UMH - 24. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

„Rydere?“

„Jo, princezno?“

Zavřela jsem oči. Bože, tak moc miluju, když mi říká princezno. Je to naposledy, co ho to slyším říkat?

„Musím ti něco říct –“

„Nech mě hádat. Chceš mi říct, že mě moc miluješ. Jo?“ Zaculil se od ucha k uchu, tak rozkošně, že mi srdce stáhlo v hrudi.

„Ano. Miluji tě. Tak moc až to bolí,“ vydechla jsem.

Vyklenul obočí. „Nicméně tohle to není. Je tu ještě něco?“

„Ano.“ Můj dolní ret se začal třást, a tak jsem se do něj kousla, abych to zastavila.

S prstem pod bradou mi zvedl tvář k jeho. „Jade. Mluv se mnou,“ zašeptal, hlas tichý a vážný. „Právě teď mě znepokojuješ. Co je špatně?“

„Já… uhm…, musíš pochopit…, nikdy jsem nechtěla, aby se to stalo.“ Zavřela jsem oči. „Upřímně řečeno.“

„Sakra to vyplivni to,“ nařídil.

„Dobře.“ Zhluboka jsem se nadechla. Ach bože, prosím, ať není naštvaný. Otevřela jsem oči a zadívala se přímo do jeho. Nesmál se. „Ty…, uhm…, já… jsem těhotná,“ vyhrkla jsem. Všechen vzduch se mi vysál z plic. Místnost se na mě valila a bylo těžké dýchat.

Ryder ztuhl. Obličej mu zbledl. Poprvé, co jsem se s ním seznámila, jsem nemohla číst jeho výraz. Nemohla jsem říct, na co myslí. Kurva.

„Kriste.“ Promnul si zátylek. „Jade, jsi si jistá?“ Jeho hlas, stejně jako jeho tvář, nic neříkaly.

Kousala jsem si rty. „Ano.“ Očima jsem skenovala jeho tvář. Potřebovala jsem stopu. Co si myslí?

Hlas se mu zadrhl. „Budu taťka? Opravdu?“

Přikývla jsem.

„Kurva.“

Oči se mi rozšířily, jak jsem na něj hleděla. To není to, co jsem chtěla slyšet. Zdržela jsem dech a čekala na další reakci, když zpracovával mou novinku.

„Chci říct, to je ta nejkrásnější věc… co se mi stala. Kromě tebe samozřejmě.“ Jeho úsměv byl tak široký, že jsem si myslela, že se mu zlomí obličej.

Zamrkala jsem. „Opravdu?“

„Opravdu.“ Naklonil se a políbil mně na špičku nosu. Pak mě vytáhl z pohovky, zdvihl z podlahy a zatočil semnou, jako bych byla pírko.

„Je to zasraně úžasný. Malý Ryder. Nebo Jade. Kurva. Úžasný.“

Smál se, ale oči měl vodnaté.

„Tak…, jsi šťastný? Měla jsem… takový strach…“

„Samozřejmě že jsem šťastný! Proč ses bála?“

Popotáhla jsem. „Nikdy jsme o dětech nemluvili. A z toho, co jsi říkal o své matce – jednou jsi řekl, že je kruté přivést děti na svět. Nebyla jsem si jistá, že bys nějaké chtěl.“

Jeho tvář se na chvíli zachmuřila, když přemýšlel o mých slovech. „Mmmm. To je pravda. Nikdy jsem nechtěl děti. Nikdy jsem nechtěl, aby další člověk prošel tím, čím co jsme zažili já a Max. Ale…“ Zmlkl, tvrdě zaťal čelist a pak jí uvolnil.

„Ale?“ Vydechla jsem a čekala, až bude pokračovat.

„Ale s tebou… to bude dokonalé, moje princezno. Ukážeme našemu dítěti tolik lásky. Nikdy nebude pochybovat o tom, že je chtěná.“

Zadrhl se mi dech. „Ona?“

„Jo. Chci přesnou repliku tebe. Bude stejně krásná… inteligentní… a kurážná. Tvé mini.“

„Ha, ha. Jsi legrační. A co když je to kluk?“ Popravdě řečeno, já bych chtěla „miniaturu“ Rydera.

„Pak bude mít svět potíže.“ Zasmál se. „Velké potíže.“

Políbil mě, dlouze a tvrdě, čímž ukázal, jak potěšený novinkami je. Ohromeně jsem ho políbila zpátky a byla ráda, že bylo tak snadné mu to říct. Rozhodně jsem tuto reakci neočekávala.

Odtáhl se a zúžil na mě oči. „Bejby, ne že bych si stěžoval… ale myslel jsem si, že bereš pilulky? Jak se to stalo?“

Žvýkala jsem si ret. Zpočátku, když jsem měla zpoždění, jsem si nemyslela, že to bylo divné, protože jsem to měla nepravidelně. Ale pak se staly dvě věci, které byly pro mě signální: usínala jsem u stolu při přestávkách na oběd a za druhé se mi zvedal žaludek z vůně syrového masa. Když jsem byla malá, tak jeden z nejoblíbenějších příběhů bylo, když mi maminka říkala, že se jí to stávalo taky, když byla těhotná se mnou, takže jsem se domnívala, že bych mohl být taky těhotná. Po třech domácích testech, které se ukázaly jako pozitivní, jsem to stále ještě popírala. Nakonec jsem šla k lékařce. Dala dohromady kusy hádanek.

„Pamatuješ, jak mi bylo v letadle do New Yorku špatně?“

Kývl. „Jo. Bylo to strašné.“

„Zvracení v letadle… prostě jsem vyhodila antikoncepci spolu se snídaní.“

Jeho oči se rozšířily. „A samozřejmě jsme měli sex jen pár hodin poté, co jsme dorazili k Maxovi domů…“

„Přesně.“ Přikývla jsem. „Ale mohla jsem být už těhotná před cestou do New Yorku. Možná to také způsobilo tu nevolnost v domě mých rodičů.“

Zhluboka se nadechl a zbledl.

„Co?“ Zeptala jsem se a chtěla se vrátit k líbání.

„Bejby. Právě jsi mi rajtovala na ptákovi. Hluboce. Tvrdě. Je… je to okej? Dítě…“ Rozšířily se mu oči a na obličeji zobrazila obava.

Hravě jsem ho plácla. „Jako coura? Přesně tak, motorkářský kluku,“ škádlila jsem ho. Jeho výraz byl tak vážný, že jsem ho musela vytáhnout z jeho utrpení. „Ale není čeho se bát. Nemůžeme dítěti ublížit.“ Vzala jsem mu ruku a položila ji na své břicho. „Dítě má jen šest týdnů. Je velikosti buráčku.“

„Takže… buráček je okej?“ Zeptal se s úžasem i úctou v hlase. Pohladil mě po břiše, které bylo ještě naprosto ploché. Prozatím.

„Ano. Buráček už teď může nyní cítit lásku, kterou pro něj máme.“

Zasmál se. „Buráček je holka.“

„Ne, buráček je kluk. Můj mini Ryder,“ namítla jsem.

„Bejby, nebudu se o tebe dělit se žádným jiným mužem. Buráček musí být holka. Nenechám žádného jiného chlapa, aby sál mé bradavky.“

„Rydere. Jsi hlupák. Miminko chlapec saje stejně nevinně jako holčička. Ty to víš.“

„Jo, vím. Dělám si srandu. Vím, že můj kluk bude pečovat o svou matku. Ale já pořád chci holku.“ Padl na kolena a rozevřel mi župan. Přitiskl rty k mému břichu. „Slyšíš to, buráčku?“

Prohrábla jsem mu vlasy a zasmála se. „Bude to, co bude. A budeme milovat buráčka ať to bude, co to bude.“

Podíval se na mě, v očích šibalský záblesk. „Budeme. Ale mezitím potřebuji víc z tebe a sát ta nádherná prsa.“

Ruka mu sklouzala mezi moje stehna, hladila vnitřek nohou a otírala kundičku, až se mi z toho třásla kolena. „Rád dělám děti. Měli bychom pokračovat.“ Stáhl mě na podlahu. „Právě teď budeme oslavovat s mým ptákem hluboko uvnitř tebe. Cvičit na bratra nebo sestru pro buráčka.“

V očích měl oheň. Nikdy jsem neviděla Rydera tak šťastného. Chtěla jsem si tuto chvíli uzamknout v mysli, abych si to mohla pamatovat navždy.