SF - 11. kapitola

Překlad: Luciana

Našla svého nového zaměstnance ve stodole, jak plní vědra vodou, Olivie poplácala velký nos, patřící koni, který vystrčil hlavu a přitiskl se k jejímu ramenu. „Same, mohl byste osedlat dva z vašich nejposlušnějších koní a dalšího pro sebe? Potřebuji vyzvednout dceru u autobusu na rozcestí a chci ji překvapit zpáteční cestou na koni. A pokud vám to nevadí, ráda bych, abyste jel se mnou.“

„Jasně, šéfko,“ řekl, kroutíc hubicí na hadici, aby vypnul vodu.

Olivie odstoupila od neodbytného koně s tichým smíchem. „Pokud chcete, abychom začali spolu dobře, vynechejte ten titul šéfka, ok? Livy bude stačit.“

„Vadilo by vám, kdybych vám říkal Olivie?“ zeptal se Sam váhavě. „Jen, že jsem znal jednu Olivii a jsem zvyklý na to jméno.“

„Slyším na cokoliv, kromě šéfky. A v sedlovně najdete nějaké sedlo dětské velikosti, takže ho můžete dát na toho nejmenšího, nejhodnějšího koně, pro mou dceru? Sophii je osm a považuje se za jezdkyni na koni.“ Potřásla hlavou. „Vím, že Caleb mi nechtěl přivézt poníky, protože tvrdí, že koně jsou opravdu bezpečnější, ale dávám přednost tomu, aby Sophie když tak nespadla z takové výšky.“

Zamířili k sedlovně a Olivie zpomalila krok s ohledem na Samovo kulhání, které vypadalo více na ztuhlost, než jako skutečně bolestivé.

„Caleb má pravdu,“ řekl. „Poníci jsou často mazanější, než děti, které je řídí. A protože je neřídí dospělí, mohou se ta malá zvířata změnit ve spratky.“

„To dává smysl, hádám. A mé sedlo dejte na druhého nejklidnějšího koně,“ řekla, když vstoupil do sedlovny. „Nejlépe takového, který nemá energii na víc, než se ploužit.“

Jeho hluboké šedé oči se napůl zavřely při úsměvu. „Myslím, že vy a Molly k sobě budete dobře pasovat. Je asi tak rychlá, jako melasa tekoucí do kopce v zimě. Budu mít koně venku za deset minut,“ řekl a zmizel v sedlovně.

Olivie se otočila a zírala do uličky na dvanáct různě velkých hlav, trčících ze svých stání a povzdechla si. Opravdu nevěděla, jak velkým lákadlem koně pro Inglenook budou, ale nemohla se přimět k ukončení toho programu – k Eileeninu zděšení – protože letní tábor nebyl táborem, bez koní. A ona cítila, že pro rodiče je důležité, vidět své děti, jak řídí tak velká zvířata, zvlášť ti přehnaně ochraňující rodiče, kteří krouží jako helikoptéry, snažíc se udržet své děti v bezpečí, chráněné a malé navždy.

Olivie si odfrkla. Možná by se měla sama přihlásit jako host do svého vlastního tábora, aby se naučila, jak nekroužit stále kolem Sophie, než dívka dosáhne puberty a začne najednou vzdorovat. Prošla uličkou, protože musela vyjít ze stodoly druhou stranou, protože Mac a Caleb a jeho chlapi plnili půdu takovým množstvím sena, že vydrží do června, kdy se Caleb bude moct vrátit s letošní úrodou. Skrčila se, aby se proplížila mezi zábradlím ohrady, ale uslyšela Henryho, jak ji volá, když se narovnala.

„Právě jsem viděl pana Sama, jak sedlá jednoho z koní a řekl mi, že pojedete vyzvednout Sophii k autobusu,“ řekl a vyskočil na ohradu, aby byl ve výšce jejích očí. „Můžu jet s vámi? Umím jezdit. Jezdil jsem dřív, než jsem se naučil chodit.“

„To by bylo na tvém otci.“

Jeho tvář se zachmuřila a seskočil z ohrady. „Pak hádám, budu muset počkat na jindy. Zapomněl jsem, že mám zásobovat všechny muže ledem z kuchyně a čerstvou pitnou vodou.“ Vyrazil zpátky ke dveřím. „Možná bych mohl na projížďku zítra, až ti muži odjedou.“

Olivie za ním zírala, přemýšlejíc, zda není čas na to, aby změnila Henryho malý zvyk, nepochybovat o otcových nařízeních, protože… no prostě nebylo dobré pro dítě, aby bylo tak poslušné.

„Henry, počkej,“ řekla a přistoupila ke konci ohrady. Mávla na něj přes ohradu, aby se vrátil. „Když ti tvoje máma něco řekla, udělal jsi to vždycky bez protestů? Nebo když jsi chtěl dělat něco, na to ona řekla ne, vždycky jsi přijal, co řekla, jako poslední odpověď?“

„Snažil jsem se udělat všechno, co mi řekla,“ řekl se zmateným pohledem. „Zvlášť, pokud byl blízko strýc Reginald, protože on neměl rád, když jsem si stěžoval, když mi máma něco zakázala. Občas mě uhodil a říkal, že jsem aspoň z poloviny Penhope, a že kňourání je sprosté a nevhodné k mému postavení.“

Bože, ráda by měla pět minut o samotě se strýcem Reginaldem. „Bojíš se svého otce, Henry?“ zeptala se tiše.

„Myslíte, jestli se bojím, že mě uhodí?“

Olivie přikývla.

Henry zavrtěl hlavou a ještě se suverénně usmál. „Mám strach jen z jeho vaření.“ Pak zvážněl. „Táta by mi neublížil, paní Olivie. Ve skutečnosti, se chce ujistit, že mi neublíží už nikdo a slíbil mi, že mě ochrání, dokud nebudu dost starý na to, abych mohl bojovat své vlastní bitvy.“

Pocuchala mu vlasy. „To je velmi dobrý slib.“ Naklonila hlavu. „Jak to, že jsem tě nikdy neviděla odporovat proti něčemu, co ti řekl?“

Zamračil se na ni. „Protože je to můj otec.“

„A dělá tvůj otec všechno, co mu jeho otec řekne?“ zeptala se, vzpomínajíc na Henryho fantastický příběh o tom, jak si zkoušejí najít manželku, než jim najde nějakou děda.

Chlapec se zamračil ještě víc. „No, ne.“ Ale pak vykulil oči. „Říkáte, že se neočekává, že udělám všechno, co mi táta řekne?“

S vědomím, že se pohybuje na tenkém ledě, volila Olivie svoje slova opatrně. „Ne, jen říkám, že by mohlo být v pořádku, zpochybnit jeho příkazy, čas od času. Jako právě teď. Vím, že vyložit náklaďák sena je těžká práce a muži potřebují studenou čerstvou vodu, takže je to rozhodně důležitá práce, kterou ti tvůj otec dal. Ale musíš pochopit, že není nic špatného na tom, aby ses zeptal, zda můžeš jet vyzvednout Sophii k autobusu se Samem a se mnou.“

„Ale kdo jim bude nosit vodu, když odjedu?“

„Jsou to dospělí muži a tady ve stodole jsou aspoň tři vodovodní kohouty. Není důvod, proč by se nemohli napít z hadice, když budou mít žízeň.“

„Platím ti navíc, abys učila mého syna zpochybňovat mou autoritu?“

Olivie střelila pohledem ke dveřím půdy, aby spadla v šoku z ohrady, stále zírajíc na polonahého muže, ačkoliv dopadla na zem.

„Tati, vystrašil jsi paní Olivii!“ vykřikl Henry, prolezl ohradou, aby ji pomohl se postavit. „Překvapil jsi ji.“

„Ne tak moc, jako ona právě překvapila mě,“ řekl tiše – zavrčení v jeho hlase odporovalo smíchu v jeho očích. Třel si svou velkou rukou, svůj velký, široký, potem se lesknoucí hrudník a povytáhl na ni obočí. „No, paní Olivie? Mám špatný sluch, nebo jste právě povzbuzovala mého syna, aby se vyhnul svým povinnostem, výměnou za vyjížďku?“

Bože, byl tak úžasný. A sakra, jestli nevypadal ještě větší, když byl polonahý, než úplně oblečený. K čertu, ten chlap by neměl problém pohnout horami, které by se mu dostaly do cesty.

„Paní Olivie,“ zašeptal Henry a sklonil se, aby jí viděl do očí – což jí díkybohu zakrylo výhled na Maca. „Zranila jste se při tom pádu?“

„Ne, jsem v pořádku, Henry.“ Přetočila se na ruce a kolena, uvědomila si, že dává Macovi výhled z ptačí perspektivy na svůj zadek a rychle popadla ohradu a vytáhla se na nohy. Začala zvedat krk, aby se na něj znova podívala, ale uvědomila si svou chybu ve chvíli, kdy dosáhla k jeho pasu, tak se Olivie otočila, opřela se o ohradu a podívala se místo toho na Henryho. „Zeptej se ho,“ zašeptala a šťouchla do chlapcova  ramene, když se na ni zamračil. „Běž na to. Zeptej se ho, jestli můžeš jet se mnou k Sophiinu autobusu.“

„Můžu jet s paní Olivií a panem Samem, vyzvednout Sophii na odbočku?“

„Ne.“

Henry sklopil pohled k ní, jeho výraz říkal, že jí to říkal.

„Zakňourej,“ zašeptala. „Našpul pusu. Řekni prosííím.“

Po nejistém pohledu na ni, chlapec váhavě vysunul spodní ret a podíval se zpátky nahoru na půdu. „Prosííím, můžu jet s paní Olivií.“

„Když odjedeš, kdo nám bude nosit vodu?“

Oh, jo, rozhodně to bylo pobavení v Macově hlase.

„Ve stodole je voda,“ řekl Henry. „Ty a ti muži, můžete pít rovnou z hadice.“

„Stane se tohle kňourání a prošení zvykem?“

„Oh, ne, věř mi, že to je jen teď, jednou.“ Henry zachytil její zamračení na něj a podíval se zpátky na otce, s jedním zvednutým koutkem úst. „No, možná ne jen tentokrát, ale rozhodně ne pokaždé.“

Slyšela Macův povzdech. „Dáš mi své slovo, že nebudeš alespoň zpochybňovat Samovu autoritu, co se týká koní?“

„Máš mé slovo,“ řekl Henry, oči se mu rozzářily při zjištění, že ho Mac pustí. „Budu poslouchat instrukce pana Sama, do písmene.“

„Pak bys ho tedy měl jít požádat, aby osedlal koně i pro tebe.“

Henry střelil pohledem po Olivii a věnoval jí úsměv, který ten její zahanbil. „Běž na to,“ řekla mu s pokývnutím ke stodole. „Řekni Samovi, aby ti dal toho třetího nejhodnějšího koně a tak bude vědět, že tvoje žádost pochází přímo ode mě.“

Henry vystřelil ohradou a zmizel ve stodole.

„Olivie,“ řekl Mac a zastavil ji, než mohla také zmizet. „Podívej se na mě.“

„Radši ne,“ řekla s vědomím, že je bezpečnější koukat kamkoliv jinam, než na něj – ze strachu, že když to udělá, nikdy nenajde odvahu mu vrátit jeho bundu.

„Tak mi aspoň řekni, co se to tu právě stalo.“

Olivie vykročila a zvedla ruce dlaněmi nahoru. „Proč, já myslím, že prostě jen jedna z mých úžasných perel moudrosti o rodičovství, spadla na tebe, jako jemný něžný déšť.“

Ale v momentě, kdy zahnula za roh stodoly, Olivie se prudce o ni opřela. Zatraceně, kdyby byl Maximilian Oceanus o trochu perfektnější, byl by jedním z těch postele-střídajících bohů, o kterých se Henry učil!

***

Olivie se ploužila zpátky směrem k Inglenooku na, pomalejší-než-melasa, Molly, následujíc svého tichého zaměstnance a Henryho a Sophii, kteří byli radostí bez sebe, zatímco zápasila se svým rozhodnutím vrátit Macovi jeho bundu namísto sledování svého plánu, poznat Sama. Ale na mou duši, nemohla přestat vidět Macovu silnou, krásnou, potem lesklou hruď, nebo si přestat představovat, jak opravdu nádherné by mohlo být, cítit všechnu tu úžasnou mužnou sílu, pohybovat se na ní a pod ní a tak hluboko v ní.

Protože pokud měla mít nějakou naději na to, aby dokončila to, co si začínala uvědomovat, že nebyla jen sexuální vyprahlost, pak to muselo být teď – než se to nestane nikdy – a ona nemohla přijít na jediný důvod, proč by to neměl být Mac, kdo jí nakonec pomůže se vrátit do hry života.

Až na to, že možná místo toho, aby jí usnadnil návrat, byla tu velká šance, že by mohl otřást její stagnací, jako ty srdeční defibrilátory, které se používají k přivedení lidí k životu. A ona vždycky přemýšlela, jestli to není bolestivá zkušenost.

Slíbil jí, že s ní bude něžný a opatrný, ne?

Oh, a taky nebude spěchat.

Jen myšlenka na to, být nahá s mužem – zvlášť s jedním tak perfektním, jako je Mac – kdo má v plánu si dát na čas s milováním s ní, nechávalo Olivii trochu bez dechu. Což byl důvod, proč stále měla strach, že by mohla najednou omdlít, a mohla jen doufat, že ji chytne dřív, než dopadne na zem – něco, s čím má zkušenost, usoudila s úsměvem.

Ale pak se zamračila, přemýšlejíc, jak zajisti logistiku pro jejich aférku. Oba mají děti, takže to není tak, že by mohli prostě hupnout do postele kdykoliv, kdy budou mít náladu. Olivie se najednou usmála, když zjistila, že svobodný rodič musel vynalézt přespávání, aby se zbavil dětí a mohl si tak přivést sám někoho na přespání.

Ale i kdyby nechala Sophii strávit noc u kamarádky – blízké kamarádky, nejraději jen několik mil odtud – tak stále zůstával Henry. A ačkoliv Inglenook míval občas pyžamovou párty pro děti v jídelně, aby rodiče měli čas se sami seznámit s ostaními, Olivie si nemyslela, že příležitostné setkání s Macem, bylo skutečnou aférkou.

Ne, to by bylo spíš jako obyčejný sex pro zbavení se přílišné touhy. A i když ona byla velmi roztoužená, to, co opravdu chtěla, bylo cítit vášeň a vzrušení a touhu, a zkušenost se všemi atributy opravdové aféry.

Jednoduše, ona chtěla s někým pohnout horami.

Takže, pokud tohle udělá, pak musí najít způsob, jak to udělat pořádně. A to znamenalo víc, než jen občasné dovádění, protože ona chtěla být také něžná a opatrná s Macem a také, nespěchat.

Možná, jelikož ten chlap vypadal docela obeznámen s těmito věcmi, mohl by mít Mac nějaký nápad, jak by to mohlo fungovat. A když o tom tak přemýšlela, nezvýšila by jeho schopnosti jako svobodného rodiče, kdyby mu pomohla přijít na to, jak usilovat o budoucí paní Oceanovou, s Henrym na blízku?

Wow, ten muž si určitě nemohl stěžovat, že mu Inglenook neposkytl individuální pomoc, kterou zaplatil malým jměním, že?

Oh, Bože, to najednou znělo špatně. „Mami. Mami. Mamíí,“ řekla Sophie a opakovaně podupávala nohou. „Budeš tam sedět celý den? Pan Sam čeká, aby vzal Molly zpátky do stodoly.“

Olivie zjistila, že její nový zaměstnanec stojí před Molly, drží otěže ostatních koní, zatímco tiše čeká, až ona sesedne. A zatraceně, jestli jeho oči nezářily pobavením.

„Asi byste měla začít nosit ven klobouk, paní Olivie,“ řekl Henry. „Vaše tváře jsou opravdu růžové.“

Sophie zvedla svůj batoh. „Můžeš mi to vzít, mami? Chci se jít podívat na všechny ostatní koně a naučit se jejich jména.“

Olivie konečně sesedla – ale musela se, se zavrčením, chytnout hrušky sedla, když se jí podlomila kolena. „Ne, nejdřív se půjdeš převléknout,“ řekla, zatímco přenášela váhu z jedné nohy na druhou, aby protáhla bolestivé stehenní svaly.

„Říkal jsem vám, že Molly je dobrý táborový kůň,“ řekl Sam, když pustil otěže z rukou. „Nepotřebuje ani někoho v sedle, aby odvedla svou práci.“

Jeho úsměv byl stejně nakažlivý, jako zívání a Olivie se na něj rozpačitě usmála. „Myslím, že toho mám teď v hlavě hodně.“

„Jo, předpokládám, že vedení zařízení takové velikosti není lehké.“ Jeho úsměv se zvětšil. „Máte krásnou dceru, Olivie.“ Ale pak úplně zmizel. „Caleb mi říkal, že váš manžel zemřel v Iráku, před pár lety. Je mi líto vaší ztráty.“

„Děkuji,“ zamumlala a pustila sedlo, aby vyzkoušela své nohy. Jenže když už si myslela, že jí udrží, objevil se Caleb a Mac – což způsobilo, že se jí kolena zase málem podlomila, při pohledu na Macovu velkou, širokou, lesknoucí se hruď, vykukující z rozepnuté košile.

„Henry má pravdu, Olivie,“ řekl Sam. „Měla byste začít nosit klobouk, než vás to slunce spálí ještě víc.“

Víc? Kdyby to mělo být ještě horší, tak se samovznítí!

A Mac – ten potem se lesknoucí, samolibě se usmívající, obočí zvedající pitomec – věděl přesně, proč její tváře byly růžové.

„Pořád platí, že tu můžeme zůstat já a chlapi přes noc, že jo Livy?“ zeptal se Caleb a pohledem těkal mezi ní Macem. „Přinesli jsme si spacáky do ubytovny.“ Mávnul na pozemky Inglenooku. „A jelikož vidím, že jsi ještě mimo sezónu, dokonce zajistím steaky a pivo na večerní barbecue.“

„Jedině, jestli zaplatíš i za  s´mores pro děti,“ řekla, znovu pustila sedlo a tiše vydechla úlevou, když ji její kolena už nesla. „A taky musíš souhlasit, že necháš Maca udělat steaky,“ dodala v naději, že to smaže úsměv z Macovy tváře.

Jenže ten se ještě zvětšil, když si líně přejel přes nahou hruď. „Zjistil jsem, že nejlepší způsob, jak rozpálit plameny, je… nespěchat.“

Caleb tleskl a zamnul si ruce. „Věděl jsem, že je tu důvod, proč jsem se těšil, že sem letos přijedu,“ řekl a jeho oči tančily pobavením, „když mi Eileen řekla, že bude pryč tenhle týden. Bez urážky,“ řekl a ztišil hlas do spikleneckého šepotu, „ale tvoje tchýně ví, jak zkazit večírek, jestli víš, co tím myslím.“ Jeho oči na ni typicky mrkly. „Napadlo tě někdy, vzít Eileen na výlet a ztratit jí místo hostů?“

„Byla jsem blízko asi jednou nebo dvakrát,“ řekla Olivie, když zamířila k domu. „Ale já…“ zastavila se, při zvuku auta, zdolávajícího poslední kopec a otočila se, aby viděla Peg Thompsonovou a její minivan, zastavit na konci příjezdové cesty. Ta žena vypnula motor, otočila se, aby řekla něco dětem vzadu a pak vystoupila.

„Máš něco proti chudým lidem, Livy Baldwinová?“ zavrčela Peg, než k ní Olivie stačila dojít. „Nebo máš prostě něco proti mně?“

„Dobrý Bože, o čem to mluvíš?“ zašeptala Olivie a zkoušela odvést tu naštvanou ženu dál od mužů.

Peg se odtáhla, dívajíc se skrz uslzené oči. „Byla jsem schopná přehlédnout, že nenecháš strávit Sophii noc s Charlottou, protože jsem si myslela, že je to kvůli tomu, že mám plný dům, ale jak jsi přišla na to, vykreslit mě jako případ pro charitu? Já mám svou hr-hrdost, víš,“ křikla a její hlas se zlomil, když se plácla do hrudi a začaly jí téct slzy. „Nepotřebuju, aby si ze mě ty šťouravé dámy z Grange, udělaly svůj nový projekt!“

„Oh, Peg, omlouvám se,“ řekla Olivie vyděšeným šepotem a popadla paži své kamarádky. „Já nemyslela… neměla jsem ponětí… promiň.“

Peg se od ní odtáhla znovu a vztekle si otřela tváře. „Chtějí dělat nějaké benefice. A Janice Cruppová říkala, že chtějí dát nástěnky s obrázky mých dětí do Opilého Losa a k Ezrovi a do všech obchodů v Turtleback.“

„Přísahám, Peg, nikdy by mě nenapadlo, že udělají něco takového. Jen jsem chtěla, aby si uvědomily, že Billy byl pro tebe a tvé děti stejný hrdina, jako to prohlašovali o Keithovi.“ Olivie přitáhla Peg do náruče a držela ji i přes její protesty. „Promiň. Nikdy jsem nechtěla naznačit, že potřebuješ jejich charitu. Zmínila jsem to proto, že místo aby poslali mě a Sophii do Disneylandu, tak možná by měly… že ony…“ povzdechla si. „Oh, zatraceně, Peg, ty ženy jsou prostě banda vlezlých starých hlupaček, které mají víc času, než rozumu.“

Peg si opřela čelo o Oliviino rameno, s roztřeseným vzlykem. „Já vím,“ zachraptěla. „Já si jen prostě myslela… zatraceně, věci mohou být teď těžké, ale já nejsem případ pro charitu.“ Odtáhla se pryč. „Tak proč necháš Charlottu sem přijít přespat, ale nikdy nenecháš Sophii přijít k nám domů?“

„To nemá nic společného s tebou, Peg. To já. Trochu blázním, jen při pomyšlení, že by Sophie nebyla tady v posteli, celou noc. Pořád mě přemlouvá, abych ji nechala někde přespat, ale já prostě nemůžu. Do ničího domu.“ Pokrčila rameny. „A máš pravdu; myslela jsem si, že ti prokazuju službu, když ti nepřidávám další dítě do tvého chaosu. Nevím, jak zvládáš čtyři, když já mám co dělat, aby mě jedna nepřivedla k šílenství.“

Peg na ni zamrkala. „Ale vždyť tu míváš někdy tucty dětí.“

„A všechen personál, aby je zvládl,“ připomenula jí Olivie.

Peg si otřela obličej rukama a pak projela prsty skrz vlnité blond vlasy, ve snaze je uhladit. „Já jsem ta, která by se měla omluvit,“ řekla napjatě. „Byla jsem prostě tak frustrovaná z hledání přijatelného hlídání pro dvojčata, abych si aspoň mohla zkusit hledat práci, že když mě Janice a Christine zahnaly do kouta u Ezry, tak jsem vybouchla.“ Zvedla jeden koutek úst. „A tys byla jediný cíl, kde jsem se cítila bezpečně, abych si vylila vztek.“

„Vyřešíme to. Slibuji, že půjdu s tebou a společně řekneme těm otravám, aby se staraly o sebe a poslaly sebe do Disneylandu.“

Pegina ústa se roztáhla do velkého úsměvu. „Nebo můžeš nabídnout celému spolku Grange, výlet hluboko do lesů.“ Peg najednou vykulila oči, když pohlédla za Oliviino rameno a zakryla si obličej se zalapáním po dechu. „Oh, Bože, nemůžu uvěřit, že jsem ze sebe udělala pitomce před tvými hosty.“ Odtáhla prsty a odkryla tak vyděšený výraz. „Oh, Livy, moc se omlouvám!“ vykřikla, otočila se na patě a vyběhla ke svému minivanu.

Olivie ji chytila v půli cesty a zastavila ji. „Prosím, neodcházej. Oni nejsou hosté; jsou to jen někteří z mých pracovníků.“ Mávla k autu. „Nech děti, ať se podívají do stodoly na koně a my dvě půjdeme dovnitř a dáme si šálek čaje.“

„Nemůžu. Je mi tak trapně.“

Olivie se tomu zasmála. „Nemůžeš se cítit víc trapně, než já, když jsem musela čelit těm všem kamerám, když jsem ztratila tu rodinu. Prosím zůstaň.“ Naklonila se blíž. „Nenech mě, abych musela bavit všechny ty chlapy sama, dnes večer.“

Peg pohlédla k budově. „Eileen tady není?“

„Je s Johnem pryč na týden.“ Olivie vyrazila směrem k minivanu. „A ten chlap, co přivezl koně, platí steaky a pivo a budeme mít venkovní grilování a táborák. A s´mores,“ dodala navíc. „Zůstaň a pomoz nám slavit.“

„A co slavíte?“

Olivie se zastavila. „Že tu není Eileen!“

Peg se tomu zasmála a posunutím otevřela boční dveře auta. „Ok, všichni ven. Zůstaneme na večeři. Charlotto, Isabel, vy dvě dohlédnete na Peta a Repeata. Můžete vzít dvojčata se podívat na koně, ale ujistíte se, že se nenechají sežrat, nebo na sebe šlápnout.“

Bezpečnostní pásy cvakly a ruce a nohy vylétly, když Charlotta a Isabel vyskočily a začaly pomáhat Peterovi a Jacobovi ven z jejich sedaček. Peg popadla každé dvojče, když se vyškrábali ze dveří.

„Budete se držet svých sester za ruce,“ řekla Peterovi – nebo možná Jacobovi. „A neběhat ve stodole a nekřičet,“ řekla nejdřív Peterovi a pak Jacobovi – nebo naopak. „Řekla jsem neběhat!“ volala za nimi, když všechny čtyři děti zamířily ke stodole a běžely jako o život, s Henrym za sebou. Při pohledu k mužům, Peg znovu zčervenala a věnovala Olivii nervosní úsměv. „Jsi si tím jistá? Můžeme zůstat jen tak dlouho, než se děti podívají na koně a pak odjet. Já vážně nechci rušit vaše venkovní vaření.“ Přistoupila blíž. „Někteří z těch chlapů vypadají ohromeně z toho mého hejna divochů.“

„Kteří chlapi?“ zeptala se Olivie, kontrolujíc muže. Zasmála se, když viděla Maca se usmívat, Caleb vypadal, že on je trochu šokovaný a Sam vypadal spíš pobledle. „Oh ne, pokud zůstaneš na večeři, vážně mi uděláš laskavost. Snažím se rozhodnout, jaký bude můj nový kovboj ve společnosti dětí a neznám lepší test, než venkovní grilování se šesti dětmi, dělajícími s´mores.“ Vzala Peg pod paží a vyrazila směrem k budově. „A nevím jak ty, ale já už jsem léta nebyla odstrčená se sklenkou vína, sledujíc, jak banda chlapů dělá všechnu práci.“