UMH - 12. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Jade

„Co tím myslíš, že za pár týdnů odjedeme? Nemůžu, Rydere. Jsem pracující dívka, vzpomínáš?“ Zrovna jsem sestoupila z úžasného orgasmu mé první šedesát devítky a teď mě Ryder držel v náručí, políbil na krk a řekl mi, abych si zabalila tašky na výlet do New Yorku. „Věci začínají být horké, bejby. Musíme na chvíli opustit město.“

Podívala jsem se na něj a zkoumala jeho obličej na znamení, že si dělá srandu. „Na jak dlouho? Nemám moc placeného volna. Teprve před několika měsíci jsem začala pracovat v tatínkově firmě…“

I když jsem se z domova oficiálně odstěhovala, většina mých věcí byla ještě v domě mých rodičů. Vzala jsem si jen to nejdůležitější a pár oblíbených položek. Jenže vina mě požírala, že jsem své rodině lhala, že sdílím byt s přítelkyní z vysoké školy. Několikrát, když se zeptali, jestli je pozvu na večeři, podařilo se mi z toho takticky vybruslit. Teď ještě chtěl, abych si vzala volno i práci. Dvojitá vina.

„Bejby, udělej, co říkám. Nevím, na jak dlouho. Věř mi, jo?“

„Rydere, takhle to prostě nefunguje. Existují… pravidla. Systémy. Způsoby, jak se věci dělají.“

„Jebat pravidla. Začíná být nebezpečné, abych zůstal v L. A. Musím zmizet, dokud věci nevychladnou, a vezmu tě sebou.“

„Ale -“

Ruka mi padla na zadek. „Žádné argumenty, bejby.“

„Co to kurva? Právě jsi mě plácnul po zadku, jako kdybych byl zlobivé dítě?“

Ryder mě popadl za obě zápěstí a připnul na matraci. Dlouze se mi zadíval do očí.

„Musíme jít, pro naši bezpečnost. Max nás čeká.“

Nedělal si dělat srandu. Jeho tvář byla napjatá, na krku mu tepala žíla, když zatnul zuby. „A ano, mám rád, když jsi pro mě zlobivá. Je to zasraně sexy. Ale hádat se se mnou? Ne. V žádném případě.“

„Rydere. Musíš pochopit -“ Zkoušela jsem to znovu. Sakra, nemohla jsem se jen tak sebrat a odejít, protože měl rozmar. Mám svou kariéru, kterou si buduju, a protože jsem dcerou svého otce, musela jsem pracovat ještě tvrději, abych to dokázala sama.

„Na této zemi není nic důležitějšího než tvoje bezpečnost Jade. Myslím to vážně. Přestaň zpochybňovat mé rozhodnutí. Letíme v devět hodin. Buď připravená.“

Otočila jsem se. „Jsi zasranej blázen? Jaké části nemůžu, jsi nerozuměl? Mám případ…“

Rána. Štípal mě zadek. Znovu mě plácnul, tentokrát tvrději.

Ryderovy oči plály a rty se mu zkroutily do úšklebku. „Princezno, jsi chytrá dívka. Jak dlouho bude trvat, než se to naučíš? Žádný zasraný argumenty.“

Odtrhla jsem se od matrace. „Do prdele s tebou, Rydere. To už není zábava.“ Zatlačila jsem mu na hruď.

Stáhnul mě, zatlačil zpátky na postel a uchopil obě zápěstí nad hlavou. Oči se mu rozzářily. „Mrcho, už nikdy se mnou takhle nemluv.“ Jeho hlas byl tvrdý. Rázný. Už nějakou dobu mi neřekl, mrcho. „Vytáhnu si tě přes koleno a vyplácám z tebe všechny sračky za to, že jsi neposlušná dívka. Ne. Zkoušej. Mě.“

Zavřela jsem oči, neschopná se pohybovat. Byla jsem úplně v jeho milosrdenství. Rozzlobený Ryder nebyl mužem, se kterým je rado se dohadovat. Svaly se mu napínaly a cítila jsem, jak se jeho hněv vznáší ve vlnách.

Uplynulo několik okamžiků, než znovu promluvil. „Podívej se na mě.“ Hlas stále na okraji, ale byl poněkud měkčí. „Jade, otevři oči.“

Moje oči se otevřely. Bála jsem se čelit jeho hněvu, tak jsem na něj hleděla z poza řas. Zalapala jsem po vzduchu, ne kvůli jeho vzteku, ale proto, že jsem v jeho výrazu viděla jen lásku. Pohlédl mi do očí a pohladil po tváři.

„Miluju tě, ženská. Kdy si uvědomíš, že bych pro tebe dal i poslední zasranej dech?“

Nemohla jsem mluvit. Rychle jsem zamrkala a snažila se udržovat slzy pod kontrolou. To, co řekl, je pravda. Snažil se mě chránit.

Po dlouhé pauze, Ryder tiše promluvil. „V každém případě, Rebecca bude taky v New Yorku. Můžeme se setkat s Maxem - chtěl bych tě představit mému bratrovi.“ Povzdechl si. „Bejby, jestli chceš být součástí mého života, musíš si uvědomit, že vím, co je pro nás nejlepší, jasné? Musíš věřit mým rozhodnutím. Jsi moje žena a já se musím ujistit, že jsi vždy v bezpečí. Takže to udělej, dobře? Postarám se o tebe všemi možnými způsoby.“

Přikývla jsem. „Věřím ti, Rydere.“

„Hodná holka. New York bude perfektní. Budeme mít dny jen pro sebe - abychom dělali, co chceme.“ Zakmital obočím.

„Dobře. Ale nenávidím létání. Vždycky zvracím. Takže ta část nebude zábavná,“ varovala jsem ho. Jestli mě chce vzít na cestu, musí vědět, co ho čeká.

Ryder zvedl obočí a ušklíbl se. „Jestli si myslíš, že mě to přiměje odjet bez tebe, mýlíš se.“

„Dobře… musím přiznat, že setkání s Maxwellem, za to bude stát. Slyšela jsem o něm toho tolik, jak od tebe, tak od Rebecky, že umírám, abych se s ním setkala.“

„Max se ti bude líbit. Je to dobrý muž.“

„Haha. Jestli je něco jako ty, je to záhada. Nemůžu se dočkat, až se s ním setkám.“

„Samozřejmě, že nevypadá tak dobře jako já. Ani není tak chytrý,“ žertoval Ryder, ale když jsem mluvila o Maxovi, viděla jsem v jeho očích hrdost.