UMH - 42. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Harrison

Když jsem se probudil, chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, kde jsem. Zpět v mém bytě. Střízlivý. Sám. S kocovinou. Třetí ráno po sobě, od té doby co jsem odešel od Evy. Ale kdo počítá?

Slunce proudilo do obývacího pokoje a já si musel jsem otřít oči před oslněním, které mě oslepilo a střílelo šípy bolesti do pulzující hlavy.

Se zasranou bolestí hlavy jsem si vzpomněl na poslední myšlenku těsně předtím, než jsem totálně odpadnul. V hlavě se mi to pořád zasraně opakovalo, jako rozbitá nahrávka, která běží stále dokola.

Byl jsem tak v prdeli.

Musím to zasraně zastavit.

Projel jsem si prsty vlasy, když mi to došlo. Bylo zatraceně moc pozdě.

Už jsem na ní závislý.

Kurva jsem ztracený v této ženě, která mi okupovala mysl a tělo.

Ale byla tabu. Je příbuzná s mým úhlavním nepřítelem, jediným mužem, kterého se snažím zničit. Nemůžu nechat rozhodovat svýho ptáka. Kurva ne. Musím se dát dohromady.

Požírala mě vina. Přestože jsem Ryderem Knoxem opovrhoval, ještě víc, za to že zbouchnul mou sladkou sestru, nikdy jsem nechtěl vzít nevinný život, i když nepřímo. Prostřednictvím mlžné opilosti, přišla ke mě Amy a kárala mě za to, že se stávám monstrem. Její slova byla v mé hlavě jako refrén: „Život za život nic neřeší. Pomsta a nenávist nejsou řešením. Láska je.“

Bylo to, jako by stála v mém bytě a mluvila se mnou. Pouze pátá láhev alkoholu ji odehnala. Celé roky jsem chtěl, aby ke mně ve snech přišla a teď to udělala, ale ne tak, jak jsem čekal nebo chtěl. Byla smutná a já to způsobil. Bylo to jako nůž ve střevech.

Přesto jsem mohl ochutnat sladkost pomsty. Snil jsem celé roky o pomstě a nakonec mám na dosah ruky, vyrovnat skóre. Musím si vyčistit svou zasranou hlavu – jen kdyby mi v ní takhle nebušilo. Chvíli jsem jen tak seděl a uvažoval o svém dalším pohybu. Dokonce i nejmenší pohyb mých zasraných oční bulvy bylo, jako kdyby mě někdo bodl přímo do lebky.

Bylo to třetí den v řadě, co jsem se prakticky propil do bezesné noci, bez logického myšlení a racionálního rozhodování. Mimo jiné jsem vypil plnou láhev vodky, šklebíc se, když jsem polkl ohnivou tekutinu do žaludku.

Jakkoli jsem tu myšlenku nenáviděl, musel jsem se zastavit, abych se nevrátil k Evě domů. Proč jsem se v jejím náručí cítil kompletní a v takovém klidu, v jakém jsem nebyl více než deset let, mohla být nakonec moje?

Přitahovala mě jako magnet. Sám jsem tomu nemohl odolat. Ale po několika lahvích tvrdého alkoholu jsem odpadl na pohovce. Když jsem zvedl hlavu s rozmazaným pohledem, a proklínal prázdné láhve ležící na koberci. Jak jsem se k tomu dostal? Musím se uchlastávat do němoty, abych se zastavil sám sebe od toho, co opravdu chci?

Jít znovu za Evou domů.

Porušit všechna své vlastní pravidla.

Chtěl jsem víc než jednou.

V ústech jsem měl pocit, jako by se v ní objevilo deset opic. Na konferenčním stolku byly vedle ovládače od Tv, která řvala, krabičky od prázdného jídla a kafe. Hluk ubližoval mé zasrané hlavě. Dálkovým ovladačem jsem Tv vypnul a svěsil zahanbeně hlavu.

Jsem ubohý pytel sraček.

Zbabělec.

Nedokážu ani čelit ženě, proboha. Protože držela mé koule.

Klepání na dveře mě přimělo vyskočit. Musí to být tak hlasité? Doklopýtal jsem ke dveřím od bytu. Kdo to kurva takhle brzo ráno je?

Otevřel jsem dveře. Savage.

Pracoval jsem na sobě každý den, přesto jsem byl nic ve srovnání se Savem. Se 195cm byl Lucas Hunter Savage – známý většině lidí jen jeho příjmením – nebyl muž, jehož by nikdo nechtěl mít za nepřítele. Neměl žádnou rodinu, a o nikoho se nestaral. Jeho bratr jednoho dne zemřel a matka mu zemřela o měsíc později na zlomené srdce, takže se z mého nejlepšího kamaráda stal sirotek. Jako jediní, kteří přežili přestřelku, která zabila všechny naše společné přátele, jsme se připojili ke speciální policejní jednotce, abychom pomstili, co se stalo.

Savage byl nemilosrdný. Tlačil sám sebe za většinu lidských hranic. Ten muž byl zasraná mašina. V armádě jsem ho viděl, zabíjet muže holými rukama, obvykle visící ve vzduchu, když svého nepřítele uškrtil k smrti. Věděl jsem, že není dobré zkřížit mu cestu, a byl rád, že je můj kámoš a partner. Důvěřoval jsem mu svým životem. Ale dnes bych ho s chutí zasraně zabil.

„Sračko. Co se ti to kurva stalo? Někdo zemřel?“ Jeho čistě oholená tvář kontrastovala s mojí třídenním strništěm.

„Co chceš?“ Zavrčel jsem a držel se za břicho, abych ovládal nevolnost.

Nezvaný se protáhl kolem mě do obývacího pokoje.

„Kriste. Co se stalo s tvým bytem? Je to tu jak na zasraný skládce. Jsi nejčistotnější svobodný chlap, kterého znám. Někdo zemřel?“

Potřásl jsem hlavou. Do prdele, to bolí. Třepat mozkem nebyl dobrý nápad. „Nikdo nezemřel. Všechno je v pořádku. Teď jdi pryč.“

Překřížil si ruce na prsou a zamžoural na mě. „Ne, dokud mi neřekneš, proč jsi dva dny nebyl v kanceláři. A nechci žádné kecy. Za normálních okolností v tý zasraný kanceláři žiješ, a teď se neukážeš? A těsně před naším největším zúčtováním? Ne, nemůžeš mě oklamat.“

Sav si přičichl k prázdným krabicím od jídla. „Ježíš. Když jsi naposledy jedl? Tyhle sračky už hnijí.“

„Uhm…, nevím. Taky je to jedno.“ Jen myšlenka na jídlo a zvedl se mi žaludek.

„Mazej s tou svou páchnoucí prdelí do sprchy. Uklidím to tady, než tě vezmu do kanceláře. Šéf nás chce vidět. Strategické plány.“ Uchopil mě za pomačkanou košili a vedl mě ke koupelně.

„Půjdu do kanceláře později. Právě jsem se zasraně vzbudil,“ vyslovil jsem nezřetelně, účinky alkoholu, které ještě nevyprchaly.

V očích Savagea zasvítil záblesk sympatií. „Harrisone, je poledne, kámo. Špinavý Harry ti nakope prdel, pokud nebudeme za hodinu na schůzi.“

Vykulil jsem oči a ty pobraly více světla, než jsem chtěl. Zavřel jsem je. „Není ráno?“

„Ne, kreténe. Teď mazej do sprchy.“ Otevřel kohoutky a strčil mě do kabiny, kompletně oblečeného. Studená voda mě zasáhla do tváře. Na několik okamžiků jsem přestal dýchat, byl to moc velký šok pro můj opilý systém.

„Do prdele s tebou, Save.“

„Taky tě miluju, Summersi.“ Zasmál se, když za sebou zavřel dveře od koupelny.

Poté, co zabiju všechny ostatní, je další na mém seznamu. Proč mě kurva prostě nemůže nechat na pokoji?

Savage uvařil čerstvou kávu a zrovna nám nalil každému hrnek, když jsem vešel do kuchyně. Neholil jsem se, protože jsem se prostě nestaral, ale aspoň jsem nebyl cítit chlastem. A vyčistil jsem si zuby. Je legrační, jak mi malá akce pomohla, abych se znovu cítil jako člověk.

Sav mi přistrčil hrnek přes pult, a s přimhouřenýma očima si mě prohlížel. „Pořád vypadáš jako hovno, fešáku. Ty tmavé kruhy pod tvými očima jsou děsný.“

„Poslouchej, jestli budu potřebovat kosmetickou radu, zeptám se někoho jiného, jasný?“ Dal jsem si první lok pořádně silného kafe a věděl, že je toho hodně za co být vděčný. Sav byl odborník, aby mě vrátil zpět do života.

Vzal jsem si dva Advily z nádobky, kterou jsem vylovil ze zásuvky na léky, a zapil je kávou. „Připomeň mi, co se bude projednávat na schůzi se Špinavým Harrym?“

Savage se rozesmál a vycenil zuby. „Obchody Scorpio Stinger stále pokračují. Dokonce i poté, co MC chlapci dostali hlášku, že víme o jejich provozu. Stačí jen ukázat, jak hloupí někteří lidé mohou být.“

Souhlasím. „Opravdu hloupí.“

„Děláme plány, abychom je sundali. V neděli. Radši se dej dohromady.“

Vzpomněl jsem si, jak mě bolela hlava, když jsem předtím přikývl, takže jsem jen zavrčel. Vezmu si nějaké vitamíny, aby mi pomohly s kocovinou. Bylo načase skoncovat s tím zasraným obchodem se zbraněmi. Nemohl jsem se dočkat neděle. Přinejmenším mi to přinese něco jiného, než přemýšlení o Evě. Usmál jsem se. Tuhle část mého života jsem chápal – odstraňovat zločince. Pohánělo mě to roky. Některá vzrušení nikdy nezestárnou.