MD - 3. kapitola 2/2

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

***

Raven se probudil celý zpocený, bolavý a nádherně uvolněný. Ležel v Kaemonově pevném objetí jako velký plyšový medvídek a nemohl se hýbat. Jejich těla do sebe od pasu dolů zapadala jako dvě lžičky: Ravenova záda na Kaemonově předku, nalepení na sobě, jakoby byli právě k tomuto stvořeni. Raven moc na mazlení obvykle nebýval, ale jeho aktuální poloha mu připadala intimnější než sex.

Skrz okno viděl, že venku je ještě tma. Jeho spánek byl kratší, než si myslel. Naplnil ho pocit náklonnosti, hloupost, které se nechtěl moc poddávat. Mezi tanečníkem a princem neexistovala budoucnost. Tohle nebyla žádná slaďoučká pohádka, kdy se člen královské rodiny beznadějně zamiluje do obyčejného občana a oba žili šťastně až na věky. Neodvažoval se doufat, že by měl Kaemon zájem o víc než o jednu vášnivou noc.

Z něžného polibku na krk mu přeběhl mráz po zádech a způsobil, že se jeho zrádcovský penis okamžitě postavil. Žhavá něžná slova v něm rozdmychala vášeň. Když se Kaemon natáhl a prsty obejmul jeho penis, Raven zasténal.

„Och, ano, přesně takhle.“ Ten muž rozhodně věděl, co dělá. Raven instinktivně třel svůj zadek o tvrdý klacek, který se mu tlačil na půlky.

„Jsi bolavý?“, zeptal se Kaemon se starostí v hlase. Princ hladil Ravena svýma velkýma, teplýma rukama a vysílal tak impulsy vzrušení, které cítil až v palcích na nohou.

„Trochu.“ Raven cítil, jak rudne v obličeji. Naštěstí byl ke Kaemonovi otočený zády, takže princ nemohl jeho nešikovnou stydlivost vidět. Ale jen do chvíle, kdy ho princ překulil tváří k sobě.

„Nestyď se. Není hanbou být trochu bolavý poté, co jsme se milovali takovým způsobem.“

Princ se na něj hříšně ušklíbl, zatím jeho ruce laskaly Ravenovi nahá záda a přiváděly ho do extáze. V tomto okamžiku by souhlasil se vším.

„Chceš mě ošukat?“ Hlas prince by se mohl nechat plnit do sklenic a prodávat jako afrodisiakum. Sametový zvuk by Ravena přiměl k čemukoliv.

„Eh.“ Myšlenky měl tak roztěkané, že nebyl schopný rozumné věty.

„Jestli na to nejsi, tak existuje plno jiných věcí, které bychom mohli dělat.“ Kaemon se opřel o lokty, takže Ravena svým mnohem větším tělem pokrýval. „Nedokážeš si představit, jak dlouho jsem snil o tom, že si tě podrobím.“

„Jelikož jsme se seznámili teprve včera, tak to moc dlouho nebude.“ Raven se na prince usmál, aby obrousil hrany svého prohlášení.

„Och, nemáš ponětí.“ Kaemon kopíroval svými něžnými polibky Ravenova ústa, čelist a tváře, a sérii ukončil na Ravenově hrudi. Cítil Kaemonovy doteky až v dole v penisu. „Roky jsem snil o tom, že potkám svého druha.“

Páteří mu proběhlo brnění, ale byl příliš zaměstnaný tím, aby cítil sexy horko muže nad ním, než aby si dělal starosti o ten podivný pocit.

„Druh?“ Zatraceně, vždyť měli jen sex. Raven si nemyslel, že by si měli hned vyměnit prstýnky nebo tak něco. Výraz v Kaemonových očích Ravenovi prozradil, že by si měl ty svoje chytrácké řečičky, které se mu honily hlavou, pro tentokrát odpustit. Ať už znamenal „druh“ pro prince cokoliv, myslel to vážně.

Kaemon se s polibky vrátil k Ravenovým rtům. Měl pocit, že se roztéká.

„Potomci dračí krve mají vždy jen jednoho druha. Ty jsi ten můj!“

Och, zatraceně.

Když se Raven rozhodl, že by ve svém životě potřeboval změnu, nemyslel tím stát se druhem drakodlaka. Zítra si bude muset sehnat víc informací. Momentálně bylo myšlení příliš namáhavé. Jeho tělo mělo jiné potřeby a jeho hlava rozhodla, že myšlení se přeceňuje.

„Vykuř mi ho, Kaemone,“ požádal Raven. Už ty trýznivě jemné polibky nemohl déle vydržet. Jestli princ brzy něco neudělá, neručí za sebe.

Kaemon mu věnoval další šarmantní úsměv. Poté sklouzl dolů a vrhl se na Ravenův penis.

Raven zasténal a instinktivně vyklenul záda, snažil se odolat nutkání přirazit do vlhkosti, která ho obklopovala. Nechtěl Kaemona udusit, ale prodal by svou duši, aby mohl ta ústa na sobě cítit do konce života. Stačila jen chvilka sání a vytryskl své semeno do Kaemonových úst. Pokud by s jistotou nevěděl, že ten muž je princ, tak by se ptal sám sebe, jestli není profesionálem. Být obsloužen takovým mužem by stálo hodně zlata. Když tak nad tím přemýšlel; jako drakodlak by možná zlato akceptoval.

Zašklebil se na Kaemona, který se po něm plazil vzhůru. Nechal se přitáhnout do náruče měkký jako máslo.

„Za sekundu tě taky udělám.“

Kaemon políbil Ravena na hlavu. „Není třeba. Vyvrcholil jsem spolu s tebou.“

Raven se usmál. „To se pokojské líbit nebude.“

„Bude si na to muset zvyknout,“ řekl Kaemon a rukou laskal Ravena po těle.

Raven potlačil slzy a ztěžka polkl, protože se mu najednou v krku vytvořil knedlík. Princ mluvil, jakoby pro ně opravdu existoval zítřek. Ve skutečnosti byla tato noc asi jejich jediná.

Kaemon cítil, jak jeho druh ztuhl a otočil ho na záda. Smutný výraz v Ravenových krásných očích způsobil, že mu vynechalo srdce.

„Co se děje?“

„Zítra odpoledne odlétám.“

„Ne.“ Kaemonovi bylo jedno, jestli bude muset zablokovat celý letecký provoz. Žádné z lodí nebude dovoleno odvézt jeho miláčka. „Nemůžeš Trishu opustit. Spoléhá se na to, že tu pro ni budeš aspoň pár dnů.“

Vůbec se za to, že využíval svou dceru jako nátlakový prostředek na svého druha, nestyděl. Věděl, že ho Raven slyšel, když ho nazval svým druhem. Ale jako člověk možná Raven nechápal, co to znamenalo. Kaemon neměl problém s tím, aby mu vysvětlil, co to všechno obnášelo. Nakonec se tanečník naučí, že má zůstat po boku svého druha a netoulat se vesmírem. Mimoto, jak dlouho může člověk tančit? I když byl ještě mladý, musel se Raven blížit konci své taneční kariéry.

Kaemon to bude muset zjistit.

„Ravene!“ Palácem se ozval Trishin hlas. Ten zvuk způsobil, že Raven vyletěl z postele. Oblékl se nadsvětelnou rychlostí a vystřelil z pokoje.

Kaemon se ani nesnažil svůj úsměv skrýt. Jeho dcera byla v jeho plánu na ponechání si Ravena rozhodně na jeho straně. Jen s ní potřeboval být chvíli o samotě, aby probrali společný postup. Princ toho o otcovství moc nevěděl, ale taktika byla jeho specialitou. Měl pocit, že to byla jedna z věcí, kterou měl s dcerou společnou.

Raven letěl chodbou dolů přímo za zvukem svého jména.

Trisha se krčila uprostřed postele. Její držení úplně křičelo, jak je jí nepříjemné objetí paní Starny, která se zoufale snažila dítě uklidnit.

„Ravene,“ zvolala, když si sedl na postel. Když se Trisha vymanila z jejího sevření a Ravena objala, paní Starny vstala. „Zdálo se mi, že jsi zmizel a já byla úplně sama,“ řekla tlumeným hlasem, jakoby se měl Raven rozplynout, pokud by je vyslovila nahlas.

„Ne, panenko, ještě jsem tu. Nikdy bych neodešel, aniž bych se s tebou nerozloučil.“

Rukou ji hladil po zádech a šeptal jí nesmyslná uklidňující slova. Držela se ho jako klíště.

„Ty mě neopustíš, že ne, Ravene?“, zeptala se a vzhlédla k němu. Uviděl, jak jí z očí tečou slzy.

Raven ji ze strany objal. „Víš, že jednou budu muset odejít, ale tvůj otec a dědeček tu budou s tebou a postarají se o tebe.“

Nikdy té dívence nebude lhát, i kdyby se tak měla cítit lépe.

„Ale zítra tu budeš, že ano?“

„Něco ti řeknu.“ Raven ji políbil na čelíčko. „Zůstanu tu pár dní, dokud se nezabydlíš a až poté poletím na další vystoupení.“

Ve skutečnosti neměl práci celý příští měsíc, ale věděl, že jestli zůstane déle, tak by se na tu malou hezkou holčičku a jejího otce žhavého jako hřích příliš upnul. Vzhlédl a uviděl Kaemona stát ve dveřích.

Bez košile.

Chutné.

„Samozřejmě jen, pokud proti tomu nebude tvůj otec nic namítat.“

„Můžeš zůstat tak dlouho, jak budeš chtít.“ Kaemonův žhavý pohled jasně prozrazoval, kde Raven všechny noci stráví. „Trisho, Raven je můj druh. Jsem si jistý, že tu bude, když ho budeš potřebovat.“

Raven zíral na prince. Doufal, že jeho pohled jasně tlumočil, jak málo si cenil toho, že princ své dceři lhal. I kdyby byli druhové, dřív než začne Raven uvažovat o společné budoucnosti, museli si hodně věcí vyříkat.

„To je skvělé!“ Trisha se rozesmála a rukama si otírala slzy z tváří.

Raven mlčel. Nechtěl říct nic, co by se dalo pochopit jako slib, že zůstane déle.

„Pozítří proběhne malá rozlučková ceremonie pro tvou babičku.“ Kaemon pohlédl přímo na Ravena. „Jsem si jistý, že tu Raven do té doby zůstane.“

„Samozřejmě.“ Vlastně neměl důvod, proč odcestovat dříve, i když ho princovy řeči o druzích dost znepokojily. „Můžu s tebou jít na stráž u tvé babičky. Chtěla bys?“

Přikývla.

„Dobře, takže domluveno.“ Kaemon vstoupil do pokoje a zvedl Trishu láskyplně z matrace. Raven sklouzl z postele a stáhl přikrývku, aby s ní mohl princ Trishu zakrýt. Raven ji políbil na čelo, protože to dělala jeho matka jemu. S rozpačitým úsměvem a „Dobrou noc“ směrem k paní Starny, která byla celou dobu úplně potichu, se nechal Raven odvést princem ven z pokoje.

„To je velmi milé, že tu kvůli mé dceři zůstaneš.“ Princ pohladil Ravena po zádech. Zatímco vstupovali do princovy ložnice, rukou se posunul na jeho zadek.

„Je to milá holčička, která toho v poslední době hodně prodělala. Jsem rád, že mohu pomoci,“ řekl Raven. Jestli mu to zajistí pár výhod u jejího otce, tak si stěžovat nebude.

„Mám také pár problémů,“ pronesl Kaemon.

Raven se otočil a uviděl v Kaemonových očích se zablýsknout.

„Hm, máš?“

Princ se na něj svůdně usmál. „Ano, je tu jakási část těla, která vyžaduje tvou osobní pozornost.“

Hrát si Raven uměl. Traumatizované holčičky byly mimo jeho komfortní zónu, ale nadržení muži… Věděl přesně, jak s nimi zacházet.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, vrhl Raven na prince žhavý pohled. „Myslím, že bych ti s tím problémem mohl pomoci,“ řekl a klesl na kolena.

„Och, myslím, že ano.“ Když mu Raven stáhl kalhoty od pyžama a osvobodil jeho erekci, Kaemon zasténal.

***

„Dobrý den, Vaše Výsosti.“ Tichý mužský hlas následovalo jasné světlo, které osvítilo pokoj. Sluha roztáhl závěsy.

Raven si vytáhl deku až nad hlavu a přitulil se k teplému tělu vedle sebe.

„Kolik je?“ Kaemonův hlas mu zavibroval pod uchem.

„Čas vstávat, pokud chcete Siru Ravenovi dnes ráno ukázat palác,“ odvětil sluha s respektem v hlase.

Raven se pod dekou rozesmál. Sir Raven! No tohle!

„Jsi připraven vstávat, miláčku?“, zeptal se Kaemon a zvedl roh přikrývky, aby mohl pohlédnout na svého druha, který se pod ní ukrýval.

„Ne.“ Raven by nejraději spal dál.

Kaemon se uchechtl. „Nejsi ranní ptáče?“

„A ani odpolední ptáče,“ přiznal se Raven.

„Mám vám napustit vanu?“, zeptal se sluha šeptem.

„Kolik mám času?“, zeptal se Raven prince.

„Asi hodinu. Musím se připravit na jedno jednání a rád bych tě provedl palácem dřív, než začne, aby ses tu vyznal.“

„Skvělé. Probuď mě za padesát minut.“

Kaemon se zamračil. „Musíš něco posnídat.“

Raven se otřásl. Snídaně nenáviděl. Jeho žaludek snesl jídlo až odpoledne po pár hodinách tance.

„Nikdy nesnídám.“

„Nikdy?“ Hlas prince nemohl znít otřeseněji, než kdyby mu oznámil, že každé ráno snídá štěňátko.

„Nikdy,“ potvrdil Raven.

„Přines nám kávu a ovoce,“ rozkázal Kaemon.

Raven slyšel, jak se kroky vzdalují od pokoje, ale i tak odmítal vylézt. Sluneční světlo ještě stále pronikalo do místnosti.

Kaemon sklouzl dolů a připojil se k němu pod dekou. Vytvořili si tam pěkný teplý kokon pro dva.

„Hej, krasavče,“ řekl Kaemon, chytil Ravena za boky a přitáhl si ho blíž k sobě. „Jakpak bychom mohli zabít čas?“

Když Kaemon sklouzl pod dekou ještě níž, Raven se zprudka nadechl. Penis mu obemknula horká, vlhká jeskyňka. Ten už byl tvrdý ve chvíli, kdy se probudil vedle princova teplého těla.

Raven se zasténáním zabořil prsty do princových hustých vlasů, neschopen potlačit touhu přirážet do jeho úst prudčeji a hlouběji. Kaemon ho držel pevně na posteli, zatímco se věnoval Ravenovu penisu. Netrvalo dlouho a vyvrcholil.

Kaemon všechno spolykal a olízal Ravena dočista. Poté znovu vyšplhal po jeho těle nahoru.

Raven hleděl do Kaemonových teplých očí. „Tak tohle byl budíček, na který bych si dokázal zvyknout.“

„K službám. Kdyby ses otočil, tak bych se podíval, co ještě bych mohl udělat, aby se ti tohle ráno líbilo.“

Raven se se širokým úsměvem obrátil na všechny čtyři. Nechal deku spadnout na stranu, aby měl princ dobrý výhled na jeho tělo. Věděl, že vypadá dobře a princ to měl vědět také.

„Zatraceně, jak jsi krásný.“

Jejich spojení bylo bouřlivé a silné. Princ si vzal Ravena tvrdě a rychle.

„Než půjdeme snídat, tak bychom se měli vykoupat,“ řekl Kaemon a uvolněně maloval Ravenovi kroužky na záda.

„Máš na mysli, předtím, než vypijeme kávu.“ Raven se přitulil ke svému milenci ještě blíž. Z prince sálalo takové teplo, že Raven porušil své pravidlo o mazlení.

„Já tě snídat naučím,“ slíbil princ.

Raven se usmál a vyklouzl z postele. „Možná, že ze mě uděláš ranní ptáče tak, jaks mě probudil, ale fanouškem snídaně se nikdy nestanu.“

Kaemon sledoval Ravena z postele. Zvedl mladšího muže a přehodil si ho přes rameno.

„Kaemone!“, vykřikl Raven. „Pusť mě dolů.“

Princ ho nesl ven z dveří a posadil ho do vany s teplou vodou.

„Mmm,“ řekl Raven, rozpřáhl ruce a nechal se nadnášet vodou.

„Nezabírej všechno místo, miláčku.“ Kaemon vstoupil do vody.

„Je mi líto, ale to všechno je moje. Neměl jsi mě sem dávat, dokud ses neujistil, že se budu dělit.“

„Ale já ti můžu umýt vlasy,“ vemlouval se Kaemon, zatímco pozoroval, jak se Raven ráchá ve vodě.

„Proč jsi to neřekl hned?“ Raven se posadil a posunul se dopředu, abych udělal místo pro svého milence. „Mám rád muže, kteří umí vzít za práci.“

„Jsem mnohostranně využitelný.“ Kaemon vklouzl za něj.

Během pár minut jeho kůže prakticky kvičela čistotou a každé místečko na jeho těle obdrželo princovu osobní pozornost.

„Myslím, že takhle čistý jsem snad nikdy nebyl,“ řekl Raven pobaveně, zatímco ho Kaemon vytíral dosucha. Už byl zase tvrdý, ale vědomě to ignoroval. Chtěl svou kávu a to teď.

Před postelí stál malý servírovací stolek se dvěma přikrytými nádobami a stříbrnou konvicí.

„Hm, skvělé.“

Raven si všiml své cestovní tašky u paty postele. Okamžitě se k ní vrhl, otevřel ji a vytáhl čisté oblečení. Rozhodně se netěšil na to, že by si měl obléci včerejší šaty. Hlavou mu proběhlo, jak se asi dostali tak brzy k jeho věcem, ale pak mu došlo, že nebylo nic jednoduššího, než poslat do divadla poslíčka.

Rychle se oblékl a poté se hnal ke stříbrné konvici. S úsměvem si nalil kouřící tekutinu do jemného bílého šálku. Sotva konvici odložil, už zvedal šálek ke rtům.

První lok ho přiměl se zašklebit a rychle odložil šálek zpět na tác.

„Copak?“

„To je snad nejhorší káva, jakou jsem kdy pil.“

Kaemon se předklonil a očichal tekutinu. Jeho opálená tvář prudce zbledla.

„Jak se cítíš?“, zeptal se Ravena a přitáhl si ho do náruče.

„Co se děje?“, reagoval Raven se smíchem. „Bylo to jen špatné kafe, žádná planetární tragédie.“

Kaemon neodpověděl hned. Zvedl Ravena na ruky a vyběhl z ložnice.

„Doběhni pro doktora,“ zavolal na prvního sluhu, kterého uviděl.

„Kaemone, uklidni se. Co se děje?“

V Kaemonových očích se objevil strach. „Nebyla to jen káva, miláčku. Byla otrávená.“

„Odkud to víš?“ Ravenovi se stáhl žaludek a začala se mu točit hlava. „Přestaň se mnou hýbat.“

„Musíme s tebou k doktorovi.“

„Co se stalo?“ K Ravenově úlevě uslyšel hlas krále. Doufal, že Kaemonův otec prince přiměje, aby s ním přestal točit dřív, než bude muset zvracet.

***

Ulevilo se mu. Jen instinkt, který mu radil Ravena nepouštět, mu zabránil v tom, aby nepadl z vděčnosti na kolena.

„Raven byl otráven. Jed byl v kávě.“

Tvář jeho otce zrudla vzteky. Vytáhl svůj komunikátor a začal vyťukávat číslo.

Kaemon byl příliš zaměstnaný pozorováním svého milého, než aby mohl hovor sledovat.

„Jsem oukej,“ řekl Raven a na uklidněnou poplácal Kaemona po ruce. „Jen je mi trochu špatně.“

Věděl, že se ho jeho druh snaží povzbudit, ale dokud nebude přesně vědět, co v tom nápoji bylo, neuklidní ho nic. Jejich kuchař připravoval skvělou kávu. Když Raven prohlásil, že je nechutná, tak věděl okamžitě, že je s ní něco v nepořádku.

„Za chvíli tu bude lékař. Odveď Ravena zpět do ložnice, kde si může odpočinout.“ Kaemon otcovu dobrou radu poslechl. Ruce se mu chvěly, ale položil Ravena na postel, aniž by ho upustil.

Doktor dorazil během pár minut, ale jemu to připadalo jako hodiny. Když vstoupil do pokoje, Kaemon úlevou zasténal. Podle informací byl Dr. Blythorpe nejlepším léčitelem na planetě, který se teprve nedávno stal hlavním lékařem. Ale prozatím jeho služby nepotřeboval. Blonďatý muž pospíchal do pokoje, a zatímco se blížil k posteli, pozorně si Ravena prohlížel.

„Dobrý den, princi Kaemone, co máte za problém?“

„Můj druh byl otráven.“ Kaemon nedokázal potlačit panický podtón v hlase. Věděl, že by měl zůstat klidný, ale když viděl svého milovaného, jak leží v posteli celý bledý, málem se mu rozskočilo srdce.

„Jak jste na to přišel?“

„Cítil jsem v kávě jed.“

Blythorpe přikývl. „Svlékněte si košili,“ nařídil Ravenovi.

Raven se svlékl.

„Nyní zavřete oči a dýchejte pomalu a zhluboka.“

Kaemon sledoval, jak lékař položil své ruce na Ravenovy vyrýsované prsní svaly. Léčitel se soustředil výhradně na tanečníka. Kaemona si vůbec nevšímal. „Teď to bude trochu brnět, ale bolet by to nemělo. Jestli to začne být nepříjemné, řekněte mi to. Je to v pořádku, fešáku?“

„V pořádku.“

Vzduch naplnilo tiché šumění. Z rukou vytrysklo modré světlo a rozprostřelo se po tanečníkovi. Kaemon fascinovaně pozoroval, jak jeho milence obklopuje záření.

Raven se zachichotal. „To lechtá.“ Jeho hlas zněl hluboce a uvolněně, jakoby dostal fakt dobré drogy.

Kaemon by se rád na nějaké věci zeptal, ale nechtěl léčitele rozptylovat.

O pár minut později zvedl lékař své ruce a modré světlo zmizelo.

Dr. Blythorpe se narovnal a probodl Kaemona svýma zářivýma očima. „Měl byste zjistit, kdo vám usiluje o život.“

Kaemon se zamračil. „Proč si myslíte, že by mě chtěl někdo zabít? Otráven byl Raven.“

Blythorpe přikývl. „Ano, ale pachatel použil jed, který zabíjí jen drakodlaky. Ravenovo tělo by ho zpracovalo. Sice by měl pár obtíží, ale neuškodilo by mu to. Někdo si myslel, že se té kávy napijete vy, ne on.“

„Takže je mu dobře?“ Ukázal na svého druha, který spal jako zabitý.

„Ano, přiměl jsem ho, aby spal. Nevěděl jsem, jestli by to měl slyšet. Už jsem z jeho systému všechen jed odstranil.“

„Říkal jste, že mu to nijak neuškodí.“

„Nezabije ho to, ale je lepší mít jistotu, než nechat v těle podivný jed. Nerad bych se poprvé mýlil.“

Poslední vyslovil se zářivým úsměvem, který Kaemona rozehřál od hlavy k patě. Měl úžasný vztah k pacientům a okamžitě Kaemona uklidnil. Chápal, proč ho otec jmenoval hlavním lékaře.

Blythorpe si potřásl s Kaemonem rukou. Přitom se mu vyhrnul rukáv a Kaemon uviděl, že mu paži pokrývá od ramene k zápěstí náramek druhů obrovský jako cedule „Vstup zakázán.“ Takže to byla pravda, co slyšel. Nevair, náboženský vůdce země, našel svého druha, pomyslel si Kaemon.

Do místnosti vstoupili dva černě odění vykonavatelé.

Kaemon se chtěl zrovna zeptat, co chtěli, když se Blythorpe otočil a uviděl je.

„Vypadá to, že tu mám odvoz. Kdyby se něco změnilo, tak mi zavolejte.“

„To udělám.“ Kaemon uviděl, jak strážci doktora ochranitelsky obklopili a sledovali okolí, jakoby se na ně měl každým okamžikem někdo vrhnout.

Nevair očividně nechtěl nic riskovat.

Kaemon si v duchu učinil poznámku, že až už si nebude muset dělat starosti o svého druha, může si s tímhle Nevaira dobírat.

Než Raven otevřel oči a usmál se na něj, uběhla hodina.

„Ahoj, krasavče.“

Kaemon mu úsměv opětoval. „Ahoj, fešáku.“

„Propásl jsem všechnu legraci?“

Kaemon dal Ravenovi na čelo láskyplný polibek. „Ne, všechno jsem odložil na později, až se budeš cítit lépe. Doktor říkal, že jed nebyl určený pro lidi, takže bys měl být v pořádku.“

„To jsou dobré zprávy, ne?“

„Chci, abys zůstal po zbytek dne v posteli. Jestli se budeš cítit odpoledne líp, ukáži ti palác. Pokud bys něco potřeboval, zavolej mi svým komunikátorem. Uložil jsem ti tam své číslo.“

Kaemon stiskl Ravenovi ruku. „Kdyby se ti něco stalo, tak bych to nepřežil.“

Raven hleděl na prince a krčil čelo. „Kaemone, známe se sotva den.“

„To nehraje pro drakodlaky žádnou roli. Jsi můj druh. Vybrala tě pro mne dračí bohyně. Jakmile najdeme svého druha, už nechceme nikoho jiného.“

„Och.“ Raven se posadil na posteli, v očích panický výraz. „Co to má znamenat, nikdy nikoho jiného?“

Kaemon se vyškrábal na postel, aby si lehl vedle Ravena. Prsty mu přejel po tvářích a užíval si dotek jeho kůže. „Pro každého drakodlaka existuje jen jeden druh. Ne každý ho však najde.“

„J… jak se rozhoduje, kdo je ten druh?“

Kaemon pokrčil rameny. „Řekne nám to náš drak. Když jsme se minulou noc milovali, řekl mi můj drak, že jsi můj.“

„A dál? Já do toho nemám co mluvit?“

V Kaemonově břiše se usadila ledová koule. Nikdy ho nenapadlo, že by s tím mohl Raven nesouhlasit. Považovalo se za čest být vyvolen drakodlakem, ale Raven byl člověk. Dokonce ani ne z této planety.

Kaemon spolkl žluč, která se mu objevila v ústech. „Mohl bys můj nárok odmítnout. Už se to stalo.“

Ale ti drakodlaci se nakonec zbláznili a sáhli si na život. Informace, kterou si nechá pro sebe. Raději by byl mrtvý, než mít druha, který ho nechtěl.

***

Raven hleděl princi do očí a objevil tam naprosté zoufalství.

Zatraceně.

„Neříkám ne, nebo že nemám zájem. Jen říkám, že o tom musím popřemýšlet.“

Tento den je minutu od minuty lepší a lepší.

Kaemon vtiskl Ravenovi na čelo jemný polibek. Ravenovi přeběhl mráz po zádech.

„Trochu si odpočiň. Hned, jak mi skončí jednání, tak se na tebe přijdu podívat.“

Raven přikývl. Musel usnout, protože když opět otevřel oči, na posteli vedle něj seděl král.

Raven se pokusil na vladaře zaostřit. „Haló.“

Král zvedl oči z knihy, kterou četl na tenkém displeji. „Dobrý den, Ravene. Máte hlad?“

Raven přikývl. „Něco bych snědl.“ Žaludek měl ještě stále trochu sevřený, ale to bylo spíš králem, který u něj seděl, než jedem.

„Skvělé!“ Úsměv král zářil jasněji než slunce. Z nočního stolku vzal malou misku s ovocem. „Kuchař měl za to, že pro začátek by se hodilo ovoce. Začal se učit vegetariánské pokrmy, abyste se u nás cítil dobře.“

„Řekl vám Kaemon, že mě považuje za svého druha?“

Král si povzdechl. „Ano.“

Raven se k jídlu posadil. „Co přesně to znamená?“

„Pro drakodlaka znamená nalezení jeho druha, jako když najde druhou půlku své duše.“ Král namířil na Ravena oči plné bolesti. „Já jsem svou družku nikdy nenašel. S Kaemonovou matkou jsem měl dobrý život, ale mezi námi nikdy nebyla velká láska. Nikdy mého draka neprobudila. Kaemon mi řekl, že jste jeho druh. Ale co vám nikdy neřekne, je, že drakodlaci, kteří najdou svého druha, jen aby ho hned ztratili, se buďto zabijí nebo se zblázní.“

Ravenovi se obrátil žaludek, a na okamžik si myslel, že to šťavnaté ovoce, které právě snědl, v sobě neudrží.

Král na Ravena pohlédl s chladem v očích. „Pořádně se rozmyslete, než se rozhodnete, že vaše svoboda stojí za život mého syna.“ S touto poslední poznámkou král vstal. „Odpočiňte si. Kaemon si o vás dělá starosti.“

Raven počkal, dokud král neopustil pokoj a pak zamumlal: „Mizera.“