TATA - 11. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

O týden později

„Claro, nechci, aby ses kurva přestěhovala. Proč nechceš zůstat tady? Je to stejné, jako když si pronajmeš pokoj.“

„Žádáš mě o to, abych s tebou natrvalo žila?“

Mlčí.

„Vidíš a přesně o tom to je, Tagu. Překročili jsme hranice. Jsem jenom tvoje spolubydlící? Nemůžu být na tobě závislá,“ řeknu a snažím se vysvětlit, jak se cítím. Nemůžu se spoléhat na to, že mě vždycky vytáhne z průšvihu. Můj svět se teď točí jen kolem něho. Sehnal mi u něj práci, vozí mě do práce a zpět. Sakra, dokonce jsme spolu nakupovali! Myslím jen na něho, je všechno, co jsem kdy chtěla. Ale co když se najednou rozhodne to skončit? To by mě zlomilo. Neměla bych kde bydlet, přišla bych o práci. Byla bych zpátky tam, kde jsem byla, než jsem ho potkala a neumím si představit nic horšího. „Jsem ti nesmírně vděčná za tvoji pomoc, ale teď se musím postavit na vlastní nohy a postarat se o sebe.“

Vzdychne a promne si rukou hlavu. „Jestli je to pro tebe tak důležité. Pomůžu ti se stěhováním.“

„Vážně?“ zeptám se a nadzvednu obočí.

„Vážně,“ neřekne to ale moc nadšeně. „Taky se musím seznámit s tím hajzlíkem, který bude tvůj spolubydlící.“

Obrátím oči v sloup. „Bydlí tam i holka, nebudu tam sama s klukem.“

„Zlatíčko, ať jsi kdekoliv, tak všechny uchvátíš. Jakmile tě ten týpek uvidí, tak tě bude chtít.“

To bylo sladké.

„Tagu,“ řeknu tiše. „Opravdu si tohle myslíš?“

„Jsem si tím jistý,“ odpoví něžně. „Rozumím tomu, že na mně nechceš být závislá. Ale nelíbí se mi to, hlavně nezapomeň, že jsem tady pro tebe kdykoliv budeš potřebovat. Například když tam bude nějaký brouk, kterého budeš muset zvládnout. Zavolej mi.“

Zachichotám se. „Budu si to pamatovat.“

„Pořád mi patříš přes víkendy.“

„Dobře, to bych byla ráda,“ řeknu mu rozzářeně.

„A pořád tě budu vozit do práce.“

„Tagu!“

„Co?“ řekne nevinně. „Tohle jsou pravidla.“

„Když mě budeš pořád vyzvedávat a budeme spolu přes víkendy, tak si budu připadat, jako bych tě vůbec neopustila.“

„Přesně,“ řekne samolibě. „Zůstaň tady. Čeho se bojíš?“

Že když to mezi námi skončí, zůstanu na dlažbě? Jak mu to mám vysvětlit, aniž bych ho urazila?

„Ničeho,“ odpovím. „Raději vyrazíme do práce, ať nepřijdeme pozdě.“

Pomalu přikývne. „Jen si přeju, abys byla šťastná, Claro.“

Usměju se.

To si přeju taky, ale vím, že šťastná budu jen s ním.

*****

Dnešní večer stál za hovno.

Nejhorší.

Přes bar jsem sledovala Taga, jak mluví s nějakou ženskou, která vystrčila hruď a strkala mu ty svoje melouny přímo před nos. Dobře, přeháním, ale přece jen. Neflirtoval s ní nebo tak, jenom s ní mluvil.

Žárlila jsem.

Nelíbí se mi to.

Vzdychnu, chlapovi přede mnou dám drink a přesunu se k dalšímu zákazníkovi. Potom, co všechny obsloužím, rozhodnu se vypadnout na vzduch a vyjdu ven, abych vyhodila odpadky. Vysypu je do popelnice a pomalu se vracím, což se ukáže, jako velká chyba.

„Claro?“

V šoku se otočím, když uslyším otcův hlas.

„Co tady děláš?“ zeptám se a odvedu ho dál. Vůbec se nezměnil, stále je hezký, hnědé vlasy a světle modré oči. Otec je ten typ, kterému to sluší a bude slušet pořád.

„Chtěl jsem tě vidět. Musel jsem,“ řekne a prohlíží si mě.

„Jak jsi mě našel?“

„Mámě ses zmínila, že pracuješ v baru,“ řekne a pokrčí rameny. „Tohle je desátý bar, kde jsem tě hledal. Poptával jsem se kolem.“

„Tak jo, viděl jsi mě, a jak vidíš, jsem v pohodě. Takže můžeš vypadnout.“

„Jak dlouho se budeš trestat za to, co jsem udělal?“ zeptá se.

Otočím se k němu. „Cože?“

„Byla jsi nejlepší ve třídě. Mohla jsi studovat na nejlepší univerzitě, vybrat si jakoukoliv školu, kterou jsi chtěla. Místo toho jsi tady a pracuješ v baru, protože mě nenávidíš víc, než aby ses starala o svoji budoucnost.“

Stisknu čelist.

Pokračuje. „Víš, že jsem ti šetřil na školu. Nemusíš pracovat.“

„Nic od tebe nechci,“ řeknu hlasitěji. Otočím se k němu zády a vrátím se zpátky do baru. Zakleju, když ho vidím vejít dovnitř. Doufala jsem, že odejde. Podívám se na Taga, který se pořád vybavuje s tou ženskou a pak zpátky na otce. Přijde až k baru a zastaví se u mě. Sleduje můj pohled k Tagovi.

„To je tvůj přítel?“ zeptá se zvědavě. „Zdá se, že je to pravda, že dcery hledají muže, který se podobá jejich otci.“

Panebože.

Nemůžu uvěřit, že to právě řekl.

Hajzl.

„Aha, takže to, že mluví s jinou ženskou, znamená, že hledá milenku a bude mít další děti, aniž by o tom někdo věděl? Všichni nejsou takoví parchanti jako ty.“

Trhne sebou. „Holky se na tebe ptaly.“

Sevře se mi žaludek.

Moje nevlastní sestry.

Nikdy jsem je nepotkala, a přesto jsou mojí součástí.

Zatvrdím se.

„Řekni jim, že jsem mrtvá,“ odpovím tvrdě. „Protože to je vše, co pro tebe jsem.“

Přimhouří oči. „Problémy, které jsme měli s mámou, nezmění to, co k tobě cítím.“

Kromě toho, že mě ovlivnily. Nebyl to ten muž, za kterého jsem ho považovala, ke kterému jsem vzhlížela. Byl sobec. Nebyl dobrý chlap. Předstírání, to mu šlo. Byl falešný. Zlomil mi srdce dřív, než jsem si myslela, že by mi ho mohl zlomit někdo jiný.

„Jestli jsi mě kdy miloval, tak teď prosím odejdi.“

„Claro, jsi v pořádku?“ zeptá seTag a obejme mě kolem pasu. „Kdo sakra jsi?“

„Jsem její otec,“ strnule odpoví. „Jsem rád, že se konečně věnuješ i mé dceři a ne jen jiným ženským.“

Tag se drží zpátky. „Mluvil jsem s učitelkou své dcery.  Žádná jiná žena nezaviní, že se na Claru vykašlu. Neznáš mě, ale já jsem o tobě slyšel víc, než dost. Znervózňuješ ji. Když tě bude chtít kontaktovat, tak to udělá.“

Podívá se na mě. „Chceš, aby vypadl, zlatíčko? Nebo s ním chceš mluvit?“

„Ať odejde,“ odpovím klidně.

„Slyšel jsi,“ řekne Tag ostře.

Otec položí na stůl vizitku. „Zavolej mi, Claro. Musíme si promluvit. Soukromě.“

„Za tři vteřiny zavolám ochranku,“ ozve se Tag.

Otec odejde.

Opřu se o Taga a do očí mi vstoupí slzy.

Proč sem přišel?

Přála jsem si, ať mě nechá na pokoji.

„To byla paní Yaleová, Bellina učitelka. Nechtěl jsem tě ignorovat, Claro. Kurva, omlouvám se.“

„Má velké kozy,“ pronesu.

Tagsi odkašle. „To má, ale ani jednou jsem se na ně nepodíval. Říkala mi o roli Belly, kterou bude hrát v představení, co se příští týden chystá. Má být nějaká ledová královna z nějaké pohádky.“

„Spal jsi s ní?“ vyhrknu.

„S učitelkou Belly? Ježíši, co si o mně myslíš? “ zeptá se a zní neklidně.

Nevěděla jsem, co si myslet. Jen chci jít domů a spát.

„No tak,“ zamumlá mi do ucha. „Vezmu tě domů. Zavolám někomu, kdo to vezme za nás.“

Chytne mě do náručí a odnese do auta.

Usnu dříve, než zařídí, kdo to za nás vezme v baru.

*****

Následující ráno se rozhodnu, že je čas postavit se čelem svým problémům.

„Chystáš se mu zavolat?“ zeptá se Tag a maže si toust.

„Asi jo. Myslím, že jen tak nezmizí,“ řeknu a sklopím pohled k hrnku s kávou. „Myslím na to, že bych se asi měla pokusit mu odpustit, abych se mohla posunout dál. Ale to neznamená, že ho chci ve svém životě.“

Tag jde ke mně a položí toust přede mě na stůl. „Chceš, abych šel s tebou?“

„Nevadilo by ti to?“ zeptám se tiše.

„Musíš se takhle ptát?“

Vysunu ret. „Ne. Díky Tagu. Jsem ti vděčná.“

„Nemusíš mi děkovat, Claro,“ řekne a ohne se, aby mě políbil do vlasů. „Skočím si do sprchy a odvezu Bellu. Potom mi řekneš, jak ses rozhodla.“

Odejde z pokoje a já se podívám na telefon. Chci ho vidět? Ne. Chci to uzavřít? Ano. Vytočím jeho číslo, znám ho zpaměti. Kdysi dávno to bylo číslo, na které jsem volala každý den.

„Claro?“

„Když se s tebou potkám, necháš mě pak na pokoji?“ zeptám se a jdu přímo k věci.

Slyším, jak si vzdychne. „Chci tě vidět, musíme si to spolu vyříkat. Chci tě zpátky.“

„To se nestane.“

„Claro-“

„Ne.“

„Omlouvám se, ano?“ vyhrkne. „Omlouvám se za to, co jsem tobě a mámě udělal. Ale tvoje sestry taky miluju, tak toho nemůžu litovat.“

Páni. Tak dobře.

„Bude lepší, když se sebereš a budeš dobrým tátou, alespoň pro ně,“ řeknu tiše. „Já už tě tati nepotřebuju a nechci tě ve svém životě. Mrzí mě, jestli jsem ti ublížila a nedělám to kvůli tomu. Dělám to kvůli sobě, protože chci na všechno zapomenout.“

Odmlčí se. „Přijedeš nás navštívit na svátky? Máma za to nemůže a ty ji trestáš taky.“

Teď se zajímá o to, jak se máma cítí? Jak milé.

„Fajn, na Vánoce přijedu,“ podvolím se. „Pokud odjedeš.“

„Dobře, odjedu,“ zašeptá.

Zavěsím. Nakonec to vypadá, že nemusím nikam jít, ale uvidím ho na Vánoce. Mohla bych se překonat, kvůli mámě, ne?

Pro začátek to zkusím. Nemusím to všechno vyřešit dneska, ale můžu na tom pracovat a taky, že budu.