel dělat hlavu s tím, že by se s ním někdo chtěl pustit do křížku. Usoudila, že to pravděpodobně fungovalo, protože ne mnoho lidí tady vidělo muže pokrytého tetováním od hlavy až k patě.

On byl jako vzácné… stvoření. Neexistovala žádná možnost, že by existoval někdo, kdo by se mu podobal.

„Adalyn? Adalyn!“ Lake jí zamávala rukou přímo před obličejem, aby si získala její pozornost,.

Adalyn se rychle postavila a popadla své věci. „Omlouvám se.“

„Jsi v pořádku? Dneska se chováš nějak divně.“

„Ano. Jak divně?“ Setřásla to ze sebe a zamířila ke dveřím.

Lake trvalo pár okamžiků zjistit, co přesně bylo to ‚divné‘. „Nevím. Tuším, že jsi bláznivě tichá.“

„Pravděpodobně proto, že mi bylo Angelem řečeno, že mluvím až moc.“

„To udělal? Slyšel ho při tom Tom?“ zeptala se.

„Jo. Smál se tomu.“ Adalyn prošla otevřenýma dveřmi a doufala, že by mohly praštit Angela přímo do obličeje.

„Co za kre-“ Když Lake na druhé straně chodby uviděla dva bodyguardy, sama svá slova uťala.

Adalyn uviděla Angela, jak se znuděně opíral hlavou o stěnu za sebou. Protočila oči. Usoudila, že by už moc dlouho ve své práci vydržet nemusel, takže možná nebude nezbytné, aby si o tom s Luccou promluvila.

Prošla kolem nich a vzhledem k tomu, že pro dnešní den už měla poslední hodinu za sebou, zamířila zpátky k autu.

Vsadím se, že to nebude trvat ani další -

Objala ji chladná ruka a stáhla ji zpátky. Až do chvíle, kdy si uvědomila, že to byla jeho ruka, si ani nevšimla, že se Angelovi nějak podařilo dostat se před ni. Angel najednou vystřelil druhou ruku a zastavil studenta na skateboardu, který do ní skoro narazil. 

Podle úsměvu toho kluka na skateboardu a smíchu, který se nesl od malé skupinky studentů, kteří všemu přihlíželi, bylo zjevné, že pokud by se s ní srazil, rozhodně by nešlo o nehodu.

Angel zaryl své potetované prsty do studentovy košile. „Mohl jsi ji zabít, kurva.“

Když pronášel tahle slova, Adalyn se podívala na ruku, jejíž stisk se ještě mírně zesílil. Pocítila podivný pocit, který jí připomněl, co cítila, když se s ním poznala poprvé. Uvědomila si, že ten pocit nikdy nikam nezmizel, jen v době, kdy jí ignoroval, se skryl ještě hlouběji uvnitř ní.

Dítě s mastnými vlasy se ušklíblo ještě víc. Očividně si neuvědomovalo závažnost maléru, do něhož se právě dostalo. „Musel jsem se ujistit, že vy šašci děláte svou práci.“

Tom přistoupil blíž a Angel jediným silným pohybem strčil do kluka, až upadl na zem. „Teď to kurva víš.“ Pak nakročil nohu, vymrštil skateboard nahoru a volnou rukou ho popadl.

Co to sak-

Rukou ji táhl tak, aby šla vedle něj.

Skutečně se to právě stalo?“

„Hele! Tohle je můj skate!“ zakřičelo za nimi to dítě, které se stále ještě válelo na zemi.

Dobře. Takže se to stalo, ale to, jak ho přetočil… pak ho chytil?

Ten pocit, který ji naplňoval, ještě zesílil.

Sakra, nech toho! Nemysli na to!

Jakmile opustili budovu a on ji pustil, ucítila to znovu – ten bizarní pocit, který se děl, když se od sebe vzdálili. Cítila, jak s ním odcházel další kousek jí samé, zatímco ona si přivlastnila další jeho kousek. Na rozdíl od všeho, co kdy cítila dřív, by ji ten pocit měl děsit a mělo by dojít k tomu, že by se pod ní podlamovala kolena z obavy, že kvůli němu ztratí sebe samotnou. Ale nestalo se to. Alespoň prozatím ne.

Angel pokračoval v chůzi a ji tam nechal až příliš šokovanou, než aby byla schopna pohybu.

Lake se postavila vedle ní. Zjevně byla v šoku úplně stejně jako ona. „To bylo ehm...“

„Zatraceně žhavé,“ dokončila za ni Adalyn, neschopna dál myslet.

On sebejistě šel dál, v ruce stále držel skateboard. Zíraly za ním.

„Jo.“ Lakein hlas byl stále trochu zastřený.

„Myslíš, že na tom umí jezdit?“ Možná že i její hlas byl trochu zastřený.

„To se můžeme jen modlit.“

Když se obě začaly modlit, každá z nich se modlila za něco úplně jiného.

Vážený otče na nebesích, pokud chceš, abych zůstala pannou… nedovol, aby se na tom zatraceném skatu rozjel.