SF - EPILOG

Překlad: Luciana

Tak tu máme zase konec, nějak rychle to uteklo. Nicméně jsem moc ráda, že se Vám všem knížky, které jsem zatím přeložila, líbí a Vaše milé komentáře mě posunují pořád dál a dodávají chuť do překládání, i když momentálně neprožívám svoje nejlepší životní období. Ale docela mi to pomáhá se odreagovat.

Další díl, který momentálně překládám, je o Peg a Duncanu MacKeagovi. Je taky moc hezký, tak se těšte! Dělám, co můžu, ale jak jsem psala, je to teď trochu složité, tak to nejde tak rychle. Ale věřím, že si ho pak o to víc užijete J

Užijte si tedy poslední kapitolu, ačkoliv na svatbu si budete muset počkat do dalšího dílu.

Vaše Luciana

Olivie seděla na schodech hlavní budovy, paži provléknutou u Ezry, když sledovala Johnovo a Eileenino auto – které také vezlo Jessicu Pilsnerovou a malého Rileyho – mizet za kopcem, za jejich stěhovacím vozem.

„Teď to je pohled, o kterém jsem si myslel, že se ho už nedožiju,“ řekl Ezra, když se snažil postavit. „Tak běž, děvče, nastěhuj se do hlavní budovy, kam patříš.“

Olivie ho zadržela sedícího vedle ní. „Nemám naspěch. Stále si nemůžu zvyknout na myšlenku, že je to opravdu moje.“

Poplácal ji po koleni a tiše si odfrknul. „Nezískala si Inglenook přesně tak, jak jsi očekávala, ale Sam mi řekl, že to kontroloval a dokument je zcela určitě na tvé jméno.“ Střelil po ní zmateným pohledem. „Nebo spíše je na jméno Olivie Oceanová. Můžeš mi říct, kdy přesně jste utekli a vzali se?“

Olivie si položila hlavu na jeho rameno, aby skryla úsměv a propletla své prsty s jeho. „Svatba je tuhle sobotu, vlastně. Mac jen prostě použil mé budoucí jméno na dokumentu, aby se ujistil, že řeknu ano.“

Ezrovy prsty se sevřely kolem jejích. „Ty… um, nemyslíš si, že Oceanovi jsou… že jsou trochu… ach, zatraceně, Olivie, jsou to divní lidé.“ Cítila, jak se zachvěl. „A ten chlapík, Titus, je vyloženě děsivý.“ Zvedl rameno, aby se posadila. „Rana je naprosto jiná než Eileen, když na to přijde, ale jsi si jistá, že nevyměníš tchýni-osinu-v-zadku, za ještě děsivějšího tchána?“

Položila si znovu se smíchem hlavu na jeho rameno. „Titus je ještě větší dobrák, než ty… dědo,“ zašeptala. Zaklonila se a dala mu pusu na jeho vylekanou tvář. „Děkuji, že jsi nejlepší dědeček na celém širém světě. Nikdy bych nepřežila bez tebe a Dor… babičky. Dovedeš mě k Macovi v sobotu? Slibuji, že je to naposledy, co mě budeš muset vést kostelní uličkou.“

Jeho podmračené oči se zakalily vláhou, když sevřel její prsty, mezi své třesoucí se ruce. „Mohla bys najít ve svém srdci místo a nechat tohle privilegium Samovi, Olivie? Vím, že se cítíš tak, že tě opustil,“ dodal rychle a sevřel jí ruku, když chtěla promluvit. „Ale přísahám, že Sam udělal to, co udělal, protože tě miloval víc, než svůj život. A taky vím, že jediný důvod, proč se vracel z některých svých misí, bylo, že potřeboval být okolo a dohlížet na tebe. Možná ne způsobem, jaký bys chtěla, ale… ach, sakra,“ řekl a poklesla mu ramena, jak sklopil pohled na jejich ruce. „Ode dne, kdy ses narodila, ten chlapec dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby ti dal všechno, co jsi potřebovala.“

„Já vím,“ dokázala zašeptat přes knedlík, který se jí udělal v krku.

„Prosím, nech ho, ať tě odvede tou uličkou. Když ne pro Sama, mohla bys o tom uvažovat, kvůli mně?“ natáhl se a přitiskl si její tvář ke svému rameni a pohladil palcem její vlhkou tvář. „Jsem už moc starý, abych tě pořád vodil.“

„Je to trochu složité, zeptat se ho na něco, když zmizel v okamžiku, když Mac pustil vás dva z místnosti.“

Ezra si odfrknul. „Sam byl jen krok o toho, aby si zkusil vypálit cestu ven, když se Mac objevil. Ty dveře snad byly z oceli, když to nedal a Sam řekl, že ani neprůstřelné sklo nebylo tak nezničitelné. Nic, co zkusil, nefungovalo.“ Potřásl hlavou. „Přísahám, že jsem nikdy neviděl toho chlapce takhle ztratit chladnokrevnost. A zatraceně doufám, že nebudu žít tak dlouho, abych to viděl znova.“ Jeho oči se znovu zamlžily, když ji k sobě přitulil. „Byl strachem bez sebe, kvůli tobě, Olivie. A myslím, že ačkoliv to on nepřizná, Sam začíná být příliš starý na takovéhle hry. Riskoval všechno, aby tady pro tebe byl, tentokrát, protože myslím, že po tom, co Doris zemřela… bojí se, že kdyby se něco stalo se mnou, že bys byla úplně sama.“

„Nic se ti nestane.“

„Mě se jen tak nezbavíš, já vím,“ řekl chraplavě. „Mám v úmyslu tu být, až Sophie půjde kostelní uličkou.“

Olivie si otřela oči. „Pokud máš nějaký způsob, jak kontaktovat Sama, řekni svému synovi, že pokud mě chce vidět, ví, kde jsem.“

„Co kdybys mu to řekla sama?“ řekl a podíval se jí přes rameno.

Olivie naprosto ztuhla.

„Omlouvám, se že jsem zmizel ten den,“ řekl Sam jejím zádům. „Ale potřeboval jsem čas o samotě na… něco vyřešit.“ Spíše cítila, než slyšela, že přistoupil blíž. „Pokud je to nějaká útěcha, tak jsem nebyl daleko. Byl jsem u táty, ty poslední tři dny.“ Pohnul se ke schodům a Olivie se otočila, aby se na něj podívala a knedlík v krku ji málem udusil, když v jeho očích spatřila naprostou porážku. „Pochopím, když se mnou nebudeš chtít mít nic společného,“ pokračoval a přišel ještě blíž. „Ale potřeboval jsem ti říct, že jsem byl schopen najít dárce kostní dřeně ve Francii, pro Rileyho. Ta žena může být v Californii od pondělí za týden, a Sophie může být naprosto mimo to všechno.“

Olivie na něj zírala beze slova. Uvědomila si, že má v úmyslu zůstat na opačné straně; vždycky pracoval ve stínu, kde to bylo bezpečné.

Pravděpodobně proto, že to dělal tak dlouho, neznal jiný způsob.

„Děkuji ti, ale Sophie chce zachránit svému nevlastnímu bratrovi život.“

Sam se smutně usmál. „Tvá malá holčička je odvážná.“

„Můj rodný list říká, že otec je neznámý. Jaké je tvé pravé jméno?“

Zaváhal a pak pokrčil rameny. „Jsem docela zvyklý na Sama.“

Mohla ho opravdu vidět zmizet přímo před jejíma očima, proklouznout pryč od ní, od Sophie a od jeho otce. A najednou všechno zapadlo na své místo: plesové šaty, které byla příliš drahé pro dívku z pěstounské rodiny, aby o nich jen snila, že si je oblékne a které jí Doris koupila, její první auto – robustní jako dodávka – které jí dal Ezra k osmnáctinám, vysokoškolské stipendium, které dostala z ničeho nic a její malá, ale elegantní svatba, na které Doddsovi trvali, že jí věnují. Všechno z toho – všechno – bylo od Sama. Dokonce i výrazné úspory, které jí Doris odkázala a peníze, kterých měl Ezra vždy nějak hodně; Sam podporoval své rodiče, kteří potom podporovali ji.

A co nemohl koupit za peníze, jí poskytnul nějakou jinou cestou.

Dokonce, když se snažila zamyslet nad tím, co všechno pro ni tajně udělal, uvažovala, kdy naposledy spal s oběma očima zavřenýma.

„No,“ řekl chraplavě a otočil se, aby pomalu odkulhal pryč. „Myslím, že bych měl jít.“

„Věděl jsi, že jsem si zlomila loket, když mi bylo sedm?“

Zastavil se a ztuhle stál, ale neotočil se. „Věděl.“

„A pak, když mi bylo devět, že při mém prvním dni v nové škole, Frankie Turner přišel a políbil mě přímo na pusu?“

„Vím, že jsi ho poslala domů s krvavým nosem.“ Otočil se k ní. „A že jsi strávila hodinu po škole každý den po celý zbytek týdne.“

Olive poplácala Ezrovo koleno a postavila se a pak sešla ze schodů k Samovi. „Zůstaň,“ zašeptala. „Zůstaň tady na světle, pro mě, Same, a se svou vnučkou a svým tátou.“

„Nemůžu, Olivie. Přivedlo by vás to všechny do nebezpečí.“

Usmála se, když mávla k Bottomless. „Právě jsem poznala, že hory se opravdu mohou pohnout, někdy tak snadno, když si je požádáme. Řekni mi, které na tebe vrhají své stíny, a já uvidím, co mohu udělat, abych je dostala z tvé cesty.“ Přitiskla svou dlaň na jeho bušící srdce. „Zůstaň a odveď mě v sobotu svatební uličkou. Buď tady, abys mohl držet Sophii za ruku, až jí budou brát kostní dřeň. A buď s Ezrou, aby nerachotil po svém prázdném domě.“ Omotala své paže kolem něj a položila si hlavu na jeho bušící srdce. „Zůstaň.“

Olivie zavřela oči s povzdechem čistého potěšení, když ji váhavě přitáhl do náruče. „Nejsem si jistý, jestli tě chci dát Oceanovi,“ řekla napjatě. „Protože pokud mohu říct, on ve skutečnosti neexistuje.“

„Oh, jasně, že existuje.“ Zaklonila se, aby se na něj mohla usmát, ještě nepřipravená vystoupit z náruče svého otce – ne že by vypadal, že by mu to vadilo. „Mac je tak skutečný, jako…“ poplácala jeho hruď. „No, skutečný, jako ty. A já ho miluji a on miluje mě. A v sobotu v pravé poledne, najdu sebe samu uprostřed rodiny, se kterou, na mou duši, nebudu vědět, co dělat.“

Pak zvážněla a dívala se do jeho hlubokých, šedých očí. „Pojď domů, tati. Strávit příštích třicet tři let s námi, a nech mě pro změnu udržet v bezpečí tebe.“ Usmála se jeho překvapení. „Jsem silnější, než vypadám. A mám z dobrého zdroje, že moudrost hravě přemůže hrubou sílu.“

Olivie vystoupila z jeho objetí a vzala ho za ruku a vedla ho zpátky ke schodišti, právě když Sophie a Henry přiběhli ze stodoly a plácli sebou vedle Ezry. „Hej, vy dva, co ty zachmuřené tváře?“ zeptala se, zastavila u paty schodiště, ale Samovu ruku dál držela, aby nemohl znovu zmizet.

„Sophie mi řekla, že pan Caleb přijede odvézt koně zpátky, až přijede na naši svatbu v sobotu,“ řekl Henry. „A když jsem se zeptal táty, proč je nemůžeme koupit, řekl mi, že jeho pytel peněz je prázdný, protože právě nám koupil opravdu velký svatební dárek.“

„Já vím. A ty nemáš své vlastní peníze?“ zeptala se Olivie v předstíraném překvapení. „Neušetřil jsi nic ze svého kapesného?“

Chlapec se na ni zamračil. „Co je to kapesné?“

Sophie vyskočila na nohy. „Počkat! Já mám čtyřicet tři dolarů a sedmdesát pět centů ve svém prasátku. Stačilo by to, na koupení Pegase?“

„No, to já nevím,“ řekla Olivie. „Hádám, že to je něco, na co se musíš zeptat našeho stájníka.“ Natáhla ruku k Sophii, ačkoliv utáhla sevření Samovy ruky. „Ale nejdřív, myslím, bych vás měla správně představit.“ Stiskla svou zmatenou dceru, když vklouzla svou malou rukou do její. „Protože když vidím, jak dospěle se vyrovnáváš se všemi překvapeními, které jsi dostala poslední dny, myslím, že jsi připravená ještě na pár dalších. Sophie, chtěla bych ti představit svého tátu a tvého dědu, Sama.“

Sophie zalapala po dechu tak silně, že se plácla do hrudi, když její pohled směřoval na Olivii. „On… on je tvůj táta?“ vyjekla a její velké hnědé oči přešly na Sama. „A můj dědeček?“ podívala se zpátky na Olivii, naprosto zmatená. „Ale říkala jsi, že tvůj táta je mrtvý,“ zašeptala.

„Myslela jsem, že je,“ zašeptala Olivie nazpět a silněji Sama sevřekla, když cítila, jak se zhluboka nadechl. „Ale ukázalo se, že pro něj bylo jen těžké se vrátit zpátky ke mně.“ Olivie si dřepla, aby byla své dceři ve výšce očí, ale zjistila, že Sophie vyrostla víc, než si uvědomovala. „Chceš slyšet ještě něco dalšího, co je super, drahoušku? Místo, abys mu říkala pane Ezro,“ řekla a pokývla k schodům. „Od teď mu můžeš říkat pradědo, protože Ezra je Samův táta – což z něj dělá mého dědu a tvého pradědu.“

Sophie si znovu sevřela hrudník, naprosto beze slov, když jela pohledem od Olivie k Samovi a k Ezrovi a pak zpátky k Olivii. „Na mou duši vážně?“ zašeptala.

Olivie přikývla. „Na mou duši, vážně.“ Postavila se. „Takže, dědo Same, myslíš, že Caleb prodá Pegase, za čtyřicet tři dolary?“

„A sedmdesát pět centů,“ přerušila ji Sophie.

Vysolký přes šest stop, začal se Sam přikrčovat k dívce, ale zakolísal kvůli svým ztuhlým zádům.

„Mám tě,“ řekla Olivie a použila své sevření, aby mu pomohla udržet rovnováhu, ačkoliv se usmála. „Vidíš, říkala jsem ti, že jsem silnější, než vypadám.“

„Ještě nejsem zralý na kolečkové křeslo,“ zamumlal, očividně víc zmatený, než zahanbený. Podíval se na Sophii přimhouřenýma očima, když si poklepal na bradu, v zamyšlení. „No, předpokládám, že s trochou smlouvání, můžeš dostat Caleba na čtyřicet tři dolarů a sedmdesát pět centů.“

„Oh, Sophie,“ vykřikl Henry, seskočil ze schodů a utíkal k ní. „Ty dokážeš koupit Pegase!“

„Ale mami,“ řekla Sophie. „Co Henry? Není zábava jet na projížďku sama. Potřebuje také koupit koně.“

„Hmmm.“ Olivie si taky poklepala na bradu. „Nech mě přemýšlet. Dědo Ezro,“ řekla a pohlédla ke schodům. „Není zde nějaká tradice, která říká, že nevěsta by měla dát svému novému nevlastnímu synovi svatební dar?“

Ezrovy zasvítily oči smíchem. „Jak já jsem to slyšel, očekává se, že dá celé rodině dárek. Zvlášť, když náhodou zjistí, že má značné úspory, které už nepotřebuje.“

Olivie byla najednou sama zmatená. Šetřila a ukládala si víc než šest let, aby mohla koupit Inglenook a měla obavu, že bude mnohem těžší se rozloučit se svými úsporami, než je shromažďovat.

Počkat; pokud je Macův pytel peněz prázdný, jak přesně mají postavit luxusní letovisko?

Najednou byla ráda, že ta malá armáda oceánografů a geologů včera přijela studovat čtvrteční fenomén; pronajmutí chat alespoň zajistí jídlo a výplaty pro to minimum zaměstnanců, které si nechala.

„To je v pořádku, paní Olivie,“ řekl Henry. „To, že si nás berete, je dostatečný dárek.“

Olivie si hned dřepla před něj. „Ale já ti chci koupit koně, Henry, protože Sophie má pravdu; nejen, že to není zábavné, jezdit sám, ale není to ani bezpečné. Takže mi opravdu uděláš laskavost, když pojedeš s ní a dáš na ni pozor.“

Mohla přísahat, že jeho malá hruď vyrostla o dobré dva centimetry. „Myslím, že to je velmi moudré. A na oplátku, budu vstávat každé ráno za rozbřesku a dám vodu a krmení koním.“

„Obávám se, že to bude muset být před rozbřeskem, kamaráde,“ řekla, postavila se a rozcuchala mu vlasy. „Protože hned v pondělí ráno, tvůj táta a já, tě půjdeme zapsat do školy.“

Zalapal po dechu tak silně, že málem upadl. „Půjdu do školy?

„Ale ne, Henry,“ řekla Sophie, „budeš ve třídě s Isabel.“

Henry začal couvat a vrtěl hlavou. „Nejsem si jistý, jestli jsem připravený na školu, paní Olivie,“ zašeptal, narazil do schodů a se žuchnutím se posadil.

Sophie přišla k němu, sedla si vedle něj a poplácala ho po koleni. „Neboj se; Isabel tě nemůže rušit ve třídě a já tě ochráním při obědě a přestávkách.“

Henry vypadal vyděšeně, když zíral na Sophii. „Dívky neochraňují chlapce! Mělo by to být naopak.“

„Ale ano, dělají to, mladý muži,“ vložil se do toho Sam a posadil se na schod nad nimi, vedle Ezry. „Proto, v některých zemích světa, ženy…“

Olivie přestala poslouchat rozhovor díky couvání, aby zachytila celou tu scénu, a nezastavila se, dokud nenarazila do velké, široké hrudi. „Uvědomuješ si, že během několika málo dní,“ řekla, usmívajíc se na schody hlavní budovy, „jsem se od sirotka, dostala do obrovské rodiny?“ Pohlédla na Maca, pak zpátky k budově. „Můžeš zajistit Samovi bezpečí, aby mohl zůstat?“

„Už je to zařízené, Olivie. Pokud jeho nepřátelé budou pokračovat v pronásledování Sama, stopa je přivede k úmrtnímu listu vydanému na jméno seržanta Kellyho Waterhouse, před třemi lety a k jeho hrobu v Arlingtonu. A,“ pokračoval, když si povzdechla, „pokud si vyžádáš kopii svého rodného listu, najdeš tam Sama Waterse Doddse, uvedeného jako tvého otce.“

Zaklonila hlavu, aby se na něj podívala. „Řekl jsi mi, že jsi použil všechnu svou magii na pohnutí horami.“

Pokrčil rameny spolu s ní. „Ne úplně všechnu.“

Znovu se otočila tváří k budově, jen aby viděla Tita a Ranu a Carolinu, objevit se na cestě vedoucí z jejich chaty, aby se připojili k Samovi a Ezrovi a dětem na schodech. „Myslím, že bychom měli dát tvým rodičům hlavní budovu.“

„Proč?“ zeptal se Mac s jemným zavrčením v hlase. „Budeš je záměrně povzbuzovat, aby zůstali déle?“

„Nemůžu nechat tvé rodiče v protékající chatě, Macu. Všechny šaty tvé mámy zvlhly během hurikánu, protože střecha potřebuje opravit.“

„Tak jim dej svůj domek. Od soboty, budeme čtyřčlenná rodina.“

Olivie se zasmála. „Ne, budeme devítičlenná rodina.“ Zaklonila hlavu dozadu, aby se na něj usmála. „A to, manželi, je ta opravdová magie, která přišla do Spellbound Falls.“

Konec…