AFN - 52. kapitola

Překlad: Peťa

Tak tu máme sladký konec J  Chtěla bych vám moc poděkovat za všechny komentáře, jste zlatíčka. Pokud se vám série líbí, můžete se těšit na další díl, který je o Rose a Connorovi.

Peťa

LOREN HALE

Není to tak, že mi otec neřekl, že Sara Hale je vynašečem, aby chránil sebe. Nebo mě.

Chránil Rykea.

Zatímco Rykea ty novinky zničily, mně osvobodily. Můžu přestat být tak zakořeněný v nenávisti. Teď se můžu pokusit být lepším mužem než můj táta. Můžu dýchat.

Moje pěst zaťuká na černé dveře. Nikdo vedle mě nestojí. Nikdo tu pro mě není, abych se o něj mohl opřít. Jsem sám se svým vlastním odhodláním a možná že před měsíci by to nestačilo.

Dveře se otevřou a skoro hned se mi zavřou zpět do obličeje. Zapřu se o rám rukou. „Vyslechni mě,“ řeknu mu.

Aaron Wells vypustí rozčilený povzdech, ale kapituluje nad mou prosbou. „Co chceš, Lorene? Myslel jsem, že jsme tento rozhovor měli už před čtyřmi měsíci.“ To to bylo tak dlouho?

„Tohle je jiný rozhovor.“

Oči mu potemní a založí si ruce na hrudi. „Tentokrát nepůjdeš dovnitř a jen abys věděl, Julie není doma. Tak se na ni nesnaž ani křičet.“

„Nechci mluvit s Julie.“

„Tak co chceš?“ Co chci? Proč se mě na to lidi pořád ptají?

„Setkal ses se mnou v opravdu špatném období v mém životě a byl jsi jen milý, když jsi mě pozval na svou párty.“

„A pak jsi rozbil každou láhev vína ve sklepě mých rodičů. Jo, vzpomínám si,“ řekne. „Je tohle tvůj způsob omluvy? Je to jako sedm kroků v anonymních alkoholicích nebo tak něco? Musíš chodit kolem a žádat o odpuštění všechny, se kterými jsi vydrbal?“

Zavrtím hlavou. „Nic takového. Nežádám tě, abys mi odpustil a já ti nemůžu odpustit to, co jsi dělal Lily.“ Chci, ale možná že tento typ síly je mimo mou kontrolu.

Jeho čelist se uzamkne a já vycítím, že se chystá třísknout mi dveřmi zpátky do obličeje. „Ale,“ řeknu rychle, „jeden z nás měl být větší osobnost a zastavit to, než se to vymklo z ruky.“

„Myslíš, než jste se ty a tvůj táta ujistili, že mě nepřijmou na Ivy League,“ zavrčí. „Díky za to.“

„Koukni, nemusíš být mým kámošem nebo tak něco. Můžeš mě nenávidět úplně, jak chceš, ale přišel jsem sem, abych ti řekl, že se omlouvám.“ Ta slova je těžké stvořit a necítím se úplně lépe, když je říkám. Nehledám tu úlevu. Jen vím, že je to správné. A je to to, co musím udělat. „Skončil jsem,“ řeknu. „Ať jsme v minulosti měli jakoukoli sračku, je to pro mě minulost. Chceš to nosit s sebou, fajn. Bez ohledu na to chci, abys měl tohle.“ Vytáhnu ze zadní kapsy dvě bílé obálky.

Jeho oči po nich přejedou se zvědavostí a pak si odfrkne. „Kupuješ si moje odpuštění lístky na Wrigley Field (pozn. baseballový stadion v Chicagu)?“

„Řekls mi, že jsi nemohl sehnat práci a soupeřit s absolventy Ivy,“ řeknu. „To by mělo pomoct odstartovat tvoji kariéru. Greg Calloway a můj otec ti napsali reference. Vím, že s těmito společnostmi je hodně špatné energie, ale Fizzle a Hale Co. jsou pořád celosvětově proslulé. Pořád to něco znamená.“

Aaron zírá na dopisy a zavrtí hlavou. „Nechci tvoji zkurvenou charitu, zvlášť když to děláš jen proto, aby ses cítil líp.“

„Dělám to proto, že je to správné,“ řeknu rozčileně. „Spal je, jestli chceš. A slibuju, že už mě nikdy nebudeš muset vidět.“

Odvrátím se a scházím po kamenných schodech. Lily na mě čeká v autě, rukama ťuká do palubovky a nahlas si zpívá podle jakékoli písničky, která řve z reproduktorů. Okamžitě se usměju.

„Lorene!“

Podívám se zpátky. Aaronova tvář změkla do něčeho méně nenávistného. Skoro jako poprvé, když jsem ho potkal, když byl jen to milé lacrossové děcko, které mě pozvalo na párty. „Taky se omlouvám,“ řekne.

Slyšet ta slova je skoro tak těžké jako je říct. Vidím ho, jak měsíce terorizoval Lily, zaháněl ji na chodbách do rohů. Uvědomím si, jak těžké muselo být poslouchat mě říct tu stejnou věc. Než můžu promluvit, uzavře se mi hrdlo. Tak jen přikývnu.

Znovu upřu svůj pohled na Lily.

Ona je moje minulost, moje přítomnost, moje budoucnost. Takže když otevřu dveře a vklouznu na sedadlo řidiče, nejsem překvapený, že se to zdá, jako bych se vracel domů.

***

Moje nervy prudce stoupají tím víc, čím blíž se dostáváme k našemu domu v Princetonu. Nemůžu se přestat vrtět a Lily na mě pořád vrhá divné pohledy. Vychrlím nějakou story o novém klientovi pro Halway Comics.

Náš byt se zdá být opuštěný, když vejdeme dovnitř.

„Rose!“ zvolá Lily. Neví, že Rose dnes v noci zůstává u Connora, že mám pro nás tohle místo speciálně vyprázdněné.

„Musí pracovat dlouho,“ řeknu.

„Pracuje až moc.“ Lily zamíří do kuchyně. „Možná bychom jí měli uvařit večeři…“ Přemýšlí o tom a pravděpodobně si vybaví, že neumí vařit. „Nebo jí večeři objednat a donést jí ji do kanceláře? Byla by ráda.“

Byla. Kdyby byla ve své kanceláři.

„Jsem si jistý, že Connor už jí nechal doručit večeři,“ řeknu a zaháknu jí prsty za poutka na pásek.

„Pravda. Poslední dobou s ní tráví víc času, že? Myslím, že se bojí, že by na ni další Sebastian použil Jediův trik s myslí.“

Jsem překvapený, že se nesoustředí na fakt, že si ji přitahuju ke své hrudi. Stává se to lehčím a lehčím dotýkat se Lily, aniž by jako divoké zvíře skočila po mých kostech. Té nadržené šílené části mě bude pravděpodobně její šílená sexuální verva chybět. Ale ta část mě, která ji miluje, ta, které jsem si vybral naslouchat, je na tuto holku tak kurevsky hrdá.

„Co kdybychom vyhlásili noc?“ řeknu a sklouznu jí rukou vzadu po džínách.

Trošku zalapá po dechu a popadne moje tričko. „Je to kód pro, jakou pozici si vybereme?“ zeptá se s nadšeným úsměvem.

„Nemluvím v kódech. Dozvíš se přesně, co chci.“ Stisknu jí zadek. „Já. Ty. Ložnice. Hned.“ Zuby jí lehce chytnu lalůček a jí se prohloubí dýchání. A pak jí tisknu na krk jako pírko jemné polibky. Při čtvrtém se se smíchem kroutí.

„Okay! Okay! Okay!“ V kapitulaci rozhodí ruce. „Nelechtej mě svými polibky! To je nemravná hra.“

Nemůžu se přestat usmívat.

Otočí se na patách a já ji těsně následuju po schodech nahoru. Párkrát se zastaví, aby zkontrolovala, že jsem hned za ní. Potřetí jí věnuju pohled. „Myslíš si, že zmizím, lásko?“

„Možná,“ řekne tiše a pak zbytek cesty peláší.

Přitiskne záda na dveře, zablokuje náš vstup. Snažím se zůstat v klidu, ale vím, co je za těmi dveřmi. A ona ten proces nevědomky prodlužuje.

„Myslím, že z těch koláčků ztloustnu,“ řekne mi, raduje se z toho faktu.

„Máš ty koláčky prodávat, ne je jíst.“

„Kdo vymyslel tato pravidla?“

„Kapitalisti.“

Nakrčí nos. „To moje se mi líbí víc.“

Kývnu na dveře. „Jdeš dovnitř?“

„Zkouším něco nového,“ řekne mi. „Sebeovládání.“

Ježíši Kriste. Musí si vybrat dnešní noc na osobní úspěch? „Měli bychom jako další prodiskutovat koblihy?“ zeptám se z legrace.

Vypadá, jako by to brala vážně v úvahu a já se vzdám. Natáhnu se kolem jejího pasu a otočím dveřním knoflíkem, otevřu dveře za jejími zády.

Zvětší se jí oči a pořád se neotáčí. „Zkoušíš mě?“

Položím jí ruce na ramena a vedu ji pozadu, vedu ji pomalu do našeho pokoje. Krok za krokem. Její oči upřené na mých, dokud se nepodívá dolů, očividně cítí pod holými chodidly něco jemného.

„Co…“

Podlahu ložnice zdobí červené lístky, zatímco na prádelníku a nočním stolku se mihotají zapálené svíčky. Je to jednoduché a perfektní. Klesnu na koleno.

Přitiskne si ruce na rty a já vidím ten křiklavý prsten na její ruce, jak se třpytí zpět na mě. Reprezentuje nátlak a podvod, všechny špatné důvody pro manželství, které by mělo být naplněno láskou. Příliš dlouho jsme žili ve lžích. Jsem připravený, aby tohle bylo upřímné, ne další přetvářka. Jsem tak připravený, aby si ho sundala. Oči se jí už naplnily slzami a ještě jsem ani nepromluvil.

Vytáhnu z kapsy malou krabičku. Barevnou a obalenou proužky komiksových knih.

Uniknou ze mě všechny moje nervy. Jsem plný něčeho jiného, něčeho hřejivého a čistého, co mě nutí nechtít nikdy opustit tuto chvíli.

„Lily Calloway, vezmeš si mě, tentokrát doopravdy?“

Otevřu krabičku a rubín vyřezaný do tvaru srdce na ni zajiskří zpátky. Obkružují ho diamanty.

„Ano!“ Trošku vyskočí a z koutků očí jí uniknou slzy. Zvednu se na nohy a jedním polibkem ji mám pevně přilepenou zpátky na Zemi. Zaplete si prsty do mých vlasů a nechá mě, abych prohloubil polibek.

Když se od ní oddělím, začne trhat za svůj křiklavý prsten. Začne mít divoký pohled. „Lo, nejde to dolů,“ panikaří. „Nejde dolů!“

„Uklidni se,“ přiměju ji jemně. Vyzkouším to, ale je pevně kolem jejího nateklého prstu. Možná přibírá trochu na váze. Políbím ji na spánek a vezmu její ruku do své a vedu ji do koupelny. Strávíme pár minut máčením jejího prstu v mýdle, než se prsten uvolní a cinkne o pult.

Co když jí můj prstýnek nebude sedět?

Sáhne po krabičce a já ji od ní popadnu. „Nech mě,“ řeknu.

Zvedne ruku. Prsten klouže snadno, pravděpodobně pomáhá zbytek mýdla na jejím prstě. Dlouhou chvíli hodnotí rubín a kroužek. „Miluju to, Lo.“ Oči se jí třpytí, když se setkají s mými. „Tebe miluju víc.“

Po tom všem, čím jsme si prošli. Roky a roky chyb, se to zdá jako sen být tady v tuto chvíli. Právě teď. Střízlivý. Naživu. S ní.

Přitáhnu si ji k sobě a nakloním se pro polibek. Její ruka se instinktivně zvedne a přejede mi vzadu po ramenech. Když se odtrhneme, spočinu čelem proti jejímu. Naše dechy se smísí a řeknu: „Mám další návrh. Nebo… spíš přiznání.“

„Je to špatné?“ zašeptá.

„Příšerné.“

Neodtáhne se z naší blízkosti a její oči přelítnou k mým rtům. „Zvládnu to.“

„To nevím.“

Její rty cuknou, když pozná tón mého hlasu. Oh, jak to miluju dobírat si ji.

Šťouchnu nosem do jejího, než si moje rty najdou její ucho. Jemně do něj kousnu, než řeknu: „Přiznávám, že bych se s tebou moc rád miloval.“ Moje srdce při posledních slovech udělá taneček. Nikdy neříkáme milovat se. Šukáme. Pícháme. Bušíme. Milování je pro měkkosrdcaté bez dehtem pokrytých minulostí. Lily prohlašuje, že si milování nezaslouží, ale jsem odhodlaný změnit její postoj.

„Je to jiné než šukání?“ zeptá se mě se širokýma očima.

„Hodně jiné.“

Čelo jí zvrásní zamračené linie. „Jak?“

„Ukážu ti to.“

Oči se jí rozzáří možnostmi, ale nevyžaduje, nežádá ani mě nenutí do něčeho víc. Čeká na mě.

Přesně jak jsem požádal.