SF - 18. kapitola

Překlad: Luciana

Byl tak odhodlaný zkusit zjistit, čím si vysloužil takovou přezíravost od Olivie, dnes večer, že Mac málem přehlédl skutečnost, že jsou někým sledováni. Zvedl Henryho ze svých ramen, postavil ho na zem na měsícem osvětlené cestě a dal mu prst na rty, čímž mu naznačil, že potřebují zůstat zticha. Vzal Henryho ruku a dal ji Carolině, pak je pobídl, aby pokračovali směrem k Inglenooku před ním.

Sledoval je ten někdo celou cestu z mýtiny a viděl Henryho lekci? S Carolininým hlasitým povzbuzováním chlapce, radami, kdy má zaútočit a kdy ustoupit před otcovým blížícím se mečem, tady byla velká šance, že Mac nezjistil, že jsou sledováni.

Kdokoliv to byl, měl schopnosti lovce, když spíše cítil, než slyšel, kroky dotýkající se lesní půdy s opatrnou péčí, dobrých padesát kroků za nimi. Carolina se ohlédla přes rameno a Mac pokývl přes svoje a zahýbal prsty, aby věděla, co se děje.

„Caro, co kdybys řekla Henrymu, jak Prometéus dal lidem dar ohně a jak to naštvalo Dia,“ řekl Mac normálním tónem a naznačil jí, aby pokračovala v chůzi. „Řekni mu, jak to vedlo k tomu, že Zeus nařídil stvořit ženu, aby trápila muže,“ dodal se smíchem.

Carolina si hlasitě odfrkla a začala houpat Henryho rukou mezi nimi, takže se otočil dopředu, když s chlapcem pokračovala po cestě. „No,“ začala Carolina, „Zeus byl tak naštvaný, že smrtelníci získali mocný dar ohně, že nařídil Héfaistovi, aby vytvořil ženu z vody a jílu a dal jí ještě mocnější dary krásy, půvabu a šarmu.“

„A chamtivosti, lstivosti a klamu,“ řekl Mac protáhle, když pomalu zvětšoval vzdálenost mezi nimi. „Aby jimi sváděly nás, chudáky, slabomyslné muže.“

Carolina přitiskla své ruce na Henryho uši, zatímco pokračovala v chůzi po cestě. „Neopovažuj se poslouchat tvého otce, mladý muži,“ řekla a zamračila se přes rameno na Maca. „Kromě té části o tom, že muži jsou slabomyslní,“ pokračovala a znovu chytla Henryho za ruku. „Promiň, synovče; obávám se, že ses narodil jako slabší pohlaví.“

„Ale to znělo, jako by Zeus chtěl ženu jako trest pro muže,“ řekl Henry, naprosto zmatený. „Jenže já mám rád ženy. Jste jemné a příjemné a…“

Mac se soustředil na to, co se děje za ním, místo na konverzaci, která nyní probíhala dost daleko od něj, ačkoliv sáhl přes rameno a vyndal meč z pouzdra. Zastavil vedle obří borovice, nohou udělal značku do hlíny, jako že je někdo za stromem a pak sešel z cesty na opačné straně a ztratil se ve stínech, kde čekal.

 Během dvou úderů srdce, poznal ten typický styl chůze jejich pronásledovatele a usmál se. Jak odhadoval jen z potřesení rukou, Sam Waters byl zkušený válečník, který i přes své postižení, neztrácel nenápadnost smrtícího predátora. Ten muž měl také dobré instinkty a zrak, usoudil Mac, kdy Sam zastavil asi tři kroky od borovice a studoval značku na zemi.

Mac dál čekal, sledoval Sama, jak o krok ustoupil a pomalu se natáhl a vyhrnul si nohavici, zatímco oči neopustily strom. Potichu vytáhl nůž ze své boty, pak se otočil, stále napůl skrčený, přitiskl záda k borovici, tváří k Macově straně, svou zbraň držel čepelí podél paže.

„Nerad bych vysvětloval Olivii, proč jsem zabil jejího milence,“ řekl tiše Sam. „Tak vylez Oceane, a přátelsky si promluvíme.“

„O tom, co děláš tady v Inglenook?“ zeptal se Mac ze stínů.

Sam se bleskově pohnul, předstíral pohyb vpravo, ale skočil na opačnou stranu. Jenže když se skrčil, aby se skulil za Maca, Mac praštil Sama přes záda plochou svého meče a pak použil jílec k ráně do jeho čelisti, čímž odhodil Sama zpátky na cestu. Navzdory tomu, že to měla být oslabující rána, Sam jen zavrčel a pokračoval v pohybu, vyskočil znovu na nohu, tváří v tvář Macovi, nůž připravený k útoku – tedy dokud neucítil špičku jeho meče na hrudi.

„Zkurvysynu,“ zamračil se Sam a naprosto ztuhnul.

„Myslím, že moje matka by k tomuto měla výhrady, Watersi. Mohu se zeptat, co děláš tady venku v téhle nádherné noci, když nás sleduješ?“

Sam se pomalu narovnal, ruce spustil k bokům. „Hádám, že sis jen nehrál se svým klukem dnes večer, a když to vidím teď tak zblízka, myslím, že ta věc není hračka,“ řekl, dívajíc se dolů na meč, hned pod bradou. Jeho ruka držící nůž se mírně zvedla a pak klesla. „Možná bych se měl podívat po delším noži.“

„Věřím, že tvá zbraň je dostatečně smrtící ve tvých zkušených rukou. Co přesně jsi doufal, že zjistíš tím, že nás budeš pronásledovat?“

Sam chtěl pokrčit rameny, ale očividně si to raději rozmyslel, když viděl, jak má špičku meče na hrudi. „Doufal jsem, si udělám obrázek o muži, který přivezl Olivii domů z jejího rande s večeří, až po svítání dnes ráno.“

„Myslím, že je to něco, čím by se měl zabývat jedině otec té ženy.“

„A kdyby se Olivin otec zeptal, jaké jsou tvé úmysly s ní, jaká by byla odpověď?“

Mac přitiskl meč trochu víc proti Samově hrudi. „Řekl bych mu, že ji nikdy neopustím tak, jako to udělal on. Takže místo o mých úmyslech s Olivií, bychom měli mluvit o tvých.“

Sam se podíval dolů na svou hruď a oční víčka skryla jeho výraz. „Už ses rozhodl, že jí nehodlám nijak ublížit, jinak bych už byl teď mrtvý.“

„Myslím, že máš pravdu,“ řekl Mac, ačkoliv přitlačil meč hlouběji. Cítil, jak se Samovo tělo zpevnilo proti hrotu, i když ten muž neustoupil. „Jsem však známý tím, že měním názor,“ pokračoval Mac, „když nedostávám přímou a jasnou odpověď. Co děláš v Inglenooku, Watersi? Nebo přesněji, proč ses tady ukázal teď, s dvaceti osmiletým zpožděním?“

Sam zvedl své ocelově šedé oči s pevným pohledem, jak se v nich odráželo měsíční světlo. „Já ji nikdy neopustil. Od toho dne, kdy se moje malá holčička narodila, znal jsem každý detail jejího života. Můžu ti říct barvu polevy na jejím dortu ke třicátým třetím narozeninám, vím, který kluk ji poprvé políbil, kdo ji vzal na ples, a přesnou minutu, kdy se narodila Sophie. Zatraceně, byl jsem fotografem na její svatbě.“

„Přesto jsi jí nepomohl sfouknout svíčky na tom dortu, nebo ji nevedl uličkou na její svatbě, nebo nikdy nedržel svou vnučku v náručí.“

Mac cítil, jak se Samovo zachvění neslo po celé délce jeho meče. „Být součástí jejího života, by ji mohlo zabít. Na moji hlavu je vypsaná odměna ve více částech světa, než kam jsem vstoupil, a kdyby některý z mých nepřátel věděl, že mám dceru, šel by po ní, aby se dostal ke mně.“

„Co pak tady děláš teď?“

Sam se na něj tiše díval několik vteřin. „Byl bych více nakloněn odpovědět na tuhle otázku, kdybych věděl přesně, kdo se ptá. Protože co jsem mohl zjistit ze svých zdrojů, ty ve skutečnosti neexistuješ.“

Mac dal hrot meče dolů, aby se zkříženými zápěstími opřel o jílec.

Sam se zhluboka nadechl a přejel si přes hrudník. „Co mě prozradilo?“ zeptal se, ukazujíc na cestu za Macem. „Vím zatraceně dobře, že jsi mě nemohl slyšet.“

„Proč jsi přijel do Inglenook?“ zopakoval Mac.

Sam se ohnul, aby strčil nůž zpátky do boty, než dokulhal ke kameni a posadil se. „Jaké národnosti jsi, vůbec?“

„Narodil jsem se na moři.“

Sam na něj zíral. „Musíš zavolat domů, protože potřebuješ pas, vydaný nějakou zemí, abys vstoupil do Spojených států.“

„Zjevně ne.“

„Zatraceně, ty neexistuješ. Jak můžu vědět, že nejsi jeden z mých nepřátel?“

„Protože stále dýcháš. Proč jsi tady, Watersi?“

Když se mu dostalo jen zarytého mlčení, Mac se pohnul tak rychle, že se muž nestačil bránit, trefil Sama do jeho starého zranění a srazil ho na zem, než mu přiložil ostří na krk. „Proč teď?“

„Protože i když je tak silná, jak je, nejsem si jistý, že Olivie přežije bouři, která jí nyní míří do cesty,“ zavrčel Sam, držíc si žebra. „A já chtěl… pokud potřebuje… sakra,“ zamračil se. „Cítil jsem, že musím být tady pro ni osobně, tentokrát.“

Mac se odtáhl a posadil se na kámen. „Jaká bouře?“

„Olivie plánuje a šetří roky, aby koupila Inglenook, ale Eileen ho dala k prodeji minulý týden, aniž by jí to řekla. A místo, aby hledala stážisty na letní sezónu, právě teď přijímá místo v expertní skupině v Kalifornii.“ Sam se položil do mechu se zasténáním. „Ona a John, mají v úmyslu zavřít tohle místo v září a odstěhovat se do Kalifornie.“

„A Olivie o ničem z toho neví?“

„Očekává, že Inglenook nepůjde do prodeje dřív, než Eileen dokončí svůj doktorát, na konci srpna.“

„A ty si myslíš… co? Že Eileen předpokládá, že se Olivie a Sophie odstěhuje do Kalifornie s ní a Johnem?“ povytáhl obočí. „S ohledem na všechny bouře, které Olivie přestála, aniž bys cítil potřebu být u toho osobně, ptám se znova, proč teď?“

„Protože to, že je Inglenook na prodej bez jejího vědomí, je jen jemný deštík ve srovnání s hurikánem, který udeří.“ Sam se odtáhl zpátky a opřel se o strom. „Dítě, které zplodil Keith Baldwin před šesti lety, potřebuje transplantaci kostní dřeně a jediným pravděpodobným kandidátem, je Sophie.“

Mac ztuhnul. „Baldwin má další dítě?“

„Ten bastard měl aféru se ženou jménem Jessica Pilsnerová, asi před šesti lety, kdy byl poslán do Kalifornie.“ Sam potřásl hlavou. „Olivie odmítala ho následovat všude, kam ho poslali, zvlášť potom, co měla Sophii.“ Podíval se znovu na Maca. „Hádám, že to Baldwinovi moc nevadilo, když viděl, že by manželka a dítě, překáželo jeho stylu života. Pilsnerová nebyla jediná žena, se kterou Olivii zahýbal; ale jediná, které udělal dítě.“

„Ví Olivie o dítěti?“

„To je něco, co jsem nebyl schopen zjistit.“ Podíval se za Macovo rameno a mávl do vzduchu. „Sakra, je schovaná v těchto lesích už jedenáct let; je velká šance, že to neví.“ Podíval se zpět na Maca. „Ačkoliv John a Eileen to vědí. Podnikají dvě, někdy tři výlety za rok do Kalifornie, aby viděli svého vnuka, a podporují jeho matku. A vím taky, že John a Eileen se nechali testovat jako dárci kostní dřeně, ale byli vyloučeni.“

„A ty jsi přijel, abys byl s Olivií, když jí řeknou, že prodali Inglenook, stejně jako o dítěti, a že chtějí nechat testovat Sophii, aby se vidělo, jestli je kompatibilní?“

Sam si odfrknul. „Olivie se nebude líbit, že by měla říct Sophii, že její otec byl ničemný, nevěrný bastard, který jí pořídil nevlastního bratra.“

Mac strčil meč do pouzdra na zádech, natáhl nohy před sebe a zkřížil si ruce na hrudi. „Nemám tušení, jestli Olivie ví o dalším dítěti, ale myslím si, že Olivie věděla, že je jí manžel nevěrný, když jejich manželství skončilo už před šesti lety a až po jeho smrti.“

Sam pokrčil rameny. „To je možné, slyšel jsem, že se s tím bastardem chtěla rozvést, ale můj zdroj nebyl schopný zjistit víc, než tohle.“ Zavrtěl hlavou. „Musela vědět o jeho nevěře, ale nechávala si to pro sebe.“

„Tak proč ten rozvod nedotáhla?“

„Baldwin byl nasazený do Iráku právě tehdy. Olivie se mohla rozhodnout počkat, až se vrátí zpátky.“ Sam si odfrknul. „Nejspíš nic neřekla ani Eileen a Johnovi, protože nechtěla riskovat svoji pozici tady. A když ten bastard zemřel, už to nebylo na pořadu dne, ne? Jak víš, že její manželství skončilo před šesti lety? Řekla ti to?“

Mac mu neodpověděl. „Nerozumím tomu, proč by Baldwinovi očekávali, že se Olivie přestěhuje do Kalifornie. Vědí, jak moc tohle místo pro ni znamená. Není důvod, proč by neměla chtít zůstat a vést kemp novým majitelům.“

Sam zavrtěl hlavou. „Eileen nechce nechat programy pokračovat, aniž by na ně dohlížela; vezme si koncept sebou. A Olivie to ví a to je důvod, proč plánuje inzerovat tohle místo, jako dobrodružný rodinný tábor, s vědomím, že prestiž, kterou budovala celé ty roky, přitáhne lidi zpět. Ale s ohledem na požadovanou cenu, Eileen doufá, že půdu koupí developeři, což dostane Inglenook z Oliviina dosahu.“ Zavrtěl hlavou. „Ta holka je tak zatraceně paličatá, aby si nechala od někoho pomoct finančně.“

„Kdo je tvůj zdroj?“ zeptal se Mac. „Kdo tě zásoboval informacemi o Olivie, Sophii a Eileen, celých těch jedenáct let?“

Očividně zjistil, že nemusí odpovídat na všechny otázky o nic víc, než Mac, Sam chytil malý stromek a vytáhl se na nohy, s bolestným heknutím. Několik vteřin zíral na Maca. „Ocenil bych, kdybys Olivii neřekl, kdo jsem. Nechci probouzet staré emoce, s ohledem na to, že toho má už na talíři víc, než dost.“

Mac se také postavil. „Vidím, že tvá dcera preferuje život ve stínech přirozeně. Máš v úmyslu se v tichosti vytratit, až skončí bouře, a nejen nechat Olivii věřit, že byla opuštěna, ale opustíš i vnučku?“

„Dělal jsem, co bylo nezbytné. A oběma, Olivii i Sophii, je lépe beze mě. Co to k čertu znamená, s těmi třemi albatrosi, vůbec?“ zeptal se Sam, zjevně neochotný probírat svou dceru. „Jsou trochu daleko od domova, nemyslíš?“

„Vrátím je zpět za pár dní. Ještě něco bych měl vědět o té bouři?“ zeptal se Mac. „Například, kdy čekáš, že dorazí?“

Sam pokrčil rameny. „Můj odhad je, až dorazí Eileen a John domů. Jsou v Kalifornii, aby dokončili detaily Eileeniny nové práce a navštívit vnuka. A Jessica Pilsner začíná být zoufalá v hledání dárce pro syna. Riley má něco přes pět let a z toho, co jsem byl schopen zjistit, bez transplantace se nedožije sedmých narozenin. Takže možná se budeš chtít připravit, Oceane; Olivie buď vybuchne, až to na ni všechno dopadne, nebo se stáhne tak hluboko do sebe, že na ni nikdo nebude schopen dosáhnout.“

„Olivie nezmizí,“ řekl Mac tiše, „protože já ji nenechám. A když vybuchne, uklidím všechen nepořádek, který nadělá.“ Složil si ruce na hrudi. „Je pod teď mým dohledem, Watersi. Ty jsi ztratil všechna práva na svou dceru, když ses rozhodl pro ni nevrátit.“

„Zatraceně, zkoušel jsem pohnout nebem i zemí, abych se k ní dostal zpět, ale nemohl jsem. Tak jsem místo toho udělal všechno, abych ji udržel v bezpečí.“ Odfrknul si. „Sakra, dokonce jsem před třemi lety ukradl jeden z našich armádních satelitů, abych hledal ty hloupé táborníky, které, jak všichni tvrdili, ona ztratila.“

Což řeklo Macovi o Samovi dvě věci: ten muž byl úplně novým druhem válečníka a měl přístup k víc než úžasné síti informací. „Je tady něco dalšího, co bych měl vědět?“

„Jo; jestli zlomíš mé malé holčičce srdce, nebo necháš někoho, aby ublížil jí nebo Sophii, pod tvým dohledem, tak tě zabiju.“

„To už bude pozdě. Jediný způsob, jak by jim mohl někdo ublížit je, pokud už budu mrtvý.“ Přistoupil blíž. „A teď budu varovat já tebe. Přemýšlej dlouho a pečlivě, a buď si opravdu jistý, než řekneš Olivii, kdo jsi. Protože jestli vstoupíš znovu do jejího života, jen abys ji znova opustil, poženu tě až na konec světa a budeš si přát, aby tě tví nepřátele našli jako první.“

„To je férové,“ řekl Sam s přikývnutím, než se vydal po cestě a jeho kulhání se projevilo zřetelněji, ačkoliv jeho kroky zůstávaly tiché.

„Henry! Zatraceně, Henry, pojď sem zpátky!“ křičela Carolina, a zvuk jejího hlasu se přibližoval. „Macu! Ztratila jsem ho!“

Sam sešel z cesty a zmizel ve stínech, s mávnutím přes rameno, právě když Mac zkřížil paže na hrudi a naprosto ztuhnul. I přesto, že byl rozčílený, nemohl si pomoct, ale byl také hrdý. Místo, aby se bezhlavě vrhnul do potíží, Henry proklouznul zpět vedle cesty, jako číhající tygr.

A Sam, bohudíky, pokračoval k ubytovně – pravděpodobně měl pro jednu noc dost Oceanových, s ohledem na své zranění.

„Svatá Athéno!“ řekla Caro, když přiběhla a ohnula se, aby se vydýchala. „Ten malý spratek utekl, jakmile jsme došli k chatě, když řekl něco o tom, že ti musí jít chránit záda.“ Narovnala se a zhluboka se nadechla. „Nebyla jsem za ním ani deset kroků, když najednou prostě zmizel.“ Otočila se dokola, snažíc se proniknout pohledem do lesa, než se v hrůze otočila na Maca. „Nemá žádné síly ještě, že ne?“ zašeptala, svírajíc si krk. „Henry nemůže ještě změnit tvar, nebo tak něco, ne?“

„Naštěstí ne,“ řekl Mac a poslouchal sklíčený dech, přicházející z křoví asi deset stop od nich, kde se chlapec zastavil. „Tak jaký je tvůj plán, mladý muži?“ řekl Mac normálním tónem. „Jak přesně budeš chránit má záda, bez rukou, ve kterých bys mohl držet zbraň, když si nemyslím, že by tvé drápy způsobily víc, než škrábnutí.“

„Změnil se ve zvíře?“ zašeptala přiškrceně Caro.

„Tygří mládě,“ řekl Mac protáhle. „Henry, pojď sem. Hned.“

„J-já nechci,“ řekl slabý hlásek z křoví. „Zasekl jsem se. J-já nevím, co se stalo, ale já nemůžu… já nechci vyjít právě teď.“

„Nemůže vědět, jak se v něco změnit,“ zasyčela Caro.

„Ne, to nemůže,“ ujistil ji Mac. „To byla nehoda.“ Tiše se zasmál a držel svůj hlas tichý. „K smrti jsem vyděsil sebe a mámu, když mě učila Sanskrt, když mi byly čtyři. Chtěl jsem být kdekoliv jinde, než v učebně, tak jsem si začal představovat, jak plavu s kamarády v oceánu a z ničeho nic jsem se plácal na podlaze, jako malý žralok.“ Zavrtěl hlavou. „Pamatuji se, že máma vykřikla a utekla z místnosti a přišel Otec a sednul si do křesla, kde se prostě díval, jak lapám po dechu.“ Mac uvolnil ruce a zavřel Carolině otevřenou pusu prstem. „A tehdy, sestřičko, jsem dostal první lekci o tom, že mám být opatrný v tom, co si přeji.“

Vydala znechucený zvuk a ruce sevřela v pěsti, podél svých boků. „Nesnáším, že máš všechnu tu parádní sílu. Je to tak nefér.“

„Zjevně ji potřebují jen muži, když vidím, že jsme to slabší pohlaví. Henry, vylez.“

„Potrestáš mě?“

„Ano.“

„Ale já jsem nechtěl.“

„Hned, Henry.“

Malé, špinavé tygří mládě se vypotácelo z křoví na cestu, hlavu skloněnou, jak se přibližovalo. Skrývajíc úsměv, Mac ho změnil zpátky na malého chlapce – ačkoliv byl nahý – zatímco Henry mířil k němu. Mac potom vytáhl meč z pouzdra na zádech a podal ho Carolině a klesl na kolena. Svléknul si košili a dal ji kolem svého třesoucího se syna, pak vzal bledý chlapcův obličej do dlaní a palcem setřel slzy z jeho tváří.

„Nepotrestám tě za tu proměnu, Henry, ale za to, že jsi mě neposlechl. Kdybych bojoval s nepřítelem a zjistil, že jsi přišel zpátky za mnou, mohl bych být rozptýlený obavami o tvou bezpečnost. A to by mě mohlo dostat do obranné pozice, místo setrvání v útoku. Rozumíš?“

Henry přikývl, oči plné studu a velké hrůzy, že měl Mac co dělat, aby ho neobjal. Svatý Promethee, tak se dneska bál. A poprvé ve svém životě Mac zjistil, že největší prokletí otcovství, je nutnost potrestat někoho, koho miluje víc, než svůj život.

„Strávíš příští tři dny ve svém pokoji a dostaneš jen chleba a vodu,“řekl a střelil varovným pohledem po Carolině, když zalapala po dechu. Zvedl chlapcovu hlavu, aby se na něj musel podívat. „A během toho času, budeš uvažovat o nebezpečí, kterému jsi nás všechny vystavil, když jsi mě neposlechl a nezůstal s Carolinou. A také zvážíš, jaký strach jsi způsobil své tetě a omluvíš se jí.“

Henry se pokusil k ní obrátit, ale Mac ho držel, aby se na něj díval. „Jen říct, že se omlouváš, nestačí, s ohledem na to, jak jsi vystavil její život ohrožení, stejně jako svůj a můj. Takže nejen, že se Carolině za tři dny omluvíš, ale strávíš následující týden tím, že jí budeš sloužit.“

„Macu,“ zašeptala Caro.

Střelil po ní dalším varovným pohledem, než se otočil k Henrymu. „A příště, až mě neuposlechneš, pocítíš plnou sílu mého hněvu. Rozumíš?“

Oči široce otevřené v obnovené hrůze, Henry přikývl. Mac se postavil, zvedl chlapce do náruče a vyrazil k chatě. Carolina je následovala v tichosti, jen občas zasténala, jak nesla jeho meč.

„Prostě ho nech u cesty,“ řekl jí Mac. „Vyzvednu ho později, až se vrátím pro Henryho oblečení a meč. Henry, mluvil jsi dneska s Olivií o něčem, o čem bych měl vědět?“

„J-já nevím,“ zašeptal, dívajíc se jinam.

Mac ho sevřel. „Už jsem měl na jednu noc dost vyhýbavosti. A jedna přezíravost dnes večer, mě výrazně posunula ke konci své trpělivosti,“ řekl Carolininým směrem. Pak se znovu obrátil na Henryho. „O čem jsi mluvil s Olivií?“

„Ptal jsem se jí, jestli si myslí, že bych měl spát v pyžamu,“ řekl Henry, stále hledící jinam – což Macovi prozradilo, že šlo o víc, než jen rozhovor o nočním úboru. „A možná jsem řekl něco o lekcích s mečem. Ale rychle jsem řekl, že jsem myslel lekce hudby,“ dodal rychle.

„Co dál?“ odseknul Mac a znovu ho stiskl. „Něco Olivii naštvalo a já potřebuji vědět, co jsi jí přesně řekl.“

Henry na něj pohlédl, s pocitem viny, ale znovu se rychle odvrátil jinam. „Zeptal jsem se jí, jestli by se do tebe nechtěla zamilovat a vzít si nás a odstěhovat se do Midnight Bay,“ zašeptal, ale najednou prudce objal Maca pažemi kolem krku. „Promiň, tati,“ vzlykal. „Ale já mám opravdu paní Olivii rád a řekl jsem jí, že by byla opravdu dobrou manželkou theurgista, protože vždycky ví, co má říct.

Mac se zastavil. „Použil jsi přesně tenhle termín? Řekl jsi Olivii, že by byla dobrá manželka theurgista?

Henry znovu přikývl a jeho slzy pálily Maca do krku, jako žhavé uhlíky. „A co řekla Olivie?“ zeptal se tiše.

„Ona… ona řekla… slíbila mi, že tě nenechá oženit se s žádnou ženou, která mě nebude milovat stejně, jako mě miluješ ty,“ řekl a jeho malé tělo se otřásalo vzlyky. „A že poznáš, kdyby ta žena jen předstírala a… a že jsi velký a silný a dost statečný, abys nedovolil, aby tě děda oženil s Gadzalinou.“

Mac se znovu rozešel, třel Henryho záda, když všichni tři došli zbytek cesty k chatě mlčky. Když došli do chaty, dal Henryho do postele, aniž by řekl slovo, neřekl nic ani Carolině, která stála uprostřed hlavní místnosti a dívala se na něj a vyšel zpátky ven.

Jen místo aby šel pro jeho a Henryho meč, zamířil Mac k hlavní budově a vstoupil hlavním vchodem. Tiše prošel ztemnělou kuchyní k oknu a viděl Olivii sedět před skomírajícím ohněm se svou dcerou na klíně, obě zabalené do deky, tiše si povídaly a občas se zachichotaly.

Mac nasával tu domáckou scénu několik minut, než se vrátil do hlavní místnosti budovy a postavil se před mapou Maine, která sahala od podlahy po strop.

Otázkou nebylo, jestli je Olivie dost silná na to, aby se vypořádala s přicházející bouří, uvědomil si Mac, ale jestli on je. Jel prstem po mapě od Midnight Bay do Spellbound Falls. Protože jak dá jednou věci do pohybu, nebude cesty zpět, když energie, kterou hodlá uvolnit, udělá mnohem víc, než aby jen změnila strukturu života každého v okolí; velmi dobře to může rozpoutat válku mezi ním a jeho otcem, takže se války mezi bohy budou zdát jako drobné potyčky.

Přesto by to nebylo nic, ve srovnání s bitvou, které, jak Mac věděl, bude muset čelit, až konečně řekne Olivii, proč jí nazývá marita.