MD - 6. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Předávání cen bylo zábavné a s Evanem tu cenu překvapivě vyhráli. Naneštěstí byl Kaemon v tu dobu na obchodním jednání a celé to propásl.

Protože byl venku dlouho do noci, Raven byl ještě stále v županu a pil kávu. Kaemon přilítl s výrazem ve tváři, jakoby ho pronásledoval bouřkový mrak celou cestu domů. Aniž by bral ohled na křehkost přístroje, hodil svůj širokoúhlý tablet na stůl.

„Máš pro to nějaké vysvětlení?“, zařval.

Raven si dal další lok. „Dobrý den, miláčku. Jakou jsi měl cestu?“

Princ se předklonil a probodl svého druha naštvaným pohledem. „Byla dobrá, dokud jsem si nepřečetl dnešní bulvární zprávy a neobjevil na titulní stránce obličej svého druha.“

„Ts, ts, bulvár bys neměl číst. Zrovna ty bys to měl vědět.“

Kaemonovy oči zezlátly.

„Máš tak krásné oči.“ Raven si povzdechl, zvedl se a políbil prince něžně na tvář.

„Nemysli si, že mě můžeš obalamutit laskáním,“ zavrčel Kaemon. Ale Raven mohl cítit, jak hladina vzteku v místnosti klesá.

„Podívej se na tu fotku.“

Raven si odevzdaně vzdychl, odložil šálek a vzal do ruky tablet. Na stránce se zprávami ze společnosti byla jeho fotka, jak objímá Evana a zvedá ho do výšky. Obrázek se dvěma objímajícími se muži nebyl zase až tak zajímavý, ale ze zbožňujícího Evanova pohledu mu ztuhla krev v žilách. Titulek zněl: „Evan a Raven opět spolu?“

„Zatraceně, to Mylesovi zlomí srdce. Evanův přítel nikdy nepochopí, že v bulváru by napsali cokoliv, co by jim přineslo větší zisk.“

„Koho zajímá srdce nějakého Mylese? Co bude s mým?“

Raven na něj překvapeně pohlédl. „Nic se nestalo. Objal jsem ho, protože mi řekl, že se svým milencem právě adoptovali malého chlapečka.“

Kaemon udělal něco divného. Naklonil se k Ravenovi a začichal mu u krku. Napětí prince zmizelo. „Říkáš pravdu.“

To Ravena okamžitě naštvalo. Ještě nikdy nebyl tak rozzuřený jako právě teď. Bez přemýšlení se rozpřáhl a praštil prince pěstí do obličeje.

„Auvas!“, řekl Kaemon a držel si nos. „Proč jsi to, k čertu, udělal?“

„Myslíš, že nevím, proč jsi ke mně čichal? Zkoušel jsi, jestli na mě neucítíš nějakého jiného muže. Děkuji za tvou důvěru.“

Kaemon se po něm natáhl, ale Raven uskočil.

„Poklade,“ začal Kaemon.

„Nechoď na mě s pokladem!“, zasyčel Raven. „Nevěříš mi.“

To bolelo víc, než cokoliv jiného. Myslel si, že si budují opravdový vztah, ale Kaemon ho očividně považoval za levnou šlapku, která ho při nejbližší příležitosti podvede.

Raven se narovnal, zahalil se do své hrdosti jako do kabátu a opustil místnost. Bylo na čase postavit se skutečnosti čelem. Ať už ho tu chtěla Trisha jakkoliv moc, jejím otcem nebyl. Její otec byl hajzl, který mu právě zlomil srdce. Kdyby byli opravdu druhové, tak by musel Kaemon vědět, že by ho Raven nikdy nepodvedl.

***

Raven mašíroval jen s jednou taškou na zádech skrz vesmírné letiště. Naštěstí cestoval jen s málo věcmi. Nechtělo by se mu tahat se s kufrem přes celou vesmírnou stanici. Fronta na letenky byla dlouhá. Ravenovi to bylo jedno. Už nebyl v paláci a to bylo v pořádku. Trishe napsal vzkaz. V něm stálo, že musel odejít. Doufal, že kvůli tomu nebude moc smutná.

Raven to nemohl skousnout. I přes všechna pokušení, která se mu v životě nabízela, nikdy nebyl nevěrný. Když měl vztah, tak se na ostatní muže ani nepodíval.

Když Kaemon po zhlédnutí té fotky v novinách zpochybnil jeho slovo, věděl Raven, že nemají žádnou budoucnost. Ať už byli druhové nebo ne. Jak o něm mohl Kaemon pochybovat? Kdy mohl nabýt dojmu, že by mu byl Raven nevěrný.

„Další prosím.“

Raven přistoupil k okénku a řekl úředníkovi: „Potřebuji letenku na Dreenvi.“

„Identifikaci.“

Raven přiložil ke scanneru svůj identifikační náramek.

Ozvalo se nepříjemné zapípání.

Úředník vyvalil oči. Hleděl na obrazovku s informacemi o Ravenovi.

„Můj pane, mohl byste si prosím stoupnout tam naproti? Během chvilky u vás někdo bude.“

„Co? Proč? Nechci nikoho. Jediné, co chci, je dostat se na tu loď.“

Úředník zrudl studem a vzhlédl k Ravenovi. „Je mi to líto, pane, ale princ nechal váš pas zablokovat. Bez královského povolení nesmíte opustit planetu, a protože jste uveden v záznamech jako jeho druh, pochybuji, že vás v nejbližší době nechá odletět.“

Raven s povzdechem opustil frontu a usedl na první židli, která byla poblíž.

„Mizera.“

Věděl, že se něco takového stane. V žádném případě ho Kaemon nenechá jen tak lehce uniknout a chtěl opravdu pryč? I když ho bolelo zjištění, jak málo mu princ důvěřoval, rozchod bolel ještě víc.

Raven zaklonil hlavu a potlačil slzy, které se mu draly do očí.

Cítil, jak se pohnula vedlejší židle. Někdo si sedl vedle něj.

„Neplač, miláčku. Už jsem tady.“ Kaemon poplácal Ravena po stehně. „Pojď, vrať se se mnou do paláce a o všem si promluvíme. Je mi líto, že jsem ti nedůvěřoval.“

„Mě je to také líto,“ řekl Raven. Byl unavený. Unavený z hádky se svým druhem. Také se mu stýskalo. „Proč se mi po tobě tak stýská? Vždyť to není ani hodina.“

Kaemon ho velkou rukou pohladil po hlavě. „Protože jsme spojení a naše duše patří k sobě. Neexistuje místo, kam bys mohl jít, aniž by se ti po mě nestýskalo. I kdybys nastoupil na tu loď, tak by ses vrátil, protože by se ti příliš stýskalo.“

Raven se rozesmál. „Jsi si jistý, že bych tě postrádal?“

„Jsem si jistý.“ Kaemon se předklonil a Ravena políbil. „Pojď zpátky ke mně a já ti slibuji, že i kdybych tě přistihl s rukama v kalhotách nějakého týpka, tak bych věřil tvé verzi příběhu.“

Kaemon na něj hleděl s takovou upřímností v očích, že mu musel Raven prostě věřit. „Opravdu jsi mě ranil, když jsi mě obvinil z nevěry,“ řekl a spolkl slzy.

Prince ho objal kolem ramen. „Strávím celý zbytek svého života, abych to napravil.“

„Co bude s mou kariérou?“

„Dal bych přednost tomu, kdyby ses s tancem omezil na tuto planetu, ale jestli máš nějaké smlouvy, které musíš dodržet, tak to budu respektovat. Ale poté se snaž zůstat v blízkosti našeho domova.“

„Takže ty si myslíš, že máš všechno pod kontrolou, jo?“

Kaemon pohlédl na Ravena a usmál se. „Nedělej si starosti, drahoušku. Nikdy si nebudu myslet, že tě mám pod kontrolou. Znamenáš pro mě všechno. Dáš mi ještě jednu šanci a budeš mým druhem do konce života?“

Z kapsy vytáhl malou krabičku. „Tady to jsem opatroval, abych to mohl dát svému druhovi. Vždy jsem si myslel, že se to stane při nějaké romantické příležitosti.“ Lítostivě se rozhlédl po letištní hale. „Ale nechci, aby mezi námi bylo nějaké nedorozumění. Jsi má druhá polovina. Má žhavá, přátelská a laskavá polovička. Díky tobě má můj život smysl. Vrať se se mnou do paláce a buď mým druhem.“ Princ otevřel krabičku a Raven byl překvapený, když uviděl řetízek. Čekal prsten.

Byl to přívěsek ve formě černého havrana, který mě v zobáku vzácný diamant nazývaný sylian.

Vzhlédl k princi.

„Má matka viděla do budoucnosti. Říkala, že měla vizi, ve které se místo do draka zamiluji do ptáčka.“ Kaemon se rozesmál. „Myslel jsem, že toho večera vypila o skleničku víc, než bylo zdrávo. Ale jako vždy měla pravdu. Takže, chceš být mým druhem navždy?“

„Ano,“ odpověděl Raven se slzami v očích. „Chci být tvým druhem navždy.“ Předklonil se a nechal si od prince navléknout řetízek na krk.

Dav na vesmírném letišti začal aplaudovat a najednou si oba uvědomili, kolik lidí je sledovalo.

Raven vstal a nechal Kaemona, aby mu vzal tašku.

Propletl si prsty s Kaemonem a věnoval mu široký úsměv. „S dalším bychom před zraky veřejnosti pokračovat neměli, jinak to bude tvůj otec, který se při čtení zítřejších novin naštve.“

Kaemon se rozesmál. „Mizíme.“

Konec