SF - 13. kapitola

Překlad: Luciana

„Kdy naposledy jsi viděl něco tak precizního?“ zašeptala Carolina.

„Oh, asi před dvaceti osmi lety, pokud mě moje paměť neklame,“ řekl Mac, objímajíc pažemi sestřina ramena, když se naklonila k němu, právě když stáli v Henryho ložnici. „Ačkoliv bych měl bohům zakroutit krky, za to, že mi neřekli, jaký druh pekla mě čeká po tvém narození.“

„Tvůj syn je nádherný, Mackie.“ Natáhla se do strany, aby se na něj usmála. „On je ta nejlepší věc, která se ti kdy stala.“

Mac ji postrčil zpátky, s povzdechem. „Ano, to je, za předpokladu, že mě dřív nezabije.“ Utáhl své objetí. „Děsí mě k smrti, Caro. Nevím ani jednu jedinou věc o tom, jak být otcem.“

„Jistě že víš; jen prostě musíš být s námi v opozici.

„On vážně není tak špatný, víš,“ zašeptal Mac, „Co se objevil Henry, začínám objevovat více pochopení, pro našeho starouše.“

Tiše si odfrkla. „Viděl ji Gadzalinu?“

Mac se usmál nad její hlavou, na svého spícího syna. „Ne. Ale Henry mě zasvětil do toho, co na nás čeká v Atlantidě, pokud tuhle skutečnost brzy nevyřešíme sami.“

Vystoupila z jeho objetí a vydala se do přední místnosti chaty a Mac ji následoval, po tom co se zastavil, aby zavřel dveře do Henryho ložnice.

„Vážně hodláš zůstat v tomhle století a tady v Maine?“zeptala se, přešla ke krbu a natáhla ruce k ohni. Otočila se k němu. „Je to tak… venkovské.“

„Čímž je to perfektní,“ řekl a posadil se na gauč. Poplácal polštář vedle sebe a pak se k ní otočil tváří. Nechci přidávat příliš mnoho lidí do toho všeho zmatku, dokud se Henry nebude cítit pohodlně se mnou a se svým konečným osudem.“

Carolina po něm střelila zářivým úsměvem. „Podívejme; už přemýšlíš jako táta.“ Pak zvážněla. „Ale proč jsi přišel sem?“ zeptala se, ukazujíc na chatu. „Spellbound Falls je tak zatraceně daleko od oceánu, Mackie.“

„Zvládnu to na pár měsíců. A jsme jen tři hodiny jízdy od Mainského zálivu. Vlastně plánuji, že vezmu Olivii na návtěvu Midnight Bay, příští víkend.“

„Olivii?“ zeptala se a povytáhla své jemné obočí.

„Olivie Baldwinová. Je to vdova po jednom z Tracových kamarádů z armády, který byl zabitý při výkonu služby, před čtyřmi lety. Byl to Tracův nápad, abych se sem zapsal jako host na léto, když Inglenook je vytvořen pro pomoc rodičům a dětem, aby se spolu sžili.“ Usmál se. „A Olivie přímo vře, hlubokomyslnými perlami moudrosti o rodičovství. Má osmiletou dceru, která se jmenuje Sophie a Henry má obě moc rád.“

I sestřino druhé obočí se zvedlo. „A Mackie má taky rád obě?“

Mac lhostejně pokrčil rameny. „Rozhodně se o jednu z nich zajímá.“

„Je hezká?“

„Podle Henryho, každá žena, která se usmívá, je krásná.“

Carolina se usmála. „Oh, já věděla, proč mám toho chlapce ráda.“

„Olivie je krásná,“ řekl Mac tiše. „A zábavná, a okouzlující a schopná a je mnohem chytřejší, než dává znát lidem.“ Zamračil se. „A téměř zvládá umění být neviditelná.“

„Svatá Athéno, ty zníš, jako bys byl do ní napůl zamilovaný.“

„Ne,“ řekl Mac a zavrtěl hlavou. „Nemůžu to nechat zajít tak daleko, i kdyby si to myslel. Líp než kdokoliv jiný víš, že láska je pro mě prchavé soužení, Caro. A Olivie si zaslouží něco lepšího, než muže, který je ochotný se usadit jednoduše pro to, aby byl… spokojený.“ Usmál se na ni. „Ale to neznamená, že si nemůžeme užít společnosti jeden druhého, příštích šest měsíců, když si myslím, že ani ona nehledá manželství, vzhledem k tomu, že neměla moc štěstí s prvním manželem. Děkuji, že jsi poslala Henrymu můj tréninkový meč.“

Carolina akceptovala jeho narážku, že jejich rozhovor o Olivii je ukončen, a plácla sebou dozadu, se smíchem. „Věř tomu, nebo ne, ten meč je vlastně od otce, když si uvědomil, že chlapci a zbraně, jsou nadčasový tým a mohl by to být dobrý způsob pro tebe, jak se přiblížit Henrymu.“ Obrátila k němu hlavu. „Ta kniha o mytologii, byl mámin návrh, jelikož věří, že každé dítě potřebuje sedět na milujícím klíně a poslouchat, jak mu někdo čte.“ Odfrkla si. „A co se týká té hračky, Leviathan odmítl doručit můj balík, pokud nebude obsahovat tu velkou, vycpanou velrybu, ten starý bručoun.“

Mac zvedl obočí. „Co potom z toho všeho, co jsi poslala Henrymu, je od tebe?“

Carolina rozhodila ruce do vzduchu, se smíchem. „Sebe! Prostě jsem poslala Henrymu sebe, jako dárek. Ty ostatní věci byly jen proto, aby mě vyhlížel.“

„A musela jsi přijít v tom zatraceném blizardu? Zkoušíme připravit Inglenook na jeho novou sezónu a dvě stopy sněhu nám naruší plán.“

„Nám?“ zopakovala s povytaženým obočím. „Já myslela, že jsi tady jako host.“

„Olivie potřebovala pomoct a já potřeboval něco dělat příštích pár týdnů.“

„Jako co? Pomáháš jí zkoušet pevnost matrací v chatách?“

Mac se postavil a zamířil do té větší ložnice v přízemí. „Ty máš matraci nahoře, princezno,“ řekl jí přes rameno. „Ráno tady v Inglenook přichází brzy a já chci, abys pomohla Olivii uvařit snídani pro všechny, zatímco já a Henry pomůžeme uklidit všechen ten tvůj pěkný sníh.“

***

Během půl hodiny po setkání s Carolinou Oceanovou, Olivie usoudila, že se chce taky stát theurgistem, přesně jako Henry, aby mohla lusknout prsty a okamžitě se přeměnit v nádhernou, sexy, impozantní osobu, zjevně bohatší, než Bůh.

Opravdu by mělo být nezákonné, aby dva lidi z jedné rodiny, byli tak perfektní. Zatraceně, nejen že Carolina byla krásná, byla upřímně milá a nedočkavá, aby mohla pomoct.

A tehdy Olivie usoudila, že Oceanovi musí být bohatší než Bůh, když očividně vyrostli s tím, že měli sluhy, kteří se postarali o běžné detaily každodenního života. Protože ve chvíli, kdy Carolina začala pomáhat připravovat snídani, Olivie viděla, že Macova sestra ví o pohybu v kuchyni tolik, co on. Carolina nebyla schopná ani udělat konvici kávy, protože nakonec přiznala, že nikdy předtím neviděla kávovar, hned po tom, co ta žena začala plnit všechny sklenice na stole – včetně Henryho a Sophiiny – až po okraj, krabicovým vínem, které měla Eileen v lednici na dobu, kdy ji její disertační práce vyčerpávala.

Možná by Inglenook opravdu měl začít nabízet kurzy vaření. Mohlo by to skutečně pomoct všem čerstvě rozvedeným otcům, kteří najednou zjistí, že musí pečovat o své děti o víkendech, stejně jako matkám, které si myslí, že domácí jídlo znamená mražená pizza, doma dopečená.

„To je velmi unikátní koncept, co jsi vybudovala tady v Inglenooku,“ řekla Carolina, když skládala ubrousky do tvaru labutí, na každý talíř, který dala okolo stolu. „Dovedu si představit, že jsi zavalená žádostmi rodin, které chtějí… jak to Mackie říkal? Ach ano, rodiče a děti, kteří se chtějí propojit jeden s druhým.“

Olivie vypnula hořák pod pánví s domácími hranolky a přiklopila je pokličkou. „Není to můj koncept; Inglenook je nápadem mé tchýně.“ Zamířila k lednici, vyndat vejce. „Já se jen vypořádávám s každodenním chodem.“

„A přesto mi Mac řekl, jak moc jsi mu pomohla s Henrym,“ řekla Carolina, přešla k troubě, otevřela ji a šlohla kousek slaniny. „Ve skutečnosti tvrdil, že jsi to byla ty, kdo mu řekl, aby neviděl rodičovství jako on proti synovi, ale spíš jako on a Henry, proti světu.“ Hřejivě se usmála. „A nemůžu ani říct, jak moc tahle jednoduchá… perla moudrosti, s ním souzněla,“ než si hodila tu slaninu do úst.

Olivie strčila hlavu do lednice, aby Carolina nemohla vidět její zardění. „Musela jsem slyšet Eileen, někdy něco takového říct. Ona je každopádně ten expert.“

„Víc, než ctí svůj vlastní život, můj bratr se rozhodl se stát tím nejlepším možným otcem, jakým může Henrymu být,“ řekla Carolina tiše, přímo vedle ní, což přimělo Olivii se překvapeně narovnat. „A nemám slov, jak moc šťastná jsem, že Mac našel tebe, abys mu pomohla se změnit ze starého mládence na rodiče,“ řekla a zvedla ruku, když chtěla Olivie něco říct. „Protože ani ne po minutě, co jsem přijela minulou noc, jsem zjistila, že jsou to tvé rady, které Mac nasává jako žíznivá houba,“ dokončila s vědoucím úsměvem.

Olivie si povzdechla a sklopila pohled, když cítila, že její tváře opět hoří. „Nevím proč. Řekla jsem mu hned na začátku, že sama nevím většinu času, co dělat se svým vlastním dítětem, a že jsem vlastně známá tím, že se schovávám před Sophií, když má jednu ze svých nálad.“

Carolina se otočila pryč se smíchem. „Ale není někdy skrývání lepší, než konfrontace problému, který může zmizet sám?“

Olivie přiběhla za Carolinou, srdce se jí zastavilo při zjištění, že možná potkala spřízněnou duši. „Tak to nejsem jen já?“ zeptala se překvapeně, dala vejce na pánev a otočila se k ní. „Ty si taky myslíš, že jsou chvíle, kdy nic neudělat je lepší, než se něčemu postavit čelem?“

Carolina se opřela o linku, složila si ruce na hrudi a zkřížila nohy v kotnících. „Děláš si legraci? Jednou jsem strávila stol… mnoho měsíců vyhýbáním se muži, kterého mi můj otec vybral za manžela.“ Jeden koutek úst se jí zvedl. „A neúnavné pronásledování toho bastarda ukázalo, jak špatný člověk to je a můj otec – spolu s Macem – se postarali o ten problém za mě.“ Pokrčila rameny. „Zjistila jsem, že přestát bouři v dálce, je možná důvod pro výrok, že moudřejší ustoupí. Což, podle mého názoru, je důvod, proč mě moje matka učila, že mlčení je hodnotnější, než se hádat s paličatými muži.“

„Nebo paličatými ženami,“ řekla Olivie protáhle. Usmála se. „Oh, můj Bože, ale já si vždycky myslela, že jsem prostě jen zbabělec. Strašně ráda, bych se setkala s tvou matkou. Zní jako úžasně moudrá žena.“

Carolininy živě zelené oči, tančily ve slunečním svitu, odrážejícím se od čerstvého sněhu před okny. „Buď opatrná se svými přáními, má drahá přítelkyně, nebo ji můžeš najít vklouznout sem některý den, jelikož si myslím, že máma nahání otce, aby ji sem vzal, aby se setkala s Henrym.“

Olivie zalapala po dechu. „Ona se ještě s Henrym nesetkala?“

Carolina se narovnala od linky, aby otevřela troubu a ukradla další kousek slaniny. „Ne, Mac dřív Henryho ukradl.“ Zasmála se. „A přestože náš otec souhlasil s tím, že dá mému bratrovi rok o samotě s Henrym, máma řekla, že ona nesouhlasila s ničím takovým. Umírá touhou setkat se, se svým jediným vnukem, takže nebuď překvapená, pokud zjistíš jednoho dne, že jsi zavalená Oceanovými,“ varovala ji, než strčila slaninu do pusy.

Těžké kroky se ozvaly na verandě, když si muži oklepávaly sníh z bot. Dveře se otevřely a dovnitř vběhl Henry se Sophií, následováni Calebem, Samem, Calebovým synovcem Dalem a jeho dalším pracovníkem, Tomem, s Macem za nimi.

„Nevím, co to je,“ řekl Caleb, „ale přísahám, že ten sníh taje rychleji, než házíme lopatou.“

„Pluh už tlačil jen pár centimetrů rozbředlého sněhu, když jsem se dostal k hlavní silnici,“ řekl Sam a také zněl zmateně. „S tou rychlostí, jak to taje, to bude pryč za pár dní.“

„Slíbila jsem Henrymu kakao,“ řekla Sophie, zbavujíc se kabátu, čepice a rukavic. Skopla boty a nohou je odsunula ke zdi. „Zbyly nějaké marshmallow ze včerejška?“

„Ve spíži,“ řekla Olivie a vzala další pánev ze stojanu. „Posaďte se pánové a nezouvejte se. Na příborníku je čerstvá káva a přinesu nějaké tousty, abyste mohli začít.“

„Oh, ne, všichni si sedněte,“ řekla Carolina a šla k příborníku. „Já vám kávu přinesu.“

„Buďte opatrní, pánové,“ řekl Mac se smíchem, když zamířil ke sporáku, místo ke stolu. „Někdo plácne něčí zadek a může mít klín plný kávy.“

Olivie viděla, jak asi na dvě vteřiny ztuhnul, pak otevřel troubu, aby sebral kousek slaniny, hodil ho do pusy a mrknul na ni, než přešel ke stolu.

Mac vypadal… jinak dnes ráno, když se objevil v kuchyni s Carolinou, hned po svítání. Vypadal klidně, nebo možná uvolněný by bylo lepší slovo, jeho oči pozitivně vibrovaly, když nechal Henryho – jehož vzrušení bylo neovladatelné – představit jeho tetu Caro, Olivii a Sophii.

A přesto nikdo, včetně Caroliny, nevypadal, že má dobré vysvětlení toho, jak se sem dostala uprostřed noci a vánice. Zvlášť s ohledem na to, že tu nebyla žádná cizí auta, nebo stopy, které by udělala, kdyby tu vystoupila.

Carolina řekla, že přiletěla na vločce, zatímco Mac tvrdil, že přiletěla na koštěti. Henry, stále gentleman, směle napomenul otce za tuhle poznámku a řekl Olivii, že jeho teta musela přijít od odbočky.

Celé tři míle, ve tmě, uprostřed bouře?

Což byl jen jeden z důvodů, proč se Olivie nemohla dnes ráno rozhodnout, co ji na Carolině tak lezlo na nervy. Nikdo tak krásný, jako ona, nebyl tak milý – a Olivie mluvila o opravdové kráse. Ale podle toho, jak se její žaludek cítil, s nímž, jak zjistila, se teď radila mnohem častěji, upřímně měla tu ženu ráda.

I když Carolina byla trohu… divná – bez ohledu na její náhlé, nevysvětlitelné zjevení v Inglenook. Mac se ani nezmínil, že má sestru, natož že čeká její návštěvu.

Bylo zjevné, že Mac a Carolina jsou si blízcí, takže bylo ještě divnější, že se nesetkala se svým synovcem až do dnešního rána, vzhledem k tomu, že Henry už žil s Macem víc než tři měsíce. Nebo že Henry se ještě nesetkal se svou babičkou, jen se svým manželství plánujícím dědečkem, kterého se Carolina a Mac očividně báli a respektovali ho, se stejnou oddaností.

A vážně, co bylo všechno to mluvení o pannách a bastardech a vévodstvích a promiskuitních bozích? A co za tetu, pošle knihu mytologie, šestiletému dítěti? A mimochodem, které šestileté dítě si myslí, že kreslené pohádky jsou hloupé?

Ano, Oceanovi byli impozantní a rozhodně divnou rodinou, krásných lidí. A stejně tak, jako měla upřímně ráda Henryho a Carolinu, nemohla Olivie přestat s posedlostí ohledně Maca.

Pche, včera večer opravdu usnula, oblečená jen v jeho bundě, po tom, co jí tuhle myšlenku nasadil do hlavy, než ji téměř políbil. Bože, ale ona tak prahla po tom, aby cítila všechnu tu nádhernou mužnou sílu, pohybovat se nad ní, pod ní a tak velmi hluboko uvnitř ní.

„Caleb si mě vzal stranou a zmínil se, že rozdáváte práci, jako sušenky, tenhle víkend,“ řekla Carolina, když přišla. Odstrčila Olivii z cesty a otevřela troubu, aby vyndala talíř slaniny a plech s tousty. „A navrhnul, že bych se měla zeptat, jestli nemáte zájem najmout chůvu.“ Naklonila se a oči jí tančily smíchem. „Zvlášť na dnešní večer, když tvoje tchýně je pryč. Caleb vypadá, že si myslí, že by to mohl být perfektní čas pro tebe, jít na večeři a třeba tančit.“ Naklonila se ještě blíž. „Věděla jsi, že Mac je skvělý tanečník?“

Olivie otevřela pusu, ale z nějakého důvodu nevydala ani hlásku.

„A já jsem lepší chůva, než kuchařka,“ řekla Carolina protáhle. „A náhodou jsem dnes večer volná.“

„Já… ale…“

„Zeptej se ho, Olivie,“ řekla jí tiše. „On řekne ano.“