UMH - 27. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

Oběd byl božský. Našli jsme si místo blízko pláže odkud byl výhled na oceán. Zatímco Ryder do sebe nacpal steak velikosti člověka, já si dala smažené kuře a salát. Ryder spláchl jídlo pivem a stále jsme se zamilovaně dívali na obrázek našeho dítěte. Oba jsme měli seznam jmen dětí a některé, se kterými přišel Ryder, mě přimělo smát se tak moc, že jsem se musela držet za břicho.

„Toto jméno soupeří se všemi šílenými jmény bláznivých celebrit. V žádném zatraceném případě nepojmenuju svou dceru Thirsty (žíznivá, dychtivá).“ Zasmála jsem se, že navrhnul takové jméno, ale věděla jsem, že se mě snaží jen pozlobit, aby ze mě dostal reakci.

„Ale rýmuje se to s Kirsty. A já jsem vždycky žíznivý bejby, to víš.“ Zakmital obočím, takže jsem věděla, že neměl na mysli pouze pivo.

„Oh, jsem si jistá, že by to vytvořilo nový trend. A co Steak (Stejk), pokud je to chlapec. To se rýmuje s Blake (Blejk),“ snažila jsem se na něj použít jeho vlastní logiku.

Vybuchl smíchy. „Dobře, dostala jsi mě. Zpět k normálu. Obě jména jsou příšerný,“ přiznal předtím, než si dal další lok piva. „Ale upřímně řečeno, myslím, že bychom měli počkat, až se buráček narodí a pak vybrat jméno. Myslím, že každé dítě má jméno, které je pro ně to správné, ale to nebudeme vědět, dokud se ona nenarodí a nebudeme vidět, jak vypadá.“

„Nebo její temperament,“ dodala jsem.

„Pokud bude jako její matka, bude to horkokrevná (temperamentní) holčička. A krásná.“

„Jsi tak přesvědčený, že je to holčička, že bych tomu taky téměř věřila.“ Usmála jsem se na něj a byla potěšená, že chce, aby jeho dcera byla stejná jako já.

„Pojď, ženo; slíbil jsem ti také nakupování. Nebo jsi příliš unavená? Mohli bychom jít domů a milovat se?“ Zvedl nadějně obočí. „Půjdu na to pomalu, pokud chceš… políbím tě od hlavy až k patě.“ V očích měl chlípné jiskření, což způsobilo, že jsem stiskla stehna k sobě.

„I když je to moc lákavá nabídka, ušetřím si jí na dnešní večer. Teď chci jít a vybrat s tebou dětský nábytek. Kdo ví, kdy znovu učiníš takovou nabídku? Ale tvá trpělivost bude odměněna.“ Mrkla jsem na něj, když jsem se postavila, připravena na další část našeho krásného společného dne. Chci si v budoucnu udělat více volna z práce, abychom to mohli udělat znovu. Již brzy.

Ryder zaplatil účet a vedl mě zpátky k autu. Právě když otevřel dveře, uviděla jsem muže, který nás zuřivě následoval z restaurace. Nebyl to nikdo jiný než Marcus Masterton, pěsti zaťaté a tvář zkroucenou hněvem.

„Rydere, pozor!“ Vykřikla jsem, jakmile jsem si uvědomila, že na Rydera zaútočí zezadu. Zbabělec.

Ryder se otočil včas, aby Marcusovi čelil a vyhnul se ráně, kterou na něj Marcus vypálil.

„Co máš, kurva, za problém?“ Zavrčel Ryder a zablokoval mne stále otevřenými dveřmi, aby se ke mně Marcus nemohl dostat.

„Sledoval jsem vás dva v restauraci. A znám vaše tajemství. Viděl jsem, jak se dotýkáš Jadeina břicha. Zeptal jsem se servírky, co slavíte, a ona se rozplývala nad obrázkem dítěte, na který jste se dívali.“

„To není tvoje zasraná věc. Vycouvej, než ti jednu vrazím,“ vyhrožoval Ryder. Pěsti sevřené po bocích; byl připraven udeřit.

„Je to moje věc a to hodně. Vy dva jste mi zničili kariéru. Jsem tady, abych si poklábosil s novou advokátní kanceláří, protože starý Summers mě chce poslat pryč do malé kanceláře na nějaké bohem zapomenuté místo.“ Jed v Marcusově hlase byl smrtící. Ryder se ušklíbl. „Ne sráči, všechno sis udělal sám. Ale určitě jsi mi udělal obrovskou laskavost, protože já získal dívku.“

Marcus se ke mně obrátil a zašklebil se. Oči mu téměř vylézaly z hlavy, rty zvednuté a ukazovaly zuby. Vypadal jako zběsilý pes. Jak jsem si někdy mohla myslet, že vypadá dobře?

„Jestli mě pošlou někam na konec světa, jak plánuje tvůj otec, půjdu po tobě Jade. Přinutím tě za to zaplatit.“

„Budeš mrtvej dřív, než se stačíš mojí holky dotknout,“ řekl Ryder ocelovým hlasem. Projel mnou třes.

Marcus to ztratil. „Ty jsi zasranej odpad. Oko za oko. Řeknu otci Jade, že je zasraně těhotná. Vsadím se, že ani neví, že jsi ji zbouchnul.“

Ryder uchopil Marcuse za košili a přitáhl si ho pár centimetrů ke své tváři. „Poslouchej mě ty sráčská držko. Jen to slovo vydechneš a jsi mrtvý. Zapomínáš, že mám bratry, kteří tě s úsměvem v mžiku smetou; stačí jim říct jen slovo. Drž se dál ode mne a hlavně od Jade. Znovu už tě varovat nebudu. Příště, když tě uvidím, zabiju tě. Rozumíš?“

Ryder odtlačil Marcuse tak, že přistál na zadku na chodníku. Vykřikoval oplzlosti, které už jsem neslyšela, protože Ryder zavřel dveře a obešel auto, aby se dostal dovnitř.

„Omlouvám se bejby,“ zabručel, když zařadil první rychlostní stupeň a vyrazil pryč. Chvíli jsme jeli mlčky, třela jsem si břicho a Ryder se na mě každých pár minut podíval, aby zjistil, jestli jsem v pořádku.

„Musíme to říci mým rodičům, než to zjistí. Bude lepší, když jim to řeknu já,“ řekla jsem potichounku. Ve chvíli kdy se to šlo perfektně, se objeví něco, aby se to posralo. Už jsem to nemohla odkládat; bylo načase říct mojí rodině.

„Od nás, princezno. Jdu s tebou.“ Než jsem mohla protestovat, dodal: „A to je konečné. Žádné argumenty. Jsme v tom společně – budeme tomu čelit společně.“ Vzal mě za ruku a přivedl si jí ke rtům.

Přikývl jsem. „Zařídím návštěvu rodičů… tak jim to můžeme říct.“

Přemožená vším tím, jak se věci tak náhle změnily, jsem už na nákupy neměla náladu. „Pojďme domů, Rydere. Jsem unavená.“ Hodila jsem sebou dozadu do sedadla a veškerá má energie byla fuč.

„Samozřejmě. Myslím, že by sis měla zdřímnout.“ Na dalším semaforu zabočil a zamířil směrem k našemu domu.

Jakmile jsme se dostali dovnitř, Ryder mi pomohl sundat boty a zvedl mě do jeho silné náruče. Zachichotala jsem se mu do hrudi nad tím, jak přehnaně se o mě stará – nic špatného se mnou nebylo, byla jsem naprosto schopná chodit. Ale milovala jsem, jak se choval, takže jsem mu dovolila, aby mě odnesl do ložnice a položil na postel.

Lehl si za mě a já se k němu přitulila zády. Přitiskl si mě k hrudi s našimi propojenými prsty. Silné zachvění s povzdechem, zanechalo mé tělo uvolněné od strachu, který jsem cítila, jak se po konfrontaci s Marcusem budoval.

V Ryderově náručí jsem se cítila v bezpečí, jako by nám nic nemohlo ublížit. Tady jsme byli volní a mohli být prostě sami sebou. Ale v okamžiku, kdy jsme vyšli z těchto dveří, věci se změnily.

„Přestaň se bát. Spi, princezno,“ zamumlal Ryder a políbil mě na krk.

„Nemůžu spát. Jsem naprosto vzhůru. Ale je hezké ležet v tvém náručí,“ zašeptala jsem.

Otázky z toho dne mi stále probíhaly myslí a Marcusova hrozba mě opravdu děsila. Co se stane, až to mí rodiče zjistí a rozpoutá se peklo? Musela jsem dostat nějaké odpovědi.

„Rydere?“

„Jo, princezno?“

„Budeš mě pořád milovat, až budu mít tak velké břicho, že si neuvidím nohy?“

„Ano. Dokonce ti budu vázat tkaničky.“

„A když mé tělo bude po miminku poničené?“

„Každou noc budu masírovat oleje do tvých maminkovských značek (myšleno strie). A i předtím,“ zamumlal mi do ucha. Po celém těle mi naskočila husina.

Smála jsem se. „Slibuješ?“

„To se vsaď. Obě. Každou noc princezno, bez výjimky.“

Vzdychla jsem. Zatím je vše dobré. „A když budu stará a děti odejdou z domu? Pořád mě budeš milovat?“ Zadržela jsem dech a čekala na jeho odpověď.

„Pak tě budu milovat ještě víc. Budeme dělat vše, co nebudeme moct dělat s mladou rodinou. Obstarám sajdkáru ke své motorce. Jen pro tebe bejby.“

Nasála jsem dech. „To bys udělal?“ Dokázala jsem si to představit – šedovlasý motorkář s šedivým vousem a jeho princeznou. Ale v žádném případě já nebudu šedá.

„Princezno. Jsi to ty a já bejby. Od teď až na věčnost. Nemůže to být jinak. Byli jsme stvořeni jeden pro druhého.“ Přitáhl si mě k sobě ještě těsněji. „Teď sklapni a pojďme se milovat,“ řekl, když se jeho rty srazily s mými.

Navždy. Milovala jsem to.