DL - EPILOG

Překlad: Arey
Kor.: Ann

A je tu konec.

Doufáme, že jste si knížku užili a že se dal překlad číst. Přece jen jsem nějakou dobu nepřekládala a trošku jsem vyšla ze cviku.

Děkuju Ann, že i po takové době se na mě nevykašlala a opravila ty moje nesmysly a překlepy.

Info: Ještě je jedna knížka z tohohle 'světa'. Je ale o Elim, nijak nenavazuje a je považovaná za samostatnou knížku. Mně osobně Eli nijak nezaujal, takže se do překladu jeho příběhu nechystám. Pokud má někdo zájem to přeložit, máte volnou ruku a mé požehnání. :-) Angličtina je lehká, takže si to klidně můžete zkusit jako svou prvotinu.

Knížku posílat nebudeme.

- Arey 

O dva a půl roku později…

Rachel

„Zlato, máš Kennedy?“ zavolala jsem, když jsem vyšla z pokoje s Kirou.

Není možné držet tempo s dvojčaty, které běhají po domě, zatímco se snažíš na něco připravit. Přísahám, že jestli zase jí Tripovo jídlo…

„Kashi! Víš-“

„Kde je to krásné monstrum?“ zeptal se, když vyšel zpoza rohu s Kennedy v náručí. Byla bez trička.

Zastavila jsem se a oddechla si, že jí chybí jen tričko a ne že je nahá nebo celá od pudru jako minule.

„Kde má tričko?“

Pokrčil rameny a dal jí pusu na břicho. „Nevím. Doufal jsem, že to budeš vědět ty.“

„Já to nevím.“ Podívala jsem se na Kiru v náručí a zavrtěla hlavou. „Tvoje sestra je šílená, úplně šílená.“

Kira se jen usmála a položila si hlavu na moje rameno, když jsem šla domem a hledala Kennedyno tričko.

„Tvůj tatínek by měl být rád za to, že aspoň jedna z vás je klidná.“

„Co? Kennedy se jen bavila.“

Střelila jsem po něm pohledem. „Nemůže zůstat oblečená. Budeš to říkat i když jí bude šestnáct?“

V jeho obličejí se objevil výraz zděšení. „Ach ne. Ne, ne, ne. To je konec. Budeš je učit doma. Obě! A nebudou se moct přiblížit ke klukům, dokud jim nebude třicet. A… a… a odteď budou nosit jen šaty. Škaredé a o číslo větší.“

Zasmála jsem se a dala Kennedy pusu. „Jsi po tátovi. Šílená.“

„Mluvím vážně, Rach. Nikdy nepůjdou ven beze mě.“

„Jo, jasně.“

„Nechovej se takhle! To ty říkáš, že se bude svlékat, až ji bude šestnáct.“

Protočila jsem oči a ukázala na tričko na zemi, aby se pro něj ohnul a podal ho. „Ani jí nejsou dva roky, uklidni se. Jen jsem tak mluvila. A nebudu je učit doma nebo je nutit nosit hnusné oblečení. Takže se přes to dostaň.“

Položil Kennedy na zem a oblékl jí tričko. „To si nesundávej. Nikdy. I když ti kluci řeknou, aby sis to svlékla. Neposlouchej je-“ Zastavil se, když se Kennedy podívala na Tripa, který k ní běžel.

„Budeš mít ještě hodně času na to, abys jí to řekl… až to bude chápat.“

Podíval se na mě a chytil mě kolem pasu. „Jsem rád, že ty budeš kluk,“ řekl k mému velkému břichu a políbil ho. Postavil se, přitáhl si mě k sobě a líbal mě, než se Kennedy začala hlasitě smát.

„Nahé dítě.“ Ukázala jsem, když proběhla do kuchyně. „Chyť ji a já doobléknu Kiru.“

„Aha, takže ty si dnes vezmeš tu jednodušší z nich? Proč?“

„Jo, protože jsem Rachel.“

Kash se usmál a znovu mi dal pusu. „Posledně, když jsme měli tuhle konverzaci, jsi mi dala facku. Takže nic neřeknu.“

„Dobře děláš.“

Mrknul na mě a šel hledat naši šílenou dceru. „Kennedy, zůstaň oblečená.“

Když byla Kira připravená a Kennedy taky, nastoupili jsme všichni do auta a jeli k Richardovi a Marcy na jejich párty k Novému roku. Masonova rodina tam bude taky a já už se těšila, až si užiju večer… a budu dohlížet na Kennedy, aby zůstala oblečená.

Na Vánoce jsme jeli do Kalifornie a i když jsem nechtěla letět se dvěma batolaty, stálo to za to. Candice byla pořád Candice. Myslela jsem, že se po vysoké usadí, ale nevykazovala žádné známky toho, že by se klidnila. Pracovala jako fyzioterapeutka a milovala svoji práci… hlavně proto, že pracovala hlavně s muži. Ale byla šťastná, užívala si život jak chtěla a já byla šťastná za ni.

Poprvé jsem vzala Kashe a holky k hrobu mých rodičů. Pořád jsem jim psala, kdykoliv si holky šly zdřímnout. Díky psaní jsem se jim cítila blíž. Ale chtěla jsem, aby si s nimi byla blízká i moje rodina. Ne že by holky říkaly něco, co by dávalo smysl, ale byla jsem ráda, že jsme šli všichni a věděla jsem, že je navštívíme i příště.

Kash mě chytil za ruku a políbil mě do dlaně, když jsme byli jen několik minut od domu jeho rodičů. Usmála jsem se na něj a stiskla mu ruku. Podíval se na moje modré nehty.

„Zajímalo by mě, jakou barvu pošle tentokrát.“

Nemusela jsem se na něj podívat, abych věděla, že necítí zášť. Když mi dal Kash možnost odejít s Trentem a promluvili jsme si o tom, co jsem cítila, vypadalo, že pochopil, jak jsem Trenta vnímala. Jen jako svého ochránce a přítele. Měsíc po tom, co Trent odešel, jsem si byla jistá, že se s tím Kash konečně smířil.

Každý měsíc čtvrtého mi Kash přinesl od policie balíček. A každý měsíc jsem na něj čekala. Vždycky tam byl lak na nehty a papírek s pár slovy, jako třeba „Jsem v pořádku.“ Kromě čtvrtého července se balíčky nezměnily. Tenkrát mi poslal i deník a někde uprostřed byl dopis, kde mi psal víc o jeho životě, aniž by mi prozradil jeho jméno, práci nebo místo, kde žil.

První měsíc byl Kash zmatený. Četl můj deník z doby, kdy mě unesl a vzpomněl si na to, co mi Trent koupil a opravdu si cenil, že Trent mi zvláštním způsobem dával najevo, že je v pořádku. Přála bych si, abych mu mohla nějak poděkovat, ale nikdy tam nebyla zpáteční adresa a pokaždé byl balíček poslaný odjinud. Navíc už tak riskoval hodně. Nemohla jsem ho ještě víc ohrozit. Tak jsem byla vděčná za jeho měsíční balíčky. Alespoň Kash i já jsme mohli být vděční za jeho nový život.

S lehkým úsměvem jsem řekla, „Ještě pár dní a dozvíme se to.“

Když Kash zaparkoval, vážně se na mě podíval. „Padesát dolarů, že to bude oranžová.“

„Stříbrná,“ řekla jsem.

Zasmál se a políbil mě, než vyšel z auta. Když jsme dostali Kiru a Kennedy ven, šli jsme k domu a všichni hned běželi k holkám.

„Ach, tak dlouho jsem vás neviděla!“ vykřikla Marcy a vzala si Kennedy, Richard pak Kiru.

„Mami, byl to týden a půl.“

Podívala se na Kashe a usmála se, než zasypala Kennedy pusinkami. „Nezačínej, Logane. Týden a půl je jako věčnost bez mých oblíbených holek.“

„Rachel!“ Vykřikla Maddie a běžela ke mně.

Kash si stoupnul přede mě a moje břicho. „Uklidni se, turbo.“

Maddie protočila oči a odtlačila ho na stranu, skákala na místě a držela ruku přede mnou.

„Proboha! Gratuluju!“ Chytla jsem její ruku a podívala se z blízka na její prsten. „Kdy tě požádal?“

„Na vánoce!“

„Gratuluju a krásný kamínek, Aarone,“ škádlila jsem ho, když jsem objala Maddiina snoubence.

Jako bych ho už neviděla. Vybírala jsem ho s ním.

„Miluje ho. Děkuju.“ zašeptal mi Aaron do ucha a já na něj mrkla.

Poslouchala jsem, jak mi Maddie vyprávěla, jak ji požádal a ona souhlasila. Když jsme se se všemi pozdravili, Kash si mě přitáhl k sobě a hladil mě po břiše. Já se dál bavila s Maddie a on s Aaronem.

Maddie a já jsme si neskutečně přirostly k srdci za ty poslední roky a já byla šťastná, že byla s Aaronem. Tolikrát se předtím spálila. Aaron byl pro ni dokonalý. Byl nejhodnější kluk na světě a zdálo se, že skvěle uklidňoval Maddiinu prudkou povahu.

„Kde je můj bratr?“ zeptala se z ničeho nic.

Kash pokrčil rameny. „Nevím, říkal, že přijde. Ale neviděl jsem ho od Kalifornie.“

„Neviděla jsem ho od té doby, co jsme se s Aaronem zasnoubili. Pořád říkal, že toho má hodně. Chtěla jsem mu ukázat prsten.“

Podívala jsem se na svého manžela a loktem ho šťouchla do břicha. „Zavolej mu, zlato.“

Jednou rukou mi pořád držel břicho a druhou vytáhl telefon.

Kash a Mason byli pořád partneři a dařilo se jim. Mason byl u nás častěji než u něj a miloval si hrát na strejdu Masona s holkama. Stejně jako Candice jsme s Kashem doufali, že se brzo usadí. Ale holky mu z jeho bytu odcházely stejně často, jako dřív.

„Mason si přivede holku,“ řekl mi Kash do ucha tak, aby to nikdo jiný neslyšel.

„Jako…?“

„Jako přítelkyni.“

„Nekecej!“ Sykla jsem a podívala se na něj. Kash vypadal stejně překvapeně.

Pokoj naplnil výkřik nadšení a já se otočila, abych viděla běžet Kennedy rychleji, než by mělo být batoletům dovoleno.

„Ježiši,“ zašeptala jsem a ukázala. „Nahé dítě.“

Kash se zasmál a políbil mě. „Ty ty holky budeš učit doma.“

„Jak myslíš, Kashi.“ Mrkla jsem na něj a on vyběhl za Kennedy.

Marcy si sedla vedle mě a podala mi její oblečení. „Jak ji v tom udržíš?“

„Na to jsme ještě nepřišli. Kde je Kira?“

„Spí u Riche.“

Otočila jsem se a uviděla je. Byli roztomilí.

„Dobře, jdu pomoct Kashovi s Kennedy, hned se vrátím.“ Vzala jsem si od ní oblečení a šla chodbou, dokud jsem neuslyšela Kennedy se smát a Kashe, jak jí prdí pusou na břicho.

„Chytil jsem monstrum.“

„Tvoje máma našla její oblečení.“

Když jsme ji oblékli, zvedla jsem ji a vrátila se s ní do obýváku. Marcy čekala ale v chodbě se natáhla po Kennedy.

„Pojď k babičce, holčičko. Budeme si hrát s Kirou a Poppi.“ Podala jsem ji Marcy a zasmála se, když mě Kash vtáhl zpátky a přitiskl mě na zeď. Začal mě líbat na krk.

„To si nemyslím, mistře.“

„Nemůžu si pomoct… tohle je jediná šance, kdy holky nehoníme a nemusíme je hlídat. A Rachel, jsi tak sexy. Přísahám bohu, že tě budu udržovat těhotnou pořád. Budeme mít doma fotbalový tým.“

Zasmála jsem se a dloubla ho do břicha. „Jak myslíš.“

„Nedělej to, Kyselko. Víš, že jsi sexy.“

Protočila jsem oči a dala mu pusu, než jsem zašeptala. „Lháři.“

„Nikdy.“

Uvěznil moje rty svými a já zasténala, když mi po nich přejel jazykem.

„Nahé dítě!“ Zakřičela Maddie a já si opřela čelo o Kashovo rameno.

„Domácí výuka.“ Znovu mě políbil a pak se vydal za Kennedy.

Šla jsem do chodby a podívala se kolem.

Maddie a Aaron si povídali v rohu. Další přátelé byli po celém obýváku a kuchyni – někteří si povídali ve skupině, jiní se smáli mé rodině. Richard a pan Gates si stírali slzy, když se smáli, jak Kash, Marcy a paní Gatesová honili Kennedy. Za chvíli měli přijít Mason a jeho tajemná dívka a my je budeme zpovídat.

Milovala jsem svou rodinu a milovala jsem svůj život. Kash a já jsme si prošli mnohým, ale život byl skvělý a já se modlila, aby takový zůstal. Nikdy jsme se nenudili – smáli jsme se a brečeli šťastné i smutné slzy. Pořád jsme se hádali jako by neměl přijít zítřek a několikrát týdně jsme dělali palačinky. Ale milovali jsme se a pomáhali si. A hlavně mezi námi nebyly žádné lži.

* KONEC *